FIS - Sylabus

Sylabus AGRBIS - Agrobiologie
2000

Sylabus AGRBIZ1 - Agrobiologie 1
2000

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

AGRBIZ2 Agrobiologie 2

Anotace předmětu Seznámení s vědním základem teoretických a praktických zemědělských disciplín. Příprava učitelů biologie pro výuku předmětu Pěstitelské práce na ZŠ.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět je syntézou a praktickou aplikací poznatků z předchozích biologických předmětů. Cílem je seznámit posluchače s přehledem vědního základu teoretických i praktických zemědělských disciplín se zvláštním zřetelem na uplatnění získaných znalostí a dovedností při výuce pěstitelských prací na ZŠ a při mimoškolní zájmové činnosti.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program přednášek:
1. Úvod
2. Meteorologie
3. - 5. Pedologie
6. Meliorace, zpracování půdy
7. Osevní postupy
8. - 9. Výživa rostlin
10. Osivo a sadba, setí a sázení, ošetřování rostlin v době vegetace
11. Sklizeň a skladování polních plodin, tvorba výnosu polních plodin
12.-13. Ochrana rostlin
14. Šlechtění rostlin
15. Zemědělské pokusnictví

Program cvičení:
1. Úvod
2. Meteorologie - měření meteorologických prvků (exkurze na observatoř)
3. Pedologické cvičení - fyzikální vlastnosti půdy
4. Pedologické cvičení - život v půdě
5. Pedologické cvičení - chemické vlastnosti půdy
6. Zpracování půdy - video
7. Pozorování průmyslových hnojiv
8. Organická hnojiva, agrochemické rozbory půd
9. Určování dávek hnojiv, technika hnojení
10. Osivo a sadba - hodnocení, kritéria, zkouška klíčivosti
11. Kvalita zemědělských produktů - technologické rozbory
12. Poznávání chorob a škůdců polních plodin
13. Poznávání plevelů, chemická ochrana rostlin, metodická příručka
14. Sklizeň léčivých rostlin (botanická zahrada)
15. Zápočet

Literatura, na níž je předmět vystavěn Koupil, S.: Úvod do rostlinné výroby, PF, HK, 1986.
Koupil, S.: Cvičení ze základů zemědělské výroby. Gaudeamus, HK, 1993.
Kincl, M. a kol.: Základy rostlinné výroby pro učitele 1.2. PF, Ostrava, 1989.
Nátr, L.: Rostliny, lidé a trvale udržitelný život. Karolinum, Praha, 1998.

Literatura doporučená studentům Čača, Z. a kol.: Ochrana polních a zahradních plodin. SZN, Praha, 1990.
Havlíček, V.: Agrometeorologie. SZN, Praha, 1986.
Hraško, J.: Aplikované podoznalectvo. Príroda, Bratislava, 1988.
Kvěch, O. a kol.: Biologické základy zěmědělské výroby. SPN, Praha, 1978.
Němeček, J. a kol.: Pedologie a paleopedologie. Academia, Praha, 1990.
Petr, J. a kol.: Tvorba výnosu hlavních polních plodin. SZN, Praha, 1980.
Striegl,M. a kol.: Rostlinná výroba I. VŠZ, Praha, 1984.
Špaldon, E. a kol.: Rostlinná výroba. SZN, Praha, 1986.
Vodáková, J. a kol.: Pěstitelské práce. SPN, Praha, 1990.
Zakopal, J. a kol.: Chemie na zahrádce. SZN, Praha, 1990.
Metodická příručka pro ochranu rostlin
Komplexní metodická vyživa rostlin

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky pro zápočet:
- docházka na cvičení, tolerují se maximálně dvě neúčasti
- předložení formálně bezchybných protokolů
- splnění písemného testu

Sylabus AGRBIZ2 - Agrobiologie 2
2000

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

AGRBIZ1 Agrobiologie 1

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Pokračování v seznamování s vědním základem teoretických a praktických zemědělských disciplín. Příprava učitelů biologie pro výuku předmětu Pěstitelské práve na ZŠ.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit posluchače s praktickými zemědělskými disciplínami. Aplikovat poznatky získané z předchozích biologických disciplín při pěstování rostlin a chovu zvířet.
Získané znalosti a dovednosti uplatnit při výuce pěstitelských prací na ZŠ a při mimoškolní zájmové činnosti.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program přednášek:
1. Úvod do rostlinné výroby
2. Ovocnářství
3. Ovocnářství
4. Zelinářství
5. Zelinářství
6. Léčivé a kořeninové rostliny
7. Okrasné zahradnictví
8. Okrasné zahradnictví
9. Pokojové rostliny
10.Sadovnicvtí
11.Úvod do živočišné výroby, chov skotu, prasat a koní
12.Chov drůbeže
13.Chov kožešinových zvířat
14.Chov domácích a terarijních zvířat
15.Zemědělství a ochrana životního prostředí

Program cvičení:
1. Morfologie hlavních zemědělských plodin
2. Morfologie ovocných plodin. Určování odrůd
3. Řez ovocných plodin
4. Druhy zelenin, osivo, přepěstování sadby
5. Pěstování zelenin
6. Poznávání léčivých rostlin v botanické zahradě
7. Letničky, druhy, osivo
8. Trvalky - cibulovité, hlíznaté květiny, růže
9. Pokojové rostliny - druhy
10.Zahradní architektura
11.Plemena hlavních druhů hospodářských zvířat, morfologie, exteriér
12.Chov drůbeže (video, seminář)
13.Chov ovcí a kožešinových zvířat (video a seminář)
14.Exkurze do zahradnického podniku
15.Zápočet

Poznámka: Pořadí přednášek a cvičení může být měněno v závislosti na počasí

Literatura, na níž je předmět vystavěn Koupil,S.: Úvod do rostlinné výroby, PF, HK, 1986.
Kincl,M. a kol.: Základy rostlinné výroby pro učitele 1, 2. PF Ostrava, 1989.
Nátr, L.: Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. Karolinum Praha, 1998, 135 s.

Literatura doporučená studentům Gabriš, J.: Atlas plemien hospodárských zvierat. Príroda, Bratislava, 1987.
Kníže, B.: Biologické základy zemědělství II. Živočišná výroba. SPN, Praha, 1986.
Koupil, S. a kol.: Praktická cvičení ze zahradnictví. SPN, Praha, 1977.
Mojžíš, J. a kol.: Živočišná výroba pro posluchače studia základů zemědělské výroby na pedagogických fakultách. SPN, Praha, 1975.
Molzer, V.: Moderní zahrada. SZN, Praha, 1977.
Pevná, V.: Záhradnictvo. Príroda, Bratislava. 1989.
Peštová, D. a kol.: Zahradnictví. SPN, Praha, 1977.
Petřík, M.: Intenzivní pícninářství. SZN, Praha 1987.
Sova, Z.: Biologické základy živočišné výroby. SZN, Praha, 1988.
Špaček, F.: Atlas plemen hospodářských zvířat. SZN, Praha, 1987.
Špaldon, E. a kol.: Rostlinná výroba. SZN, Praha, 1986.
Vodáková, J. a kol.: Pěstitelské práce. SPN, Praha, 1990.
Zakopal, J. a kol.: Chemie na zahrádce. SZN, Praha, 1990.
Brookes, J.: Největší kniha o zahradě. Cesty, 1992.
Hurych: Sadovnictví 1/2, SZN, 1985.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky pro zápočet:
- docházka na cvičení, tolerují se maximálně dvě neúčasti
- sbírka semen zelenin, herbář plevelů, popř. samostatný úkol

Požadavky na zkoušku:
- část písemná - splnění písemného testu
- část ústní - každý student si vylosuje 2 otázky, jedna z teoretických základů (1. semestr), a druhá z praktického pěstování popř. chovu zvířat.

Sylabus AGROBI - Agrobiologie
2012

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s vědním základem teoretických a praktických zemědělských disciplín, především agrometeorologie, pedologie, agrotechniky, ochrany, výživy a šlechtení rostlin. Předmět napomáhá skloubit a provázat dosud získané poznatky z klasických biologických disciplín s konkrétní aplikací na zemědělskou výrobu. Připravuje učitele biologie pro výuku předmětu Pěstitelské práce na ZŠ. Přispívá k pochopení základů a smyslu zemědělské (rostlinné) výroby pro učitele na středních školách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Zavedení tohoto předmětu si klade za cíl skloubit a provázat dosud získané poznatky z klasických biologických disciplín s konkrétní aplikací na zemědělskou výrobu. Současně si klade za cíl seznámit studenty s teoretickými základy potřebnými ke zvládnutí základů pěstitelství. Napomáhá tak přípravě učitelů biologie pro výuku předmětu Pěstitelství na základních školách a pochopení základů a smyslu zemědělské (rostlinné) výroby pro učitele na středních školách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program přednášek:
1. Úvod, význam zemědělství, trvale udržitelný život
2. - 3. Agrometeorologie
4. - 5. Pedologie, meliorace, zpracování půdy
6. - 7. Agrotechnika, Osevní postupy
8. Agrochemie a výživa rostlin
9. -10. Ochrana rostlin
11.-12. Šlechtění rostlin a semenářství
13. Agroekologie - zemědělství a životní prostředí

Program cvičení
1. Meteorologie - měření meteorologických prvků
2. Meteorologie - předpověď počasí
3. Pedologie - fyzikální vlastnosti půdy
4. Pedologie - chemické vlastnosti
5. Pedologie - organická složka, půdní živočichové
6. Agrochemie - minerální hnojiva - poznávání, rozbory,
7. Agrochemie - organická hnojiva, vyměřování dávek hnojiv
8. Agrotechnika - zpracování půdy,
9. Agrotechnika - úprava a hodnocení osiva, klíčivost, agrobiologická kontrola
10. Ochrana rostlin - poznávání chorob a škůdců zeleniny a polních plodin
11. Ochrana rostlin - Ovocných a okrasných rostlin
12. Ochrana rostlin - chemická ochrana, metodická příručka
13. Šlechtění rostlin - explantátové kultury, GMO, zápočet

Literatura, na níž je předmět vystavěn Tůma, J.: Agrobiologie. Gaudeamus, 2008.
Pulkrábek, J. a kol.: Speciální fytotechnika. Přístup z: http://etext.czu.cz/php/skripta/skriptum.php?titul_key=4
NÁTR, L.: Fotosyntetická produkce a výživa lidstva. ISV nakladatelství, Praha, 2002.
Urban, J., Šarapatka, B. a kol.: Ekologické zemědělství 1. díl. Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha, 2003 (k dispozici též na www).
Škoda, V. a kol: Obecná produkce rostlinná. Skriptum, PowerPrint Praha, 1998.
Zitta, M. - Vostal, J.: Obecná fytotechnika, skripta ČZU, Praha, 1999.

Literatura doporučená studentům Bednář, J.: Meteorologie, Portál, Praha 2003.
Nátr L.: Země jako skleník: Proč se bát CO2? Academia Praha, 2007.
Jandák a kol.: Půdoznalství. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, 2001.
www. Pedologie.cz
Chloupek, O.: Genetická diverzita, šlechtění a semenářství. Academia, Praha, 2. vydání, 2000.
Ryant, P. a kol.: Multimediální učební texty z výživy rostlin. Přístup z: http://www.af.mendelu.cz/ustav/221/multitexty/index.htm
Vaněk a kol.: Výživa a hnojení polních a zahradních plodin, Zemědělec, Praha, 3. vydání, 2002.
Kazda, J. a kol.: Choroby a škůdci polních plodin, ovoce a zeleniny. Zemědělec, Praha, 2. vydání, 2001.
Kazda, J. a kol: Chemická ochrana rostlin. Přístup z: http://etext.czu.cz/php/skripta/skriptum.php?titul_key=56
Atlas plevelů. Přístup z: http://www.jvsystem.net/app19/Welcome.aspx
Houba, M., Hosnedl, V.: Osivo a sadba. Zemědělec, Praha, 2002.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky na zápočet:
- předložení formálně bezchybných protokolů ze cvičení
- docházka na cvičení, tolerují se maximálně 2 neúčasti (mimo vyjímek PdF, kde se stanoví zvláštní seninární práce)

Požadavky na zkoušku:
část písemná - splnění písemného testu (tj. více než 75% správných odpovědí)
část ústní - student si vylosuje a odpovídá na 2 otázky z různých oblastí agrobiologie

Sylabus AGROBIO - Agrobiologie
2012

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 3 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 6 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s vědním základem teoretických a praktických zemědělských disciplín, především agrometeorologie, pedologie, agrotechniky, ochrany, výživy a šlechtení rostlin. Předmět napomáhá skloubit a provázat dosud získané poznatky z klasických biologických disciplín s konkrétní aplikací na zemědělskou výrobu. Připravuje učitele biologie pro výuku předmětu Pěstitelské práce na ZŠ. Přispívá k pochopení základů a smyslu zemědělské (rostlinné) výroby pro učitele na středních školách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Zavedení tohoto předmětu si klade za cíl skloubit a provázat dosud získané poznatky z klasických biologických disciplín s konkrétní aplikací na zemědělskou výrobu. Současně si klade za cíl seznámit studenty s teoretickými základy potřebnými ke zvládnutí základů pěstitelství. Napomáhá tak přípravě učitelů biologie pro výuku předmětu Pěstitelství na základních školách a pochopení základů a smyslu zemědělské (rostlinné) výroby pro učitele na středních školách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod, význam zemědělství, trvale udržitelný život
2. - 3. Agrometeorologie
4. - 5. Pedologie, meliorace, zpracování půdy
6. - 7. Agrotechnika, Osevní postupy
8. Agrochemie a výživa rostlin
9. -10. Ochrana rostlin
11.-12. Šlechtění rostlin a semenářství
13. Agroekologie - zemědělství a životní prostředí
Program cvičení bloky:
1. Úvod a Meteorologie - měření meteorologických prvků
2. Pedologické cvičení - fyzikální vlastnosti půdy, organická fáze půdy, život v půdě
3. Agrochemické vlastnosti půdy. Průmyslová hnojiva - poznávání, rozbory, organická hnojiva. Anorganické rozbory rostlin. Určování dávek hnojiv, technika hnojení
4. Osivo a sadba - hodnocení, kritéria, zkouška klíčivosti. Kvalita zemědělských produktů - technologické rozbory
5. Poznávání chorob a škůdců polních plodin, chemická ochrana rostlin, metodická příručka.

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Tůma, J.: Agrobiologie. Gaudeamus, 2008.
Pulkrábek, J. a kol.: Speciální fytotechnika. Přístup z: http://etext.czu.cz/php/skripta/skriptum.php?titul_key=4
NÁTR, L.: Fotosyntetická produkce a výživa lidstva. ISV nakladatelství, Praha, 2002.
Urban, J., Šarapatka, B. a kol.: Ekologické zemědělství 1. díl. Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha, 2003 (k dispozici též na www).
Škoda, V. a kol: Obecná produkce rostlinná. Skriptum, PowerPrint Praha, 1998.
Zitta, M. - Vostal, J.: Obecná fytotechnika, skripta ČZU, Praha, 1999.

Literatura doporučená studentům Bednář, J.: Meteorologie, Portál, Praha 2003.
Nátr L.: Země jako skleník: Proč se bát CO2? Academia Praha, 2007.
Jandák a kol.: Půdoznalství. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, 2001.
www. Pedologie.cz
Chloupek, O.: Genetická diverzita, šlechtění a semenářství. Academia, Praha, 2. vydání, 2000.
Ryant, P. a kol.: Multimediální učební texty z výživy rostlin. Přístup z: http://www.af.mendelu.cz/ustav/221/multitexty/index.htm
Vaněk a kol.: Výživa a hnojení polních a zahradních plodin, Zemědělec, Praha, 3. vydání, 2002.
Kazda, J. a kol.: Choroby a škůdci polních plodin, ovoce a zeleniny. Zemědělec, Praha, 2. vydání, 2001.
Kazda, J. a kol: Chemická ochrana rostlin. Přístup z: http://etext.czu.cz/php/skripta/skriptum.php?titul_key=56
Atlas plevelů. Přístup z: http://www.jvsystem.net/app19/Welcome.aspx
Houba, M., Hosnedl, V.: Osivo a sadba. Zemědělec, Praha, 2002.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Účast na cvičeních,
- předložení formálně bezchybných protokolů

Požadavky na zkoušku:
část písemná - splnění písemného testu (tj. více než 75% správných odpovědí)
část ústní - student si vylosuje a odpovídá na tři otázky z různých oblastí agrobiologie

Sylabus AKAROLO - Akarologie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Smrž Jaroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Roztoči - jejich obecná charakteristika v rámci klepítkatců (Chelicerata).
Vnější morfologie
Vnitřní anatomie
Přehled jednotlivých podřádů (diferenční diagnóza, specifika morfolgická, anatomická, potravní biologie, ontogeneze, významní zástupci, vztah k člověku).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty se skupinou roztočů, v rámci klepítkatců (Chelicerata), s jejich obecnou charakteristikou (vnější morfologie, vnitřní anatomie).
Přehled jednotlivých podřádů (diferenční diagnóza, specifika morfolgická, anatomická, potravní biologie, ontogeneze, významní zástupci, vztah k člověku).

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Opilioacarida – morfologie, potravní biologie
Holothyrida – morfologie, jedovatost, predace
Gamasida – adaptace chelicer a tím i výživy, paraziti - vývojové linie v podřádu, anatomická a morfologická specifika, jejich potravní specializace, saprofágové – jejich vztah k sukcesi, vztah k člověku – paraziti, draví roztoči a jeich využití v kontrole škůdců
Ixodida – adaptace k parazitismu – ústní ústrojí, trávicí trakt, smysly, ontogeneze, přenos chorob, odlišnosti skupin
Actinedida - výjimečné postavení, vývojové linie a možné fylogenetické souvislosti, ontogeneze – specifika sametek, forezie, parazitace a přenos chorob, vodní skupiny . adaptace, ontogeneze, potravní specifika, dravé druhy – využití při kontrole škůdců, herbivorové – ontogeneze, resistence, hálky, kontrola
Oribatida – morfologické adaptace, potravní selekce, mykofágie, bakteriofágie, asociace s mikroorganismy, úloha v půdě a cyklech živin, společenstva a sukcse a stav prostředí, agroekosystémy, rekultivace, přirozené biotopy, přenos parazitů
Acaridida – integument, kopulace, ekologické skupiny – skladokazové, jejich význam pro skladované komodity, alergenní efekty, prachoví roztoči, kontrola ; paraziti – hostitelská specializace, typy škod.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Daniel, M., Černý, V. (eds), Klíč zvířeny ČSSR. Díl IV. Nakl.ČSAV, Praha
Rosický, B.(ed.), 1979. Roztoči a klíšťata škodcící zdraví člověka. Academia, Praha.

Literatura doporučená studentům Evans, G.O., 1992. Principles of Acarology. CAB International, Cambridge.
Krantz, G.W., 1978. A Manual of Acarology, Second edition, Oregon State University Book Stores, Corvallis, OR.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: Aktivní práce při cvičeních, splnění průběžných kontrolních testů.
Zkouška: Písemná a ústní.

Sylabus ALPOEKO - Alpínská a polární ekologie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ano

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

ALPOEKO2 Alpinská a polární ekologie 2

Anotace předmětu Základním cílem je seznámit posluchače se suchozemskými a vodními biomy horských alpínských a polárních oblastí Země, jejich vznikem, současným rozšířením, významem a dopadem jejich změn z hlediska celosvětového, evropského, domácího (republikového). Důraz je kladen na globální ekologii a ekologii organismů (včetně člověka) v prostředí alpínských a polárních oblastí, kterých se významně dotýkají globální změny klimatu.Zdůrazněny jsou historický a současný podíl českých vědců na jejich poznávání a výzkumu a možnosti aktivního zapojení studentů do výzkumu.

Terénní cvičení navazují blokově na ukončení přednáškového cyklu v daném semestru. Zajistí získání praktických dovedností a poznatků v prostředí arkto-alpínské tundry Vysokých Sudet.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět poskytne studentům základní informace o alpínských a polárních oblastech z hlediska fyzické geografie a návazně ekologie (od ekologie globální, přes ekologii biomů, společenstev, organismů – mikroorganismů, rostlin, živočichů včetně člověka) a adaptacích organismů na extrémní podmínky.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Definice polární, alpínský. Rozšíření těchto biomů na zeměkouli, jejich původ z hlediska geologické historie Země. Vývoj, rozpad a posuny kontinentů – vliv na formování horských systémů a posuny polárních oblastí.
2. Zalednění v geologické historii Země – příčiny, rozsah, důsledky. Pleistocenní zalednění jednotlivých kontinentů, změny výšky hladiny moře, změny v rozšíření souší, posuny biomů v makroměřítku.
3.Arktida – Antarktida. Podobnosti a odlišnosti z hlediska fyzické geografie: hranice zeměpisná – rozložení pevnin a oceánů,energetická bilance - vliv mořských proudůna zalednění, tlakové níže, výše,polární den a polární noc –Hranice klimatická a vegetační - současné geografické rozšíření polárních pouští, polárníchoáz, polynií. Vysoká Arktida, nízká Arktida, Subarktida, tundry. Polární a alpínská hranice lesa.
4.Typické příklady mikroorganismů, rostlin a živočichů v polárních oblastech – odlišnosti Arktida-Antarktida.Ekosystém polárních moří a oceánů - producenti a konzumenti, potravní řetězce. Vztahy mezi pevninskými a mořskými ekosystémy (vyžádaná přednáška – prof. Prošek). Historie poznávání polárních krajů - účast Čechů v nich. Mezinárodní výzkum – polární stanice projektu INTERACT, České polární stanice.
5.Velehorské a horské systémy se zaměřením na alpínskou oblast. Typy z hlediska monografického, vliv exogenních sil na reliéf hor (zvětrávání, činnost větru, ledu, vody). Glaciologie – sníh a led, sněžná čára, typy ledovců, reliéfové formy spojené s činností ledovců. Zdůraznění minulých i recentních endogenních i exogenních procesů ve Vysokých Sudetách.
6. Permafrost- rozšíření, mocnost, souvislý, diskontinuitní, sporadický. Reliéfové formy ovlivněné permafrostem, degradační stádia. Permafrost na území Čech a Moravy v Pleistocénu a Holocénu. Periglaciální tvary. Stopy zalednění a reliktní výskyt periglaciálních forem na našem území.
7. Typy vysokohorských oblastí v latitudinálním pojetí se zohledněním klimatických a vegetačních zón.Typická květena a zvířena jednotlivých oblastí. Pozice Vysokých Sudet a jejich arkto-alpínské tundry v daném systému typů.
8. Dálkový průzkum Země – interpretace reliéfových tvarů v polárních a alpínských oblastech zachycených na leteckých a družicových snímcích, aplikace na Vysoké Sudety.
9. Palynologie se zaměřením na Euroasii , vzájemné odlišnosti paleovývoje Čech, Moravy a Slovenska, vývoj vegetace a krajiny Vysokých Sudet na základě palynologických výzkumů.
10. Paleoarcheologie, paleoetnologie – osídlení kontinentů v době posledního zalednění a migrace lidí v průběhu holocénu. Neandrtálci a moderní člověk u nás, etnické skupiny Sibiře, Laponci, Eskymáci.
Zimní kurz. Sníh, jeho vlastnosti, přeměny, ekologická funkce. Základy mikroklimatických měření. Bezpečnost práce v horském terénu a v polárních oblastech. Adaptace člověka, základy přežití v extrémních podmínkách. Podmínky, v nichž se pracuje na našich polárních stanicích, podmínky našich výzkumných prací v Subarktidě.
Řešení konkrétního úkolu pro potřeby Správy KRNAP nebo CHKO (Jeseníky , Orlické hory). Součástí budou vlastní studentské presentace souvisejících témat zadaných ke zpracování před odjezdem na kurz.

Literatura, na níž je předmět vystavěn CZUDEK, T. (1997): Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru, Sursum, 213 s.
CZUDEK, T. (2005): Vývoj reliéfu krajiny České republiky v kvartéru, Moravské zemské muzeum, 238 s.
ČERNÍK, A. et SEKYRA, J. 1979: Zeměpis velehor
LOŽEK,V. (1973): Příroda ve čtvrtohorách. Academia, Praha,
NAGY, L.et GRABHER,G. 2008: Biology of alpine habitats.
NOVOTNÁ, E. (ed.), 2008: Polární rok. Arktida-Vysoké Sudety – Antarktida. Katalog výstavy. – Geografická knihovna PřF UK, Praha..
PROŠEK, P. a kol. 2012. Antarktida. - Academia,
SVOBODA, J. et FREEDMAN, B. 1994: Ecology of Polar Oasis. – Toronto.
SOUKUPOVÁ, L., KOCIÁNOVÁ, M., JENÍK, J. et SEKYRA, J. 1995. Arctic alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. Opera corcontica 32: 5-88.
The Biology of Polar Regions , MU . (ISBN 978-0-19-929813)
WASHBURN A, 1979: Geocryology.

Literatura doporučená studentům Sborník Opera Corcontica, specielně od č. 32
CZUDEK, T. (1997): Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru, Sursum, 213 s.
CZUDEK, T. (2005): Vývoj reliéfu krajiny České republiky v kvartéru, Moravské zemské muzeum, 238 s.
ČERNÍK, A. et SEKYRA, J. 1979: Zeměpis velehor
LOŽEK,V. (1973): Příroda ve čtvrtohorách. Academia, Praha,
NAGY, L.et GRABHER,G. 2008: Biology of alpine habitats.
NOVOTNÁ, E. (ed.), 2008: Polární rok. Arktida-Vysoké Sudety – Antarktida. Katalog výstavy. – Geografická knihovna PřF UK, Praha..
PROŠEK, P. a kol. 2012. Antarktida. - Academia,
SVOBODA, J. et FREEDMAN, B. 1994: Ecology of Polar Oasis. – Toronto.
SOUKUPOVÁ, L., KOCIÁNOVÁ, M., JENÍK, J. et SEKYRA, J. 1995. Arctic alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. Opera corcontica 32: 5-88.
The Biology of Polar Regions , MU . (ISBN 978-0-19-929813)
WASHBURN A, 1979: Geocryology.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zz – zápočet a zkouška

Zkouška: pu – písemná a ústní

Podmínkou zápočtu bude cca 80 % účast na seminářích.
Zápočet obdrží studenti za účast na zimním terénním kurzu, vyjímečně na základě testu (dle dohody s vyučujícím).

Sylabus ALPOEKO2 - Alpinská a polární ekologie 2
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ano

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity

ALPOEKO Alpínská a polární ekologie

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základním cílem je seznámit posluchače se suchozemskými a vodními biomy horských alpínských a polárních oblastí Země, jejich vznikem, současným rozšířením, významem a dopadem jejich změn z hlediska celosvětového, evropského, domácího (republikového). Důraz je kladen na globální ekologii a ekologii organismů (včetně člověka) v prostředí alpínských a polárních oblastí, kterých se významně dotýkají globální změny klimatu.Zdůrazněny jsou historický a současný podíl českých vědců na jejich poznávání a výzkumu a možnosti aktivního zapojení studentů do výzkumu.

Terénní cvičení navazují blokově na ukončení přednáškového cyklu v daném semestru. Zajistí získání praktických dovedností a poznatků v prostředí arkto-alpínské tundry Vysokých Sudet.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět poskytne studentům základní informace o alpínských a polárních oblastech z hlediska fyzické geografie a návazně ekologie (od ekologie globální, přes ekologii biomů, společenstev, organismů – mikroorganismů, rostlin, živočichů včetně člověka) a adaptacích organismů na extrémní podmínky.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Specifické přednášky zaměřené na druhovou rozmanitost a adaptace mikroorganismů, rostlin (bezcévných, cévnatých) a živočichů (bezobratlí, obratlovci) na extrémní podmínky alpínských a polárních oblastí (adaptace na chlad,.kolísání teplot, délku dne a noci, délku sněhové pokrývky, ozon, UV záření, vitr, vysušování, vodní prostředí,)
1. Projevy sluneční aktivity v alpínských a polárních oblastech, ozon, UV záření.
2 Druhová rozmanitost a adaptace mikroorganismů, především sinic a řas, na extrémní podmínky.
3.Druhová rozmanitost a adaptace lišejníků a mechů na extrémní podmínky.
4. Druhová rozmanitost a adaptace cévnatých rostlin na polární a vysokohorské podmínky.
5. Druhová rozmanitost a adaptace cévnatých rostlin ve velehorách tropů a Jižní Ameriky.
6. Druhová rozmanitost a adaptace bezobratlých na extrémní podmínky, parasitologie a přírodní ohniskovost nákaz v polárních a alpínských oblastech.
7. Druhová rozmanitost a adaptace obratlovců na extrémní podmínky.
8.Antropogenní vlivy na polární a vysokohorské ekosystémy - tepelné znečištění planetárního systému, důsledky změn chemizmu atmosféry, (globální přenos antropogenních příměsí, antropogeně podmíněné změny skleníkového efektu, destrukce ozonosféry a její důsledky), změny biodiverzity.

Letní kurz: Terénní zolologicko, geologicko botanické exkurze po vrcholových partiích Krkonoš a Jeseníků s důrazem na alpínské geobiocenózy, jejich vývojovou vazbu ke skandinávským a alpským oblastem a k pleistocenním refugiím. Seznámení s metodami a podmínkami terénního výzkumu a monitoringu v horském terénu, ve specifických klimatických podmínkách, potažmo na území NP a CHKO.

Literatura, na níž je předmět vystavěn CZUDEK, T. (1997): Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru, Sursum, 213 s.
CZUDEK, T. (2005): Vývoj reliéfu krajiny České republiky v kvartéru, Moravské zemské muzeum, 238 s.
ČERNÍK, A. et SEKYRA, J. 1979: Zeměpis velehor
LOŽEK,V. (1973): Příroda ve čtvrtohorách. Academia, Praha,
NAGY, L.et GRABHER,G. 2008: Biology of alpine habitats.
NOVOTNÁ, E. (ed.), 2008: Polární rok. Arktida-Vysoké Sudety – Antarktida. Katalog výstavy. – Geografická knihovna PřF UK, Praha..
PROŠEK, P. a kol. 2012. Antarktida. - Academia,
SVOBODA, J. et FREEDMAN, B. 1994: Ecology of Polar Oasis. – Toronto.
SOUKUPOVÁ, L., KOCIÁNOVÁ, M., JENÍK, J. et SEKYRA, J. 1995. Arctic alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. Opera corcontica 32: 5-88.
The Biology of Polar Regions , MU . (ISBN 978-0-19-929813)
WASHBURN A, 1979: Geocryology.

Literatura doporučená studentům Sborník Opera Corcontica, specielně od č. 32
CZUDEK, T. (1997): Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru, Sursum, 213 s.
CZUDEK, T. (2005): Vývoj reliéfu krajiny České republiky v kvartéru, Moravské zemské muzeum, 238 s.
ČERNÍK, A. et SEKYRA, J. 1979: Zeměpis velehor
LOŽEK,V. (1973): Příroda ve čtvrtohorách. Academia, Praha,
NAGY, L.et GRABHER,G. 2008: Biology of alpine habitats.
NOVOTNÁ, E. (ed.), 2008: Polární rok. Arktida-Vysoké Sudety – Antarktida. Katalog výstavy. – Geografická knihovna PřF UK, Praha.
PROŠEK, P. a kol. 2012. Antarktida. - Academia,
SVOBODA, J. et FREEDMAN, B. 1994: Ecology of Polar Oasis. – Toronto.
SOUKUPOVÁ, L., KOCIÁNOVÁ, M., JENÍK, J. et SEKYRA, J. 1995. Arctic alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. Opera corcontica 32: 5-88.
The Biology of Polar Regions , MU . (ISBN 978-0-19-929813)
WASHBURN A, 1979: Geocryology.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zz – zápočet a zkouška
pu – písemná a ústní

Podmínkou získání zápočtu je 80 % účast na seminářích.

Sylabus ALTPRI1 - Alternativní přístupy v přírodovědě
2007

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Alternativní metody v přírodovědě přinášejí inivativní přístupy ve vyučování přírodovědy na primárním stupni základní školy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení studentů s inovativními přístupy ve vyučování přírodovědy v kontextu s tvorbou a realizací školních vzdělávacích programů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Cíle přírodovědného vzdělvání
Aktivizační metody ve vyučování přírodovědy
Náměty na samostatnou a skupino vou práci v přírodově
Pokusy a pozorování
Ekologické aspekty v přírodovědě
Projektové vyučování v přírodovědě

Literatura, na níž je předmět vystavěn Podroužek,L.: Člověk a příroda : jak využívat integrované učební texty ve výuce / Ladislav Podroužek. -- 1. vyd.. -- Plzeň : Fraus, 2006. -- 16 s. : il. ; 26 cm

Podroužek,L.: Přírodověda s didaktikou pro primární školu / Ladislav Podroužek, Jan Jůza. -- 1. vyd.. -- Plzeň : A. Čeněk, 2004. -- 118 s. : il. ; 23 cm

Horká,H.: Výchova pro 21. století : koncepce globální výchovy v podmínkách české školy / Hana Horká. -- 2. rozš. a dopl. vyd.. -- Brno : Paido, 2000. -- 127 s. ; 23 cm

Literatura doporučená studentům Podroužek,L.: Člověk a příroda : jak využívat integrované učební texty ve výuce / Ladislav Podroužek. -- 1. vyd.. -- Plzeň : Fraus, 2006. -- 16 s. : il. ; 26 cm

Podroužek,L.: Přírodověda s didaktikou pro primární školu / Ladislav Podroužek, Jan Jůza. -- 1. vyd.. -- Plzeň : A. Čeněk, 2004. -- 118 s. : il. ; 23 cm

Horká,H.: Výchova pro 21. století : koncepce globální výchovy v podmínkách české školy / Hana Horká. -- 2. rozš. a dopl. vyd.. -- Brno : Paido, 2000. -- 127 s. ; 23 cm

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: Prezentace vlastního projektu
Aktivní účast na seminářích

Sylabus ALTVLA1 - Alternativní přístupy ve vlastivědě
2007

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Využití alternativních a ativizujícch metod ve vyučování vlastivědy

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení studentů s alternativními přístupy ve vyučování vlastivědy a jejich praktická aplikace.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Alternativní vyučovací metody ve vlastivědě
Integrace vlastivědy
Vlastivědné projekty
Využití ICT ve vlastivědě

Literatura, na níž je předmět vystavěn Hutchings, Merryn: Nápady pro vlastivědu : [soubor praktických námětů a zábavných činností pro vyučování prvouky a vlastivědy na 1. stupni ZŠ] / Merryn Hutchingsová, Alistair Ross ; [z angličtiny přeložila Petra Štechová]. -- 1. vyd.. -- Praha : Portál, 1996. -- 102 s. : il. ; 21 x 29 cm
ISBN 80-7178-113-4

Kohoutová, Alexandra:Praha s dětmi na krku, aneb, Výlety pro malé nožky / Alexandra Kohoutová. -- Vyd. 1.. -- Praha : Mladá fronta, 2006. -- 165 s. : il. ; 20 cm ISBN 80-204-1380-4

Feřtek, Tomáš: S dětmi křížem krážem po Čechách / Tomáš Feřtek. -- 1. vyd.. -- Havlíčkův Brod : Fragment, 2003. -- 125 s. : il. ; 21 cm. -- (Tipy na výlety) ISBN 80-7200-710-6

Literatura doporučená studentům Hutchings, Merryn: Nápady pro vlastivědu : [soubor praktických námětů a zábavných činností pro vyučování prvouky a vlastivědy na 1. stupni ZŠ] / Merryn Hutchingsová, Alistair Ross ; [z angličtiny přeložila Petra Štechová]. -- 1. vyd.. -- Praha : Portál, 1996. -- 102 s. : il. ; 21 x 29 cm
ISBN 80-7178-113-4

Kohoutová, Alexandra:Praha s dětmi na krku, aneb, Výlety pro malé nožky / Alexandra Kohoutová. -- Vyd. 1.. -- Praha : Mladá fronta, 2006. -- 165 s. : il. ; 20 cm ISBN 80-204-1380-4

Feřtek, Tomáš: S dětmi křížem krážem po Čechách / Tomáš Feřtek. -- 1. vyd.. -- Havlíčkův Brod : Fragment, 2003. -- 125 s. : il. ; 21 cm. -- (Tipy na výlety) ISBN 80-7200-710-6

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: Aktivní účast na seminářích a zpracování didaktického projektu

Sylabus ALTVLFM - Alternativní přístupy v přírodovědě a vlastivědě
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus ANGLBIO - Angličtina pro biology
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pech Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Výuka se zaměří na upevnění znalostí a dovedností na středně pokročilé úrovni a odborný jazyk užívaný v rámci oboru (botaniky, zoologie, ekologie, evoluční biologie, genetiky atd.). Cílem je především, aby se studenti byli schopni orientovat v odborných textech různých typů (článek, učebnice, abstrakt z konference, poster) a dále se eventuelně sami na nějakou konferenci přihlásit a to včetně sepsání vlastního abstraktu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je dosažení především schopnosti pasivního porozumění odbornému textu a napsání jednoduchého abstraktu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. úvod
2. - 3. ekologie a environmentalistika
3. - 4. botanika a fyziologie rostlin
5. - 6. zoologie a fyziologie živočichů
7. - 8. molekulární a buněčná biologie, genetika
9. - 10. konference
11. krajina, geologie, mineralogie
12. biologie člověka
13. mikrobiologie a virologie
14. legislativa v ŽP

Literatura, na níž je předmět vystavěn Učebnice angličtiny
Odborné články
Abstrakty z konferencí

Literatura doporučená studentům Cunningham, S. et. al.: Cutting Edge – Lower Intermediate, Upper Intermediate. Longman 1999.
Fariel, Robert E.: Earth Science. Addison-Wesley, Menlo Park, Ca., U.S.A. ISBN 0-201-21451-2.
Pearson, Ian: English in Focus: Biological Science. Oxford University Press, 1978.
Allen, J. P. G. – Widowson, H. G.: English in Focus: Physical Science. Oxford University Press, 1978.
Janata, Petr: Překládáme do angličtiny. Fraus, Plzeň 1999. ISBN 80-7238-052-4.
Šesták, Zdeněk: Jak psát a přednášet o vědě. Academia, Praha 2000. ISBN 80-200-0755-5.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na seminářích (alespoň 75%) a plnění zadaných úkolů.

Sylabus APLGEBO - Aplikovaná geobotanika
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 3 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Prohloubení znalostí geobotaniky s ústředními tématy: biodiverzita, život a smrt organizmů, migrace a disperze organismů v prostoru a čase, vnitrodruhová a mezidruhová konkurence, populační ekologie, teorie ostrovních společenstev, změny vegetace, toky energie a živin, společenstva – fytocenologie. Výuka je zaměřena na praktické sledování těchto jevů v terénu, metody sběru dat a jejich následné zpracování a vyhodnocování.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je prohloubení znalostí vybraných fenoménů geobotaniky včetně získání zručnosti ve sběru, zpracování a vyhodnocení dat z terénu (počítačové zpracování botanických dat)

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) biodiverzita: indikátory biodiverzity, sledování biodiverzity ekosystémů v kontextu globálních změn, indikátory pro hodnocení ekologické udržitelnosti, zavlečené a invazní druhy jako indikátory změn biodiverzity, praktické sledování změn biodiverzity, seminář: praktické procvičení problematiky
2) život a smrt organismů: životní cykly, statistické tabulky přežívání, tabulky plodnosti, životní historie, seminář: praktiické procvičení problematiky
3) migrace a disperze organismů v prostoru a čase: způsoby a typy migrace, disperze a její demo-grafický význam, proměnliv. disperze uvnitř populací a mezi populacemi, dormance, klonál. disperze, seminář: praktické procvičení problematiky
4) vnitrodruhová konkurence: vnitrodruhová konkurence a změny populace, důkazy pomocí experimentů, zákon konstantní hodnoty konečné sklizně, zákon třípolovinové mocninové funkce samozředění, seminář: praktické procvičení problematiky, pravidla založení experimentů a přírodních pokusů
5) mezidruhová konkurence: mezidruhová konkurence v rámci jedné říše a mezi více říšemi, změny populací, mezidruhová konkurence a její důkazy pomocí experimentů (substituční a aditivní pokusy) nebo přírodních pokusů (konkurenční uvolnění, posun znaku), seminář: praktické procvičení problematiky, pravidla založení experimentů a přírodních pokusů
6) základy populační ekologie: kolísání a stabilita populace, populační cykly a jejich analýza, experimenty, ekologické aplikace na úrovni vztahů mezi populacemi, vliv vztahů mezi popul. na strukturu rostlin. společ., seminář: praktické procvičení, ekologické aplikace na úrovni vztahů mezi populacemi – využití v manage-mentu v ochraně přírody
7) teorie ostrovních společenstev: ostrovy, plochy a kolonizace, MacArthurova a Wilsonova teorie rovnovážného stavu, evoluce a ostrovní společenstva, ostrovy a ochrana přírody, seminář: praktické procvičení problematiky, využití v praxi (např. Územní systém ekologické stability)
8) stabilita a struktura rostlinných společenstev, změny vegetace: složitost a struktura rostlinných společenstev, způsoby sledování dlouhodobých a krátkodobých změn vegetace, rostlinných společenstev, seminář: praktické procvičení, sběr dat, vyhodnocení
9) současné pojetí fytocenologie, syntaxonomie, zpracování fytocenologických dat, tvorba celostátní databáze v programu Turboveg, klasifikace a ordinace, využití programů a modelů pro vyhodnocení fytocenolog. dat, vegetační mapování (fytoceno-, geobio-cenologie, lesní typologie), seminář: praktické procvičení, práce s programy
10) Toky energie a hmoty ve společenstev: čistá primární produkce, pastevní systém, mrtvá organická hmota, rozkladný systém, biogeochemické cykly, bilance živin v terestrických a vodních ekosystémech, vliv hospodaření člověka (zemědělství, lesnictví, průmysl), seminář: praktické procvičení problematiky

Literatura, na níž je předmět vystavěn Begon, M. et al.: Ekologie – jedinci, populace a společenstva. – UJEP, Olomouc, 1999.
Begon, M. et al.: Ecology. From individuals to ecosystems. – Blackwell Publishing, Oxford, 2006.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum,PřF UK, Praha,1993.
Moravec, J. et al.: Fytocenologie. – Academia, Praha, 1994.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J.: Biologické principy ochrany přírody. – Portál, Praha 2001.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J.: Úvod do biologie ochrany přírody. – Portál, Praha, 2011.
Slavíková, J.: Ekologie rostlin. – SPN, Praha, 1986
Storch, D. et Mikulka, S.: Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha, 2000.
Vačkář, D. [ed.]: Ukazatele změn biodiverzity. – Academia, Praha, 2005.

Literatura doporučená studentům Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M.: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, 2007.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. – Academia, Praha, 2009.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace. – Academia, Praha, 2011.
Petříček, V. et Míchal, I.: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V.: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Pivničková, M. [ed.]: Sborník dílčích zpráv z grantového projektu VaV 610/10/00 „Vliv hospodářských zásahů na změnu v biologické rozmanitosti ve zvláště chráněných územích“. – Příroda – supplementum, Praha, 2003.
Prach, K., Pyšek, P., Tichý, L., Kovář, P., Jongepierová, I. et Řehounková, K. [eds.]: Botanika a ekologie obnovy. – Zprávy České botanické společnosti. Materiály 21, Praha, 2006.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 1) 100 % účast na seminářích a vypracování protokolů (20 % omluveno)
2) interpretace 2 odborných článků
3) písemný test se 2 opravnými termíny
4) seminární práce = napsání projektu zaměřeného na botanický průzkum aplikovatelný v praxi
5) obhajoba projektu (formou kolokvia)

Sylabus ARACH - Arachnologie
2010

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

FYSYBE Fylogeneze a systém bezestrunných

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem výuky předmětu "Arachnologie" je naučit studenty znát základní charakteristiky jednotlivých řádů pavoukovců (s důrazem na štíry, pavouky, štírky a sekáče) a detailněji poznat jejich nejvýznamnější zástupce z hlediska morfologicko-taxonomického a ekologicko-bionomického (s důrazem na příslušníky fauny České republiky). Neméně důležitým cílem výuky je naučit studenty orientovat se v nejnovějších názorech na vývojové vztahy jednotlivých skupin pavoukovců v kontextu s názory na evoluci celého kmene členovců. Nedílnou součástí výuky je zasvěcení studentů do základních výzkumných směrů a úkolů v arachnologii a do základních metodik arachnologického výzkumu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem výuky předmětu "Arachnologie" je naučit studenty znát základní charakteristiky jednotlivých řádů pavoukovců (s důrazem na štíry, pavouky, štírky a sekáče) a detailněji poznat jejich nejvýznamnější zástupce z hlediska morfologicko-taxonomického a ekologicko-bionomického (s důrazem na příslušníky fauny České republiky). Neméně důležitým cílem výuky je naučit studenty orientovat se v nejnovějších názorech na vývojové vztahy jednotlivých skupin pavoukovců v kontextu s názory na evoluci celého kmene členovců. Nedílnou součástí výuky je zasvěcení studentů do základních výzkumných směru a úkolů v arachnologii a do základních metodik arachnologického výzkumu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Během jednotlivých týdenních lekcí jsou probírány řády pavoukovců (s důrazem na štíry, pavouky, štírky a sekáče) s důrazem na nejvýznamnější zástupce z hlediska morfologicko-taxonomického a ekologicko-bionomického (zejména příslušníci fauny ČR).

Literatura, na níž je předmět vystavěn Bude upřesněna podle dohody všech zúčastněných vyučujících.
Buchar, J., Kůrka, A.: Naši pavouci. Praha, Academia, 1999.
Foelix, R. F.: Biologie der Spinnen. Stuttgart-New York, G. Thieme Verlag, 1992.
Weygoldt, P.: The Biology of Pseudoscorpions. Cambridge, Harward Univ. Press, 1966.

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předmět je zakončen zkouškou (ústní nebo písemnou) a absolutorium bude dotováno 2 kredity.

Sylabus BACZP - Analytická chemie ŽP
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámit posluchače s analýzou ovzduší venkovního, vnitřního a pracovního, vody pitné, povrchové, odpadní a technologické, dále potravin a půdy a s analýzou předmětů běžného užívaní. Uvedená témata z výše uvedené problematiky budou teoreticky probrána v rámci seminářů, na které budou navazovat vždy příslušná cvičení – s cílem seznámit studenty v praxi s příslušným analytickým vybavením a jeho možnostmi, s vybranými metodami, používanými pro analýzu životního prostředí, atd.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty se základy analytiky životního prostředí a konkrétními úkoly, které plní CHL při ZÚ (Zdravotním ústavu) HK v rámci monitorování ŽP. Předvést jim špičkové analytické vybavení a provést praktické ukázky používání příslušné analytické a mikrobiologické techniky, používané v oblasti analýz ŽP.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Analýza (5 hodinových bloků):
1. ovzduší - venkovního, vnitřního a pracovního
2. vody pitné, povrchové, odpadní a technologické
3. potravin
4. půdy a předmětů běžného užívaní
5. fluorimetrické stanovení kontaminantů ŽP.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Arpai, J., Bartl, .: Potravinarska mikrobiológia. ALFA, Bratislava, 1997
Davídek, J. a kol.: Laboratorní příručka analýzy potravin.SNTL, Praha, 1981
Hausler, J.: Mikrobiologické kultivační metody kontroly jakosti vod, díl I-IV, MZ ČR, Praha, 1995
Horáková, M., Lischke, P., Grunwals, A.: Chemické a fyzikální metody analýzy vod. Alfa, Praha, Bratislava, 1986
Hrubý,S. a kol.: Mikrobiologie v hygieně výživy. Avicenum, Praha, 1984
Hrubý, S., Turek, B.: Mikrobiologická problematika ve výživě. IDVPZ, Brno, 1996
Lakowicz, J.R., Principles of fluorescence spectroscopy. Springer, 2006
Trnková, L., Dvořák, V.: Luminiscenční spektroskopie, UHK: Hradec Králové, 2012 (studijní on-line materiál PřF UHK, CZ.1.07/2.2.00/28.0118)

Literatura doporučená studentům Arpai, J. a kol.: Potravinářská mikrobiologie. ALFA, Bratislava, 1979
Hausler, J.: Mikrobiologické kultivační metody kontroly jakosti vod, díl I-IV, MZ ČR, Praha, 1995
Manuál prevence v lékařské praxi. IV. Základy prevence infekčních onemocnění. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1996
Horáková, M., Lischke, P., Grunwals, A.: Chemické a fyzikální metody analýzy vod. Alfa, Praha, Křižan, V., Kemka,R., Hlucháň,E.: Analýza ovzdušia. Alfa+ SNTL, Praha, 1981
Pavelka, J. a kol.: Využití atomové absorpční spektrometrie v potravinářské a zemědělské praxi, STL, Praha, 1990
Pribela, A.: Analýza cudzorodých látek v poživatinách. Alfa, Bratislava, 1974
Příslušné normy na vyšetřování vody a potravin
Časopis Hygiena, vydávaný ČSL JEP, Praha

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - docházka na cvičení, zpracované protokoly

Sylabus BAGEK - Agroekologie
2012

Sylabus BANBI - Angličtina pro biology
2013

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pech Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Výuka se zaměří na upevnění znalostí a dovedností na středně pokročilé úrovni a odborný jazyk užívaný v rámci oboru (biologie, ekologie atd.). Cílem je dosažení schopnosti komunikovat v běžných situacích každodenního života, zvládnutí četby a překladu odborného textu a napsání jednoduché písemnosti (dopis, souhrn apod.).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je dosažení schopnosti komunikovat v běžných situacích každodenního života, zvládnutí četby a překladu odborného textu a napsání jednoduché písemnosti (dopis, souhrn apod.).

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. úvod
2. - 3. krajina, geologie, mineralogie
3. - 4. molekulární a buněčná biologie, genetika
5. - 6. mikrobiologie a virologie
7. - 8. botanika a fyziologie rostlin
9. - 10. zoologie a fyziologie živočichů
11. - 12. biologie člověka
13. ekologie a environmentalistika
14. legislativa v ŽP

Literatura, na níž je předmět vystavěn Cunningham, S. et. al.: Cutting Edge – Lower Intermediate, Upper Intermediate. Longman 1999.
Fariel, Robert E.: Earth Science. Addison-Wesley, Menlo Park, Ca., U.S.A. ISBN 0-201-21451-2.
Pearson, Ian: English in Focus: Biological Science. Oxford University Press, 1978.
Allen, J. P. G. – Widowson, H. G.: English in Focus: Physical Science. Oxford University Press, 1978.
Janata, Petr: Překládáme do angličtiny. Fraus, Plzeň 1999. ISBN 80-7238-052-4.
Šesták, Zdeněk: Jak psát a přednášet o vědě. Academia, Praha 2000. ISBN 80-200-0755-5.

Literatura doporučená studentům Anglické učebnice biologie

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Písemná a ústní zkouška.

Sylabus BANCH - Analytická chemie
2013

Sylabus BANJA - Anglický jazyk
2005

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Zvládnutí anglického jazyka na základní jazykové úrovni pre-intermediate ( mírně pokročilí). Zápočet se skládá ze dvou částí: písemné ( vyjadřování základních gramatických kategorií jednotlivých slovních druhů ) a ústní (schopnost konverzovat na běžná temata - rodina, zájmy, studium, budoucí povolání, cestování, tradice a zvyky, jídlo, základy reálií anglicky mluvících zemí).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Zvládnutí anglického jazyka na základní jazykové úrovni pre-intermediate ( mírně pokročilí). Zápočet se skládá ze dvou částí: písemné ( vyjadřování základních gramatických kategorií jednotlivých slovních druhů ) a ústní (schopnost konverzovat na běžná temata - rodina, zájmy, studium, budoucí povolání, cestování, tradice a zvyky, jídlo, základy reálií anglicky mluvících zemí).
Zvládnutí základů odborné terminologie jednotlivých oborů. Příprava k samostatnému studiu odborné literatury.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Okruhy:
1. Přírodní vědy - obecně
2. Přírodní vědy a metody vědeckého výzkumu
3. Matematika - obecně
4. Matematika - aplikace
5. Fyzika
6. Chemie
7. Biologie - obecně
8. Biologie - rozšíření
9. Ekologie
10. Informační technologie
11. Výpočetní technika
12. Nejnovější poznatky a zajímavosti v přírodních vědách
13. Lidské tělo, životní prostředí a péče o zdraví
14. Tělesná výchova a sport

Literatura, na níž je předmět vystavěn Peprník J.a kol.: Angličtina pro jazykové školy díl 1,2
Soars J.L.: Headway elementary, pre-intermediate
Murphy,R.: Grammar in use
Eastwood,J.: Oxford Practice Grammar
Kollmannová L.: Angličtina pro samouky

Literatura doporučená studentům Introduction to Natural Science. Part One: The Physical Sciences. New York, Academic Press.
Boeckner,K., Brown,P.: Oxford English for Computing. Oxford University Press, Oxford 1994.
Walker,T.:Computer Science. Phoenix ELT, Hemel Hempstead 1995.
Brieger,N., Comfort,J.: Technical Contacts. Phoenix ELT,Hemel Hempstead 1995.
Ashley, A.: A Handbook of Commercial Correspondence. Oxford University Press, Oxford 1996.
Richards, J., Ryan, J.: business Studies Today. Cambridge University Press, Cambridge 1991.
Allen, J. P B., Widdowson, H. G.: English in Social Studies. Oxford University Press, Oxford 1978.
Bonner, J. T.: The Ideas of Biology. Harper and Row, Publishers, New York 1962.
Marion, Jerry B.: Physical Science in the Modern World. Academia Press, New York 1974.
Altmann, R., Murphy, R.: Grammar in Use. Cambridge University Press, Cambridge 1990.
Dále dle vybraných temat podle složení studijní skupiny.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Klasifikace založena na docházce, splnění zadaných samostatných úkolů v průběhu semestru a závěrečné ústní zkoušce.

Sylabus BANMORO - Anatomie a morfologie rostlin
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Wagnerová Zuzana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základním cílem předmětu je seznámit posluchače se strukturou a funkcí základních stavebních jednotek rostlinného organizmu z pohledu cytologického, histologického a organologického. Důraz je kladen na aspekty ontogenetické a fylogenetické. Výklad tohoto předmětu je chápán i z hlediska ekologického (anatomické a morfologické adaptace rostlin na faktory ekologické) a z hlediska užitkovosti rostlin.
Laboratorní cvičení probíhají v návaznosti na přednášky, s praktickým pozorováním mikroskopické a makroskopické stavby rostlinných buněk, pletiv a orgánů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět seznámí studenty s cytologickou, morfologickou a organologickou strukturou základních jednotek rostlinného organizmu. Důraz je kladen na funkce jednotlivých stavebních jednotek a aspekty ontogenetické, fylogenetické a ekologické.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky OSNOVA PŘEDNÁŠEK
1. Úvod do cytologie - rostlinná buňka, protoplast.
2. Cytologie - jádro, dělení jader.
3. Cytologie - produkty protoplastu, buněčná stěna.
4. Histologie - rostlinná pletiva. Úvod. Pletiva dělivá a krycí.
5. Histologie - provětrávací, nasávací, vyměšovací, vodivá pletiva.
6. Histologie - mechanická, asimilační, zásobní pletiva.
7. Organologie - rostlinné orgány. Úvod. Kořen.
8. Organologie - stonek.
9. Organologie - list.
10. Organologie - květ.
11. Organologie - květenství.
12. Organologie - tyčinka, plodolist.
13. Organologie - opylení, oplození.
14. Organologie - semeno, plod.
15. Střídání jaderných fází, rodozměna.

OSNOVA CVIČENÍ
1. Úvod do laboratorního cvičení.
2. Cytologie - protoplast.
3. Cytologie - produkty protoplastu, buněčná stěna.
4. Histologie - pletiva dělivá a krycí.
5. Histologie - pletiva provětrávací, nasávací, vyměšovací.
6. Histologie - pletiva mechanická, asimilační, zásobní.
7. Organologie - kořen.
8. Organologie - stonek.
9. Organologie - list.
10. Organologie - květ.
11. Organologie - květenství.
12. Organologie - tyčinka, plodolist.
13. Organologie - opylení, oplození.
14. Organologie - semeno, plod.
15. Střídání jaderných fází, rodozměna, zápočty.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Dostál, P.: Anatomie a morfologie rostlin v pojmech a nákresech. – UK, Praha, 2003.
Jurčák, J.: Komentovaný atlas. Anatomie Vyšších rostlin. - Nakladatelství Veselý, Třebíč. 2007.
Kincl, M.: Cvičení z anatomie a morfologie rostlin. - VŠ skriptum, Ped. fak., Ostrava,1981.
Luxová, M.: Zemědělská botanika I. Anatomie a morfologie rostlin. - SZN, Praha, 1974.
Penka, M.: Všeobecná botanika I. Základy morfologie rostlin. - SNP, Praha, 1983.
Pazourek, J: Atlas anatomické stavby rostlin. - PřF UK, Praha, 1992.
Rosypal, S. et al.: Nový přehled biologie. – Scientia, Praha, 2003.
Skalický, M. et Novák, J.: Botanika I. Anatomie a morfologie rostlin. - ČZU, Praha, 2007
Slavíková, Z.: Morfologie rostlin. – Karolinum, UK, Praha, 2002.
Luxová, M.: Zemědělská botanika I. Anatomie a morfologie rostlin. - SZN, Praha, 1974.
Votrubová, O.: Anatomie rostlin. - Karolinum, UK, Praha, 1996.

Literatura doporučená studentům Benda, V. et al.: Biologie I. – VŠCHT Praha, 1996.
Černohorský, Z.: Základy rostlinné morfologie. - SNP, Praha, 1967.
Dušková, J.: Vybrané kapitoly z anatomie rostlin (pro farmaceuty). - Karolinum, Praha, 1995.
Hadač, E. et al.: Praktická cvičení z botaniky. - SNP, Praha, 1967.
Slavíková, Z.: Morfologie rostlin. - SNP, Praha, 1984.
Střihavková, H.: Praktikum z botaniky. - SNP, Praha 1978.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky k udělení zápočtu:
aktivní účast ve cvičeních, 2 průběžné testy (úspěšnost min. 70%, možnost 2 oprav). Předložení všech protokolů ze cvičení na vysokoškolské úrovni.
Ústní zkoušce předchází úspěšná zkouška praktická – cca 50 přírodnin. Při výsledné klasifikaci budou částečně zohledněny i výsledky z průběžných testů.

Sylabus BANMOZI - Anatomie a morfologie živočichů
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pech Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je připravit studenty na zoologické systematické disciplíny. Obsahem přednášky jsou základy anatomie a morfologie bezobratlých živočichů i obratlovců, včetně evoluce jednotlivých orgánů a orgánových soustav. Studenti budou seznámeni s podrobnou morfologií

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je připravit studenty na zoologické systematické disciplíny. Obsahem přednášky jsou základy anatomie a morfologie bezobratlých živočichů i obratlovců, včetně evoluce jednotlivých orgánů a orgánových soustav. Studenti budou seznámeni s podrobnou morfologií orgánů jednotlivých skupin bezobratlých a obratlovců, a získají znalosti zoologického pojmosloví.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Embryonální základ orgánových soustav (stavba a typy vajíček, druhy rýhování, formování zárodečných listů, tělní dutiny, vznik orgánových soustav)
2. Oporné struktury bezobratlých, schránky, vnější kostra členovců, končetiny a jejich deriváty, ambulakrální soustava ostnokožců
3. Kosterní soustava obratlovců (typy osifikací, stavba a druhy kostí, žaberní oblouky : stavba a jejich deriváty, anatomie lebky, stavba axiálního skeletu, typy obratlů); kostra končetin (vývoj párových končetin, anatomie končetin a jejich pletenců, vznik žeber)
4. Pokryv těla a svalová soustava (pokožka bezobratlých, struktura kůže a její deriváty, druhy svaloviny : branchiální, epaxiální a hypaxiální svalstvo)
5. Trávicí soustava (typy trávící soustavy bezobratlých, trávící žlázy, anatomie zubů a typy dentice, anatomie a adaptace trávicího traktu na typ potravy)
6. Dýchací soustava (vzdušnice, plicní vaky, žábra, plíce, stavba, adaptace, různé hlasové orgány)
7. Oběhový a lymfatický systém, žlázy s vnitřní sekrecí (krevní buňky, ontogenetický a evoluční vývoj krevního řečiště, stavba žláz s vnitřní sekrecí)
8. Vylučovací a pohlavní soustava (protonefiridie, metanefridie, ontogenetický vývoj a stavba močopohlavní soustavy, vznik a anatomie ledvin)
9. Nervová soustava (NS bezobratlých, CNS : ontogenetický a evoluční vývoj, anatomie, periferní nervstvo)
10. Smyslové orgány (senzily, stavba postranní smyslové čáry, hmatových, chuťových a olfaktorických receptorů, anatomie ucha, sluchové kůstky, rovnovážný orgán, stavba oka).
11. Larvy živočichů podle skupin a vývoje.

Literatura, na níž je předmět vystavěn BRUSCA, R.C. a G.J. BRUSCA, 1990: Invertebrates. - Sinauer Associates, Inc., Sunderland, Massachusetts.
GILBERT, S.F. 1997. Developmental Biology. Sinauer Associates, Inc. Publishers. Sunderland, Massachusetts. Fifth Edition.
JARVIK, E., 1980: Basic Structure and Evolution of Vertebrates. - Academic Press.
KARDONG, K.V., 1995: Vertebrates. Comparative anatomy, function, evolution. Wm.C. Brown Publishers.
KÜKENTHAL, W. a M. RENNER, 1978: Leitfaden für das Zoologische Praktikum. 17. vydání. - VEB Gustav Fischer Verlag, Jena.
Paleček J.: Biologie buňky II. Základy mikroskopické histologie. Karolinum, Praha, 1996.
Paleček J.: Obecná zoologie, Praktická cvičení III. Rozmnožování živočichů. SPN, Praha, 1989.
Roček Z. 2002: Historie obratlovců (Evoluce, fylogeneze, systém). Academia, Praha 2002.
ROMER, A.S. a T.S. PARSONS, 1977: The Vertebrate Body. - W.B. Sounders Company.
SIGMUND L., HANÁK V., PRAVDA O. 1992. Zoologie strunatců. Univerzita Karlova, Praha.
Sládeček F.: Rozmnožování a vývoj živočichů. Academia, Praha, 1986.
Zrzavý J. 2006. Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 255 p.

Literatura doporučená studentům BRUSCA, R.C. a G.J. BRUSCA, 1990: Invertebrates. - Sinauer Associates, Inc., Sunderland, Massachusetts.
GILBERT, S.F. 1997. Developmental Biology. Sinauer Associates, Inc. Publishers. Sunderland, Massachusetts. Fifth Edition.
JARVIK, E., 1980: Basic Structure and Evolution of Vertebrates. - Academic Press.
KARDONG, K.V., 1995: Vertebrates. Comparative anatomy, function, evolution. Wm.C. Brown Publishers.
KÜKENTHAL, W. a M. RENNER, 1978: Leitfaden für das Zoologische Praktikum. 17. vydání. - VEB Gustav Fischer Verlag, Jena.
Paleček J.: Biologie buňky II. Základy mikroskopické histologie. Karolinum, Praha, 1996.
Paleček J.: Obecná zoologie, Praktická cvičení III. Rozmnožování živočichů. SPN, Praha, 1989.
Roček Z. 2002: Historie obratlovců (Evoluce, fylogeneze, systém). Academia, Praha 2002.
ROMER, A.S. a T.S. PARSONS, 1977: The Vertebrate Body. - W.B. Sounders Company.
SIGMUND L., HANÁK V., PRAVDA O. 1992. Zoologie strunatců. Univerzita Karlova, Praha.
Sládeček F.: Rozmnožování a vývoj živočichů. Academia, Praha, 1986.
Zrzavý J. 2006. Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 255 p.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška - písemná a ústní.

Sylabus BBCEK - Biologie člověka a ekologie
2011

Sylabus BBICL - Biologie člověka
2011

Sylabus BBIFY - Biofyzika
2008

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Ouhrabka Miroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Moderní biologii nelze oddělovat od fyziky, jež je dnes pevným základem vědění o přírodě. Ve výuce se střídají přístupy: od školské fyziky k školské biologii, a naopak. Protože je předmět určen pro začátečníky, nelze používat metod fundamentální fyziky. Základem je středoškolská fyzika. Obsah je rozvržen zhruba takto: 1/3 člověk, 2/3 ostatní živé struktury. Ekologie je automaticky začleněna do vhodných míst. Tím se nejlépe ilustruje skutečnost, že k racionálním rozhodnutím jsou nutné rozsáhlé znalosti souvislostí věcí. K studiu není nutné znát podrobně anatomii a fyziologii. Naopak, právě v těchto věcech bude fyzikální přístup vyzývat k nutnosti důkladně porozumět anatomii, a především fyziologii.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Naučit studující kritickému myšlení; naučit je pečlivě kontrolovanému popisu základních nejjednodušších jevů souvisejících s živými organismy; naučit je používat metod jednoduché matematiky, které při správném použití poskytují zvýšení jistoty předpovědi možných následků, byť i jen ve formě pravděpodobností.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Přírodu poznáváme prostřednictvím smyslů: zrak
2. Přírodu poznáváme prostřednictvím smyslů: optika
3. Přírodu poznáváme prostřednictvím smyslů: sluch
4. Přírodu poznáváme prostřednictvím smyslů: akustika
5. Termodynamika v otevřených systémech
6. Elektromagnetické jevy - výběr
7. Transport na membránách; transportní jevy obecně
8. Přenos signálů v nervových vláknech
9. Transport krve v organismech; transport tekutin v organismech
10. Mechanické vlastnosti některých orgánů (svaly, plíce)
11. Moderní diagnostické metody fyzikální; záření a organismy
12. Matematický popis vývoje populací
13. Rezerva

Literatura, na níž je předmět vystavěn 1. BEIER, W.: Biofysika, Praha, Academia, naklad. Československé akademie věd, 1974.
2. DAVID, R.: Biophysique générale, Presses Universitaires de France, 1979.
3. DIEHL, H., IHLEFELD, H., SCHWEGLER, H.: Physik für Biologen, Berlin, Springer, 1981.
4. FLINDT, R.: Biologie in Zahlen, Stuttgart – New York, Gustav Fischer Verlag, 1986.
5. HAVRÁNEK, T. aj.: Matematika pro biologické a lékařské vědy, Praha, Academia, 1981.
6. VALENTA, J. aj.: Biomechanika, Praha, Academia, 1985.
7. VOLKENŠTEJN, M. V.: Biofizika, Moskva, Nauka – Glavnaja redakcija fiziko-matematičeskoj literatury, 1981.
Časopisy: Nature, Science, Scientific American, Physics Today.

Literatura doporučená studentům 1. BEIER, W.: Biofysika, Praha, Academia, naklad. Československé akademie věd, 1974.
2. DAVID, R.: Biophysique générale, Presses Universitaires de France, 1979.
3. DIEHL, H., IHLEFELD, H., SCHWEGLER, H.: Physik für Biologen, Berlin, Springer, 1981.
4. FLINDT, R.: Biologie in Zahlen, Stuttgart – New York, Gustav Fischer Verlag, 1986.
5. HAVRÁNEK, T. aj.: Matematika pro biologické a lékařské vědy, Praha, Academia, 1981.
6. VALENTA, J. aj.: Biomechanika, Praha, Academia, 1985.
7. VOLKENŠTEJN, M. V.: Biofizika, Moskva, Nauka – Glavnaja redakcija fiziko-matematičeskoj literatury, 1981.
Časopisy: Nature, Science, Scientific American, Physics Today.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
1. Předložit slušně zapsaný kompletní obsah přednášek a cvičení.
2. Docházka na cvičení, alespoň 10 ze 13 plánovaných.

Požadavky ke zkoušce:
a) Zopakovat fyziku středoškolskou podle gymnaziálních programů.
b) Umět řešit jednoduché úlohy podle příkladů ze cvičení.
c) Umět úhledně a přesně kreslit přehledné náčrtky na tabuli při výkladu zásadních souvislostí. K výkladu používat jednoduché matematiky (přesněji lze říci: počtů).

Sylabus BBIST - Biostatistika
2005

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Půlpán Zdeněk

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základní seznámení s pojmy a metodami statistiky: proměnná, četnosti, rozložení četností, charakterizace rozložení četností; pravděpodobnost, závislosti a nezávislosti; teoretická rozložení, testování hypotéz, modelování, simulace. Použití základního softwaru pro statistickou analýzu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Základní seznámení s pojmy a metodami statistiky: proměnná, četnosti, rozložení četností, charakterizace rozložení četností; pravděpodobnost, závislosti a nezávislosti; teoretická rozložení, testování hypotéz, modelování, simulace. Použití základního softwaru pro statistickou analýzu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Statistický soubor, znak, třídění a zobrazování dat.
2. Pravděpodobnost.
3. Náhodná veličina; definice spojité a diskrétní n.veličiny.
4. Náhodný vektor; definice diskrétního a spojitého n.vektoru.
5. Charakteristiky náhodných veličin.
6. Některá rozložení.
7. Statistické šetření; principy a postupy; datová matice; popis.
8. Odhady parametrů.
9. Testy o parametrech; neparametrické testy.
10. Vícerozměrná šetření; principy a postupy; datová matice; popis.
11. Metody hlavních komponent.
12. Regrese a korelace.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Anděl, J.: Statistické metody, Matfyzpress, Praha 1993
Havránek, T.: Statistika pro biologické a lékařské vědy, Academia, Praha 1993

Literatura doporučená studentům Keller, W.: An Introduction to Probability Tudory and its Applications, Vol. 1, Wiley, 1966
Josífko, M.: Pravděpodobnost a matematická statistika pro biology, SPN, Praha 1969
Komenda, S.: Biometrie, skripta, Olomouc, UPOL, 1994

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - 80% účast na seminářích a splnění aspoň dvou písemných prací.
Zkouška má část písemnou a ústní. Vyhotovení některých předloh pro zpracování výsledků předem jako domácí práci.

Sylabus BBITE - Biologická technika
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Dvořák Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět biologická technika umožní získat studentům základní dovednosti při používání různých druhů mikroskopů a mikroskopické techniky. Dále se naučí základy přípravy a fixace biologických preparátů, barvení mikroskopických preparátů, zhotovení trvalých mikroskopických preparátů, roztěrových a roztlakových preparátů včetně mikroreliéfových preparátů. Bude prakticky seznámen s metodami počítání buněk a měřením velikosti mikroskopických objektů, se zpracováním a analýzou obrazu v mikroskopii, metodami konzervace a uchováním biologického materiálu, s instrumentální metodami biologické techniky na příkladu bakteriálního bioluminiscenčního testu toxicity. Podkladem pro veškerou činnost studenta je získání základních dovedností při tvorbě kvalitních protokolů a zhotovení biologických nákresů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními principy vědecké práce, a to s přihlédnutím na jejich učitelské zaměření studia především na ty, které budou moci využít i v rámci svého zaměstnání. Studenti se seznámí s latinskou a řeckou nomenklaturou, pravidly vytváření jmen v biologii, popisů nových druhů, a pravidly vědeckého a národního názvosloví v praxi. V rámci další části předmětu budou seznámeni (a vyzkouší si) s plánováním pokusů v biologii, jejich provedením a základními vyhodnocovacími metodami. Budou seznámeni s pravidly práce s vědeckou literaturou, jejím získáváním, používáním a citací. Součástí předmětu bude i seznámení s jednotlivými typy vědeckých publikací se zaměřením na původní vědecký článek a pravidla jeho psaní, stejně jako se všemi náležitostmi vědecké konference. Důraz bude kladen i na pravidla psaní bakalářské či diplomové práce a přednášku v podobě referátu či obhajoby. Studenti si osvojí i základy fylogenetické terminologie a jejího využití v rámci systematických disciplín

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Bezpečnost práce v laboratoři, základy práce s biologickým materiálem, zásady tvorby protokolů, doporučení pomůcky a jejich používání, doporučené ošacení, seznámení s podmínkami zakončení předmětu klasifikovaným zápočtem a seznámení s doporučenou studijní literaturou.
2. Světelná mikroskopie – přehled, zásady, použití různých druhů mikroskopů, praktické ukázky, výpočet zvětšení, použití clon a kondenzoru.
3. Fluorescenční a elektronová mikroskopie, seznámení studentů s dalšími druhy mikroskopických technik.
4. Postup a zásady při mikroskopování, popis jednotlivých částí, možné závady, údržba a čištění mikroskopu. Binokulární stereomikroskop a jeho použití.
5. Práce s imerzními objektivy a s imerzním olejem, rozdíly při praktickém použití různých druhů školních mikroskopů.
6. Odběr a konzervace biologického materiálu.
7. Příprava mikroskopických preparátů, jejich pozorování a nákresy. Základy správně provedených nákresů, chyby a nedostatky.
8. Zhotovení mikroskopických řezů, příčné řezy a jejich barvení, ukázky řezání velmi tenkých řezů – mikrotom.
9. Metody počítání buněk, praktické použití počítacích komůrek, výpočty počtu buněk v roztoku, grafické metody vyhodnocení.
10. Počítačové zpracování mikroskopických snímků, techniky digitální mikroskopie, fotogalerie preparátů. Základy práce s vědeckým mikroskopem. Metody měření velikosti mikroskopických objektů, výpočty velikosti, různé druhy měření.
11. Instrumentální metody biologické techniky – bakteriální test toxicity, kontrola znečištění složek životního prostředí (Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Vibrio fischeri -zkouška na luminiscenčních bakteriích)
12. Trvalé mikroskopické preparáty a jejich příprava.
13. Základní postupy při přípravě barvených mikroskopických preparátů, práce s barvivy, použití barvících můstků.
14. Gramovo barvení a negativní barvení mikroskopických preparátů.
15. Kontrola protokolů, písemný test k ověření získaných znalostí, udělení zápočtů.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Habrová, V.: Biologická technika. SPN, Praha, 1981.
Hastings J. W., Johnson C.H.: Bioluminescence and chemiluminescence, Methods Enzymol. 360, 75-104, 2003.
Chmelík, R.: Trojrozměrné zobrazení v mikroskopii. FSI VUT, Brno, 2003.
Křísa, B.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. SPN, Praha, 1989.
Lelláková, F.: Zoologická technika. UK, Praha, 1985.
Madden D., Lidesten B.: Bacterial illumination - Culturing luminous bacteria. Bioscience explained, 2001.
Pazourková, Z.: Botanická mikrotechnika. UK, Praha, 1986.
Říhová, J.: Mikroskopické praktikum z hydrobiologie, VŠCHT, Praha, 2002.
Trnková, L., Dvořák, V.: Luminiscenční spektroskopie, UHK: Hradec Králové, 2012 (studijní on-line materiál PřF UHK, CZ.1.07/2.2.00/28.0118).
Uhrín, V.: Základy mikroskopických, submikroskopických a preparačních technik v biologii. Fakulta prírodných vied UKF, Nitra 2003.

Literatura doporučená studentům Kalina, T., Pokorný, V.: Základy elektronové mikroskopie pro biology. UK, Praha, 1981.
Karlík, M.: Úvod do transmisní elektronové mikroskopie. ČVUT Praha, 2011.
Knoz, J., Opravilová, V.: Základy mikroskopické techniky. MU, Brno, 1992.
Lacey, A. J.: Light microscopy in biology: A Practical Approach, Oxford Univ. Press, 1999.
Matis, D.: Mikroskopická technika. PřF UK, Bratislava, 1993.
Pazourek, J.Votrubová, O.: Atlas of plant anatomy, PERES Publishers, Praha, 1998.
Ruzin, S. E.: Plant microtechnique and microscopy, Oxford Univ. Press., 1999.
Smékal, P.: Experimentální metody biofyziky II, Světelná a elektronová mikroskopie. Univerzita Ostrava, 1995.
Trnková, L., Dvořák, V.: Luminiscenční spektroskopie, UHK: Hradec Králové, 2012 (studijní on-line materiál PřF UHK, CZ.1.07/2.2.00/28.0118).
Vavrčík, H., Gryc, V.: Metodika výroby mikroskopických preparátů ze vzorků dřeva. Acta Univ. Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis 4, 2004.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro získání zápočtu je podmínkou aktivní účast na cvičeních. Plnění zadaných úkolů na cvičeních s porozuměním. Vypracování laboratorních protokolů včetně nákresů. Při odevzdání protokolů prokázat pochopení řešené problematiky. Před udělením zápočtu píší studenti kontrolní test.

Sylabus BBITM - Biologické testovací metody
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Dvořák Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Testy ekotoxicity a základní metody hodnocení ekotoxikologických vlastností odpadních vod, odpadů a chemických látek seznámí studenty s praktickými dopady znečištění životního prostředí na živé organismy. Mohou zjišťovat různé stupně poškození jednotlivých potravních řetězců pomocí různých biotestů a ekotoxikologických testů. Seznámí se s novinkami v testech toxicity - toxkity. Studenti se seznámí se způsoby práce podle norem a metodik, způsoby zpracování výsledků testů a jejich vyhodnocování.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem cvičení je naučit studenty základní metody hodnocení ekotoxikologických vlastností odpadních vod, odpadů a chemických látek. Cvičení obsahuje rozdělení biotestů, kultury pro biotesty, ekotoxikologické testy s konzumenty - ryby, bezobratlí, testy s producenty – řasy, rostliny, testy s destruenty – bakterie, mikromycety. Dále obsahuje novinky v testech toxicity - toxkity, expoziční testy, bakteriální bioluminiscenční testy toxicity, akutní a chronické testy toxicity a speciální ekotoxikologické biotesty. Dále seznamuje s testy povinnými, doporučenými a alternativními. Také určuje způsoby práce podle norem a metodik, způsoby zpracování výsledků testů a jejich vyhodnocování.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Bezpečnost práce. Příprava skla, materiálu a potřeb pro práci v ekotoxikologii.
2. Chovy testovacích organismů, kultury pro biotesty.
3. Způsoby práce podle norem a metodik, způsoby zpracování výsledků testů a jejich vyhodnocování.
4-5. Ekotoxikologické testy s konzumenty - ryby, bezobratlí.
6-7. Ekotoxikologické testy s producenty – řasy.
8-9. Ekotoxikologické testy s producenty – rostliny.
10-11. Akutní a chronické testy toxicity.
12. Bakteriální testy – bioluminiscenční test toxicity.
13. Toxkity a speciální ekotoxikologické biotesty.
14. Expoziční testy.
15. Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Hastings J. W., Johnson C.H.: Bioluminescence and chemiluminescence, Methods Enzymol. 360, 75-104, 2003.
Hoffman D.J. a kol.: Handbook of ecotoxicology, Lewis Publ., New York, 2003.
Kafka Z., Punčochářová J.: Biotesty a jejich aplikace v analytice životního prostředí. Chemické listy 93, 1999.
Kafka Z., Punčochářová, J.: Těžké kovy v přírodě a jejich toxicita. Chemické listy 96, 2002.
Madden D., Lidesten B.: Bacterial illumination - Culturing luminous bacteria. Bioscience explained, 2001.
Metodický pokyn MŽP ke stanovení ekotoxicity odpadů. MŽP Praha, 2003.
Moriarty F.: Ecotoxikology: the study of pollutans in ecosystems, Academic Press, London, 1993.
Repetto G. a kol: Ecotoxicological characterization of complex mixtures. Springer Praxis, UK, 2003.
Sládečková A. a kol.: Návody k laboratořím z technické hydrobiologie. SNTL Praha, 1985.
Svobodová Z. a kol.: Toxikologie vodních živočichů. SZN Praha, 1987.
Soldán P. a kol.: Metody testů akutní toxicity a biodegrability xenobiotik. SZN Praha, 1988.
Walker C.H. a kol.: Principles of ecotoxicology, Taylor-Francis, New York, 2001.
Základní a aktuální normy OECD, ISO, ČSN EN ISO a Direktivy EU.

Literatura doporučená studentům Dvořák V.: Biologické testovací metody, UHK: Hradec Králové, 2012 (studijní on-line materiál PřF UHK, CZ.1.07/2.2.00/28.0118).
Kafka Z., Punčochářová J.: Biotesty a jejich aplikace v analytice životního prostředí. Chemické listy 93, 1999.
Metodický pokyn MŽP ke stanovení ekotoxicity odpadů. MŽP Praha, 2003.
Sládečková A. a kol.: Návody k laboratořím z technické hydrobiologie. SNTL Praha, 1985.
Soldán P. a kol.: Metody testů akutní toxicity a biodegrability xenobiotik. SZN Praha, 1988.
Svobodová Z. a kol.: Toxikologie vodních živočichů. SZN Praha, 1987.
Trnková, L., Dvořák, V.: Luminiscenční spektroskopie, UHK: Hradec Králové, 2012 (studijní on-line materiál PřF UHK, CZ.1.07/2.2.00/28.0118).
Zelinka M.: Základy hydrobiologie. SNTL Praha, 1985.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro získání zápočtu je podmínkou aktivní účast na cvičeních, plnění zadaných úkolů na cvičeních s porozuměním. Vypracování laboratorních protokolů, při odevzdání prokázat pochopení řešené problematiky.

Sylabus BBTC1 - Botanická terénní cvičení 1 - blok
2014

Sylabus BBTC2 - Botanická terénní cvičení 2 - blok
2014

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Praktická demonstrace cévnatých druhů rostlin v terénu a v botanických sbírkách (botanické zahrady, arboreta). Seznámení s nejvýznamnějšími skupinami rostlin z hlediska systematického, fylogenetického, ekologického i hospodářského.
Biodiverzita základních typů ekosystémů na modelových lokalitách, fenologické aspekty.
Rostliny jako bioindikátory prostředí (ekologické nároky, životní formy a strategie taxonů), jejich ochrana a ohrožení.
Prohlubování dovednosti v určování taxonů podle botanických klíčů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Praktické poznávání taxonů cévnatých rostlin v pozdně letním a podzimním aspektu, seznámení s jejich stanovišti, určování organismů podle klíčů. Demonstrace druhové skladby a struktury základních biotopů.
Aspekty ochrany přírody a krajiny, tj. druhové, územní a obecné ochrany.
Terénní botanické cvičení seznamuje s morfologií, fylogenezí, rozšířením a ekologií nejvýznamnějších taxonů cévnatých rostlin.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky a) nomenklatura a systematické zařazení; důležité morfologické znaky,
b) fytogeografické a ekologické charakteristiky rostlin,
c) zvláště chráněné a ohrožené taxony, invazní taxony
d) výskyt druhů v rostlinných společenstvech

Literatura, na níž je předmět vystavěn Danihelka, J., Chrtek, J. Jr. & Kaplan, Z.: Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811, 2012.
Hejný, S. et Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. - Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995,1997.
Křísa, B. et Prášil, K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. - SPN, Praha, 1989.
Kubát, K., Hrouda, L, Chrtek, J. ml., Kaplan Z., Kirschner, J. et Štěpánek, J. [eds.]: Klíč ke květeně České republiky. - Academia, Praha, 2002, 928 pp.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. - Academia, Praha, 2000.
Slavík, B. et Štěpánková, J. [eds.]: Květena ČR 7. Academia. - Praha, 2004.
Slavíková, Z.: Morfologie rostlin. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. – Karolinum, Praha, 2002.

Literatura doporučená studentům Chytrý, M., Kučera, T., Kočí M., Grulich V. et Lustyk P. [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166, 2001.
Rothmaler, W. et al.: Exkursionsflora von Deutschland II. – Jena, Stuttgart, 2000.
Rothmaler, W. et al.: Exkursionsflora von Deutschland III (Atlasband). – Jena, Stuttgart, 2000.
Vyhl. 395/1992 Sb. (Seznam zvláště chráněných organismů)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 100% účast na cvičeních (25 % řádně omluveno).
Předložení herbáře (50 cévnatých rostlin) nebo zpracování floristické studie 4 vybraných lokalit.
Praktická poznávací zkouška, 70% úspěšnost.

Sylabus BDEND - Dendrologie
2013

Sylabus BDHMS1 - Biologie dítěte a hygiena 1
2008

Sylabus BDHMS2 - Biologie dítěte a hygiena 2
2008

Sylabus BDHMSK1 - Biologie dítěte a hygiena 1
2004

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: cvičení 6 hod. za semestr
studium kombinované: přednáška 4 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

BDHMSK2 Biologie dítěte a hygiena 2

Anotace předmětu Předmět seznamuje studenty se základy biologie dítěte, s hygienou školní práce, se základy první pomoci a bezpečnosti při školních aktivitách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty se základy anatomie a fyziologie dětského organismu ve vztahu k problematice školní praxe. Seznámit studenty se základy první pomoci .

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - Ontogenetický vývoj dítěte
- Fylogenetický vývoj člověka
- Pohybový aparát dítěte
- První pomoc při poraněních - zlomeninách

Literatura, na níž je předmět vystavěn Malá,H., Klementa,J.: Biologie dětí a dorostu. Praha, SPN 1985
Novotný, I., Hruška, M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.

Literatura doporučená studentům Naše dítě : rozvoj osobnosti
Hlavní autor Einon, Dorothy
Údaje o vydání 1. vyd.
Nakladatelské údaje Havlíčkův Brod : Fragment c2001
Rozsah 240 s.
ISBN 80-7200-518-9

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Písemné testy v průběhu výuky s 50 % úspěšností

Sylabus BDHMSK2 - Biologie dítěte a hygiena 2
2004

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: přednáška 6 hod. za semestr

Prerekvizity

bdhmsk1 Biologie dítěte a hygiena 1

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje studenty se základy biologie dítěte, s hygienou školní práce, se základy první pomoci a bezpečnosti při školních aktivitách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět seznamuje studenty se základy biologie dítěte, s hygienou školní práce, se základy první pomoci a bezpečnosti při školních aktivitách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Soustava oběhová
Soustava dýchací
Soustava trávicí
Soustava vylučovací a kožní
Smyslové orgány
Nervová soustava
Soustava žláz s vnitřní sekrecí
Vývoj dítěte, hygiena školní práce

Literatura, na níž je předmět vystavěn Malá,H., Klementa,J.: Biologie dětí a dorostu. Praha, SPN 1985
Novotný, I., Hruška, M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995

Literatura doporučená studentům Kapitoly z biologie dítěte
Hlavní autor Přívratský, Vladimír
Univerzita Karlova
Údaje o vydání 1. vyd.
Nakladatelské údaje Praha : Karolinum 1990
Rozsah 114 s.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška ústní,písemná a praktická - student si vylosuje několik pojmů, které objasní. Je mu předložen model ( např. lebky ), který popíše.

Sylabus BEKKR - Ekologie krajiny
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vacek Stanislav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je poskytnout studentům nezbytné základy z ekologie krajiny. Obsahové zaměření předmětu v heslech: vymezení oboru, definice krajiny, člověk v krajině, základní principy krajinné ekologie, struktura krajiny, plošné a liniové útvary, procesy a fungování krajiny, dynamika krajiny, biodiverzita v prostředí krajiny, bioindikace v krajině, vznik a vývoj kulturní krajiny, typologie krajiny, urbanní ekologie, ekologie obnovy krajiny, krajinné plánování, krajinotvorné programy v ČR.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je poskytnout studentům nezbytné základy z ekologie krajiny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. vymezení oboru, definice krajiny
2. člověk v krajině
3. základní principy krajinné ekologie
4. struktura krajiny
5. plošné a liniové útvary
6. procesy a fungování krajiny
7. dynamika krajiny
8. biodiverzita v prostředí krajiny
9. bioindikace v krajině
10. vznik a vývoj kulturní krajiny
11. typologie krajiny
12. urbanní ekologie
13. ekologie obnovy krajiny
14. krajinné plánování
15. krajinotvorné programy v ČR.

Literatura, na níž je předmět vystavěn LIPSKÝ, Z.: Sledování změn v kulturní krajině. Kostelec n. Č. l., Lesnická práce s.r.o, 2000.
LIPSKÝ, Z.: Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů, Praha, Karolinum 1999.

Literatura doporučená studentům SKLENIČKA, P.: Základy krajinného plánování. Praha, Skleničková 2003.
LÖW, J., MICHAL, I.: Krajinný ráz. Praha, Lesnická práce s.r.o. 2003.
CÍLE, K., V.: Krajiny vnitřní a vnější. Praha, Dokořán 2002.
KVĚT, R.: Duše krajiny. Praha, Academia 2003.
BUČEK, A., LACINA, J.: Geobiocenologie. II. Brno, MZLU 2000.
VYSKOT, I. et. al.: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů. Praha, MŽP ČR 2003.
DYKYJOVÁ, A. et. al.: Metody studia ekosystémů. Praha, Academia 1989.
PRIMACK, R., B., KINDLMAN, P., JERSAKOVÁ, J.: Biologické principy ochrany přírody. Praha, Portál 2001.
CHYTRÝ, M., KUČERA, T., KOČÍ, M.: Katalog biotopů České republiky. Praha, AOPK ČR 2001.
MICHAL, I., PETŘÍČEK, V. et. al.: Péče o chráněná území I. a II. Praha, AOPK ČR 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška - písemná a ústní

Sylabus BEKLE - Ekologie lesa
2011

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vacek Stanislav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je poskytnout studentům nezbytné základy z ekologie lesních ekosystémů. Obsahové zaměření předmětu v heslech: úvod do ekologie lesa, základní pojmy, hlavní biomy Země, les jako ekosystém – struktura, funkce a vývoj přírodního lesa, les a abiotické složky prostředí – záření, teplota, vzdušná vlhkost, vítr, voda, půda; primární produkce, sekundární produkce, koloběh živin, antropogenní vlivy na les, globální ekologické problémy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je poskytnout studentům nezbytné základy z ekologie lesních ekosystémů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. úvod do ekologie lesa,
1. základní pojmy
2. hlavní biomy Země
3. les jako ekosystém – struktura
4. funkce a vývoj přírodního lesa
5.-7. les a abiotické složky prostředí – záření, teplota, vzdušná vlhkost, vítr, voda, půda
8. primární produkce
9. sekundární produkce
10. koloběh živin
11. - 12. antropogenní vlivy na les
13. globální ekologické problémy

Literatura, na níž je předmět vystavěn KLIMO, E. et. al.: Ekologie lesa. Brno, LDF VŠZ 1994
PODRÁZSKÝ, V.: Ekologie lesa. Praha, LF ČZU 1999.
VACEK, S.: Ekologie lesních ekosystémů. Hradec Králové, Pedagogické centrum 2000.

Literatura doporučená studentům DYKYJOVÁ, A. et. al.: Metody studia ekosystémů. Praha, Academia 1989.
BEJČEK, V, Š´TASTNÝ, K. et. al.: Metody studia ekosystémů. Praha, Lesnická práce s.r.o. 2001.
VYSKOT, I. et. al.: Kvantifikace hodnocení funkcí lesů České republiky. Praha, MŽP ČR 2003.
VACEK, S. et. al.: Horské lesy v ČR. Praha, MZe ČR 2003.
MICHAL, I., PETŘÍČEK, V. et. al.: Péče o chráněná území I. a II. Praha, AOPK ČR 1999.
SLAVÍKOVÁ, J.: Ekologie rostlin. Praha, SPN 1986.
CHYTRÝ, M., KUČERA, T., KOČÍ, M.: Katalog biotopů České republiky. Praha, AOPK ČR 2001.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet - docházka na cvičení 80%, vypracované protokoly
zkouška - písemná a ústní

Sylabus BEKRO - Ekologie rostlin
2008

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Hlubší poznání abiotických a biotických ekofaktorů, které působí na flóru a vegetaci. Základy fytocenologie, fytogeografie a ochrany přírody a tvorby ŽP.
Základní ekologické pojmy, termíny, vztahy a zákonitosti v ekologii rostlin. Základní informace o nejdůležitějších vztazích mezi funkcemi a strukturami rostlinných populací a společenstev i mezi faktory a komplexy vnějšího prostředí. Je zdůrazněn nezastupitelný význam rostlinné složky ekosystémů jako primárních producentů. Předmět zdůrazňuje důležitost rostlin v přírodě a popisuje jejich funkce v rámci ekosystémů s vlastními autoregulačními mechanismy. Vysvětluje celospolečenský význam studia ekologie rostlin, fytocenologie a fytogeografie v aplikovaných oborech zemědělství, lesnictví a plánování krajiny.
Ekologie rostlin jako interdisciplinární vědní obor čerpá z údajů dalších vědních disciplín a navazuje zejména na „Úvod do ŽP a EVVO“ a „Systém a evoluci VR a NR“. Na předmět navazuje „Vegetace ČR“ a „Biomonitoring“.
Výchova k ekologickému myšlení a jednání. Nejedná se o pouhé předávání informací a pojmů, ale o aktivní vztah a přístup k životnímu prostředí, v návaznosti praktická cvičení a exkurze.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu Ekologie rostlin jsou základní ekologické pojmy, termíny, vztahy a zákonitosti v ekologii rostlin. Úvod do fytocenologie a fytogeografie. Základní informace o nejdůležitějších vztazích mezi funkcemi a strukturami rostlinných populací a společenstev i mezi faktory a komplexy vnějšího prostředí. Je zdůrazněn nezastupitelný význam rostlinné složky ekosystémů jako primárních producentů. Dokládá důležitost rostlin v přírodě a popisuje jejich funkce v rámci ekosystémů s vlastními autoregulačními mechanismy. Vysvětluje celospolečenský význam studia ekologie rostlin, fytocenologie a fytogeografie, ekologie obnovy v aplikovaných oborech zemědělství, lesnictví a plánování krajiny. Cílem je získávání nejen poznatků, ale i dovedností (metody studia a syntéza v oblasti ekologie).
Výchova k ekologickému myšlení, jednání a k udržitelnému rozvoji. Nejedná se o pouhé předávání informací a pojmů, ale o aktivní vztah a přístup k životnímu prostředí, v návaznosti praktická cvičení a exkurze.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do geobotanických disciplín, základní a doporučená literatura, studijní požadavky.
Historie a poslání, praktická aplikace ekologie rostlin, fytocenologie a fytogeografie.
2. Základní pojmy a termíny.
3. Ekologické limity, ekologická valence.
4. Vliv abiotických ekofaktorů na rostlinstvo (sluneční záření, teplo, voda v různých skupenstvích, vzduch, relief, půda, geologické podloží, oheň).
5. Sluneční záření, světelná energie a její ekologický význam, vztah rostlin ke světlu a jejich morfologicko-anatomické adaptace, fotoperiodismus.
6. Teplo a jeho ekologický význam, vztah rostlin k teplu a jejich anatomicko-morfologické
adaptace, teplotní výškový gradient a vegetační výškové stupně.
7. Voda a její ekologický význam, vztah rostlin k vodnímu gradientu.
8. Typy srážek a jejich ekologický význam, voda jako životní prostředí rostlin.
9. Vzduch jako ekologický činitel, složení vzduchu, skleníkový efekt. Znečištění atmosféry, emise, imise a jejich vliv na rostlinstvo. Vliv větru na vegetaci.
10. Rostlinstvo a reliéf (vliv sklonu a expozice na rostlinstvo).
11. Půda a rostlinstvo. Fyzikální a chemické vlastnosti půdy, vliv matečné horniny na vznik půd. Humus. Adaptace rostlin k půdním vlastnostem. Půdní typ a půdní druh. Rostlinstvo a oheň.
12. Vliv biotických ekofaktorů na rostlinstvo.
13. Vzájemné interakce rostlin a živočichů.
14. Přímé a nepřímé antropické vlivy na rostlinstvo.
15. Příčiny snižování druhové diverzity vegetace.
16. Ochrana fytogenofondu podle platných vyhlášek, černý a červený seznam, červené knihy.
17. Členění rostlin podle původnosti (autochtonní, apofyty, alochtonní, archeofyty, neofyty).
18. Životní formy rostlin. Efarmonická konvergence.
19. Charakteristika a znaky populace, fenofáze, hustota, rozmístění, pokryvnost, početnost, družnost, typy šíření populace.
20. Primární a sekundární produkce. Strategie populací, ecese.
21. Sukcese, její typy a význam. Geohistorický vývoj vegetace střední Evropy.
22. Primární a sekundární strategie. Potravní řetězce a pyramidy.
23. Základy fytocenologie. Základní pojmy. Zonální a azonální lesní
společenstva. Základní přírodní biotopy.
24. Rostlinná společenstva nelesní:
louky, pastviny a rumiště, plevelová vegetace, komprimofilní vegetace, stepní společenstva, skalních štěrbin a sutí, vodní, pobřežní, slatinná, rašeliništní, vegetace slanomilná, vátých písků a paseková. Aplikované fytocenologické metody.
26. Základy fytogeografie. Základní pojmy. Květenné oblasti světa a jejich základní charakteristika.
27. Základní biomy světa a jejich charakteristika.
28. Geoelementy střední Evropy.
29. Syntetické shrnutí poznatků a vlastní postřehy z problematiky
životního prostředí a udržitelného rozvoje, diskuse.

Cvičení v návaznosti na přenášky, zejména praktické nácviky v laboratoři a v terénu.
Blokově nácvik fytocenologických snímků, mapování, studium struktury vegetace a sukcese,
návštěva centra či střediska ekologické výchovy, exkurze do terénu.
V rámci cvičení obhajoba seminárních prací.

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Begon, M. et al.: Ekologie – jedinci, populace a společenstva.-UJEP, Olomouc,1999.
Braniš, M. et K. Pivnička: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie. – Karolinum, Praha (S), 1999.
Campbell, N. A., et Reece, J. B.: Biologie. - Computer Press, Brno, 2006.
Jeník, J: Ekosystémy. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S), 1995.
Kovář, P.: Geobotanika. – Karolinum, UK Praha 2002.
Prach, K.: Úvod do vegetační ekologie (geobotaniky). – Jihočeská univerzita, České Budějovice (S), 1995.
Slavíková, J.: Ekologie rostlin. - SPN, Praha, 1986.
Rajchard, J. et al.: Ekologie 1, 2, 3. – JU České Budějovice, 2002

Literatura doporučená studentům Bednář, V.: Praktikum z ekologie a fytocenologie. – PřF UP, Olomouc (S), 1984.
Culek, M. [ed.]: Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha, 1996.
Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.
Čihař M.: Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, Praha (S), 1998.
Dorst, J.: Ohrožená příroda. – Panorama, Praha, 1985.
Duvigneaud, P.: Ekologická syntéza. – Academia, Praha, 1988.
Dykyjová, D. et al.: Metody studia ekosystémů. – Academia, Praha, 1989.
Ellenberg, H.: Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta,
Geobotanica, Göttingen, 1992.
Forman, et Godron, M.: Krajinná ekologie. – Academia Praha, 1993.
Friedl, K. et al.: Chráněná území v České republice. – MŽP ČR, Praha, 1991.
Hendrych, R: Fytogeografie. – SPN, Praha, 1983.
Houghton, J.: Globální oteplování. Úvod do studia změn klimatu a prostředí. – Academia, Praha, 1998.
Chytrý, M., Kučera T. et M. Kočí [ed.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Jakrlová, J. et Pelikán, J.: Ekologický slovník výkladový. – Fortuna Praha, 1999.
Jeník, J.: Obecná geobotanika (úvod do nauky o rostlinstvu). – SPN, Praha. (S), 1972.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora Praha, 1996.
Kalvová, J. et Moldan, B.: Klima a jeho změna v důsledku emisí skleníkových plynů. – Karolinum, UK, Praha, 1996.
Kolektiv: Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR. – Geogr. ústav ČSAV a Federální výbor pro ŽP, Praha, Brno 1992.
Kostkan, V.: Územní ochrana přírody a krajiny v České republice. – UP Olomouc, 1996.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha (S), 1993.
Kovář, P. et al.: Nature and culture in Landscape ecology. – Karolinum UK Praha, 1999.
Kubíková, J.: Geobotanické praktikum – PřF UK, Praha, 1971.
Kubíková, J.: Ekologie vegetace střední Evropy (díl I). – Karolinum, PřF UK, Praha, 1999.
Máchal, A. et Husták, J. et Slámová, O.: Malý ekologický a environmentální slovníček, - Rezekvítek Brno, 3. vd., 2001.
Moldan, B. et al.: Životní prostředí ČR. – Academia, Praha, 1990.
Moldan, B.: Životní prostředí – globální perspektiva. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S), 1994.
Moldan, B. et al.: Ekonomické aspekty ochrany ŽP. – Karolinum PřF UK, Praha. (S), 1997.
Moravec, J.: Fytocenologie (nauka o vegetaci). – Academia, Praha, 1994.
Moravec, J. et al.: Rostlinná společenstva ČR a jejich ohrožení - 2. vydání. – Severočeskou přírodou, Litoměřice, 1995.
Moravec, J. [ed.]: Přehled vegetace České republiky 1, 2. – Academia, Praha, 2000.
Nátr, L.: Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S), 1998.
Němeček, J., Smolíková, L. et Kutílek, M.: Pedologie a paleopedologie. – Academia, Praha, 1990.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998-2001.
Odum, E. P.: Základy ekologie. – Academia, Praha, 1977.
Petříček, V. et al.: Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR Praha, 1993.
Petříček, V. [ed.]: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et I. Míchal [ed.]: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Pokorný, J. et P. Rotii: Natura 2000 (Otázky a odpovědi). – AOPK ČR Praha, 2001.
Procházka, F. [ed.] : Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Skalický, V.: Regionálně fytogeografické členění. In Hejný, J. et Slavík, B. [ed.] (1988, 1991): Květena ČSR 1. – Academia, Praha, 1998, 2001.
Storch, D. et S. Mikulka: Úvod do současné ekologie. – Portál Praha, 2000.
Voženilek, V. et al.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP Olomouc, 2002.
Vačkář, D. et al.: Ukazatelé změn biodiverzity. - Academia, Praha 2005.
Sborníky: Ekosystémy a výchova, Environmentální výchova v přípravě studentů učitelství (PdF UK Praha), Johanesburg a 1. Směřování k udržitelnému rozvoji, Příroda, Opera Corcontica, Práce a studie, Acta Muzei Reginaehradecensis, atd.
Suchara, I.: Praktikum vybraných ekologických metod. - Karolinum, Praha, 2007.
Periodika domácí: Vesmír, Živa, Ochrana přírody, Ekológia, Nika, Zpravodaj MŽP, Folia geobotanika aj.
Periodika zahraniční: Science, Nature, Scientific American, Environmental Science and Technology, Ambio, Environment aj.
Dokumenty a ročenky: domácích i světových institucí (EU, OECD, World Bank, KRNAP aj.)
Elektronické publikace a dokumenty: Ministerstvo životního prostředí , Centrum pro otázky životního prostředí UK , Evropská komise v Bruselu – odbor 11 EU Environment , Stockholm environmental institute , UNEP , FAO , OECD , EPA , Greenpeace , WWF , IUCN aj.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky k udělení zápočtu: aktivní účast na cvičeních, vypracování protokolů na vysokoškolské úrovni, dva průběžné testy (minimální úspěšnost 70%, možnost dvou oprav).
Zkouška: Seminární práce a její obhajoba. Ústní zkouška. Při výsledné klasifikaci budou zohledněny výsledky průběžných testů.

Sylabus BEKVY - Ekologická výchova
2005

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základ pro včlenění ekologické (environmentální) výchovy do praktické činnosti. Seznámení s didaktickými zvláštnostmi ekologické výchovy. Praktické ukázky jednotlivých aktivit a pomůcek, diskuse nad možnostmi jejich použití. Zahrnuje aktivity zaměřené na tvořivost a spolupráci v rámci skupiny, na prohloubení znalosti o místním prostředí, na reflexi vlastního vztahu k přírodě vůbec, na pochopení některých environmentálních souvislostí a na diskusi o vlastní odpovědnosti a možnostech při aktivní ochraně přírody a souvislostech s vlastním životním stylem.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem semináře je hledání souvislostí mezi ekologickými problémy
a vlastními hodnotami a zároveň inspirace pro konkrétní práci.Těžištěm jsou praktické aktivity v oblasti ekologické výchovy s prvky globální výchovy, simulačních her, tvořivé dramatiky; informace o centrech ekologické výchovy - Dřípatka, Lipka, apod.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Seznámení, vzájemné požadavky, očekávání
2. Co je to ekologická výchova, stručně z historie, Didaktické zvláštnosti EV I.
3. Didaktické zvláštnosti EV II.,
4. Ukázky výukových programů a aktivit
5. Ukázky výukových programů a aktivit
6. Ukázky výukových programů a aktivit
7. Výběr témat pro seminární práci a její příprava ve skupinách, konzultace postupů
8. Terénní výukové programy
9. Pomůcky pro ekologickou výchovu
10. Školní ekologické projekty
11. Stav a možnosti ekologické výchovy v ČR
12. Prezentace seminárních prací, zpětná vazba

Literatura, na níž je předmět vystavěn • MÁCHAL: Průvodce praktickou ekologickou výchovou, , 2001
• HORKÁ, M.: Teorie a metodika ekologické výchovy., , 1996

Literatura doporučená studentům • MÁCHAL: Průvodce praktickou ekologickou výchovou, , 2001
• HORKÁ, M.: Teorie a metodika ekologické výchovy., , 1996

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na seminářích, zpracování projektu ekologické akce.

Sylabus BEKZI - Ekologie živočichů
2011

Sylabus BENEK - Environmentální ekonomie
2006

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Šimková Eva

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Poskytnout základní odborné znalosti potřebné pro orientaci v ekonomické problematice s environmentálním zaměřením v souvislosti s udržitelným rozvojem.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Chápat a analyzovat hospodářské procesy probíhající ve společnosti na základě osvojení si základních pojmů a ekonomického stylu myšlení ve vazbě na ochranu životního prostřední a udržitelný regionální rozvoj. Vzhledem k rostoucímu významu bilogických věd je žádoucí, aby jejich absolventi disponovali znalostmi, které se týkají širších vztahů mezi socio-ekonomickým a socio-ekologickým systémem.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Základní ekonomické pojmy a makroekonomické veličiny
2. Formování trhu, tržní subjekty a ekologická ekonomie
3. Hospodářská politika státu a vztah k životnímu prostředí
4. Fiskální politika a vztah k životnímu prostředí, environmentální daně
5. Financování projektů ochrany ŽP
6. Základy environmentálního účetnictví, ekologická politika podniku
7. Otevřená ekonomika a vztah k životnímu prostředí
8. Udržitelný rozvoj a ochrana přírodního prostředí
9. Slabá a silná udržitelnost
10. Role biologických věd v udržitelném rozvoji
11. Environmentální bezpečnost - vlivy průmyslu, zemědělství a cestovního ruchu

Literatura, na níž je předmět vystavěn ŠIMKOVÁ, Eva. Základy ekonomie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004. 106 s. ISBN 80-7041-690-4.
ŠIMÍČKOVÁ, Marcela. Environmentální ekonomie I. Učební texty. VŠB-TU Ostrava, Ostrava 1998. ISBN 80-7078-530-6.
ZELENKA, Josef. Environmentální a ekologický slovník vybraných pojmů. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999.

Časopisy a noviny:
Ekonom (týdeník)
EURO (týdeník)
Hospodářské noviny
Mladá fronta Dnes
Týden (týdeník)
21. století (14-deník)

Literatura doporučená studentům HOLMAN, Robert. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C.H. Beck, 1999. ISBN 80-7179-238-1.
KING, Alexandr - SCHNEIDER, Bertrand. První globální revoluce. Bratislava: Československá asociace Římského klubu, 1991. ISBN 80-7127-048-2.
NOVÁČEK, Pavel. Strategie udržitelného rozvoje. Praha: G plus G 1996. ISBN 80-901896-2-6.
POLÁCH, Jiří - SMOLÍK, Dušan. Ekonomické aspekty aplikace environmentálního manažerského systému. Učební texty VŠB-TU Ostrava, 1999. ISBN 80-70-78-642-6.
SEJÁK, Josef. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-393-6.
SEJÁK, Josef. Ekonomické hodnocení ekologických funkcí území. Český ekologický ústav. Přístup z: www.ceu.cz/ECON/SejakEkonomicke.htm
BAUMOL, William - OATES, E. Wallace. The Theory of Environmental Policy. Cambridge: Cambridge University Press, 1993. ISBN 0-521-31112-8.
TURNER, R. Kerry (ed). Sustainable Environmental Management. Principles and Practice. London: Belhaven Press, 1993. ISBN 1-8529-3003-9.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky na zápočet: aktivní účast na seminářích, zpracování a prezentace seminární práce.
Výsledná klasifikace předmětu zahrnuje: aktivitu na seminářích, úroveň zpracované a prezentované seminární práce, výsledek písemné a ústní části zkoušky.

Sylabus BENTO - Entomologie
2007

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Smrž Jaroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplina uvádí zájemce do tajemství říše hmyzu. Studenti se seznamují s vývojem, biologií a ekologickými vztahy některých druhů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Na základě specifického zájmu prohloubit své odborné biologické znalosti, seznámit se s metodami sběru, preparace hmyzu, terenními metodami.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Základní tematické okruhy:
- metody sběru a preparace hmyzu
- učitel entomolog v terénu a ve škole
-ukázky preparací
- entomolog a laboratorní práce
- entomolog na výletech a exkurzích
- entomologická expedice
- naši brouci
- naši motýli
- hmyz kolem nás
- entomologická zajímavost Palearktu
- Evropská musea a entomologie

Literatura, na níž je předmět vystavěn Hůrka, K., Čepická, A.: Rozmnožování a vývoj hmyzu. SNP Praha, 1978.
Křístek, J., Urban, J.: Lesnická entomologie. Academia Praha, 2004.
Oenberger J.: Entomologie 1. PV, Praha 1952

Literatura doporučená studentům Jasič J., ed.: Entomologický nauč. slovík. Príroda, Bratislava 1984.
Rosický B. a kol.: Lékařská entomologie a žibvotní prostředí. Academia, Praha 1989.
Klapalekiana. Časopis Čes. společ. entomologické. Praha.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast, prověření znalostí.

Sylabus BFMPT - Fyz. měření a přístroj. technika pro BI
2007

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vybíral Bohumil

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení se základními metodami fyzikálního měření a s příslušnou přístrojovou technikou.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností · Chyby měření, teorie náhodných chyb, hodnocení přesnosti měřené veličiny, hodnocení přesnosti vypočtené veličiny, grafická analýza dat měření, regresní analýza dat měření.
· Základní metody měření fyzikálních veličin s důrazem na měření elektrických a optických veličin.
· Optické měřicí přístroje, mikroskop.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky (14-krát 1 hodina týdně)

1. Chyby měření, teorie náhodných chyb
2. Hodnocení přesnosti měřené veličiny
3. Hodnocení přesnosti vypočtené veličiny
4. Grafická analýza dat měření
5. Princip regresní analýzy dat měření
6. Praktikum regresní analýzy
7. Měření základních fyzikálních veličin (délka, čas, hmotnost, objem, síla)
8. Měření elektrických veličin (napětí, proud, elektrický odpor – přístroje, jejich zapojení a změna rozsahu měření)
9. Metody přesných elektrických měření (kompenzační metoda, Wheatstonův můstek)
10. Lom světla, refraktometry
11. Optické zobrazovací metody (prvky optických soustav, čočky, lupa)
12. Mikroskop (princip, zvětšení, konstrukce)
13. Rozlišovací schopnost mikroskopu a její zvětšování
14. Polarizace světla, polarimetrie

Cvičení (14-krát 2 hodina týdně)

1. Bezpečnost práce a ochrana zdraví při práci v laboratoři
2. Vážení, včetně analytických vah
3. Určení plochy nepravidelných obrazců
4. Měření hustoty kapalin a drobných tělísek
5. Měření základních elektrických veličin (voltmetrem , ampérmetrem, ohmmetrem)
6. Můstková elektrická měření
7. Měření kapacity a indukčnosti
8. Měření Faradayovy konstanty
9. Osciloskop (blokové schéma, vlastnosti, použití)
10. Disperzní křivka hranolového a mřížkového spektroskopu, stanovení vlnové délky
11. Měření optických parametrů tenké čočky
12. Měření optických parametrů objektivu
13. Měření zvětšení lupy a mikroskopu
14. Polarimetrická měření

Literatura, na níž je předmět vystavěn Brož, J. at al.: Základy fyzikálních měření. SPN Praha 1967

Literatura doporučená studentům Horák, Z.: Praktická fyzika. SNTL, Praha 1958
Vybíral, B.: Zpracování dat fyzikálních měření. Knihovnička FO č. 51. MAFY, Hradec Králové 2002
Čmelík, M. at al: Úvod do fyzikálních měření. Technická univerzita v Liberci, Liberec 2001

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet obdrží student, který absolvuje všechna laboratorní cvičení, vypracuje příslušné protokoly a obhájí je.
Zkouška – student vykoná ústní zkoušku z okruhů otázek sestavených z problematiky přednesené látky (viz program). U zkoušky si volí losem dvě otázky, písemně se na ně připraví a ústně odpovídá. Hodnocen je standardní čtyřstupňovou klasifikací.

Sylabus BFSBE - Fylogeneze a systém bezestrunných
2012

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Smrž Jaroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 3 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 3 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět podává obraz o evoluci bezestrunných živočichů z aspektu příbuzenských vztahů a s aplikací na systematické třídění. Výuka obsahuje základní poznatky o biologii, morfologii a anatomii nejdůležitějších skupin a zástupců živočichů. Podává ucelený přehled jejich systému a fylogeneze. Zdůrazňuje se to, aby se budoucí učitelé biologie naučili rozeznávat základní zástupce naší fauny, zástupce světové fauny a hospodářsky významné druhy. Důraz je kladen na základní charakteristiky jednotlivých taxonů, především taxonů majících význam v přírodě a pro člověka.
V přednáškách je kladen důraz na celkový přehled systémem a fylogenezí všech skupin živočichů vyjma strunatců, cvičení jsou zaměřena na praktické ukázky a metody sledování či kultivace jednotlivých zástupců, se zaměřením na druhy fauny ČR.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je získat ucelený a zobecňující pohled na říši živočichů, rozvinout základní poznatky o biologii, morfologii, anatomii, systému a fylogenezi jejích významných zástupců.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Říše Protista, samostatnost, organely, ekologie a biologie volně žijících, morfologie a cykly parazitů: Kinetoplasmida, Parabasala, Diplomonadea, Choanoflagellida, Rhizopoda (=Amoebozoa) (polyfylie!), Granuloreticulosa, Actinedida (polyfylie!), Apicomplexa, Cilliophora
2. Říše Animalia, symetrie, tkáně, Placozoa, Porifera, Radialia, Diblastica: Cnidaria, parazitismus = redukce: Myxozoa, "Mesozoa",
3. Ctenophora, nepříbuznost s Cnidaria, Bilateralia, Triblastica, Acoelomorpha, Platyhelmintes, Entoprocta, Nemertea - nepříbuznost s Platyhelmintes
4. Gastrotricha, Nematoda, Nematomorpha, Kinorhyncha, Loricifera, Priapulida
5. Rotatoria, Acanthocephala, Micrognathozoa + Gnathostomulida, Cycliophora
6. Annelida, Pogonophora,Myzostomida
7. Tardigrada, Onychophora, Arthropoda – charakteristika, Chilopoda, Diplopoda
8. Arthropoda: Chelicerata
9. Arthropoda: Pancrustacea
10. Arthropoda: Insecta
11. Mollusca
12. Sipunculida, Echiurida, Bryozoa, Phoronida, Brachiopoda, Chaetognatha, Deuterostomia: Echinodermata, Hemichordata
13. rezerva

Literatura, na níž je předmět vystavěn Buchar,J., Ducháč, V., Hůrka, K., Lellák, J., 1995. Klíč k určování bezobratlých. Scientia, Praha.
Zrzavý, J., 2006. Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha.

Literatura doporučená studentům Bartoš, E., Buchar, J., 1966. Zoologie prvoků a bezestrunných. Skriptum PřF UK Praha.
Brusca, R.C., Brusca, G.J., 2002. Invertebrates. 2nd edition. Sinauer Publishing.
Dogel, V.A., 1961. Zoologie bezobratlých. SPN, Praha.
Hausmann,K., Hülsmann, N., 2003. Protozoologie. Academia, Praha.
Hůrka, K., Čepická, A., 1978. Rozmnožování a vývoj hmyzu. SPN, Praha.
Lang, J., Kocián V., Pravda, O., 1971. Zoologie I. SPN, Praha.
Kaestner, A., 1954-73. Lehrbuch der Speziellen Zoologie. Fischer Verlag, Berlin.
Sokolov, V.E. (ed), 1987. Žizň životnych (3.,4.). Prosvěščenije, Moskva.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - docházka na cvičení. Zpracované protokoly. Splnění zadaných úkolů.
Zkouška - skládá se z části písemné (test), praktické (poznávání živočichů a jejich bioekologie)
a ústní (znalost odborných termínů a předepsané látky).

Sylabus BFSNR - Fylogeneze a systém nižších rostlin
2007

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Wagnerová Zuzana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět podává obraz o evoluci autotrofních stélkatých organizmů (prvoci, sinice, chromista, ruduchy, řasy) a hub z aspektů fylogenetických, systematických, anatomicko-morfologických, ekologických i hospodářských. Důraz je kladen na ekologický význam autotrofních stélkatých organizmů a hub v přírodě a pro člověka. Tato disciplína je syntetizujícím a integrujícím pohledem na tyto organizmy a přispívá k chápání evoluce. Je zdůrazněn mnohostranný význam autotrofních stélkatých organizmů, hub a lišejníků pro lidstvo a to jak z hlediska jejich užitkovosti, tak i z hlediska fytopatologie, dále z pohledu ochrany přírody.
Navazující laboratorní cvičení z Fylogeneze a systému nižších rostlin jsou zaměřena na mikroskopická a makroskopická pozorování sinic, autotrofních prvoků a chromist,ruduch, řas, hub a lišejníků. Pozornost je věnována nejen aspektům anatomickým a morfologickým, ale také ekologickým, fytopatologickým a ochranářským. Upřednostňována je práce s živým materiálem.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět podává obraz o evoluci autotrofních stélkatých organizmů a hub z aspektů fylogenetických, systematických, anatomicko-morfologických, ekologických i hospodářských. Důraz je kladen na ekologický význam v přírodě a pro člověka. Tato disciplína je syntetizujícím a integrujícím pohledem na autotrofní organizmy (nižší rostliny) a houbové organizmy, přispívá k chápání evoluce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky OSNOVA PŘEDNÁŠEK
1. Úvod do předmětu (vývoj a význam, metody studia, studijní požadavky).
2. Základní třídění organizmů (autotrofní organizmy, houby a houbové organismy).
3. Prokaryota (předjaderné) - Cyanophyta (sinice). Rhodophyta (ruduchy).
4. Dinophyta (obrněnky). Cryptophyta (skrytěnky). Chloromonadophyta, Chromophyta.
5. Euglenophyta (krásnoočka) – systém a význam. Chlorophyta (zelené řasy) – úvod.
6. Chlorophyta (zelené řasy).
7. Úvod do fylogeneze a taxonomie hub - Fungi.
8. Myxomycota (hlenky), Chytridiomycota, Oomycota.
9. Eumycota. Zygomycetes (houby spájivé).
10.Endomycetes. Ascomycetes. Fungi imperfecti.
11.Basidiomycetes (houby stopkovýtrusné) – úvod.
12.Basidiomycetes (houby stopkovýtrusné) – pokračování.
13.Lichenes (lišejníky) – anatomie a morfologie stélky, systém, zástupci, význam.
14.Vývoj nižších rostlin na Zemi.

OSNOVA CVIČENÍ
1. Úvod do laboratorního cvičení, typy stélek řas.
2. Cyanophyta (sinice).
3. Rhodophyta (ruduchy), Dinophyta (obrněnky).
4. Cryptophyta, Chloromonadophyta.
5. Chromophyta.
6. Euglenophyta (krásnoočka), Chlorophyta (zelené řasy).
7. Chlorophyta (zelené řasy).
8. Fungi (houby) - Zygomycetes (houby spájivé).
9. Endomycetes.
10. Ascomycetes (houby vřeckovýtrusné).
11. Ascomycetes (houby vřeckovýtrusné).
12. Basidiomycetes (houby stopkovýtrusné).
13. Lichenes (lišejníky).
14. Lichenes (lišejníky).
15. Zápočty.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Dostál, P.: Evoluce a systém stélkatých organismů a cévnatých výtrusných rostlin - PdF UK, Praha, 2005.
Kalina T., Váňa J.: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné org.- UK, Karolinum, Praha, 2005
Kalina, T.: Systém a vývoj sinic a řas. - Karolinum. UK, Praha, 1994.
Poulíčková, A. et Jurčák, J.: Malý obrazový atlas našich sinic a řas. – UP Olomouc, 2001.
Příhoda, A. et al.: Kapesní atlas hub 1, 2. – SPN Praha, 1986, 1987.
Rosypal, S. et al.: Nový přehled biologie. – Scientia, Praha, 2003.
Urban, Z. et Kalina, T.: Systém a evoluce nižších rostlin. - SPN, Praha, 1980.
Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. – Karolinum, Praha, 2001.

Literatura doporučená studentům Benedix, E. H. et al.: Urania Pflanzenreich in vier Bänden. Band. Viren – Bakterien – Algen – Pilze. – Jena et Berlin, 1991.
Cavalier-Smith, T.: The kindom Chromista. - Oxford, 1989.
Castenholz, R. W.: Species usage, concept and evolution in the Cyanobacteria. - J. Phycol. 28: 737-745, 1992.
Cejp, K.: Houby I. a II. - ČSAV, Praha, 1957.
Černohorský, Z. et. al.: Klíč k určování lišejníků ČSR I. - ČSAV, Praha, 1956.
Černohorský, Z.: Základy soustavné botaniky I. - SPN, Praha, 1973.
Fott, B.: Sinice a řasy. - Academia, Praha, 1967.
Green, J C., Leandbetter, B. s. C. Diver, W. L.: The Chromophyte Algae. Problems et perspectives. – Oxford, 1989.
Hadač, E. et. al.: Praktická cvičení z botaniky. - SPN, Praha, 1967.
Hindák, F. et. al.: Malý klíč výtrusných rostlin. - SPN, Bratislava, 1965.
Irvine, D. E. G. Et John, D.M.: Systematics of the green algae. – London, N. York, 1984.
Křísa, B. et. Prášil, K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. - SPN,
Praha, 1989.
Lange, E. et Lange, M.: Pilze. - BLV, München, Bern, Wien, 1962.
Moore-Lanecker, E.: Fundamentals of the Fungi. – New Jersy, 1990.
Příhoda, A. et Zejbrlík, O.: Houby. - Orbis, Praha, 1964.
Rothmaler, W et al.: Exkursionsflora von Deutschland, Niedere Pflanzen. – Jena – Stuttgart, 1994.
Souček, M. et al.: Klíč k určování bezcévnatých rostlin. - SPN, Praha, 1976.
Střihavková, H.: Praktikum z botaniky. - SPN, Praha, 1978.
Urbach, H. et al.: Multiple evolutionary origins of prochlorophytes with cyanobacterial radiation. – Nature 355: 267-270, 1992.
Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. - Karolinum, UK, Praha, 2001.
Vězda, A. et Liška, J.: Katalog lišejníků ČR. – AV ČR Průhonice, 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu a) Během semestru dvě kontrolní práce - 1. sinice, řasy, 2. houby a lišejníky (70% úspěšnosti).
b) Ústní zkoušce předchází zkouška praktická - cca 50 přírodnin,
(sinice, prvoci, řasy, houby, lišejníky) dle makroskopického i mikroskopického pozorování (70% úspěšnosti).

Sylabus BFSST - Fylogeneze a systém strunatců
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Andreas Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Jsou prezentovány fylogenetické hypotézy a základní charakteristiky jednotlivých taxonů (různé systematické úrovně). Především anatomické odlišnosti, morfologické znaky a jejich funkční interpretace a samozřejmě znaky užívané k determinaci jednotlivých taxonů, potažmo druhů. V průběhu praktických cvičení se studenti učí pracovat s určovacími klíči a posléze i bez nich určovat druhy Evropské fauny na dermoplastických, balkových a lihových preparátech; savce i dle lebek.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem výuky předmětu je podat přehled nejnovějších názorů na evoluci a systematiku strunatců.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Chordata – původ, synapomorfie a taxonomie
2. Tunicata, Cephalochordata – anatomické a morfologické znaky; a taxonomie
těchto dvou skupin
3. Vertebrata – anatomické and morphologické znaky
4. Mixini – synapomorfie a systematika, Cephalaspidomorphi – synapomorfie a taxonomie
5. Chondrichthyes – synapomorfie a taxonomie
6. Acanthodii – synapomorfie a taxonomie, Actinopterygii – synapomorfie a taxonomie
7. Sarcopterygii – synapomorfie a taxonomie, přechod obratlovců na souš, Amphibia – synapomorfie a taxonomie
8. Amniota synapomorfie; Lepidosauria – synapomorfie a taxonomie
9. Archosauria – Crocodylia, Pterosauria, Dinosauria – anatomické a morfologické znaky; a taxonomie daných skupin
10. Archosauria – Aves – původ, jejich synapomorfie
11. Archosauria – Aves – taxonomie
12. Synapsida; Mammalia – anatomické a morphologické znaky
13. Synapsida; Mammalia – taxonomie

Program cvičení:
1.-2. Určovací praktikum ryb.
3.-4. Určovací praktikum obojživelníků a plazů.
5.-8. Určovací praktikum ptáků.
9.-11. Určovací praktikum savců.
12. Srovnávací osteologie plazů, ptáků a savců.
13. Zápočet

Literatura, na níž je předmět vystavěn Gaisler, J., Zima, J.: Zoologie obratlovců. Praha, Academia, 2007.
Sigmund, L., Hanák, V., Pravda, O.: Zoologie strunatců. Praha, Karolinum, 1992.
Čihař, J., Knotková, L., Knotek, J.: Ryby sladkých vod. První vydání Praha, Aventinum, 1993.
Hrabě, S., Oliva, O., Opatrný, E.: Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. První vydání Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1973.
Černý, W., Drchal, K.: Ptáci. Osmé vydání Praha, Aventinum, 1990.
Anděra, M., Horáček, I.: Poznáváme naše savce. Druhé vydání Praha, Sobotáles, 2005.

Literatura doporučená studentům Kardong, K. V.: Vertebrates: Comparative anatomy, function, evolution. 2nd edition. New York, WCB/McGraw-Hill Comp., 1998.
Roček, Z.: Historie obratlovců. Evoluce, fylogeneze, systém. Praha, Academia, 2002.
Gaisler, J.: Zoologie obratlovců, Academia, Praha 1984
Rosypal, S. et al.: Nový přehled biologie. – Scientia, Praha, 2003.
Sigmund, L. a kol.: Zoologie strunatců, UK, Praha 1992.
Buchar, J. a kol.: Práce ze zoologie, SPN, Praha 1983.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Povinná aktivní účast na praktických cvičeních. Poznávací test - determinace 20ti položek; úspěšné absolvování = zisk 16 a více bodů z možných 20ti. Po úspěšném absolvování následuje písemný test. Po jeho úspěšném absolvování následuje zkouška ústní.
Požadavky k udělení zápočtu:
a) aktivní účast v předepsaném počtu cvičení a řádně vypracované protokoly
b) splnění zadaných úkolů
c) poznání předepsaného počtu obratlovců v zápočtovém testu
Požadavky ke zkoušce:
a) získání zápočtu ze cvičení
b) znalost odborných termínů a názvosloví
c) znalost předepsané látky

Sylabus BFSVR - Fylogeneze a systém vyšších rostlin
2014

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Košnar Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Přednáška: Základní přehled diverzity a současných představ o fylogenetických vztazích ve skupině vyšších rostlin (Embryophyta). Představení morfologických, anatomických, embryologických, chorologických a ekologických vlastností hlavních taxonomických skupin vyšších rostlin, včetně zhodnocení evolučního významu těchto vlastností. Představení některých zástupců vyšších rostlin důležitých z hlediska vědy, kultury, hospodářství a ochrany přírody v kontextu fylogenetického systému. Úvod do základů metod moderní biologické klasifikace a botanické nomenklatury.
Cvičení: Demonstrace vybraných taxonomických skupin vyšších rostlin na čerstvém i fixovaném rostlinném materiálu. Zdůraznění morfologických a anatomických znaků důležitých pro systematické zařazení a určování.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit rámcový přehled o současném systematickém třídění vyšších rostlin, o hlavních vývojových liniích vyšších rostlin a systematické pozici důležitých zástupců. Vytvořit povědomí o znacích a metodách využívaných pro determinaci taxonů vyšších rostlin a prohloubit znalost základních zástupců domácí flóry.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod, historie systematické botaniky, klasifikační systémy, metody studia, nomenklatura.
2. Mechorosty (Marchantiophyta, Bryophyta, Anthocerotophyta)
3. Rhyniové rostliny
4. Plavuně (Lycopodiophyta)
5. Kapradiny a přesličky (Monilophyta)
6. Semenné rostliny (Spermatophyta) – úvod
7. Nahosemenné rostliny (Gymnospermae)
8. Krytosemenné rostliny (Magnoliophyta) – úvod. Bazální krytosemenné rostliny (Magnoliopsida)
9. Jednoděložné rostliny (Liliopsida) – úvod. Řády Acorales a Alismatales
10. Jednoděložné rostliny (Liliopsida) – řády Liliales a Asparagales
11. Jednoděložné rostliny (Liliopsida) – řády commelinidové větve
12. Dvouděložné rostliny (Rosopsida) – úvod, bazální řády. Rosidová větev dvouděložných rostlin – bazální řády a Fabidae
13. Rosidová větev dvouděložných rostlin – Malvidae
14. Asteridová větev dvouděložných rostlin – bazální řády a Lamiidae
15. Asteridová větev dvouděložných rostlin – Campanulidae

Literatura, na níž je předmět vystavěn Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kaplan Z.: Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811, 2012.
Hejný, S. et Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. - Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Mártonfi, P.: Systematika cievnatých rastlín. – Univerzita P. J. Safárika, Košice, 2006.
Kubát K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Rosypal, S. et al.: Nový přehled biologie. – Scientia s.r.o., Praha, 2003.
Rothmaler, W. et al..: Exkursionsflora von Deutschland II. - Jena – Stuttgart, 2000.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6, 7. – Academia, Praha, 2000, 2004
Štěpánková J. [ed.]: Květena ČR 8. – Academia. Praha, 2011.

Literatura doporučená studentům Simpson M. G.: Plant Systematics. 2nd Edition. – Academic Press. Burlington, San Diego, Oxford, 2010.
Stevens P. F: Angiosperm Phylogeny Website. Version 12, July 2012. – www.mobot.org/MOBOT/research/APweb/
Dostál J.: Nová květena ČSSR. - Academia, Praha, 1989.
Čeřovský, J. et al: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). - Príroda, Bratislava, 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky pro udělení zápočtu: (1) Aspoň 70% aktivní účast na cvičeních a (2) prokázání aspoň 70% znalosti problematiky probírané při cvičeních v písemném testu, který sestává i z poznávání rostlin. (Možnost nejvýše 2 opravných testů v předem stanovených termínech.)
Zkouška: Písemná, z problematiky probírané během přednášek a cvičení. Klasifikace podle úrovně prokázaných znalostí: 100-90% výborně, 89-80% velmi dobře, 79-70% dobře, 69-0% nevyhověl(a).

Sylabus BFYBI - Fyzika pro biology
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Česáková Jana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět Fyzika pro biology je určen k stručnému zopakování poznaků středoškolské fyziky a ukázce jejích aplikací v biologii.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je zopakovat středoškolskou fyziku tak, aby ji student vnímal jako nezbytný základ pro poznávání přírody. Ve výkladu jsou posíleny vztahy školské fyziky a školské biologie formou jednoduchých příkladů. Student se má naučit jinému pohledu na přírodu, než naivně popisnému.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Probíraná témata:
1. Fyzika a její historie s ohledem na další vědy
2. Experiment a teorie, metody věděcké práce
3. Mikrosvět (svět částic a interakcí), makrosvět a megasvět - jejich rozdíly, zajímavosti a popis
4. Fyzikální veličiny a jejich měření; jednotky a soustava SI
5. Mechanika - kinematika – pohyb, hmnotný bod, vztažná soustava, trajektorie, dráha, rychlost a zrychlení, dělení pohybů, grafy pohybů
6. Mechanika – dynamika – Newtonovy pohybové zákony, síla, hmotnost, tíha, odstředivá a dostředivá síla, volný pád a tíhové zrychlení; Energie, impuls, hybnost a výkon.
7. Jednoduché stroje, moment síly, moment setrvačnosti, skládání a rozklad sil.
8. Jednoduché příklady v biomechanice.
9. Struktura látek - skupenství, jeho změny, atom, charakteristické fyzikální veličiny a vlastnosti, kterými popisujeme vlastnosti jednotlivých skupenství (např. struktura pevných látek (struktura minerálů, kosti apod.), viskozita (krve) apod.)
10. Vzduch – atmosférický tlak, jeho měření, člověk a vakuum a přetlak, konzervace potrvain pomocí tlaku
11. Voda – Archimédův zákon, Pascalův zákon, povrchové napětí, hydrostatický tlak, anomálie vody, změny skupenství vody, koloběh vody v přírodě
12. Elektrostatika - el. náboj, Coulombův zákon, elektrické pole; el. pole a elektřina a její vliv na živé organismy
13. Základy elektřiny a magnetismu - el. proud, jednoduché el. obvody, magnetické pole, magnetická indukce, střídavý proud; magnetické pole a vliv na živé organismy
14. Energie a její přeměny, princip a druhy elektráren a jejich vliv na životní prostředí
15. Kmitání, vlnění, akustika – rychlost zvuku, šíření různými materiály; sluch
16. Světlo jako el.-mg. vlnění, foton, základy vlnové optiky, základy geometrické optiky a aplikace; zářivky a výbojky, vliv el-mg záření na život (UV, rentgen atd.) a aplikace, osvětlení, zrak
17. Sluneční soustava, Země ve vesmíru, podmínky života
18. Integrace přírodovědných poznatků

Literatura, na níž je předmět vystavěn HALLIDAY, D., RESNICK, R., WALKER, J., Fyzika, díly 1,2,3,4,5, Brno, Vysoké učení technické v Brně, nakladatelství VUTIUM a Prometheus, 2000 (1,2,3,4,5,).

Literatura doporučená studentům HALLIDAY, D., RESNICK, R., WALKER, J., Fyzika, díly 1,2,3,4,5, Brno, Vysoké učení technické v Brně, nakladatelství VUTIUM a Prometheus, 2000 (1,2,3,4,5,).
Učebnice fyziky pro gymnázia
BARTUŠKA, K. Sbírka řešených úloh z fyziky pro střední školy, díly I., II., III., IV, 1. vyd., Praha, Prometheus, spol. s r.o., 1997 (I), 1997 (II), 1998 (III), 1998 (IV)
M. Rojko, J. Dolejší, J. Kuchař, D. Mandíková: Fyzika kolem nás I.-IV. Scientia. Praha 1998.Karel Rauner a kol.: Fyzika 6-9 pro základní školy a víceletá gymnázia. FRAUS. Kolářová R., Bohuněk J.: Fyzika pro 6. - 9. ročník základní školy. Prometheus.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
1. Seminární práce
2. Docházka na cvičení, alespoň 10 ze 13 plánovaných.
Požadavky ke zkoušce:
a) Zopakovat fyziku středoškolskou podle gymnaziálních programů.
b) Umět řešit jednoduché úlohy podle příkladů ze cvičení.

Sylabus BFYGE - Fyzická geografie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět podává základy fyzickogeografických disciplín: meteorologie a klimatologie, hydrologie a hydrografie, geomorfologie aj.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Absolvent by měl získat základní vědomosti z meteorologie a klimatologie, hydrologie a hydrografie, a geomorfologie, včetně praktických aplikací.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Předmět fyzická geografie a jeho vztah k životnímu prostředí.
2. Fyzickogeografická sféra a její vliv na podnebí. Klimatické oblasti světa.
3. Všeobecná cirkulace atmosféry. Vítr a jeho činnost.
4. Mezoklima a mikroklima. Meteorologická sledování.
5. Voda na pevninách.
6. Oceány a moře.
7. Kryosféra.
10. Typologie georeliéfu.
11. Základy strukturní geomorfologie.
12. Základy dynamické a klimatické geomorfologie.
13. Terénní exkurze do vybraného regionu.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Horník S. a kol.: Základy fyzické geografie. SPN, Praha 1982.
Horník S. a kol.: Fyzická geografie 2. SPN, Praha 1986.
Demek J.: Obecná geomorfologie. Academia, Praha 1986.
Smolová I., Vítek J.: Základy geomorfologie. Vybrané tvary reliéfu. UP, Olomouc, 2007.
Rubín J. a kol.: Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Academia, Praha 1987.

Literatura doporučená studentům Czudek T.: Vývoj reliéfu krajiny ČR v kvartéru. Morav.zem.muzeum, Brno 2005.
Demek J. a kol.: Úvod do obecné fyzické geografie. Academia, Praha 1976.
Kukal Z., Němec J., Pošmourný K.: Geologická paměť krajiny. ČGS, Praha 2006.
Rubín J., Balatka B. a kol.: Atlas skalních zemních a půdních tvarů. Academia, Praha 1987.
Štulc M., Gotz A.: Krajina a životní prostředí pohledem geografie. MŽP, Praha 1993.
Cílek V.: Krajiny vnitřní a vnější. Vyd.Dokořán, Praha 2002.
Seifert V. Počasí kolem nás. Grada 1994.
Demek J.: Vybrané kapitoly krajinné ekologie. MU, Brno 1999.
Lipský Z.: Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Karolinum, Praha 1998.
Thurman H.V., Trujillo A.P.: Oceánografie. Computer Press, Praha 2005.
Vítek J.: Tajemný svět skal - Skalní zajímavosti ČR. Oftis, 2004.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Udělení zápočtu na základě aktivní účasti na cvičeních (včetně terénní exkurze) a kvalitní seminární práce.
Zkouška ústní a písemná.

Sylabus BFYRO - Fyziologie rostlin
2009

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s principy fungování rostlinného organizmu. Objasnit zákonitosti fyziologie rostlinné buňky a rostliny jako celku.Upevnit a vytvořit vazby mezi látkovým a energetickým metabolizmem, mezi strukturou a funkcemi, mezi vnitřním a vnějším prostředím rostliny. Biofyzikální, biochemické, fyziologické a ekologické základy fotosyntézy, dýchání, minerální výživy, vodního režimu, transportu látek, procesů růstu a vývoje, pasivních i aktivních pohybů rostlin. Fyziologie stresu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je pochopení základních principů fungování rostlinného organizmu. Především objasnit zákonitosti fyziologie rostlinné buňky a rostliny jako celku. Upevnit a vytvořit vazby mezi látkovým a energetickým metabolizmem, mezi strukturou a funkcemi, mezi vnitřním a vnějším prostředím rostliny. Objasnit biofyzikální, biochemické, fyziologické a ekologické základy fotosyntézy, dýchání, výživy rostlin, vodního režimu, transportu látek, procesů růstu a vývoje, pasivních i aktivních pohybů rostlin. Fyziologie stresu u rostlin.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky OSNOVA PŘEDNÁŠEK
1. Úvod, fyziologický význam organel rostlinné buňky. Fyzikálně chemické vlastnosti cytosolu, příjem vody, transportní pochody na buněčné úrovni.
2. Úvod do metabolizmu, enzymy, makroergické sloučeniny, redoxní systémy.
3. Fotosyntéza, primární a sekundární pochody.
4. Fixace CO2 u C4 a CAM rostlin, fotorespirace u C3 a C4 rostlin, metabolizmus sacharidů.
5. Respirace - glykolýza, Krebsův cyklus, dýchací řetězce.
6. Metabolizmus lipidů, aminokyselin, nukleových kyselin, bílkovin, regulační mechanizmy, sekundární metabolizmus.
7. Vodní provoz rostlin, transportní procesy v rostlinách. Heterotrofie.
8. Minerální výživa rostlin, příjem, utilizace a fyziologický význam jednotlivých živin.
9. Růst rostlin, fáze růstu, diferenciace, faktory ovlivňující růst rostlin, rostlinné hormony.
10. Celistvost rostlin, korelace, regenerace, polarita, rostlinné explantáty.
11. Vývoj rostlin, klíčení, tvorba květů, tvorba a růst plodů, odpočinek a stárnutí rostlin.
12. Dráždivost a pohyby rostlin.
13. Fyziologie stresu.

OSNOVA CVIČENÍ (čtyřhodinové bloky):
I. Vodní provoz rostlin
II. Fotosyntéza
III. Minerální výživa rostlin
IV. Růstové regulátory a celistvost rostlin
V. Dlouhodobé pokusy a respirace
VI. Sekundární metabolity rostlin a explantátové kultury
VII. Pohyby rostlin, vyhodnocení dlouhodobých pokusů, zápočet

Literatura, na níž je předmět vystavěn Tůma,J.-Tůmová,L.: Fyziologie rostlin.Gaudeamus, 1998
Procházka,S. a kol.: Fyziologie rostlin. Academia. 1998
Kincl,M., Krpeš, V.: Základy fyziologie rostlin. Montanex a.s., 2000
Luštinec, J. - Žárský, V.: Úvod do fyziologie vyšších rostlin. Karolinum. 2003.
Taiz,L.-Zeiger,E.: Plant physiology.,The Benjamin/Cummings Publish Company, Inc.USA, 2006
Hopkins,W.G.: Introduction to Plant Physiology. John Wiley and sons, INC., 1999.

Literatura doporučená studentům Hess,D.: Fyziologie rostlin. Academia, Praha, 1983 (pouze metabolizmus)
Salisbury, F.B. - Ross, C.W.: Plant physiology. Wadsworth publ. comp., Belmont 1992.
Gloser, J.: Fyziologie rostlin. Masarykova univerzita, přír.fak., Brno, 1995
Voet,D.-Voetová, J.G.: Biochemie., Viktoria Publishing, Praha, 1995
Mohr,H.-Schopfer,P.: Plant Physiology. Springer-Verlag, Berlin, 1995
Taiz,L.-Zeiger,E.: Plant physiology.,The Benjamin/Cummings Publish Company,
Inc.USA, 2002
Hopkins,W.G.: Introduction to Plant Physiology. John Wiley and sons, INC., 1999.
Nobel, P.S.: Physicochemical and Environmental Plant Physiology. Academic press, San Diego, 1999.
Gloser, J.: Fyziologie rostlin. Přístup z: http://www.sci.muni.cz/kfar/
Šetlík a kol.: Fyziologie rostlin. Přístup z: http://kfr.prf.jcu.cz/?act=2#KFR220
Cvičení:
Grdičová,B.: Praktikum z fyziologie rostlin. SNP, Praha, 1975.
Erdelský,K.-Frič,F.: Praktikus a analytické metody vo fyziologii rastlín. SNP Bratislava, 1979
Psota, V.- Šebánek, J.: Za tajemstvím růstu rostlin. Scientia, Praha, 1999.
Hradilík, J. a kol.: Fyziologie rostlin (Návody na cvičení). MZLU, Brno, 1998.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky pro udělení zápočtu:
a) docházka na cvičení (omluvena pouze jedna neúčast), aktivní zájem o práci a úspěšné splnění povinných úkolů
b) formálně i obsahově bezchybné protokoly
Všechny podmínky zápočtu musí mít student splněny nejpozději jeden den před termínem konání zkoušky. V den zkoušky není možné plnit podmínky zápočtu.

Požadavky na zkoušku:
Písemná část: splnění testu (tj. více než 75% správných odpovědí)
Ústní část: student si vylosuje a podpovídá na tři otázky ze tří okruhů otázek.

Sylabus BFYZI - Fyziologie živočichů
2010

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s nejdůležitějšími oblastmi fyziologie živočichů, přehledně vysvětluje účelnost struktur a podstatu všech funkcí organismu živočichů - jako funkčně nedělitelných živých celků, žijících v konkrétním ekologicky vhodném životním prostředí.
Fyziologie živočichů je chápána jako transdisciplinární obor, který se nevyhýbá potřebným souvislostem z řady jiných souvisejících oborů, je vyvážený a komplexní (rozsah žádné z kapitol výrazným způsobem nepřesahuje kapitoly ostatní).
Jednotlivé přednášky (oddíly) jsou koncipovány jako relativně uzavřené celky, aby je bylo možné studovat i samostatně, ale celkově obor tvoří vzájemně provázaný a obsahově otevřený celek. Probíraná témata, oblasti a pojmy postupně vytvářejí spojitý přehled o činnosti celého živočišného těla v souladu se současnou úrovní lidského poznání - a umožňují studentům samostatně objevovat více než jen základní vzájemné vazby a souvislosti.
Předmět fyziologie živočichů důsledně respektuje nedělitelnou jednotu struktur a funkcí - vychází ze struktur a teprve po upřesnění konkrétní struktury jsou uváděny její funkce. Klíčové pojmy oboru, podstatné pro pochopení, jsou začleňovány do struktury pojmů souvisejících oborů, např. z hledisek anatomických, chemických, fyzikálních, biochemických, zoologických, etologických, ekologických aj., což studentům vyšších ročníků celkově zpřístupňuje a zpřehledňuje text a usnadňuje hledání dalších souvislostí a vztahů v odborné literatuře a na internetu. Terminologie a vymezování pojmů jsou trvale aktualizovány a sjednocovány. Jsou uváděna nejčastější synonyma celé řady pojmů tak, jak jsou používána v publikovaných odborných textech.
Podle možností je značný prostor věnován fyziologii savců, srovnávací fyziologii a ekologické fyziologii, současně je poukazováno na skutečnosti, které dokládají, že ani anatomické struktury a funkce lidského těla nejsou mezi organismy výjimečné a v řadě aspektů se shodují s fyziologií živočichů a s fyziologií rostlin. Současně je vymezeno, že člověk je v mnohém výjimečný dokonalostí vyšších nervových funkcí, mimořádnou schopností verbální komunikace a dovedností pracovat, což může - přes řadu negativních jevů - vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj na Zemi.
Předmět fyziologie živočichů vysvětluje nejedno tajemství existence živých organismů a života, poukazuje na úžasnou komplikovanost funkcí a vztahů, proměnlivost, účelnost prověřenou evolucí, „jednoduchost“ a současně nesmírnou složitost každého živočicha i každé části jeho těla. Postupně jsou zdůrazňovány společné znaky různých organismů, podobnosti molekulárních i anatomických a buněčných struktur, při současném respektování unikátní variability struktur i funkcí každého živého jedince jako nezaměnitelného jedinečného originálu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními fyziologickými procesy, které probíhají v živém organismu v přirozených podmínkách životního prostředí a v omezeném rozsahu i s patofyziologickými procesy - včetně mechanismů, jak jim předcházet. Cílem i prostředkem je studium funkcí živých organismů, vysvětlení účelnosti trojrozměrných živých a dynamicky se měnících anatomických struktur a podstaty všech klíčových funkcí hlavních taxonů živočišné říše.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do fyziologie živočichů a člověka
2. Fyziologie trávicích soustav - jednota struktur a funkcí organizmu
3. Dýchací soustavy živočichů
4. Kardiovaskulární soustavy živočichů
5. Krev, imunita, obrana organizmu před antigeny a rizikovými faktory životního prostředí
6. Metabolické dráhy, přeměny látek a energií
7. Vylučovací soustavy, exkrece, osmoregulace, homeostáza
8. Úvod do fyziologie řídících soustav organizmu
9. Fyziologie žláz s vnitřní sekrecí, fyziologie rozmnožování
10. Neuron, synapse, nervové dráhy, fylogeneze nervového systému
11. Fyziologie hlavních oddílů centrálního nervového systému, mozek a mícha
12. Receptory a smyslové orgány
13. Fyziologie svalů a pohybu
14. Chování, paměť, učení, integrační mechanizmy, vyšší nervové funkce

Literatura, na níž je předmět vystavěn Hruška, M.: Fyziologie živočichů a člověka pro učitele, I. díl. Hradec Králové, Gaudeamus, 1994. Hruška, M.: Fyziologie živočichů a člověka pro učitele, II. díl. Hradec Králové, Gaudeamus, 1994.
Silbernagl, S., Despopoulos, A.: Atlas fyziologie člověka, Praha, Grada Publishing, 1993.
Rosypal, S. a kol.: Nový přehled biologie, Praha, Scientia, 2003.
Ganong, W. F.: Přehled lékařské fyziologie, Jinočany, Nakladatelství a vydavatelství H&H, 1995.
Eckert, R., Randall, D., Augustine, G.: Animal Physiology, mechanisms and adapations, New York, W. H. Freeman and Company, 1988.
Trojan, S. a kol.: Lékařská fyziologie, 2. přepracované a rozšířené vydání, Praha, Grada Avicenum, 1996.
SHERWOOD, L., KLANDORF, H., YANCEY, P., H.: Animal Physiology, From Genes to Organisms, Thomson Brooks/Cole, Belmont, 2005.

Literatura doporučená studentům Campbell, N. A., Reece, J., B.: Biologie, Computer Press, a. s., Brno 2006.
Marieb, E., N., Mallatt, J.: Anatomie lidského těla, CP Books, a.s., Brno 2005.
Trojan, S. et al.: Lékařská fyziologie. 2.přepracované a rozšíření vydání. Praha, Grada Avicenum 1996 (nebo novější vydání).
Silbernagl, S., Despopoulos, A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Ganong, W., F.: Přehled lékařské fysiologie, Nakladatelství H & H, Jinočany 1999.
Voet, D., Voet(ová), J. G.: Biochemie, John Wiley & Sons, Inc. 1990, Victoria Publishing, Praha 1995.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu ožadavky na zápočet:

A) Docházka na cvičení bez absencí

B) Teoretická připravenost na praktická cvičení podle materiálů - zveřejňovaných na www stránkách. Příprava studentů může být kontrolována formou písemných testů a ústního zkoušení.

C) V určeném termínu odevzdané protokoly ze všech cvičení (tzn. včetně obsahu i těch cvičení, na kterých student chyběl z důvodu nemoci apod.)

D) Všechny úkoly vypracované v souladu s požadavky - upřesněnými vždy na prvním cvičení,
zejména:
a) každý úkol musí mít uvedenu metodiku, cíl a postup; použitý materiál a pomůcky; zjištěné výsledky, vyhodnocení výsledků, závěr
b) testy - uvedené v návodech - musejí být vypracovány bez chyb
c) k otázkám - uvedeným v návodech - musejí být vypracovány odpovědi

Zkouška
Zkouška je ústní v rozsahu 20 až 30 minut, má dvě části: pojmy a otázky

POJMY: 1. část ústní zkoušky: Orientace v pojmech - student si vylosuje a vysvětlí ústní formou obsah deseti pojmů ze souboru přibližně 2 až 4 000 pojmů (odpovědi jsou hodnoceny 0; 0,5; 1 bod), pojmy jsou považovány za úspěšně zodpovězené, jestliže student dosáhne celkem sedmi a nebo více bodů.
OTÁZKY: 2. část ústní zkoušky: zodpovězení max. tří otázek - vylosovaných ze souboru nejméně šedesáti a maximálně sto dvaceti otázek.

Obě ústní části zkoušky mohou být splněny i odděleně. Jednou splněná 1. část ústní zkoušky nemusí být při prvním (popř. dalším) opravném termínu opakována a student vykoná pouze druhou část ústní zkoušky. Součástí hodnocení ústní zkoušky mohou být písemné testy ze cvičení.

Sylabus BGENE - Genetika
2011

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je seznámit studenty se základními principy, ale i s nejnovějšími poznatky nauky o dědičnosti (stálosti) a proměnlivosti jedinců a druhů živých organismů. Důraz je kladen na rozvoj kritického myšlení a praktické aplikace genetických a obecně biologických výzkumů (způsob získávání a ověřování vědeckých poznatků oboru, způsob řešení problémů - důkazy a logická analýza experimentů).
Studenti jsou již v úvodu seznámeni s molekulárními základy uchování a přenosu genetické informace (struktura a funkce DNA, realizace genetické informace). Poté jsou upozorněni na základní principy cytogenetiky a souvisejících biologický oborů (buněčný základ genetiky - struktura a funkce chromozomů, struktura a funkce jádra, dělení buněčného jádra - mitóza a meióza) a podstatu pohlavního rozmnožování, včetně vzniku gamet.
Při analýze výzkumů J. G. Mendla, T. H. Morgana, dědičnosti vázané na pohlaví a genetiky populací – jsou studentům objasněny zákonitosti přenosu znaků z rodičů na potomky. Základní informace jsou poté rozšířeny o klíčové poznatky a vybrané příklady z genetiky virů, bakterií, rostlin, živočichů a člověka (projekt lidský genom, syndromy a malformace - příčiny a důsledky, etické a legislativní aspekty genetiky). Uplatnění moderních metod studia genetiky a získávání nejnovějších poznatků je dokládáno na příkladech genových manipulací (klonování DNA, klonování organismu, genová terapie, vyřazování funkce genů, geneticky modifikované organismy). Součástí předmětu jsou i změny genomu živých organismů v průběhu evoluce (mutace, rekombinace, polymorfismus, efekt zakladatele).
Na praktických cvičeních jsou studenti seznámeni s metodami charakterizace DNA, rekombinace molekul DNA, s metodami přenosu genetické informace do buněk, metodami detekce mutací, zhotovením karyotypu a praktickými aplikacemi genetických výzkumů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty s genetikou - naukou o dědičnosti (stálosti) a proměnlivosti jedinců a druhů živých organismů v průběhu evoluce, ontogenetického a fylogenetického vývoje v definovaných podmínkách vnějšího a vnitřního životního životního prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Osnova předmětu:
1. Úvod do studia genetiky, historie a vývoj genetických objevů, genetické modelové organismy, aplikace genetiky v lidských aktivitách.
2. Molekulární genetika (stavba a funkce nukleových kyselin, exprese genů, replikace, transkripce, translace)
3. Cytogenetika (stavba a funkce chromozomů, buněčný cyklus, mitóza, meióza, rozmnožování buněk a organismů, vznik gamet)
4. Johann Gregor Mendel a jeho objevy, gen, alela, segregace a kombinace alel, alelová analýza, monohybrid, dihybrid, alternativní znaky, majorgeny, dominance a recesivita, úplná a neúplná dominance, Mendelovy principy, kodominance.
5. Vazba vloh, crossing-over – T. H. Morgan, dědičnost vázaná na pohlaví, dědičnost pohlavně ovlivněná a ovládaná, změny v počtu a ve struktuře chromozomů, genové interakce: reciproká interakce, dominantní epistáze, inhibice, recesivní epistáze, komplementace, multiplicita.
6. Dědičnost kvantitativních znaků, polygeny, koeficient dědivosti. Matematická statistika a genetické objevy.
7. Jaderný a mimojaderný genom, genetika populací, populace malé a velké, autogamie, panmixie, Hardyho-Weinbergův zákon, vývoj populací, hlavní způsoby porušení gen. rovnováhy, vybrané mechanizmy evoluce, sociace.
8. Úvod do genetiky bakterií a virů, způsoby šlechtění rostlin a živočichů, praktické aplikace polyploidizace, heterózní efekt, inbreeding, umělá inseminace a přenos embryí, moderní metody tvorby a formování odrůd a plemen
9. Genetika člověka, genealogie, studium dvojčat, lidský genom
10. Základní principy a metody genových manipulací, metody molekulární genetiky, PCR, vektory v genovém inženýrství…
11. Genomika a proteomika, aplikace molekulární genetiky, transponovatelné genetické elementy
12. Genové a genomové mutace, aberace; fyzikální, chemické a biologické mutageny, opravy DNA, reparační procesy, genetická podstata rakoviny, evoluční genetika, význam genetických znalostí pro člověka

Orientační program cvičení:
1. Úvod. Pravidla pro práci v laboratoři
2. Vznik gamet, meioza – hodnocení preparátů
3. Modelování segregace vloh monohybrida a dihybrida v gametách.
4. Preparace polyténních chromozomů slinných žláz larev drosophily, barvení bazickými barvivy, sledování aktivních genů - příčné pruhování – pufy (Balbianiho) prstence.
5. Vyhodnocení chovů D. melanogaster (frekvence fenotypů) + založení dalšího pokusu.
6. Vyhodnocení chovů D. melanogaster (frekvence fenotypů) - F2 generace.
7. Karyotyp člověka, příprava karyotypu z lidské krve
8. Pozorování trvalých preparátů - lidské chromozómy (monochrom barvení; R a G pruhy).
9. Chromozomové aberace u člověka, hodnocení.
10. Genové manipulace (PCR, vektory v genovém inženýrství).
11. Genomika – projekt lidský genom
12. Populační genetika – modelování Hardyho-Weinbergova zákona

Literatura, na níž je předmět vystavěn Snustad, D. P.; Simmons M., J.: Genetika, Masarykova univerzita, nakladatelství, Brno 2009

Literatura doporučená studentům Červinka M.: Úvod do genového inženýrství (2. vydání), Univerzita Karlova Praha (1993)
Kočárek, E.: Genetika, Scientia, Praha 2004
Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie., Scientia , Praha 2003

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet:
Docházka a aktivní účast na cvičení, písemné testy splněné nejméně na 70 %, úplné protokoly, originální prezentace v programu PowerPoint v rozsahu nejméně 100 obrazovek na zadané téma – prezentace musí být odevzdána nejpozději do 24:00 hodin v pátek v zápočtovém týdnu daného semestru
Zkouška:
Ústní - student si vylosuje max. 3 otázky ze zadaného souboru 50 až 100 otázek

Sylabus BGTCV - Geologická terénní cvičení - blok
2007

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 15 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základy geologické dokumentace v terénu (práce z geologickou mapou, geolog. kompasem). Exkurze do vybraných regionů Českého masívu (zejméne na území východních Čech). Hlubší poznání geologické literatury.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cíl předmětu:
Seznámit studenty se základy geologické dokumentace, práce s geologickým kompasem a geologickou mapou. Seznámit je s významnými geologickými (mineralogickými, petrologickými, paleontologickými a geomorfologickými) lokalitami v regionu ve vztahu k problematice životního prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Terénní exkurze v regionu východních Čech a sousedních geologických jednotek.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Chlupáč I. a kol.: Geologická minulost České republiky. Academia, Praha 2002
Mísař Z. a kol.:Regionální geologie I - Český masív. SPN. 1980.

Literatura doporučená studentům Demek J. a kol.: Hory a nížiny. Regionální encyklopedie ČR. Academia Praha 1987.
Gába Z. a kol.: Geologické vycházky Českou republikou. Karolinum, Praha 2002.
Mackovčin P. red.: Chráněná území ČR. AOPK, Praha-Brno 1999-2005.
Rubín J. a kol.: Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Academia, Praha 1986.
Rybář, P. a kol.: Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. Regionální encyklopedie. Kruh, Hradec Králové, 1989.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast při cvičeních, předložení seminární práce, protokol z exkurze.

Sylabus BHYBI - Hydrobiologie
2005

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Fyzikální a chemické vlastnosti tekoucích a stojatých vod ovlivňující výskyt organismů, struktura a členění vodních biocenóz (tekoucí, stojaté a extrémní vody), interakce vodního a suchozemského prostředí, koloběh látek a energie, antropické vlivy (acidifikace, eutrofizace, technické úpravy a regulace, změny hydrologického režimu), čištění odpadních vod, ochrana vodních a s vodou souvisejících biocenóz, biologie vodních organismů, morfologické a fyziologické adaptace pro život ve vodě, bioindikace.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit posluchače se základními procesy probíhajícími v povrchových vodách. Definovat podmínky, příčiny a důsledky těchto pochodů. Objasnit interakce vodního a suchozemského prostředí z důrazem na tuzemské podmínky. Demonstrovat antropické vlivy na vodní biocenózy. Seznámit se základní škálou organismů osidlujících vodní prostředí, demonstrovat jejich ekologické nároky a adaptace. Poukázat na možnosti hodnocení ekologického stavu prostředí pomocí jeho biologických složek.

Charakteristika získaných dovedností:
Znalost v základních hydrobiologických pojmů. Orientace v členění a struktuře vodního prostředí. Znalost základních procesů ve vodním prostředí, jejich příčin a důsledků. Praktická orientace v terénu. Základní identifikace vodních organismů. Znalost ekologických nároků a adaptací těchto organismů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program přednášky
1. Základní hydrobiologické charakteristiky tekoucích a stojatých vod.
2. Základní typy vod a jejich členění v našich podmínkách.
3. Teorie říčního kontinua. Interakce v říčním systému. Ekologické vazby vodního a suchozemského prostředí.
4. Společenstva tekoucích a stojatých vod.. Změny společenstev v podélném profilu.
5. Biologie vodních organismů. Bakterie, nižší a vyšší rostliny. Morfologické a fyziologické adaptace pro život ve vodě.
6. Biologie vodních organismů. Živočichové. Morfologické a fyziologické adaptace pro život ve vodě.
7. Znečištění vod.Využití vodních bezobratlých k bioindikaci a vodohospodářským účelům.
Program cvičení

Program cvičení:
1. seznámení s metodami odběru, fixace a konzervace vodních organismů. Seznámení s materiálem a pomůckami k odběru, fixace a konzervace vodních organismů.
2. orientaci v terénu, hodnocení celkového aktuálního stavu vodního a břehového společenstva.

Cvičení bude organizováno ve dvou terénních exkurzích.

Literatura, na níž je předmět vystavěn ALLAN J.D., 1995: Steram Ecology, Structure and function of running waters. Chapman &
Hall. London, pp.388.
BEGON M., HARPER J.L. & TOWNSEND C.R., 2000: Ekologie. Jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, 949 pp.
LELLÁK, J.(1972): Biologie vodních živočichů. Učeb. Texty vys.škol. KU, fak. Přír. Praha, SPN. 235 s.
LELLÁK, J., KUBÍČEK, F.(1991): Hydrobiologie. Univerzita Karlova. Praha. 257 s.
SLÁDEČEK V. (1984): Hydrobiologie. VŠCHT, FTPV, Praha, SNTL, 141 s.

Literatura doporučená studentům BEGON M., HARPER J.L. & TOWNSEND C.R., 2000: Ekologie. Jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, 949 pp.
BUCHAR, J. a kol. (1995): Klíč k určování bezobratlých živočichů. Scientia. 354 s.
HRBÁČEK, J. (1972): Limnologické metody. Učeb. Texty vys.škol. KU, fak. Přír. Praha, SPN. 208 s.
LELLÁK, J.(1972): Biologie vodních živočichů. Učeb. Texty vys.škol. KU, fak. Přír. Praha, SPN. 235 s.
LELLÁK, J., KUBÍČEK, F.(1991): Hydrobiologie. Univerzita Karlova. Praha. 257 s.

Rozšiřující literatura:
BERAN, L. (1998): Vodní měkkýši ČR. ČSOP. Vlašim.
BUCHAR, J. A KOL. (1995): Klíč k určování bezobratlých živočichů. Scientia. 354 s.
ENGELHARDT, W. et al. (1986): Was lebt in Tumpel, Bach und Weiher. Kosmos Franckh.
Studgart.
FOTT, B. (1956): Sinice a řasy. Nakladatelství ČSAV. Praha. Pp. 373.
HANEL, L., ZELENÝ, J.(2000): Vážky – výzkum a ochrana. Metodika ČSOP č. 9. Vlašim.
HRABĚ, S. A KOL. (1954): Klíč zvířeny ČSR I. Nakl. ČSAV. Praha. 539 s.
KOKEŠ, J. & VOJTÍŠKOVÁ, D., 1999: Nové metody hodnocení makrozoobentosu
tekoucích vod. Výzkumný Ústav Vodohospodářský TGM, Brno, pp. 52.
ROZKOŠNÝ, R.(ED.) (1980): Klíč vodních larev hmyzu. Nakl. ČSAV. Praha. 521 s.
ORTON, R. et al. (1997): Klíč k určování sladkovodních bezobratlých živočichů. Rezekvítek. Brno.
SLÁDEČEK, V. a kol.(1981): Biologický rozbor povrchové vody. Komentář k ČSN 83 0532 - části 6: Stanovení saprobního indexu.
Texty pro determinační kurzy pořádané katedrou zoologie a ekologie živočichů PřF MU Brno a VÚV TGM Brno.
VANNOTE, R.L. & al., 1980: River continuum concept. Can. J. Fish. Aquat. Sci. 17:
130 – 137.
WILLIAMS, D.D., FELTMATE, B.W. (1992): Aquatic Insects. C.A.B. International. Wallingford. Pp. 358.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet – účast na cvičení, seminární práce.
Zkouška – teoretická část (1 otázka), praktická část – identifikace vodních organismů

Sylabus BCHZP - Chemie životního prostředí
2014

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Koncepce předmětu vychází ze snahy obsáhnout celou oblast chemického monitoringu životního prostředí (ovzduší, voda, půda, zemědělské produkty a odpady) a jeho legislativy spolu s důsledným provázáním s navazujícími laboratorními cvičeními a exkurzemi

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Podat ucelené informace o celé oblasti chemického monitoringu životního prostředí a jeho legislativních opatřeních.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Životní prostředí (ŽP), ochrana a legislativa, ŽP a zdraví
2. Definice ŽP, zaměření. Voda.
3. Ovzduší, emise, imise, hodnocení a zdravotní problémy.
4. Půda.
5. Bezpečnost potravin, zemědělství včetně ekologického.
6. Biotechnologie, biologická bezpečnost, geneticky modifikované organismy.
7. Anorganické škodliviny.¨
8. Organické škodliviny.
9. Perzistentní organické polutanty.
10. Léky.
Uvedené - odpřednášeno ve 14-15 dvouhodinových cyklech.

cvičení:
1.Stanovení spadu sedimentujících a polétavých prachů v ovzduší gravimetricky
2.Stanovení oxidů síry a oxidů dusíku v ovzduší fotometricky
3.Metody automatického imisního monitoringu, návštěva monitorovací stanice
4.Stanovení CHSK v pitné vodě
5.Hodnocení kvality pitných vod, návštěva laboratoří úpravny pitné vody
6.Hodnocení kvality pitných vod, návštěva laboratoří úpravny pitné vody
7.Chemické metody hodnocení kvality povrchové vody
8.Stanovení ropných látek ve vodách
9.Metody hodnocení kvality odpadních vod, návštěva laboratoří čistírny odpadních vod
10.Ekotoxikologické zkoušky, zpracování výsledků a jejich vyhodnocení, ekotoxikologické testování odpadů, návštěva ekotoxikologických laboratoří
11.Bioluminiscenční techniky - Stanovení bioluminiscence bakterií Vibrio fischeri
12.Fluorimetrické stanovení kontaminantů ŽP
13.Stanovení dusičnanů v zelenině a pitné vodě
14.Metody hodnocení potravin, návštěva laboratoří kontroly potravin
15.Anaerobní rozklad organických odpadů a vznik bioplynu, metody sledování a kontroly procesu, metody hodnocení odpadů

Literatura, na níž je předmět vystavěn Polášková, A. et al.: Úvod do ekologie a ochrany životního prostředí, Nakladatelství Karolinum, UK Praha, 2011.
Trnková, L., Dvořák, V.: Luminiscenční spektroskopie, UHK: Hradec Králové, 2012 (studijní on-line materiál PřF UHK, CZ.1.07/2.2.00/28.0118).

Literatura doporučená studentům Fifield, F.W., Haines, P.J.: Environmental Analytical Chemistry, Blackwell Sci. Ltd., London, UK, 2nd ed., 2000.
Lakowicz, J.R., Principles of fluorescence spectroscopy. Springer, 2006.
Hastings J. W., Johnson C.H.: Bioluminescence and chemiluminescence, Methods Enzymol. 360, 75-104, 2003.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška písemná, ústní - otázky z přednesené problematiky, prokázání znalosti a pochopení přednesené látky.

Zápočet - provedení všech úloh, vypracování protokolů pomocí PC. Účast na všech exkurzích, vypracování seminárních prací na témata absolvovaných exkurzí.

Sylabus BICL1 - Biologie člověka 1
2011

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět podává přehled současných znalostí biologie člověka a vysvětluje nové pohledy na antropogenezi. V návaznosti na výuku předmětu genetika a fyziologie živočichů a člověka je zaměřen nejen na anatomii a fyziologii lidského těla, ale i na základní problematiku dědičných poruch, aspekty zdravého životního prostředí a životního stylu a jejich význam pro harmonický rozvoj lidské populace. Praktická cvičení rozvíjejí teoretickou část výuky.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je podat přehled současných znalostí biologie člověka.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Anatom. názvosloví.
2. Soustava kosterní.
3. Soustava svalová.
4. Tělní tekutiny.
5. Krevní oběh.
6. Srdce.
7. Soustava dýchací.
8. Soustava trávicí.
9. Výživa.
10.Soustava močopohlavní.
11.Soustavy regulační.
12.Žlázy endokrinní.
13.Soustava nervová.
14.CNS.
15.PNS.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Marieb, E., N., Mallat, J.: Anatomie lidského těla, CP Books, a.s., Brno 2005.
Campbell, N., A., Reece, J., B.: Biologie, Computer Press, a. s., Brno 2006.

Literatura doporučená studentům MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro speciální pedagogy. Praha : Karolinum, 1994.
MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro učitele. Praha : Karolinum, 2002.
Nečas,O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2.přepracované a rozšířené vydání., Praha, Avicenum 1989.
Novotný,I., Hruška,M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.
Palmer, D.: Původ člověka, Slovart, Praha 2009
Čihák,R.: Anatomie 1. Praha, Avicenum 1987.
Čihák,R.: Anatomie 2. Praha, Avicenum 1988.
Čihák,R.: Anatomie 3. Praha, Grada 1997.
Silbernagl,S., Despopoulos,A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (I.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1980.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (II.) Praha,Avicenum, Moskva, Mir 1981.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (III.)Praha, Avicenum,Moskva, Mir 1982.
Trojan,S. et al.: Lékařská fyziologie. 2.,přepracované a rozšířené vydání. Praha, Grada Avicenum 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky udělení zápočtu:
1. Aktivní účast na praktických cvičeních.
2. Teoretická připravenost na praktická cvičení, která bude kontrolována formou
písemných testů a ústního zkoušení.
3. Vypracované protokoly z určených praktických cvičení.
4. Seminární práce v PowerPoint na zadané téma v rozsahu nejméně 60 obrazovek. Práce musí být odevzdána garantovi předmětu nejpozději v pátek v poslední výukový týden v daném semestru - nejpozději do 24:00 hodin emailovou poštou. Práci je možné odvzdat také v průběhu semestru osobně, např. vypálenou na CD nebo na DVD. Součástí každé obrazovky počítačové prezentace musí být úplná citace všech zdrojů informací - uvedených na dané obrazovce.

Sylabus BICL2 - Biologie člověka 2
2011

Sylabus BICLS1 - Biologie člověka 1
2004

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Novotná Kateřina

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

BICLS2 Biologie člověka 2

Anotace předmětu Vzhledem k tomu, že se základy fyziologie jsou posluchači seznámeni v rámci předmětu Fyziologie živočichů, bude v předmětu Biologie člověka kladen důraz na anatomii lidského těla (platná Nomina anatomica), antropogeneze a lidskou genetiku.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je podat přehled současných znalostí biologie člověka.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Anatom. názvosloví.
2. Soustava kosterní.
3. Soustava svalová.
4. Tělní tekutiny.
5. Krevní oběh.
6. Srdce.
7. Soustava dýchací.
8. Soustava trávicí.
9. Výživa.
10.Soustava močopohlavní.
11.Soustavy regulační.
12.Žlázy endokrinní.
13.Soustava nervová.
14.CNS.
15.PNS.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Machová,J.: Biologie člověka pro speciální pedagogy.
Nečas,O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2.přepracované a rozšířené vydání., Praha, Avicenum 1989.
Novotný,I., Hruška,M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.

Literatura doporučená studentům Čihák,R.: Anatomie 1. Praha, Avicenum 1987.
Čihák,R.: Anatomie 2. Praha, Avicenum 1988.
Čihák,R.: Anatomie 3. Praha, Grada 1997.
Silbernagl,S., Despopoulos,A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (I.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1980.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (II.) Praha,Avicenum, Moskva, Mir 1981.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (III.)Praha, Avicenum,Moskva, Mir 1982.
Trojan,S. et al.: Lékařská fyziologie. 2.,přepracované a rozšířené vydání. Praha, Grada Avicenum 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky udělení zápočtu:
1. Účast na praktických cvičeních.
2. Teoretická připravenost na praktická cvičení, jež bude kontrolována formou
písemných testů a ústního zkoušení.
3. Vypracované protokoly z určených praktických cvičení.
4. Předepsané a ve dvou vyhotoveních písemně zpracované referáty na zadané
téma.

Sylabus BICLS2 - Biologie člověka 2
2004

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Novotná Kateřina

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

BICLS1 Biologie člověka 1

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Vzhledem k tomu, že se základy fyziologie jsou posluchači seznámeni v rámci "Fyziologie živočichů", bude v předmětu "Biologie člověka" kladen důraz na anatomii lidského těla (platná Nomina anatomica), antropogeneze a lidskou genetiku.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je podat přehled současných znalostí biologie člověka.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Metody lidské genetiky.
2. Monogenně vázaná dědičnost.
3. Polygenní dědičnost.
4. Pohlavně vázaná dědičnost.
5. Imunitní systém.
6. Dědičné poruchy metabolizmu.
7. Diagnostika a prevence dědičných chorob a vad.
8. - 14. Antropogeneze.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Machová,J.: Biologie člověka pro speciální padagogy.
Nečas,O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2.přepracované a rozšířené vydání. Praha, Avicenum 1989.
Novotný,I., Hruška,M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.

Literatura doporučená studentům Čihák,R.: Anatomie 1. Praha, Avicenum 1987.
Čihák,R.: Anatomie 2. Praha, Avicenum 1988.
Čihák,R.: Anatomie 3. Praha, Grada 1997.
Silbernagl.S., Despopoulos,A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (I.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1980.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (II.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1981.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (III.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1982.
Trojan,S. et al.: Lékařská fyziologie. 2.přepracované a rozšířené vydání. Praha, Grada, Avicenum 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky udělení zápočtu:
1. Účast na praktických cvičeních.
2. Teoretická připravenost na praktická cvičení, jež bude kontrolována formou
písemných testů a ústního zkoušení.
3. Vypracované protokoly z určených praktických cvičení.
4. Přednesené a ve dvou vyhotoveních písemně zpracované referáty na zadané téma.

Zkouška:
Písemný test, část otázek s výběrem odpovědí. Pro získání známky "dobře" je nutné správné zodpovězení alespoň 75% otázek + ústní pohovor.
První a druhý opravný termín zkoušky se koná pouze formou ústní.

Sylabus BICLZ1 - Biologie člověka 1
2004

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Novotná Kateřina

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

BICLZ2 Biologie člověka 2

Anotace předmětu Vzhledem k tomu, že se základy fyziologie jsou posluchači seznámeni v rámci fyziologie živočichů, bude v předmětu biologie člověka kladen důraz na anatomii lidského těla (platná Nomina anatomica), antropogenezu a lidskou genetiku.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je podat přehled současných znalostí biologie člověka.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Anatomie názvosloví.
2. Soustava kosterní.
3. Soustava svalová.
4. Tělní tekutiny.
5. Krevní oběh.
6. Srdce.
7. Soustava dýchací.
8. Soustava trávicí.
9. Výživa.
10.Soustava močopohlavní.
11.Soustavy regulační.
12.Žlázy endokrinní.
13.Soustava nervová.
14.CNS.
15.PNS.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Machová,J.: Biologie člověka pro speciální pedagogiku.
Nečas,O.: Biologie.Učebnice pro lékařské fakulty. 2.přepracované a rozšířené vydání.Praha, Avicenum, 1989.
Novotný,I., Hruška,M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna, 1995.

Literatura doporučená studentům Čihák,R.: Anatomie 1. Praha, Avicenum, 1987.
Čihák,R.: Anatomie 2. Praha, Avicenum, 1988.
Čihák,R.: Anatomie 3. Praha, Grada, 1997.
Silbernagl,S., Despopoulos,A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum, 1993.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (I.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1980.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (II.)Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1981.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (III.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1982.
Trojan, S. et al.: Lékařská fyziologie. 2.,přepracované a rozšířené vydání. Praha, Grada, Avicenum 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky udělení zápočtu:
1. Účast na praktických cvičeních.
2. Teoretická připravenost na praktická cvičení, jež bude kontrolována formou
písemných testů a ústního zkoušení.
3. Vypracované protokoly z určených praktických cvičení.
4. Přednesené a ve dvou vyhotoveních písemně zpracované referáty na zadané
téma.

Sylabus BICLZ2 - Biologie člověka 2
2004

Kreditové hodnocení předmětu 9

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Novotná Kateřina

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

BICLZ1 Biologie člověka 1

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Vzhledem k tomu, že se základy fyziologie jsou posluchači seznámeni v rámci "Fyziologie živočichů", bude v předmětu "Biologie člověka" kladen důraz na anatomii lidského těla (platná Nomina anatomica), antropogeneze a lidskou genetiku.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je podat přehled současných znalostí biologie člověka.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Metody lidské genetiky.
2. Monogenně vázaná dědičnost.
3. Poligenní dědičnost.
4. Pohlavně vázaná dědičnost.
5. Imunitní systém.
6. Dědičné poruchy metabolizmu.
7. Diagnostika a prevence dědičných chorob a vad.
8.- 14. Antropogeneze.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Machová,J.: Biologie člověka pro speciální pedagogy.
Nečas,O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2.přepracované a rozšířené vydání. Praha, Avicenum 1989.
Novotný,I., Hruška,M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.

Literatura doporučená studentům Čihák,R.: Anatomie 1. Praha, Avicenum 1987.
Čihák,R.: Anatomie 2. Praha, Avicenum 1988.
Čihák,R.: Anatomie 3. Praha, Grada 1997.
Silbernagl,S., Despopoulos,A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (I.)Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1980.
Ainělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (II.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1981.
Sinělnikov, R.D.: Atlas anatomie člověka (III.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1982.
Trojan,S. et al.: Lékařská fyziologie.2.,přepracované a rozšířené vydání. Praha, Grada Avicenum 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky udělení zápočtu:
1. Účast na praktických cvičeních.
2. Teoretická připravenost na praktická cvičení, jež bude kontrolována formou
písemných testů a ústního zkoušení.
3. Vypracované protokoly z určených praktických cvičení.
4. Přednesené a ve dvou vyhotoveních písemně zpracované referáty na zadané téma.

Zkouška:
Písemný test, část otázek s výběrem odpovědí. Pro získání známky "dobře" je nutné správně zodpovězení alespoň 75% otázek + ústní pohovor.
První a druhý opravný termín zkoušky se koná pouze formou ústní.

Sylabus BIDITE - Konstrukce didaktických testů z biologie
2010

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět podává přehled historie testování a seznamuje posluchače s požadavky, které mají být splněny při konstruování didaktických testů z biologie. Podává přehled druhů testových položek, jejich výhod a nevýhod při použití. Formuluje zásady aplikace didaktických testů s biologickým obsahem a zásady hodnocení výsledků didaktického testu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty s požadavky, které mají být splněny při konstruování didaktických testů z biologie. Podat přehled druhů testových položek, jejich výhod a nevýhod při použití. Formulovat zásady aplikace didaktických testů s biologickým obsahem a zásady hodnocení výsledků didaktického testu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Didaktické testy - základní pojmy
2. Měření. Přímé a nepřímé měření, úrovně měření
3. Vlastnosti dobrého didaktického testu. Validita, reliabilita, praktičnost
4. Klasifikace didaktických testů. (Standadizované a nestandardizovaní tesy, testy studijních výsledků a předpokladů ke studiu, testy objektivně a subjektivně skórovatelní).
5. Výukové cíle a plánování didaktického testu. Strukturace pojmů.
6. Druhy a výběr testových úloh.
7. Návrh objektivních testových úloh
8. Analýza testových úloh
9. Sestavování a zadávání testu
10. Zásady pro hodnocení testů
11. - 14 Praktické sestavování testů a korekce vytvořených testových položek.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Hrabal V. et all: Testy a testování ve škole. Praha UK 1992
Čajagi L.: Objektivizacia a zjišťovania a hodnotenia vedomostí žiakov didaktickými testami. Bratislava 1983
Půlpán Z.: Základy sestavování a klasické vyhodnocování didaktických testů. Hradec Králové 1991
Martinec Z., Černík V.: Soubor testů z učiva přírodopisu pro 2. stupeň základní školy, Fortuna, Praha 1995

Literatura doporučená studentům Byčkovský P.: Základy měření výsledků výuky. Tvorba didaktických testů, Praha, SPN 1989
Mužič V.: Testy vědomostí, Praha, SPN 1971
Řešátko M.: Didaktické testy ve školní praxi, Praha SNTL 1975

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Každý student sestaví na každý seminář nejméně pět originálních (původních) testových úloh, které namnoží pro všechny ostatní studenty semináře. V průběhu semináře budou všechny úlohy komentovány, připomínkovány a hodnoceny. Nutnou podmínkou udělení zápočtu je docházka bez absencí, aktivní zájem a způsob práce a předložení souboru nejméně 120 originálních (původních) testových úloh (včetně jejich bodového hodnocení a návrhu výsledné klasifikace celého testu).

Sylabus BIMO - Biologický monitoring
2008

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Wagnerová Zuzana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje studenty se základními metodami biologického monitoringu, po stránce teoretické i praktické. Zdůrazněn je význam ekologického monitorování životního prostředí v rámci environmentální výchovy. V úzké návaznosti na přírodovědné discipliny (botanika, zoologie, fyziologie, ekologie, geomorfologie, ochrana přírody a krajiny), předmět interdisciplinárně rozvíjí praktické i teoretické znalosti studentů v problematice monitoringu různým stupněm narušených ekosystémů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je po stránce teoretické i praktické seznámit studenty se základními principy monitorování přírody a životního prostředí. Vybrané metody biomonitoringu seznamují studenty s principy geobotanického, zoologického, ekologického i chemického monitorování.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod
2. Monitoring životního prostředí
3. Biologický monitoring – využití bioindikátorů ke stanovení působení ekofaktorů v ekosystému
4. Bioindikace s využitím epifytických lišejníků a řas
5. Mezinárodní environmentální projekt EU: AQUA - TEMPUS
6. Planktonní organizmy jako bioindikátory čistoty vody
7. Vodní makrofyty jako indikátory čistoty vody
8. Geobotanický monitoring – krajina, ekosystém
9. Geobotanický monitoring – fytocenóza, populace, druh
10. Bioindikační skupiny živočichů I
11. Bioindikační skupiny živočichů II
12. Chemický monitoring – stanovení kvality vody I
13. Chemický monitoring – stanovení kvality vody II
14. Monitoring ekologických a geomorfologických struktur
15. Zápočty

Literatura, na níž je předmět vystavěn Absolon, K. a kol. (1994): Metodika biomonitoringu ve státní ochraně přírody. -
ČÚOP, Praha.
Kolektiv autorů (1998): AQUA - Školy v akci za Živé Labe. - VŠP, Hradec Králové, str. 53.
Prach, K. (1994): Monitorování změn vegetace (metody a principy). - Český ústav
ochrany přírody, Praha, str. 1-69.
Spellerberg, J. F. (1991): Monitoring ecological change. - Cambridge University Press, Cambrige.

Literatura doporučená studentům Buchar, J., Ducháč, V. et al. (1995): Klíč k určování bezobratlých. – Scientia, Praha.
Fott, B. (1967): Sinice a řasy. – Praha, 515 str.
Hrabě, S. et al. (1954): Klíč zvířeny ČSR. – ČSAV, Praha.
Kubát, K. et al. (2002): Klíč ke květeně ČR. – Academia, Praha.
Petříček, V. et al. (1993): Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha.
Pilný, J. (1991): Monitorování stavu životního prostředí. Pedagogický ústav, Hradec Králové, str. 1-38.
Prach, K. (2001): Úvod do vegetační ekologie (geobotaniky). – JČU, České Budějovice.
Vondrušková, H. (1994): Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro úspěšné udělení zápočtu je nutná aktivní účast při teoretické i praktické výuce v laboratorních cvičeních a předložení protokolů na vysokoškolské úrovni.

Sylabus BIOCLOV - Biologie člověka
2011

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Červinka Miroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: cvičení 4 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Důraz je kladen na anatomii lidského těla (platná Nomina anatomica), antropogeneze a lidskou genetiku.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je podat přehled současných znalostí biologie člověka.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Anatom. názvosloví.
Soustava kosterní.
Soustava svalová.
Tělní tekutiny.
Krevní oběh.
Srdce.
Soustava dýchací.
Soustava trávicí.
Výživa.
Soustava močopohlavní.

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Soustavy regulační.
Žlázy endokrinní.
Soustava nervová.
CNS.
PNS.
Metody lidské genetiky.
Monogenně vázaná dědičnost.
Polygenní dědičnost.
Pohlavně vázaná dědičnost.
Imunitní systém.
Dědičné poruchy metabolizmu.
Diagnostika a prevence dědičných chorob a vad.
Antropogeneze.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Machová,J.: Biologie člověka pro speciální pedagogy.
Nečas,O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2.přepracované a rozšířené vydání., Praha, Avicenum 1989.
Novotný,I., Hruška,M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.

Literatura doporučená studentům Čihák,R.: Anatomie 1. Praha, Avicenum 1987.
Čihák,R.: Anatomie 2. Praha, Avicenum 1988.
Čihák,R.: Anatomie 3. Praha, Grada 1997.
Silbernagl,S., Despopoulos,A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (I.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1980.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (II.) Praha,Avicenum, Moskva, Mir 1981.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (III.)Praha, Avicenum,Moskva, Mir 1982.
Trojan,S. et al.: Lékařská fyziologie. 2.,přepracované a rozšířené vydání. Praha, Grada Avicenum 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Písemný test, část otázek s výběrem odpovědí. Pro získání známky "dobře" je nutné správné zodpovězení alespoň 75% otázek + ústní pohovor.
První a druhý opravný termín zkoušky se koná pouze formou ústní.

Sylabus BIOCLOV1 - Biologie člověka 1
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kuneš Martin

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět biologie člověka je zaměřen zejména na anatomii lidského těla (přibližně ze 70 %) a dále na cytologii, histologii, fyziologii, antropogenezi a genetiku člověka. Obsah jednotlivých kapitol je probírán v těsné vazbě na související biologické obory (např. fyziologie živočichů, zoologie, biochemie, ekologie). Důraz je současně položen na způsoby začleňování člověka do životního prostředí a interakce lidského organismu (orgánových soustav, orgánů, tkání, buněk) a faktorů životního prostředí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je podat přehled současných znalostí biologie člověka a dále je rozvíjet v nejširších souvislostech – včetně způsobů začlenění člověka do životního prostředí a interakcí člověka a faktorů životního prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Buňky – základní stavební a funkční jednotky lidského těla, mikroskopická anatomie, funkční morfologie epitelové, pojivové, svalové a nervové tkáně
2. Původ člověka, základy evoluční teorie, fylogeneze - vznik a vývoj člověka
3. Funkční anatomie opěrné a pohybové soustavy, anatomické názvosloví a povrchová anatomie, spojení kostí, klouby, růst těla
4. Tělní tekutiny, krev, imunita, obrana těla
5. Funkční anatomie cévního a mízního systému (malý plicní a velký tělní oběh krve, mízní oběh, lymfatické orgány, placentární oběh krve)
6. Funkční anatomie dýchacího systému
7. Funkční anatomie trávicího systému, jater a slinivky břišní a racionální výživa
8. Vylučovací soustava, homeostáza a osmoregulace, regulace pH, termoregulace
9. Kůže, kožní deriváty, nemoci kůže
10. Látkové řízení činností organismů, enzymy a metabolické dráhy, tkáňové hormony
11. Funkční anatomie endokrinních žláz, mužských a ženských pohlavních orgánů
12. Rozmnožování člověka, ontogeneze člověka, základy embryologie, období lidského života

Literatura, na níž je předmět vystavěn Marieb, E., N., Mallat, J.: Anatomie lidského těla, CP Books, a.s., Brno 2005.
Campbell, N., A., Reece, J., B.: Biologie, Computer Press, a. s., Brno 2006.
Machová,J.: Biologie člověka pro speciální pedagogy.
Nečas,O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2.přepracované a rozšířené vydání., Praha, Avicenum 1989.
Novotný,I., Hruška,M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.

Literatura doporučená studentům Čihák,R.: Anatomie 1. Praha, Avicenum 1987.
Čihák,R.: Anatomie 2. Praha, Avicenum 1988.
Čihák,R.: Anatomie 3. Praha, Grada 1997.
Silbernagl,S., Despopoulos,A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (I.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1980.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (II.) Praha,Avicenum, Moskva, Mir 1981.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (III.)Praha, Avicenum,Moskva, Mir 1982.
Trojan,S. et al.: Lékařská fyziologie. 2.,přepracované a rozšířené vydání. Praha, Grada Avicenum 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky udělení zápočtu:
1. Aktivní účast na praktických cvičeních.
2. Teoretická připravenost na praktická cvičení, která bude kontrolována formou
písemných testů a ústního zkoušení.
3. Vypracované protokoly z určených praktických cvičení.
4. Seminární práce v PowerPoint na zadané téma v rozsahu nejméně 60 obrazovek. Práce musí být odevzdána garantovi předmětu nejpozději v pátek v poslední výukový týden v daném semestru - nejpozději do 24:00 hodin emailovou poštou. Práci je možné odevzdat také v průběhu semestru osobně, např. vypálenou na CD nebo na DVD. Součástí každé obrazovky počítačové prezentace musí být úplná citace všech zdrojů informací - uvedených na dané obrazovce.

Sylabus BIOCLOV2 - Biologie člověka 2
2014

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kuneš Martin

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět biologie člověka je zaměřen zejména na anatomii lidského těla (přibližně ze 70 %) a dále na cytologii, histologii, fyziologii, antropogenezi a genetiku člověka. Obsah jednotlivých kapitol je probírán v těsné vazbě na související biologické obory (např. fyziologie živočichů, zoologie, biochemie, ekologie). Důraz je současně položen na způsoby začleňování člověka do životního prostředí a interakce lidského organismu (orgánových soustav, orgánů, tkání, buněk) a faktorů životního prostředí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je podat přehled současných znalostí biologie člověka a dále je rozvíjet v nejširších souvislostech – včetně způsobů začlenění člověka do životního prostředí a interakcí člověka a faktorů životního prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Nervový systém.
2. Endokrinní žlázy.
3. Spermatogeneze, spermiogeneze, oogeneze.
4. Pohlavní orgány muže a ženy.
5. Rozmnožování člověka. Antikoncepce. Těhotenství.
6. Ontogeneze člověka. Znaky a potřeby novorozenců, kojenců, batolat, dětí předškolního a školního věku. Puberta.
7. Mezigenerační vztahy. Zdravé a nezdravé vztahy k dětem a ke starým lidem.
8. Ingegrovaný záchranný systém, evakuační zavazadlo, předcházení mimořádným událostem.
9. Český červený kříž, Horská služba, odborná první pomoc aj.
10. Laická první pomoc při postiženích, úrazech a zdraví ohrožujících stavech.
11. Civilizační choroby a jejich prevence.
12. Mutace a genetická (dědičná) postižení člověka.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Marieb, E., N., Mallat, J.: Anatomie lidského těla, CP Books, a.s., Brno 2005.
Campbell, N., A., Reece, J., B.: Biologie, Computer Press, a. s., Brno 2006.
Machová,J.: Biologie člověka pro speciální padagogy.
Nečas,O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2.přepracované a rozšířené vydání. Praha, Avicenum 1989.
Novotný,I., Hruška,M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.

Literatura doporučená studentům Čihák,R.: Anatomie 1. Praha, Avicenum 1987.
Čihák,R.: Anatomie 2. Praha, Avicenum 1988.
Čihák,R.: Anatomie 3. Praha, Grada 1997.
Silbernagl.S., Despopoulos,A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (I.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1980.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (II.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1981.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (III.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1982.
Trojan,S. et al.: Lékařská fyziologie. 2.přepracované a rozšířené vydání. Praha, Grada, Avicenum 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky udělení zápočtu:
1. Aktivní účast na praktických cvičeních.
2. Teoretická připravenost na praktická cvičení, která bude kontrolována formou
písemných testů a ústního zkoušení.
3. Vypracované protokoly z určených praktických cvičení.
4. Seminární práce v PowerPoint na zadané téma v rozsahu nejméně 60 obrazovek. Práce musí být odevzdána garantovi předmětu nejpozději v pátek v poslední výukový týden v daném semestru - nejpozději do 24:00 hodin emailovou poštou. Práci je možné odvzdat také v průběhu semestru osobně, např. vypálenou na CD nebo na DVD. Součástí každé obrazovky počítačové prezentace musí být úplná citace všech zdrojů informací - uvedených na dané obrazovce.

Zkouška je ústní, její součástí může být písemná část. Student losuje max. pět otázek ze souboru 60 až 120 otázek.

Sylabus BIODH1 - Biologie dítěte a hygiena 1
2003

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

BIODH2 Biologie dítěte a hygiena 2

Anotace předmětu Předmět seznamuje studenty se základy biologie dítěte, s hygienou školní práce, se základy první pomoci a bezpečnosti při školních aktivitách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty se základy anatomie a fyziologie dětského organismu ve vztahu k problematice školní praxe. Seznámit studenty se základy první pomoci .

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky:
1. Buněčná stavba lidského organismu
2. Ontogenetický vývoj člověka
3. - 4. fylogenetický vývoj člověka
5. - 10. Soustava pohybová
11.- 12. Krev
13. Časová rezerva

Semináře:

1. - 2. Ontogenetický vývoj člověka
3. - 4. Fylogenetický vývoj člověka
5. - 8. Pohybový aparát
9. První pomoc při poranění zlomeninách
10. - 11. Praktická cvičení - pohybový aparát
12. - 13. Krev. Krevní skupiny, první pomoc při krvácení

Literatura, na níž je předmět vystavěn Malá,H., Klementa,J.: Biologie dětí a dorostu. Praha, SPN 1985
Novotný, I., Hruška, M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.

Literatura doporučená studentům Čihák, R.: Anatomie 1. Praha, Avicenum 1987.
Čihák, R.: Anatomie 2. Praha, Avicenum 1988.
Čihák, R.: Anatomie 3. Praha, Grada 1997.
Nečas, O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha, Avicenum 1989.
Nečas, O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha, Avicenum 1989.
Silbernagl, S., Despopoulos, A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Sinělnikov, R. D.: Atlas anatomie člověka (I). Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1980.
Sinělnikov, R. D.: Atlas anatomie člověka (II). Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1981.
Sinělnikov, R. D.: Atlas anatomie člověka (III). Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1982.
Trojan, S. et al.: Lékařská fyziologie. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha, Grada Avicenum 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Písemné testy v průběhu výuky s 50 % úspěšností

Sylabus BIODH2 - Biologie dítěte a hygiena 2
2000

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity

BIODH1 Biologie dítěte a hygiena 1

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje studenty se základy biologie dítěte, s hygienou školní práce, se základy první pomoci a bezpečnosti při školních aktivitách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty se základy anatomie a fyziologie dětského organismu ve vztahu k problematice školní praxe. Seznámit studenty se základy první pomoci .

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednáška:
1. Soustava oběhová
2. Soustava dýchací
3. Soustava trávicí
4. Soustava vylučovací a kožní
5. Smyslové orgány
6. Nervová soustava
7. Soustava žláz s vnitřní sekrecí
8. - 12. Vývoj dítěte, hygiena školní práce
13. Časová rezerva

Semináře:
1. První pomoc - neodkladná resuscitace
2. První pomoc - šok
3. Test
4. První pomoc
5. Smyslové orgány
6. - 10. Poskytování první pomoci
11. Test
12. - 13. Informace k zápočtu a ke zkoušce

Literatura, na níž je předmět vystavěn Malá,H., Klementa,J.: Biologie dětí a dorostu. Praha, SPN 1985
Novotný, I., Hruška, M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.

Literatura doporučená studentům Čihák, R.: Anatomie 1. Praha, Avicenum 1987.
Čihák, R.: Anatomie 2. Praha, Avicenum 1988.
Čihák, R.: Anatomie 3. Praha, Grada 1997.
Nečas, O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha, Avicenum 1989.
Nečas, O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha, Avicenum 1989.
Silbernagl, S., Despopoulos, A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Sinělnikov, R. D.: Atlas anatomie člověka (I). Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1980.
Sinělnikov, R. D.: Atlas anatomie člověka (II). Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1981.
Sinělnikov, R. D.: Atlas anatomie člověka (III). Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1982.
Trojan, S. et al.: Lékařská fyziologie. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha, Grada Avicenum 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočtové testy zadané v průběhu výuky s 50 % úspěšností.
Zkouška ústní,písemná a praktická - student si vylosuje několik pojmů, které objasní. Je mu předložen model ( např. lebky ), který popíše.

Sylabus BIODHFM1 - Biologie dítěte a hygiena 1
2010

Sylabus BIODHFM2 - Biologie dítěte a hygiena 2
2010

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kacálková Lada

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium kombinované: přednáška 5 hod. za semestr
studium kombinované: seminář 5 hod. za semestr

Prerekvizity

BIODHFM1 Biologie dítěte a hygiena 1

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje studenty se základy biologie dítěte, s hygienou školní práce, se základy první pomoci a bezpečnosti při školních aktivitách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět seznamuje studenty se základy biologie dítěte, s hygienou školní práce, se základy první pomoci a bezpečnosti při školních aktivitách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednáška:
1. Soustava oběhová a tělní tekutiny, imunita
2. Soustava dýchací
3. Soustava trávicí
4. Soustava vylučovací a kožní
5. Smyslové orgány
6. Nervová soustava
7. Soustava žláz s vnitřní sekrecí
8. Metabolismus cukrů, tuků a bílkovin
9. Pohybová soustava (svalstvo)
10. - 12. Vývoj dítěte, hygiena školní práce
13. Časová rezerva

Semináře:
1. Krevní testy
2. Fyzikální vyšetření srdce
3. Spirometrie
4. Smyslové orgány - vyšetření
5. První pomoc - obecné zásady, kardiopulmonární resuscitace
6. První pomoc při popáleninách, chemickém poškození
7. - 12. Poskytování první pomoci, polohování, šok
13. Informace k zápočtu a ke zkoušce; provedení KPR

Literatura, na níž je předmět vystavěn Malá,H., Klementa,J.: Biologie dětí a dorostu. Praha, SPN 1985
Novotný, I., Hruška, M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.
Machová, J.: Biologie člověka pro speciální pedagogy. SPN, Praha, 1993
Silbernagl, S., Despopoulos, A.: Atlas fyziologie člověka. Grada Avicenum, Praha, 1993
Marieb, E.N., Mallat, J.: Anatomie lidského těla. CP Books, Brno, 2005

Literatura doporučená studentům Nečas, O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2.
přepracované a rozšířené vydání. Praha, Avicenum 1989.
Novotný, I., Hruška, M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.
Machová, J.: Biologie člověka pro speciální pedagogy. SPN, Praha, 1993
Bydžovský, J.: První pomoc. 2. přepracované vydání. Grada, Praha, 2004
Nečas, O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha, Avicenum 1989.
Bydžovský, J.: První pomoc. 2. přepracované vydání. Grada, Praha, 2004

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška ústní,písemná a praktická - student si vylosuje několik pojmů, které objasní. Je mu předložen model ( např. lebky ), který popíše. Student musí předvést popř. popsat provedení kardiopulmonární resuscitace.

Sylabus BIODHK1 - Biologie dítěte a hygiena 1
2004

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: cvičení 6 hod. za semestr
studium kombinované: přednáška 5 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

BIODHK2 Biologie dítěte a hygiena 2

Anotace předmětu Předmět seznamuje studenty se základy biologie dítěte, s hygienou školní práce, se základy první pomoci a bezpečnosti při školních aktivitách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty se základy anatomie a fyziologie dětského organismu ve vztahu k problematice školní praxe. Seznámit studenty se základy první pomoci .

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky -Buněčná stavba lidského organismu
-Ontogenetický vývoj člověka
-Fylogenetický vývoj člověka
-Soustava pohybová
-Krev

Literatura, na níž je předmět vystavěn Malá,H., Klementa,J.: Biologie dětí a dorostu. Praha, SPN 1985
Novotný, I., Hruška, M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.

Literatura doporučená studentům kol.: Lidské tělo. Príroda,Bratislava 1995

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Písemné testy v průběhu výuky s 50 % úspěšností
Splnění seminárních úkolů.

Sylabus BIODHK2 - Biologie dítěte a hygiena 2
2004

Sylabus BIODHV - Biologie dítěte a hygiena
2008

Sylabus BIODHV1 - Biologie dítěte a hygiena 1
2006

Sylabus BIODHV2 - Biologie dítěte a hygiena 2
2006

Sylabus BIODIVE - Ochrana stanovišť a druhů
2012

Sylabus BIOFYZI - Biofyzika
2009

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Ouhrabka Miroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Moderní biologii nelze oddělovat od fyziky, jež je dnes pevným základem vědění o přírodě. Ve výuce se střídají přístupy: od školské fyziky k školské biologii, a naopak. Protože je předmět určen pro začátečníky, nelze používat metod fundamentální fyziky. Základem je středoškolská fyzika. Obsah je rozvržen zhruba takto: 1/3 člověk, 2/3 ostatní živé struktury. Ekologie je automaticky začleněna do vhodných míst. Tím se nejlépe ilustruje skutečnost, že k racionálním rozhodnutím jsou nutné rozsáhlé znalosti souvislostí věcí. K studiu není nutné znát podrobně anatomii a fyziologii. Naopak, právě v těchto věcech bude fyzikální přístup vyzývat k nutnosti důkladně porozumět anatomii, a především fyziologii.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Naučit studující kritickému myšlení; naučit je pečlivě kontrolovanému popisu základních nejjednodušších jevů souvisejících s živými organismy; naučit je používat metod jednoduché matematiky, které při správném použití poskytují zvýšení jistoty předpovědi možných následků, byť i jen ve formě pravděpodobností.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Přírodu poznáváme prostřednictvím smyslů: zrak
2. Přírodu poznáváme prostřednictvím smyslů: optika
3. Přírodu poznáváme prostřednictvím smyslů: sluch
4. Přírodu poznáváme prostřednictvím smyslů: akustika
5. Termodynamika v otevřených systémech
6. Elektromagnetické jevy - výběr
7. Transport na membránách; transportní jevy obecně
8. Přenos signálů v nervových vláknech
9. Transport krve v organismech; transport tekutin v organismech
10. Mechanické vlastnosti některých orgánů (svaly, plíce)
11. Moderní diagnostické metody fyzikální; záření a organismy
12. Matematický popis vývoje populací
13. Rezerva

Literatura, na níž je předmět vystavěn 1. BEIER, W.: Biofysika, Praha, Academia, naklad. Československé akademie věd, 1974.
2. DAVID, R.: Biophysique générale, Presses Universitaires de France, 1979.
3. DIEHL, H., IHLEFELD, H., SCHWEGLER, H.: Physik für Biologen, Berlin, Springer, 1981.
4. FLINDT, R.: Biologie in Zahlen, Stuttgart – New York, Gustav Fischer Verlag, 1986.
5. HAVRÁNEK, T. aj.: Matematika pro biologické a lékařské vědy, Praha, Academia, 1981.
6. VALENTA, J. aj.: Biomechanika, Praha, Academia, 1985.
7. VOLKENŠTEJN, M. V.: Biofizika, Moskva, Nauka – Glavnaja redakcija fiziko-matematičeskoj literatury, 1981.
Časopisy: Nature, Science, Scientific American, Physics Today.

Literatura doporučená studentům . BEIER, W.: Biofysika, Praha, Academia, naklad. Československé akademie věd, 1974.
2. DAVID, R.: Biophysique générale, Presses Universitaires de France, 1979.
3. DIEHL, H., IHLEFELD, H., SCHWEGLER, H.: Physik für Biologen, Berlin, Springer, 1981.
4. FLINDT, R.: Biologie in Zahlen, Stuttgart – New York, Gustav Fischer Verlag, 1986.
5. HAVRÁNEK, T. aj.: Matematika pro biologické a lékařské vědy, Praha, Academia, 1981.
6. VALENTA, J. aj.: Biomechanika, Praha, Academia, 1985.
7. VOLKENŠTEJN, M. V.: Biofizika, Moskva, Nauka – Glavnaja redakcija fiziko-matematičeskoj literatury, 1981.
Časopisy: Nature, Science, Scientific American, Physics Today.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
1. Předložit slušně zapsaný kompletní obsah přednášek a cvičení.
2. Docházka na cvičení, alespoň 10 ze 13 plánovaných.

Požadavky ke zkoušce:
a) Zopakovat fyziku středoškolskou podle gymnaziálních programů.
b) Umět řešit jednoduché úlohy podle příkladů ze cvičení.
c) Umět úhledně a přesně kreslit přehledné náčrtky na tabuli při výkladu zásadních souvislostí. K výkladu používat jednoduché matematiky (přesněji lze říci: počtů).

Sylabus BIOGEO - Biogeografie
2006

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hotový Josef

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Podává přehled nejnovějších názorů a poznatků o příčinách a charakteru výskytu organismů i struktuře bioty na Zemi.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností V přednáškách je popsáno základní členění biosféry, především pak na pevninách, dále je pozornost věnována klíčovému pojmu - areálu a jeho hlavním charakteristikám, historické biogeografii, která je nezbytná pro porozumění dnešnímu rozšíření organismů i vzniku současných společenstev a také specifické problematice biogeografie ostrovní, jež má mj. úzký vztah k některým teoretickým aspektům ochrany přírody. Zvláštní pozornost je věnována střední Evropě, především pak změnám, které tuto oblast postihly v období čtvrtohor (kvartéru).

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod
2. Členění zemského povrchu
3. Areál - základní charakteristiky
4. Vývoj areálů a speciační procesy
5. Ostrovní biogeografie - teorie
6. Ostrovní biogeografie - využití v ochraně přírody
7. Teorie deskové tektoniky
8. Klima minulosti a současnosti, Milankovićovy cykly
9. Vývoj života na Zemi z hlediska biogeografie
10. Pleistocénní změny přírody střední Evropy
11. Vývoj přírody střední Evropy v holocénu
12. Regionální fytogeografie
13. Regionální zoogeografie
14. Biogeografie ČR
15. Závěr

Literatura, na níž je předmět vystavěn Buchar, J.: Zoogeografie. Praha, SPN, 1983.
Hájek, J., Hotový, J., Koutecký, P., Matějů, J.: Úvod do biogeografie. Praha, IDM MŠMT, 2004.
Hendrych, R.: Fytogeografie. Praha, SPN, 1984.
Ložek, V.: Příroda ve čtvrtohorách. Praha, Academia, 1973.

Literatura doporučená studentům Horáček, I, Mladý, F.: Biogeografie. In Rosypal, S., (ed.): Nový přehled biologie. Praha, Scientia, 2003.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky ke zkoušce: znalost předepsané látky

Sylabus BIOGEOG - Základy biogeografie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hotový Josef

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: přednáška 14 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Podává přehled nejnovějších názorů a poznatků o příčinách a charakteru výskytu organismů i struktuře bioty na Zemi.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností V přednáškách je popsáno základní členění biosféry, především pak na pevninách, dále je pozornost věnována klíčovému pojmu - areálu a jeho hlavním charakteristikám, historické biogeografii, která je nezbytná pro porozumění dnešnímu rozšíření organismů i vzniku současných společenstev a také specifické problematice biogeografie ostrovní, jež má mj. úzký vztah k některým teoretickým aspektům ochrany přírody. Zvláštní pozornost je věnována střední Evropě, především pak změnám, které tuto oblast postihly v období čtvrtohor (kvartéru). přednáškách je popsáno základní členění biosféry, především pak na pevninách, dále je pozornost věnována klíčovému pojmu - areálu a jeho hlavním charakteristikám, historické biogeografii, která je nezbytná pro porozumění dnešnímu rozšíření organismů i vzniku současných společenstev a také specifické problematice biogeografie ostrovní, jež má mj. úzký vztah k některým teoretickým aspektům ochrany přírody. Zvláštní pozornost je věnována střední Evropě, především pak změnám, které tuto oblast postihly v období čtvrtohor (kvartéru).

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod
2. Členění zemského povrchu
3. Areál - základní charakteristiky
4. Vývoj areálů a speciační procesy
5. Ostrovní biogeografie - teorie
6. Ostrovní biogeografie - využití v ochraně přírody
7. Teorie deskové tektoniky
8. Klima minulosti a současnosti, Milankovićovy cykly
9. Vývoj života na Zemi z hlediska biogeografie
10. Pleistocénní změny přírody střední Evropy
11. Vývoj přírody střední Evropy v holocénu
12. Regionální fytogeografie
13. Regionální zoogeografie
14. Biogeografie ČR
15. Závěr

Literatura, na níž je předmět vystavěn Buchar, J.: Zoogeografie. Praha, SPN, 1983.
Hájek, J., Hotový, J., Koutecký, P., Matějů, J.: Úvod do biogeografie. Praha, IDM MŠMT, 2004.
Hendrych, R.: Fytogeografie. Praha, SPN, 1984.
Ložek, V.: Příroda ve čtvrtohorách. Praha, Academia, 1973.

Literatura doporučená studentům Horáček, I, Mladý, F.: Biogeografie. In Rosypal, S., (ed.): Nový přehled biologie. Praha, Scientia, 2003.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky ke zkoušce: znalost předepsané látky

Sylabus BIOMKON - Biomy kontinentů
2014

Sylabus BIOMONI - Biomonitoring
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět je součástí Systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí (na základě zásad usnesení vlády České republiky č.369), garantovaného Státním zdravotním ústavem v Praze. Zejména se jedná o zdravotní důsledky expozice lidského organismu toxickým látkám z prostředí ( interní, absorbovaná dávka) , saturace populace vybranými prvky s benefičním účinkem a časného biologického efektu expozice látkám s genotoxickým působením (cytogenetická analýza periferních lymfocytů) a dále zdravotní důsledky expozice člověka kontaminantům z potravinových řetězců. Údaje biologického monitoringu jsou doplněny výsledky monitorování genotoxicky účinných látek v základních médiích v prostředí.

Cílem monitoringu zátěže člověka přívodem toxických látek je získat podklady k hodnocení celkového přívodu toxických látek do organismu z různých zdrojů (viz výše), k určení referenčních hodnot pro populaci v našich podmínkách a odhad úrovně zátěže, k signalizaci potenciálního zdravotního rizika zvýšené expozice a určení trendů expozice v časových řadách. Biologický monitoring jako subsystém navazuje na výsledky monitorování toxických látek v ovzduší, vodě a potravinách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Biologický monitoring (biomonitoring): definice, cíle, monitoring v přírodě, jeho charakteristika, legislativní opatření.
Ekosystémový a bioakumulační biomonitoring
Environmentální biomonitoring- druhy biomonitoringu, monitoring vodních živočichů- sladkovodních a mořských, lišejníky a polutanty, aj.
Biologický biomonitoring člověka - prostřednictvím biomarkerů- v ČR, Evropě, USA:
biomarkery expozice: vnitřní dávky, efektivní dávky,
biomarkery účinku (či odpovědi),
biomarkery citlivosti (vnímavosti).
Biologické expoziční testy.
Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k ŽP- základy monitoringu SZÚ.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí- aktuální souhrnné zprávy za uplynulé roky- od r. 2 000- do současnosti

Bardoděj, Z. a kol.: Biologické expoziční testy.Praha:Avicenum, 1989
Platná legislativa pro BET aj.

Literatura doporučená studentům Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí- aktuální souhrnné zprávy za uplynulé roky- od r. 2 000- do současnosti

Bardoděj, Z. a kol.: Biologické expoziční testy.Praha:Avicenum, 1989
Platná legislativa pro BET aj.

Conti, ME. et al.: Biological Monitoring. Theory and Applications. UK - Southampton: Witt-Press, 2008.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Písemné testy

Sylabus BIOMRAV - Biologie mravenců
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pech Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem výuky předmětu je seznámit studenty s biologií mravenců se zaměřením na mravence střední Evropy, jejich vztahy s jinými organismy a vlivem na okolní prostředí. Důležitou součástí kurzu je zvládnutí základů sběru, konzervace a determinace našich mravenců.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem výuky předmětu je seznámit studenty s biologií mravenců se zaměřením na mravence střední Evropy, jejich vztahy s jinými organismy a vlivem na okolní prostředí. Důležitou součástí kurzu je zvládnutí základů sběru, konzervace a determinace našich mravenců.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Anatomie a morfologie mravenců, fylogenetické postavení mravenců a vnitřní systém
2. Fungování společenstva, sociální uspořádání, sezónní změny
3. Vztah mravenců k jiným živočichům
4. Mravenci a rostliny
5. Myrmekofilie
6. Mravenci České republiky - úvod, historie výzkumu, dostupná literatura, determinace
7. Mravenci ČR - Ponerinae, Myrmicinae
8. Mravenci ČR - Myrmicinae
9. Mravenci ČR - Dolichoderinae, Formicinae
10.-12. Exkurze

Literatura, na níž je předmět vystavěn Hölldobler B. & Wilson E. O. (1990) The Ants. Belknap Press, Cambridge.
Seifert B. (2007) Die Ameisen Mittel- und Nordeuropas. Lutra Verlag, Tauer.
Časopisy Myrmecological News, Insectes Sociaux a Sociobiology

Literatura doporučená studentům Hölldobler B. & Wilson E. O. (1990) The Ants. Belknap Press, Cambridge.
Seifert B. (2007) Die Ameisen Mittel- und Nordeuropas. Lutra Verlag, Tauer.
Časopisy Myrmecological News, Insectes Sociaux a Sociobiology
Novák, J. Sadil (1944) Klíč k určování mravenců střední Evropy se zvláštním zřetelem k mravenčí zvířeně Čech a Moravy. Brno.
Sadil V. (1955) Naši mravenci. Orbis, Praha.
Vysoký V. & Šutera V. (2001) Mravenci severozápadních Čech. Albis, Ústí nad Labem

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Klasifikace dle ústního přezkoušení znalostí a praktického poznávání přírodnin.

Sylabus BIOTECH - Biologická technika
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Dvořák Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 14 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět biologická technika umožní získat studentům základní dovednosti při používání různých druhů mikroskopů a mikroskopické techniky. Dále se naučí základy přípravy a fixace biologických preparátů, barvení mikroskopických preparátů, zhotovení trvalých mikroskopických preparátů, roztěrových a roztlakových preparátů včetně mikroreliéfových preparátů. Bude prakticky seznámen s metodami počítání buněk a měřením velikosti mikroskopických objektů, se zpracováním a analýzou obrazu v mikroskopii, metodami konzervace a uchováním biologického materiálu, s instrumentální metodami biologické techniky na příkladu bakteriálního bioluminiscenčního testu toxicity. Podkladem pro veškerou činnost studenta je získání základních dovedností při tvorbě kvalitních protokolů a zhotovení biologických nákresů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je naučit studenty správným postupům při mikroskopování, znát stavbu mikroskopu a osvojit si různé mikroskopické techniky – mikroskopie v procházejícím a dopadajícím světle, imerzní mikroskopie, správné používání clon a kondenzorů aj. Dále se student naučí zhotovování preparátů různými metodami (nativní a trvalé preparáty, fixační metody, barvení preparátů, roztěrové a roztlakové preparáty, mikroreliéfové preparáty.) Cílem je také naučit různé metody počítání buněk, měření velikosti mikroskopických objektů a metody digitální mikroskopické fotografie. Dále student získá praktické zkušenosti s metodami odběru, konzervace a uchování biologického materiálu. Studenti se naučí správně zhotovit biologické nákresy a sepisovat protokoly.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Bezpečnost práce v laboratoři, základy práce s biologickým materiálem, zásady tvorby protokolů, doporučení pomůcky a jejich používání, doporučené ošacení, seznámení s podmínkami zakončení předmětu klasifikovaným zápočtem a seznámení s doporučenou studijní literaturou.
2. Světelná mikroskopie – přehled, zásady, použití různých druhů mikroskopů, praktické ukázky, výpočet zvětšení, použití clon a kondenzoru.
3. Fluorescenční a elektronová mikroskopie, seznámení studentů s dalšími druhy mikroskopických technik.
4. Postup a zásady při mikroskopování, popis jednotlivých částí, možné závady, údržba a čištění mikroskopu. Binokulární stereomikroskop a jeho použití.
5. Práce s imerzními objektivy a s imerzním olejem, rozdíly při praktickém použití různých druhů školních mikroskopů.
6. Odběr a konzervace biologického materiálu.
7. Příprava mikroskopických preparátů, jejich pozorování a nákresy. Základy správně provedených nákresů, chyby a nedostatky.
8. Zhotovení mikroskopických řezů, příčné řezy a jejich barvení, ukázky řezání velmi tenkých řezů – mikrotom.
9. Metody počítání buněk, praktické použití počítacích komůrek, výpočty počtu buněk v roztoku, grafické metody vyhodnocení.
10. Počítačové zpracování mikroskopických snímků, techniky digitální mikroskopie, fotogalerie preparátů. Základy práce s vědeckým mikroskopem. Metody měření velikosti mikroskopických objektů, výpočty velikosti, různé druhy měření.
11. Instrumentální metody biologické techniky – bakteriální test toxicity, kontrola znečištění složek životního prostředí (Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Vibrio fischeri -zkouška na luminiscenčních bakteriích)
12. Trvalé mikroskopické preparáty a jejich příprava.
13. Základní postupy při přípravě barvených mikroskopických preparátů, práce s barvivy, použití barvících můstků.
14. Gramovo barvení a negativní barvení mikroskopických preparátů.
15. Kontrola protokolů, písemný test k ověření získaných znalostí, udělení zápočtů.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Habrová, V.: Biologická technika. SPN, Praha, 1981.
Hastings J. W., Johnson C.H.: Bioluminescence and chemiluminescence, Methods Enzymol. 360, 75-104, 2003.
Chmelík, R.: Trojrozměrné zobrazení v mikroskopii. FSI VUT, Brno, 2003.
Křísa, B.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. SPN, Praha, 1989.
Lelláková, F.: Zoologická technika. UK, Praha, 1985.
Madden D., Lidesten B.: Bacterial illumination - Culturing luminous bacteria. Bioscience explained, 2001.
Pazourková, Z.: Botanická mikrotechnika. UK, Praha, 1986.
Říhová, J.: Mikroskopické praktikum z hydrobiologie, VŠCHT, Praha, 2002.
Trnková, L., Dvořák, V.: Luminiscenční spektroskopie, UHK: Hradec Králové, 2012 (studijní on-line materiál PřF UHK, CZ.1.07/2.2.00/28.0118).
Uhrín, V.: Základy mikroskopických, submikroskopických a preparačních technik v biologii. Fakulta prírodných vied UKF, Nitra 2003.

Literatura doporučená studentům Kalina, T., Pokorný, V.: Základy elektronové mikroskopie pro biology. UK, Praha, 1981.
Karlík, M.: Úvod do transmisní elektronové mikroskopie. ČVUT Praha, 2011.
Knoz, J., Opravilová, V.: Základy mikroskopické techniky. MU, Brno, 1992.
Lacey, A. J.: Light microscopy in biology: A Practical Approach, Oxford Univ. Press, 1999.
Matis, D.: Mikroskopická technika. PřF UK, Bratislava, 1993.
Pazourek, J.Votrubová, O.: Atlas of plant anatomy, PERES Publishers, Praha, 1998.
Ruzin, S. E.: Plant microtechnique and microscopy, Oxford Univ. Press., 1999.
Smékal, P.: Experimentální metody biofyziky II, Světelná a elektronová mikroskopie. Univerzita Ostrava, 1995.
Trnková, L., Dvořák, V.: Luminiscenční spektroskopie, UHK: Hradec Králové, 2012 (studijní on-line materiál PřF UHK, CZ.1.07/2.2.00/28.0118).
Vavrčík, H., Gryc, V.: Metodika výroby mikroskopických preparátů ze vzorků dřeva. Acta Univ. Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis 4, 2004.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro získání zápočtu je podmínkou aktivní účast na cvičeních. Plnění zadaných úkolů na cvičeních s porozuměním. Vypracování laboratorních protokolů včetně nákresů. Při odevzdání protokolů prokázat pochopení řešené problematiky. Před udělením zápočtu píší studenti kontrolní test.

Sylabus BIOTOPY - Biotopy ČR
2014

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Košnar Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 30 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Přednáška: Základní přehled biotopů (typů přírodních stanovišť ve smyslu kategorií využívaných státní správou a ochranou přírody) na území České republiky. Stručná charakteristika vegetace v těchto biotopech. Zdůraznění ekologických, ale i historických, hospodářských a kulturních souvislostí, které měly nebo mají zásadní vliv na formování biotopů a jejich dnešní strukturu, funkci a dynamiku.
Cvičení: Demonstrace biotopů v krajině formou terénních exkurzí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit rámcový přehled o přirozených i člověkem do různé míry ovlivněných biotopech České republiky. Získat představu o přírodovědeckém významu našich biotopů a o míře jejich současného ohrožení. Porozumět základním faktorům, které způsobují a udržují diverzitu biotopů v ČR.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vodní biotopy
2. Mokřady
3. Rašeliniště a prameniště
4. Mezofilní a vlhké louky
5. Smilkové trávníky, vřesoviště, vegetace písčin a mělkých půd, slaniska
6. Stepní trávníky a bylinné lemy
7. Křoviny
8. Lužní lesy
9. Doubravy a dubohabřiny
10. Bučiny a jedliny, suťové lesy
11. Bory, smrčiny
12. Alpínské bezlesí
13. Skály, sutě, jeskyně
14. Nálety pionýrských dřevin, ruderální společenstva
15. Segetální společenstva

Literatura, na níž je předmět vystavěn Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M. [eds.]: Katalog biotopů České republiky (2. vydání). – AOPK, Praha, 2010.
Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kaplan Z.: Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811, 2012.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek, J. ml., Kaplan Z., Kirschner J., Štěpánek, J. [eds.]: Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 2002.

Literatura doporučená studentům Chytrý, M. [ed.]: Vegetace ČR 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia Praha, 2007.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace ČR 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. – Academia Praha, 2009.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace ČR 3. Vodní a mokřadní vegetace. – Academia Praha, 2011.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace ČR 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia Praha, 2013.
Kubíková, J.: Ekologie vegetace střední Evropy (díl I). – Karolinum, PřF UK, Praha, 1999.
Sádlo, J. et Storch, D.: Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha, 2000.
Filippov, P., Grulich, V., Guth, J., Hájek, M., Kocourková, J., Kočí, M., Lustyk, P., Melichar, V., Navrátil, J., Navrátilová, J., Roleček, J., Rydlo, J., Sádlo, J., Višňák, R., Vydrová, A., Zelený, D.: Příručka hodnocení biotopů. – AOPK ČR, Praha, 2008.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998, 2001.
Hejný S., Slavík B. [eds.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. – Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995,1997.
Slavík B. [ed.]: Květena ČR 6. - Academia, Praha, 2000.
Slavík B., Štěpánková, J. [eds.]: Květena ČR 7. Academia. – Praha, 2004.
Štěpánková J. [ed.]: Květena ČR 8. – Academia. Praha, 2011.
Rothmaler W.: Exkursionsflora von Deutschland, 3. Gefässspflanzen: Atlasband. 11. Auflage. Spektrum Akademischer Verlag, München, 2007.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky pro udělení zápočtu: Aktivní účast na cvičeních (exkurzích)
Zkouška: Písemná, z problematiky probírané během přednášek a cvičení. Klasifikace podle úrovně prokázaných znalostí: 100-90% výborně, 89-80% velmi dobře, 79-70% dobře, 69-0% nevyhověl(a).

Sylabus BIOTOUC - Biotopy ČR
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Košnar Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 0 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základní přehled biotopů (typů přírodních stanovišť ve smyslu kategorií využívaných státní správou a ochranou přírody) na území České republiky. Stručná charakteristika vegetace v těchto biotopech. Zdůraznění ekologických, ale i historických, hospodářských a kulturních souvislostí, které měly nebo mají zásadní vliv na formování biotopů a jejich dnešní strukturu, funkci a dynamiku.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit rámcový přehled o přirozených i člověkem do různé míry ovlivněných biotopech České republiky. Získat představu o přírodovědeckém významu našich biotopů a o míře jejich současného ohrožení. Porozumět základním faktorům, které způsobují a udržují diverzitu biotopů v ČR.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vodní biotopy
2. Mokřady
3. Rašeliniště a prameniště
4. Mezofilní a vlhké louky
5. Smilkové trávníky, vřesoviště, vegetace písčin a mělkých půd, slaniska
6. Stepní trávníky a bylinné lemy
7. Křoviny
8. Lužní lesy
9. Doubravy a dubohabřiny
10. Bučiny a jedliny, suťové lesy
11. Bory, smrčiny
12. Alpínské bezlesí
13. Skály, sutě, jeskyně
14. Nálety pionýrských dřevin, ruderální společenstva
15. Segetální společenstva

Literatura, na níž je předmět vystavěn Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M. [eds.]: Katalog biotopů České republiky (2. vydání). – AOPK, Praha, 2010.
Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kaplan Z.: Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811, 2012.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek, J. ml., Kaplan Z., Kirschner J., Štěpánek, J. [eds.]: Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 2002.

Literatura doporučená studentům Chytrý, M. [ed.]: Vegetace ČR 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia Praha, 2007.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace ČR 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. – Academia Praha, 2009.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace ČR 3. Vodní a mokřadní vegetace. – Academia Praha, 2011.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace ČR 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia Praha, 2013.
Kubíková, J.: Ekologie vegetace střední Evropy (díl I). – Karolinum, PřF UK, Praha, 1999.
Sádlo, J. et Storch, D.: Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha, 2000.
Filippov, P., Grulich, V., Guth, J., Hájek, M., Kocourková, J., Kočí, M., Lustyk, P., Melichar, V., Navrátil, J., Navrátilová, J., Roleček, J., Rydlo, J., Sádlo, J., Višňák, R., Vydrová, A., Zelený, D.: Příručka hodnocení biotopů. – AOPK ČR, Praha, 2008.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998, 2001.
Hejný S., Slavík B. [eds.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. – Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995,1997.
Slavík B. [ed.]: Květena ČR 6. - Academia, Praha, 2000.
Slavík B., Štěpánková, J. [eds.]: Květena ČR 7. Academia. – Praha, 2004.
Štěpánková J. [ed.]: Květena ČR 8. – Academia. Praha, 2011.
Rothmaler W.: Exkursionsflora von Deutschland, 3. Gefässspflanzen: Atlasband. 11. Auflage. Spektrum Akademischer Verlag, München, 2007.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška: Písemná, z problematiky probírané během přednášek a cvičení. Klasifikace podle úrovně prokázaných znalostí: 100-90% výborně, 89-80% velmi dobře, 79-70% dobře, 69-0% nevyhověl(a).

Sylabus BIPOK - Biologické pokusy ve škole
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Biologie jako věda se neobejde bez pokusů. Experiment je základní empirickou metodou biologického výzkumu jak základního tak aplikovaného. Je nezbytné, aby žáci při výuce biologie byli vedeni k provádění experimentů, aby se jim pokus stal cestou hledání nových poznatků a nástrojem ověřování poznatků teoretických. Budoucí učitel si musí uvědomit význam experimentování ve výuce biologii a postavení biologického experimentu při vytváření, ověřování a aplikaci poznatků a dovedností u žáků ve školské výuce i v zájmové činnosti. Tato disciplína vede posluchače tímto směrem.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit posluchače s typy experimentů v biologii a jejich významu a funkcí při předávání nových poznatků žákům v pedagogickém procesu. S použitím experimentů jako nástroje k ověřování poznatků teoretických a jejich utvrzování.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Struktura komplexní experimentální činnosti a její pojetí experimentální činnosti ve vyučování biologii
2. Demonstrační experiment
3. Žákovský frontální experiment
4. Žákovský laboratorní experiment
5. Domácí žákovské experimenty
6. Podíl experimentu při rozvoji logického myšlení
7. Podíl experimentu na vytváření senzomotorických dovedností
8. Kontrola a hodnocení experimentální činnosti v biologii
9. Diagnostické metody a jejich použití při experimentální činnosti žáků
10. Experimentální úloha jako součást diagnostických metod
11. Hodnocení experimentálních výkonů žáků
12. Náměty experimentálních činností v jednotlivých biolog. kapitolách učiva a jejich ověření
13. Náměty experimentálních činností v jednotlivých biolog. kapitolách učiva a jejich ověření
14. Náměty experimentálních činností v jednotlivých biolog. kapitolách učiva a jejich ověření

Literatura, na níž je předmět vystavěn Skalková , J. Procházková, J.: K základům vyučovacího procesu, Praha SPM 1962
Mojžíšek, L.: Vyučovací metody, Praha SPN 1975
Baer, H. W. Biologické pokusy ve škole, Praha, SPN 1968

Literatura doporučená studentům Hošek, V. Rychtecký, A.: Motorické učení, Praha SPN 1975
Baer, H. W. Biologické pokusy ve škole, Praha, SPN 1968

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Každý posluchač vytvoří pět námětů na experimentální činnosti žáků věkové skupiny pro kterou je jako učitel připravován z biologické disciplíny jemu nejbližší. Některé z nich (náhodně vybrané ) bude demonstrovat. Na konci semestru si mohou posluchači návody vzájemně poskytnou a tak si vytvoří osobní kartotéku školních biologických pokusů použitelných v praxi.

Sylabus BIPOSKO - Biologické pokusy ve škole
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Biologie jako věda se neobejde bez pokusů. Experiment je základní empirickou metodou biologického výzkumu jak základního tak aplikovaného. Je nezbytné, aby žáci při výuce biologie byli vedeni k provádění experimentů, aby se jim pokus stal cestou hledání nových poznatků a nástrojem ověřování poznatků teoretických. Budoucí učitel si musí uvědomit význam experimentování ve výuce biologii a postavení biologického experimentu při vytváření, ověřování a aplikaci poznatků a dovedností u žáků ve školské výuce i v zájmové činnosti. Tato disciplína vede posluchače tímto směrem.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit posluchače s typy experimentů v biologii a jejich významu a funkcí při předávání nových poznatků žákům v pedagogickém procesu. S použitím experimentů jako nástroje k ověřování poznatků teoretických a jejich utvrzování.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Struktura komplexní experimentální činnosti a její pojetí experimentální činnosti ve vyučování biologii
2. Demonstrační experiment
3. Žákovský frontální experiment
4. Žákovský laboratorní experiment
5. Domácí žákovské experimenty
6. Podíl experimentu při rozvoji logického myšlení
7. Podíl experimentu na vytváření senzomotorických dovedností
8. Kontrola a hodnocení experimentální činnosti v biologii
9. Diagnostické metody a jejich použití při experimentální činnosti žáků
10. Experimentální úloha jako součást diagnostických metod
11. Hodnocení experimentálních výkonů žáků
12. Náměty experimentálních činností v jednotlivých biolog. kapitolách učiva a jejich ověření
13. Náměty experimentálních činností v jednotlivých biolog. kapitolách učiva a jejich ověření
14. Náměty experimentálních činností v jednotlivých biolog. kapitolách učiva a jejich ověření

Literatura, na níž je předmět vystavěn Skalková , J. Procházková, J.: K základům vyučovacího procesu, Praha SPM 1962
Mojžíšek, L.: Vyučovací metody, Praha SPN 1975
Baer, H. W. Biologické pokusy ve škole, Praha, SPN 1968

Literatura doporučená studentům Hošek, V. Rychtecký, A.: Motorické učení, Praha SPN 1975
Baer, H. W. Biologické pokusy ve škole, Praha, SPN 1968

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Každý posluchač vytvoří pět námětů na experimentální činnosti žáků věkové skupiny pro kterou je jako učitel připravován z biologické disciplíny jemu nejbližší. Některé z nich (náhodně vybrané ) bude demonstrovat. Na konci semestru si mohou posluchači návody vzájemně poskytnou a tak si vytvoří osobní kartotéku školních biologických pokusů použitelných v praxi.

Sylabus BITE - Biologická technika
2010

Sylabus BITECHE - Biotechnologie
2012

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět BIOTECHNOLOGIE je zaměřen na praktické využití poznatků z buněčné biologie, molekulární biologie a genetiky v oblasti průmyslových aplikací. Zahrnuje aplikace do zemědělské výroby, potravinářství, farmaceutické výroby, zpracování odpadu a ochraně životního prostředí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty s možnostmi využití poznatků molekulární biologie v praxi. Přemět je zaměřen na praktické využití poznatků z buněčné biologie, molekulární biologie a genetiky v oblasti průmyslových aplikací. Zahrnuje aplikace do zemědělské výroby, potravinářství, farmaceutické výroby, zpracování odpadu a ochraně životního prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Základní okruhy studia jsou:
-Co jsou biotechnologie?
-Interdisciplinární povaha biotechnologii
-Historický přehled vývoje biotechnologií
-Základní charakteristika biotechnologických procesů
-Mikrobní biotechnologie
-Technologie založené na kultivaci rostlinných buněčných kultur
-Technologie založené na kultivaci živočišných buněčných kultur
-Transgenní a geneticky modifikované rostliny
-Transgenní a geneticky modifikovaní živočichové
-Tradiční bioprocesy (pivovarství, vinařství, drožďárenství, sýrařské technologie, výroba organických kyselin)
-Využití biotechnologii v biochemii (výroba enzymů, speciální chemikálie)
-Využití biotechnologii ve farmacii - terapeutika, antibiotika a vakcíny
-Využití biotechnologii v lékařství – transplantace, genová terapie,
-Využití biotechnologii v zemědělství, lesnictví, zahradnictví – nové variety plodin nebo zvířat, biopesticidy
-Využití biotechnologii v potravinářství (pečivo, sýry a další mléčné, alkoholické nápoje nápoje, zpracování masných výrobků)
-Využití biotechnologii v ochraně životní prostředí – úprava a čištění vody, produkce energie z obnovitelných zdrojů, zpracování odpadů, dekontaminace).

Literatura, na níž je předmět vystavěn SCHNEIDEROVÁ, P. Biotechnologie v živočišné výrobě. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1999. 39 s. Studijní informace : živočišná výroba. ISBN 80-7271-043-5.

ONDŘEJ M.: Genetické inženýrství kulturních rostlin, Academia 1992, ISBN 80-200-

VODRÁŽKA, Z.VODRÁŽKA, Z. Biotechnologie, VŠCHT Praha, 1991..

Literatura doporučená studentům ŠIFNER, F. Vybrané kapitoly z biotechnologií, UK Praha, 1998.

Kolektiv autorů, Průvodce biotechnologiemi, Academie, 2006

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška je ústní.

Sylabus BIVODBE - Biologie vodních bezobratlých
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Špaček Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět je zaměřen na prohloubení znalostí o skupinách bezobratlých živočichů žijících ve vodě, nebo částí svého vývojového cyklu na vodu vázaných. Hlavní poznatky se budou týkat bionomie a vývojových cyklů, vzájemných vztahů ve vodním ekosystému, hospodářského významu a možností využití pro bioindikaci. Součástí předmětu bude i prohloubení znalostí a dovedností v determinaci vodních bezobratlých, jejich chovu v laboratorních podmínkách a získávání ve volné přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získání znalostí o skupinách bezobratlých živočichů žijících ve vodě, nebo částí svého vývojového cyklu na vodu vázaných. Prohloubení znalostí a dovedností v determinaci vodních bezobratlých, jejich chovu v laboratorních podmínkách a získávání ve volné přírodě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. bionomie a vývojových cyklů,
2. vzájemné vztahy ve vodním ekosystému,
3. hospodářský význam a možností využití pro bioindikaci.,
4. determinace ve volné přírodě,
5. chov vodních bezobratlých v laboratorních podmínkách

Literatura, na níž je předmět vystavěn BUCHAR J. A KOL., 1995: Klíč k určování bezobratlých. Scientia. Praha. 285 pp.
HRABĚ S., 1954: Klíč zvířeny ČSR. Díl I. Praha, Nakl. ČSAV. 539 pp.
KRATOCHVÍL J., 1959: Klíč zvířeny ČSR. Díl III. Praha, Nakl. ČSAV. 869 pp.

Literatura doporučená studentům BEGON M., HARPER J.L. & TOWNSEND C.R., 2000: Ekologie. Jedinci, populace a
společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, 949 pp.
ŠRÁMEK – HUŠEK R., 1962: Fauna ČSSR. Svazek 16: Lupenonožci. Praha, Nakl. ČSAV. 472 pp.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Seminární práce na téma vybrané skupiny vodních bezobratlých živočichů.

Sylabus BLSZP - Legislativa a státní správa v oblasti ŽP
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu 1) Obsah aktuálně platné legislativy na úseku ochrany ŽP v hierarchii: Ústava – zákon o ŽP – složkové zákony (ovzduší, voda, půda, ochrana přírody a krajiny, lesy, ostatní).

2) Systém státní správy ochrany ŽP v České republice v členění: územní správní úřady a speciální správní a kontrolní články.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení se základními legislativními předpisy v oblasti ŽP a strukturou státní správy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Základní pojmy tvorby a ochrany životního prostředí, mezinárodní aspekty a důsledkdy znečišťování životního prostředí
2) Ochrana životního prostředí v základních právních normách České republiky (Ústava ČR, zákon o životním prostředí)
3) Péče o životní prostředí v institucionálním pojetí (význam zákonodárného, výkonného a soudního systému)
4) Obecné a speciální orgány státní (veřejné) správy životního prostředí
5) Systém sankcí za ohrožení a poškození životního prostředí (přestupky, jiné správní delikty, trestné činy, náhrada škody)
6) Právní úprava vodního hospodářství (zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění)
7) Právní úprava ochrany ovzduší (zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění)
8) Právní úprava lesního hospodářství (zákon č. 289/1995 Sb., v platném znění)
9) Právní úprava ochrany zemědělského půdního fondu (zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF, v platném znění)
10) Právní úprava ochrany přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění)
11) Právní úprava nakládání s chemickými látkami a chemickými přípravky (zákon č. 356/2003 Sb., v platném znění a zákon č. 353/1999 Sb., v platném znění
12) Právní úprava posuzování možných vlivů staveb a činností na životní prostředí (zákon č. 100/2001 Sb., v platném znění)
13) Integrovaná prevence a omezování znečišťování (zákon č. 76/2002 Sb., v platném znění)
14) Právní úprava nakládání s odpady a obaly (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, v platných zněních)
15) Připomenutí právních úprav ostatních souvisejících složek a stránek životního prostředí a zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Předmět je vystaven na platné české legislativě a skutečnostech odvozených z jiných publikací (např. základní pojmy z oblasti životního prostředí). Literatura je četná, ale široce koncipovaná. Jako pramen studia plně poslouží poznámky ze seminářů.

Literatura doporučená studentům 1) Platné právní předpisy (seznam bude v úvodu předmětu posluchačům předán).
2) Přehled systému veřejné správy v České republice (bude v úvodu předmětu posluchačům předán).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet bude formou otázek písemného testu s možnostmi odpovědí (jenom jedna bude správná). Otázky budou koncipovány jako hlavní a zásadní závěry - informace z realizovaných seminářů (otázek bude 30).

Sylabus BMATB - Matematika pro biology
2005

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Půlpán Zdeněk

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základní seznámení s funkcemi; derivace, integrál; diferenciální rovnice. Diferenční rovnice a jejich aplikace.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Základní seznámení s funkcemi; derivace, integrál; diferenciální rovnice. Diferenční rovnice a jejich aplikace.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Funkce, spojitost, limita, inverzní funkce; funkce dvou proměnných.
2. Derivace; věty o derivování; věty o střední hodnotě.
3. Diferenciál; Taylorův rozvoj funkce.
4. Integrál; metody integrace.
5. Diferenciální rovnice 1. řádu, n.řádu s konstantními koeficienty.
6. Speciální typy integrálů, numerické problémy.
7. Některé iterační metody.
8. Soustavy lineárních rovnic; metody řešení.
9. Diferenční rovnice.
10. Vybrané metody numerické matematiky.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kopáček, J.: Matematika pro fyziky I, II, III, Matfyzpress 2000

Literatura doporučená studentům Jarník, J.: Diferenciální počet I, Praha 1954
Jarník. V.: Integrální počet I. Praha 1955

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - 80% účast na seminářích a splnění aspoň dvou písemných prací.
Zkouška má část písemnou a ústní.

Sylabus BMETE - Meteorologie a ochrana ovzduší
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Ouhrabka Miroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Ne všichni biologové nutně potřebují studovat meteorologii a ochranu ovzduší. Tyto obory by měli důkladně studovat jen ti, kteří se chtějí seriózně zabývat vztahy mezi podmínkami pro vznik a udržování toho, co považujeme za živé, a vlivy živých soustav na tyto pdomínky. Problém nastolený biology, tzv. trvale udržitelné podmínky pro rozvoj života lidské populace, je obtížně formulovatelný, a tím i obtížně řešitelný proto, že vyžaduje mnoho fundamentálních znalostí a seriózní spolupráce mnoha fundovaných specialistů. Předmět je určen pro začátečníky, proto má ukázat právě na tuto skutečnost. Základem jsou středoškolská matematika a fyzika.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Naučit studující kritickému myšlení. Naučit je kritickému posuzování toho, co může anebo co má podstatný vliv na daný stav (tj. "okamžité" následky), anebo co může anebo má vliv spíše dlouhodobý (tj. následky se dostavují pozvolna, pro laiky nepostřehnutelně). Naučit je používat metod jednoduché matematiky, které při správném použití a interpretaci poskytují zvýšení jistoty předpovědi jevů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Struktura Země, oceány, pevniny, atmosféra; blízké kosmické okolí.
2. Biosféra; Meteorologie jako věda o atmosféře Země.
3. Globální proudění v atmosféře Země a jeho příčiny.
4. Ukázky ze synoptické meteorologie - předpověď počasí.
5. Ukázka z dynamické meteorologie: vertikální pohyby v atmosféře.
6. Ukázka z dynamické meteorologie: horizontální pohyby v atmosféře.
7. Termodynamika a tepelný režim povrchu Země.
8. Průběh průměrných teplotních parametrů při povrchu Země.
9. Elektrosféra Země všeobecně.
10. Elektrosféra a biosféra.
11. Lokální a globální znečišťování atmosféry a hydrosféry.
12. Nefotonová záření v atmosféře.
13. Změny v atmosféře a vymírání druhů.
14. Člověk a život ve vesmíru (Rezerva)

Literatura, na níž je předmět vystavěn FLEAGLE, R.G., BUSINGER, J.A.,An Introduction to Atmospheric Physics, 1. st. edit, New York, London, Academic Press, 1980.
PETTERSSEN, S., Introduction to Meteorology, 3rd.edit, New York etc.,McGraw - Hill Book Comp., 1969.
TVERSKOJ, P. M., Kurs meteorologii, 1. vyd., Leningrad, Gidrometeoizdat, 1962.
PODZIMEK, J., Fysika oblaků a srážek, 1. vyd., Praha, Nakladatelství Československé akademie věd, 1959.
PECHALA, F., BEDNÁŘ, J., Příručka dynamické meteorologie, 1. vyd., Praha, Academia, 1991.
STRAUCH, E., Meteorologia a środowisko, 1. vyd., Warszawa, Państwowe Wydawnictvo Naukowe, 1975.
Časopisy: Nature, Science, Scientific American, Physics Today.

Literatura doporučená studentům FLEAGLE, R.G., BUSINGER, J.A.,An Introduction to Atmospheric Physics, 1. st. edit, New York, London, Academic Press, 1980.
PETTERSSEN, S., Introduction to Meteorology, 3rd.edit, New York etc.,McGraw - Hill Book Comp., 1969.
TVERSKOJ, P. M., Kurs meteorologii, 1. vyd., Leningrad, Gidrometeoizdat, 1962.
PODZIMEK, J., Fysika oblaků a srážek, 1. vyd., Praha, Nakladatelství Československé akademie věd, 1959.
PECHALA, F., BEDNÁŘ, J., Příručka dynamické meteorologie, 1. vyd., Praha, Academia, 1991.
STRAUCH, E., Meteorologia a środowisko, 1. vyd., Warszawa, Państwowe Wydawnictvo Naukowe, 1975.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
1. Předložit slušně zapsaný kompletní obsah přednášek a cvičení.
2. Docházka na cvičení, alespoň 10 ze 13 plánovaných.

Požadavky ke zkoušce:
a) Zopakovat fyziku středoškolskou podle gymnaziálních programů.
b) Umět řešit jednoduché úlohy podle příkladů ze cvičení.
c) Umět úhledně a přesně kreslit přehledné náčrtky na tabuli při výkladu zásadních souvislostí. K výkladu používat jednoduché matematiky (přesněji lze říci: počtů).

Sylabus BMIVI - Mikrobiologie a virologie
2014

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Dvořák Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět mikrobiologie a virologie obsahuje tyto základní části: struktura a funkce mikrobiální buňky, buněčný cyklus, vliv vnějšího prostředí na růst a množení bakterií, výživa a metabolismus bakterií, genetika bakterií, bakterie a prostředí, mikrobiální společenstva, bioluminiscence mikroorganismů, významné skupiny mikroorganismů, půda a voda jako stanoviště mikroorganismů, koloběhy biogenních prvků, taxonomie virů, bakterií, kvasinek a mikromicet, viry – původ, struktura, genetika a reprodukce virů, bakteriální a virová onemocnění. V praktických cvičeních se studenti seznámí se základními metodami práce v mikrobiologické laboratoři – s metodami sterilní práce, očkováním a kultivací mikroorganismů, prací s mikroskopem a s přípravou preparátů, stanovení počtu bakterií v různých typech vzorků, práce s kvasinkami a mikroskopickými houbami, provedení bakteriálních testů toxicity, měření bioluminiscence mikroorganismů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními poznatky o mikroorganismech. Zvláště s funkcemi mikrobiální buňky, ukázat porovnání struktury buněk bakteriálních s buňkami rostlinnými a živočišnými, seznámení s buněčným cyklem, výživou a metabolismem bakterií a mikrobiálními společenstvy. Důraz se klade také na seznámení s významnými skupinami mikroorganismů. Dále seznámit studenty s půdou a vodou jako stanovištěm mikroorganismů, koloběhy biogenních prvků, taxonomií virů, bakterií, kvasinek a mikromicet. Studenti se seznámí s principy bioluminiscence mikroorganismů a jejím využití pro testy toxicity. U virů seznámit s původem, strukturou, genetikou a reprodukcí virů. Na závěr také ukázat na bakteriální a virová onemocnění.
Cílem praktických cvičení z mikrobiologie je seznámit studenty se základními metodami práce v mikrobiologické laboratoři.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Osnova přednášek:
1. Mikrobiologie obecně, základní etapy v historii mikrobiologie.
2. Charakteristika bakterií, struktura bakteriální buňky, dělení a sporulace.
3. Vznik bakteriálních kolonií, morfologie a znaky bakteriálních kultur.
4. Množení a růst bakteriálních kultur, růstová křivka.
5. Metabolismus bakterií, výživa, zdroje energie, růstové faktory.
6. Vliv vnějších faktorů na růst bakterií.
7. Genetika bakterií, základní pojmy, mutace bakterií, transformace, transdukce, konjugace.
8. Bakterie a prostředí, vztahy mezi bakteriemi a vyššími organismy.
9. Principy bioluminiscence mikroorganismů a její využití pro testy toxicity.
10. Významné skupiny patogenních mikroorganismů.
11. Normální a patogenní mikroflóra lidského těla.
12. Fyzikální a chemická struktura virionu, nukleokapsid a jeho stavba.
13. Reprodukce viru, virus a organismus, regulace virové reprodukce, genetika virů.
14. DNA a RNA viry, významná virová onemocnění.
15. Původ virů, ekologie a přehled systému virů.
Osnova cvičení :
1. Bezpečnost práce. Příprava sterilního skla, materiálu a potřeb. Způsoby sterilizace.
2. Živné půdy pro mikroorganismy. Lití ploten, šikmé agary.
3. Důkaz všudypřítomnosti mikroorganismů.
4. Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické kličky.
5. Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické pipety.
6. Izolace Bacillus subtilis ze senného nálevu a jeho termorezistence.
7. Typy kultivačních půd. Izolace čisté kultury.
8. Barvení karbolfuchsinem. Pozorování bakteriálních buněk.
9. Barvení podle Grama. Pozorování bakteriálních buněk.
10. Negativní barvení kongočervení. Pozorování bakteriálních buněk.
11. Provedení bakteriálního testu toxicity pomocí měření bioluminiscence bakterie Vibrio fischeri.
12. Stanovení citlivosti bakterií na antibiotika.
13. Stanovení koncentrace živých buněk výsevem na plotnu, určování počtu buněk pomocí počítací komůrky.
14. Metabolické reakce vybraných bakteriálních druhů.
15. Shrnutí. Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Frébortová J.: Laboratorní cvičení z mikrobiologie. UP Olomouc, 2008.
Hastings J. W., Johnson C.H.: Bioluminescence and chemiluminescence, Methods Enzymol. 360, 75-104, 2003.
Jandová B.: Praktikum z mikrobiologie. Masarykova univerzita v Brně, 1996.
Klaban V.: Mikrobiologie životního prostředí. Gaudeamus, UHK, 2000.
Klaban V.: Svět mikrobů, Gaudeamus, UHK, 1999.
Madden D., Lidesten B.: Bacterial illumination - Culturing luminous bacteria. Bioscience explained, 2001.
Maier R.M. a kol.: Environmental Microbiology. Academic Press, San Diego, 2000.
Němec M.: Základy mikrobiologie. Masarykova univerzita v Brně, 1993.
Podstatová H.: Základy epidemiologie a hygieny. Galén, 2009.
Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003.
Šihánková L.: Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology. Victoria, Praha, 1995.
Vacek V.: Alimentární infekce. Galén, 2002.
Votava M.: Lékařská mikrobiologie obecná. Neptun, Brno, 2001.
Votava M.: Lékařská mikrobiologie speciální. Neptun, Brno, 2003.
Votava M. a kol: Lékařská mikrobiologie - protokoly k cvičením. Neptun, Brno, 2004.
Vytřasová J.: Laboratorní cvičení z obecné mikrobiologie. Univerzita Pardubice, 1998.
Wilson T., Hastings J. W.: Bioluminescence, Annu. Rev. Cell. Dev. Biol. 14, 197-230, 1998.
Zahradnický J. a kol.: Mikrobiologie a epidemiologie. Avicenum, Praha, 1987.

Literatura doporučená studentům Dvořák V.: Mikrobiologie a virologie – úvod do praktických cvičení, UHK: Hradec Králové, 2012 (studijní on-line materiál PřF UHK, CZ.1.07/2.2.00/28.0118).
Frébortová J.: Laboratorní cvičení z mikrobiologie. UP Olomouc, 2008.
Klaban V.: Mikrobiologie životního prostředí, Gaudeamus, UHK, 2000.
Klaban V.: Svět mikrobů, Gaudeamus, UHK, 1999.
Podstatová H.: Základy epidemiologie a hygieny. Galén, 2009.
Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003.
Rosypal S. a kol.: Bakteriologie a virologie, Praha, 1994.
Šihánková L.: Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology. Victoria, Praha, 1995.
Trnková, L., Dvořák, V.: Luminiscenční spektroskopie, UHK: Hradec Králové, 2012 (studijní on-line materiál PřF UHK, CZ.1.07/2.2.00/28.0118).
Vacek V.: Alimentární infekce. Galén, 2002.
Votava M.: Lékařská mikrobiologie obecná. Neptun, Brno, 2001.
Zahradnický J. a kol.: Mikrobiologie a epidemiologie. Avicenum, Praha, 1987.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro získání zápočtu je podmínkou aktivní účast na cvičeních. Plnění zadaných úkolů na cvičeních s porozuměním. Vypracování laboratorních protokolů včetně nákresů. Při odevzdání prokázat pochopení řešené problematiky.

Zkouška se sestává ze zodpovězení tří vylosovaných otázek z předloženého souboru rozděleného na tři části (každá otázka z jedné části): první část je z obecné mikrobiologie, druhá část z bakteriologie a virologie a třetí část z mikrobiologické techniky.

Sylabus BMMZP - Marketing a management ŽP
2005

Sylabus BMOBI - Molekulární a buněčná biologie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je seznámit studenty se základy nauky o buňce. Nejprve budou seznámeni s chemickým složením buněk s důrazem na sacharidy, lipidy, proteiny a nukleové kyseliny. Postupně budou seznámeni se strukturou a funkcí základních stavebních principů buněk:
biomembrány, cytoskelet, genetická informace. Membránové struktury v buňce – endoplazmatické retikulum, Golgiho komplex, lyzososmy, jádro, mitochondrie.
Syntéza proteinů, lipidů a polysacharidů v buňce.
Metabolická činnost buněk
Transport látek přes biologické membrány: difuse, usnadněná difuse, aktivní transport, endocytóza, exocytóza. Stavba a funkce jádra (jaderný obal, chromatin, jadérko).
Mitochondrie – produkce ATP, význam mitochondriální DNA.
Množení buněk, buněčný cyklus, řízení proliferace buněk, maligní transformace buněk
Buněčná smrt – nekróza, programovaná buněčná smrt (apoptóza)
Diferenciace buněk, kmenové buňky
Řízení buněčných dějů - základní principy interakce ligand-receptor.Udržování a řízení buněčné homeostázy – rovnováha mezi proliferací buněk, buněčnou smrtí a diferenciací buněk.
Pohyb buněk – lokomoce.
Principy genomiky a proteomiky.

Na praktických cvičeních budou seznámeni se základními metodami používanými při studiu buněk –světelná mikroskopie, fluorescenční mikroskopie, pozorování živých buněk, elektronová mikroskopie, DNA microarry, využití buněk pěstovaných in vitro. Dále budou seznámeni s metodami izolace DNA, elektroforezou DNA, metodami hybridizace in situ.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základy nauky o buňce. Nejprve budou seznámeni s chemickým složením buněk s důrazem na sacharidy, lipidy, proteiny a nukleové kyseliny. Postupně budou seznámeni se strukturou a funkcí základních stavebních principů buněk.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Osnova přednášek:
1. Zařazení biologie v systému věd, definice života
2. Buňka jako systém, buněčná teorie, chemické složení buněk.
3. Proteiny – chemická stavba a biologické funkce.
4. Nukleové kyseliny – chemická stavba a biologické funkce.
5. Sacharidy, polysacharidy – chemická stavba a biologické funkce, lipidy – chemická stavba a biologické funkce.
6. Membránový princip organizace buňky, buněčné kompartmenty.
7. Plazmatická membrána, endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát.
8. Buněčná paměť, genetická informace gen, buněčný genom.
9. Reprodukce buněk, buněčný cyklus a jeho regulace.
10. Metabolisnus a energetika buňky, stavba a funkce mitochondrií.
11. Cytoskeletální princip organizace buňky
12. Regulační a kontrolní děje v buňce.
13. Interakce buněk a okolí, vliv vnějších faktorů na buňky.
14. Transport látek přes plazmatickou membránu.
15. Vznik a vývoj života na Zemi.

Osnova cvičení:
1. Organizace praktických cvičení. Pravidla pro práci v laboratoři, bezpečnost práce v laboratoři.
2. Extrakce bílkovin, kvalitativní reakce bílkovin.
3. Chromatografické dělení aminokyselin.
4. Histochemické důkazy tuků a cukrů.
5. Extrakce a stanovení aktivity enzymu.
6. Izolace DNA z buněk
7. Principy světelné mikroskopie, práce s mikroskopem
8. Pozorování buněk v mikroskopu, pohyby buněk
9. Funkce plasmatické membrány - osmotické jevy v buňkách
10. Pozorování mitochondrií
11. Pozorování cytoskeletu
12. Mitotické dělení buněk, mitotický index
13. Vliv fyzikálních faktorů na buňky – vliv světla.
14. Vliv chemických faktorů na buňky – toxické působení
15. Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha 2003
Nečas O. a kol.: Obecná biologie, H&H Praha (2000)

Literatura doporučená studentům Albets B. et al.: Základy buněčné biologie, Espero Publishing Ústí nad Labem, 2002
Hořejší V. a Barůňková J.: Základy imunologie, Triton Praha (1998)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky na zápočet:
- docházka na cvičení - tolerují se 2 neúčasti
- řádně vyplněné protokoly ze cvičení
Požadavky na zkoušku:
zkouška ústní, student si vylosuje 3 otázky z různých oblastí molekulární a buněčné biologie

Sylabus BMYSL - Myslivost
2007

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bádr Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s historií myslivosti ve světě, se základními právními normami EU a ČR ve vztahu k myslivosti, s řízením myslivosti. V hlubší míře se zabývá mysliveckou zoologií - biologií jednotlivých druhů zvěře, dále péčí o zvěř, mysliveckou kynologií, lovectvím a loveckým střelectvím, zpracováním a hodnocením trofejí. Vyšší pozornost je věnována také chorobám zvěře a to i ve spojitosti s předměty "Parazitologie 1" a "Parazitologie 2".

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět seznamuje s historií myslivosti ve světě, se základními právními normami EU a ČR ve vztahu k myslivosti, s řízením myslivosti.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Historie myslivosti ve světě a na území ČR; úloha myslivosti v moderní společnosti – aplikovaná ekologie
2. Právní předpisy v myslivosti
3. Živočichové řazení mezi zvěř, jejich biologie a ekologie
4. Management zvěře - stavy zvěře, myslivecké výkaznictví a plánování
5. Obornictví a bažantnictví
6.-7. Veterinární péče o zvěř; virové, bakteriální, plísňové a parazitární choroby
8. Myslivecká kynologie
9. Sokolnictví
10. Lovectví, myslivecká zařízení v honitbě
11. Hygiena a ošetřování zvěřiny
12. Lovecké trofeje, jejich preparace a hodnocení
13. Myslivecké zvyky a tradice, myslivecká mluva
14. Zápočet

Literatura, na níž je předmět vystavěn Červený J. a kol.: Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, Praha, 2004.
Hromas J. a kol.: Myslivost. vyd. Matice lesnická spol. s r.o., Písek, 2000.
Řehák L. a kol.: Rukověť chovu jelení zvěře. vyd. Rembrandt - Petr Šeplavý, Dobřichovice,
edice Venatorini 1/98, Praha, 1998.
Wolf R. a kol.: Rukověť chovu a lovu daňčí zvěře. vyd. Matice lesnická spol. s r.o., Písek,
2000.
Wolf R.: Rukověť chovu a lovu černé zvěře. vyd. Matice lesnická spol. s r.o., Písek, 1995.
Vach M.: Srnčí zvěř. vyd. Silvestris, Uhlířské Janovice, 1993.
Hell P., Slamečka J.: Zajačia zver, biológia, chov a lov v agrárnej krajině. PaRPRESS,
Bratislava, 1999.
Hanuš V., Fišer Z.: Bažant. SZN, Praha, 1975.
Kovařík J., Rakušan C.: Myslivecká mluva. upravené a doplněné vydání, vyd.
Myslivost,s.r.o., Praha, 1999.
Macourek J. a kol.: Přehlídky, hodnocení a úprava trofejí. SZN, Praha, 1980.
Faktor Z.: Lovecké střelectví. Magnet-Press, Praha, 1993.
Hanák J.: Myslivecké střelectví v praxi. 2 přepracované a doplněné vydání,
vyd. RADIX spol. s r.o., Praha, 1998.

Literatura doporučená studentům časopisy: Myslivost, Svět myslivosti, Hubertlov
platná legislativa EU a ČR se vztahem k myslivosti

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška a zápočet: ověření znalostí formou praktické zkoušky, písemného testu a ústního pohovoru.
Hodnocení písemných částí: 100-90% bodů = výborně, 89-80% = velmi dobře, 79-70% = dobře. 69% a méně = nevyhovující.

Výsledné hodnocení: průměr známek za praktickou část, písemku a ústní část zkoušky

Sylabus BNEBI - Němčina pro biology
2005

Sylabus BNEJA - Německý jazyk
2005

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Sirůčková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět si klade za cíl zopakovat základy gramatického systému německého jazyka a rozšířit všeobecnou slovní zásobu. Seminář se zaměřuje na práci s německými texty ke čtení i poslechu a na komunikační aktivity.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností - zopakovat a procvičit základní gramatická pravidla
- rozšířit slovní zásobu, potřebnou k běžné komunikaci
- zvýšit úroveň stávajících jazykových schopností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Já a moje rodina
2. Mé studium
3. Mé (budoucí) povolání
4. Můj postoj k módě, nákupy
5. Můj vztah ke kultuře
6. Jídlo, stravování, zdravá výživa
7. Sport
8. Cestování, dovolená
9. Naše vlast, Praha, region, odkud pocházím
10. Německy mluvící země

Literatura, na níž je předmět vystavěn Themen neu
Němčina pro jazykové školy

materiály ze semináře

Literatura doporučená studentům Německy s úsměvem
Sprechen Sie Deutsch?
Němčina pro samouky

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky udělení zápočtu:
- pravidelná účast na semináři
- závěrečný test

Sylabus BOACH - Obecná a anorganická chemie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět je úvodem ke studiu dalších chemických předmětů. Jeho cílem je, vzhledem k rozsahu jeho výuky, především vytvořit ucelenou poznatkovou strukturu, tj. utřídit a prohloubit znalosti a dovednosti nabyté na střední škole.
Obecná chemie se zabývá vnitřní stavbou látek podmiňující jejich vlastnosti, obecnými zákonitostmi nejrůznějších chemických dějů a podmínkami, při kterých probíhají.
Anorganická chemie popisuje, vykládá a vysvětluje chemické vazby, vlastnosti, strukturu a reakce prvků a anorganických sloučenin.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Pochopit vztah struktury atomu, podstaty chemické vazby a zákonitostí chemického děje.
Osvojit si základní poznatky o anorganických látkách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednáška:
1. Hmota, její vlastnosti a formy. Základní chemické zákony. Hmotnost, látkové množství.
2. Atom. Jádro atomu, jeho struktura. Protonové číslo. Nuklidy, izotopy. Hmotnostní schodek.
3. Elektronový obal. Kvantová čísla, orbitaly. Znázornění elektronů a orbitalů. Valenční elektrony.
4. Periodický zákon, periodické tabulky prvků. Ionizační energie, elektronová afinita.
5. Chemická vazba. Představy o vazbě mezi atomy, vaznost. Teorie molekulových orbitalů, hybridizace. Elektronegativita. Polarita chemické vazby. Elektronové efekty. Stereochemie kovalentních sloučenin. Iontová vazba. Náboj iontů. Kovová vazba. Velikost atomů a iontů. Slabé vazebné interakce.
6. Chemická kinetika. Reakční rychlost. Teorie chemické kinetiky. Reakční mechanismy.
7. Katalýza. Funkce katalyzátoru. Chemická rovnováha. Princip chemické rovnováhy. Rovnovážná konstanta.
8. Teorie kyselin a zásad. Disociace kyselin a zásad. Disociace vody. Hydrolýza solí.
9. Systém anrganické chemie. Voda jako rozpouštědlo. Vodík.
10. p prvky. Halogeny. Chalkogeny. Kyslík. Síra.
11. Prvky skupiny dusíku
12. Prvky skupiny uhlíku a bóru.
13. Kovy.

Laboratorní cvičení z obecné a anorganické chemie
1) bezpečnost v laboratoři a práce se sklem
2) Vážení a příprava roztoku
3) Ředění a měření hustoty
4) Krystalizace
5) Srážení
6) Destilace
7) Sublimace
8) Kyseliny a zásady
9) Redoxní reakce
10) Komplexní sloučeniny
11) Titrace

Literatura, na níž je předmět vystavěn 1. KLIKORKA,J.,HÁJEK,B.,VOTINSKÝ,J. Obecná a anorganická chemie. 2. vyd. Praha : SNTL; Bratislava : Alfa, 1989.
VACÍK,J. aj. Přehled středoškolské chemie. 1.vyd. Praha : SPN, 1990. (příp. pozdější vydání).
2. GREENWOOD, N.N., EARNSHAW, A. Chemie prvků. Praha : Informatorium, 1993.

Literatura doporučená studentům VACÍK,J. a kol. Přehled středoškolské chemie. 3. dop. vyd. Praha : SPN, 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky splnění určuje vyučující na začátku semestru.

Sylabus BOBBO - Obecná botanika
2008

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Wagnerová Zuzana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 3 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základním cílem předmětu je seznámit posluchače se strukturou a funkcí základních stavebních jednotek rostlinného organizmu z pohledu cytologického, histologického a organologického. Důraz je kladen na aspekty ontogenetické a fylogenetické. Výklad tohoto předmětu je chápán i z hlediska ekologického (anatomické a morfologické adaptace rostlin na faktory ekologické) a z hlediska užitkovosti rostlin.
Laboratorní cvičení probíhají v návaznosti na přednášky, s praktickým pozorováním mikroskopické a makroskopické stavby rostlinných buněk, pletiv a orgánů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět seznámí studenty s cytologickou, morfologickou a organologickou strukturou základních jednotek rostlinného organizmu. Důraz je kladen na funkce jednotlivých stavebních jednotek a aspekty ontogenetické, fylogenetické a ekologické.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky OSNOVA PŘEDNÁŠEK
1. Úvod do cytologie - rostlinná buňka, protoplast.
2. Cytologie - jádro, dělení jader.
3. Cytologie - produkty protoplastu, buněčná stěna.
4. Histologie - rostlinná pletiva. Úvod. Pletiva dělivá a krycí.
5. Histologie - provětrávací, nasávací, vyměšovací, vodivá pletiva.
6. Histologie - mechanická, asimilační, zásobní pletiva.
7. Organologie - rostlinné orgány. Úvod. Kořen.
8. Organologie - stonek.
9. Organologie - list.
10. Organologie - květ.
11. Organologie - květenství.
12. Organologie - tyčinka, plodolist.
13. Organologie - opylení, oplození.
14. Organologie - semeno, plod.
15. Střídání jaderných fází, rodozměna.

OSNOVA CVIČENÍ
1. Úvod do laboratorního cvičení.
2. Cytologie - protoplast.
3. Cytologie - produkty protoplastu, buněčná stěna.
4. Histologie - pletiva dělivá a krycí.
5. Histologie - pletiva provětrávací, nasávací, vyměšovací.
6. Histologie - pletiva mechanická, asimilační, zásobní.
7. Organologie - kořen.
8. Organologie - stonek.
9. Organologie - list.
10. Organologie - květ.
11. Organologie - květenství.
12. Organologie - tyčinka, plodolist.
13. Organologie - opylení, oplození.
14. Organologie - semeno, plod.
15. Střídání jaderných fází, rodozměna, zápočty.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Dostál, P.: Anatomie a morfologie rostlin v pojmech a nákresech. – UK, Praha, 2003.
Jurčák, J.: Komentovaný atlas. Anatomie Vyšších rostlin. - Nakladatelství Veselý, Třebíč. 2007.
Kincl, M.: Cvičení z anatomie a morfologie rostlin. - VŠ skriptum, Ped. fak., Ostrava,1981.
Luxová, M.: Zemědělská botanika I. Anatomie a morfologie rostlin. - SZN, Praha, 1974.
Penka, M.: Všeobecná botanika I. Základy morfologie rostlin. - SNP, Praha, 1983.
Pazourek, J: Atlas anatomické stavby rostlin. - PřF UK, Praha, 1992.
Rosypal, S. et al.: Nový přehled biologie. – Scientia, Praha, 2003.
Skalický, M. et Novák, J.: Botanika I. Anatomie a morfologie rostlin. - ČZU, Praha, 2007
Slavíková, Z.: Morfologie rostlin. – Karolinum, UK, Praha, 2002.
Luxová, M.: Zemědělská botanika I. Anatomie a morfologie rostlin. - SZN, Praha, 1974.
Votrubová, O.: Anatomie rostlin. - Karolinum, UK, Praha, 1996.

Literatura doporučená studentům Benda, V. et al.: Biologie I. – VŠCHT Praha, 1996.
Černohorský, Z.: Základy rostlinné morfologie. - SNP, Praha, 1967.
Dušková, J.: Vybrané kapitoly z anatomie rostlin (pro farmaceuty). - Karolinum, Praha, 1995.
Hadač, E. et al.: Praktická cvičení z botaniky. - SNP, Praha, 1967.
Slavíková, Z.: Morfologie rostlin. - SNP, Praha, 1984.
Střihavková, H.: Praktikum z botaniky. - SNP, Praha 1978.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky k udělení zápočtu:
aktivní účast ve cvičeních, 2 průběžné testy (úspěšnost min. 70%, možnost 2 oprav). Předložení protokolů ze cvičení na vysokoškolské úrovni.
Ústní zkoušce předchází zkouška praktická – cca 50 přírodnin. Při výsledné klasifikaci budou zohledněny i výsledky z průběžných testů.

Sylabus BOBEKOL - Obecná ekologie
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pech Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplína podává základní přehled o vztazích organismů k vnějšímu prostředí, vnitro- a mezidruhových vztazích, charakterizuje populace i biocenózy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Na základě výuky a studia odborné literatury získat přehled o úrovni poznání současné ekologie jako klasické biologické disciplíny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod, ekologie jako biologická disciplina
2. Ekosystémy, ekologické faktory v různém prostředí
3-4. Populace, vnitrodruhové vztahy
5-6. Mezidruhové vztahy - kompetice, herbivorie
7-8. Mezidruhové vztahy - predace, parasitismus
8-9. Biomy světa
10-12. Vývoj středoevropské přírody v průběhu kvartéru

Literatura, na níž je předmět vystavěn Begon M., Harper J.L., Townsend C.R. (1997) Ekologie. Jedinci, populace a společenstva. Vyd. Univerzity Palackého, Olomouc.
Losos B. a kol. (1984): Ekologie živočichů. SPN, Praha.
Odum E.P. (1977) Základy ekologie. Academia, Praha.
Pokorný P. (2011) Neklidné časy. Kapitoly ze společných dějin přírody a lidí. Dokořán, Praha.

Literatura doporučená studentům Begon M., Harper J.L., Townsend C.R. (1997) Ekologie. Jedinci, populace a společenstva. Vyd. Univerzity Palackého, Olomouc.
Odum E.P. (1977) Základy ekologie. Academia, Praha.
Pokorný P. (2011) Neklidné časy. Kapitoly ze společných dějin přírody a lidí. Dokořán, Praha.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: Účast na cvičeních, písemný test.
Zkouška: Písemná a ústní.

Sylabus BOCVJAR - Botanické cvičení jarní
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Košnar Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: exkurze 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Demonstrace diverzity cévnatých rostlin na vybraných modelových lokalitách. Studenti si prakticky vyzkoušejí identifikaci běžných nebo ekologicky významných druhů v jejich přirozeném prostředí, práci s určovacími klíči a dokumentaci výskytu rostlinných druhů. Diskutovány budou základní ekologické vlastnosti demonstrovaných druhů, stupeň jejich ohrožení a možnosti využití terénní znalosti rostlin pro indikaci stavu přírodního prostředí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Prohloubit u studentů znalosti domácí flóry, přimět studenty ke komplexnímu pohledu na ekosystémy a pomoci studentům porozumět stavu ekosystémů na základě studia jejich rostlinné složky.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Mezofilní a vlhké louky, dubohabřiny
2. Sekundární bezlesí na mokřadních stanovištích, lužní lesy
3. Sekundární bezlesí na suchých stanovištích, nížinné lesy
4. Horské louky, rašeliniště, horské lesy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kaplan Z.: Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811, 2012.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek, J. ml., Kaplan Z., Kirschner J., Štěpánek, J. [eds.]: Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 2002.

Literatura doporučená studentům Rothmaler W.: Exkursionsflora von Deutschland, 3. Gefässspflanzen: Atlasband. 11. Auflage. ¬ Spektrum Akademischer Verlag, München, 2007.
Hejný S., Slavík B. [eds.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. – Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995,1997.
Slavík B. [ed.]: Květena ČR 6. - Academia, Praha, 2000.
Slavík B., Štěpánková, J. [eds.]: Květena ČR 7. Academia. – Praha, 2004.
Štěpánková J. [ed.]: Květena ČR 8. – Academia. Praha, 2011.
Chytrý, M., Kučera, T. et M. Kočí [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky pro udělení zápočtu: Aktivní účast na exkurzích a prokázání aspoň 70% znalostí při testu z poznávání vyšších rostlin.

Sylabus BOCVLET - Botanické cvičení letní
2014

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Košnar Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: exkurze 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Demonstrace diverzity cévnatých rostlin v přírodních podmínkách. Diskutovány budou morfologické znaky demonstrovaných druhů, jejich ekologické nároky a fytocenologické vazby, míra jejich ohrožení a možnosti využití terénní znalosti rostlin pro indikaci stavu přírodního prostředí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Prohloubit u studentů znalosti domácí flóry a vegetace, přimět studenty ke komplexnímu pohledu na ekosystémy, pomoci studentům porozumět stavu ekosystémů na základě studia jejich rostlinné složky a porozumět interakcím rostlin s ostatními organismy, včetně člověka.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Lesy vyšších poloh a subalpínská vegetace
2. Mokřadní a vodní vegetace
3. Lesy nižších poloh a vegetace sekundárního bezlesí
4. Synantropní vegetace a allochtonní dřeviny

Literatura, na níž je předmět vystavěn Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kaplan Z.: Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811, 2012.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek, J. ml., Kaplan Z., Kirschner J., Štěpánek, J. [eds.]: Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 2002.

Literatura doporučená studentům Rothmaler W.: Exkursionsflora von Deutschland, 3. Gefässspflanzen: Atlasband. 11. Auflage. ¬ Spektrum Akademischer Verlag, München, 2007.
Hejný S., Slavík B. [eds.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. – Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995,1997.
Slavík B. [ed.]: Květena ČR 6. - Academia, Praha, 2000.
Slavík B., Štěpánková, J. [eds.]: Květena ČR 7. Academia. – Praha, 2004.
Štěpánková J. [ed.]: Květena ČR 8. – Academia. Praha, 2011.
Chytrý, M., Kučera, T. et M. Kočí [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky pro udělení klasifikovaného zápočtu: Aktivní účast na všech exkurzích a prokázání znalostí při determinaci rostlin formou písemného testu. Klasifikace podle úrovně prokázaných znalostí: 100-90% výborně, 89-80% velmi dobře, 79-70% dobře, 69-0% nevyhověl(a).

Sylabus BODHO - Odpadové hospodářství
2014

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Dvořák Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět odpadové hospodářství seznámení studenty s druhy odpadů, jejich vznikem a způsoby zneškodňování odpadů. Také se podrobně , s možnostmi využití odpadů. Studenti získají přehled o platných zákonech a předpisech, o klasifikaci odpadů, jejich složení a toxicitě. Z metod zneškodňování se seznámí se skládkováním, spalováním, kompostováním odpadů, a dále s technologickými úpravami odpadů – solidifikací, vitrifikací, sušením, zplynováním apod. Dále získají přehled o průmyslových a radioaktivních odpadech, nakládání s nimi, způsoby ukládání, dopravy a zneškodnění. Probrány budou způsoby recyklace odpadů, regenerace odpadů a druhotné suroviny s důrazem na nízkoodpadové a bezodpadové technologie. Na závěr budou porovnány odpadová hospodářství jednotlivých průmyslově vyspělých zemí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět si klade za cíl seznámit studenty se základními poznatky o odpadovém hospodářství - o odpadech, způsobech zneškodňování, využitím odpadů apod. Studenti získají přehled o platných zákonech a předpisech, o klasifikaci odpadů, jejich složení a toxicitě. Seznámí se s metodami zneškodňování, technologickými úpravami odpadů. Probrány budou způsoby recyklace odpadů, regenerace odpadů a druhotné suroviny s důrazem na nízkoodpadové a bezodpadové technologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Druhy odpadů a způsoby jejich sběru a shromažďování.
2. Využití odpadů, nízkoodpadové a bezodpadové technologie.
3. Aktuální legislativa odpadového hospodářství.
4. Klasifikace odpadů, katalog odpadů a jejich rozdělení.
5. Analýza odpadů a jejich toxicita.
6. Skládky a skládkování odpadů.
7. Spalovny a spalování odpadů.
8. Biodegradace a kompostování odpadů.
9. Technologické úpravy odpadů – solidifikace, vitrifikace, sušení, zplynování a čištění.
10. Průmyslové a radioaktivní odpady, nakládání s nimi, způsoby ukládání a zneškodnění.
11. Nebezpečné odpady, nakládání s nimi, způsoby ukládání a zneškodnění.
12. Recyklace odpadů, třídění a regenerace odpadů, druhotné suroviny.
13. Přeprava odpadů, ADR - přeprava nebezpečných odpadů.
14. Odpadová hospodářství měst, regionů a krajů České republiky, inspekce ČR.
15. Odpadová hospodářství jednotlivých průmyslově vyspělých zemí.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Bálek R.: Životní prostředí. ČVUT Praha, 2000.
Denison R.: Recycling and Incineration, evaluation of the choice. Island Press, 1990.
Herčík M.: Životní prostředí (úvod do studia). VŠB, Ostrava, 1997.
Herčík M. a kol.: Legislativa a ochrana žívotního prostředí. VŠB, Ostrava, 1997.
Hřebíček J. a kol.: Integrovaný systém nakládání s odpady na regionální úrovni. Litera, Brno 2009.
Kafka Z.: Základy ochrany životního prostředí – část odpady. VŠCHT, Praha, 2005.
Kuraš M.: Odpady, jejich využití a zneškodňování. VŠCHT Praha, 1994.
MŽP: Základy ochrany životního prostředí v malých obcích. MŽP, Praha, 2004
Statistická ročenka životního prostředí ČR. MŽP Praha, 2002 - 2009.
Suchánek B.: Zacházení s tuhým komunálním odpadem. VÚMH Praha, 1990.
Velek K.: Odpady, jejich zužitkování a odstraňování. Energetická inspekce Praha, 1985.
Velek K.: Tuhé odpady. SNTL Praha, 1993.
Vyhlášky Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví týkající se odpadů.
Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. včetně prováděcích předpisů.

Literatura doporučená studentům Bálek R.: Životní prostředí. ČVUT Praha, 2000.
Herčík M.: Životní prostředí (úvod do studia). VŠB, Ostrava, 1997.
Herčík M. a kol.: Legislativa a ochrana životního prostředí. VŠB, Ostrava, 1997.
Kafka Z.: Základy ochrany životního prostředí – část odpady. VŠCHT, Praha, 2005.
Kuraš M.: Odpady, jejich využití a zneškodňování. VŠCHT Praha, 1994.
Hřebíček J. a kol.: Integrovaný systém nakládání s odpady na regionální úrovni. Litera, Brno 2009.
MŽP: Základy ochrany životního prostředí v malých obcích. MŽP, Praha, 2004.
Statistická ročenka životního prostředí ČR. MŽP Praha, 2002 - 2009.
Suchánek B.: Zacházení s tuhým komunálním odpadem, VÚMH Praha, 1990.
Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. včetně prováděcích předpisů.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu První částí zkoušky je písemný test. Po jeho úspěšném zvládnutí student ve druhé části zodpoví tři vylosované otázky z předloženého souboru otázek.

Sylabus BODPR - Odborná praxe - blok
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Šafránková Ivana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: praxe 60 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Student si vybere podle svého zaměření 14 denní praxi (celkem 60 hod. - 6 hod. denně) v jedné z následujících organizací:
- orgány a pracoviště veřejné správy, zabývající se problematikou životního prostředí a ochrany přírody (např. územní odbory Ministerstva životního prostředí, odbory životního prostředí při krajských a městských úřadech, inspekce životního prostředí, agentury ochrany přírody a krajiny, správy národních parků a CHKO)
- přírodovědné sekce muzeí
- biologické ústavy i resortní ústavy zemědělského, lesnického a vodohospodářského výzkumu
- laboratoře s biologickým a ekologickým zaměřením
- botanické a zoologické zahrady
- centra a střediska ekologické výchovy, instituce zájmové činnosti s biologickým a ekologickým zaměřením
- v podnicích na útvaru podnikového ekologa se zaměřením např. na vodní a odpadové hospodářství

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Prohloubení praktických znalostí z oblasti biologie a ekologie. Provázání výuky a výzkumu s potřebami praxe. Připravit studenty na jejich další uplatnění v praxi.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Odborná 14 denní praxe (celkem 60 hod. - 6 hod. denně) v biologicky a ekologicky zaměřených organizacích.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Příslušná odborná literatura a legislativní normy.

Literatura doporučená studentům 1) Platné právní předpisy (seznam bude v úvodu předmětu posluchačům předán).
2) Přehled systému veřejné správy v České republice (bude v úvodu předmětu posluchačům předán).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Potvrzení o absolvování odborné praxe v požadovaném rozsahu.
Protokol o průběhu praxe.

Sylabus BOCHB - Organická chemie a biochemie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Musílek Kamil

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Studenti se během přednášek a laboratorních cvičení zdokonalí v teoretických znalostech, v chemické laboratorní technice a získají základní znalosti o mechanismech a podmínkách přípravy organických sloučenin. Studenti si během praktických úloh vyzkouší metody jak syntetické a identifikační, tak i separační.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit se s laboratorní technikou, základními operacemi, stavbou aparatur, metodami syntézy, identifikace a separace organických sloučenin. Přispět k vytváření manuálních dovedností a návyků, nezbytných pro úspěšnou práci v laboratoři..

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Témata přednášek a laboratorních cvičení:
Izomerie (konstituční, stereoizomerie – optická, konfigurační, konformační).
Alkany (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, radikálové reakce).
Alkeny (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, adiční reakce).
Alkyny (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, adiční reakce, alkylace).
Halogenalkany (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, substituce a eliminace).
Aromatické uhlovodíky (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, substituce, I a M efekty).
Alkoholy a fenoly (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, oxidace a redukce).
Ethery, epoxidy, thioly, sulfidy (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, přesmyky).
Aldehydy a ketony (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita).
Karboxylové kyseliny a nitrily (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita).
Halogenidy a anhydridy karboxylových kyselin (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, nukleofilní acylová substituce).
Estery a amidy karboxylových kyselin (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, nukleofilní acylová substituce).
Aminy (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, substituce, diazotace).
Polymery (typy přípravy, struktura a fyzikální vlastnosti, kopolymery, polymery se stupňovitým růstem).
Sacharidy (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, použití).
Lipidy (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, použití).
Aminokyseliny a bílkoviny (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, použití).
Nukleové kyseliny (názvosloví, vlastnosti, příprava, reaktivita, použití).
Vitaminy (rozdělení, vlastnosti).

Literatura, na níž je předmět vystavěn McMurry, J. Organická chemie. VŠCHT Praha, Praha 2007
Hrabálek, A. a kol. Chemická laboratorní technika pro farmaceuty, KAROLINUM, 2007
Hrabálek, A. a kol. Laboratorní cvičení z organické chemie pro farmaceuty, KAROLINUM, 2008

Literatura doporučená studentům Kotek, J. Laboratorní technika, KAROLINUM, 2007
Šilhánková A. a kol. Laboratoř organické chemie, VŠCHT, 2000
Solomons, Graham T.W., Organic chemistry, New York:Wiley, 2002

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška
- písemná část (podmínkou splnění je správné řešení minimálně 60% úloh testu)
- ústní zkouška (vyžaduje znalost přednášeného učiva včetně aplikací).

Podmínky udělení zápočtu budou vždy stanoveny vyučujícím během úvodního cvičení.

Sylabus BOPK - Ochrana přírody a krajiny
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s principy ochrany přírody respektujícími jak biologické zákonitosti tak společenské hodnoty. Stručný přehled základních biologických principů, které musí účinná ochrana přírody a krajiny akceptovat. Promítnutí těchto principů do tvorby sítě chráněných území - velkoplošná (VZCHÚ) a maloplošná chráněná území(MZCHÚ), do tvorby sítě evropsky významných lokalit (EVL) a do ochrany druhů, jejich biotopů a stanovišť. Praktické zajištění územní ochrany, tj. monitoring a inventarizace, management a tvorba plánů péče o chráněná území (VZCHÚ, MZCHÚ, EVL). Praktické zajištění druhové ochrany (legislativní ochrana, červené a černé seznamy, záchranné programy a kultivace). Ochrana přírody ve volné krajině – územní systém ekologické krajiny, péče o památné stromy, stromořadí apod. Ochrana krajiny – základy krajinné ekologie, hodnocení krajinného rázu, územní plánování. Dotační politika státu ve vztahu k ochraně přírody a krajiny.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Osvojení principů ochrany přírody respektujícími jak biologické zákonitosti tak společenské hodnoty. Promítnutí těchto principů do územní ochrany (tvorba sítě chráněných území – VZCHÚ, MZCHÚ, sítě evropsky významných lokalit – EVL), do druhové ochrany (ochrana druhů, jejich biotopů a stanovišť), do obecné ochrany (významné krajinné prvky – VKP, památné stromy – PS, územní systém ekologické stability, ochrana krajinného rázu). Získání přehledu o praktickém zajištění všech typů ochrany přírody (územní, druhová, obecná), např. monitoring a inventarizace, management a tvorba plánů péče o chráněná území, legislativní ochrana, červené a černé seznamy, záchranné programy a kultivace. Seznámení s dotační politikou státu ve vztahu k ochraně přírody a krajiny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Biologie ochrany přírody (předmět ochrany přírody a krajiny, počátky státní ochrany přírody, současné zajištění ochrany přírody státem a nevládními organizacemi, základní ekologické principy)
2) Druhová ochrana (legislativní zajištění druhové ochrany, praktická ochrana druhů – záchranné programy, záchranné stanice, záchranné kultivace, řízené zásahy na podporu ochrany druhů, CITES)
3) Územní ochrana (maloplošná a velkoplošná chráněná území, Natura 2000, péče o MCHÚ – plány péče, řízené zásahy, ekologie obnovy, inventarizace, průzkumy)
4) Druhová diverzita a diverzita stanovišť (základní principy biologické rozmanitosti, ostrovní biogeografie, fragmentace prostředí, invaze)
5) Volná krajina I (významné krajinné prvky, přechodně chráněné plochy, památné stromy, voda v krajině – ochrana přirozených toků, mokřadů, vodních ploch, pramenišť, retence vody v krajině, povodně, revitalizace, malé vodní elektrárny, rybniční hospodaření)
6) Volná krajina II (krajinný ráz – přírodní parky, územní systém ekologické stability, hospodaření ve volné krajině – lesnictví, zemědělství)
7) Dokumentace v ochraně přírody, dotační politika státu v ochraně přírody a Evropské unie (Program péče o krajinu, Program obnovy přirozených funkcí krajiny, Agroenvironmentální programy)
8) 2- 3 exkurze: územní, druhová a obecná ochrany přírody a krajiny

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha, 1999.
Löw, J. et Míchal, I.: Krajinný ráz. – Lesní práce, Praha, 2003.
Petříček, V.: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et Míchal, I.: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J.: Biologické principy ochrany přírody. – Portál, Praha 2001.
Pivnička, K. et Braniš, M.: Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha, 1998.
Storch, D. et Mikulka, S.: Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha, 2000.

Literatura doporučená studentům Begon, M. et al.: Ekologie – jedinci, populace a společenstva. – UJEP, Olomouc, 1999.
Demek, J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. - MU, Brno, 1999.
Čeřovský, J.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999a.
Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M.: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Mackovčin, P. et Sedláček, M.: Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 2001 - 2006.
Pokorný, J. et Roth, P.: Natura 2000 – Otázky a odpovědi. – AOPK ČR, Praha, 2001.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc, 2002.
Ústřední seznam ochrany přírody. - AOPK ČR, Praha 20005.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/92 Sb.(ve znění pozdějších předpisů).
Vyhláška č. 395/92 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 1) závěrečný test se 2 opravnými termíny
2) seminární práce = esej na vybrané téma z problematiky ochrany přírody a krajiny
3) 100 % účast na terénních exkurzích (2-3)

Sylabus BOTANCV1 - Botanická terénní cvičení 1
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Košnar Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: exkurze 30 hod. za semestr
studium celoživotní: exkurze 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Demonstrace diverzity cévnatých rostlin na vybraných modelových lokalitách. Studenti si prakticky vyzkoušejí identifikaci běžných nebo ekologicky významných druhů v jejich přirozeném prostředí, práci s určovacími klíči a dokumentaci výskytu rostlinných druhů. Diskutovány budou základní ekologické vlastnosti demonstrovaných druhů, stupeň jejich ohrožení a možnosti využití terénní znalosti rostlin pro indikaci stavu přírodního prostředí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Prohloubit u studentů znalosti domácí flóry, přimět studenty ke komplexnímu pohledu na ekosystémy a pomoci studentům porozumět stavu ekosystémů na základě studia jejich rostlinné složky.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Mezofilní a vlhké louky, dubohabřiny
2. Sekundární bezlesí na mokřadních stanovištích, lužní lesy
3. Sekundární bezlesí na suchých stanovištích, nížinné lesy
4. Horské louky, rašeliniště, horské lesy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kaplan Z.: Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811, 2012.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek, J. ml., Kaplan Z., Kirschner J., Štěpánek, J. [eds.]: Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 2002.

Literatura doporučená studentům Rothmaler W.: Exkursionsflora von Deutschland, 3. Gefässspflanzen: Atlasband. 11. Auflage. Spektrum Akademischer Verlag, München, 2007.
Hejný S., Slavík B. [eds.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. – Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995,1997.
Slavík B. [ed.]: Květena ČR 6. - Academia, Praha, 2000.
Slavík B., Štěpánková, J. [eds.]: Květena ČR 7. Academia. – Praha, 2004.
Štěpánková J. [ed.]: Květena ČR 8. – Academia. Praha, 2011.
Chytrý, M., Kučera, T. et M. Kočí [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky pro udělení zápočtu: Aktivní účast na exkurzích a prokázání aspoň 70% znalostí při testu z poznávání vyšších rostlin.

Sylabus BOTANCV2 - Botanická terénní cvičení 2
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Košnar Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: exkurze 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Demonstrace diverzity cévnatých rostlin v přírodních podmínkách. Diskutovány budou morfologické znaky demonstrovaných druhů, jejich ekologické nároky a fytocenologické vazby, míra jejich ohrožení a možnosti využití terénní znalosti rostlin pro indikaci stavu přírodního prostředí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Prohloubit u studentů znalosti domácí flóry a vegetace, přimět studenty ke komplexnímu pohledu na ekosystémy, pomoci studentům porozumět stavu ekosystémů na základě studia jejich rostlinné složky a porozumět interakcím rostlin s ostatními organismy, včetně člověka.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Lesy vyšších poloh a subalpínská vegetace
2. Mokřadní a vodní vegetace
3. Lesy nižších poloh a vegetace sekundárního bezlesí
4. Synantropní vegetace a allochtonní dřeviny

Literatura, na níž je předmět vystavěn Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kaplan Z.: Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811, 2012.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek, J. ml., Kaplan Z., Kirschner J., Štěpánek, J. [eds.]: Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 2002.

Literatura doporučená studentům Rothmaler W.: Exkursionsflora von Deutschland, 3. Gefässspflanzen: Atlasband. 11. Auflage. Spektrum Akademischer Verlag, München, 2007.
Hejný S., Slavík B. [eds.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. – Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995,1997.
Slavík B. [ed.]: Květena ČR 6. - Academia, Praha, 2000.
Slavík B., Štěpánková, J. [eds.]: Květena ČR 7. Academia. – Praha, 2004.
Štěpánková J. [ed.]: Květena ČR 8. – Academia. Praha, 2011.
Chytrý, M., Kučera, T. et M. Kočí [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky pro udělení klasifikovaného zápočtu: Aktivní účast na exkurzích a prokázání znalostí při determinaci rostlin formou písemného testu. Klasifikace podle úrovně prokázaných znalostí: 100-90% výborně, 89-80% velmi dobře, 79-70% dobře, 69-0% nevyhověl(a).

Sylabus BOVPS - Obecná a vývojová psychologie
2005

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Iljuk Boris

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět psychologie. Přehled hlavních psychol. směrů. Biologická a sociální determinace psychiky. Přehled hlavních druhů psychických jevů. Senzorické a racionální poznání. Mnestický proces. Pozornost. Rozbor citových a volních procesů. Struktura osobnosti. Předmět vývojové psychologie. Psychický vývoj - vymezení pojmu, činitelé, mechanismy, periodizace, základní zákonitosti. Psychické zvláštnosti jednotlivých vývojových období (od prenatálního do adolescentního).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Osvojení základních pojmů obecné a vývojové psychologie pro potřeby navazujícího studia dalších disciplin psychologie a pedagogiky.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Předmět psychologie. Determinace psychiky. Přehled hlavních psychologických směrů.Metody psychologie.
2. Osobnost: pojem, struktura, dynamika, typy. Přehled poruch osobnosti: nejzávažnější poruca (dezintegrace) a nejvýznamnější typy poruch (paranoidní, schizoidní, disociální, histrionská, anankastická, narcistická aj.). Poruchy motivačních a konativních procesů, vědomí.
3. poznávací (kognitivní) procesy, jejích charakteristika a fyziologický základ. Čití a počitky.Vnímání a vjemy. Poruchy vnimání.
4. Paměť, mnemické procesy. Představy a fantazie. Poruchy paměti.
5. Poznávací procesy, jejich charakteristika a fyziologický základ. Senzorické poznání (čití a vnímání, představy prosté a fantazijní).
6. Myšlení. Myšlenkové operace, formy myšlení. Vlastnosti myšlení. Poruchy myšlení.
7. Komunikace, jazyk, řeč. Základní poruchy řeči.
8. Emoce. Emoční inteligence. Poruchy emoci.
9. Vymezení volních procesů a volních vlastností, vůle, struktura volního aktu, volní úsilí. Poruchy vůle.
10. Vývoj osobnosti v ontogeneze. Akcelerace a retardace psychického vývoje. Mentální retardace, hraniční pásmo intelektového defektu, demence. Základní teorie vývoje. Periodizace psychického vývoje.
11. Psychické zvláštnosti období prenatálního, novorozeneckého, kojeneckého¨a batolícího. Citová, kognitivní a sociální deprivace a její působení na psychický vývoj v raném dětství.
12. Předškolní dětství. Rozvoj poznávacích procesů. Socializace předškoláka. Zralost a připravenost pro školu.
13. Psychické zvláštnosti období mladšího školního věku. Rozvoj poznávacích procesů.Socialisace dítěte školního věku.
14. Období dospívání - pubescence. Subjektivní význam tělesné proměny na rozvoj osobnosti pubescenta. Sexuální problematika v pubertě. Rozvoj poznávacích procesů. Socializace a rozvoj identity pubescenta. Specefické poruchy učení a chování v dětském věku a dospivání.
15. Psychické zvláštnosti období adolescence. Psychosociální moratorium. Formování vlastní ídentity. Rozvoj poznávacích procesů.
16. Střední a starší dospělost. Rozvoj poznávacích procesů. Socializace a identita dospělých. Krize životního středu.Psychotické poruchy dospělých.
17. Stáří. Involuce psychiky ve stáří. Sociální chování. Identita starého člověka. Model "aktivního stáří" a jeho psychologický význam. Umírání a smrt.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Atkinsonová, R.L. a kol. Psychologie. Praha: Viktorie Publisching 1995
Čáp, J., Mareš, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál 2001
Kern, H., Mehlová, Ch. Přehled psychologie. Praha: Portál 1999
Vágnerová, M. Vývojová psychologie. Praha: Karolinum 1996
Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál 2000
Langmeier, J., Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada 1998
Heřmanská, D., Iljuk, B. Psychologie obecná a osobnosti. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001
Hort, Vl. a kol. Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál 2000
Říčan, P. Cesta životem. Praha: Panorama 1990
Train, A. Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha: Portál 1997
Stuart-Hamilton, J. Psychologie starnutí. Praha: Portál 1999

Literatura doporučená studentům Čáp, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: UK 1993
Kern, H., Mehlová, Ch. Přehled psychologie. Praha: Portál 1999
Atkinsonová, R. L. a kol. Psychologie. Praha: Victoria Publisching 1995
Langmeier, J., Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada 1998
Novotná, M., Kremličková, M. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele. Praha: SPN 1997
Heřmanská, D. Psycholog. analýza dětské predelikvence. Hradec Králové: Gaudeamus, 1994
Vágnerová, M. Psychologie problémového dítěte škol. věku. Praha: UK 1997
Train, A. Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha: Portál 1997.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet:
- seminární práce
- písemný test.
- pohovor

Sylabus BOZOO - Obecná zoologie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pech Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je připravit studenty na zoologické systematické disciplíny. Obsahem přednášky jsou základy anatomie a morfologie bezobratlých živočichů i obratlovců, včetně evoluce jednotlivých orgánů a orgánových soustav. Studenti budou seznámeni s podrobnou morfologií orgánů jednotlivých skupin bezobratlých a obratlovců, a získají znalosti zoologického pojmosloví.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Základy anatomie a morfologie bezobratlých živočichů i obratlovců, včetně evoluce jednotlivých orgánů a orgánových soustav. Studenti budou seznámeni s podrobnou morfologií orgánů jednotlivých skupin bezobratlých a obratlovců, a získají znalosti zoologického pojmosloví.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Embryonální základ orgánových soustav (stavba a typy vajíček, druhy rýhování, formování zárodečných listů, tělní dutiny, vznik orgánových soustav)
2. Oporné struktury bezobratlých, schránky, vnější kostra členovců, končetiny a jejich deriváty, ambulakrální soustava ostnokožců
3. Kosterní soustava obratlovců (typy osifikací, stavba a druhy kostí, žaberní oblouky : stavba a jejich deriváty, anatomie lebky, stavba axiálního skeletu, typy obratlů); kostra končetin (vývoj párových končetin, anatomie končetin a jejich pletenců, vznik žeber)
4. Pokryv těla a svalová soustava (pokožka bezobratlých, struktura kůže a její deriváty, druhy svaloviny : branchiální, epaxiální a hypaxiální svalstvo)
5. Trávicí soustava (typy trávící soustavy bezobratlých, trávící žlázy, anatomie zubů a typy dentice, anatomie a adaptace trávicího traktu na typ potravy)
6. Dýchací soustava (vzdušnice, plicní vaky, žábra, plíce, stavba, adaptace, různé hlasové orgány)
7. Oběhový a lymfatický systém, žlázy s vnitřní sekrecí (krevní buňky, ontogenetický a evoluční vývoj krevního řečiště, stavba žláz s vnitřní sekrecí)
8. Vylučovací a pohlavní soustava (protonefiridie, metanefridie, ontogenetický vývoj a stavba močopohlavní soustavy, vznik a anatomie ledvin)
9. Nervová soustava (NS bezobratlých, CNS : ontogenetický a evoluční vývoj, anatomie, periferní nervstvo)
10. Smyslové orgány (senzily, stavba postranní smyslové čáry, hmatových, chuťových a olfaktorických receptorů, anatomie ucha, sluchové kůstky, rovnovážný orgán, stavba oka).
11. Larvy živočichů podle skupin a vývoje.

Literatura, na níž je předmět vystavěn BRUSCA, R.C. a G.J. BRUSCA, 1990: Invertebrates. - Sinauer Associates, Inc., Sunderland, Massachusetts.
GILBERT, S.F. 1997. Developmental Biology. Sinauer Associates, Inc. Publishers. Sunderland, Massachusetts. Fifth Edition.
JARVIK, E., 1980: Basic Structure and Evolution of Vertebrates. - Academic Press.
KARDONG, K.V., 1995: Vertebrates. Comparative anatomy, function, evolution. Wm.C. Brown Publishers.
KÜKENTHAL, W. a M. RENNER, 1978: Leitfaden für das Zoologische Praktikum. 17. vydání. - VEB Gustav Fischer Verlag, Jena.
Paleček J.: Biologie buňky II. Základy mikroskopické histologie. Karolinum, Praha, 1996.
Paleček J.: Obecná zoologie, Praktická cvičení III. Rozmnožování živočichů. SPN, Praha, 1989.
Roček Z. 2002: Historie obratlovců (Evoluce, fylogeneze, systém). Academia, Praha 2002.
ROMER, A.S. a T.S. PARSONS, 1977: The Vertebrate Body. - W.B. Sounders Company.
SIGMUND L., HANÁK V., PRAVDA O. 1992. Zoologie strunatců. Univerzita Karlova, Praha.
Sládeček F.: Rozmnožování a vývoj živočichů. Academia, Praha, 1986.
Zrzavý J. 2006. Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 255 p.

Literatura doporučená studentům BRUSCA, R.C. a G.J. BRUSCA, 1990: Invertebrates. - Sinauer Associates, Inc., Sunderland, Massachusetts.
GILBERT, S.F. 1997. Developmental Biology. Sinauer Associates, Inc. Publishers. Sunderland, Massachusetts. Fifth Edition.
JARVIK, E., 1980: Basic Structure and Evolution of Vertebrates. - Academic Press.
KARDONG, K.V., 1995: Vertebrates. Comparative anatomy, function, evolution. Wm.C. Brown Publishers.
KÜKENTHAL, W. a M. RENNER, 1978: Leitfaden für das Zoologische Praktikum. 17. vydání. - VEB Gustav Fischer Verlag, Jena.
Paleček J.: Biologie buňky II. Základy mikroskopické histologie. Karolinum, Praha, 1996.
Paleček J.: Obecná zoologie, Praktická cvičení III. Rozmnožování živočichů. SPN, Praha, 1989.
Roček Z. 2002: Historie obratlovců (Evoluce, fylogeneze, systém). Academia, Praha 2002.
ROMER, A.S. a T.S. PARSONS, 1977: The Vertebrate Body. - W.B. Sounders Company.
SIGMUND L., HANÁK V., PRAVDA O. 1992. Zoologie strunatců. Univerzita Karlova, Praha.
Sládeček F.: Rozmnožování a vývoj živočichů. Academia, Praha, 1986.
Zrzavý J. 2006. Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 255 p.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - aktivní účast na cvičeních, úspěšné plnění průběžných testů, předložení protokolů.
Zkouška - písemná a ústní.

Sylabus BPAR1 - Parazitologie 1
2007

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bádr Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Pochopení složitých vztahů mezi parazitem a hostitelem na všech úrovních - z hlediska morfologických, fyziologických a etologických adaptací.
Předmět nebude mít vyhraněný charakter přednášky, poznatky budou doplněny pozorováním a determinací nejrůznějších druhů a forem parazitických živočichů

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností - Studium tělesné stavby a životních cyklů parazitů v kontextu s jejich
fylogenezí.
- Schopnost determinace základních parazitických skupin, příp. druhů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod, základní pojmy v parazitologii, životní cykly parazitů na příkladech, studijní literatura
2. Kmen Metamonada - charakteristika, r. Giardia;
kmen Euglenozoa, třída Kinetoplastidea - obecná charakteristika, významní zástupci - r.Trypa-
nosoma, formy buněk, životní cyklus, Trypanosoma brucei - krevní roztěr
(trvalý preparát, dále jen TP), r. Leishmania, Leptomonas pyrrhocoris - roztěrový TP.
3. Kmen Parabasala, třída Trichomonadea - charakteristika, r. Histomonas, r. Trichomonas; třída
Hypermastigotea; kmen Rhizopoda - r. Entamoeba - charakteristika, životní cyklus; kmen
Percolozoa - r. Naegleria.
4. Kmen Apicomplexa - charakteristika, třída Gregarinidea, tř. Coccidea, př.Eimeriina - monoxenní
kokcidie - r. Eimeria, životní cyklus, heteroxenní kokcidie - Toxoplasma gondii - TP, tř.
Haematozoea - r.Plasmodium, živ. cyklus.
5. Kmen Plathelminthes, podkmen Neodermata, třída Trematoda (Digenea) - životní cykly, vývojová
stadia, ř. Fasciolida - lihový materiál (LM), ř. Strigeida; tř. Monogenea - tělesná stavba, č.
Diplozoidae - LM (TP), Dactylogyridae - TP, Gyrodactylidae - TP.
6. Kmen Plathelminthes, podkmen Neodermata, Tř.Cestoda - charakteristika, životní cyklus, podtř.
Eucestoda - ř.Pseudophyllida - r.Ligula - LM, ř. Cyclophyllida - r. Taenia - TP,
7. Kmen Acanthocephala - charakteristika, živ. cyklus, význ.zástupci.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Ryšavý B. a kol.: Základy parazitologie, SPN, Praha, 1989.

Literatura doporučená studentům Horák P., Scholz T.: Biologie helmintů.Karolinum, Praha, 1998.
Jíra J.: Lékařská helmintologie. Galén, Praha, 1998.
Jurášek V., Dubinský P.: Veterinárna parazitológia. Príroda, Bratislava, 1993.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - aktivní účast, povolená absence - 2 hod.

Sylabus BPAR2 - Parazitologie 2
2007

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bádr Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Pochopení složitých vztahů mezi parazitem a hostitelem na všech úrovních - z hlediska morfologických, fyziologických a etologických adaptací.
Teoretické poznatky jsou doplněny pozorováním a determinací nejrůznějších druhů a forem parazitických živočichů, studiem tělesné stavby a životních cyklů parazitů v kontextu s jejich fylogenezí.
Předmět obsahově navazuje na Parazitologii 1 v části helmintologie a pokračuje lékařskou a veterinární arachnoentomologií.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností - Studium tělesné stavby a životních cyklů parazitů v kontextu s jejich fyloge-
nezí.
- Schopnost determinace základních parazitických skupin, příp. druhů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 8. Kmen Nematoda, tř. Secernentea (Phasmida) - tělesná stavba, životní cyklus geo- a
biohelmintů, význ.zástupci: Ascaris lumbricoides, A. suum - lihový materiál (LM), Enterobius
vermicularis, Ancylostoma duodenale, Wuchereria bancrofti, Dracunculus medinensis;
tř. Adenophorea (Aphasmida) - význ. zástupci: r. Trichocephalus - LM, r. Trichinella - trvalý
preparát (TP).
9. Kmen Annelida, tř. Clitellata, podtř. Branchiobdellida, Branchiobdella astaci - tělesná stavba, LM,
TP, histol.ř ezy, podtř. Hirudinea - ř. Rhynchobdellida - Piscicola geometra - TP,
ř. Gnathobdellida - Hirudo medicinalis.
10.Kmen Arthropoda - podtř.Acari (Acarina) - stavba těla, ř.Ixodida (Metastigmata)- r. Ixodes -
Ixodes ricinus - nympha,adult - LM, TP; r. Argas; ř. Mesostigmata (Gamasida) - Varroa
jacobsoni - TP, Dermanyssus gallinae; ř. Actinedida (Prostigmata) - Acarapis woodi,
Neotrombicula autumnalis, ř. Astigmata - Sarcoptes scabiei.
11.Kmen Arthropoda, podkmen Crustacea, ř.Copepoda - r.Ergasilus - LM, r. Lernaea, ř.Branchiura
- r. Argulus - TP, ř.Cirripedia - r.Balanus.
12. - 14. Insecta:
12.Řád Phthiraptera, podřád Anoplura - charakteristika, morfologie, Pediculus humanus capitis - TP,
Phthirus pubis - TP, Haematopinus suis, H.apri, Haemodipsus lyriocephalus, Polyplax spinulosa -
TP; podřád Mallophaga - obecná charakteristika podřádů Amblycera a Ischnocera, -
- nepřímý vývoj (paurometabolie) na příkladu druhu Damalinia (Bovicola) bovis - TP, veterinární
výzkum, další zástupci čeledi Trichodectidae - T.(Stachiella) ermineae - TP, čeledi
Philopteridae - Lipeurus maculosus, atd...
13.Řád Hemiptera - č. Reduviidae, č. Cimicidae - Cimex lectularius - vývoj, ř. Aphaniptera - det.
znaky, r. Ctenocephalides - TP, Xenopsylla cheopsis - TP, Pulex irritans - TP.
14.Řád Diptera: Simuliidae - LM, Culicidae - LM, Ceratopogonidae - LM, Tabanidae, Oestridae,
Hypodermatidae, Hippoboscidae, Gastrophilidae - LM - larvy + adulti, např. Lipoptena cervi.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Ryšavý B. a kol.: Základy parazitologie. SPN, Praha, 1989.

Literatura doporučená studentům Horák P., Scholz T.: Biologie helmintů. Karolinum, Praha, 1998.
Jurášek V., Dubinský P.: Veterinárna parazitológia. Príroda, Bratislava, 1993.
Rosický B., Daniel M. a kol.: Lékařská entomologie a životní prostředí. Academia, Praha, 1989.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předmět bude ukončen krátkou ústní zkouškou - celkový přehled v oblasti systematiky, bionomie a ekologie hlavních zástupců.

Sylabus BPEDO - Pedologie
2012

Sylabus BPECH - Pěstitelství a chovatelství
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s praktickými zemědělskými disciplínami: Úvod do rostlinné výroby, biologie zemědělských plodin, ovocnictví, zelinářství, pěstování léčivých a kořeninových rostlin, květinářství, sadovnictví. Úvod do živočišné výroby, základy chovu skotu, prasat, koní, drůbeže, ovcí a kožešinových zvířat. Chov domácích a terarijních zvířat. Zemědělství a ochrana životního prostředí. Cílem předmětu je aplikovat poznatky získané z předchozích biologických disciplín při pěstování rostlin a chovu zvířat. Získané znalosti a dovednosti pak uplatnit při mimoškolní zájmové činnosti.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je aplikovat poznatky získané z předchozích biologických disciplín při pěstování rostlin a chovu zvířat. Získané znalosti a dovednosti pak uplatnit při mimoškolní zájmové činnosti.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program přednášek:
1. Úvod do rostlinné výroby
2. - 3.Ovocnictví
4. - 5.Zelinářství
6. Pěstování léčivých a kořeninových rostlin
7. - 8. Květinářství
9. Sadovnictví
10. Úvod do živočišné výroby, chov skotu, prasat a koní
11. Chov drůbeže
12. Chov ovcí a kožešinových zvířat
13. Chov domácích a terarijních zvířat

Program cvičení:
1. Morfologie hlavních zemědělských plodin
2. Morfologie ovocných plodin. Určování odrůd
3. Řez ovocných plodin
4. - 5. Druhy zelenin, osivo, přepěstování sadby
6. Poznávání léčivých rostlin v botanické zahradě
7. Letničky (druhy, osivo) Trvalky - cibulovité, hlíznaté květiny, růže
8. Pokojové rostliny - druhy
9.Zahradní architektura
10.Plemena hlavních druhů hospodářských zvířat, morfologie, exteriér
11.Chov drůbeže (video, seminář)
12.Chov ovcí a kožešinových zvířat (video a seminář)
13.Chov domácích a terarijních zvířat - seminář

Literatura, na níž je předmět vystavěn Pulkrábek, J. a kol.: Speciální fytotechnika. Přístup z: http://etext.czu.cz/php/skripta/skriptum.php?titul_key=4
Kincl,M. a kol.: Základy rostlinné výroby pro učitele 1, 2. PF Ostrava, 1989.
Vodáková, J. a kol.: Pěstitelské práce. SPN, Praha, 1990.
Kníže, B.: Biologické základy zemědělství II. Živočišná výroba. SPN, Praha, 1986.

Literatura doporučená studentům Mojžíš, J. a kol.: Živočišná výroba pro posluchače studia základů zemědělské výroby na pedagogických fakultách. SPN, Praha, 1975.
Sova, Z.: Biologické základy živočišné výroby. SZN, Praha, 1988.
Špaček, F.: Atlas plemen hospodářských zvířat. SZN, Praha, 1987.
Koupil, S. a kol.: Praktická cvičení ze zahradnictví. SPN, Praha, 1977.
Vít J. a kol.: Květinářství, Květ, 2001.
Blažek J. a kol.: Ovocnictví, Květ, 1998.
Smýkal a kol.: Sadovnictví, Květ, 2002.
Šroller J. a kol.: Speciální fytotechnika - rostlinná výroba. Ekopress, Praha, 1997.
Striegl, M. a kol.: Rostlinná výroba I. (biologie polních plodin), VŠZ, Praha, 1984.
Špaldon, E. a kol.: Rostlinná výroba. SZN, Praha, 1986.
Brookes, J.: Největší kniha o zahradě. Cesty, 1992.

Časopisy Zahrádkář, Chovatel, aj

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky pro zápočet:
- docházka na cvičení, tolerují se maximálně dvě neúčasti
- prezentace v PPT o vybraném chovu, nebo pěstování zvláštního druhu rostlin
Požadavky na zkoušku:
- část písemná - splnění písemného testu (70% bodů)
- část ústní - každý student si vylosuje 3 otázky z různých oblastí pěstitelství a chovatelství.

Sylabus BPEPR - Pěstitelské praktikum - blok
2011

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kacálková Lada

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Rozvoj a prohloubení praktických pěstitelských znalostí a dovedností zejména
s ohledem na přípravu absolventů pro mimoškolní zájmovou činnost. Kurz bude realizován na Botanické zahradě UK-Farmaceutické fakulty Hradec Králové.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Rozvoj a prohloubení praktických pěstitelských znalostí a dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Hygiena a bezpečnost práce na zahradě.
2. Pěstitelské nářadí a nástroje.
3. Zpracování půdy, setí a sázení, přihnojování, zakládání kompostů.
4. Ochrana zahradních plodin proti škodlivým činitelům (choroby, škůdci,
plevele).
5. Pěstování zeleniny.
6. Pěstování květin (letničky, dvouletky, trvalky).
7. Pěstování pokojových a skleníkových květin.
8. Zakládání a ošetřování skalek, okrasné zahrady.
9. Pěstování a sklizeň léčivých rostlin.
10.Exkurze do specializovaných zahradnických podniků, popřípadě chovatelských
zařízení.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Brickel: Velká zahrádkářská encyklopedie. Ikar. Praha, 1999.
Koupil,S. a kol.: Praktická cvičení ze zahradnictví. Praha, SPN, 1973.
Vodáková,J. a kol.: Pěstitelské práce. Praha, SPN, 1990.

Literatura doporučená studentům Zahradnická literatura
Časopisy: Zahrádkář, Chovatel, atd.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předpokladem přiznání zápočtu je aktivní účast na cvičeních, předložení protokolů, popřípadě splnění přiděleného úkolu.

Sylabus BPGDA - Počítačová grafika a databáze
2005

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Trojovský Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Studenti se seznámí s historií výpočetní techniky obecně, ale především se speciálním zřetelem na počítačovou geometrii a databázové systémy. V přednášce bude pozornost věnována teoretickým principům databázových systémů, počítačové a fraktální geometrie a v seminářích na jejich konkrétní aplikace na problémy biologického rázu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty s teorií v přednáškách a v seminářích konkrétně realizovat na biologických datech s:
1. Historií výpočetní techniky, databazí, počítačové a fraktální geometrie

2. Databázemi (jejich různými modely a speciálně se zaměřit na relační)

3. Počítačovou geometrií (zobrazovací metody v rovině a prostoru, algoritmy viditelnosti a zobrazování reálného tělesa)

4. Fraktální geometrií (důvody vzniku a principy fraktální geometrie, tvorba fraktálů)

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky I. Historie výpočetní techniky, databazí, počítačové a fraktální geometrie

II. Databáze.

1. Typy databází.
2. Relační model, relační schéma; relační algebra; n-ticový relační kalkul; doménový relační kalkul; funkční závislosti; klíče relačních schémat.
2. SQL: syntaxe a sémantika příkazů; vestavěné funkce, triggery, uložené procedury, příkazy pro definici dat.
3. Základy datového modelování; návrh datových struktur -- ER diagramy; entity, atributy, vztahy; grafické vyjádření. Úlohy typu: Definovat a popsat relační schéma, formulovat dotazy v relační algebře, určit klíč definovaného schématu, provést dekompozici relačních schémat.

III. Počítačová geometrie

1. Zobrazovací metody v rovině (základní typy afinních zobrazení, transformační rovnice, konstrukce homogenní soustvy souřadné v rovině)

2. Zobrazovací metody v prostoru (základní typy afinních zobrazení, transformační rovnice, konstrukce homogenní soustvy souřadné v rovině, středová a rovnoběžné promítání)

3. Algoritmy viditelnosti (objektově orientované, obrazově orientované algoritmy)

4. Zobrazování reálného tělesa (Phongův osvětlovací mode)

IV. Fraktální geometrie

1. Vznik a principy fraktální geometrie

2. Tvorba fraktálů na základě L-systémů

3. Dynamické systémy a tvorba fraktálů

Literatura, na níž je předmět vystavěn Mandelbrot. B., Fraktály, Mladá Fronta, Kolumbus, 2003

Pokorný J., Dotazovací jazyky, Science 1994, Veletiny

Rebecca M. Riordan, Vytváříme relační databázové aplikace, SP Books, 2000

Scheber A., Databázové systémy, Alfa 1988

Šešera L., Mičovský A., Červeň J.: Datové modelování v příkladech , Grada Publishing 2001

Trojovský, P., Matematika prostřednictvím programu Mathematica, Gaudeamus, Hradec Králové, 1997

ŽÁRA, Jiří, Počítačová grafika : principy a algoritmy, Praha, Grada, 1992

Literatura doporučená studentům
www.elektrorevue.cz$/$clanky$/$01022$/$01.htm.iso-8859-1

www.fraktaly.wz.cz

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:

Vytvoření následujících prací:
1. databázové zpracování problému na samostatně zvolené téma
2. vytvoření modelu jisté reálné situace na základě počítačové geometrie
3. vytvoření sady fraktálů

Požadavky ke zkoušce:

Zkouška ústní formou: Ovládat teorii databázových systémů, zobrazovacích metod počítačové a fraktální geometrie.

Sylabus BPTZP - Průmyslové technologie a ŽP
2011

Sylabus BRGEO - Region. geologie a geomorfologie
2005

Sylabus BRYOLOG - Bryologie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hájek Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seminář navazuje na část předmětu Systém a fylogeneze vyšších rostlin, věnovanou mechorostům. Podá přehled morfologie, anatomie, systému a ekologie vybraných skupin mechorostů. Součástí předmětu bude rozšíření znalostí a dovedností v determinaci mechorostů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Podat přehled o morfologii, anatomii a ekologii mechorostů. Demonstrovat vybrané skupiny mechorostů s důrazem na praktickou determinaci taxonů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vymezení mechorostů, obecná charakteristika skupiny.
2. Rozmnožování mechorostů – pohlavní a nepohlavní.
3. Historie bryologie.
4. Obecná charakteristika, anatomie a morfologie hlevíků a játrovek.
5. Obecná charakteristika, anatomie a morfologie mechů s.l.
6. Systém mechorostů – játrovky a hlevíky.
7. Systém mechorostů – mechy s.l.
8. Ekologie mechorostů.
9. Fytogeografie mechorostů.
10. Význam mechorostů pro člověka.
11. Ohrožení mechorostů.
12. Fylogeneze mechorostů.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kalina T, Váňa J.(2005): Sinice, řasy, houby mechorosty a podobné organismy v současné biologii, Praha, nakl. Karolinum.
Plášek V. (2005): Základy bryologie (Systém, fylogeneze a ekologie mechorostů). – Ostravská univerzita v Ostravě.
Váňa J., Kučera J. Hradílek Z., Soldán Z.: Mechorosty České republiky: on-line klíče, popisy a ilustrace.

Literatura doporučená studentům Pilous Z. et Duda J.(1960): Klíč k určování mechorostů ČSR. Praha.
Pilous Z.(1971): Flora ČSSR. Mechorosty. Sphagnidae. Praha.
Schuster R.M., ed. (1984): New manual of bryology. Vol 1-2. Hattori Botanical Laboratory, Nichinan.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Seminární práce.

Sylabus BSBPR - Seminář k bakalářské práci
2007

Sylabus BUVBI - Úvod do biomonitoringu
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje studenty se základními metodami biologického monitoringu, po stránce teoretické i praktické. Zdůrazněn je význam ekologického monitorování životního prostředí v rámci environmentální výchovy.V úzké návaznosti na přírodovědné discipliny (botanika, zoologie, fyziologie, ekologie, geomorfologie, ochrana přírody a krajiny), předmět interdisciplinárně rozvíjí praktické i teoretické znalosti studentů v problematice monitoringu různým stupněm narušených ekosystémů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu „Úvod do biologického monitoringu“ je seznámit studenty se základními principy monitorování přírody a životního prostředí. Vybrané metody biomonitoringu seznamují studenty s principy geobotanického, zoologického, ekologického i chemického monitorování. Praktický nácvik monitorovacích metod vychází především ze zkušeností z mezinárodního projektu AQUA – TEMPUS a NATURA.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod
2. Monitoring životního prostředí
3. Biologický monitoring – využití bioindikátorů ke stanovení působení ekofaktorů v ekosystému
4. Bioindikace s využitím epifytických lišejníků a řas
5. Mezinárodní environmentální projekt EU: AQUA - TEMPUS
6. Planktonní organizmy jako bioindikátory čistoty vody
7. Vodní makrofyty jako indikátory čistoty vody
8. Geobotanický monitoring – krajina, ekosystém
9. Geobotanický monitoring – fytocenóza, populace, druh
10. Bioindikační skupiny živočichů I
11. Bioindikační skupiny živočichů II
12. Chemický monitoring – stanovení kvality vody I
13. Chemický monitoring – stanovení kvality vody II
14. Monitoring ekologických a geomorfologických struktur
15. Zápočty

Literatura, na níž je předmět vystavěn Absolon, K. a kol. (1994): Metodika biomonitoringu ve státní ochraně přírody. - ČÚOP, Praha.
Kolektiv autorů (1998): AQUA - Školy v akci na Živé Labe. - VŠP, Hradec Králové, str. 53.Myslil, V.et al. (1999): Voda Země život. - MŽP, Praha.
Pitter, P. (1990): Hydrochemie.- SNTL, Praha.
Prach, K. (1994): Monitorování změn vegetace (metody a principy). - Český ústav
ochrany přírody, Praha, str. 1-69.
Spellerberg, J. F. (1991): Monitoring ecological change. - Cambridge University Press, Cambrige.

Literatura doporučená studentům Buchar, J., Ducháč, V. et al. (1995): Klíč k určování bezobratlých. – Scientia, Praha.
Fott, B. (1967): Sinice a řasy. – Praha, 515 str.
Hrabě, S. et al. (1954): Klíč zvířeny ČSR. – ČSAV, Praha.
Kubát, K. et al. (2002): Klíč ke květeně ČR. – Academia, Praha.
Petříček, V. et al. (1993): Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha.
Pilný, J. (1991): Monitorování stavu životního prostředí. Pedagogický ústav, Hradec Králové,s. 1-38.
Prach, K. (2001): Úvod do vegetační ekologie (geobotaniky). – JČU, České Budějovice.
Vondrušková, H. (1994): Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro úspěšné udělení zápočtu je nutná aktivní účast při teoretické i praktické výuce v laboratorních cvičeních a předložení protokolů na vysokoškolské úrovni.

Sylabus BUZBO - Užitková botanika
2010

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Prohloubení poznatků z botanických disciplín se zaměřením na užitkové rostliny ČR a hlavní využitelné v Evropě (zejména rostliny hospodářsky a ekologicky významné, léčivé, okrasné aj.). Jádrem předmětu jsou léčivé rostliny. Podán je integrující pohled na užitkové rostliny, uvedena jsou různá kritéria třídění, dále základní zástupci (u nich morfologie, stanoviště, užitkovost, případně stupeň ochrany nebo invazní či expanzivní určení); důraz je kladen zejména na praktické poznávání, na ekologický a hospodářský význam těchto rostlin. V předmětu bude zdůrazněn interdisciplinární přístup (využití znalostí z anatomie, morfologie, taxonomie, ekologie, ekotoxikologie, ochrany přírody, chemie, fytogeografie aj.).
Cvičení bude organizováno formou exkurzí do bot. zahrady.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Hlavním cílem kurzu je, aby studenti získali nejen poznatky o hospodářsky a ekologicky důležitých rostlinách (především flóry ČR), ale i praktické dovednosti v jejich poznávání a užití, aby získaly zájem o další vzdělávání; byli schopni vypracovat kvalitní samostatnou práci z problematiky, naučili se pracovat s médii a odbornou literaturou, fotodokumentaci a svoji seminární práci z oblasti užitkových rostlin obhájili.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Rozšíření vědomostí a dovedností z botanických a ekologických disciplín se zaměřením na užitkové rostliny (zejména rostliny hospodářsky a ekologicky významné, léčivé, okrasné aj.). Komplexním způsobem jsou představeni základní zástupci užitkových rostlin. Uvedena jsou různá kritéria třídění, dále základní zástupci (u nich morfologie, stanoviště, užitkovost, případně stupeň ochrany nebo invazivnost, expanzivnost); důraz je kladen zejména na praktické poznávání, na ekologický a hospodářský význam těchto rostlin. V předmětu bude zdůrazněn interdisciplinární přístup (využití znalostí z anatomie, morfologie, taxonomie, ekologie, ekotoxikologie, ochrany přírody, chemie, fytogeografie aj.).

Podrobné členění:
Požadavky ke splnění.1. Požadavky ke splnění. Organizace výuky. Vymezení užitkových rostlin - kritéria třídění. Význam rostlin ekologický, zdravotní, hospodářský, estetický, půdněochranný, biologický boj atd.
2 - 3. Ekologicky důležité rostliny: př. s protierozními, kaptačními, protihlukovými účinky, rostliny jako bioindikátory prostředí.
4 - 5. Hospodářsky důležité cévnaté rostliny: třídění a přehled zástupců (obilniny, okopaniny, pícniny, olejniny, textilní rostliny, barvířské rostliny, ovoce, zelenina, energeticky využitelné rostliny, koření, GMO aj.). Positivní a negativní význam invazních a expanzivních druhů rostlin.
6. Hospodářsky důležité cévnaté rostliny - demonstrace (morfologie, taxonomie, ekologie, pěstování, využití).
7. Rostliny využitelné ve farmacii i lidovém léčitelství - odborná terminologie užitkových částí. Základní obsahové látky v rostlinách využitelné pro člověka.
8. Zásady sběru a sušení léčivých rostlin. Způsoby využití (příprava).
9 - 10. Fytoterapie (přehled a demonstrace běžných léčivých rostlin – demonstrace: morfologie, taxonomie, ekologie, stanoviště, využití); aromaterapie, homeopatie, balneoterapie, pochutiny aj.
11. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Okrasné cévnaté rostliny - demonstrace: morfologie, taxonomie, ekologie, využití, pěstování;,
12. Hospodářsky důležité stélkaté rostliny a houbové organismy.
13. Test.
Souhrn; přehled literatury a zdrojů z médií (zejména internetu) - rozbor se studenty, diskuse.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Bremnessová, L.: Bylinář. – Praktický průvodce, Praha, 2004.
Briggs M. et al.: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce. - Praha, 2004.
Jirásek,V., Starý, F.: Atlas léčivých rostlin. – SNP, 1986.
Korbelář, J., Endris, Z.: Naše rostliny v lékařství. - Avicenum, 1985.
Málková, J. et Koubek M.: 200 léčivých rostlin ČR. – CD, Gaudeaumus, PedF UHK.
Steinbach, G.: Lexikon užitkových rostlin. – Knižní klub, Praha, 1997.

Literatura doporučená studentům Blažek, Z. et al. (1952): Léčivé rostliny ve sběru a kultuře. - Zdravotnické nakladatelství, Praha.
Breuss, R. (1992): Rakovina, leukémie a jiné zdánlivě nevyléčitelné nemoci léčitelné. - Praha.
Briggs, M., McVicatrová, J. et Flowerdew, B. (2004): Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce. - Praha.
Brookes, J. (1997): Všechno o zahradě. - Fortuna print, Praha.
Bukovský, I. (1993): Miniencyklopedie přírodní léčby. - Advent - Orion, Praha.
Carol, S. et Smith, T. (1993): Rodinné příručka zdravého života. - Quintet, Praha.
Castleman, M. (2004): Velká kniha léčivých rostlin. - Columbus, Praha.
Clavely, A. et Richmondová, K. (2005): Ilustrovaná encyklopedie bylinky.- Svojtka
Dostál, P. et al. (2007): 1000 bylin. - Svojtka, Praha.
Ellenberg, H. (1992): Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. - Scripta, Geobotanica, Göttingen.
Foster, V. W. (1993): Kniha o zdravém životním stylu. - Advent - Orion, Praha.
Gemmel, D. M. (1992): Homeopatický domácí lékař. - Alternativa, Praha.
Grau, J. et al. (1996): Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. - Ikar, Praha.
Hejný, S. et Slavík, B. [eds.] (1988, 1990, 1992, 1995, 1997): Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. - Academia, Praha.
Hieke, K. (1997): Pokojové rostliny. - SZN, Praha.
Hohenenberger, D. E. (1998): Léčivé byliny a koření. - Knižní klub, Praha.
Hostašová, B. et al. (1980): Domácí konzervování ovoce a zeleniny. - Avicenum, Praha.
Höhne, A. (2000): Čaje, které léčí a působí zázraky. - Pragma, Praha.
Janča, J. (1990): Alternativní medicína, komplexní prevence a léčba přírodními prostředky. Erika, Praha.
Janča, J. (1991): Reflexní terapie. - Eminent, Praha.
Janča, J. (1992): Praktická homeopatie. - Eminent, Praha.
Janča, J. (1992): Co nám chybí? - Eminent, Praha.
Jonáš, J. (1990): Křížovka života. - Eminent, Praha.
Jonáš, J. (1995): Přírodní léčba pro ženy. - Eminent, Praha.
Kissneyllbecher, J. et Pekárek, J. (1992): Laická medicína. - Aesculapus, Praha.
Kořínková, L. (1995): Dieta? Já vím. - Eminent, Praha.
Kořínková, L. (1996): Dieta - všechno se vším souvisí. - Eminent, Praha.
Kubát, K. [ed.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. - Academia Praha.
Kutina, J. (1982): Encyklopedie pro zahrádkáře. - SZN, Praha.
Lambertová Ortizová, E. (2005): Encyklopedie koření, bylinek a pochutin.- Slováry, Praha.
Lánská D. et Žilák P. (2006): Jedlé rostliny z přírody. Aventinum, Praha.
Magyarosy, M. (1998): Pět Tibeťanů a inteligence srdcí. - Pragma, Praha.
Mártonfi, P. (2007): Systematika cievnatých rastlín (3. vydání). - UPJŠ, Košice.
Mikoláš, V. (2005): Užitkové rostliny v zahradě. - CP Books, Brno.
Mladá, J., et Procházka, P. (1987): Atlas cizokrajných rostlin. - SZN, Praha.
Mlíkovský, J., et Stýblo, P. [eds.] (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. - ČSOP a MŽPČR, Praha.
Ody, P. (2007): Příručka přírodní lékárna. - Svojtka, Praha.
Procházka, F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). - Příroda, Praha, 18: 1-166.
Příhoda, A. (1980): Léčivé rostliny. - SZN, Praha.
Rýc, M. (1995): Homeopatie pro každý den. - Eminent, Praha.
Richter, M. et Severa, F. (1971): Léčivé rostliny. - SZN, Praha.
Skorňakov, S. et al. (1991): Zelená kuchyně. - Lidové nakladatelství, Praha.
Slavík, B., [ed.] (2000): Květena ČR 6. - Academia. Praha.
Slavík, B., et Štěpánková, J. [eds.] (2004): Květena ČR 7. - Academia. Praha.
Tavlinová, G., et Diensbier, J. (1990): Zelený domov. - LN, Praha.
Titchmarsch, A. (1992): Naše zahrádka. - Krok, Ostrava.
Valíček, P. et al. (2002): Užitkové rostliny tropů a subtropů. – ACADEMIA, Praha.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Obhajoba seminární práce (libovolné téma z užitkové botaniky zpracované nejméně ze tří odborných podkladů, rozsah minimálně 10 stran a doplněné fotodokumentací či nákresy, kvalitní obsah i forma, správné citace), rozbor problematiky, aktivní účast při výuce. Test - min. 70% úspěšnost.

Sylabus BUZPE - Úvod do ŽP a základy enviromentalistiky
2010

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základní seznámení s pojmy a problematikou ŽP, ekologie a environmentalistiky a udržitelného rozvoje (UR). Ekologické, ekonomické a sociální nástroje UR. Základní globální problémy, regionální a lokální problémy ŽP. Základní charakteristika ekosystémů a biomů, jejich ohrožení. Složky ŽP, jejich znečištění, aspekty ochrany. Zdroje energie a surovin, obnovitelné a neobnovitelné zdroje. Výroba a spotřeba, odpady. Základy krajinné ekologie (vliv člověka na krajinu z historického pohledu). Vliv civilizačních faktorů na ŽP. Metody výzkumu ŽP, monitoring, projekty v ŽP na různých úrovních (ÚSES, NATURA2000). Přírodní a ekologické katastrofy. Ochrana přírody a krajiny ve světě a v ČR. Kategorie chráněných území. Zvláště chráněné a ohrožené taxony. Invazní a expanzivní druhy, Problematika biodiverzity. Monitoring a indikátory ŽP. Ekotechnologie a ekotechnika. Základní právní nástroje péče o ŽP a UR. Základy managementu. Základní mezinárodní úmluvy, organizace a instituce.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Rozvoj ekogramotnosti.
Vysvětlit základní pojmy a problémy životního prostředí a environmentalistiky. Předmět by měl studenty seznámit komplexním a integrujícím pohledem s touto problematikou, aby byli schopni:
1. Uvědomit si problémy ŽP.
2. Získat a interpretovat oborově odborné znalosti a dovednosti zaměřené k propojení environmentálních aspektů – tedy komplexního pojetí EV s ekonomickými, legislativně právními i sociálními nástroji v zájmu (trvale) udržitelného rozvoje.
3. Získat trvalý zájem o tuto problematiku, zájem, který by předávali svým budoucím žákům a studentům. (Na školách se budou vytvářet dlouhodobé plány environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a v souladu s nimi každoročně připravovat realizační záměry v podobě ročního plánu EVVO).
4. Správně používat ekologické a environmentální pojmy a znalosti, zjišťovat vazby a vztahy a umět je interpretovat.
5. Získávat praktické dovednosti a návyky v oblasti ŽP a UR.
6. Uvědomovat si potřebu celoživotního vzdělávání a přenášet získané poznatky a dovednosti do budoucí praxe i v osobním životě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Ekologie, ŽP, environmentalistika – základní pojmy, úkoly, význam, zdroje informací.
2. Globální, regionální a lokální problémy ŽP, stav ŽP v ČR.
3. Populace, vztahy, věková struktura, natalita, mortalita, lidská populace, populační exploze a její řešení, prognózy růstu, vliv člověka na ŽP z historického pohledu.
4. Základní charakteristika ekosystémů a biomů, jejich ohrožení a způsoby řešení. Biodiverzita, příčiny změn, její ochrana. Ekologická rovnováha.
5. Složky ŽP, voda, půda, ovzduší, příčiny znečištění, aspekty ochrany.
6. Zdroje energie a surovin, obnovitelné a neobnovitelné zdroje. Výroba a spotřeba, odpady – jejich likvidace a využívání.
7. Vliv civilizačních faktorů na ŽP, důsledky průmyslového rozvoje, energetiky, zemědělství, dopravy, urbanizace, rekreace, turistiky, synantropizace.
8. Koncepce udržitelného rozvoje a jeho tři pilíře – ekologický, ekonomický a sociální.
9. Metody výzkumu, monitoring a projekty v ŽP na různých úrovních – mezinárodní (Globe, Modré z nebe, AQUA Tempus, NATURA2000, KAPKA 21, MRKEV), národní (ÚSES), školní atd.
10. Ekologická rizika, jejich vnímání, hodnocní, oceňování znečišťování a poškozování ŽP, EIA. Přírodní a ekologické katastrofy s lidským zaviněním (Černobyl, Sevezo, Bhopál, Exxon Valdez, Prestige atd.)
11. Ochrana přírody a krajiny ve světě a v ČR z historického pohledu. Kategorie chráněných území a jejich stav.
12. Krajinná ekologie, teorie krajiny, její ochrana, tvorba a využívání. Vývoj a struktura, vztah k otázkám systémů ekologické stability, k plánům územního rozvoje.
13. Základní právní normy v oblasti ochrany ŽP a udržitelného rozvoje, základní mezinárodní úmluvy, organizace a instituce (Rio de Janeiro, Johannesburg, Kjóto, Agenda 21).

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha, 1999.
Demek, J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. - MU, Brno, 1999.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Máchal, A. et Hustak, J. et Slámová, O.: Malý ekologický a environmentální slovníček. – Rezekvítek, Brno, 3. vd., 2001.
Moldan, B. et al.: Životní prostředí ČR. – Academia, Praha, 1990.
Moldan, B.: Životní prostředí – globální perspektiva. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1994.
Moldan, B.: (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. – Karolinum, Praha, 2001.
Pivnička, K. et Braniš, M.: Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha, 1998.

Literatura doporučená studentům Al Gore: Země na misce vah. – Praha, 1994.
Begon, M. et al.: Ekologie – jedinci, populace a společenstva. – UJEP, Olomouc, 1999.
Braniš, M. et Pivnička, K.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie. – Karolinum, Praha, 1999.
Brundtlandová, G. H.: Naše společná budoucnost – výtah, překlad, Praha, 1989.
Culek, M.: Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha, 1996.
Červinka, P.: Životní prostředí ČR. – Karolinum UK Praha, 1999.
Čeřovský, J.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999a.
Čeřovský, J.: Nejnovější trendy v EVVO na VŠ, připravujících učitele a výchovné pracovníky. – In: Sborník mezin. konference: Environmentální vzdělávání a výchova na VŠ připravujících učitele a výchovné pracovníky (Uherské Hradiště), s. 3-6, 1999b.
Čihař, M.: Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1998.
Čížková, V.: Pohled na vzdělávání učitelů biologie. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie - současnost a perspektivy, Praha. s. 42-44, 2001.
Čížková, V., Málková, J., Kůlová, A., Růžková, I., Maleninský, M., Hruška, M. et.al.: Biologie - Katalog cílových požadavků ke společné části maturitní zkoušky (I. a II. verze). – MŠMT, Praha, 2002.
Dlouhá, J.: Inovace vysokoškolské výuky v environmentálních oborech. K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha, 2002.
Dorst, J.: Ohrožená příroda. – Panorama, Praha, 1985.
Duvigneaud, P.: Ekologická syntéza. – Academia, Praha, 1988.
Farb, P.: Ekologie. – Mladá Fronta, Praha, 1977.
Friedl, K. et al.: Chráněná území v České republice. – MŽP ČR, Praha, 1991.
Hadač, E.: Krajina a lidé. – Academia, Praha, 1982.
Herink, J.: Poznámky k environmentální výchově I. – V. – Biologie-chemie-zeměpis, Praha, 1998.
Horká, H.: Teorie a metodika ekologické výchovy. – Paidó, Brno, 1996.
Horká, H.: Výchova pro 21. století. – Paido, Brno, 2000.
Houghton, J.: Globální oteplování. Úvod do studia změn klimatu a prostředí. – Academia, Praha, 1998.
Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M.: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Kalvová, J. et Moldan, B.: Klima a jeho změna v důsledku emisí skleníkových plynů. – Karolinum, Praha, 1996.
Kminiak, M.: Aspekty z didaktiky environmentalistiky na školách. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 191-194, 2001.
Kolektiv: Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR. – Geogr. ústav ČSAV a Federální výbor pro ŽP, Praha, Brno. (Věcný garant Kálal, J.; předseda redakční rady Plánka, L.), 1992.
Kudrna, K. et al.: Biosféra a lidstvo. – Academia, Praha, 1988.
Korčáková, J., Málková, J., Wagnerová, Z. et al.: AQUA Tempus. – VŠP, Hradec Králové, 1998.
Kvasničková, D.: Základy ekologie (středoškolská učebnice). – SPN, Praha, 1991.
Kvasničková, D. et al.: Environmentální informace a osvěta. – MŽP, Praha, 1998.
Lippert, E.: Ozónová vrstva Země: Vznik, funkce, poškozování a jeho důsledky, možnosti nápravy. – Vesmír, Praha. s. 155, 1995.
Lovelock, J.: Gaia – živoucí planeta. – Mladá fronta, Praha, 1994.
Mackovčin, P. et Sedláček, M.: Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 2001, 2002 a 2003.
Málková, J.: Prvky ekologické výchovy na katedře biologie VŠP v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference, Inźynieria procesowa w ochronie środowiska, Opole, Polsko, s. 75-79, 1998.
Málková, J.: Využití zahrad, parků a krajiny ke zkvalitnění výuky botaniky a ekologie na VŠP v Hradci Králové. – Zahrada, park, krajina, Praha, 6/99: 22-24, 1999a.
Málková, J.: Konkrétní příklady ekologické výchovy posluchačů katedry biologie Ped. fak. VŠP v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference: Environmentální výchova a Česko-slovenská konference environmentální vzdělávání a výchova na VŠ připravujících učitele a výchovné pracovníky (Uherské Hradiště, 26 – 27.11.1998), s. 57-60, 1999b.
Málková, J.: Ekologická výchova na příkladu biologického monitorování mezinárodního projektu AQUA TEMPUS. – In: Sborník mezin. konference Ekologická výchova ve školách, 27.1. 2000, Vita Ostrava). s. 1-4, 2000.
Málková, J. et Wagnerová, Z.: Projekt TEMPUS AQUA – Školy za živé Labe. (Project TEMPUS AQUA – Schools for Living Elbe.). – Ochrana přírody, Praha, 6: 181-182, 1998a.
Málková, J. st Wagnerová, Z.: Project Schools for a living Elbe. – IUCN CCE Newsletter, Brusel, 14/27: 13, 1998b.
Málková, J. et Wagnerová, Z.: Moderní metody vzdělávání učitelů biologie na příkladu biologického monitoringu mezin. ekologického projektu AQUA TEMPUS – ”Školy za živé Labe”. – In: Sborník VII. celostátní konference ČAPV – Poslední desetiletí v českém a zahraničním pedagogickém výzkumu., VŠP Hradec Králové, s. 238-241, 1999.
Mezřický, V. et al. : Základy ekologické politiky. – UK Praha a MŽP ČR, 1996.
Moldan, B. et al.: Životní prostředí očima přírodovědce. – Academia, Praha, 1989.
Moldan, B. et al.: Ekonomické aspekty ochrany ŽP. – Karolinum, PřF UK, Praha,1997.
Moldan, B.: (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. – Karolinum, PřF UK, Praha, 2001.
Moldan, B., Hák, T. et Kovářová, H.: Národní strategie udržitelného rozvoje a regionální rozvoj. K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha, 2002a.
Moldan, B., Hák, T. et Kolářová, H.: Vzdělávání, informace, indikátory. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha, 2002b.
Moldan, B., Hák, T. et Kolářová, H.: Hospodářské sektory a environmentální integrace. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha, 2002c.
Moldan, B., Hák, T. et Kolářová: Teoretická východiska, souvislosti, instituce. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha, 2002d.
Moldan, B., Hák, T. et Kolářová, H.: Zdroje a prostředí. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha, 2002e.
Nátr, L.: Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1998.
Nátr, L.: Rozvoj trvale neudržitelný. – Karolinum, Praha, 2005.
Nováček, P. et Mederli, P.: Strategie udržitelného života. – PřF UP Olomouc, STUŽ, Olomouc, 1996.
Pavličková, K. et Modranová-Kmeťová, K.: Environmentalistika jako samostatný predmet na školách. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 225-228, 2001.
Petříček, V. et al.: Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha, 1993.
Petříček, V.: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et Míchal, I.: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Pokorný, J. et Roth, P.: Natura 2000 – Otázky a odpovědi. – AOPK ČR, Praha, 2001.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Reichholf, J.: Životní prostředí. – IKAR, Praha, 1999.
Reitschmiedová, A.: Práce s veřejností a místní Agenda 21. – MŽP ČR, Praha, 1998.
Rokos, M.: Posuzování vlivu na ŽP (EIA) podle zákona č. 244/92 Sb. – Metodický list pro RS ČSOP a Lipku, Brno, 1997.
Rybář, P. et al.: Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. – Kruh, Hradec Králové, 1989.
Rychnovský, B. et Hofmann, E.: Integrované terénní vyučování. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 77-80, 2001.
Rynda, I.: Terminologie z oblasti ŽP. – Centrum pro otázky ŽP, UK Praha, 1996.
Rynda, I.: Jak se to řekne česky aneb environmentalista nebo ekolog?. – Učební text pro vzdělávání učitelů. – Příloha Sisyfa 5, Praha, 1996.
Rynda, I.: Globální a regionální problematika vztahu ČR a jeho ŽP. – Učební text pro vzdělávání učitelů. – Příloha Sisyfa 4, Praha, 1997.
Sádlo, J. et Storch, D.: Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha, 2000.
Storch, D. et Mikulka, S.: Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha, 2000.
Štulc, M. et al.: Životní prostředí. – NČGS, Praha, 1999.
Vincíková, S.: Metodická príručka pre učitelov a trenérov environmentálnej výchovy. – Fak. prír. vied UMB, Banská Bystrica, 1999.
Vítek, J.: Krajinou severovýchodních Čech. – Oftis, Ústí nad Orlicí, 168 s., 2000.
Vítek, J.: Příroda bez hranic. – Oftis, Ústí nad Orlicí, 152 s., 2001.
Vondrušková, H.: Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno, 1994.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc, 2002.
Wagnerová, Z. et Málková, J.: Inovace v ekologickém a botanickém vzdělávání (Příklady nácvikových aktivit ve vzdělávání budoucích učitelů biologie VŠP HK). – In: Sborník VII. celostátní konference ČAPV – Poslední desetiletí v českém a zahraničním pedagogickém výzkumu, VŠP Hradec Králové, s. 488-492, 1999.
Wagnerová, Z. et Málková, J.: Aktivizující metody v předmětech botanických a ekologických disciplín na Univerzitě v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 94 – 97, 2001.
Walter, H.: Vegetation of the Earth and Ecological Systems of the Geo-Biosphere. – 2. ed. Springer, New York, 1979.
Ziegler, V. et al.: Environmentální výchova. – PdF UK Praha, 2001.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Test (70% úspěšnost) a prezentace referátu na vybranou a schválenou problematiku k tématu předmětu. 70% docházka.

Sylabus BVEGB - Vegetace ČR - biotopy - blok
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu V přednáškách budou studenti seznámeni s evolucí vegetace na Zemi, s rekonstrukcí vegetace na území ČR, se základními typy vegetace, poznají zejména základní přírodní biotopy, ale i kulturní ekosystémy v ČR.
Jádrem přednášek bude hlubší poznání problematiky základních přírodních biotopů v České republice, nejen po stránce teoretické, ale i s praktickými ukázkami z terénu. Základní vegetační a stanovištní charakteristika biotopů, podrobná struktura a druhové složení. Zdůrazněny budou zejména druhy dominantní, diagnostické a význačné. Uvedeno bude rozšíření základních přírodních biotopů v ČR, jejich ohrožení a management, podrobnější fytocenologické členění (využití stávajících a vytvoření nových velkoplošných posterů, využití katalogu biotopů). Krom vysvětlení základních pojmů budou nastíněny i základní metody výzkumu (floristické, fytocenologiecké, mapování, práce s GPS a využití Gis, statistika, metody hodnocení: ÚSES, EIA, NATURA 2000). Uvedeny budou i otázky legislativy v celoevropském kontextu. Zohledněn bude komplexní a interdisciplinární přístup – při představení biotopů s využitím poznatků ze zeměpisu, geologie, geomorfologie, botaniky, ekologie, ochrany a tvorby ŽP.
Předmět je zaměřen zejména na praktické ukázky v terénu ve vybraných reprezentativních a zachovalých přírodních biotopech v chráněných územích (národních přírodních rezervacích, CHKO, přírodních památkách, VKP, v rezervacích NATURA 2000). Dílčím cílem ukázat vliv abiotických faktorů (např. vliv imisí a dalších znečišťujících látek) a biotických ekologických faktorů (zejména negativní vlivy člověka) na vývoj vegetačního krytu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Interdisciplinárním způsobem seznámit s evolucí vegetace v ČR, se současným stavem, především představit prakticky základní přírodní biotopy, metody výzkumu, legislativu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 10 hodin teorie
20 hodin praktické výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn Culek, M. [ed.]: Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha, 1996.
Chytrý, M. et al.: Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic. – Folia MU Brno, 2003.
Chytrý, M., Kučera T. et M. Kočí [ed.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001., J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Mackovčin et al. Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha (zatím 11 dílů).
Moravec, J. [ed.]: Přehled vegetace České republiky 1, 2. – Academia, Praha, 1998, 2000.
Mikyška, R. et al.: Geobotanická mapa ČSSR. – Academia Praha, 1968.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998, 2001.

Literatura doporučená studentům Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.
Čihař, M.: Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, 1998.
Ellenberg, H.: Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta Geobotanica, Göttingen, 1992.
Hejný, S. et Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Husová, M. et al.: Přehled vegetace ČR, sv. 3 (jehličnaté lesy). – Academia Praha, 2002.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Kubát K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Kubíková, J.: Ekologie vegetace střední Evropy (díl I). – Karolinum, PřF UK, Praha, 1999.
Kostkan, V.: Územní ochrana přírody a krajiny v České republice. – UP Olomouc, 1996.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S), 1993.
Moravec, J.: Fytocenologie (nauka o vegetaci). – Academia, Praha, 1994.
Moravec, J. et al.: Rostlinná společenstva ČR a jejich ohrožení - 2. vydání. – Severočeskou přírodou, Litoměřice, 1995.
Neuhäuslová, Z. et al.: Vrbotopolové luhy a bažinné olšiny a vrbiny. – Academia Praha, 2003.
Pokorný, J. et Roth, P.: NATURA 2000 (Otázky a odpovědi). – AOPK ČR, Praha, 2001.
Petříček, V. et al.: Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha, 1993.
Petříček, V. [ed.]: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et I. Míchal [ed.]: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Pokorný, et P. Roth: NATURA 2000 . – Otázky a odpovědi. – AOPK ČR, Praha, 2001.
Procházka, F. [ed.] : Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Pivničková, M.: Stepní formace a jejich ochrana. – AOPKČR, Praha, 1997.
Pyšek, P. et al.: Expanzní druhy domácí flóry a apofytizace krajiny. – Zprávy Čes. Botan. Spol., 19, Praha, 2003.
Rybář, P. et al: Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. – Kruh, Hradec Králové, 1989.
Rychnovská, M. et al.: Ekologie lučních porostů. – Academia, Praha, 1985.
Sádlo, J. et Storch, D.: Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha, 2000.
Soukupová, L. et al.: Arctic alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. – Opera Corcontica 32, 1995.
Skalický, V.: Regionálně fytogeografické členění. In Hejný, J. et Slavík, B. [ed.] (1988, 1991): Květena ČSR 1. – Academia, Praha, 1988, 1991.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. Academia, Praha, 2000.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc, 2002.
Vondroušková, H.: Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno, 1994.
Zákon 114(1992 Sb. MŽP ČR, Vyhláška 395/1992 Sb.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky: účast na exkurzích a vypracování protokolů na vysokoškolské úrovni, 70% úspěšnost testu.

Sylabus BZAGE - Základy geologie
2011

Sylabus BZAPE - Základy pedagogiky
2005

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Janiš Kamil

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Ve výuce studijní disciplíny ZÁKLADY PEDAGOGIKY se studenti seznamují se základními pedagogickými pojmy, s přehledem vývoje pedagogického myšlení, organizací výchovy v jednotlivých historických etapách včetně současných pedagogických směrů a alternativních školských systémů.
Semináře jsou orientovány tak, aby podporovaly rozvoj pedagogického myšlení v pohybu od reflexe prožívání vlastních zkušeností s výchovou a vzděláváním k teoretickému osvojení základních pojmů pedagogiky. Jedná se tedy o konfrontaci individuálních zkušeností studentů se zkušeností, která je v podobě pedagogické teorie uložena v odborné literatuře, s níž se studenti učí pracovat.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je získat základní orientaci v pedagogických termínech a pochopit podtstatu obecně pojatého modelu výchovy a výchovného procesu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vývoj pedagogických idejí a odkaz dnešku.
2. Předmět pedagogiky. Základní pojmy. Struktura pedagogiky. Základní pedagogické disciplíny. Vztah pedagogiky k jiným vědám.
3. Pojem výchova, pojetí výchovy v historickém kontextu. Intencionální a funkcionální výchova. Výchova v širším a užším slova smyslu. Znaky výchovy. Otázky výchovy a sebevýchovy. Názory některých klasiků na výchovu. Prostředky výchovy (širší a užší pojetí). Formy a metody výchovy.
4. Vzdělávání, sebevzdělávání a vzdělání (stupně a druhy). Vztah výchovy a vzdělávání. Charakteristika, znaky a průběh výchovného procesu. Etapy výchovného procesu z hlediska ontogeneze. Fáze výchovného procesu z hlediska metodického.
5. Výchovné cíle. Funkce a struktura výchovných cílů. Taxonomie výchovných cílů (např.podle B.Blížkovského). Formy výchovy (formy školní, mimoškolní a rodinné výchovy, sebevýchova). Metody výchovy (obecné vymezení).
6. Podmínky výchovy. Fyziologická a psychická podmíněnost výchovy. Vztah prostředí a výchovy. Sociální podmíněnost výchovy. Mikroprostředí a makroprostředí, lokální prostředí. Přehled výchovných koncepcí vycházejících z rozdílné preference podmínek výchovy (pedagogický optimismus, pesimismus a realismus).
7. Formy výchovy (formy školní, mimoškolní a rodinné výchovy, sebevýchova). Metody výchovy (obecné vymezení).
8. Účastníci základního modelu edukace (charakteristika jednotlivých subjektů modelu). Sociální pozice pedagogické profese, aktuální problémy pedagogické profese. Vychovávaný (žák) jako subjekt edukace. Vzájemná interakce vychovatel - vychovávaný. Pojetí učitelské profese, činitelé ovlivňující prestiž učitelské profese. Motivy výběru učitelské profese, kompetence učitele. Vliv osobních zkušeností s výchovou a vzděláváním na učitelovo pojetí výuky. Motivy výběru učitelské profese.
9. Vzdělávací systém (struktura, obecná charakteristika částí systému).
10. Škola - instituce pro řízenou edukaci. Kurikulum, teorie kurikula, národní kurikulum a vzdělávací programy. Současná školská soustava u nás. Přehled mimoškolních vzdělávacích, kulturních a osvětových institucí. Základní "školské" dokumenty. Škola a rodina (spolupráce, vzájemný vztah, formy spolupráce, trendy apod.).
11. Transformace českého školství. Základní nedostatky současné školy. Vnitřní a vnější reforma českého školství. Stručná charakteristika alternativních výchovně vzdělávacích programů realizovaných v současnosti ČR. Společné znaky alternativních výchovně vzdělávacích programů.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001
Blížkovský, B. Systémová pedagogika. Ostrava: Amosium, 1992.
Jůva, V., Jůva, V. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1995.
Průcha, J.: Moderní pedagogika. Praha, Portál, 1997.
Václavík, V. Cesta ke svobodě. Hradec Králové: Gaudeamus, 1995.
Střelec S. Kapitoly z teorie a metodiky výchovy I. Brno: Paido, 1998.

Literatura doporučená studentům Jůva, V., Jůva, V. Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 1995.
Pařízek, V. Základy obecné pedagogiky. Praha" PdF UK, 1996.
Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997.
Štverák, V. Stručné dějiny pedagogiky. Praha: SPN, 1998.
Singule, F. Současné pedagogické směry a jejich psychologické souvislosti. Praha: SPN, 1992.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet:
- seminární práce
- písemný test
- pohovor

Sylabus BZIPR - Životní prostředí - blok
2005

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Hlubší poznání problematiky životního prostředí v České republice, nejen po stránce teoretické, ale i s praktickými ukázkami význačných chráněných území (národních přírodních rezervací, CHKO, biosférických rezervací UNESCO, rezervací NATURA 2000) i antropicky ovlivněné krajiny. Seznámení s přírodními charakteristikami, hlavními rostlinnými i živočišnými druhy, s problémy ochrany ŽP i způsoby managementu. Problematika jaderné energetiky. Jádrem předmětu jsou praktické terénní exkurze do vybraných lokalit a krajinných celků s cílem seznámit s nejrůznějšími biotopy ČR. Interdisciplinární přístup – návaznost na Fylogenezi a evoluci vyšších a nižších rostlin, bezobratlých a obratlovců, ekologie, bot. ter. cvičení z botanických, ekologických, geologických a zoologických disciplín. Terénní cvičení se uskuteční na jižní Moravě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cíl: Seznámení se základními pojmy a problémy ŽP. praktické ukázky různých chráněných území, rozbor biotopů, diagnostických druhů, význačných taxonů. Problémy ochrany přírody, praktické ukázky managementu. Ochrana v praxi.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Základní studijní okruhy:
A. ČÁST TEORETICKÁ
Konzultace a samostudium a poznatky získané ve specializovaných předmětech
1. Životní prostředí a ekologie, základní pojmy, úkoly, historický vývoj, význam.
2. Lidská populace, vývoj, problémy, prognóza. Populace, vztahy mezi populacemi, společenstvo, druhová rozmanitost, podobnost společenstev a stabilita společenstev.
3. Charakteristika základních ekosystémů a biomů.
4. Globální problémy ŽP.
5. Biodiverzita, příčiny změn, důvody k její ochraně.
6. Vliv člověka na prostředí z historického pohledu, člověk a zdraví.
7. Ovzduší - znečištění, emise, imise, skleníkový efekt, typy škodlivin, ozón.
8. Voda a ŽP, zdroje vody, znečištění, aspekty ochrany.
9. Půda a ŽP, zdroje znečištění, kontaminace půd, ochrana.
10. Odpady a jejich recyklace ve vztahu k ŽP.
11. Zdroje energie, obnovitelné a neobnovitelné zdroje.
12. Ochrana organizmů, krajiny, přírody ve světě a v ČR, černé a červené (popř. modré) seznamy rostlin a živočichů. Kategorie chráněných území, základní typy a jejich charakteristika.
13. Základní informace o legislativě v ČR (zákon 114/1992 Sb. a vyhláška MŽP ČR 395/1992 Sb.).
14. NP ČR, CHKO, biosférické rezervace a jejich základní charakteristika. Mezinárodní a domácí hnutí v oblasti ochrany ŽP.
15. Nabídka praktických ukázek problematiky ochrany ŽP (modelové území jižní Morava).

B. ČÁST PRAKTICKÁ / JIŽNÍ MORAVA
1. den: Jaderná elektrárna Dukovany - přednáška, prohlídka, film, diskuse. NPR Mohelenská hadcová step (ukázky problematiky ochrany a managementu, obligátní i fakultativní serpentinofyty).
2. den: CHKO Pálava, Novomlýnské nádrže, NPR Křivé jezero, Betlém (genofondová plocha),NPR Pouzdřanská step, PR Kočičí skála.
3. den: CHKO Bílé Karpaty (alternativně NP Podyjí) - teoretický úvod, návštěvy význačných rezervací, praktické ukázky revitalizací květnatých luk.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M. et Pivnička, K. (1994): Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, PřF UK, Praha.
Braniš, M. et Pivnička, K. (1999): Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie. - Karolinum, PřF UK, Praha.
Jeník, J. (1995): Ekosystémy. – Karolinum, PřF UK, Praha.
Moldan, B. (1995): Životní prostředí - globální perpektiva. - Karolinum, PřF UK, Praha
Petříček, V. [ed.]: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et I. Míchal [ed.]: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.

Literatura doporučená studentům Baruš, V. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů Československa II. – Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi, savci. SZN, Praha, 1989.
Buček, A., Lacina, J.: Pálava. – Blok, Brno, 1990.
Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostlina). Príroda, Bratislava, 1999.
Danihelka, J. et al.: Biosférická rezervace Pálava. – CHKO a BR Pálava, Empora, Praha, 1996.
Danihelka, J., Chytil, J. et Kordiovský, E.: CHKO a BR Pálava – NPR Děvín. – CHKO a BR Mikulov, Hireco Brno, 1995.
Ellenberg, H.: Scripta geobotanica IX. – Zeigerwerte Gefapflanzen Mitteleuropas. – Scripta Geobotanica, Göttingen, 1992.
Hejný, S. et Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Chytrý, M., Kučera T. et M. Kočí [ed.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Jongepierová, I. et al.: Biosferická rezervace Bílé Karpaty. – MAP, Praha, 1996.
Kubát, K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Kříža, B. et Prášil, K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu.- SPN, Praha, 1989.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998, 2001.
Pilát, A.: Naše houby I, II. – ČSAV, Praha, 1959.
Pilous, Z. et Duda, J.: Klíč k určování mechorostů. - ČSAV, Praha, 1960.
Procházka, F.: Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Reichholf, J.: Životní prostředí. – IKAR, Praha, 1999.
Rybář, P. et al.: Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. – Kruh, Hradec Králové, 1989.
Rychnovský, B. et E. Hofmann: Integrované terénní vyučování. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 77-80, 2001.
Rychnovský, B.: Integrované terénní vyučování a pedagogické praxe. – In: Sborník konference s mezinárodní účastí (Oborová didaktika a její úloha v přípravě učitelů přírodopisu a biologie), UK, PřF, Praha, 50, 2004.
Sedláček, K. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů Československa I. – Ptáci. SZN, Praha, 1988.
Slavíková J.: Ekologie rostlin. - SPN, Praha, 1986.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. Academia, Praha, 2000.
Svrček, M. et al.: Klíč k určování bezcévných rostlin., - SPN, Praha, 1976.
Škapec, L. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů Československa III. – Bezobratlí. Príroda, Bratislava, 1992.
Štolfa, V., Tomeček, J. et Chytrá, M.: Teplomilná květena jižní Moravy. – Svan, Brno, 1996.
Trefulka, J. et al.: Mohelenská step. – ARCA JIMFA, Třebíč, 1998.
Vězda, A. et Liška, J.: Katalog lišejníků ČR. – AV ČR Průhonice, 1999.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a CHKO ČR. - Univerzita Palackého, Olomouc, 2002.

www.bilekarpaty.cz
www.palava.cz
www.podyjí

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Účast, protokoly, 70% úspěšnost testu.

Sylabus BZOBT - Základy odborné biologické terminologie
2009

Sylabus BZOOT - Zoologická cvičení v terénu - blok
2011

Sylabus BZTEK - Základy toxikologie a ekotoxikologie
2014

Sylabus CVMOZIV - Cvičení z morfologie živočichů
2014

Sylabus DAPBIMI - Aplikovaná biologie a ekologie mikroorganizmů
2013

Kreditové hodnocení předmětu 20

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 30 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Aplikovaná biologie a ekologie mikroorganizmů je zaměřena na postavení a místo mikrobioty v životním prostředí, vztahy mezi mikrobiotou a životním prostředím a vztahy mezi jednotlivými zástupci mikrobioty navzájem. Studijní předmět tematizuje taxonomickou, genetickou a fyziologickou diverzitu mikroorganizmů především s ohledem na aplikační výstupy v biomedicíně, farmacii a ekologii. Věnuje se molekulárně-genetickým i fenotypovým přístupům studia vlastností a evoluce mikroorganizmů, mikrobiálních společenstev a ekosystémů. Důraz je položen na využití nových poznatků a metod při řešení praktických úkolů biomedicíny, především z oblasti lékařské a klinické mikrobiologie, epidemiologie infekčních onemocnění a možností jejich léčby a prevence.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je řešení následující problematiky:
- Taxonomie a evoluce mikroorganizmů
- Metody studia diverzity mikroorganizmů založené na genomických a proteomických přístupech
- Fyziologická a metabolická diverzita bakterií
- Lékařsky významné skupiny bakterií a hub
- Molekulární základy patogenity mikroorganizmů
- Populační genetika mikroorganizmů a její aplikace v epidemiologii infekčních nemocí
- Strategie boje proti mikrobiálním původcům infekcí člověka a zvířat
- Mechanizmy a genetika mikrobiální rezistence k antimikróbním látkám a biocidům
- Genetické základy diverzifikace a evoluce mikroorganizmů
- Taxonomie, evoluce a populační genetika bakterií
- Rezistence bakterií k antibiotikům a možnosti jejího řešení
- Molekulární základy patogenity bakterií – východisko cílené léčby a prevence
- Moderní přístupy studia taxonomické diverzity bakteriálních společenstev
- Mobilní genetické elementy a jejich role v diverzifikaci a evoluci bakterií
- Mitosporické houby (DEUTEROMYCOTA)
- Toxinogenní vláknité mikroskopické houby (plísně) v životním prostředí
- Trendy u infekčních onemocnění, infekce a globální oteplování, rezistence k antibiotikům jako globální hrozba.
-Toxinogenní vláknité mikroskopické houby (plísně) v životním prostředí a jejich možné dopady na lidskézdraví.
-Řasy, sinice a „vodní květ“ a jejich vlivy na produkci toxikologicky významných fykotoxinů a možné dopady na zdraví člověka

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Předmět zahrnuje tyto okruhy:
- Taxonomie a evoluce mikroorganizmů
- Metody studia diverzity mikroorganizmů založené na genomických a proteomických přístupech
- Fyziologická a metabolická diverzita bakterií
- Lékařsky významné skupiny bakterií a hub
- Molekulární základy patogenity mikroorganizmů
- Populační genetika mikroorganizmů a její aplikace v epidemiologii infekčních nemocí
- Strategie boje proti mikrobiálním původcům infekcí člověka a zvířat
- Mechanizmy a genetika mikrobiální rezistence k antimikróbním látkám a biocidům
- Genetické základy diverzifikace a evoluce mikroorganizmů
Vybrané přednášky A. Nemec:
- Taxonomie, evoluce a populační genetika bakterií
- Rezistence bakterií k antibiotikům a možnosti jejího řešení
- Molekulární základy patogenity bakterií – východisko cílené léčby a prevence
- Moderní přístupy studia taxonomické diverzity bakteriálních společenstev
- Mobilní genetické elementy a jejich role v diverzifikaci a evoluci bakterií
Vybrané přednášky J. Ostrý:
- Mitosporické houby (DEUTEROMYCOTA)
- Toxinogenní vláknité mikroskopické houby (plísně) v životním prostředí
Vybrané přednášky V. Buchta
- Trendy u infekčních onemocnění, infekce a globální oteplování, rezistence k antibiotikům jako globální hrozba.
Vybrané přednášky F. Malíř:
-Toxinogenní vláknité mikroskopické houby (plísně) v životním prostředí a jejich možné dopady na lidskézdraví.
-Řasy, sinice a „vodní květ“ a jejich vlivy na produkci toxikologicky významných fykotoxinů a možné dopady na zdraví člověka

Literatura, na níž je předmět vystavěn Votava M. Lékařská mikrobiologie obecná. Neptun, Brno, 2001.
Alekshun MN, Levy SB. Molecular mechanisms of antibacterial multidrug resistance. Cell. 2007; 128: 1037-50.
Davies J, Davies D. Origins and evolution of antibiotic resistance. Microbiol Mol Biol Rev. 2010;74: 417-33.
Pitt JI, Hocking AD. Fungi and Food Spoilage. Blackie Academic and Professional, London, 1997.

Literatura doporučená studentům Miroslav Votava a kol. Lékařská mikrobiologie speciální. Neptun, Brno, 2003.
Murray PR, Rosenthal KS, Pfaller MA. Medical microbiology (6th ed.). Mosby Elsevier, Philadelphia 2009.
Dijksterhuis J, Samson RA (eds.): Food Mycology A multifaceted approach to fungi and food. CRC Press, Boca Raton, London, New York, 2007.
Varga, J., Samson R.A.: Aspergillus in the genomic era. Wageningen Academic Publishers, 2008.
Watanabe, T.: Pictorial atlas of soil and seed fungi – Morphologies of cultured fungi and key to species. The second edition, CRC Press, Boca Raton, London, New York, 2002.
Finch RG, Greenwood D, Norrby SR, Whitley RJ (eds). Antibiotics and Chemotherapy: Anti-infective Agents and Their Use in Therapy (8th edition). Churchill Livingstone, London, 2003.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pravidelná účast na konzultacích. Ústní zkouška formou odborné a vědecké rozpravy.

Sylabus DAPBIOT - Aplikované biotechnologie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 20

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Červinka Miroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 30 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Vedle tradičních a konvenčních biotechnologií se zabývá i problematikou geneticky modifikovaných organismů (GMO) a nanobiotechnologií.Studijní předmět je zaměřen na praktické využití uvedených poznatků a zahrnuje celou řadu aplikací např. v oblasti lékařství, farmacie, potravinářství, zemědělství, průmyslu a ochrany životního prostředí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem tohoto interdisciplinárně pojatého předmětu je podchycení pokroku v této vědecké oblasti a seznámení studentů s nejnovějšími poznatky v oblasti biotechnologií. Vedle tradičních a konvenčních biotechnologií se zabývá i problematikou geneticky modifikovaných organismů (GMO) a nanobiotechnologií. Studijní předmět je zaměřen i na praktické využití uvedených poznatků a zahrnuje celou řadu aplikací např. v oblasti lékařství, farmacie, potravinářství, zemědělství, průmyslu a ochrany životního prostředí.
Předmět bude směrován především do určité oblasti podle zaměření disertační práce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Základní témata a okruhy studia jsou:
- Biotechnologie založené na kultivaci mikroorganismů, rostlinných buněčných kultur, živočišných buněčných kultur
- Geneticky modifikované mikroorganismy, rostliny a živočichové
- Nanobiotechnologie
- Aplikace biotechnologií v lékařství (buněčná terapie, genová terapie)
- Aplikace biotechnologií ve farmacii (terapeutika, antibiotika a vakcíny)
- Aplikace biotechnologií v potravinářství
- Aplikace biotechnologií v zemědělství, lesnictví a zahradnictví
- Aplikace biotechnologií v chemické výrobě (výroba enzymů, speciální chemikálie)
- Aplikace biotechnologií v ochraně životní prostředí (např. úprava a čištění vody, produkce energie z obnovitelných zdrojů, zpracování odpadů, dekontaminace).
Vybrané přednášky doc. Ostrý:
-Využití vláknitých mikroskopických hub v biotechnologiích při výrobě potravin rostlinného a živočišného původu
- Geneticky modifikované vyšší rostliny – přínosy a možná nebezpečí
- Využití nanobiotechnologie v zemědělství a potravinářství
Vybrané přednášky doc. Nemec:
-Moderni přístupy ve vývoji nových látek s antimikrobnimi účinky.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Custers, R.: Průvodce biotechnologiemi: Biotechnologie v zemědělství a potravinářství. Academia, 2006.
Chandrawati Jee Shagufta, Chandrawati Jee: Textbook of biotechnology APH Publishing, 2008
Heldman D. R., Wheler M. B., Hoover D.G.: Encyklopedia of biotechnology in agriculture and food. CRC, 2011
Kreuzer H., Massey A.: Biology and biotechnology. Science, ASM Press, Washington, D.C. 2005

Literatura doporučená studentům Halford N.G.: Plant biotechnology. John Wiley&Sons, 2006.
S.C. Bhatia: Textbook of biotechnology, Atlantic Publishers & Dist, 2005
T.T. Pandian, D. Kandavel: Textbook of biotechnology I.K. International Publishing House Pvt. Ltd., 2009
John E. Smith: Biotechnology Cambridge University Press, 2004
Ravi Pathak Introduction to biotechnology: Atlantic Publishers & Dist, 2007
Roudná, M. (ed.): Genetické modifikace v České republice a opatření k zajištění biologické bezpečnosti. Praha: MŽP ČR, UNEP/GEF projekt, 2011. ISBN 978-80-7212-566-1

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústní zkouška proběhne formou odborné rozpravy.

Sylabus DAPBIRO - Aplikovaná biologie a ekologie rostlin
2013

Kreditové hodnocení předmětu 20

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 30 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět si klade za cíl podstatně prohloubit znalosti získané v oblasti v magisterských studiích na kvalitativně vyšší úroveň s aplikační koncovkou. Pozornost bude věnována především problematice stability a struktury rostlinných společenstev, biodiverzity, změn vegetace a způsobům jejího sledování, sběru dat a jejich vyhodnocení, využití vegetačního mapování v praxi (fytocenologie, geobiocenologie, lesnická typologie). Poskytnout studentům teoretický průřez problematikou ekologie rostlin se zaměřením na ekologii lesních a agro ekosystémů a poukázat na možnosti nejdůležitějších aplikací ekologie rostlin v praxi zemědělského, lesního hospodářství a ochrany přírody.
Dalším tématem přednášek budou fyziologické procesy v rostlinách a jejich reakce na různé typy prostředí, mechanizmy adaptace a aklimatizace rostlin, mechanizmy stresových reakcí, působení abiotických (např. záření, teplota, voda, vzduch, minerální živiny, zasolení, pH, xenobiotika aj.) a biotických (např. kompetice, alelopatie, mykorrhiza, reakce rostlin na patogenní organizmy, antropogenní vlivy) stresových faktorů na rostliny.
Předmět bude podrobněji zaměřen na určitou oblast podle tématu disertačních prací a do této oblasti bude směrována i odborná rozprava.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět si klade za cíl podstatně prohloubit znalosti získané v oblasti v magisterských studiích na kvalitativně vyšší úroveň s aplikační koncovkou. Bude podrobněji zaměřen na určitou oblast podle tématu disertačních prací a do této oblasti bude směrována i odborná rozprava.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Pozornost bude věnována především problematice stability a struktury rostlinných společenstev, biodiverzity, změn vegetace a způsobům jejího sledování, sběru dat a jejich vyhodnocení, využití vegetačního mapování v praxi (fytocenologie, geobiocenologie, lesnická typologie). Poskytnout studentům teoretický průřez problematikou ekologie rostlin se zaměřením na ekologii lesních a agro ekosystémů a poukázat na možnosti nejdůležitějších aplikací ekologie rostlin v praxi zemědělského, lesního hospodářství a ochrany přírody.
Dalším tématem přednášek budou fyziologické procesy v rostlinách a jejich reakce na různé typy prostředí, mechanizmy adaptace a aklimatizace rostlin, mechanizmy stresových reakcí, působení abiotických (např. záření, teplota, voda, vzduch, minerální živiny, zasolení, pH, xenobiotika aj.) a biotických (např. kompetice, alelopatie, mykorrhiza, reakce rostlin na patogenní organizmy, antropogenní vlivy) stresových faktorů na rostliny.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Gurevitch, J. – Scheiner, S. M. – Fox, G. A. /eds./: The Ecology of Plants. Sec. Ed., Sinauer, Sunderland. USA. 2006, 518 s.
Larcher W. : Physiological Plant Ecology, Springer-Verlag. 2003.
Alastair H. et Hay R.K.M.: Environmental Physiology of Plants, 3rd Edition. T. A. Mansfield, Annals Of Botany, 2002.
Molles, M. C. (2009):Ecology: Concepts and Applications. McGraw-Hill Science Engineering, 572 p.

Literatura doporučená studentům Nobel P.S.: Physicochemical & Environmental Plant Physiology. Academic Press, San Diego, fourth ed. 2009.
Hirt, H. /ed./. Plant Stress Biology. Wiley-Blackwell, 2009.
Buček, A., Lacina, J.: Geobiocenologie. II. Brno, MZLU 2000.
Otto, H. J.: Waldoekologie. Stuttgart, Eugen Ulmer 1994, 391 s.
Begon, M. et al.: Ekologie – jedinci, populace a společenstva. UJEP, Olomouc, 1999.
Begon, M. et al.: Ecology. From individuals to ecosystems. Blackwell Publishing, Oxford, 2006.
Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M.: Katalog biotopů České republiky. AOPK, Praha, 2001.
Kovář, P.: Geobotanika (Úvod do ekologické botaniky). Karolinum, PřF UK, Praha, 2001.
Nilsen, E. T. – . Orcutt, D. M. The Physiology of Plants under Stress, USA. 1996.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J.: Biologické principy ochrany přírody. Portál, Praha 2001.
Vačkář, D. [ed.]: Ukazatele změn biodiverzity. Academia, Praha, 2005.
Slavíková, J.: Ekologie rostlin. SPN, Praha 1986.
Walter, H.: Vegetation of the Earth and ecological systems of the geo-biosphere. 3rd Ed. – Berlin 1985.
Michal, I. – Petříček, V. et. al. (1999): Péče o chráněná území I. a II. Praha, AOPK ČR.
Míchal, I. et al. (1992): Obnova ekologické stability lesů. Praha, Academia 1992, 169 s.
Vacek, S. – Moucha, P. (2011): Péče o lesy v chráněných územích. Praha, Česká zemědělská univerzita, 1053 s.
Smejkal, J. (2003): Rámcové zásady lesního hospodaření pro typy přírodních stanovišť v územích soustavy Natura 2000 v České republice. – AOPK ČR, Praha
Háková, A., Klaudisová, A., Sádlo, J. (2004).: Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. Planeta XII, 3 – druhá část. – Ministerstvo životního prostředí, Praha.
Moravec, J., et al., 1995: Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. - Severočes. Přír., Litoměřice, append., 1995.
Chytrý, M. et al.: Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic. – Folia MU Brno, 2003.
Rychnovská, M. et al.: Ekologie lučních porostů. – Academia, Praha, 1985.
Poleno, Z., Vacek, S. et al.: Pěstování lesů I. Ekologické základy pěstování lesů. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s.r.o. 2011, 320 s.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústní zkouška formou odborné rozpravy

Sylabus DAPBIZI - Aplikovaná biologie a ekologie živočichů
2013

Kreditové hodnocení předmětu 20

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Smrž Jaroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 30 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět bude zaměřen především na tyto oblasti:
Bioindikace živočichů
Stanoviště
Chránění a ohrožení živočichové
Nepůvodní druhy živočichů
Domestikované druhy
Paraziti - hospodářských zvířat a člověka
Skladové hospodářství
Druhy významné z hlediska výživy.
Chov bezobratlých živočichů pro aplikované účely
Chov a management populací volně žijících obratlovců pro hospodářské účely

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Na základě odborných znalostí skupin stanovit její význam pro člověka.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Bioindikace živočichů
Stanoviště – vazba na něj, abiotické, biotické podmínky, potravní nabídka a biodiverzita, vazby rostlina – konzument, kořist – predátor, hostitel – parazit, využití bioindikačních schopností v ochraně přírody, hodnocení stanovišť, Natura 2000, zemědělství, krajinářství, biokoridory, úloha biotopů vytvořených lidskou činností, významné bioindikátory ve vztahu k faktorům a stanovištím, ochranná pásma.
Chránění a ohrožení živočichové – červené seznamy a jejich využití, management, legislativa – ochrana přírody, směrnice ES, Bernská a Bonnská konvence, CITES, ochrana biodiverzity - pojem biodiverzity druhové, genetické, biotopové, monokultury, udržitelné hospodářství. Chráněné druhy, možnosti vyhubení, vzácné, ohrožené, zranitelné, klíčové, vlajkové, deštníkové druhy.
Nepůvodní druhy živočichů – invazní druhy, domestikované druhy, význam v krajině, pro člověka, stanoviště, interakce s jinými druhy, invazní ekologie.
Hospodářské aspekty
Domestikované druhy – význam, důvody domestikace, domestikační centra, změny chování domestikovaných druhů, využití, aplikace, krajinné změny vzniklé v souvislosti s domestikací.
Škůdci v zemědělství a lesnictví – otázka škůdce a užitečného živočicha, integrovaná ochrana rostlin, výhody a nevýhody chemického ošetření, využití parazitů, parazitoidů, predátorů k ochraně plodin a domestikovaných živočichů, úloha semiochemikálií v komunikaci, řešení škod na příkladu kůrovcových kalamit.
Paraziti - hospodářských zvířat a člověka - faktory parazitace, druhotné účinky, přenos chorob, choroby u nás a v tropech, kontrola či omezení působnosti, léčení, změny rozšíření parazitací v současnosti.
Skladové hospodářství - možnosti škod (požer, znečištění, intoxikace), kontrola chemická, fyzická, biologická,
důsledky pro potravu lidí i hospodářských zvířat. Druhy významné z hlediska výživy.
Chov bezobratlých živočichů pro aplikované účely (laboratoře, biotechnologie, budoucnost potravinářských projektů, včelařství). Chov a management populací volně žijících obratlovců pro hospodářské účely (rybářství, myslivost, lovná zvěř).

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kolektiv autorů. Invazní ekologie - prezentace k přednáškám kurzu PřF UPOL z roku 2009.
Křístek, J., Urban, J., 2004. Lesnická entomologie. Academia Praha.
Mlíkovský J., Stýblo P. 2006. Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. ČSOP, Praha.
Pecina P., Čepická A. Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů. 1,2,3. SPN, Praha, 1979, 1987, 1988.
Primack R.B., Kindlman P., Jersáková J., 2001: Biologické principy ochrany přírody. Portál Praha.
Skuhravý, V. et al., 1968. Metody chovu hmyzu. Academia, Praha.
Volf, P., Horák, P., 2007. Paraziti a jejich biologie. Triton Praha.

Literatura doporučená studentům Bartoš, J., Verner, P., 1979. Ochrana proti skladištním škůdcům a chorobám. SZN, Praha.
Häni, F., Popow, G., Reinhard, H., Schwarz, A., Tanner, K., Vorlet, M., 1993. Obrazový atlas chorob a škůdců polních plodin. Scientia Praha.
Hluchý, M., Ackermann, P., Zacharda, M., Bagar, M., Jetmarová, E., Vanek, G., 1997. Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné. Biocont Laboratory Brno.
Müller, F., 1956. Zemědělská entomologie. Nakl.ČSAV, Praha.
Pfeffer A. 1988. Kůrovcovití a jádrohlodovití. Academia, Praha.
Schwarz, A., Etter, J., Künzler, R.,Potter, C., Rauchenstein, H.R., 1996. Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny. Biocont Laboratory Brno.
Uhlířová, H., Kapitola, P., 2004. Poškození lesních dřevin, Lesnická práce s.r.o., Kostelec n.Černými lesy
Vačkář, D., 2005. Ukazatele změn biodiverzity. Academia Praha.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústní zkouška formou odborné rozpravy.

Sylabus DAPKREK - Aplikovaná a krajinná ekologie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 15

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vacek Stanislav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 30 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení studentů s problematikou aplikované ekologie krajiny v podmínkách ČR, a to zejména ve vazbě na ochranu přírody, zemědělství, lesní hospodářství, vodního hospodářství, průmyslovou a důlní činnost.
Seznam studijních bloků: pojetí aplikované a krajinné ekologie, geodiverzita krajiny a možnosti jejího zachování, projevy lidské činnosti v krajině, krajinný ráz a změny v krajině, plánování a tvorba krajiny, územní systémy ekologické stability, ochrana kulturní krajiny, trendy dalšího vývoje krajiny, význam a ochrana půdy v krajině, význam ekologicky opodstatněného obhospodařování krajiny, aplikovaná a krajinná ekologie a ochrana přírody, aplikovaná a krajinná ekologie a lesní hospodářství, aplikovaná a krajinná ekologie a zemědělství, aplikovaná a krajinná ekologie a vodní hospodářství, aplikovaná a krajinná ekologie a průmyslová a důlní činnost.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení studentů s problematikou aplikované ekologie krajiny v podmínkách ČR, a to zejména ve vazbě na ochranu přírody, zemědělství, lesní hospodářství, vodního hospodářství, průmyslovou a důlní činnost.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Seznam studijních bloků: pojetí aplikované a krajinné ekologie, geodiverzita krajiny a možnosti jejího zachování, projevy lidské činnosti v krajině, krajinný ráz a změny v krajině, plánování a tvorba krajiny, územní systémy ekologické stability, ochrana kulturní krajiny, trendy dalšího vývoje krajiny, význam a ochrana půdy v krajině, význam ekologicky opodstatněného obhospodařování krajiny, aplikovaná a krajinná ekologie a ochrana přírody, aplikovaná a krajinná ekologie a lesní hospodářství, aplikovaná a krajinná ekologie a zemědělství, aplikovaná a krajinná ekologie a vodní hospodářství, aplikovaná a krajinná ekologie a průmyslová a důlní činnost.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Low, J. – Michal, I. (2003): Krajinný ráz. Praha, Lesnická práce s. r. o., 544 s.
Forman, R. T. T., – Gordon, M. (1993): Krajinná ekologie. Praha, Academia, 583 s.
Kender, J. ed. (2000): Teoretické aspekty ekologie krajiny. Praha, MŽP, 220 s.
Němec, J. – Pojer, F. et al. (2007): Krajina v České republice. Praha, Consult, 399 s

Literatura doporučená studentům Molles, M. C. (2009):Ecology: Concepts and Applications. McGraw-Hill Science Engineering, 572 p.
Forman, R. T. T., – Gordon, M. (1986): Landscape Ecology. New York, J. Wiley and Sons, 583 p.
Zonnenveld, I. S. (1995): Land Ecology. Amsterodam, SPB Academic Publishing.
von Droste, B. – Plachter, H. – Rösller, M. (1995): Cultural Landascapes of Universal Value. Stuttgart, N. Y., (UNESCO), Gustav Fischer Verlag, Jena, 464 p.
Sanderson, J. et al. /ed./ (2000): Landscape Ecology: a top-down approach. Boca Raton, Fl.: Lewis,
Klopatek, J. M. - Gardner, R. H. /eds./ (1999): Landscape ecological analysis: issues and applications. New York, Springer,
Pietrzak, M. (1998): Syntezy krajobrazowe. Zalożenia, problemy, zastosowania. Bogucki Wydawnictvo Naukowe, Poznań, 168 p.
Kovář, P. /ed./ (1999): Nature and Culture in Landscape Ecology. Karolinum, Prague, 414 p.
Braniš, M. /ed./ (1999): Nature and Culture in Landscape Ecology, Part 2: Applied Landscape Ecology. Acta Universitas Carolinae, Prague.
Kovář, P. /ed./ (2004): Natural Recovery in Human-Made Deposits in Landscape. Academia, Praha.
Sádlo, J. et al. (2005): Krajina a revoluce. Praha, Malá Skála, 247 s.
Cílek, V. (2002): Krajiny vnitřní a vnější. Praha, Dokořán, 231 s.
Květ, R. (2003): Duše krajiny. Praha, Academia.
Buček, A. – Lacina, J. (2000): Geobiocenologie. II. Brno, MZLU.
Sádlo, J., Storch, D. (2000): Biologie krajiny. Biotopy České republiky. Praha, Vesmír, 94 s.
Primack, R., B. – Kindlman, P. – Jersaková, J. (2001): Biologické principy ochrany přírody. Praha, Portál.
Vyskot, I. et. al. (2003): Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů. Praha, MŽP ČR.
Lipský, Z. (2000): Sledování změn v kulturní krajině. Kostelec n. Č. l., Lesnická práce s. r. o.
Míchal, I. et al. (1992): Obnova ekologické stability lesů. Praha, Academia 1992, 169 s.
Vacek, S. – Moucha, P. (2011): Péče o lesy v chráněných územích. Praha, Česká zemědělská univerzita, 1053 s.
Šarapatka, B. – Hejcman, M. (2004): Diverzita a ekologické zemědělství. MŽP ČR, Praha.
Šarapatka, B. – Niggli, U et al. (2008): Zemědělství a krajina. UP v Olomouci, Olomouc, 272 s.
Koukal, Z. – Němec, J. – Pošmourný, K. (2005): Geologická paměť krajiny. Praha, Česká geologická služba.
Smejkal, J. (2003): Rámcové zásady lesního hospodaření pro typy přírodních stanovišť v územích soustavy Natura 2000 v České republice. AOPK ČR, Praha
Háková, A., Klaudisová, A., Sádlo, J. (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. Planeta XII, 3 – druhá část. – Ministerstvo životního prostředí, Praha, 144 s.
Brožová, J. – Staňková, J. – Vačkář, D. /eds./ (2005): Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky. Praha, MŽP, 114 s.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústní zkouška formou odborné rozpravy

Sylabus DAPTOEK - Aplikovaná toxikologie a ekotoxikologie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 20

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Musílek Kamil

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 30 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je seznámit studenta s toxikologicky významnými uměle připravenými sloučenami a toxiny vyskytujícími se v přírodě včetně procesů, které s nimi souvisí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je aplikace znalostí studentů získaných při studiu základů ekologie a toxikologie v oblasti studia toxických vlivů na člověka, dále v ostatních organismech a zejména pak vlivů v populacích a společenstvech.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Vybrané toxikologicky významné anorganické sloučeniny.
Vybrané toxikologicky významné organické sloučeniny.
Vybrané toxiny mikroorganismů.
Vybrané toxiny hub a rostlin.
Vybrané toxiny živočichů.
Toxikologie potravin a léků.
Průmyslově významné toxiny.
Vybrané kapitoly z ekotoxikologie

Literatura, na níž je předmět vystavěn Klaassen, C.D. Casarett and Doull´s Toxicology. The basic science of poisons. New York, Mc Graw-Hill, 7th ed., 2008.
Hoffman, D.J, Rattner, B.A., Burton, G.A., Cairns, J. Handbook of Ecotoxicology. Boca Raton, London, 2nd ed., 2003.
Pavlíková, D. a kol. Ekotoxikologie. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha 2008.
Lüllmann H., Mohr K., Wehling M. Farmakologie a toxikologie. Grada, Praha 2004.
Hrdina, V. a kol. Přírodní toxiny a jedy. Galén, Praha 2004.

Literatura doporučená studentům 1. Paleček J., Linhart, I., Horák, J.: Toxikologie a bezpečnost práce v chemii, VŠCHT Praha, Praha 1999.
2. Kočí V., Mocová K. Ekotoxikologie pro chemiky. VŠCHT Praha, Praha 2009.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústní zkouška. Klasifikace prospěl/neprospěl.

Sylabus DBIOMON - Biomonitoring
2013

Kreditové hodnocení předmětu 20

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 30 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Anotace předmětu.
Seznámení studentů s komplexním systémem sledování životního prostředí, tzn. environmentální biologický monitoring a biomarkery použité k monitorování, biomonitoring vodního prostředí včetně sledování vhodných biomarkerů, lišejníky - jako bioindikátory znečištění ovzduší, biomarkery pro lidský biomonitoring: biomarkery expozice (vnitřní dávky a efektivní dávky), biomarkery účinku a biomarkery citlivosti- především mykotoxiny, těžké kovy, PCB, pesticidy, rozpouštědla, aromatické aminy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámení studentů s komplexním systémem sledování životního prostředí. Biologický monitoring zahrnuje především monitorování přítomnosti cizorodých látek v prostředí pomocí biologického indikátoru. Bude proveden teoretický průřez problematikou monitoringů ekosystémů, s akcentem na antropogenní poškození. Seznámení s hlavními rostlinnými a živočišnými druhy jako bioindikátory (včetně člověka), a způsoby jejich sledování. Metody sledování lidské expozice cizorodými toxickými nebo potenciálně toxickými látkami z prostředí , pozornost bude věnována i problematice odběrů vzorků, analytických metod, vyhodnocení získaných dat a komplexní interpretaci výsledků.
Předmět bude směrován do určité oblasti podle zaměření disertační práce a v této oblasti by student měl prokázat komplexní přehled.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Základní témata přednášek:
-Komplexní systém sledování životního prostředí.
-Monitoring lesních ekosystémů s akcentem na antropogenní poškození lesů, a to zejména na zdravotní stav lesních porostů a jejich poškození imisemi.
-Monitoring vodních ekosystémů, ukazatele kvality vod, indikátory znečištění
-Monitoring agroekosystémů, analýzy půd, rostlin, měření fyziologických charakteristik rostlin, poškození rostlin, zdravotní stav rostlin
- Metody průzkumu živočichů – odběry a odchyty vodních živočichů, průzkumy suchozemských bezobratlých, metody průzkumu hmyzu, ekologické metody, vyhodnocování zoologických vzorků; průzkumy obratlovců – odchyt, značení, dokumentace, práce s chráněnými a ohroženými druhy, ptáci – kroužkování, budky, hlasy, sledování jarního a podzimního tahu, savci – kosterní pozůstatky, odchyty do živolovek, sítí, telemetrie.
-Výstupy botanických a zoologických průzkumů – faunistická zpráva, ekologická zpráva, návrh managementu, plán péče, seznam druhů, rozšíření, odborný článek, review.
- Bioindikační hodnocení vývoje imisní zátěže pomocí lišejníků a dalších organizmů
-Metody sledování lidské expozice cizorodými látkami z životního prostředí, využití biomarkerů.
-bezpečnost potravin a monitoring kvality potravin

Literatura, na níž je předmět vystavěn Conti, M.E. Bioindicators and biomarkers for environmental quality and human exposure assessment. Biological monitoring: theory and application. UK, Southamton, Boston: WIT Press, 2008, p. 227.
Philp, R.B.: Ecosystems and human health. Toxicology and environmental hazards. Boca Raton, London, New York, Washington: CRC Press, 2001, 314.

Literatura doporučená studentům Bardoděj, Z. a kol.: Biologické expoziční testy, Praha: Avicenum, 1987, 3-357
Vacek, S. et al. (2007): Zdravotní stav a dynamika lesních ekosystémů Krkonoš pod stresem vyvolaným znečištěním ovzduší. Folia forestalia Bohemica. Lesnická práce, s.r.o., č. 4, 2007, 216 s.
Anonymus (1996): Manual of methodologies and criteria for mapping critical levels/loads and geographical areas where they are exceeded. Texte 71/96, UN ECE Convention on Long range transboundary air pollution. Umweltbundesamt, Berlin, 142 stran.
Schwarz O., Hošek J., Anděl P., Hruška J., Hofmeister J., Svoboda T. et Petržílka L. (2009): Soubor map atmosférické depozice, překročení kritických zátěží síry a dusíku pro lesní ekosystémy a lišejníkové indikace imisní zátěže v KRNAP a CHKO Jizerské hory. - Lesnická práce s.r.o.
Anděra M., Horáček I. 1982. Poznáváme naše savce. Mladá Fronta, Praha.
Vlašín M. 2007. Klíč k určování obojživelníků a plazů. Rezekvítek, Brno.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústní zkouška formou odborné a vědecké rozpravy.

Sylabus DBSTATI - Biostatistika
2013

Kreditové hodnocení předmětu 10

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 20 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem kurzu je získání přehledných znalostí o možnostech aplikace vybraných typů vícerozměrných statistických metod ve výzkumu a při řešení reálných úkolů a problémů v biologii a ekologii. Pozornost je zaměřená na zásady volby metody dle typu problému a dat, na porozumění analytickým možnostem dané metody, na správnost použití (ověření předpokladů, detekce vlivných bodů, alternativní možnost řešení) a na využití výsledků analýzy. Součástí kurzu je seznámení a práce s různými typy softwaru, například se statistickým softwarem Statistica a IBM SPSS, specializovaným softwarem typu CANOCO a CanoDraw, případně s využitím jazyka R.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem kurzu je získání přehledných znalostí o možnostech aplikace vybraných typů vícerozměrných statistických metod ve výzkumu a při řešení reálných úkolů a problémů v biologii a ekologii.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Obsah kurzu
1. Kvantitativní data: Parametrické testy hypotéz pro dva výběry, jedna proměnná. Přehled vybraných neparametrických testů pro jeden a dva výběry, ověření předpokladů (normalita, shoda rozptylů, transformace), síla testu, rozsah výběru, odhad efektu pokusných podmínek.
2. Kategoriální data: Testy homogenity, testy nezávislosti, metody pro malé výběry, replikace testů. Problém analýzy v retrospektivní studii, Berksonův klam.
3. Kausalita versus statistická závislost. Míry závislosti a regresní model pro dvě veličiny.
4. ANOVA parametrická i neparametrická pro jeden a dva faktory, ověření předpokladů. Detekce interakce, odhad kontrastů.
5. Následné testy ve faktorových pokusech, různé přístupy ke korekci chyby alfa při opakovaných testech hypotéz (následné testy, problematika false discovery rate).
6. Klasifikace prvků a prediktivní vlastnosti klasifikačních modelů (ROC křivka).
7. Analýza kovariance.
8. Míry biodiverzity.
9. Statistický software Statistica, využití možností MsExcelu.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Hebák P. a kolektiv. Vícerozměrné statistické metody (díly 1 až 3), Informatorium Praha.
Lepš J., Šmilauer P.: Multivariate Analysis of Ecological Data using CANOCO, Cambridge University Press.
Lepš J., Šmilauer P.: Multivariate analysis of ecological data, elektronická verze http://regent.jcu.cz/textbook.pdf. Verze v překladu do češtiny: Dana Vašková, s následnými korekcemi autorů. BF JČU, České Budějovice, elektronický zdroj http://old.botany.upol.cz/prezentace/duch/leps.pdf, přístup dne 15.4.2012.

Literatura doporučená studentům Palmer V.: Ordination ethods for Ecologists, web http://ordination.okstate.edu/index.html, přístup dne 15. 4. 2012.
Šmilauer Petr: CanoDraw for Windows v. 4.0. Software na http://www.canodraw.com/, přístup dne 15.4.2012

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Úspěšné zakončení kurzu předpokládá zpracování závěrečného projektu při využití vlastních dat, vhodných statistických metod a adekvátních technologických nástrojů. Student v diskusi nad závěrečným projektem prokáže schopnost zvolit, zdůvodnit a použít vhodné metody analýzy dat, porozumí předpokladům a vlastnostem použitých metod, popíše postup získání výsledků a interpretuje výsledky analýzy.

Sylabus DDISPRA - Disertační práce
2013

Kreditové hodnocení předmětu 30

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disertační práce v rozsahu minimálně 200 000 znaků včetně mezer (111 stran).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Prokázat schopnost vědecky pracovat, syntetizovat poznatky z vědeckých databází a vědecké literatury. Očekávají se nové originální a dosud nepublikované poznatky, které uchazeč zpracuje a statisticky vyhodnotí a učiní odpovídající závěry.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn Vědecká literatura, vědecké databáze - WOS, Scopus, EBSCO aj.

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předložení disertační práce v požadovaném rozsahu.

Sylabus DENDROL - Dendrologie
2013

Sylabus DCHZIPR - Chemie životního prostředí
2013

Kreditové hodnocení předmětu 15

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Dohnal Vlastimil

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 30 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět Chemie životního prostředí je zaměřen na jednotlivé aspekty všech složek životního prostředí, jejich znečišťování či dekontaminace. Též jsou probírány jednotlivé druhy výrob, jejich technologie a vliv těchto technologií na životní prostředí. U technologií, kde dochází k poškozování životního prostředí jsou probírány technologie ochrany ŽP.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cíl předmětu: Cílem předmětu je rozvinout znalosti problematiky chemie ŽP, které studenti získali v průběhu magisterského studia a podrobněji se zaměřit na vybrané významné kontaminanty v životním prostředí z pohledu jejich chemické interakce s jednotlivými složkami ŽP, transportu, toxicity. Kromě toho je část přednášek zaměřena na vliv ŽP na bezpečnost potravinových zdrojů a na aktuální problematiku energetických zdrojů a jejich vliv na ŽP.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky:
1. Definice a charakteristika základních pojmů.
2. Ekotoxikologie.
3. Interakce organismu s kontaminanty a polutanty, akumulace.
4. Osud kontaminantu v životním prostředí.
5. Globální problémy ŽP.
6. Problémy ŽP v ČR.
7. Atmosféra – specifické problémy vybraných polutantů a jejich řešení.
8. Hydrosféra – specifické problémy vybraných polutantů a jejich řešení.
9. Pedosféra – specifické problémy vybraných polutantů a jejich řešení.
10. Vliv životního prostředí na bezpečnost potravinových zdrojů.
11. Energetika.
12. Vybraná témata odpadového hospodářství

Literatura, na níž je předmět vystavěn McMurry J. Organická chemie. VŠCHT Praha, Praha 2007.
Rajchard, J. Ekologie. III. : struktura a funkce ekosystému, produkční ekologie, biogeochemické cykly,
chemické faktory prostředí, základy ekologie půdy, ekologie vodního prostředí, aktuální celosvětové
ekologické problémy. České Budějovice: Kopp 2002.
Connell D.W. et al.: Introdustion to ecotoxicology. Blackwell science. 1999.

Literatura doporučená studentům Waisser K.: Bioorganická chemie, Karolinum, Praha 1998.
Vodrážka, Z., Krechl, J.: Bioorganická chemie, SNTL, Praha 1991.
Moldan, B. Životní prostředí České republiky: vývoj a stav do konce roku 1989, Praha: Academia
1990.
Weber W. J.: Environmental Systems and Processes: Principles, Modelling and Design, Wiley Interscience, 2001.
Evangelou V.P.: Environmental Soil and Water Chemistry: Principles and Applications, Wiley Interscience. 1998.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student absolvuje písemný test. V případě 70% úspěšnosti absolvuje ústní zkoušku.

Sylabus DIBIS1 - Didaktika biologie 1
2008

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity

BITE Biologická technika

ZOT Základy odborné biologické terminologie

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

DIBIS2 Didaktika biologie 2

Anotace předmětu Naučit budoucí učitele strávně transformovat vědecké pojmy z biologie do úrovně daného věku žáků. Správně stanovit výchovně vzdělávací cíle se zřetelem k ekologické výchově. Naučit studenty správné volby metod, forem práce, používání pomůcek. Studenti by měli zvládnout strukturaci učiva, pracovat se základními pojmy. Mají se naučit vést praktická zaměstnání v hodině i vedení laboratorních cvičení.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poznání zákonitostí vyučovacího procesu při výuce biologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do didaktiky biologie.
2. Pojmotvorný proces v biologii
3. Didaktické zásady
4. Didaktické zásady
5. Didaktické zásady
6. Didaktické zásady
7. Vyučovací metody
8. Vyučovací metody
9. Vyučovací metody
10.Metody pokusu
11.Organizační formy ve výuce biologie
12.Organizační formy ve výuce biologie
13.Materiální prostředky výuky
14.Ověřování výsledků v biologii
15.Příprava učitele na vyučovací hodinu

Program cvičení z Didaktiky biologie
1. Pojetí výuky biologie na SŠ
2. Charakteristika koncepcí učiva
3. Formulace výchovně vzdělávacích cílů
4. Výběr a porovnání pojmů ve výuce biologie SŠ
5. Práce s pojmy v biologii
6. Osnovy pěstitelských prací
7. Příprava krátkého výkladu
8. Popis obrazu
9. Porovnání obrazu a diapizitivu
10. Zařazení referátu do vyučovací hodiny
11. Nákres a zápis na tabuli
12. Příprava skupinové a párové práce
13. Didaktické prostředky a jejich využití ve výuce
14. Didaktické prostředky, jejich využití ve výuce
15. Závěrečné hodnocení semináře

Literatura, na níž je předmět vystavěn Altmann, A., Horník, F.: Vybrané kapitoly z didaktiky biologie.
I., II., III., SPN, Praha, 1986.
Maslowski, O.: Didaktika biologie. UP, Olomouc, 1990.

Literatura doporučená studentům Altmann, A.: Metody a zásady ve výuce biologie. SPN, Praha, 1975.
Dvořák, F.: Základy didaktiky biologie. UJEP, Brno, 1982.
Stoklasa, J.: Vytváření didaktických dovedností učitele biologie.
SPN, Praha, 1984.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Seminární práce :
Vyberte pojmy ze dvou na sebe navazujících kapitol a vypište pojmy základní , opěrné, rozšiřující. Vyznačte nadřazenost pojmů.

Sylabus DIBIS2 - Didaktika biologie 2
2008

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

DIBIS1 Didaktika biologie 1

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Naučit budoucí učitele strávně transformovat vědecké pojmy z biologie do úrovně daného věku žáků. Správně stanovit výchovně vzdělávací cíle se zřetelem k ekologické výchově. Naučit studenty správné volby metod, forem práce, používání pomůcek. Studenti by měli zvládnout strukturaci učiva, pracovat se základními pojmy. Mají se naučit vést praktická zaměstnání v hodině i vedení laboratorních cvičení.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poznání zákonitostí vyučovacího procesu při výuce biologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do didaktiky biologie
2. Pojmotvorný proces v biologii
3. Didaktické zásady
4. Didaktické zásady
5. Didaktické zásady
6. Didaktické zásady
7. Vyučovací metody
8. Vyučovací metody
9. Vyučovací metody
10.Metody pokusu
11.Organizační formy ve výuce biologie
12.Organizační formy ve výuce biologie
13.Materiální prostředky výuky
14.Ověřování výsledků v biologii
15.Příprava učitele na vyučovací hodinu

Program cvičení:
1. Pojetí výuky biologie na SŠ
2. Charakteristika koncepcí učiva
3. Formulace výchovně vzdělávacích cílů
4. Výběr a porovnání pojmů ve výuce biologie SŠ
5. Práce s pojmy v biologii
6. Osnovy víceletých gymnázií
7. Příprava krátkého výkladu
8. Popis obrazu
9. Porovnání obrazu a diapozitivu
10.Zařazení referátu do vyučovací hodiny
11.Nákres a zápis na tabuli
12.Příprava skupinové a párové práce
13.Didaktické prostředky a jejich využití ve výuce
14.Didaktické prostředky a jejich využití ve výuce
15.Závěrečné hodnocení

Literatura, na níž je předmět vystavěn Altmann, A., Horník, F.: Vybrané kapitoly z didaktiky biologie.
Maslowski, O.: Didaktika biologie. UP, Olomouc, 1990.

Literatura doporučená studentům Altmann, A.: Metody a zásady ve výuce biologie. SPN, Praha, 1975.
Dvořák, F.: Základy didaktiky biologie. UJEP, Brno, 1982.
Stoklasa, J.: Vytváření didaktických dovedností učitele biologie.
SPN, Praha, 1984.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Seminární práce. Ze zadané kapitoly připravte test (používejte všechny typy testových otázek).

Sylabus DIBIZ1 - Didaktika biologie 1
2008

Sylabus DIBIZ2 - Didaktika biologie 2
2008

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Poznání zákonitostí vyučovacího procesu při výuce biologie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Naučit budoucí učitele strávně transformovat vědecké pojmy z biologie do úrovně daného věku žáků. Správně stanovit výchovně vzdělávací cíle se zřetelem k ekologické výchově. Naučit studenty správné volby metod, forem práce, používání pomůcek. Studenti by měli zvládnout strukturaci učiva, pracovat se základními pojmy. Mají se naučit vést praktická zaměstnání v hodině i vedení laboratorních cvičení.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vyučovací formy
2. Vyučovací metody
3. Materiální prostředky ve výuce
4. Projektování ve výuce
5. Hodnocení ve výuce
6. Inovace vyučování

Cvičení:
Vyučování přírodopisu v 7., 8. a 9. ročníku ZŠ
- vyučovací hodina
- hodina laboratorních prací
- školní projekt
- pěstitelství
- mimoškolní aktivity
- využití ICT ve výuce

Literatura, na níž je předmět vystavěn Altmann, A., Horník, F.: Vybrané kapitoly z didaktiky biologie.
I., II., III., SPN, Praha, 1986.
Kalhous,Z.: Školní didaktika. Praha, Portál 2002
Švecová,M.: Teorie a praxe zařazení školních projektů výuce přírodopisu, biologie a ekologie. Praha, Karolinum 2001.
Maslowski, O.: Didaktika biologie. UP, Olomouc, 1990.
Skalková,J.: Obecná didaktika. Praha, Nakl. ISV 1999
Petty,G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 1996
Vzdělávací program Základní škola. Praha, Fortuna 1996
Vzdělávací program Národní škola. Praha, SPN 1997
Učebnice přírodopisu pro 6. - 9. r. ZŠ

Literatura doporučená studentům Altmann, A., Horník, F.: Vybrané kapitoly z didaktiky biologie.
I., II., III., SPN, Praha, 1986.
Kalhous,Z.: Školní didaktika. Praha, Portál 2002
Švecová,M.: Teorie a praxe zařazení školních projektů výuce přírodopisu, biologie a ekologie. Praha, Karolinum 2001.
Maslowski, O.: Didaktika biologie. UP, Olomouc, 1990.
Skalková,J.: Obecná didaktika. Praha, Nakl. ISV 1999
Petty,G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 1996
Vzdělávací program Základní škola. Praha, Fortuna 1996
Vzdělávací program Národní škola. Praha, SPN 1997

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Záp.: Zpracování návrhu projektu ve vyučování přírodopisu, aktivní účast na seminářích a zpracování zadaných úkolů.

Zk.: Student si vylosuje dvě šířeji koncipované otázky, které zodpoví.

Sylabus DIDABIZ1 - Didaktika biologie 1
2014

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Naučit budoucí učitele strávně transformovat vědecké pojmy z biologie do úrovně daného věku žáků. Správně stanovit výchovně vzdělávací cíle se zřetelem k ekologické výchově. Naučit studenty správné volby metod, forem práce, používání pomůcek. Studenti by měli zvládnout strukturaci učiva, pracovat se základními pojmy. Mají se naučit vést praktická zaměstnání v hodině i vedení laboratorních cvičení.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poznání zákonitostí vyučovacího procesu při výuce biologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do didaktiky biologie.
2. Základní pedagogické dokumenty. Vzdělávací programy. RVP.
3. Cíle ve vyučování přírodopisu
4. Didaktické zásady

Program cvičení z Didaktiky biologie

- organizační formy
- vyučovací metody
- obsah učiva
- ekologické prvky
- vyučovací hodina
- modernizace vyučování
- projekty
- laboratorní práce

Literatura, na níž je předmět vystavěn Učebnice přírodopisu pro 6. r. ZŠ
Kalhous,Z.: Školní didaktika. Praha, Portál 2002
Švecová,M.: Teorie a praxe zařazení školních projektů výuce přírodopisu, biologie a ekologie. Praha, Karolinum 2001.
Skalková,J.: Obecná didaktika. Praha, Nakl. ISV 1999
Petty,G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 1996
Vzdělávací program Základní škola. Praha, Fortuna 1996
Vzdělávací program Národní škola. Praha, SPN 1997

Literatura doporučená studentům Altmann, A.: Metody a zásady ve výuce biologie. SPN, Praha, 1975.
Dvořák, F.: Základy didaktiky biologie. UJEP, Brno, 1982.
Stoklasa, J.: Vytváření didaktických dovedností učitele biologie.
SPN, Praha, 1984.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na seminářích, zpracování zadaných úkolů a výstupů

Sylabus DIDABIZ2 - Didaktika biologie 2
2014

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Poznání zákonitostí vyučovacího procesu při výuce biologie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Naučit budoucí učitele strávně transformovat vědecké pojmy z biologie do úrovně daného věku žáků. Správně stanovit výchovně vzdělávací cíle se zřetelem k ekologické výchově. Naučit studenty správné volby metod, forem práce, používání pomůcek. Studenti by měli zvládnout strukturaci učiva, pracovat se základními pojmy. Mají se naučit vést praktická zaměstnání v hodině i vedení laboratorních cvičení.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vyučovací formy
2. Vyučovací metody
3. Materiální prostředky ve výuce
4. Projektování ve výuce
5. Hodnocení ve výuce
6. Inovace vyučování

Cvičení:
Vyučování přírodopisu v 7., 8. a 9. ročníku ZŠ
- vyučovací hodina
- hodina laboratorních prací
- školní projekt
- pěstitelství
- mimoškolní aktivity
- využití ICT ve výuce

Literatura, na níž je předmět vystavěn Altmann, A., Horník, F.: Vybrané kapitoly z didaktiky biologie.
I., II., III., SPN, Praha, 1986.
Kalhous,Z.: Školní didaktika. Praha, Portál 2002
Švecová,M.: Teorie a praxe zařazení školních projektů výuce přírodopisu, biologie a ekologie. Praha, Karolinum 2001.
Maslowski, O.: Didaktika biologie. UP, Olomouc, 1990.
Skalková,J.: Obecná didaktika. Praha, Nakl. ISV 1999
Petty,G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 1996
Vzdělávací program Základní škola. Praha, Fortuna 1996
Vzdělávací program Národní škola. Praha, SPN 1997
Učebnice přírodopisu pro 6. - 9. r. ZŠ

Literatura doporučená studentům Altmann, A., Horník, F.: Vybrané kapitoly z didaktiky biologie.
I., II., III., SPN, Praha, 1986.
Kalhous,Z.: Školní didaktika. Praha, Portál 2002
Švecová,M.: Teorie a praxe zařazení školních projektů výuce přírodopisu, biologie a ekologie. Praha, Karolinum 2001.
Maslowski, O.: Didaktika biologie. UP, Olomouc, 1990.
Skalková,J.: Obecná didaktika. Praha, Nakl. ISV 1999
Petty,G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 1996
Vzdělávací program Základní škola. Praha, Fortuna 1996
Vzdělávací program Národní škola. Praha, SPN 1997

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Záp.: Aktivní účast na seminářích a zpracování zadaných úkolů, zápočtový test.

Zk.: Student si vylosuje dvě šířeji koncipované otázky, které zodpoví.

Sylabus DIDBIOS - Didaktika biologie pro střední školy
2008

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: cvičení 10 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 6 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Naučit budoucí učitele strávně transformovat vědecké pojmy z biologie do úrovně daného věku žáků. Správně stanovit výchovně vzdělávací cíle se zřetelem k ekologické výchově. Naučit studenty správné volby metod, forem práce, používání pomůcek. Studenti by měli zvládnout strukturaci učiva, pracovat se základními pojmy. Mají se naučit vést praktická zaměstnání v hodině i vedení laboratorních cvičení.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poznání zákonitostí vyučovacího procesu při výuce biologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do didaktiky biologie.
2. Pojmotvorný proces v biologii
3. Didaktické zásady
4. Didaktické zásady
5. Didaktické zásady
6. Didaktické zásady
7. Vyučovací metody
8. Vyučovací metody
9. Vyučovací metody
10.Metody pokusu
11.Organizační formy ve výuce biologie
12.Organizační formy ve výuce biologie
13.Materiální prostředky výuky
14.Ověřování výsledků v biologii
15.Příprava učitele na vyučovací hodinu

Program cvičení z Didaktiky biologie
1. Pojetí výuky biologie na SŠ
2. Charakteristika koncepcí učiva
3. Formulace výchovně vzdělávacích cílů
4. Výběr a porovnání pojmů ve výuce biologie SŠ
5. Práce s pojmy v biologii
6. Osnovy pěstitelských prací
7. Příprava krátkého výkladu
8. Popis obrazu
9. Porovnání obrazu a diapizitivu
10. Zařazení referátu do vyučovací hodiny
11. Nákres a zápis na tabuli
12. Příprava skupinové a párové práce
13. Didaktické prostředky a jejich využití ve výuce
14. Didaktické prostředky, jejich využití ve výuce
15. Závěrečné hodnocení semináře

Literatura, na níž je předmět vystavěn Altmann, A., Horník, F.: Vybrané kapitoly z didaktiky biologie.
I., II., III., SPN, Praha, 1986.
Maslowski, O.: Didaktika biologie. UP, Olomouc, 1990.

Literatura doporučená studentům Altmann, A.: Metody a zásady ve výuce biologie. SPN, Praha, 1975.
Dvořák, F.: Základy didaktiky biologie. UJEP, Brno, 1982.
Stoklasa, J.: Vytváření didaktických dovedností učitele biologie.
SPN, Praha, 1984.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Seminární práce. Ze zadané kapitoly připravte test (používejte všechny typy testových otázek).
Zkouška praktická a ústní.

Sylabus DIDBIOS1 - Didaktika biologie pro SŠ 1
2012

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

DIDBIOS2 Didaktika biologie pro SŠ 2

Anotace předmětu Naučit budoucí učitele strávně transformovat vědecké pojmy z biologie do úrovně daného věku žáků. Správně stanovit výchovně vzdělávací cíle se zřetelem k ekologické výchově. Naučit studenty správné volby metod, forem práce, používání pomůcek. Studenti by měli zvládnout strukturaci učiva, pracovat se základními pojmy. Mají se naučit vést praktická zaměstnání v hodině i vedení laboratorních cvičení. Exkurze a práce v přírodě. Projektové vyučování v biologii.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poznání zákonitostí vyučovacího procesu při výuce biologie. Inovace, evaluace a autoevaluace ve vyučování biologii.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky . Úvod do didaktiky biologie.
2. Pojmotvorný proces v biologii
3. Didaktické zásady
4. Didaktické zásady
5. Didaktické zásady
6. Didaktické zásady
7. Vyučovací metody
8. Vyučovací metody
9. Vyučovací metody
10. Metody pokusu ve výuce
11. Organizační formy ve výuce biologie
12. Organizační formy ve výuce biologie
13. Materiální prostředky výuky
14. Ověřování výsledků v biologii, evaluace a autoevaluace
15. Příprava učitele na vyučovací hodinu

Program cvičení z Didaktiky biologie
1. Pojetí výuky biologie na SŠ
2. Charakteristika koncepcí učiva
3. Formulace výchovně vzdělávacích cílů
4. Výběr a porovnání pojmů ve výuce biologie SŠ
5. Práce s pojmy v biologii
6. Osnovy pěstitelských prací
7. Příprava krátkého výkladu
8. Popis obrazu
9. Porovnání obrazu a diapozitivu
10. Zařazení referátu do vyučovací hodiny
11. Nákres a zápis na tabuli
12. Příprava skupinové a párové práce
13. Didaktické prostředky a jejich využití ve výuce
14. Didaktické prostředky, jejich využití ve výuce
15. Závěrečné hodnocení semináře

Literatura, na níž je předmět vystavěn Altmann, A., Horník, F.: Vybrané kapitoly z didaktiky biologie.
I., II., III., SPN, Praha, 1986.
Maslowski, O.: Didaktika biologie. UP, Olomouc, 1990.

Literatura doporučená studentům Altmann, A.: Metody a zásady ve výuce biologie. SPN, Praha, 1975.
Dvořák, F.: Základy didaktiky biologie. UJEP, Brno, 1982.
Stoklasa, J.: Vytváření didaktických dovedností učitele biologie.
SPN, Praha, 1984.
VALIŠOVÁ, A.: Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2011, ISBN 978-80-247-3357-9.
KOLÁŘ, Z.: Analýza vyučování. Praha: Grada, 2009, ISBN 978-80-247-2857-5.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet: zpracování zadaných úkolů průběžně zadávaných během semestru, docházka

Sylabus DIDBIOS2 - Didaktika biologie pro SŠ 2
2012

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

DIDBIOS1 Didaktika biologie pro SŠ 1

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Naučit budoucí učitele strávně transformovat vědecké pojmy z biologie do úrovně daného věku žáků. Správně stanovit výchovně vzdělávací cíle se zřetelem k ekologické výchově. Naučit studenty správné volby metod, forem práce, používání pomůcek. Studenti by měli zvládnout strukturaci učiva, pracovat se základními pojmy. Mají se naučit vést praktická zaměstnání v hodině i vedení laboratorních cvičení, exkurzí a práce v terénu. Evaluační a autoevaluační metody ve výuce.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poznání zákonitostí vyučovacího procesu při výuce biologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do didaktiky biologie
2. Pojmotvorný proces v biologii
3. Didaktické zásady
4. Didaktické zásady
5. Didaktické zásady
6. Didaktické zásady
7. Vyučovací metody
8. Vyučovací metody
9. Vyučovací metody
10.Metody pokusu
11.Organizační formy ve výuce biologie
12.Organizační formy ve výuce biologie, bezpečnost práce a ochrana zdraví při vyučování biologie, při práci v laboratořích, exkurzích výuce v terénu
13.Materiální prostředky výuky
14.Ověřování výsledků v biologii
15.Příprava učitele na vyučovací hodinu, modernizace výuky, využití nových technologií ve výuce

Program cvičení:
1. Pojetí výuky biologie na SŠ
2. Charakteristika koncepcí učiva
3. Formulace výchovně vzdělávacích cílů
4. Výběr a porovnání pojmů ve výuce biologie SŠ
5. Práce s pojmy v biologii
6. Osnovy víceletých gymnázií
7. Příprava krátkého výkladu
8. Popis obrazu
9. Porovnání obrazu a diapozitivu
10.Zařazení referátu do vyučovací hodiny
11.Nákres a zápis na tabuli
12.Příprava skupinové a párové práce
13.Didaktické prostředky a jejich využití ve výuce
14.Didaktické prostředky a jejich využití ve výuce
15.Závěrečné hodnocení

Literatura, na níž je předmět vystavěn Altmann, A., Horník, F.: Vybrané kapitoly z didaktiky biologie.
Maslowski, O.: Didaktika biologie. UP, Olomouc, 1990.

Literatura doporučená studentům Altmann, A.: Metody a zásady ve výuce biologie. SPN, Praha, 1975.
Dvořák, F.: Základy didaktiky biologie. UJEP, Brno, 1982.
Stoklasa, J.: Vytváření didaktických dovedností učitele biologie.
SPN, Praha, 1984.
VALIŠOVÁ, A.: Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2011, ISBN 978-80-247-3357-9.
KOLÁŘ, Z.: Analýza vyučování. Praha: Grada, 2009, ISBN 978-80-247-2857-5.
DVOŘÁKOVÁ, M.:Projektové vyučování v české škole: vývoj, inspirace, současné problémy. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2009, ISBN 978-80-246-1620-9.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet: seminární práce, zadávané průběžně během semestru, docházka a klasifikovaný test
zkouška: praktické aplikace teoretických poznatků ve vyučovacím procesu

Sylabus DIDBIOZ - Didaktika biologie pro 2. st. ZŠ
2008

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: cvičení 10 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 6 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Naučit učitele biologie (přírodopisu) strávně transformovat vědecké pojmy z biologie do úrovně daného věku žáků. Správně stanovit výchovně vzdělávací cíle se zřetelem k ekologické výchově. Naučit studenty správné volby metod, forem práce, používání pomůcek. Studenti by měli zvládnout strukturaci učiva, pracovat se základními pojmy. Mají se naučit vést praktická zaměstnání v hodině i vedení laboratorních cvičení.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poznání zákonitostí vyučovacího procesu při výuce biologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do didaktiky biologie.
2. Základní pedagogické dokumenty. Vzdělávací programy. RVP.
3. Cíle ve vyučování přírodopisu
4. Didaktické zásady

Program cvičení z Didaktiky biologie
Přírodopis v 6. r. základní školy
- organizační formy
- vyučovací metody
- obsah učiva
- ekologické prvky
- vyučovací hodina
- modernizace vyučování
- projekty
- laboratorní práce
- aktivizace žáků ve vyučování

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Učebnice přírodopisu pro 6. r. ZŠ
Kalhous,Z.: Školní didaktika. Praha, Portál 2002
Švecová,M.: Teorie a praxe zařazení školních projektů výuce přírodopisu, biologie a ekologie. Praha, Karolinum 2001.
Skalková,J.: Obecná didaktika. Praha, Nakl. ISV 1999
Petty,G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 1996
Vzdělávací program Základní škola. Praha, Fortuna 1996
Vzdělávací program Národní škola. Praha, SPN 1997

Literatura doporučená studentům Altmann, A.: Metody a zásady ve výuce biologie. SPN, Praha, 1975.
Dvořák, F.: Základy didaktiky biologie. UJEP, Brno, 1982.
Stoklasa, J.: Vytváření didaktických dovedností učitele biologie.
SPN, Praha, 1984.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zpracování návrhu projektu ve vyučování přírodopisu, aktivní účast na seminářích a zpracování zadaných úkolů.
Ústí zkouška.

Sylabus DIDBIOZ1 - Didaktika biologie pro ZŠ 1
2011

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Naučit budoucí učitele strávně transformovat vědecké pojmy z biologie do úrovně daného věku žáků. Správně stanovit výchovně vzdělávací cíle se zřetelem k ekologické výchově. Naučit studenty správné volby metod, forem práce, používání pomůcek. Studenti by měli zvládnout strukturaci učiva, pracovat se základními pojmy. Mají se naučit vést praktická zaměstnání v hodině i vedení laboratorních cvičení.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poznání zákonitostí vyučovacího procesu při výuce biologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do didaktiky biologie.
2. Základní pedagogické dokumenty. Vzdělávací programy. RVP.
3. Cíle ve vyučování přírodopisu
4. Didaktické zásady

Program cvičení z Didaktiky biologie

- organizační formy
- vyučovací metody
- obsah učiva
- ekologické prvky
- vyučovací hodina
- modernizace vyučování
- projekty
- laboratorní práce
- aktivizace žáků ve vyučování

Literatura, na níž je předmět vystavěn Učebnice přírodopisu pro 6. r. ZŠ
Kalhous,Z.: Školní didaktika. Praha, Portál 2002
Švecová,M.: Teorie a praxe zařazení školních projektů výuce přírodopisu, biologie a ekologie. Praha, Karolinum 2001.
Skalková,J.: Obecná didaktika. Praha, Nakl. ISV 1999
Petty,G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 1996
Vzdělávací program Základní škola. Praha, Fortuna 1996
Vzdělávací program Národní škola. Praha, SPN 1997

Literatura doporučená studentům Altmann, A.: Metody a zásady ve výuce biologie. SPN, Praha, 1975.
Dvořák, F.: Základy didaktiky biologie. UJEP, Brno, 1982.
Stoklasa, J.: Vytváření didaktických dovedností učitele biologie.
SPN, Praha, 1984.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na seminářích, zpracování zadaných úkolů a výstupů

Sylabus DIDBIOZ2 - Didaktika biologie pro ZŠ 2
2011

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Poznání zákonitostí vyučovacího procesu při výuce biologie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Naučit budoucí učitele strávně transformovat vědecké pojmy z biologie do úrovně daného věku žáků. Správně stanovit výchovně vzdělávací cíle se zřetelem k ekologické výchově. Naučit studenty správné volby metod, forem práce, používání pomůcek. Studenti by měli zvládnout strukturaci učiva, pracovat se základními pojmy. Mají se naučit vést praktická zaměstnání v hodině i vedení laboratorních cvičení.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vyučovací formy
2. Vyučovací metody
3. Materiální prostředky ve výuce
4. Projektování ve výuce
5. Hodnocení ve výuce
6. Inovace vyučování

Cvičení:
Vyučování přírodopisu v 7., 8. a 9. ročníku ZŠ
- vyučovací hodina
- hodina laboratorních prací
- školní projekt
- pěstitelství
- mimoškolní aktivity
- využití ICT ve výuce

Literatura, na níž je předmět vystavěn Altmann, A., Horník, F.: Vybrané kapitoly z didaktiky biologie.
I., II., III., SPN, Praha, 1986.
Kalhous,Z.: Školní didaktika. Praha, Portál 2002
Švecová,M.: Teorie a praxe zařazení školních projektů výuce přírodopisu, biologie a ekologie. Praha, Karolinum 2001.
Maslowski, O.: Didaktika biologie. UP, Olomouc, 1990.
Skalková,J.: Obecná didaktika. Praha, Nakl. ISV 1999
Petty,G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 1996
Vzdělávací program Základní škola. Praha, Fortuna 1996
Vzdělávací program Národní škola. Praha, SPN 1997
Učebnice přírodopisu pro 6. - 9. r. ZŠ

Literatura doporučená studentům Altmann, A., Horník, F.: Vybrané kapitoly z didaktiky biologie.
I., II., III., SPN, Praha, 1986.
Kalhous,Z.: Školní didaktika. Praha, Portál 2002
Švecová,M.: Teorie a praxe zařazení školních projektů výuce přírodopisu, biologie a ekologie. Praha, Karolinum 2001.
Maslowski, O.: Didaktika biologie. UP, Olomouc, 1990.
Skalková,J.: Obecná didaktika. Praha, Nakl. ISV 1999
Petty,G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 1996
Vzdělávací program Základní škola. Praha, Fortuna 1996
Vzdělávací program Národní škola. Praha, SPN 1997

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Záp.: Aktivní účast na seminářích a zpracování zadaných úkolů, zápočtový test.

Zk.: Student si vylosuje dvě šířeji koncipované otázky, které zodpoví.

Sylabus DIDMSK - Didaktika poznávání přírody
2004

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: seminář 6 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Poznání základních organizmů naší přírody a příprava vzdělávacích a výchovných aktivit s přírodovědným zaměřením

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poznání základních organismů naší přírody, charakteristia vztahů mezi organismy, metidické využití ve vzdělávacích programech předškolních zařízení

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Základní druhy rostlin
Základní druhy živočichů
Ekologické vztahy v přírodě
Příroda na podzim
Příroda v zimě
Příroda na jaře
Příroda v létě
(metodické aplikace a projekty)

Literatura, na níž je předmět vystavěn Opravilová,E.: Rok v mateřské škole : učebnice pro pedagogické obory středních, vyšších a vysokých škol : kurikulum předškolní výchovy. Praha, Portál 2003
Mladá,J.: Rostliny v prvouce a přírodovědě. Praha, Scientia 1996
Anděra,M.: Encyklopedie naší přírody. Bratislava, Slovart 2000
Čapková D.: Živočichové v přírodovědě a prvouce. Praha, Scientia 1993

Literatura doporučená studentům atlasy rostlin, živočichů, encyklopedie přírody z různých naklad.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zpracování seminární práce
Zápočtový test a praktické poznávání přírodnin

Sylabus DIDPMS - Didaktika poznávání přírody
2004

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Poznání základních organizmů naší přírody a příprava vzdělávacích a výchovných aktivit s přírodovědným zaměřením

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poznání základních organismů naší přírody, charakteristia vztahů mezi organismy, metidické využití ve vzdělávacích programech předškolních zařízení.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Základní druhy rostlin
Základní druhy živočichů
Ekologické vztahy v přírodě
Příroda na podzim
Příroda v zimě
Příroda na jaře
Příroda v létě
(metodické aplikace a projekty)

Literatura, na níž je předmět vystavěn Opravilová,E.: Rok v mateřské škole : učebnice pro pedagogické obory středních, vyšších a vysokých škol : kurikulum předškolní výchovy. Praha, Portál 2003
Mladá,J.: Rostliny v prvouce a přírodovědě. Praha, Scientia 1996
Anděra,M.: Encyklopedie naší přírody. Bratislava, Slovart 2000
Čapková D.: Živočichové v přírodovědě a prvouce. Praha, Scientia 1993

Literatura doporučená studentům atlasy rostlin, živočichů, encyklopedie přírody z různých naklad.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zpracování seminární práce
Aktivní účast na seminářích
Splnění podmínek docházky
Zápočtový test a praktické poznávání přírodnin

Sylabus DIDVLA1 - Didaktika vlastivědy
2007

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 7 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 7 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Didaktika vlastivědy seznamuje studenty se základními didaktickými pravidly při vyučování předmětu na prvním stupni základní školy ať jako samostatného předmětu, nebo jako vlastivědného učiva učiva v rámci integrovaného učení o přírodě o společnosti.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty se základními postupy, pravidly, metodami a formami při vyučování vlastivědy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Vyučování vlastivědy v našich zemích
Cíle vyučování vlastivědy na prvním stupni základní školy
Základní vyučovací metody a formy ve vlastivědě
Integrace vlastivědného vyučování
Využití ICT ve vlastivědě
Specifika historické a geografické vlastivědy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Matušková, Alena: Cvičení z didaktiky vlastivědy / Alena Matušková. -- 1. vyd.. -- Plzeň : Vydavatelství Západočeské univerzity, 1998. -- 93 s. ; 20 cm ISBN 80-7082-482-4

Vavrdová, Alena:Kapitoly z didaktiky vlastivědy / Alena Vavrdová. -- 1. vyd.. -- Olomouc : Univerzita Palackého, 2003. -- 83 s. ; 21 cm. -- (Skripta)
ISBN 80-244-0767-1

Řady učebnic vlastivědy z různých nakladatelství

Literatura doporučená studentům Matušková, Alena: Cvičení z didaktiky vlastivědy / Alena Matušková. -- 1. vyd.. -- Plzeň : Vydavatelství Západočeské univerzity, 1998. -- 93 s. ; 20 cm ISBN 80-7082-482-4

Vavrdová, Alena:Kapitoly z didaktiky vlastivědy / Alena Vavrdová. -- 1. vyd.. -- Olomouc : Univerzita Palackého, 2003. -- 83 s. ; 21 cm. -- (Skripta)
ISBN 80-244-0767-1

Řady učebnic vlastivědy z různých nakladatelství

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: Aktivní účast na seminářích a prezentace vlastivědného projektu
Zkouška: Student si vylosuje dvě šířeji koncipované otázky

Sylabus DIDZEM - Didaktika zeměpisu
2006

Kreditové hodnocení předmětu 7

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bělík Václav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 6 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 6 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Didaktika zeměpisu navazuje na základy obecné didaktiky se záměrem aplikovat získané teoretické poznatky do pedagogické praxe.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vybavit studenty souborem základních didaktických dovedností uplatnitelných při výuce zeměpisu. Přitom lze využít zkušeností z výuky obecné didaktiky a implementovat tyto poznatky a dovednosti do výuky předmětu zeměpisu. Vzbudit kreativné potence ve schopnost transformovat teoretické aplikace do didaktické roviny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Didaktika zeměpisu jako vědní obor.
2. Uplatnění základních organizačních forem výuky, včetně exkurzí, vycházek a výletů.
3. Přehled metod podle fází vyučovací hodiny.
4. Práce s mapou.
5. Samostatná práce žáků.
6. Hry a soutěže v hodinách zeměpisu, v rámci školy a regionu.

Literatura, na níž je předmět vystavěn HÁJEK, J. Vybrané kapitoly z didaktiky geografie. Plzeň: ZU.1999

Literatura doporučená studentům HERBER, V., SUDA, J. Cvičení z fyzické geografie I. Hydrologie. Plzeň: ZU. 1999
MACHYČEK, J., KUHNLOVÁ, H., PAPÍK, M. Základy didaktiky geografie. Bratislava: SPN. 1985
Metodiky a pracovní sešity k jednotlivým učebnicím zeměpisu.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínkou k zápočtu je:
a) vypracování seminární práce - komplexní příprava na jeden tématický okruh
b) vypracování metodického testu, motivačního příkladu, podkladů pro zpětný projektor apod.

Podmínky ke zkoušce:
a) obhajoba seminární práce z didaktického hlediska
b) ústní zkouška

Sylabus DIDZEME - Didaktika zeměpisu
2021

Kreditové hodnocení předmětu 7

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Miškář Dominik

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: cvičení 8 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 6 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Didaktika zeměpisu navazuje na základy obecné didaktiky se záměrem aplikovat získané teoretické poznatky do pedagogické praxe.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vybavit studenty souborem základních didaktických dovedností uplatnitelných při výuce zeměpisu. Přitom lze využít zkušeností z výuky obecné didaktiky a implementovat tyto poznatky a dovednosti do výuky předmětu zeměpisu. Vzbudit kreativné potence ve schopnost transformovat teoretické aplikace do didaktické roviny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Didaktika zeměpisu jako vědní obor.
2. Uplatnění základních organizačních forem výuky, včetně exkurzí, vycházek a výletů.
3. Přehled metod podle fází vyučovací hodiny.
4. Práce s mapou.
5. Samostatná práce žáků.
6. Hry a soutěže v hodinách zeměpisu, v rámci školy a regionu.

Literatura, na níž je předmět vystavěn HÁJEK, J. Vybrané kapitoly z didaktiky geografie. Plzeň: ZU.1999

Literatura doporučená studentům HERBER, V., SUDA, J. Cvičení z fyzické geografie I. Hydrologie. Plzeň: ZU. 1999
MACHYČEK, J., KUHNLOVÁ, H., PAPÍK, M. Základy didaktiky geografie. Bratislava: SPN. 1985
Metodiky a pracovní sešity k jednotlivým učebnicím zeměpisu.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínkou k zápočtu je:
a) vypracování seminární práce - komplexní příprava na jeden tématický okruh
b) vypracování metodického testu, motivačního příkladu, podkladů pro zpětný projektor apod.

Podmínky ke zkoušce:
a) obhajoba seminární práce z didaktického hlediska
b) ústní zkouška

Sylabus DKASEMI - Katedrální seminář
2013

Sylabus DKOAJHA - Příspěvek ve sborníku z konference v AJ
2013

Kreditové hodnocení předmětu 15

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Student má povinnost se aktivně zúčastnit vědecké konference ve formě přednášky, případně posteru. Výsledek musí být uveřejněn ve sborníku z konference v anglickém jazyce v rozsahu minimálně 2 stran.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získat zkušenosti s přípravou a zpracováním příspěvku na vědeckou konferenci v anglickém jazyce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předložení příspěvku ve sborníku z konference v anglickém jazyku.

Sylabus DMEVEPR - Metody vědecké práce
2013

Sylabus DODANGJ - Odborný anglický jazyk
2013

Kreditové hodnocení předmětu 10

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 26 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 26 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Odborná ústní a písemná komunikace se zaměřením na biologii a ekologii
Gramatické prostředky odborného stylu
Práce s odborným textem

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Samostatná příprava četby a překladu 100 stran z odborných publikací podle tématu doktorské práce – student si bude samostatně vyhledávat aktuální odborné texty k tématu své doktorské práce a bude přípraven s nimi na zkoušce pracovat (překlad částí textu do češtiny, rozprava se zkoušejícím a shrnutí obsahu textů či jejich částí svými slovy v angličtině; anglicko-český a česko-anglický slovník základních 50-100 pojmů); krátký test na základě základní literatury.

Sylabus DODNEMJ - Odborný německý jazyk
2013

Kreditové hodnocení předmětu 10

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Ondráková Jana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 26 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 26 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět je určen studujícím, kteří prokazují znalost cizího jazyka (konkrétně němčiny) v rámci svého doktorského studia. Hlavní náplní předmětu je práce s autentickým německým odborným textem (vyhledávání informací v textu, jejich další zpracování a využití v komunikaci).
Zvláštní pozornost je věnována těmto okruhům:
Odborná ústní a písemná komunikace se zaměřením na biologii a ekologii
Gramatické prostředky odborného stylu (pasívum, infinitivní vazby, konjunktivy...)
Vyhledávání informací na internetu
Seznámení s možnostmi odborných stáží v zahraničí

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět je určen studujícím, kteří prokazují znalost cizího jazyka (konkrétně němčiny) v rámci svého doktorského studia.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Zvláštní pozornost je věnována těmto okruhům:
Odborná ústní a písemná komunikace se zaměřením na biologii a ekologii
Gramatické prostředky odborného stylu (pasívum, infinitivní vazby, konjunktivy...)
Vyhledávání informací na internetu
Seznámení s možnostmi odborných stáží v zahraničí

Literatura, na níž je předmět vystavěn Literatura základní:
http://www.akademieforum.de/grenzfragen/open/Grundlagen/Si_Biologie/frame.htm
Das ist Biologie – Die Wissenschaft vom Leben. Spektrum, Heildelberg 2000, ISBN 3-8274-1015-0
KLÄMBT, Dieter, KREISKOTT, Horst, STREIT, Bruno. Angewandte Biologie. VCH, Weinheim 1991, ISBN 3-527-28170-3.
www.naep.cz

Literatura doporučená studentům Literatura doporučená:
nelze specifikovat – individuální dle zaměření disertační práce studenta

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Samostatná příprava četby a překladu 100 stran odborné publikace dle tématu doktorské práce.
Prokázání následujících schopností a dovedností: porozumění německému odbornému textu v rozsahu 100 stran dle zaměření své dizertační práce, diskuse o běžných profesních problémech a obsahu zpracovaného textu, komunikace na téma zadání dizertační práce, konverzace na témata běžné slovní zásoby (představení své osoby, práce, studia, místa bydliště, zaměstnání apod.)

Sylabus DODRUSJ - Odborný ruský jazyk
2013

Kreditové hodnocení předmětu 10

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kesner Jindřich

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 26 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 26 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je, aby doktorand dosáhl takových znalostí ruštiny, aby mohl hovořit o otázkách příslušného oboru vědecké výchovy s potřebnou znalostí odborné terminologie, hovořit o běžných otázkách každodenního života, používat odbornou literaturu v ruštině a sledovat odborné přednášky. Mimoto si osvojí běžnou formu písemných projevů (dopis, žádost, dotaz, zpráva, abstrakt, resumé, teze referátu, životopis, osnova diskusního vystoupení). Vzhledem k tomu že zkouška je pouze ústní, dovednost v oblasti písemných projevů je prověřována během výuky, resp. konzultací. Znalosti a dovednosti z oblasti mluvnice jsou rozvíjeny během výuky, resp. konzultací. Pozornost je věnována rozšíření učiva o syntaktické konstrukce typické pro vědecký styl. V oblasti slovní zásoby se kromě zvládnutí příslušné odborné terminologie z uchazečova oboru předpokládá rozšíření v rámci následujících tematických okruhů: řečová etiketa, studium, konference – kongres, orientace ve městě, doprava, telefonování, ubytování a stravování, nákupy, volný čas, kultura, nemoci a zdravotnictví.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je, aby doktorand dosáhl takových znalostí ruštiny, aby mohl hovořit o otázkách příslušného oboru vědecké výchovy s potřebnou znalostí odborné terminologie, hovořit o běžných otázkách každodenního života, používat odbornou literaturu v ruštině a sledovat odborné přednášky.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Pozornost je věnována rozšíření učiva o syntaktické konstrukce typické pro vědecký styl. V oblasti slovní zásoby se kromě zvládnutí příslušné odborné terminologie z uchazečova oboru předpokládá rozšíření v rámci následujících tematických okruhů: řečová etiketa, studium, konference – kongres, orientace ve městě, doprava, telefonování, ubytování a stravování, nákupy, volný čas, kultura, nemoci a zdravotnictví.

Literatura, na níž je předmět vystavěn ROZKOVCOVÁ, L. – HANUSOVÁ, Z. – STARÝ, S. (1979): Ruština pro vědecké pracovníky. Kurs pro pokročilé. Praha, Academia.
BARNET, V. a kol. (1997): Ruština pro pokročilé. Učebnice pro přípravu ke státním jazykovým zkouškám. SPN, Praha.
CSIRIKOVÁ, M. – VYSLOUŽILOVÁ, E. (2002): Ruština v praxi. Leda, Praha.
ČÁRA, V. – BALCAR, M. – LADMANOVÁ, J. (1996): Ruská mluvnice pro střední školy. SPN, Praha.
MISTROVÁ, V. – OGANESJANOVÁ, D. – TREGUBOVÁ, J. (2004): Cvičebnice ruské gramatiky. 12 000 příkladů s řešením na protější straně. Polyglot, Praha.

Literatura doporučená studentům HŘÍBKOVÁ, R. – HLAVÁČEK, A. (2004): Ruský jazyk v kostce. Fragment, Havlíčkův Brod.
TAHOVSKÁ, L. – HODINÁŘOVÁ, J. – KOŽUŠKOVÁ, M. – TRAPEZNIKOV, V. B. (2005): Ruština poslechem. Cvičení a testové úlohy. Leda, Praha.
МИНАКОВА, Е. Е. (2008): Современная русская идиоматика. Учебное пособие для иностранцев, изучающих русский язык. Москва: Русский язык. Курсы.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Samostatná příprava četby a překladu 100 stran odborné publikace dle tématu doktorské práce

Sylabus DODSTAZ - Odborná stáž
2013

Kreditové hodnocení předmětu 10

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: Stáž 60 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Doktorand absolvuje minimálně 14 denní odbornou stáž na výzkumném pracovišti především v zahraničí, případně v ČR.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Zapojení doktoranda do odborné činnosti na specializovaném výzkumném pracovišti. Získání poznatků o nových metodách a postupech.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn Odborná literatura dle zaměření doktoranda.

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Z odborné stáže zpracuje zprávu v rozsahu min. 5 stran.

Sylabus DPIPRDR - Písemná práce k Dr. Zkoušce
2013

Kreditové hodnocení předmětu 25

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Doktorand zpracuje písemnou práci k Dr. zkoušce. Požadována bude literární rešerše a metodika k řešené problematice. Písemná práce bude předem oponována externím oponentem.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Práce má prokázat, že doktorand se je schopen pracovat s vědeckou literaturou a databázemi a má promyšlenou koncepci svého výzkumu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn Vědecká literatura, zahraniční databáze - WOS, Scopus, EBSCO aj.

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předložená písemná práce.

Sylabus DPRIFDA - Příspěvek v časopisu IF jako další autor
2013

Sylabus DPRIFHA - Příspěvek v časopisu s IF jako hlavní autor
2013

Kreditové hodnocení předmětu 20

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Doktorand má za povinnost zveřejnit výsledky svého výzkumu v časopisu s impakt faktorem, kde je uveden jako hlavní autor. Po přijetí příspěvku k publikaci teprve může proběhnout katedrální seminář a následně obhajoba disertační práce.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Příspěvek v časopisu s IF.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn Vědecká literatura a databáze.

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předložení příspěvku v časopisu s IF jako hlavní autor.

Sylabus DPRKATE1 - Práce pro katedru 1
2013

Sylabus DPRKATE2 - Práce pro katedru 2
2013

Sylabus DPRKATE3 - Práce pro katedru 3
2013

Sylabus DPRKSAU - Příspěvek na konferenci ve sborníku jako první případně další autor
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Kredity navíc lze získat i za další příspěvky ve sborníku (mimo povinného příspěvku v angličtině)z konference jako hlavní, případně další autor.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Příspěvek na konferenci ve sborníku.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn Vědecká literatura a databáze.

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předložení příspěvku ve sborníku z konference.

Sylabus DPRRCHA - Příspěvek v recenzovaném časopisu hlavní autor
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Kredity navíc lze získat i za příspěvek v recenzovaném časopisu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Příspěvek v recenzovaném časopisu

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn Odborná a vědecká literatura a databáze.

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předložení příspěveku v recenzovaném časopisu.

Sylabus DPSDIBI1 - Didaktika biologie 1
2020

Kreditové hodnocení předmětu 15

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: přednáška 20 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 20 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

DPSDIBI2 Didaktika biologie 2

Anotace předmětu Absolvent všech oborových didaktik 1 bude připraven integrovat znalosti oboru, pedagogicko-psychologických poznatků, oborové didaktiky a kurikulárních dokumentů ke koncipování vyučovací jednotky s využitím různých metodických postupů pro konkrétní skupiny žáků a reflektovat ji.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je zorientovat studenta ve znalostech oborové didaktiky a s vazbou na znalost oboru a pedagogicko-psychologické poznatky rozvíjet jeho kompetenci plánovat a reflektovat výuku v rámci vlastních prvních pokusů v průběhu pedagogické praxe. Student bude rovněž připravován na práci se ŠVP, kterou může uplatnit v rámci participace na přípravě a úpravách ŠVP v průběhu oborové praxe.
Specifické cíle předmětu: předmětu cílí na rozvoj a aplikaci znalostí pojmotvorného procesu v biologii, seznámení s příslušnými součástmi školských dokumentů, s učebnicemi pro výuku biologie na SŠ a možností využití vztahu biologie k jiným oborům.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky metody, formy a prostředky výuky biologie vzhledem k faktorům, které jej ovlivňují, základní typy a požadavky na hodnocení žáků v biologii, včetně maturitní zkoušky – příprava, možnosti a formy. Pojmotvorný proces v biologii, základní pedagogické dokumenty, RVP a ŠVP, cíle ve vyučování biologii, didaktické zásady, prostředky výuky (s využitím elektronických materiálů), vyučovací metody, organizační formy ve výuce biologie, maturita z biologie.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Literatura bude stanovena didaktikem.

Literatura doporučená studentům Stuchlíková, I., Janík, T. a kol. Oborové didaktiky – vývoj – stav – perspektivy. Dostupné z: https://www.ped.muni.cz/didacticaviva/data_pdf/knihy/oborove-didaktiky_online.pdf
Štoček, M. Právní minimum učitele střední školy. Dostupné z: https://unihk-my.sharepoint.com/:b:/g/personal/jukloka1_uhk_cz/Ed1_AwKbCUJDnIzSQ4gCtTkBUV3iUrDYyL41r4wpOWc0Mg?e=cmgwin
Slavík, J., Janík, T. Najvar, P. a Knecht, P. Transdisciplinární DIDAKTIKA. O učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory. Masarykova Univerzita, 2017.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podle požadavků vyučujícího.

Sylabus DPSDIBI2 - Didaktika biologie 2
2020

Kreditové hodnocení předmětu 15

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: přednáška 20 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 20 hod. za semestr

Prerekvizity

DPSDIBI1 Didaktika biologie 1

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Absolvent předmětu bude schopen na základě vhodně zvolených procesů pedagogické diagnostiky identifikovat vzdělávací potřeby a zájmy žáků a koncipovat výuku na základě těchto zjištění. Rovněž bude připraven plánovat výuku pro heterogenní skupinu žáků, formativně tyto žáky hodnotit a podněcovat k dosahování jejich osobního maxima. Rozvíjena bude dále jeho kompetence reflektovat vlastní přípravu výuky a argumentovat ve prospěch navržených cílů a prostředků.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je v návaznosti na oborovou didaktiku 1 rozvíjet a gradovat kompetenci studenta využívat znalostí oborové didaktiky k plánování efektivní výuky s ohledem na vývojová specifika, ale rovněž na potřeby heterogenních skupin žáků a využívat k tomu adekvátní pedagogické prostředky včetně digitálních technologií (ICT).
Specifické cíle předmětu: v návaznosti na Didaktiku biologie 1 prohloubit dovednosti související se strukturací učiva a zásadami pojmotvorného procesu, využívat aktivizujících vyučovacích metod a forem práce – problémová, badatelsky orientovaná, projektová výuka a ICT technologií s důrazem na praktickou stránku přípravy výuky a její realizaci formou mikrovyučování na vybraných tématech z biologie a ekologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky plánování učiva a ověřování výsledků v biologii; tvorba úloh z biologie; úlohy v rámci mezinárodních projektů a jejich výsledky (především TIMSS a PISA); biologické soutěže na školní, okresní či krajské úrovni a zapojení studentů do přípravy žáků na tyto soutěže; výchova v biologii (ekologická, estetická, výchova ke zdraví, …), projekty, využití ICT technologií, soutěže, maturitní zkouška z biologie, dějiny výuky biologie, postavení výuky biologie v ČR v rámci ostatních zemí.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Literatura bude stanovena didaktikem.

Literatura doporučená studentům Stuchlíková, I., Janík, T. a kol. Oborové didaktiky – vývoj – stav – perspektivy. Dostupné z: https://www.ped.muni.cz/didacticaviva/data_pdf/knihy/oborove-didaktiky_online.pdf
Štoček, M. Právní minimum učitele střední školy. Dostupné z: https://unihk-my.sharepoint.com/:b:/g/personal/jukloka1_uhk_cz/Ed1_AwKbCUJDnIzSQ4gCtTkBUV3iUrDYyL41r4wpOWc0Mg?e=cmgwin
Slavík, J., Janík, T. Najvar, P. a Knecht, P. Transdisciplinární DIDAKTIKA. O učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory. Masarykova Univerzita, 2017.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podle požadavků vyučujícího.

Sylabus DPSPXBI1 - Praxe oborově didaktická 1 - biologie
2020

Kreditové hodnocení předmětu 10

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: praxe 15 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 15 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

DPSPXBI2 Praxe oborově didaktická 2 - biologie

Anotace předmětu Předmět je zaměřen na seznámení se s pedagogickou praxí vybrané základní nebo střední školy (dle oboru a zaměření studia) a pedagogickou prací pověřeného uvádějícího učitele či učitelů. Probíhá formou hospitací v hodinách uvádějícího/ch učitele/ů a v hodinách spolužáků, dále formou náslechů, společné přímé výuky s uvádějícím učitelem nebo spolužáky v tandemu, samostatné přímé výuky a účasti na pedagogických dozorech a administrativních a přípravných činnostech učitele.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je aplikovat oborově didaktické poznatky v pedagogické praxi s ohledem na úroveň a potřeby žáků a požadavky školy a reflektovat a integrovat znalosti z oboru, oborové didaktiky a pedagogicko-psychologických disciplín v návaznosti na aktuálně řešené otázky v pedagogické praxi.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Student se seznámí s hospitačními kritérii příslušného předmětu a jejich aplikací při sledování vyučování uvádějících učitelů i ostatních praktikujících studentů a s metodami reflexe a sebereflexe. Předpokládaným výsledkem je schopnost analýzy hospitované hodiny a schopnost reflexe vlastního vyučování. Absolvování pedagogické praxe předpokládá zvládnout písemnou, metodickou i praktickou přípravu na různé typy hodin, vyzkoušet si metodiku vedení vyučovacích činností s ohledem na rozdílnou úroveň schopností žáků, učit se objektivně hodnotit jejich výkony v učení, vyzkoušet si komunikaci s žáky a prostředky účinné motivace v dílčích vyučovacích situacích a ovládnout práci s pomůckami při vyučování, včetně ICT.
Praxe zahrnuje minimálně 5 hodin náslechů (hospitací) a 10 přímých (mikro)výstupů. Další hodiny jsou věnovány přípravě na výuku, reflexi, sebereflexi a konzultacím. Jejich součástí je 5 hodin skupinové reflexe absolvované formou reflektivního semináře a 10 hodin individuální reflexe a konzultací.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Loudová, I. a kol. Rukověť k pedagogické praxi. Dostupné z: http://inpdf.uhk.cz/wp-content/uploads/2014/03/Skripta_Rukovet_k_pedagogicke_praxi.pdf
Štoček, M. Právní minimum učitele střední školy. Dostupné z: https://unihk-my.sharepoint.com/:b:/g/personal/jukloka1_uhk_cz/Ed1_AwKbCUJDnIzSQ4gCtTkBUV3iUrDYyL41r4wpOWc0Mg?e=cmgwin
LMS Mahara pro vytvoření osobních profilů studentů, založení profesních portfolií a sdílení záznamů z přípravy, realizace a reflexí Oborově didaktiké praxe 1

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student vypracovává pedagogický deník dle požadavků stanovených oborovým didaktikem ve spolupráci s uvádějícím učitelem.
Další úkoly plsní student podle pokynů vyučujícího.

Sylabus DPSPXBI2 - Praxe oborově didaktická 2 - biologie
2020

Kreditové hodnocení předmětu 10

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: praxe 15 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 15 hod. za semestr

Prerekvizity

DPSPXBI1 Praxe oborově didaktická 1 - biologie

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět navazuje na zkušenosti studenta získané v rámci Praxe oborově didaktické 1. Probíhá formou hospitací v hodinách uvádějícího/ch učitele/ů a v hodinách spolužáků, dále formou náslechů, společné přímé výuky s uvádějícím učitelem nebo spolužáky v tandemu, samostatné přímé výuky a účasti na pedagogických dozorech a administrativních a přípravných činnostech učitele včetně podílu na tvorbě a úpravě ŠVP.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je pokračovat v aplikování oborově didaktických poznatků v pedagogické praxi, rozvíjet a přetvářet je v pedagogických dovednostech, aplikovat relevantní nástroje hodnocení vzhledem k formulovaným cílům vzdělávacího programu a individuálním předpokladům a potřebám žáků a zaměřit se na rozvoj a podporu individuálních osobnostních kvalit žáků.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Předpokládaným výsledkem je postupný růst schopnosti studenta zvládnout písemnou, metodickou i praktickou přípravu na různé typy hodin, realizovat a reflektovat vlastní výuku a hodnotit efektivitu metodik použitých ve výuce s ohledem na potřeby žáků a cíle předmětu a školy. Dále je předpokládáno zdokonalování studenta v dovednosti efektivní komunikace s žáky i učiteli a ve využívání ICT.
Praxe zahrnuje minimálně 5 hodin náslechů (hospitací) a 10 přímých (mikro)výstupů. Další hodiny jsou věnovány přípravě na výuku, reflexi, sebereflexi a konzultacím. Jejich součástí je 5 hodin skupinové reflexe absolvované formou reflektivního semináře a 10 hodin individuální reflexe a konzultací.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Loudová, I. a kol. Rukověť k pedagogické praxi. Dostupné z: http://inpdf.uhk.cz/wp-content/uploads/2014/03/Skripta_Rukovet_k_pedagogicke_praxi.pdf
Štoček, M. Právní minimum učitele střední školy. Dostupné z: https://unihk-my.sharepoint.com/:b:/g/personal/jukloka1_uhk_cz/Ed1_AwKbCUJDnIzSQ4gCtTkBUV3iUrDYyL41r4wpOWc0Mg?e=cmgwin
Vstup do LMS Moodle – pokyny k LMS Mahara

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student vypracovává pedagogický deník dle požadavků stanovených oborovým didaktikem ve spolupráci s uvádějícím učitelem.
Další úkoly plsní student podle pokynů vyučujícího.

Sylabus DYMALEE - Dynamika a management lesních ekosystémů
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vacek Stanislav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení studentů se základními pojmy dynamiky a managementu lesních ekosystémů. Studenti získají obecný teoretický průřez problematikou struktury a vývoje lesních ekosystémů a biologických základů trvale udržitelného obhospodařování lesních ekosystémů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je poskytnout studentům všeobecný teoretický průřez problematikou struktury a vývoje lesních ekosystémů a biologických základů trvale udržitelného obhospodařování lesních ekosystémů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Seznam přednášek (studijních bloků):
1.Management lesů a biosféra
2.Les jako ekosystém
3.Variabilita faktorů prostředí a reakce vegetace
4.Vzájemné vztahy organismů v ekosystému
5.Přirozený výskyt lesů a jeho hranice
6.Formace lesů ve světě
7.Přírodě blízké způsoby obhospodařování lesů
8.Ekologické aspekty přírodě blízkých obnovních způsobů a výchovných zásahů
9.Přirozená obnova lesa a zakládání smíšených porostů
10.Význam a charakteristika lesů ČR ve výškovém gradientu
11.Zásady managementu podle cílových hospodářských souborů
12.Specifické způsoby managementu lesů s ohledem na jejich funkce
13.Management v lesích se zvýšeným zájmem ochrany přírody
14.Plány péče o zvláště chráněná území

Literatura, na níž je předmět vystavěn JENÍK, J.: Ekosystémy. Praha, UK 1995, 135 s.
KLIMO, E.: Ekologie lesa. Brno, VŠZ v Brně 1994, 170 s.
VACEK, S., SIMON, J., REMEŠ, J. et al.: Obhospodařování bohatě strukturovaných a přírodě blízkých lesů. Kostelec n. Č. l., Lesnická práce, s.r.o., 2007, 447 s.
MÍCHAL, I. et al.: Obnova ekologické stability lesů. Praha, Academia 1992, 169 s.
POLENO, Z., VACEK, S. et al.: Pěstování lesů I. Ekologické základy pěstování lesů. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s.r.o., 2007, 316 s.

Literatura doporučená studentům SLAVÍKOVÁ, J.: Ekologie rostlin. Praha, SPN 1986, 386 s.
PODRÁZSKÝ, V., VACEK, S.: Dynamika a management přírodních a přírodě blízkých lesů. Praha, ČZU 2006, 415 s.
MÍCHAL, I. et al.: Obnova ekologické stability lesů. Praha, Academia 1992, 169 s.
MÍCHAL, I., PETŘÍČEK, V. et al. : Péče o chráněná území. II. Lesní společenstva. Praha, AOPK 1999, 713 s.
OTTO, H. J.: Waldoekologie. Stuttgart, Eugen Ulmer 1994, 391 s.
POLENO, Z.: Trvale udržitelné obhospodařování lesů. Praha MZe 1997, 105 s.
KORPEL, S., Saniga, M.: Prírode blízké obhospodarovanie lesa. Zvolen, ÚVVP LVH SR 1995, 158 s.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zpracování seminární práce a její prezentace.

Sylabus EKFYZIV - Ekologická fyziologie živočichů
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Ekologická fyziologie živočichů (ekofyziologie živočichů) je zaměřena na příčiny a důsledky adaptací fyziologických funkcí živočichů – od molekulární a buněčné úrovně až po úroveň celého organismu – v různých podmínkách přírodního prostředí. Nedílnou součástí studia je charakteristika změn chování živočichů vyvolaných faktory prostředí a posouzení rozsahu možných změn fyziologických funkcí – ještě umožňujících zachování homeostázy a přežití živočichů při změnách vnějších (biotických i abiotických) faktorů přírodního prostředí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámi studenty s příčinami a důsledky adaptací fyziologických funkcí živočichů – od molekulární a buněčné úrovně až po úroveň celého organismu – v různých podmínkách přírodního prostředí. Nedílnou součástí studia je charakteristika změn chování živočichů vyvolaných faktory prostředí a posouzení rozsahu možných změn fyziologických funkcí – ještě umožňujících zachování homeostázy a přežití živočichů při změnách vnějších (biotických i abiotických) faktorů přírodního prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do ekofyziologie, vnější a vnitřní faktory ovlivňující organismus, šíře odpovědí organismů na vlivy vnějších faktorů, ekosystém a biosféra, působení biotických a abiotických faktorů životního prostředí.
2. Cíle ekologické fyziologie – studium fyziologických dějů ve stavu změny, stres, změny funkcí a chování organismu v důsledku stresu a při narušené homeostáze. Fyziologická a patologická reaktivita organismu. Aklimatizace a adaptace. Přirozené a extrémní faktory životního prostředí.
3. Dýchání v různých podmínkách životního prostředí, např. vodní živočichové, vzdušnicovci, obratlovci. Změny dýchání při potápění a při výstupu do vyšší nadmořské výšky – vliv atmosférického a hydrostatického tlaku. Vliv vlhkosti, vliv obsahu plynů a látek ve vdechovaném vzduchu. Vliv látek rozpuštěných ve vodě.
4. Ekofyziologie příjmu potravy, potravní vztahy, adaptace a potravní specializace, sezónní vlivy. Endoparazité a ektoparazité. Důsledky podvýživy, hladovění a přejídání.
5. Ekofyziologie metabolismu a termoregulace, změny metabolismu v aerobních a anaerobních podmínkách. Teplo jako „neužitečná“ energie, hospodaření s teplem. Diapauza, estivace, hibernace. Poikilotermní a homoiotermní organismy. Třesová a netřesová termogeneze.
6. Ekofyziologie tělních tekutin, krve a cévního systému, osmoregulace, množství vody a solí v organismu, buňky a organismy v hypotonickém a hypertonickém prostředí, sladkovodní a mořské organismy. Ekologické důsledky a možnosti přežívání při porušené osmoregulaci. Imunitní reakce.
7. Ekofyziologie receptorů a smyslových orgánů, vliv záření a světla na živočichy, biorytmy. Vliv zvuků a hluku, mechanické vlivy - tlak, působení plynných látek, elektřiny a magnetismu.
8. Vliv půdy, vody a vybraných chemických látek na organismy, působení extrémních koncentrací minerálních látek. Nadbytek a deficit vitamínů. Příklady působení některých jedů a jiných nebezpečných látek.
9. Úvod do ekofyziologie nervového systému a endokrinních žláz. Vliv partnera a skupiny na fyziologické aktivity organismu v průběhu života a při pobytu v různém prostředí. Reflexy. Zpětné vazby.
10. Fyziologické a genetické aspekty mezidruhových interakcí. Vztah živočichů a rostlin. Vztahy virů, jednobuněčných a mnohobuněčných organismů.
11. Hlavní faktory umožňující přežití jedince a druhu na Zemi. Globální problémy lidstva, civilizační choroby (neinfekční chronické choroby), ekologické katastrofy – možné a již existující dopady na funkce a chování živočichů a člověka, perspektivy dalšího vývoje.
12. Ekofyziologie člověka – jediného organismu, který je schopen vědomě zničit, ale i optimalizovat své životní prostředí. Příklady ovlivňování fyziologických funkcí jedince aktivitami jiných organismů, lidí a společnosti.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Rosypal, S. a kol.: NOVÝ přehled biologie, Scientia spol. s r. o., pedagogické nakladatelství, Praha 2003.

Rajchard, J.: Základy ekologické fyziologie obratlovců, Jihočeská univerzita České Budějovice 1999

Literatura doporučená studentům Sherwood, L., Klandorf, H., Yancey, P. H.: Animal physiology – from genes to organisms, Thomson, Toronto 2005.

Eckert, R., Randall, D., Augustine, G.: Animal physiology, mechanisms and adaptations, W. H. Freeman and Copany, New York 1988 (nebo novější vydání).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínkou udělení zápočtu je účast na praktických cvičeních (80 %), zpracování protokolů ze všech praktických cvičeních a dosažení dostatečného počtu bodů v testech při ověřování znalostí.

Zkouška je ústní.

Sylabus EKFYZRO - Ekologická fyziologie rostlin
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Šafránková Ivana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět je zaměřen především na působení proměnlivých vlivů vnějšího prostředí na fyziologické procesy v rostlinách. Předmět navazuje na Fyziologii rostlin.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je poznat vzájemné vazby mezi proměnlivými vlivy vnějšího prostředí a fyziologickými procesy v rostlinách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Zaměření přednášek bude následující:
1) Úvod
2 Životní prostředí rostlin.
3) Stres a rostliny, mechanizmy stresových reakcí.
4 - 10) Působení abiotických stresových faktorů (záření, teplota, voda, vzduch, minerální živiny, zasolení, pH aj.) – mechanismy poškození, odolnost, adaptace rostlin.
11-12) Biotický stres u rostlin (kompetice, alelopatie, mykorrhiza, reakce rostlin na patogenní organizmy, antropogenní vlivy) – mechanismy poškození, odolnost, adaptace rostlin.
13) Skupinová prezentace výsledků získaných z praktik

Zaměření cvičení bude ve 4-5 blocích a bude následující:
1) Krátkodobé pokusy na rostlinách v různých typech prostředí (účinky chladu, zasolení, sucha, toxických sloučenin aj.)
2) Metody studia fotosyntézy (gazometrické metody, fluorescence, úloha intenzity a spektrálního složení světla ve fotosyntéze vliv, vysoké intenzity záření na obsah pigmentů aj.)
3) Metody studia vodního provozu rostlin, WUE, RWC, VSD, působení vodního stresu na fyziologické procesy
4) Růstové charakteristiky v různých typech prostředí (např. klíčivost v různých typech prostředí, vliv hormonální aplikace)

Literatura, na níž je předmět vystavěn Lambers H., Stuart CHapin III F., Pons T.L.: Plant physiological Ecology. Springer, New York, 2008.
Gloser, J.: Fyziologie rostlin. D Funkce rostlin v různých typech prostředí.
Přístup z http://www.sci.muni.cz/~fyzrost/part_04.pdf
Larcher W. : Physiological Plant Ecology, Springer-Verlag. 2003.
Larcher, W.: Fyziologická ekologie rostlin.- Academia, Praha. 1988.
Procházka, S., Macháčková, I., Krekule, J., Šebánek, J.: Fyziologie rostlin. Academia, Praha 2003.

Literatura doporučená studentům Alastair H.- Hay R.K.M.: Environmental Physiology of Plants, 3rd Edition. T.A. Mansfield, Annals Of Botany, 2002.
Nobel, P.S.: Physicochemical & Environmental Plant Physiology. Academic Pres, San Diego, 1999.
Larcher, W.: Fyziologická ekologie rostlin.- Academia, Praha. 1988.
Nilsen E.T., Orcutt D.M: The Physiology of Plants under Stress, USA 1996.
Nátr L.: Fotosyntetická produkce a výživa lidstva. Nakladatelství ISV. Praha, 2002.
Nátr L.: Země jako skleník: Proč se bát CO2?, Academia, Edice Průhledy, Praha, 2007.
Tůma J.: Fyziologie rostlin. Gaudeamus, 1998.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: docházka a aktivní účast na cvičení, krátká literární rešerše k vybranému stresoru, protokoly z jednotlivých úloh
Zkouška: písemná a ústní
test - 75 % úspěšnost, ústní zkouška - vylosování 2 otázek z různé problematiky Ekologické fyziologie rostlin

Sylabus EKLESEK - Ekologie lesních ekosystémů
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vacek Stanislav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení studentů se základními pojmy lesnické ekologie, skladby lesních ekosystémů a jejich jednotlivých komponent.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je poskytnout studentům všeobecný teoretický průřez problematikou ekologie lesních ekosystémů a poukázat na nejdůležitější aplikace ekologie lesních ekosystémů v praxi lesního hospodářství a ochrany přírody.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přehled přednášek:
1.Základní pojmy ekologie lesních ekosystémů
2.Hlavní biomy Země
3.Výškový vegetační gradient v lesích ČR
4.Struktura a funkce ekosystémů
5.Les a základní faktory prostředí, porostní mikroklima
6.Les a radiace
7.Les a voda
9.Primární produkce
10.Sekundární produkce
11.Koloběhy živin, makro -a mikroelementy - C, N
12.Koloběhy živin - P, K, Ca, Mg, S, mikroelementy
13.Antropegenní narušení lesních ekosystémů
14.Globální ekologické problémy a lesní hospodářství

Literatura, na níž je předmět vystavěn JENÍK, J.: Ekosystémy. Praha, UK 1995, 135 s.
KLIMO, E.: Ekologie lesa. Brno, VŠZ v Brně 1994, 170 s.
VACEK, S., SIMON, J., REMEŠ, J. et al.: Obhospodařování bohatě strukturovaných a přírodě blízkých lesů. Kostelec n. Č. l., Lesnická práce, s.r.o., 2007, 447 s.
PODRÁZSKÝ, V., VACEK, S.: Dynamika a management přírodních a přírodě blízkých lesů. Praha, ČZU 2006, 415s.
MÍCHAL, I. et al.: Obnova ekologické stability lesů. Praha, Academia 1992, 169 s.
POLENO, Z., VACEK, S. et al.: Pěstování lesů I. Ekologické základy pěstování lesů. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s.r.o. 2007, 316 s.

Literatura doporučená studentům NĚMEČEK, J., SMOLÍKOVÁ, L., KUTÍLEK, M.: Pedologie a paleopedologie. Praha, Academia 1990, 456 s.
SLAVÍKOVÁ, J.: Ekologie rostlin. Praha, SPN 1986, 386 s.
www.fle.czu.cz/skripta/KPL
MÍCHAL, I., PETŘÍČEK, V. et al. : Péče o chráněná území. II. Lesní společenstva. Praha, AOPK 1999, 713 s.
OTTO, H. J.: Waldoekologie. Stuttgart, Eugen Ulmer 1994, 391 s.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na předepsaném počtu cvičení, seminární práce. Zkouška - písemné a ústní ověřování vědomostí.

Sylabus EKOEVFM - Základy ekologie a environmentalistiky
2012

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

EXKURFM Geoekobiologická exkurze

MEFEVFM Metody a formy výuky EV

ZIVPRFM Životní prostředí

Anotace předmětu V přednáškách budou studenti seznámeni se základními pojmy, vztahy a zákonitostmi ekologie, a to na úrovni jedinců, populací, společenstev, ekosystémů, biomů, biosféry. Vysvětleny budou toky energie i látek, změny struktury atd. Nastíněna bude podstata a úkoly environmentalistiky a možnosti učitele zvyšovat ekologickou gramotnost svoji i žáků při výkonu pedagogického působení.

Ve cvičeních studenti vypracují seminární práci Ekologická naučná stezka pro 2 hodiny exkurze. V ní žákům představí komplexním způsobem čtyři různá stanoviště, v nich přírodniny, společenstva a ukáží positivní a negativní jevy a navrhnou opatření pro zlepšení.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Hlavním cílem výuky předmětu je doplnění a sjednocení rozdílné úrovně znalostí z ekologie a environmentalistiky, s nimiž studenti přicházejí ze středních škol. Mnohé kapitoly lze považovat za obecný a motivační úvod k dalším přednáškám s užší specializací.

Cílem předmětu je získat vědomosti a dovednosti o zákonitostech a vztazích mezi základními složkami přírody. Studenti by měli chápat základní pojmy, principy, zákonitosti a vztahy mezi organismy a jejich prostředím. Měli by být schopni vysvětlit základní abiotické a biotické ekofaktory a jejich vliv na organismy. Budou chápat historický i současný vliv člověka na přírodu. Dovedou popsat základní členění ekologie, její teoretický i praktický význam. Porozumí základům ekologie jedinců, populací, společenstev. Poznají a naučí se charakterizovat základní ekosystémy, biomy a jejich význam. Pochopí toky energie a látek v přírodě. Cílem je, aby porozuměli úkolům a významu environmentalistiky a EVVO. Na základě studia se u studentů zvýší jejich ekogramotnost, kterou budou schopni aktivně předávat ve své pedagogické praxi.
V rámci cvičení vypracují seminární práci Ekologická naučná stezka, v níž ve dvou hodinách představí komplexním způsobem žákům vybrané cílové skupiny čtyři různá stanoviště. Cílem je aktivizujícím způsobem žáky seznámit se základními organismy a společenstvy, ukázat jim problémy ochrany přírody, vliv člověka a positivně je motivovat k ochraně přírody, vztahu k životnímu prostředí a nutnosti aktivního jednání pro udržitelný rozvoj.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Co je ekologie, definice a její význam. Historie ekologie. Členění ekologie: autekologie, ekologie populace, ekologie společenstva. Důležité ekologické pojmy a termíny, vztahy a zákonitosti. Ekosystémy, biosféra, biomy (jejich členění, charakteristika, ekologický a hospodářský význam). Abiotické a biotické ekologické faktory, jejich rozbor a vliv na organismy. Vliv člověka na přírodu z historického pohledu. Změny struktury ekosystémů v čase a prostoru – zejména sukcese – podstata, typy, příklady, význam. Předmět zdůrazňuje důležitost rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů v přírodě a popisuje jejich funkce v rámci ekosystémů s vlastními autoregulačními mechanismy. Vysvětluje celospolečenský význam studia ekologie, dílčích disciplín v teoretických i aplikovaných oborech. Základy environmentalistiky – pojmy, principy, úkoly a dokumenty, EVVO. Zdůrazněna je důležitost výchovy k ekologickému myšlení a jednání a získání positivního vztahu a přístupu k ochraně přírody.

V návaznosti na přednášky budou probíhat cvičení, v nichž každý student vypracuje ve vybraném území Ekologickou naučnou stezku pro žáky zvolené cílové skupiny. V ní představí přírodní podmínky čtyř různých stanovišť (nejlépe přírodního charakteru), s běžnými i ochranářsky významnými organismy, popř. zajímavostmi geomorfologickými, geologickými atd. Popíší vybraná stanoviště, jejich ovlivnění člověkem a navrhnou opatření pro zlepšení stavu. K území doloží mapu s vytyčením sledovaných 4 segmentů a vyznačí trasu naučné stezky se zastávkami. Zde uvedou texty s motivačními a aktivizačními prvky. Cílem je ukázat žákům běžné organismy, společenstva a upozornit na positivní a negativní jevy v přírodě, na vliv člověka a vysvětlit správné chování a jednání v přírodě. Hlavní důraz cvičení je kladen na metodické vedení a návody k samostatnému vypracování seminární práce (uvedení literárních a dalších zdrojů informací, návody na dokumentování, vedení naučné stezky, metody a formy aktivního zkušenostního učení, jak uvést ochranářský aspekt aj.). V případě zájmu budou začleněny i praktické ukázky metod výzkumu s cílem získání dovedností, chápání vztahů.

V přednáškách i cvičeních bude zdůrazňováno didaktické hledisko, praktické ekologické a hospodářské využití, ochranářské aspekty i motivační prvky.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Bednář, V.: Praktikum z ekologie a fytocenologie. – PřF UP, Olomouc, 1984.
Braniš, M. et al.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany ŽP a ekologie. – Karolinum, Praha, 1999.
Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí. – Karolinum, Praha, 2004.
Činčera, J.: Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. – Paido. Brno, 2007.
Dykyjová, D. et al.: Metody studia ekosystémů. – Academia, Praha, 1989.
Kovář, P.: Geobotanika. - Karolinum, Praha, 2001.
Losos, B. et al.: Ekologie živočichů. – SPN, Praha, 1985.
Polášková, A.: Úvod do ekologie a ochrany ŽP. – Karolinum, Praha, 2011.
Prchalová, J.: Zákon o ochraně přírody a krajiny a Natura 2000. – Linde, Praha, 2010.
Rozsypal, S. et al.: Nový přehled biologie. – Scientia, Praha, 2003.
Slavíková, J.: Ekologie rostlin. – SPN Praha, 1986.
Šlégl, J., Kislinger, F. et Laníková, J.: Ekologie pro gymnázia. – Fortuna, 2002.
Townsend, C. R., Begon, M. et Harper, J. L.: Základy ekologie. – UP Olomouc, 2010.

Literatura doporučená studentům Cambell, N. A. et Reece, J. B: Biologie. – Computer Press, Brno, 2006.
Culek, M. [ed.]: Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha, 1996.
Čeřovský, J. et al: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. – Príroda, Bratislava, 1999.
Demek, J. et Mackovčin, P. [eds.]: Hory a nížiny. – Zeměpisný lexikon. AOPK Brno, 2006.
Demek, J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. – MU, Brno, 1999.
Duvigneaud, P.: Ekologická syntéza. – Academia, Praha, 1988.
Dytrtová, R. et Sandanusová, A.: Kapitoly z pedagogické praxe. – katedra pedagogiky, ČZU Praha, 2004.
Ellenberg, H.: Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta Geobotanica, Göttingen, 1992.
Farkač, J., Král, D. et Škorpík, M. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – AOPK ČR, Praha.
Forman, A. et Godron, M.: Krajinná ekologie. – Academia Praha, 1993.
Franěk, M.: Psychosociální faktory ovlivňující úspěšnost environmentální výchovy. – Český ekologický ústav Praha. 2004.
Hendrych, R: Fytogeografie. – SPN, Praha, 1983.
Holec, J. et Beran, M. [eds.]: Červený seznam hub (makromycet) České republiky. – Příroda, Praha, 2006, 24: 1-282.
Chytrý, M., Kučera T. et Kočí, M. [ed.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Jakrlová, J. et Pelikán, J.: Ekologický slovník výkladový. – Fortuna, Praha, 1999.
Jančová, A.: Ekologické a environmentálne vzdelávanie študentov biologie. – In: Omelka, R. et al.: Súčasné trendy vo výskume a výučbe biologických disciplín. Katedra botaniky a genetiky FPV UKF v Nitre, Nitra, str. 69 – 70. 2006.
Jeník, J.: Alpínská vegetace Krkonoš, Kralického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. – SZN, Praha, 1961.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Kovář, P.: Geobotanika. – Karolinum, Praha, 2001.
Kučera, T. [ed.]: Červená kniha biotopů ČR. – MŽP ČR, 2005.
Máchal, A.: Průvodce praktickou ekologickou výchovou. – Rezekvítek, Lipka, Brno, 2000.
Málková, J.: Propagace biologických, ekologických a environmentálních disciplín (Zkušenosti z katedry biologie Univerzity v Hradci Králové). – Sborník recenzovaných příspěvků „Možnosti motivace mládeže ke studiu přírodních věd“. – UP Olomouc, str. 91-106, 2008.
Málková, J. Vegetace České republiky – Lesy. – Gaudeamus, Univerzita Hradec Králové, Pachner, Praha, 2008.
Málková, J.: Interaktivní pomůcky pro zkvalitnění výchovy a vzdělávání v botanických, ekologických a environmentálních disciplínách. – In: Zbornik recenzovaných viedeckých zpráv z Medzin. vedeckej Konfer. PEPTO „Perspective in Education process at universities with technical orientation in visegrad countries“, Polnohohospod. univerzita, Nitra. str. 207-211. 2009.
Málková, J. Vegetace České republiky – Louky. – Gaudeamus, Univerzita Hradec Králové, Pachner, Praha, 2009.
Málková, J.: Badatelsky orientované vyučování jako výrazně aktivizující forma. In: Dytrtová, R. et Sandanusová, A. Pedagogická praxe. Brno: Tribun EU, s. 129-135, 2010.
Málková, J.: Popularizace vědy a výzkumu pro zvyšování ekogramotnosti všech věkových kategorií. In: Dytrtová, R. et Sandanusová, A. Popularizace vědy a výzkumu ve vzdělávání. Educo 9: 10-15, Brno: Tribun EU, 2010.
Málková, J.: Příklady aktivizujících metod v teoretické a praktické výuce botanických a ekologických disciplín na PedF Univerzity v Hradci Králové. In: Papáček, M.: Didaktika biologie v ČR 2010 a badatelsky orientované vyučování. DiBi2010. Sborník příspěvků semináře. JU České Budějovice. s. 111- 122, 2010.
Mlíkovský J. et Stýblo P.: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. – ČSOP, Praha, 2006.
Mikyška, R. et al.: Geobotanická mapa ČSSR 1. České země. – Academia, Praha, 1969.
Patzelt, Z. [ed.]: Ochrana přírody a krajiny v České republice. – EUROPARC, AOPK ČR (CD ROM), 2008.
Plesník, J., Hanzal, V. et Brejšková, L. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 2002: 1-215.
Pivnička, K.: Aplikovaná ekologie. – Karolinum, Praha, 2005.
Prach, K. et al.: Ekologie a rozšíření biomů na Zemi. – Scientia, 2009.
Primack, R. B. et al.: Biologické principy ochrany přírody. – Portál, 2011.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých rostlin ČR (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 2001, 18: 1-166.
Riman, J. et Brtek, Ľ.: Základy ekológie pre stredné odborné školy a stredné odborné učilištia. – OG Poľana, s.r.o., Bratislava, 2001.
Roth, P. et Plesník, J.: Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. – Scientia, Praha, 2004.
Tolasz, R [ed.]: Atlas podnebí Česka. – ČHÚ, Praha, Olomouc, 2007.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 70% úspěšnost testu. Vypracování a obhájení seminární práce obsahující všechny předepsané náležitosti.

Sylabus EKOGEO - Ekonomická geografie
2000

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Štyrský Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 8 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Zdůraznit toto odvětví geografie jako geografii člověka, tedy geografii lidského života a práce. Vést studenty k osvojení si dovedností vystihnout jednotlivé souvislosti mezi územím a rozmístěním jednotlivých komponent světového hospodářství. Zdůraznit vazby mezi sociálně-ekonomickou geografií a ochranou životního prostředí v nejširším slova smyslu. Sjednotit dosavadní znalosti současného dynamického stavu světa.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Zdůraznit toto odvětví geografie jako geografii člověka, tedy geografii lidského života a práce. Vést posluchače k osvojení si dovedností vystihnout souvislosti mezi územím a rozmístěním jednotlivých komponent světového hospodářství. Zdůraznit vazby mezi sociálně-ekonomickou geografií a ochranou životního prostředí v nejširším slova smyslu. Sjednotit dosavadní znalosti současného dynamického stavu světa.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Místo sociálně ekonomické geografie, geografie světového hospodářství v soustavě geografických věd.
2. Teorie světového hospodářství a vývoj světové ekonomiky.
3. Ekonomická charakteristika soudobého světa.
4. Ekologické faktory rozmístění světového hospodářství.
5. Charakteristika a využití přírodních zdrojů a jejich ochrana.
6. Vývoj integračních procesů soudobého světa.
7. Charakteristika světového průmyslu.
8. Charakteristika a vývoj světového zemědělství.
9. Význam a charakteristika lesního hospodářství soudobého světa.
10.Charakteristika, význam a vývoj obslužné sféry. Pravidla a souvislosti rozmístění.
11.Charakteristika a vývoj světové dopravy.
12.Perspektivy světového hospodářství v éře globalizace.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Rusková D. - Štyrský J.(2000): Geografie cestovního ruchu a dějiny kultury pro cestovní ruch. II.vydání. Gaudeamus. Hradec Králové
Hrala V.(1997): Geografie světového hospodářství. Skripta VŠE Praha

Literatura doporučená studentům Rusková D. - Štyrský J. (2000): Geografie cestovního ruchu a dějiny kultury pro cestovní ruch. II. vydání. Gaudeamus. Hradec Králové
Hrala V. (1997): Geografie světového hospodářství. Skripta VŠE Praha

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Po uzavření předmětu - zkouška

Sylabus EKOKRAJ - Ekologie krajiny
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vacek Stanislav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení studentů se základními pojmy ekologie krajiny, skladby krajiny a jejich jednotlivých komponent.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je poskytnout studentům všeobecný teoretický průřez problematikou ekologie krajiny a poukázat na nejdůležitější aplikace krajinné ekologie v podmínkách ČR, a to zejména ve vazbě na praxi zemědělství, lesního hospodářství, vodního hospodářství, průmyslové i důlní činnosti a ochrany přírody.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Seznam bloků přednášek a cvičení:
1.Základní pojmy ekologie krajiny
2.Příroda čtvrtohor
3. Geodiverzita krajiny
4.Archetypy evropské kulturní krajiny
5.Typy krajiny v ČR
6. Výškový vegetační gradient v krajině ČR
7.Projevy lidské činnosti v krajině
8.Změny v krajině
9.Krajinný ráz
10. Ochrana kulturní krajiny
11. Plánování a tvorba krajiny
12.Územní systémy ekologické stability
13. Trendy dalšího vývoje krajiny
14. Velkoplošná ochrana krajiny

Literatura, na níž je předmět vystavěn LÖW, J., MÍCHAL, I.: Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s.r.o. 2003, 544 s.
SÁDLO, J. et al.: Krajina a revoluce. Praha, Malá Skála 2005, 247 s.
KENDER, J. ed.: Teoretické aspekty ekologie krajiny. Praha, MŽP 2000, 220 s.
FORMAN, R. Z. T., GORDON, M.: Krajinná ekologie.. Praha, Academia, 583 s.
HADAČ, E.: Krajina a lidé. Úvod do krajinné ekologie.Praha, Academia 1982, 152 s.
HÁJEK, P. ed.: Krajina zevnitř. Praha, Malá Skála 2002.
LIPSKÝ, Z.: Sledování změn v kulturní krajině. Praha, Česká zemědělská univerzita 2000, 71 s.
SKLENIČKA, P. : Základy krajinného plánování. Praha, Naděžda Skleničková 2003.

Literatura doporučená studentům CÍLEK, V.: Krajiny vnitřní a vnější. Praha, Dokořán 2002, 269 s.
KUKAL, Z., NĚMEC, J., POŠMOURNÝ, K.: Geologická paměť krajiny. Praha, Česká geologická služba.
SÁDLO, J., STORCH, D.: Biologie krajiny. Biotopy České republiky. Praha, Vesmír 2000, 94 s.
NĚMEC, J., POJER, F.: Krajina v České republice. Praha, Consult 2007, 399 s.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet na základě aktivní účasti na předepsaném počtu cvičení a předložení seminární práce.
Klasifikace na základě písemného testu a ústního přezkoušení vědomostí.

Sylabus EKOL - Ekologie
2002

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Koupil Svatopluk

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace

ekour Ekologie a udržitelný rozvoj

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Životní prostředí. Ekologie. Globální problémy životního prostředí.Pedologie. Krajina a krajinná ekologie. Ochrana přírody. Antropoekologie. Psychologie životního prostředí. Hlubinná ekologie. Ekologie a ekonomika. Ekologická výchova. Ekologie všedního dne. Aktuální problémy

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Podstata životního prostředí a jeho význam pro rozvoj člověka a lidstva

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky l. Úvod. Pojem ŽP. Ekologie. Historie. Globální problémy ŽP. Zadání seminární práce.
2. Základní ekologické pojmy. Zákon č. 17/1992 Sb. o ŽP.
3. Úvod do pedologie. Půda. Ochrana půdy. Zákon na ochranu půdy.
4. Úvod do meteorologie. Ovzduší. Ochrana ovzduší. Zákon o ochraně ovzduší.
5. Voda. Ochrana vody. Zákony ve vztahu k vodnímu hospodářství.
6. Krajina. Krajinná ekologie. Zeleň. Ochrana krajiny. Lidská sídla a životní prostředí. Zákony o územním plánování a stavebním řádu.
7. Ochrana přírody. Monitorování změn. Z8kon o ochraně přírody.
8. Zemědělství a ŽP. Chemizace zemědělství. Směry alternativního zemědělství.
9. Výroba. Energetika. Odpady. Ochrana nerostného bohatství.
10. Antropoekologie. ŽP a zdraví obyvatel. Výživa. Cizorodé látky. Nitráty. Pracovní prostředí. Zákon o péči o zdraví lidu.
11. Psychologie ŽP. Hlubinná ekologie. Ekologie a ekonomika. Ekologická politika. Infor-mační systémy v ŽP. Mezinárodní úmluvy a dohody.
12. Ekologická výchova. Akce na OŽP. Instituce, zájmové organizace, časopisy.
13. Ekologie všedního dne. Aktuální problémy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Stonawski, J.: Základy ekologie. UK Praha 1993
Braniš, M. - Pivnička, K.: Úvod do studia životního prostředí. UK Praha 1994
Moldan, B.: Životní prostředí - globální perspektiva. UK Praha 1995
Pilný, J.: Životní prostředí. Gaudeamus HK 1991
Pilný, J.: Životní prostředí. Gaudeamus HK 199l
Odum, E.P.: Základy ekologie. Academia Praha 1977
Moldan, B.: Ekologie, demokracie, trh. MŽP Praha 1992
Moldan, B.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. 1997
Tichotová,P.: Nové právní předpisy v ochraně životního prostředí. II. vyd. SEVT Praha 1993
Drobník, J. - Damohorský, M.: Zákon k ochraně životního prostředí a předpisy související. C. H. Beck Praha 1997
Ročenky životního prostředí

Literatura doporučená studentům Stonawski, J.: Základy ekologie. UK Praha 1993
Braniš, M. - Pivnička, K.: Úvod do studia životního prostředí. UK Praha 1994
Moldan, B.: Životní prostředí - globální perspektiva. UK Praha 1995
Pilný, J.: Životní prostředí. Gaudeamus HK 1991
Pilný, J.: Životní prostředí. Gaudeamus HK 199l
Odum, E.P.: Základy ekologie. Academia Praha 1977
Moldan, B.: Ekologie, demokracie, trh. MŽP Praha 1992
Moldan, B.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. 1997
Tichotová,P.: Nové právní předpisy v ochraně životního prostředí. II. vyd. SEVT Praha 1993
Drobník, J. - Damohorský, M.: Zákon k ochraně životního prostředí a předpisy související. C. H. Beck Praha 1997
Ročenky životního prostředí

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Dle instrukcí vyučujícího.

Sylabus EKOLKRA - Ekologie krajiny
2011

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vacek Stanislav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: přednáška 14 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Účelem předmětu je poskytnout studentům nezbytné základy z ekologie krajiny. Obsahové zaměření předmětu v heslech: vymezení oboru, definice krajiny, člověk v krajině, základní principy krajinné ekologie, struktura krajiny, plošné a liniové útvary, procesy a fungování krajiny, dynamika krajiny, biodiverzita v prostředí krajiny, bioindikace v krajině, vznik a vývoj kulturní krajiny, typologie krajiny, urbanní ekologie, ekologie obnovy krajiny, krajinné plánování, krajinotvorné programy v ČR.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je poskytnout studentům nezbytné základy z ekologie krajiny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. vymezení oboru, definice krajiny
2. člověk v krajině
3. základní principy krajinné ekologie
4. struktura krajiny
5. plošné a liniové útvary
6. procesy a fungování krajiny
7. dynamika krajiny
8. biodiverzita v prostředí krajiny
9. bioindikace v krajině
10. vznik a vývoj kulturní krajiny
11. typologie krajiny
12. urbanní ekologie
13. ekologie obnovy krajiny
14. krajinné plánování
15. krajinotvorné programy v ČR.

Literatura, na níž je předmět vystavěn LIPSKÝ, Z.: Sledování změn v kulturní krajině. Kostelec n. Č. l., Lesnická práce s.r.o, 2000.
LIPSKÝ, Z.: Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů, Praha, Karolinum 1999.

Literatura doporučená studentům SKLENIČKA, P.: Základy krajinného plánování. Praha, Skleničková 2003.
LÖW, J., MICHAL, I.: Krajinný ráz. Praha, Lesnická práce s.r.o. 2003.
CÍLEK., V.: Krajiny vnitřní a vnější. Praha, Dokořán 2002.
KVĚT, R.: Duše krajiny. Praha, Academia 2003.
BUČEK, A., LACINA, J.: Geobiocenologie. II. Brno, MZLU 2000.
VYSKOT, I. et. al.: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů. Praha, MŽP ČR 2003.
DYKYJOVÁ, A. et. al.: Metody studia ekosystémů. Praha, Academia 1989.
PRIMACK, R., B., KINDLMAN, P., JERSAKOVÁ, J.: Biologické principy ochrany přírody. Praha, Portál 2001.
CHYTRÝ, M., KUČERA, T., KOČÍ, M.: Katalog biotopů České republiky. Praha, AOPK ČR 2001.
MICHAL, I., PETŘÍČEK, V. et. al.: Péče o chráněná území I. a II. Praha, AOPK ČR 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška - písemná a ústní

Sylabus EKONGEO - Ekonomická geografie
2008

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Štyrský Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: přednáška 16 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Zdůraznit toto odvětví geografie jako geografii člověka, tedy geografii lidského života a práce. Vést studenty k osvojení si dovedností vystihnout jednotlivé souvislosti mezi územím a rozmístěním jednotlivých komponent světového hospodářství. Zdůraznit vazby mezi sociálně-ekonomickou geografií a ochranou životního prostředí v nejširším slova smyslu. Sjednotit dosavadní znalosti současného dynamického stavu světa.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Osvojení si dovedností vystihnout souvislosti mezi územím a rozmístěním jednotlivých komponent světového hospodářství. Zdůraznit vazby mezi sociálně-ekonomickou geografií a ochranou životního prostředí v nejširším slova smyslu. Sjednotit dosavadní znalosti současného dynamického stavu světa.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Místo sociálně ekonomické geografie, geografie světového hospodářství v soustavě geografických věd.
2. Teorie světového hospodářství a vývoj světové ekonomiky.
3. Ekonomická charakteristika soudobého světa.
4. Ekologické faktory rozmístění světového hospodářství.
5. Charakteristika a využití přírodních zdrojů a jejich ochrana.
6. Vývoj integračních procesů soudobého světa.
7. Charakteristika světového průmyslu.
8. Charakteristika a vývoj světového zemědělství.
9. Význam a charakteristika lesního hospodářství soudobého světa.
10.Charakteristika, význam a vývoj obslužné sféry. Pravidla a souvislosti rozmístění.
11.Charakteristika a vývoj světové dopravy.
12.Perspektivy světového hospodářství v éře globalizace.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Rusková D. - Štyrský J.(2000): Geografie cestovního ruchu a dějiny kultury pro cestovní ruch. II.vydání. Gaudeamus. Hradec Králové
Hrala V.(1997): Geografie světového hospodářství. Skripta VŠE Praha

Literatura doporučená studentům Geografické rozhledy. Vyd. Čes. geograf. spol., Praha.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Po uzavření předmětu - ústní zkouška

Sylabus EKOOBKR - Ekologogie obnovy krajiny
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 26 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět se zabývá studiem změn v krajině v historii i současnosti a jejich dopadem z hlediska ekologie a estetiky. Hlavním tématem je obnova funkcí krajiny, hledání kompromisů mezi hospodářským a ochranářským přístupem ke krajině a stanovení priorit. Předmět seznamuje se způsoby, dosavadními výsledky a státní podporou revitalizací. V případě cizorodých (antropogenních) artefaktů v krajině jako jsou elektrárenská nebo rudní odkaliště, deponie průmyslových odpadů nebo opuštěné areály s toxickou zátěží je pojednána též problematika využití přirozených procesů v rehabilitaci ekosystémů, asistovaná ekologická obnova, remediace a renaturace. Součástí předmětu je terénní exkurze.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je studium změn v krajině v historii i současnosti a jejich dopad z hlediska ekologie a estetiky. Hlavním tématem je obnova funkcí krajiny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Role zeleně v revitalizaci urbanizovaného prostředí (přestup látek mezi atmosférou a zemským povrchem – interakce s hraniční vrstvou vegetace: depoziční studie)
2) Ekologická obnova (restoration ecology) poškozených ekosystémů (využití spontánních biologických procesů, asistovaná obnova).
3) Agroekologie, význam plevelové složky v agrocenózách, HNV farming (zemědělské hospodaření s vysokou přírodní hodnotou); zemědělský versus městská krajina, využití biologických podkladů v územním plánování (SES).
4) Ekologické inženýrství/ekotechnologie, management ekosystémů
5) Remediace půd - fyzikální, chemické a biologické způsoby remediací kontaminovaných půd
6) Revitalizace vodního prostředí – vodní toky a nivy 7) Revitalizace vodního prostředí – tůně, mokřady, malé vodní nádrže 8) Revitalizace jako součást protipovodňových a protierozních opatření
9) Zprůchodňování vodních toků pro vodní organismy.
10) Vegetační úpravy při revitalizacích, provoz a údržba revitalizačních staveb

Literatura, na níž je předmět vystavěn Demek, J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. - MU, Brno, 1999.
Just, T. et al.: Revitalizace vodního prostředí. - AOPK ČR, Praha, 2003.
Just, T. et al.: Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. – 3. ZO ČSOP Hořovicko, Ekol. služby s. r. o., AOPK ČR, MŽP ČR, Praha, 2005.
Kovář P.: Ekosystémová a krajinná ekologie. - Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Nakladatelství Karolinum, Praha, (2008) 2012.
Kovář P., Jandová L., Pojer F.: Czech Republic. – In: Oppermann R., Beaufoy G., Jones G. (eds.): High Nature Value Farming in Europe. 35 European countries – experiences and perspectives. Verlag Regionalkultur, Ubstadt-Weiher etc., p. 175-183, 2012.
Löw, J. et Míchal, I.: Krajinný ráz. – Lesní práce, Praha, 2003.
Löw, J. et al.: Rukověť projektanta místního ÚSES. – Metodika pro zpracování dokumentace. – Doplněk, Brno, 1995.
Prach K., Bastl M., Konvalinková P., Kovář P., Novák J., Pyšek P., Řehounková K., Sádlo J.: Sukcese vegetace na antropogenních stanovištích v České republice - přehled dominantních druhů a stadií. Vegetation succession in human-made habitats in the Czech Republic - survey of dominant species and stages – Příroda, Praha, 26: 5-26, 2008.
Prach K., Pyšek P., Tichý L., Kovář P., Jongepierová I. & Řehounková K. [eds]: Botanika a ekologie obnovy. Botanical research and ecological restoration. - Materiály 21, 2006, 255 p.

Literatura doporučená studentům Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M.: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Vorel, I. et Sklenička, P.: Ochrana krajinného rázu. – Sborník z příspěvků konference. – Nakladatelství Naděžda Skleničková, Praha, 2006.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/92 Sb.(ve znění pozdějších předpisů).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet: 100 % účast na seminářích (omluvených 25 %)
100 % účast na exkurzích + vyhotovené protokoly
závěrečná zkouška se 2 opravnými termíny

Sylabus EKORO - Ekologie rostlin
2007

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Hlubší poznání abiotických a biotických ekofaktorů, které působí na rostlinstvo. Základy fytocenologie. Fytogeografie a ochrana přírody a tvorby ŽP.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Základní ekologické pojmy, termíny, vztahy a zákonitosti v ekologii rostlin. Úvod do fytocenologie a fytogeografie. Základní informace o nejdůležitějších vztazích mezi funkcemi a strukturami rostlinných populací a společenstev i mezi faktory a komplexy vnějšího prostředí. Je zdůrazněn nezastupitelný význam rostlinné složky ekosystémů jako primárních producentů. Dokládá důležitost rostlin v přírodě a popisuje jejich funkce v rámci ekosystémů s vlastními autoregulačními mechanismy. Vysvětluje celospolečenský význam studia ekologie rostlin, fytocenologie a fytogeografie v aplikovaných oborech zemědělství, lesnictví a plánování krajiny.
Ekologie rostlin jako interdisciplinární vědní obor čerpá z údajů dalších vědních disciplín.
Výchova k ekologickému myšlení a jednání. Nejedná se o pouhé předávání informací a pojmů, ale o aktivní vztah a přístup k životnímu prostředí, v návaznosti praktická cvičení a exkurze.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do geobotanických disciplín, základní a doporučená literatura, studijní požadavky.
Historie a poslání, praktická aplikace ekologie rostlin, fytocenologie a fytogeografie.
2. Základní pojmy a termíny.
3. Ekologické limity, ekologická valence.
4. Vliv abiotických ekofaktorů na rostlinstvo (sluneční záření, teplo, voda v různých skupenstvích, vzduch, relief, půda, geologické podloží, oheň).
5. Sluneční záření, světelná energie a její ekologický význam, vztah rostlin ke světlu a jejich morfologicko-anatomické adaptace, fotoperiodismus.
6. Teplo a jeho ekologický význam, vztah rostlin k teplu a jejich morfologicko anatomické adaptace, teplotní výškový gradient a vegetační výškové stupně.
7. Voda a její ekologický význam, vztah rostlin k vodnímu gradientu.
8. Typy srážek a jejich ekologický význam, voda jako životní prostředí rostlin.
9. Vzduch jako ekologický činitel, složení vzduchu, skleníkový efekt. Znečištění atmosféry, emise, imise a jejich vliv na rostlinstvo. Vliv větru na vegetaci.
10. Rostlinstvo a reliéf (vliv sklonu a expozice na rostlinstvo).
11. Půda a rostlinstvo. Fyzikální a chemické vlastnosti půdy, vliv matečné horniny na vznik půd. Humus. Adaptace rostlin k půdním vlastnostem. Půdní typ a půdní druh. Rostlinstvo a oheň.
12. Vliv biotických ekofaktorů na rostlinstvo.
13. Vzájemné interakce rostlin a živočichů.
14. Přímé a nepřímé antropické vlivy na rostlinstvo.
15. Příčiny snižování druhové diverzity vegetace.
16. Ochrana fytogenofondu dle platných vyhlášek, černý a červený seznam, červené knihy.
17. Členění rostlin dle původnosti (autochtonní, apofyty, alochtonní, archeogyty, neofyty).
18. Životní formy rostlin. Efarmonická konvergence.
19. Charakteristika a znaky populace, fenofáze, hustota, rozmístění, pokryvnost, početnost, družnost, typy šíření populace.
20. Primární a sekundární produkce. Strategie populací, ecese.
21. Sukcese, její typy a význam. Geohistorický vývoj vegetace střední Evropy.
22. Primární a sekundární strategie. Potravní řetězce a pyramidy.
23. Základy fytocenologie. Základní pojmy. Zonální a azonální lesní
společenstva.
24. Rostlinná společenstva nelesní:
pastvin, rumišť a plevelová vegetace, komprimofilní vegetace, stepní společenstva,skalních štěrbin a sutí, vodní, pobřežní, slatinná, rašeliništní, vegetace slanomilná, vátých písků a paseková. Aplikované fytocenologické metody.
26. Základy fytocenologie. Základní pojmy. Květenné oblasti světa a jejich základní charakteristika.
27. Základní biomy světa a jejich charakteristika.
28. Geoelementy střední Evropy.
29. Fytogeografický přehled České republiky.
30. Syntetické shrnutí poznatků a vlastní postřehy z problematiky
životního prostředí.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M. et K. Pivnička (1999): Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie. – Karolinum, Praha. (S)
Jeník, J. (1995): Ekosystémy. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S)
Prach, K. (2001): Úvod do vegetační ekologie (geobotaniky). – Jihočeská univerzita, České Budějovice. (S)
Slavíková,J. (1986): Ekologie rostlin. - SPN, Praha.

Literatura doporučená studentům Jeník, J. (1972): Obecná geobotanika (úvod do nauky o rostlinstvu). – SPN, Praha. (S)
Odum, E. P. (1977): Základy ekologie. – Academia, Praha.
Bednář, V. (1984): Praktikum z ekologie a fytocenologie. – PřF UP, Olomouc. (S)
Culek, M.[ed.] (1996): Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha.
Čeřovský, J. et al. (1999): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava.
Čihař M. (1998): Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S)
Dorst, J. (1985): Ohrožená příroda. – Panorama, Praha.
Dykyjová, D. et al. (1989): Metody studia ekosystémů. – Academia, Praha.
Duvigneaud, P. (1988): Ekologická syntéza. – Academia, Praha.
Ellenberg, H. (1992): Scripta geobotanica IX. – Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta Geobotanica, Göttingen.
Friedl, K. et al. (1991): Chráněná území v České republice. – MŽP ČR, Praha.
Hendrych, R. (1983): Fytogeografie. – SPN, Praha.
Houghton, J. (1998): Globální oteplování. Úvod do studia změn klimatu a prostředí. – Academia, Praha.
Chytrý, M., Kučera T. et M. Kočí [ed.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha.
Jeník, J. (1961): Alpínská vegetace Krkonoš, Kralického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. – SZN, Praha.
Kalvová, J. et Moldan, B. (1996): Klima a jeho změna v důsledku emisí skleníkových plynů. – Karolinum, UK, Praha.
Kolektiv (1992): Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR. – Geogr. ústav ČSAV a Federální výbor pro ŽP, Praha, Brno. (Věcný garant Kálal, J.; předseda redakční rady Plánka, L.)
Kovář, P. (1993): Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S)
Kubíková, J. (1999): Ekologie vegetace střední Evropy (díl I). – Karolinum, PřF UK, Praha.
Kubíková, J. (1971): Geobotanické praktikum – PřF UK, Praha.
Moldan, B. et al. (1990): Životní prostředí ČR. – Academia, Praha.
Moldan, B. (1994): Životní prostředí – globální perspektiva. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S)
Moldan, B. et al. (1997): Ekonomické aspekty ochrany ŽP. – Karolinum PřF UK, Praha. (S)
Moravec, J. et al. (1995): Rostlinná společenstva ČR a jejich ohrožení - 2. vydání. – Severočeskou přírodou, Litoměřice.
Moravec, J. (1994): Fytocenologie (nauka o vegetaci). – Academia, Praha.
Moravec, J. [ed.] (2000): Přehled vegetace České republiky 1, 2. – Academia, Praha.
Nátr, L. (1998): Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S)
Němeček, J., Smolíková, L. et M. Kutílek (1990): Pedologie a paleopedologie. – Academia, Praha.
Neuhäuslová, Z. et al. (1998, 2001): Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha.
Pivnička, K. et Braniš, M. (1995): Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha. (S)
Petříček, V. [ed.] (1999): Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha.
Petříček, V. et I. Míchal [ed.] (1999). Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha.
Procházka, F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166.
Skalický, V. (1988, 1991): Regionálně fytogeografické členění. In Hejný, J. et Slavík, B. [ed.] (1988, 1991): Květena ČSR 1. – Academia, Praha.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 1. Seminární práce - bioekologické vyhodnocení krajinného celku
2. Fenologická pozorování
3. Dva testy (70% úspěšnosti pro ZŠ, 75% úspěšnosti pro SŠ).
4. Referát v průběhu cvičení
5. Minimálně 70% účast na cvičeních
6. Vysokoškolská úroveň protokolů

Sylabus EKOROST - Ekologie rostlin
2014

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 6 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 6 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět ekologie rostlin vede studenty ke schopnosti komplexního vnímání flóry a vegetace ve vztahu k biotickým a abiotickým faktorům. Dále k osvojení schopnosti indikovat stanovištní poměry pomocí ekoelementů, vnímat chování rostlin v prostředí z pohledu populační biologie, životních forem, životních strategií, synekologie. Součástí předmětu jsou základy fytogeografie a fytocenologie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem ekologie rostlin je získání schopnosti komplexního vnímání flóry a vegetace ve vztahu k biotickým a abiotickým faktorům. Osvojení schopnosti indikovat stanovištní poměry pomocí ekoelementů. Vnímat chování rostlin v prostředí z pohledu populační biologie, životních strategií, synekologie, sukcese. Seznámit se základy fytogeografie a fytocenologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Cílem ekologie rostlin je získání schopnosti komplexního vnímání flóry a vegetace ve vztahu k biotickým a abiotickým faktorům. Osvojení schopnosti indikovat stanovištní poměry pomocí ekoelementů. Vnímat chování rostlin v prostředí z pohledu populační biologie, životních strategií, synekologie. Seznámit se základy fytogeografie a fytocenologie.
Ekologie rostlin a příbuzné disciplíny (geobotanika, fytocenologie, fytogeografie) – historie oborů a jejich aplikace v praxi, základní terminologie.
Vliv abiotických faktorů prostředí na rostliny (jejich rozšíření, vitalitu, společenstva apod.) – reliéf, geologický podklad, půda, energie (záření, teplo), voda a vodní režim, atmosféra, oheň) – ekoelementy.
Vliv biotických faktorů na rostliny (přímé a nepřímé vlivy, trofické a netrofické vztahy) – kompetice, mutualismus, symbióza, eusymbióza, parazitismus, poloparazitismus, saprofytismus, alelopatie, vliv živočichů, vliv člověka.
Biodiverzita. Autochtonní, alochtonní, expanzivní a invazní, zvláště chráněné, ohrožené druhy rostlin.
Základy populační ekologie (struktura, denzita, početnost, pokryvnost, natalita, mortalita, genetická variabilita). Vznik a zánik populací. Ohrožení malých populací.
Životní historie. Fenologie, fenologické spektrum. Životní formy rostlin, spektra životních forem. Životní strategie.
Ekologická sukcese (primární, sekundární, cyklická, blokovaná, recesivní). Klimatický a edafický klimax. Sukcesní stadia. Stabilita společenstev (pružnost, odolnost).
Základy syntaxonomie – členění rostlinných společenstev. Curyšsko-montpeliérská škola. Fytocenologické snímkování. Zpracování fytocenologic. snímků a jejich vyhodnocení (fytocenologické tabulky, podobnost snímků, numerické metody, Česká fytocenologická databáze, Turboveg, Juice).
Vegetační mapování. Rekonstruovaná, potenciální a reálná vegetace. Zonální, azonální, extrazonální vegetace.
Biomy. Základy fytogeografie. Floristické oblasti. Floroelementy. Endemity. Glaciální relikty.
Fytogeografické členění České republiky. Fytochoriony. Síťové mapování.

Cvičení v návaznosti na přenášky, zejména praktické procvičení problematiky v učebně i v terénu (zápis fytocenologického snímku, transektu, vegetační mapování). Seznámení s metodikami nutnými pro úspěšné zpracování a obhájení seminární práce.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Begon, M. et al.: Ekologie – jedinci, populace a společenstva. UJEP, Olomouc, 1999.
Hendrych, R: Fytogeografie. – SPN, Praha, 1983.
Jeník, J.: Ekosystémy. – Katedra botaniky přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, 1995.
Kubíková, J. Ekologie vegetace střední Evropy. Díl I. – Karolinum, Praha, 2005.
Prach, K.: Úvod do vegetační ekologie. – Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha,1996.
Slavíková, J.: Ekologie rostlin. – Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1986.
Štorch, D. et Mikulka, S.: Úvod do současné ekologie. Portál, Praha, 2000.
Vačkář, D. [ed.]: Ukazatele změn biodiverzity. Academia, Praha, 2005.

Literatura doporučená studentům Buček, A., Lacina, J.: Geobiocenologie. II. Brno, MZLU 2000.
Dykyjová, D. et al.: Metody studia ekosystémů. – Academia, Praha, 1989.
Ellenberg, H.: Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta, Geobotanica, Göttingen, 1992.
Chytrý M. (ed.): Vegetace České republiky I-IV. Academia, Praha, 2007-2013.
Chytrý, M., Kučera, T., Kočí M., Grulich V. et Lustyk P. [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/92 Sb. Vyhláška č. 395/1992 Sb. (oba ve znění pozdějších předpisů).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet:
Aktivní 75% účast na cvičení (25% řádně omluveno), vypracování odborné prezentace a protokolů na vysokoškolské úrovni.
Dva průběžné testy (minimální úspěšnost 70%).
zkouška:
Obhajoba seminární práce - ústní část zkoušky.
Písemná zkouška.

Sylabus EKOTOXI - Ekotoxikologie
2014

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje se zdroji toxických látek, způsoby jejich rozšiřování a kumulace ve vzduchu, půdě, vodních ekosystémech a s jejich hlavními účinky na rostliny, živočichy i člověka a možnostmi eliminace jejich nepříznivého vlivu. Je pokračováním předmětu EKTOX.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení se zdroji toxických látek, způsoby jejich rozšiřování a kumulace ve vzduchu, půdě, vodních ekosystémech, potravinovém řetězci a s jejich hlavními účinky na rostliny, živočichy i člověka a možnostmi eliminace jejich nepřiznivého vlivu. Seznámení s toxickými látkami a jejich účinky a možnou první pomocí v případech intoxikace a možnou prevencí. Dalším cílem předmětu je provázání znalostí z klasických biologických disciplín.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Ekotoxikologie:
Toxicita, interakce toxických látek s organismem, osud toxických látek v organismu,
toxické látky v ŽP:
rizikové prvky - vodní prostředí, rostliny, projevy toxického působení na rostlinách, rizikové prvky a zdraví člověka
perzistentní organické polutanty - PAH, PCB, PCDD, PCDF, PCDE, pesticidy: vybrané pesticidy, účinné látky pesticidů
Plynné polutanty v ovzduší
Predikční toxikologie-odhad toxicity, testy toxicity na různých druzích testovacích organismů
Ostatní testy pro hodnocení nebezpečných vlastností
Hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.

Cvičení z Ekotoxikologie bude probíhat blokově v laboratořích Zdravotního ústavu Hradec Králové a bude zaměřeno na stanovení jednotlivých skupin škodlivých látek v životním prostředí.

Literatura, na níž je předmět vystavěn 1. Prokeš, J. a kol.: Základy toxikologie.Obecná toxikologie a ekotoxikologie. Praha: Galén, 2005, 5-241

2. Pavlíková a kol.: Ekotoxoxikologie. Česká zemědělská univerzita Praha 2008.

Literatura doporučená studentům Provazník, K. a kol.: Manuál prevence v lékařské praxi, I-V. díl, Praha: SZÚ, 1998, 3-622

Patočka, J. a kol.: Vojenská toxikologie, Praha:Grada,2004, 11-174

Hoffman, D.J.et al.: Handbook of Ecotoxicology. 2nd Ed. Boca Raton, London, New York, Washington: Lewis Publishers, 2003, 1-1253

Droste, C., Planta, M.: Memorix, vademecum lékaře. Praha: Scientia medica, 1992, 1-308

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky a kontrola studia
Požadavky na zkoušku:
- písemné testy
- část ústní

Sylabus EKOVYCH - Ekologická výchova
2012

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s problematikou životního prostředí a možnostmi aplikace do výuky. Náměty na školní projekty, práci se studenty při vyučovacích hodinách biologie nebo práci v přírodovědném kroužku.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností 1. Seznámit studenty s organizacemi zabývajícími se ochranou přírody a s možnostmi spolupracovat s nimi.
2. Seznámit studenty s projekty ekologických center, které je možné využít ve výuce.
3. Vytvoření souboru námětů (zabývajících se jednotlivými složkami přírody) pro práci ve škole.
4. Rozšířit znalosti z ekologie a enviromentální výchovy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Ekologická výchova ve škole, ekologické organizace a jejich projekty,
instituce zabývající se ochranou přírody a příklady možné spolupráce s nimi.
2. Mezinárodní spolupráce a projekty v ekologické výchově.
3. Náměty pro práci se studenty (téma - "půda").
4. - " - (téma - "vzduch").
5. - " - (téma - "voda").
6. - " - (téma - "ekosystémy").
7. - " - (téma - "trvale udržitelný rozvoj").

Literatura, na níž je předmět vystavěn Altman A. (1972): Přírodniny ve vyučování biologii a geologii, SPN, Praha
Burešová K. a kol. (2001): Hurá z lavic do přírody 3, Chaloupky
Dobroduková J., Dobroduka L.J. (1989): Malá tajemství přírody, Albatros, Praha
Jakrlová J., Pelikán J. (1999): Ekologický slovník terminologický a výkladový, Fortuna, Praha
Holý F. a kol. (1986): Hry na přírodu a s přírodou, Mladá fortuna
Máchal A. (2000): Průvodce praktickou ekologickou výchovou, Rezekvítek
Laštůvka Z., Krejčová P. (2000): Ekologie, Konvoj, Brno
Lorbeer G. C. a kol. (1998): Biologické pokusy pro děti, Portál
Ponížilová - Juřičková B. (1998-2001): Lesní čarování I, II, III, Rezekvítek
Řehák B. (1968): Vycházky do přírody, SPN, Praha
Řehák B. (1965): Vyučování biologii, SPN, Praha
Šlégl J. a kol. (2002): Ekologie pro gymnázia, Fortuna, Praha
Nad vodou, pod vodou (materiály k výchově o životním prostředí, vydala správa KRNAPU
O stromech, o lesích (materiály k výchově o životním prostředí), vydala správa KRNAPU
Projekt Živá voda, 1996 ALCEDO
Projekt WILD, 1993

Literatura doporučená studentům Faltysová H., Mackovčin P., Sedláček M. a kol. (2001): Královéhradecko, Chráněná území ČR V., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha
Farb, P. (1977): Ekologie, Mladá Fronta, Praha
Hadač E. a kol. (1967): Praktická cvičení z botaniky, SPN, Praha
Hanel L., Lišková E. (2003): Stručný obrazový klíč k určování hlavních skupin vodních bezobratlých, UK Pedagogická fakulta, Praha, str. 74
Hoffmannová E. (1984): Jak založit herbář, Mladá Fronta, Praha, str. 300
Hrabě S. a kol. (1973): Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů, SPN, Praha, str. 346
Jeník J. (1996): Ekosystémy, UK Praha
Korčáková J., Málková J., Wagnerová Z. a kol. (1998): AQUA Tempus, VŠP HK
Kvasničková D. (1998): Životní prostředí, Fragment
Kvasničková D. (1991): Základy ekologie, SPN, Praha
Reichholf J. (1998): Pevninské vody a mokřady, IKAR Praha, str. 223
ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS SERIES A - SCUEBTIE NATURALES, Hradec Králové, 1997

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na seminářích, prezentace výstupu seminární práce.

Sylabus EKOZIV - Ekologie živočichů
2011

Sylabus EKOZIVO - Ekologie živočichů
2011

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pech Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 4 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplína podává základní přehled o vztazích živočichů k vnějšímu prostředí, vnitro- a mezidruhových vztazích, charakterizuje populace i biocenózy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Na základě výuky a studia odborné literatury získat přehled o úrovni poznání současné ekologie živočichů jako klasické biologické disciplíny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Ekologie jako biologická disciplina
2. Ekosystém
3-4. Ekologické faktory v různém prostředí
5. Potravní vztahy
6-7. Vnitro- a mezidruhové vztahy
8-9. Populace
10. Společenstva
11. Zoocenózy
12. Člověk jako ekologický faktor

Literatura, na níž je předmět vystavěn Losos B. a kol.: Ekologie živočichů, SPN, Praha, 1984.

Literatura doporučená studentům Duvigneaud P.: Ekologická syntéza, Academia, Praha, 1988.
Odum E.P.: Základy ekologie, Academia, Praha, 1977.
Begon M., Harper J.L., Townsend C.R.: Ekologie. Jedinci, populace a společenstva. Vyd. Univerzity Palackého. Olomouc, 1997.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: Aktivní účast na cvičeních; referát na vybrané téma.
Zkouška: Písemná a ústní.

Sylabus EKROSSP - Ekologie rostlinných společenstev
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět směřuje k vytvoření přehledu vybraných vegetačních jednotek České republiky a Evropy ve vztahu ke stanovištním podmínkách. Předmět se věnuje také sukcesním procesům ve vybraných rostlinných společenstvech, managementu směřujícímu k řízené sukcesi u vybraných rostlinných společenstev.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je vytvoření přehledu vybraných vegetačních jednotek České republiky a Evropy ve vztahu ke stanovištním podmínkám, sukcesním procesům, které v nich probíhají, a managementu, který je nezbytný pro jejich zachování.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) přehled vybraných vegetačních jednotek Evropy ve vztahu ke stanovištním podmínkám (vodní vegetace, mokřadní a pobřežní vegetace, prameništní a rašeliništní vegetace, vegetace skal, sutí a jeskyní, vegetace subalpínského a alpínského pásma, luční, pastvinná a vřesovištní vegetace, vegetace písčin, písečných dun a mělkých půd, vegetace slanisek, vegetace mokřadních, mezofilních a xerofilních křovin, lesní vegetace, vegetace antropicky narušených stanovišť)
2) základní principy sukcesních procesů ve vybraných rostlinných společenstvech
3) změny vyvolané v souvislosti s antropickými zásahy, blokovanou nebo cyklickou sukcesí
4) zastoupení životních forem v rostlinných společenstvech
5) mezidruhové a vnitrodruhové vztahy v rostlinných společenstvech
6) management směřující k řízené sukcesi u vybraných rostlinných společenstev
7) využití poznatků z ekologie rostlinných společenstev v zemědělském a lesnickém hospodaření

Literatura, na níž je předmět vystavěn Begon, M. et al.: Ekologie – jedinci, populace a společenstva. – UJEP, Olomouc, 1999.
Háková, A., Klaudisová, A., Sádlo, J. [eds.]: Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. Planeta XII, 3 – druhá část. – Ministerstvo životního prostředí, Praha, 2004.
Petříček, V. [ed.]: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et Míchal, I. [eds.]: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, 2007.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. – Academia, Praha, 2009.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace. – Academia, Praha, 2011.
Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M. [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Kubíková, J.: Ekologie vegetace střední Evropy. Díl I. – Karolinum, Praha, 2005.
Mackovčin, P. et Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 2001 - 2006.
Moravec, J., et al., 1995: Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. - Severočes. Přír., Litoměřice, append., 1995.

Literatura doporučená studentům Prach, K.: Úvod do vegetační ekologie. – Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha, 1996.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/1992 Sb.(ve znění pozdějších předpisů).
Směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin (“směrnice o stanovištích“).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet: 100 % účast na seminářích, písemný test se 2 opravnými termíny

Sylabus EKTOX - Ekotoxikologie
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 15 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

MOBI Molekulární a buněčná biologie

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje se zdroji toxických látek, způsoby jejich rozšiřování a kumulace ve vzduchu, půdě, vodních ekosystémech a s jejich hlavními účinky na rostliny, živočichy i člověka a možnostmi eliminace jejich nepříznivého vlivu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení se zdroji toxických látek, způsoby jejich rozšiřování a kumulace ve vzduchu, půdě, vodních ekosystémech, potravinovém řetězci a s jejich hlavními účinky na rostliny, živočichy i člověka a možnostmi eliminace jejich nepřiznivého vlivu. Seznámení s toxickými látkami a jejich účinky a možnou první pomocí v případech intoxikace a možnou prevencí. Dalším cílem předmětu je provázání znalostí z klasických biologických disciplín.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1.Jedná se o základy: úvod do ekotoxikologie, historie vývoje člověka, vzájemné ovlivňování : člověk – příroda. Ekologická toxikologie, ekotoxikologie-definice. Nejběžnější ekologické testy akutní toxicity. Xenobiotika v prostředí, ovzduší, vodě, půdě, horninách, potravinovém řetězci a jejich účinky. Hlavní kontaminanty a jejich producenti – nejvýraznější antropogenní zdroje. Ovzduší-venkovní, vnitřní, pracovní-hlavní plynné škodliviny.
2. Registr úniků a přenosů znečišťujících látek-PRTR, REZZO- zdroje znečišťování aj. dělení. Polutanty, emise, imise- definice, imisní limity. Depozice-atmosferická, mokrá, suchá. ČHMÚ, měřicí stanice. Oxidy síry, dusíku, těžké kovy, oxid uhelnatý, kyselá atmosferická depozice, tuhé látky v ovzduší- stanice AIM. Oxid uhelnatý a jeho vliv na člověka, zdravotní důsledky.
3. Ovzduší-ozón a jeho funkce: stratosféra, ozonosféra, SOP-semivolatilní perzistentní organické polutanty v atmosféře, skleníkový efekt-čím je způsoben, teplota atmosféry, vliv znečištěnin na zdravotní stav obyvatelstva, vstupní cesty, expozice, účinky. Nejzávažnější emitované kontaminanty ovzduší: anorganické, organické a pevné částice. Znečištění ovzduší vnitřních prostorů a významné zdroje a škodliviny.
4.Specifické účinky nejběžnějších znečišťujících látek v ovzduší: oxid siřičitý, prašný aerosol, oxidy dusíku-dusičitý, dusnatý, uhelnatý, ozón, formaldehyd, azbest aj.,např. toluen, styren, xylen, ethylbenzen, cloroform. Tabákový kouř-obsahové složky, snižování koncentrace chemických organic.látek.
5. Kvalita vody –znečištění: bodové,plošné a difuzní zdroje. Eutrofizace vod a důsledky eutrofizace. Povrchové a podzemní vody. Problémy spojené s kontaminací vody. Havarijní znečištění vody-noxy: mikrobiologické, biologické, chemické – anorganické a organické (fluoridy, těžké kovy-např. arzén atd., dusičnany, dusitany, chlorované látky/PAU, chlorované benzény, aj.-vznik chloroformu- vliv na zdraví) radioaktivní (radon).
6.Půda- a její úloha, eroze, acidifikace. Kontaminace půdy-rizikové látky:těžké kovy, PAU, PCB, POP(DDT, DDE, HCB,HCH). Principy ekotoxikologie. Klíčový vztah pro pochopení prostupu toxických látek prostředím mezi biotickým prostředím ( vodou, ovzduším, půdou) a různými organismy - trofické (zjednodušeně potravní) vztahy ve společenstvech.Autotrofní organismy. Konzumenti prvního a vyššího řádu.Herbivoři, karnivoři, destruenti. Hlavní typy potravních řetězců.
7. Potravní vazby- přenos látek a energie.Vztahy mezi složkami potravního řetězce.Cizorodé látky v potravinách: aditiva, kontaminanty, mikroorganismy. Degradace, akumulace. Mykotoxiny, environmentální estrogeny, další organické kontaminanty, např.: chlorované pesticidy, insekticidy organochlorové povahy, PAU, heterocyklické aminy, akrylamid, biogenní (vazoaktivní) aminy, toxicita, mechanismy účinku.
8. POPs: perzistentní organické polutanty: polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), polychlorované bifenyly (PCB), polychlorované fenoly (PCP), organochlorované pesticidy (OCP), polychlorované dibenzo-para-dioxiny (PCDD), polychlorované dibenzofurany (PCDF): zdroje, toxicita, mechanismy účinku, biologické monitorování znečištění-biologické expoziční testy, preventivní nástroj k odhalování možných rizik v pracovním prostředí. Analýzy moče, krve, dále analýzy vlasů - pro monitorování znečištění prostředí.
9. Bioakumulace a selektivní vychytávání. Bioremediace.Fytoremediace-in situ, ex situ. Biologické čištění vody. Metody dekontaminace pevných odpadů.
10. Otravy-jejich klasifikace, speciální příznaky, nejčastější akutní otravy- shrnutí: hlavní noxy a projevy, I.pomoc: opatření a úkony, antidota.
11. Životní prostředí, základní termíny z oblasti jeho ochrany, příslušná legislativa. Informační zdroje: webové stránky.

Cvičení z Ekotoxikologie bude probíhat blokově v laboratořích Zdravotního ústavu Hradec Králové a bude zaměřeno na stanovení jednotlivých skupin škodlivých látek v životním prostředí.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Prokeš, J. a kol.: Základy toxikologie.Obecná toxikologie a ekotoxikologie. Praha: Galén, 2005, 5-241

Literatura doporučená studentům Provazník, K. a kol.: Manuál prevence v lékařské praxi, I-V. díl, Praha: SZÚ, 1998, 3-622

Patočka, J. a kol.: Vojenská toxikologie, Praha:Grada,2004, 11-174

Hoffman, D.J.et al.: Handbook of Ecotoxicology. 2nd Ed. Boca Raton, London, New York, Washington: Lewis Publishers, 2003, 1-1253

Droste, C., Planta, M.: Memorix, vademecum lékaře. Praha: Scientia medica, 1992, 1-308

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky a kontrola studia
Požadavky na zkoušku:
- část písemná - splnění písemného testu
- část ústní

Sylabus EKVYSK - Ekologická výchova ve škole
2011

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s problematikou životního prostředí a možnostmi aplikace do výuky. Náměty na školní projekty, práci se studenty při vyučovacích hodinách biologie nebo práci v přírodovědném kroužku.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností 1. Seznámit studenty s organizacemi zabývajícími se ochranou přírody a s možnostmi spolupracovat s nimi.
2. Seznámit studenty s projekty ekologických center, které je možné využít ve výuce.
3. Vytvoření souboru námětů (zabývajících se jednotlivými složkami přírody) pro práci ve škole.
4. Rozšířit znalosti z ekologie a enviromentální výchovy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Ekologická výchova ve škole, ekologické organizace a jejich projekty,
instituce zabývající se ochranou přírody a příklady možné spolupráce s nimi.
2. Mezinárodní spolupráce a projekty v ekologické výchově.
3. Náměty pro práci se studenty (téma - "půda").
4. - " - (téma - "vzduch").
5. - " - (téma - "voda").
6. - " - (téma - "ekosystémy").
7. - " - (téma - "trvale udržitelný rozvoj").

Literatura, na níž je předmět vystavěn Altman A. (1972): Přírodniny ve vyučování biologii a geologii, SPN, Praha
Burešová K. a kol. (2001): Hurá z lavic do přírody 3, Chaloupky
Dobroduková J., Dobroduka L.J. (1989): Malá tajemství přírody, Albatros, Praha
Jakrlová J., Pelikán J. (1999): Ekologický slovník terminologický a výkladový, Fortuna, Praha
Holý F. a kol. (1986): Hry na přírodu a s přírodou, Mladá fortuna
Máchal A. (2000): Průvodce praktickou ekologickou výchovou, Rezekvítek
Laštůvka Z., Krejčová P. (2000): Ekologie, Konvoj, Brno
Lorbeer G. C. a kol. (1998): Biologické pokusy pro děti, Portál
Ponížilová - Juřičková B. (1998-2001): Lesní čarování I, II, III, Rezekvítek
Řehák B. (1968): Vycházky do přírody, SPN, Praha
Řehák B. (1965): Vyučování biologii, SPN, Praha
Šlégl J. a kol. (2002): Ekologie pro gymnázia, Fortuna, Praha
Nad vodou, pod vodou (materiály k výchově o životním prostředí, vydala správa KRNAPU
O stromech, o lesích (materiály k výchově o životním prostředí), vydala správa KRNAPU
Projekt Živá voda, 1996 ALCEDO
Projekt WILD, 1993

Literatura doporučená studentům Faltysová H., Mackovčin P., Sedláček M. a kol. (2001): Královéhradecko, Chráněná území ČR V., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha
Farb, P. (1977): Ekologie, Mladá Fronta, Praha
Hadač E. a kol. (1967): Praktická cvičení z botaniky, SPN, Praha
Hanel L., Lišková E. (2003): Stručný obrazový klíč k určování hlavních skupin vodních bezobratlých, UK Pedagogická fakulta, Praha, str. 74
Hoffmannová E. (1984): Jak založit herbář, Mladá Fronta, Praha, str. 300
Hrabě S. a kol. (1973): Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů, SPN, Praha, str. 346
Jeník J. (1996): Ekosystémy, UK Praha
Korčáková J., Málková J., Wagnerová Z. a kol. (1998): AQUA Tempus, VŠP HK
Kvasničková D. (1998): Životní prostředí, Fragment
Kvasničková D. (1991): Základy ekologie, SPN, Praha
Reichholf J. (1998): Pevninské vody a mokřady, IKAR Praha, str. 223
ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS SERIES A - SCUEBTIE NATURALES, Hradec Králové, 1997

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na seminářích, prezentace výstupu seminární práce.

Sylabus ENTOM - Entomologie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Smrž Jaroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplina uvádí zájemce do tajemství říše hmyzu. Studenti se seznamují s vývojem, biologií a ekologickými vztahy některých druhů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Na základě specifického zájmu prohloubit své odborné biologické znalosti, seznámit se s metodami sběru, preparace hmyzu, terenními metodami a to vždy s cílem využít těchto poznatků pro práci budoucího učitele.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Osnova:

- metody sběru a preparace hmyzu
- učitel entomolog v terénu a ve škole
-ukázky preparací
- entomolog a laboratorní práce
- entomolog na výletech a exkurzích
- entomologická expedice
- naši brouci
- naši motýli
- hmyz kolem nás
- entomologická zajímavost Palearktu
- Rusko - entomologická velmoc
- Evropská musea a entomologie

Literatura, na níž je předmět vystavěn Hůrka, K., Čepická, A.: Rozmnožování a vývoj hmyzu. SNP Praha, 1978.
Křístek, J., Urban, J.: Lesnická entomologie. Academia Praha, 2004.
Oenberger J.: Entomologie 1. PV, Praha 1952

Literatura doporučená studentům Jasič J., ed.: Entomologický nauč. slovík. Príroda, Bratislava 1984.
Rosický B. a kol.: Lékařská entomologie a žibvotní prostředí. Academia, Praha 1989.
Klapalekiana. Časopis Čes. společ. entomologické. Praha.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na seminářích a ověřování znalostí.

Sylabus ENTOMOL - Entomologie
2009

Sylabus ENVPRFM - Enviromentální praktikum
2009

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium kombinované: cvičení 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje studenty s přírodou a krajinou, jejím vývojem, a zejména se vztahem člověka k přírodě a krajině. Formou semináře vedeného pedagogem se studenti seznámí s důležitými informacemi a zároveň budou diskutovat o problémech vztahu lidské společnosti a člověka jako jednotlivce k přírodě a krajině.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět seznamuje studenty s přírodou a krajinou, jejím vývojem, a zejména se vztahem člověka k přírodě a krajině. Formou semináře vedeného pedagogem se studenti seznámí s důležitými informacemi a zároveň budou diskutovat o problémech vztahu lidské společnosti a člověka jako jednotlivce k přírodě a krajině.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Ekologie x věda o životním prostředí, vztah člověka k přírodě a krajině
2. Krajina, její vývoj, biotopy ČR
3. Zdroje a jejich využívání - ovzduší a voda
4. Zdroje a jejich využívání - půda, energie, nakládání s odpady
5. Životní prostředí v ČR a ve světě, globální problémy
6. Ochrana přírody v ČR a ve světě, pomoc jednotlivce
7. Závěrečný kurs, diskuse, časová rezerva.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš M. 2004: Základy ekologie a ochrany životního prostředí. Třetí vydání. Informatorium, Praha, 204 pp.
Konvička M. a kol. 2004: Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 38 pp.
Konvička M. a kol. 2005: Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 128 pp.
Moldan B. 1997: Příroda a civilizace. SPN, Praha, 148 pp.
Rubín J. a kol. 2003: Navštivte národní parky a chráněné krajinné oblasti. Olympia, Praha, 208 pp.
Sádlo J. & Storch D.2000: Biologie krajiny, biotopy České republiky. Vesmír, Praha, 96 pp.
Sádlo J. a kol. 2005: Krajina a revoluce. Malá Skála, Praha, 248 pp.
Storch D. & Mihulka S. 1997: Ekologie. Biologická olympiáda 1997-1998, 32 ročník, přípravný text pro kategorie A, B. Institut dětí a mládeže MŠMT ČR, Praha, 80 pp.

webové stránky:
http://www.ochranaprirody.cz/
http://www.csop.cz/

Literatura doporučená studentům Braniš M. 2004: Základy ekologie a ochrany životního prostředí. Třetí vydání. Informatorium, Praha, 204 pp.
Konvička M. a kol. 2004: Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 38 pp.
Konvička M. a kol. 2005: Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 128 pp.
Moldan B. 1997: Příroda a civilizace. SPN, Praha, 148 pp.
Rubín J. a kol. 2003: Navštivte národní parky a chráněné krajinné oblasti. Olympia, Praha, 208 pp.
Sádlo J. & Storch D.2000: Biologie krajiny, biotopy České republiky. Vesmír, Praha, 96 pp.
Sádlo J. a kol. 2005: Krajina a revoluce. Malá Skála, Praha, 248 pp.
Storch D. & Mihulka S. 1997: Ekologie. Biologická olympiáda 1997-1998, 32 ročník, přípravný text pro kategorie A, B. Institut dětí a mládeže MŠMT ČR, Praha, 80 pp.

webové stránky:
http://www.ochranaprirody.cz/
http://www.csop.cz/

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu docházka 80% a více, aktivní účast, zápočtový test

Sylabus ENVVYFM - Enviromentální výchova
2012

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
studium kombinované: seminář 5 hod. za semestr
studium celoživotní: seminář 5 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základ pro včlenění ekologické (environmentální) výchovy do praktické činnosti. Seznámení s didaktickými zvláštnostmi ekologické výchovy. Praktické ukázky jednotlivých aktivit a pomůcek, diskuse nad možnostmi jejich použití. Zahrnuje aktivity zaměřené na tvořivost a spolupráci v rámci skupiny, na prohloubení znalosti o místním prostředí, na reflexi vlastního vztahu k přírodě vůbec, na pochopení některých environmentálních souvislostí a na diskusi o vlastní odpovědnosti a možnostech při aktivní ochraně přírody a souvislostech s vlastním životním stylem.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty s ekologickou výchovou, jejím významem, didaktikou a možnostmi na prvním stupni základní školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Seznámení,
2. Co je to ekologická výchova, stručně z historie, Didaktické zvláštnosti EV I.
3. Didaktické zvláštnosti EV II.,
4. Ukázky výukových programů a aktivit
5. Ukázky výukových programů a aktivit
6. Projektové formy v EV
7. Výběr témat pro seminární práci a její příprava ve skupinách, konzultace postupů
8. Terénní výukové programy
9. Pomůcky pro ekologickou výchovu
10. Školní ekologické projekty
11. Stav a možnosti ekologické výchovy v ČR
12. Prezentace seminárních prací, zpětná vazba

Literatura, na níž je předmět vystavěn MÁCHAL: Průvodce praktickou ekologickou výchovou, , 2001
HORKÁ, M.: Teorie a metodika ekologické výchovy., , 1996
Rámcový vzdělávací program pro ZŠ.

Literatura doporučená studentům Ekologická a environmentální výchova : učební text k průřezovému tématu Environmentální výchova podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání / Tomáš Matějček. -- 1. vyd.. -- Praha : Česká geografická společnost, 2007. -- 50 s. : il., mapy

Environmentální výchova : od cílů k prostředkům / Jan Činčera. -- Brno : Paido, 2007. -- 116 s. : il. ; 23 cm

Základy seznamování s přírodou a společností / Ondřej Šimik. -- Vyd. 1.. -- Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2007. -- 158 s. : il. ; 30 cm

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na seminářích
Zpracování ekologických projektů zadaných jednotlivých seminářích

Sylabus ETOLOGI - Etologie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Andreas Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je obeznámit posluchače s metodologií etologických výzkumů. Jak formulovat nulovou hypotézu? - jakým způsobem se ptát – aby bylo lze odpovídat proveditelným experimentem? Dále budou studenti sledovat ukázky experimentů z videozáznamů, kde uvidí příklady jak lze sledovat jednotlivé elementy chování a bude jim vysvětleno jak se dají posléze vyhodnocovat. V druhé části budou potom plánovat svůj experiment sami studenti, a po patřičném sběru dat, tyto rovněž analyzovat a prezentovat výsledky svých projektů a diskutovat je.
Tomuto semináři logicky předchází přednáška základy etologie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je obeznámit posluchače s metodologií etologických výzkumů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Definování etologie
2) Základní prvky chování
3) Výběr subjektu
4) Metody sběru dat
5) Design experimentu
6) Předběžné pokusy
7) Co zaznamenávat
8) Jakým způsobem zaznamenávat
9) Analýza výsledků
10) Interpretace a diskuse výsledků
11) Minikonference - presentace výsledků

Dále také několik přednášek ze sociobiologie a behaviorální ekologie s popisy konkrétních experimentů.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Lehner P. N. 1996: Handbook of ethological methods. Cambridge University Press. Cambridge. Haccou P. & Meelis E. 1992: Statistical Analysis of Behavioural Data. Oxford University Press. Oxford.
Martin P. & Bateson P. 2005: Measuring begaviour. An Introductory guide. Cambridge University Press. Cambridge. Ploger B. J. & Yasukawa K. 2003: Exploring animal behavioor in laboratory and field. Academic Press. San Diego.

Literatura doporučená studentům Veselovský Z. 2005: Etologie (Biologie chování zvířat). Academia, Praha, 407 pp.
Franck D. 1996: Etologie. Karolinum, Praha, 323 pp.
Lorenz K. 1993: Základy etologie. Academia, Praha, 254 pp.
Lorenz K. 2003: Takzvané zlo. Academia, Praha, 234 pp.
Veselovský Z. 1992: Chováme se jako zvířata? Panorama, Praha, 245 pp.
Veselovský Z. 1974: Vždyť jsou to jen zvířata. Mladá fronta, Praha, 293 pp.
Veselovský Z. 1964: Praobyčejná zvířata. Mladá fronta, Praha, 298 pp.
Veselovský Z. 2000: Člověk a zvíře. Academia, Praha, 246 pp.
Fraňková S. & Klein Z. 1997: Úvod do etologie člověka. HZ Systém, Praha, 193 pp.
Tinbergen N. 1973: Zvědaví přírodovědci. Mladá fronta, Praha, 275 pp.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínkou udělení zápočtu je aktivní účast v předepsaném množství cvičení vypracování seminární práce.

Sylabus EVOBI - Evoluční biologie
2010

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět si klade za cíl seznámit studenty se současnými názory na evoluci organismů a hlavně přímo s evolucí, jejím principem a základními mechanismy. Cílem je i podat stručný výtah z historie evolučních teorií, a názorovou konfrontaci současných alternativních evolučních škol s postneodarwinismem. Cílem předmětu je spíše pochopení evolučních procesů než jejich podrobný výčet, proto je omezena podrobnost výkladu mikroevolučních procesů, ale je kladen zřetel na přírodní a pohlavní výběr, kulturní evoluci a evoluci zajímavých životních strategií, např. parazitizmu nebo sociality. Předmět se dále snaží studentům přiblížit i metodologii současné fylogenetiky a taxonomie. Při cvičeních si studenti vyzkoušejí některé nabyté znalosti při jednoduchých hrách a vyzkoušejí si některé základní fylogenetické metody.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Student by měl pochopit základní evoluční procesy a jejich mechanismy, získat poznatky o důležitosti evoluční biologie a způsobech hodnocení příbuznosti ve fylogenetice.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do evoluční biologie, vývoj evolučního myšlení
2. Vlastnosti živých organismů, přirozený výběr
3. Mechanismy mikroevoluce – mutace, gen. drift, molekulární tahy, tok genů, polymorfismus
4. Evoluce pohlavního rozmnožování a její důsledky, pohlavní výběr
5. Vznik a vývoj života na Zemi, základy protobiologie
6. Evoluce sociality, chování, a kulturní evoluce
7. Druh a jeho koncepce
8. Speciace a extinkce
9. Makroevoluce
10. Fylogenetika a její metody
11. Alternativní evoluční teorie

Literatura, na níž je předmět vystavěn Flegr J.: Evoluční biologie. Academia, Praha, 2005.
Flegr J.: Zamrzlá evoluce. Academia, Praha, 2006.
Komárek S.: Dějiny biologického myšlení s apendixem: Vznik a vývoj křídelních kreseb u motýlů. Vesmír, Praha, 1997.
Komárek S.: Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy. Vesmír, Praha, 2000.
Markoš A.: Tejemství hladiny. Hermeneutika živého. Dokořán, Praha, 2003.
Zrzavý J.: Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 2005.
Zrzavý J., Storch D. & Mihulka S.: Jak se dělá evoluce. Mladá Fronta, Praha, 2004.

Literatura doporučená studentům Flegr J.: Mechanismy mikroevoluce. Karolinum, Praha, 2001.
Flegr J.: Evoluční biologie. Academia, Praha, 2005.
Žďárek J.: Proč vosy včely čmeláci mravenci termiti... aneb hmyzí státy? Akademie věd ČR, Praha, 1997.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška – ústní přezkoušení (znalost předepsané látky a odborných termínů)

Sylabus EVOBIOL - Evoluční biologie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: přednáška 14 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět si klade za cíl seznámit studenty se současnými názory na evoluci organismů a hlavně přímo s evolucí, jejím principem a základními mechanismy. Cílem je i podat stručný výtah z historie evolučních teorií, a názorovou konfrontaci současných alternativních evolučních škol s postneodarwinismem. Cílem předmětu je spíše pochopení evolučních procesů než jejich podrobný výčet, proto je omezena podrobnost výkladu mikroevolučních procesů, ale je kladen zřetel na přírodní a pohlavní výběr, kulturní evoluci a evoluci zajímavých životních strategií, např. parazitizmu nebo sociality. Předmět se dále snaží studentům přiblížit i metodologii současné fylogenetiky a taxonomie. Při cvičeních si studenti vyzkoušejí některé nabyté znalosti při jednoduchých hrách a vyzkoušejí si některé základní fylogenetické metody.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Student by měl pochopit základní evoluční procesy a jejich mechanismy, získat poznatky o důležitosti evoluční biologie a způsobech hodnocení příbuznosti ve fylogenetice.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do evoluční biologie, vývoj evolučního myšlení
2. Vlastnosti živých organismů, přirozený výběr
3. Mechanismy mikroevoluce – mutace, gen. drift, molekulární tahy, tok genů, polymorfismus
4. Evoluce genů a ontogenetických procesů
5. Evoluce pohlavního rozmnožování a její důsledky, pohlavní výběr
6. Vznik a vývoj života na Zemi, základy protobiologie
7. Evoluce sociality, chování, a kulturní evoluce
8. Druh a jeho koncepce
9. Speciace a extinkce
10. Makroevoluce
11. Evoluce parazitů, mimetické jevy
12. Fylogenetika a její metody
13. Fylogeneze organismů se zaměřením na Eukaryota
14. Alternativní evoluční teorie

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Flegr J.: Evoluční biologie. Academia, Praha, 2005.
Flegr J.: Zamrzlá evoluce. Academia, Praha, 2006.
Komárek S.: Dějiny biologického myšlení s apendixem: Vznik a vývoj křídelních kreseb u motýlů. Vesmír, Praha, 1997.
Komárek S.: Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy. Vesmír, Praha, 2000.
Markoš A.: Tejemství hladiny. Hermeneutika živého. Dokořán, Praha, 2003.
Zrzavý J.: Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 2005.
Zrzavý J., Storch D. & Mihulka S.: Jak se dělá evoluce. Mladá Fronta, Praha, 2004.

Literatura doporučená studentům Flegr J.: Mechanismy mikroevoluce. Karolinum, Praha, 2001.
Flegr J.: Evoluční biologie. Academia, Praha, 2005.
Žďárek J.: Proč vosy včely čmeláci mravenci termiti... aneb hmyzí státy? Akademie věd ČR, Praha, 1997.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška – prokázání znalosti předepsané látky a odborných termínů.

Sylabus EVOBIUC - Evoluční biologie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: přednáška 14 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět si klade za cíl seznámit studenty se současnými názory na evoluci organismů a hlavně přímo s evolucí, jejím principem a základními mechanismy. Cílem je i podat stručný výtah z historie evolučních teorií, a názorovou konfrontaci současných alternativních evolučních škol s postneodarwinismem. Cílem předmětu je spíše pochopení evolučních procesů než jejich podrobný výčet, proto je omezena podrobnost výkladu mikroevolučních procesů, ale je kladen zřetel na přírodní a pohlavní výběr, kulturní evoluci a evoluci zajímavých životních strategií, např. parazitizmu nebo sociality. Předmět se dále snaží studentům přiblížit i metodologii současné fylogenetiky a taxonomie. Při cvičeních si studenti vyzkoušejí některé nabyté znalosti při jednoduchých hrách a vyzkoušejí si některé základní fylogenetické metody.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Student by měl pochopit základní evoluční procesy a jejich mechanismy, získat poznatky o důležitosti evoluční biologie a způsobech hodnocení příbuznosti ve fylogenetice.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do evoluční biologie, vývoj evolučního myšlení
2. Vlastnosti živých organismů, přirozený výběr
3. Mechanismy mikroevoluce – mutace, gen. drift, molekulární tahy, tok genů, polymorfismus
4. Evoluce genů a ontogenetických procesů
5. Evoluce pohlavního rozmnožování a její důsledky, pohlavní výběr
6. Vznik a vývoj života na Zemi, základy protobiologie
7. Evoluce sociality, chování, a kulturní evoluce
8. Druh a jeho koncepce
9. Speciace a extinkce
10. Makroevoluce
11. Evoluce parazitů, mimetické jevy
12. Fylogenetika a její metody
13. Fylogeneze organismů se zaměřením na Eukaryota
14. Alternativní evoluční teorie

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Flegr J.: Evoluční biologie. Academia, Praha, 2005.
Flegr J.: Zamrzlá evoluce. Academia, Praha, 2006.
Komárek S.: Dějiny biologického myšlení s apendixem: Vznik a vývoj křídelních kreseb u motýlů. Vesmír, Praha, 1997.
Komárek S.: Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy. Vesmír, Praha, 2000.
Markoš A.: Tejemství hladiny. Hermeneutika živého. Dokořán, Praha, 2003.
Zrzavý J.: Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 2005.
Zrzavý J., Storch D. & Mihulka S.: Jak se dělá evoluce. Mladá Fronta, Praha, 2004.

Literatura doporučená studentům Flegr J.: Mechanismy mikroevoluce. Karolinum, Praha, 2001.
Flegr J.: Evoluční biologie. Academia, Praha, 2005.
Žďárek J.: Proč vosy včely čmeláci mravenci termiti... aneb hmyzí státy? Akademie věd ČR, Praha, 1997.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška – prokázání znalosti předepsané látky a odborných termínů.

Sylabus EVROPFM - Evropa a my - projektové vyučování o Evropě na 1.st.ZŠ
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus EXKURFM - Geoekobiologická exkurze
2012

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: exkurze 20 hod. za semestr

Prerekvizity

EKOEVFM Základy ekologie a environmentalistiky

PRAKTFM Praktické poznávání přírody

ZIVPRFM Životní prostředí

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu V rámci komplexní exkurze budou představeny Krkonoše jedinečné i ohrožené. Studenti se seznámí s nejcennějšími vrcholovými partiemi Krkonošského národního parku i unikátními biotopy a organismy v širším okolí vápencového lomu v Horním Lánově v ochranném pásmu KRNAP. Proběhne i komentovaná návštěva stálé ekologické expozice Kámen a život a návštěva stanice hendikepovaných živočichů Správy KRNAP ve Vrchlabí.
Důraz bud kladen na praktické poznávání základních společenstev i organismů, ukázán bude vliv abiotických a biotických ekologických faktorů na přírodu, zejména bude zdůrazněn vliv člověka. Nastíněn bude i management. Zohledněno bude didaktické hledisko.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem komplexní exkurze bude ukázat nejcennější území KRNAP i jeho ochranného pásma. Úkolem bude interdisciplinárně představit základní společenstva od alpínského stupně po submontánní, každé společenstvo charakterizovat a představit v něm dominantní, diagnostické i běžné druhy, dále taxony zvláště chráněné, ohrožené i nežádoucí, zejména invazivní. Úkolem bude přiblížit abiotické i biotické ekofaktory ovlivňující přírodu. Cílem bude využít i motivující stálou ekologickou expozici Kámen a život a stanici hendikepovaných živočichů Správy KRNAP ve Vrchlabí. Úkolem bude podat návod na aktivizující formu vzdělávání, jež neformálně zvyšuje ekogramotnost a vztah k přírodě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Místo exkurze: KRNAP a jeho ochranné pásmo (ubytování Bílý Hořec v Horním Lánově nebo nebo Dvorská bouda ve II. zóně KRNAP).
Exkurze proběhne v červnu.
1. den: okruh hřebenovými partiemi V Krkonoš: Pec pod Sněžkou – Sněžka, Úpské rašeliniště, Luční bouda, Památník obětem hor, Výrovka, Richterovy Boudy, Obří důl, Pec pod Sněžkou (za nepřízně počasí Obří důl – expozice a menší okruh).
2. den: širší okolí vápencového lomu v Horním Lánově na vápencovém podkladu s druhově velmi bohatými biotopy v okolí Pekelského potoka a na Bíneru.
3. den: návštěva stálé ekologické expozice Kámen a život a návštěva stanice hendikepovaných živočichů Správy KRNAP ve Vrchlabí
Naplnění cílů:
1. Představení základních společenstev – jejich ohrožení a management.
2. Poznávání organismů.
3. Vliv abiotických a biotických ekofaktorů – zejména vliv nadmořské výšky, geologického podkladu, expozice, sklonu, detailněji vliv člověka – např. likvidace a ovlivnění stanovišť, chybné lesní hospodaření, intenzivní zemědělství, nadměrná turistika atd.
4. Ochranářské aspekty.
5. Ekologická a environmentální výuka – zkušenostní učení prožitkem, senzitivní přístup atd.
6. Metodické návody na vedení komplexních exkurzí.

Literatura, na níž je předmět vystavěn FALTYSOVÁ H., MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. et al. (2002): Královéhradecko. – In: MACKOVČIN P. et SEDLÁČEK M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek V. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, 410 pp.
FLOUSEK J., HARTMANOVÁ O., ŠTURSA J. et POTOCKI J. [eds.] (2007): Krkonoše. Příroda, historie, život. – Nakl. Miloš Uhlíř – Baset, Praha.
CHALOUPSKÝ J., A. (1968): Geologická mapa Krkonoš. – Praha.
MÁLKOVÁ J. (2008): Vegetace ČR (I. díl Lesy). – Pachner, vzdělávací software Praha.
MÁLKOVÁ J. (2009): Vegetace ČR (II. díl Louky). – Pachner, vzdělávací software Praha.
MÁLKOVÁ J., LHOTA T. et HOTOVÝ J. (2008). Krkonoše a Podkrkonoší. – DVD, Gaudeamus UHK, Hradec Králové.
SÝKORA B. et al. (1983): Krkonošský národní park. – SZN, Praha.
ŠOUREK J. (1968): Květena Krkonoš. – ČSAV, Praha.
ŠTURSA J., KWIATKOWSKI P., HARČARIK J., ZAHRADNÍKOVÁ J. et KRAHULEC F. (2009): Černý a červený seznam cévnatých rostlin Krkonoš. – Opera Corcontica 46: 67–104.

Literatura doporučená studentům CHYTRÝ M., KUČERA T. et KOČÍ M. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – AOPK ČR, Praha.
KRAHULEC F., BLAŽKOVÁ D., BALÁTOVÁ–TULÁČKOVÁ E., ŠTURSA J., PECHÁČKOVÁ S. et FABŠIČOVÁ M. (1997): Louky Krkonoš: Rostlinná společenstva a jejich dynamika. – Opera Corcontica, Praha, 33: 252.
KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. et ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč k úplné květeně České republiky. – Academia, Praha.
LOKVENC T. (1978): Toulky krkonošskou minulostí. - Kruh, Hradec Králové.
LUSTYK P. et GUTH J. (2010): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. – AOPK ČR Praha.
MÁLKOVÁ J. (1994 a): Monitorování změn vegetace a půdy v travních porostech nad horní hranicí lesa pod antropickým vlivem. - Příroda, Praha, 1: 221-231.
MÁLKOVÁ J. (1994 b): Viatická migrace v hřebenových oblastech Kr¬konoš. - Ochrana přírody, Praha, 2: 35-45.
MÁLKOVÁ J. (1995): Dynamika půdních vlastností a antropické vlivy na půdy
v hřebenových oblastech Krkonoš. - Zezsyty problemowe postepow nauk rolniczyczh, Wroclaw, Polsko, z. 418, 375-382.
MÁLKOVÁ, J. (2006): Impact of Tourism on the Vegetation of the Krkonoše National park. Životné prostredie, AV Bratislava, Vol. 39, 2: 94-98.
MÁLKOVÁ, J. et CHEJNOVÁ, S. (1999): Rozšíření chráněných a ohrožených druhů rostlin na vybraných lokalitách východních Krkonoš. Práce a studie, Východočeský Sborník Přírodovědný, Pardubice, 7: 49-67.
MÁLKOVÁ, J. et KŮLOVÁ, A. (1995): Vliv dolomitického vápence na změny druhové diverzity vegetace v hřebenových partiích Krkonoš. Opera Corcontica, Vrchlabí, 32: 115-130.
MÁLKOVÁ J., MALINOVÁ J. et OŠLEJŠKOVÁ H. (1997): Příspěvek k rozšíření antropofytních druhů v hřebe¬nových partiích východních Krkonoš. - Opera Corcontica, Vrchlabí, 34: 105-132.
MÁLKOVÁ, J., MATĚJKA, K., KRTIČKOVÁ, M. et ZIKMUND, M. (2001): Vegetation dynamics in Dwarf pine ecosystems in the eastern Giant Mts. Opera Corcontica, Vrchlabí, 38: 123-148.
MÁLKOVÁ, J. et WAGNEROVÁ, Z. (1997): Šíření invazních druhů na hřebeny Krkonoš. Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha, 32, Mater. 14: 117-124.
MÁLKOVÁ, J. et WAGNEROVÁ, Z. (2008). Nepůvodní květena v Krkonoších. Současný vědecký výzkum v Krkonoších (výběr toho nejzajímavějšího), Vrchlabí, s. 16-17.
NEUHÄUSLOVÁ Z., MORAVEC J., CHYTRÝ M., SÁDLO J., RYBNÍČEK K., KOLBEK J. et JIRÁSEK J. (1997): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky 1 : 500 000. – Botanický ústav AV ČR, Průhonice.
PODRÁZSKÝ V. et VACEK S. (1994): Půdy ochranných lesů Krkonoš. – Opera Corcontica, Praha, 31: 5–21.
Příloha nařízení vlády č. 132/2005, kterou se definuje národní seznam evropsky významných lokalit v ČR.
QUITT E. (1971): Klimatické oblasti Československa. – Studia Geographica, Brno, 1971/16: 1–84.
SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: Květena ČR I, Academia Praha103–121.
Směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.
SOUKUPOVÁ, L., KOCIÁNOVÁ, M., JENÍK, J. et SEKYRA J. [eds.] (1995): Arctis-alpine tundra in the Krkonoš, the Sudets. - Opera Corcontica, 32: 5-88.
TOLASZ, R. (2007): Atlas podnebí Česka. - Český hydrometeorologický ústav, Praha.
Úprava kategorie ochrany podle Vyhl. 175/2006 ze 14.4.2006 platná od 8.5.2006.
Vyhláška č. 395 k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínkou udělení zápočtu je 100% aktivní účast na cvičení, vypracování protokolů na vysokoškolské úrovni, 70% úspěšnost testu.

Sylabus FARMBOT - Farmakobotanika
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůmová Lenka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje studenty s významnými léčivými rostlinami, jejich obsahovými látkami a terapeutickými účinky. Důraz je kladen i na rostliny toxické, způsobující alergie a na rostliny vyvolávající návyk a závislost.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty s významnými léčivými rostlinami, jejich obsahovými látkami a terapeutickými účinky. Důraz bude kladen i na rostliny toxické, způsobující alergie a na rostliny vyvolávající návyk a závislost.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Úvod do studia
2-3) Primární metabolity (farm. významné rostliny)
4-7) Sekundární metabolity (rostliny s obsahem glykosidů)
9) Sekundární metabolity (Silice)
10-11) Sekundární látky (Alkaloidy)
12) Návykové látky
13) Alergeny přírodního původu

Literatura, na níž je předmět vystavěn Jahodář., L.. Farmakobotanika-semenné rostliny, Karolinum, Praha 2006

Literatura doporučená studentům Dušek J. a kol.: Farmakognosie. Primární látky, SNP, Praha 1989
Dušek a kol.: Farmakognosie. Sekundární látky, SNP, Praha, 1989
Bruneton J.: Pharmacognosy, Phytochemistry, Medicinal Plants . Intercept Ltd. 1995
Wichtl M.: Herbal Drugs nad Phytopharmaceuticals, Medpharm Scientific Publishers, Stuttgart 1994

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Písemný test a ústní zkouška

Sylabus FLOREXK1 - Floristické exkurze 1
2011

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: exkurze 15 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Prohlubování znalostí a dovedností v určování taxonů cévnatých rostlin. Procvičování složitějších taxonomických skupin. Morfologie a ekologie determinovaných taxonů. Vazba druhů na konkrétní vegetační jednotky. Předmět navazuje na základní již absolvované botanické disciplíny (obecná botanika, fylogeneze a systém vyšších rostlin) a slouží k rozšíření znalostí a přípravě na další navazující předměty (např. ekologie rostlin, ekologie rostlinných společenstev, aplikovaná geobotanika, vodní a mokřadní rostliny). Vhodné pro studenty orientované na botanické disciplíny (zpracování bakalářský a diplomových prací).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Prohloubit dosud získané znalosti a dovednosti v určování taxonů cévnatých rostlin, rozvíjet specializaci v oboru botanika, připravit se na navazující botanické disciplíny a zpracování bakalářských a diplomových prací zaměřených na cévnaté rostliny, jejich morfologii a ekologii.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 3-5 exkurzí v regionu zaměřených na flóru různých biotopů (vodní, mokřadní, terestrické, lesní atd.)

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kubát K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Hejný, S. et Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. - Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. - Academia, Praha, 2000.
Slavík, B. et Štěpánková J.[ed.]: Květena ČR 7. - Academia, Praha, 2004.
Štěpánková J.[ed.]: Květena ČR 8. - Academia, Praha, 2010.

Literatura doporučená studentům Chytrý, M. et al.: Vegetace České republiky. 1, Travinná a keříčková vegetace. Vyd. 1. – Academia, Praha, 2007.
Chytrý, M. et al.: Vegetace České republiky. 2, Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. Vyd. 1. – Academia, Praha, 2010.
Chytrý, M., Kučera, T. et M. Kočí [eds.]: Katalog biotopů ČR. – AOPK, Praha, 2001.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166, 2001.
Rothmaler, W. et al.: Exkursionsflora von Deutschland, Niedere Pflanzen. – Jena, Stuttgart, 1994.
Rothmaler, W. et al.: Exkursionsflora von Deutschland II. – Jena, Stuttgart, 2000.
Rothmaler, W. et al.: Exkursionsflora von Deutschland III (Atlasband). – Jena, Stuttgart, 2000.
Vyhl. 395/1992 Sb. (Seznam zvláště chráněných organismů)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 100% účast na exkurzích
praktické poznávání organismů (formou praktické poznávací zkoušky, 70% úspěšnost)

Sylabus FLOREXK2 - Floristické exkurze 2
2013

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: exkurze 15 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Prohlubování znalostí a dovedností v určování taxonů cévnatých rostlin. Procvičování složitějších taxonomických skupin. Morfologie a ekologie determinovaných taxonů. Vazba druhů na konkrétní vegetační jednotky. Předmět navazuje na základní již absolvované botanické disciplíny (obecná botanika, fylogeneze a systém vyšších rostlin) a slouží k rozšíření znalostí a přípravě na další navazující předměty (např. ekologie rostlin, ekologie rostlinných společenstev, aplikovaná geobotanika, vodní a mokřadní rostliny). Vhodné pro studenty orientované na botanické disciplíny (zpracování bakalářský a diplomových prací)

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Prohloubit dosud získané znalosti a dovednosti v určování taxonů cévnatých rostlin, rozvíjet specializaci v oboru botanika, připravit se na navazující botanické disciplíny a zpracování bakalářských a diplomových prací zaměřených na cévnaté rostliny, jejich morfologii a ekologii.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1-2 vícedenní exkurze zaměřené na různé biotopy (vodní, mokřadní, terestrické, lesní atd.)

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kubát K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Hejný, S. et Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. - Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. - Academia, Praha, 2000.
Slavík, B. et Štěpánková J.[ed.]: Květena ČR 7. - Academia, Praha, 2004.
Štěpánková J.[ed.]: Květena ČR 8. - Academia, Praha, 2010.

Literatura doporučená studentům Chytrý, M. et al.: Vegetace České republiky. 1, Travinná a keříčková vegetace. Vyd. 1. – Academia, Praha, 2007.
Chytrý, M. et al.: Vegetace České republiky. 2, Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. Vyd. 1. – Academia, Praha, 2010.
Chytrý, M., Kučera, T. et M. Kočí [eds.]: Katalog biotopů ČR. – AOPK, Praha, 2001.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166, 2001.
Rothmaler, W. et al.: Exkursionsflora von Deutschland, Niedere Pflanzen. – Jena, Stuttgart, 1994.
Rothmaler, W. et al.: Exkursionsflora von Deutschland II. – Jena, Stuttgart, 2000.
Rothmaler, W. et al.: Exkursionsflora von Deutschland III (Atlasband). – Jena, Stuttgart, 2000.
Vyhl. 395/1992 Sb. (Seznam zvláště chráněných organismů)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 100% účast na exkurzích
praktické poznávání organismů (formou praktické poznávací zkoušky, 70% úspěšnost)

Sylabus FYKOLOG - Fykologie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Algologie, její vymezení a postavení v kontextu ekologických a evolučních oborů. Vznik eukaryot a plastidové endosymbiózy jako klíčový fenomén eukaryotické evoluce. Cyanobaktérie a eukaryotické říše (Opisthokonta, Chromalveolata, Excavata, Plantae, Rhizaria). Vznik i původ autotrofie v jednotlivých říších. Seriální endosymbiózy.
Diverzita, ekologie a výskyt významných zástupců jednotlivých sinicových a řasových skupin. Globální význam sinic a řas – regulace klimatického systému, biolithogeneze.
Významní zástupci s hlavním zaměřením na oblast střední Evropy a na primární centra globální diverzity jednotlivých skupin. Fylogeneze jednotlivých oddělení: fylogenetický původ, vznik cévnatých rostlin.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je podat ucelenou představu o sinicích a řasách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Algologie, její vymezení a postavení v kontextu ekologických a evolučních oborů.
2. Vznik eukaryot a plastidové endosymbiózy jako klíčový fenomén eukaryotické evoluce.
3. Cyanobaktérie a eukaryotické říše (Opisthokonta, Chromalveolata, Excavata, Plantae, Rhizaria). 4. Autotrofie v jednotlivých říších.
5. Seriální endosymbiózy.
6. Diverzita, ekologie a výskyt významných zástupců jednotlivých sinicových a řasových skupin.
7. Globální význam sinic a řas – regulace klimatického systému, biolithogeneze.
8. Významní zástupci s hlavním zaměřením na oblast střední Evropy a na primární centra globální diverzity jednotlivých skupin.
9. Fylogeneze jednotlivých oddělení: fylogenetický původ, vznik cévnatých rostlin.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kalina T. & Váňa J. (2005): Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organizmy v současné biologii. - 606p., Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum.

Literatura doporučená studentům Webové materiály, odborné časopisy (Protist, Journal of Phycology, Phycologia, aj.)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Seminární práce (rešerše odborných publikací), referáty.

Sylabus FYRO - Fyziologie rostlin
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

MOBI Molekulární a buněčná biologie

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s principy fungování rostlinného organizmu. Objasnit zákonitosti fyziologie rostlinné buňky a rostliny jako celku.Upevnit a vytvořit vazby mezi látkovým a energetickým metabolizmem, mezi strukturou a funkcemi, mezi vnitřním a vnějším prostředím rostliny. Biofyzikální, biochemické, fyziologické a ekologické základy fotosyntézy, dýchání, minerální výživy, vodního režimu, transportu látek, procesů růstu a vývoje, pasivních i aktivních pohybů rostlin.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je pochopení základních principů fungování rostlinného organizmu. Především objasnit zákonitosti fyziologie rostlinné buňky a rostliny jako celku. Upevnit a vytvořit vazby mezi látkovým a energetickým metabolizmem, mezi strukturou a funkcemi, mezi vnitřním a vnějším prostředím rostliny. Objasnit biofyzikální, biochemické, fyziologické a ekologické základy fotosyntézy, dýchání, výživy rostlin, vodního režimu, transportu látek, procesů růstu a vývoje, pasivních i aktivních pohybů rostlin.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky OSNOVA PŘEDNÁŠEK
1. Úvod, fyziologický význam organel rostlinné buňky. Fyzikálně chemické vlastnosti cytosolu, příjem vody, transportní pochody na buněčné úrovni.
2. Úvod do metabolizmu, enzymy, makroergické sloučeniny, redoxní systémy.
3. Fotosyntéza, primární a sekundární pochody.
4. Fixace CO2 u C4 a CAM rostlin, fotorespirace u C3 a C4 rostlin, metabolizmus sacharidů.
5. Respirace - glykolýza, Krebsův cyklus, dýchací řetězce.
6. Metabolizmus lipidů, aminokyselin, nukleových kyselin, bílkovin, regulační mechanizmy, sekundární metabolizmus.
7. Vodní provoz rostlin, transportní procesy v rostlinách. Heterotrofie.
8. Minerální výživa rostlin, příjem, utilizace a fyziologický význam jednotlivých živin.
9. Růst rostlin, fáze růstu, diferenciace, faktory ovlivňující růst rostlin, rostlinné hormony.
10. Celistvost rostlin, korelace, regenerace, polarita, rostlinné explantáty.
11. Vývoj rostlin, klíčení, tvorba květů, tvorba a růst plodů, odpočinek a stárnutí rostlin.
12. Dráždivost a pohyby rostlin.
13. Fyziologie stresu.

OSNOVA CVIČENÍ (čtyřhodinové bloky):
I. Vodní provoz rostlin
II. Fotosyntéza
III. Minerální výživa rostlin
IV. Růstové regulátory a celistvost rostlin
V. Dlouhodobé pokusy a respirace
VI. Sekundární metabolity rostlin a explantátové kultury
VII. Pohyby rostlin, vyhodnocení dlouhodobých pokusů, zápočet

Literatura, na níž je předmět vystavěn Tůma,J.-Tůmová,L.: Fyziologie rostlin.Gaudeamus, 1998
Procházka,S. a kol.: Fyziologie rostlin. Academia. 1998
Kincl,M., Krpeš, V.: Základy fyziologie rostlin. Montanex a.s., 2000
Luštinec, J. - Žárský, V.: Úvod do fyziologie vyšších rostlin. Karolinum. 2003.
Taiz,L.-Zeiger,E.: Plant physiology.,The Benjamin/Cummings Publish Company, Inc.USA, 2006
Hopkins,W.G.: Introduction to Plant Physiology. John Wiley and sons, INC., 1999.

Literatura doporučená studentům Hess,D.: Fyziologie rostlin. Academia, Praha, 1983 (pouze metabolizmus)
Salisbury, F.B. - Ross, C.W.: Plant physiology. Wadsworth publ. comp., Belmont 1992.
Gloser, J.: Fyziologie rostlin. Masarykova univerzita, přír.fak., Brno, 1995
Voet,D.-Voetová, J.G.: Biochemie., Viktoria Publishing, Praha, 1995
Mohr,H.-Schopfer,P.: Plant Physiology. Springer-Verlag, Berlin, 1995
Taiz,L.-Zeiger,E.: Plant physiology.,The Benjamin/Cummings Publish Company,
Inc.USA, 2002
Hopkins,W.G.: Introduction to Plant Physiology. John Wiley and sons, INC., 1999.
Nobel, P.S.: Physicochemical and Environmental Plant Physiology. Academic press, San Diego, 1999.
Gloser, J.: Fyziologie rostlin. Přístup z: http://www.sci.muni.cz/kfar/
Šetlík a kol.: Fyziologie rostlin. Přístup z: http://kfr.prf.jcu.cz/?act=2#KFR220
Cvičení:
Grdičová,B.: Praktikum z fyziologie rostlin. SNP, Praha, 1975.
Erdelský,K.-Frič,F.: Praktikus a analytické metody vo fyziologii rastlín. SNP Bratislava, 1979
Psota, V.- Šebánek, J.: Za tajemstvím růstu rostlin. Scientia, Praha, 1999.
Hradilík, J. a kol.: Fyziologie rostlin (Návody na cvičení). MZLU, Brno, 1998.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky pro udělení zápočtu:
a) docházka na cvičení (omluvena pouze jedna neúčast), aktivní zájem o práci a úspěšné splnění povinných úkolů
b) formálně i obsahově bezchybné protokoly
Všechny podmínky zápočtu musí mít student splněny nejpozději jeden den před termínem konání zkoušky. V den zkoušky není možné plnit podmínky zápočtu.

Požadavky na zkoušku:
Písemná část: splnění testu (tj. více než 75% správných odpovědí)
Ústní část: student si vylosuje a podpovídá na tři otázky ze tří okruhů otázek.

Sylabus FYSYBE - Fylogeneze a systém bezestrunných
2010

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Smrž Jaroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 3 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 3 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

ARACH Arachnologie

FYZIVZ Fyziologie živočichů

Anotace předmětu Podává obraz o evoluci bezestrunných živočichů z aspektu příbuzenských vztahů a s aplikací na systematické třídění. Výuka obsahuje základní poznatky o biologii, morfologii a anatomii nejdůležitějších zástupců živočichů. Podává ucelený přehled jejich systému a fylogeneze. Zdůrazňuje se to, aby se budoucí učitelé biologie naučili rozeznávat základní zástupce naší fauny, zástupce světové faufny a hospodářsky významné druhy. Důraz je kladen na základní charakteristiky jednotlivých taxonů, především taxonů majících význam v přírodě a pro člověka.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je podat posluchačům ucelený a zobecňující pohled na říši živočichů, který je předpokladem odborného a moderního vyučování biologie na školách I. a II. cyklu a výchovy k ochraně životního prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do zoologie. Protozoa. Flagellata, Rhizopoda, Cnidosporidia, Sporozoa: charakteristika, biologie, systém.
2. Protozoa - Ciliata: charakteristika, biologie, systém. Vznik mnohobuněčnosti.
Parazoa, Porifera: charakteristika, biologie, systém
Metazoa, Mesozoa, Cnidaria: charakteristika, biologie, systém.
3. Cnidaria - dokončení. Ctenophora: charakteristika, biologie,
systém.
4. Ctenophora - dokončení. Bilateria, Protostomia - charakteristika. Plathelminthes, Entoprocta, Nemertini: charakteristika, biologie, systém.
5. Nemathelminthes, Priapulidea, Mollusca: charakteristika, bio-
logie, systém.
6. Mollusca - dokončení. Sipunculida, Echiurida - charakteristika, biologie, systém.
7. Annelida, Onychophora, Tardigrada, Linguatulida - charakteristika, biologie, systém.
8. Trilobitomorpha, Chelicerata - charakteristika, biologie, systém.
9. Chelicerata - dokončení. Branchiata - charakteristika, biologie, systém.
10. Branchiata - dokončení. Tracheata, Symphyla, Pauropoda, Diplopoda, Chilopoda - charakteristika, biologie, systém.
11. Entognatha, Ectognatha - charakteristika, biologie, systém.
12. Ectognatha - pokračování.
13. Ectognatha - pokračování.
14. Tentaculata, Deuterostomia, Enteropneusta - charakteristika, biologie, systém.
15. Echinodermata, Chaetognatha - charakteristika, biologie, systém.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Lang, J. a kol.: Zoologie I. 1971.
Buchar,J. a kol.: Klíč k určování bezobratlých.

Literatura doporučená studentům Rosypal,S a kol.: Fylogeneze, systém a biolgie organizmů.
Buchar,J.: Práce ze zoologie, skripta. SPN, Praha, 1983.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - docházka na cvičení. Zpracované protokoly. Splnění zadaných úkolů.
Zkouška - skládá se z části písemné (test), praktické (poznávání živočichů a jejich bioekologie)
a ústní (znalost odborných termínů a předepsané látky).
Zveřejňují se pouze okruhy učiva.

Sylabus FYSYBEZ - Fylogeneze a systém bezestrunných
2010

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Smrž Jaroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 3 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 3 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 8 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Podává obraz o evoluci bezestrunných živočichů z aspektu příbuzenských vztahů a s aplikací na systematické třídění. Výuka obsahuje základní poznatky o biologii, morfologii a anatomii nejdůležitějších zástupců živočichů. Podává ucelený přehled jejich systému a fylogeneze. Zdůrazňuje se to, aby se budoucí učitelé biologie naučili rozeznávat základní zástupce naší fauny, zástupce světové faufny a hospodářsky významné druhy. Důraz je kladen na základní charakteristiky jednotlivých taxonů, především taxonů majících význam v přírodě a pro člověka.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je podat posluchačům ucelený a zobecňující pohled na říši živočichů, který je předpokladem odborného a moderního vyučování biologie na školách I. a II. cyklu a výchovy k ochraně životního prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do zoologie. Protozoa. Flagellata, Rhizopoda, Cnidosporidia, Sporozoa: charakteristika, biologie, systém.
2. Protozoa - Ciliata: charakteristika, biologie, systém. Vznik mnohobuněčnosti.
Parazoa, Porifera: charakteristika, biologie, systém
Metazoa, Mesozoa, Cnidaria: charakteristika, biologie, systém.
3. Cnidaria - dokončení. Ctenophora: charakteristika, biologie,
systém.
4. Ctenophora - dokončení. Bilateria, Protostomia - charakteristika. Plathelminthes, Entoprocta, Nemertini: charakteristika, biologie, systém.
5. Nemathelminthes, Priapulidea, Mollusca: charakteristika, bio-
logie, systém.
6. Mollusca - dokončení. Sipunculida, Echiurida - charakteristika, biologie, systém.
7. Annelida, Onychophora, Tardigrada, Linguatulida - charakteristika, biologie, systém.
8. Trilobitomorpha, Chelicerata - charakteristika, biologie, systém.
9. Chelicerata - dokončení. Branchiata - charakteristika, biologie, systém.
10. Branchiata - dokončení. Tracheata, Symphyla, Pauropoda, Diplopoda, Chilopoda - charakteristika, biologie, systém.
11. Entognatha, Ectognatha - charakteristika, biologie, systém.
12. Ectognatha - pokračování.
13. Ectognatha - pokračování.
14. Tentaculata, Deuterostomia, Enteropneusta - charakteristika, biologie, systém.
15. Echinodermata, Chaetognatha - charakteristika, biologie, systém.

Sylabus cvičení z FYSYBE:
1. Úvod, informace k průběhu cvičení, zápočtu, Protista 1
2. Protista 2, Cnidaria, Turbellaria, Rotatoria
3. parazitické skupiny - Trematoda, Cestoda, Nematoda
4. Arachnida
5. Crustacea
6. Chilopoda, Diplopoda, Collembola, morfologie hmyzu
7. Hemimetabola - suchozemské skupiny
8. larvy hmyzu
9. Holometabola
10. Mollusca
11. Annelida, Bryozoa, Echinodermata

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Lang, J. a kol.: Zoologie I. 1971.
Buchar,J. a kol.: Klíč k určování bezobratlých.

Literatura doporučená studentům Rosypal,S a kol.: Fylogeneze, systém a biolgie organizmů.
Buchar,J.: Práce ze zoologie, skripta. SPN, Praha, 1983.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - docházka na cvičení. Zpracované protokoly. Splnění zadaných úkolů.
Zkouška - skládá se z části písemné (test), praktické (poznávání živočichů a jejich bioekologie)
a ústní (znalost odborných termínů a předepsané látky).
Zveřejňují se pouze okruhy učiva.

Sylabus FYSYNR - Fylogeneze a systém nižších rostlin
2007

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Wagnerová Zuzana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Podává obraz o evoluci nižších rostlin a hub z aspektů fylogenetických, systematických, anatomicko-morfologických, ekologických i hospodářských. Důraz je kladen na ekologický význam v přírodě a pro člověka. Tato disciplína je syntetizujícím a integrujícím pohledem na nižší rostliny a přispívá k chápání evoluce organismů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Základním cílem předmětu je podat obraz o evoluci nižších rostlin a hub z aspektu příbuzenských vztahů základních taxonomických skupin a seznámit studenty s biologickými charakteristikami a s důrazem na jejich ekologický význam v přírodě a pro člověka. Tato vědní disciplína svým komplexním, integrujícím a syntetizujícím pohledem na nižší rostliny přispívá k chápání evoluce organismů. Je zdůrazněn mnohostranný význam nižších rostlin, hub a houbových organismů pro lidstvo a to jak z hlediska jejich užitkovosti, tak i z hlediska fytopatologie, dále z hlediska ochrany přírody. Zohledněn je i aspekt didaktický. Laboratorní cvičení z Fylogeneze a systému nižších rostlin jsou zaměřena na mikroskopická a makroskopická pozorování sinic, řas, hub a lišejníků. Pozornost je věnována nejen aspektům anatomickým a morfologickým, ale také ekologickým, fytopatologickým, ochranářským a didaktickým.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky OSNOVA PŘEDNÁŠEK
1. Úvod do předmětu.
2. Základní třídění říší (nižší rostliny, houby a houbové organismy).
3. Prokaryota (předjaderné) - Cyanophyta (sinice). Rhodophyta (ruduchy).
4. Dinophyta (obrněnky). Cryptophyta (skrytěnky). Chloromonadophyta, Chromophyta.
5. Euglenophyta (krásnoočka) – systém a význam. Chlorophyta (zelené řasy) – úvod.
6. Chlorophyta (zelené řasy).
7. Úvod do fylogeneze a taxonomie hub - Fungi.
8. Myxomycota (hlenky), Chytridiomycota, Oomycota.
9. Eumycota. Zygomycetes (houby spájivé).
10.Endomycetes. Ascomycetes. Fungi imperfecti.
11.Basidiomycetes (houby stopkovýtrusné) – úvod.
12.Basidiomycetes (houby stopkovýtrusné) – pokračování.
13.Lichenes (lišejníky) – anatomie a morfologie stélky.
14.Lichenes (lišejníky) – systém, zástupci, význam.
15.Vývoj nižších rostlin na Zemi.

OSNOVA CVIČENÍ
1. Úvod do laboratorního cvičení, typy stélek řas.
2. Cyanophyta (sinice).
3. Rhodophyta (ruduchy), Dinophyta (obrněnky).
4. Cryptophyta, Chloromonadophyta.
5. Chromophyta.
6. Euglenophyta (krásnoočka), Chlorophyta (zelené řasy).
7. Chlorophyta (zelené řasy).
8. Fungi (houby) - Zygomycetes (houby spájivé).
9. Endomycetes.
10. Ascomycetes (houby vřeckovýtrusné).
11. Ascomycetes (houby vřeckovýtrusné).
12. Basidiomycetes (houby stopkovýtrusné).
13. Lichenes (lišejníky).
14. Lichenes (lišejníky).
15. Zápočty.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kalina, T.: Systém a vývoj sinic a řas. UK, Praha, 1994.
Kalina T., Váňa J.: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné org.- UK, Karolinum, Praha, 2005
Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. UK, Praha, 1998.
Rosypal, S.: Fylogeneze, systém a biologie organismů. SPN, Praha, 1992.
Urban, Z. et Kalina, T.: Systém a evoluce nižších rostlin. SPN, Praha, 1980.

Literatura doporučená studentům Cejp, K.: Houby I. a II., ČSAV, Praha, 1957.
Černohorský, Z. et.al.: Klíč k určování lišejníků ČSR I., ČSAV, Praha, 1956.
Černohorský, Z.: Základy soustavné botaniky I., SPN, Praha, 1973.
Fott,B.: Sinice a řasy., Academia, Praha, 1967.
Hadač,E.et.al.: Praktická cvičení z botaniky. SPN, Praha, 1967.
Hindák,F. et.al.: Malý klíč výtrusných rostlin. SPN, Bratislava, 1965.
Křísa,B.et.Prášil,K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu., SPN,
Praha, 1989.
Lange,E. et Lange,M.: Pilze., BLV, München, Bern, Wien, 1962.
Příhoda,A. et Zejbrlík,O.: Houby. Orbis, Praha, 1964.
Souček,M. et al.: Klíč k určování bezcévnatých rostlin. SPN, Praha, 1976.
Střihavková,H.: Praktikum z botaniky. SPN, Praha, 1978.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu a) Během semestru dvě až tři kontrolní práce - 1.Algae-řasy, 2.Fungi-houby, 3.Lichenes-lišejníky (SŠ-75% úspěšnosti, ZŠ-70% úspěšnosti).
b) Ústní zkoušce předchází zkouška praktická - 50 přírodnin.
(Řasy, houby, lišejníky) dle makroskopického i mikroskopického pozorování (SŠ min. 75% úspěšnosti, ZŠ-min.70% úspěšnosti).

Sylabus FYSYST - Fylogeneze a systém strunatců
2007

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hotová Svádová Kateřina

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

FYZIVS Fyziologie živočichů

FYZIVZ Fyziologie živočichů

Anotace předmětu Podává obraz o evoluci strunatců a o jejich vzájemných příbuzenských vztazích vyjádřených systematickým tříděním v podobě zoologického systému. Jednotlivé taxony jsou charakterizovány a důraz je kladen na významné strunatce z hlediska ekologického a z hlediska významu pro člověka.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Výuka obsahuje základní poznatky o biologii, morfologii a anatomii nejdůležitějších zástupců strunatců. Podává ucelený přehled jejich systému a fylogeneze. Zdůrazňuje se to, aby se budoucí učitelé biologie naučili rozeznávat základní zástupce naší fauny, zástupce světové fauny a hospodářsky významné druhy. Cílem předmětu je podat posluchačům ucelený a zobecňující pohled na říši živočichů - strunatců, který je předpokladem odborného a moderního vyučování biologie na školách I. a II. cyklu a výchovy k ochraně životního prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Chordata - char. Urochordata - char., biologie, systém.
2. Acraniata - char.
3. Vertebrata - char.
4. - " - - char.
5. Agnatha - char., biologie, systém. Gnathostomata - char.
6. Placodermi - char., Acantlodii - char., Chondrichthyes - char., biologie, systém, Pisces - char., biologie, systém.
7. Pisces - char., biologie, systém.
8. Pisces - char., biologie, systém. Amphibia - char., biologie, systém.
9. Reptilia - char., biologie, systém.
10. Aves - char., biologie, systém.
11. Aves - char., biologie, systém.
12. Aves - char., biologie, systém.
13. Mammalia - char., biologie, systém.
14. Mammalia - char., biologie, systém.
15. Mammalia - char., biologie, systém.

Program cvičení z Fylogeneze a systému strunatců
1. Nižší strunatci.
2. Určovací praktikum ryb.
3. Morfologie a anatomie ryb.
4. Určovací praktikum obojživelníků a plazů.
5. Určovací praktikum ptáků.
6. Morfologie a anatomie ptáků a savců.
7. Srovnávací osteologie plazů, ptáků a savců.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Gaisler, J.: Zoologie obratlovců, Academia, Praha 1984
Sigmund, L. a kol.: Zoologie strunatců, UK, Praha 1992.
Ducháč, V.:Úvod do určování našich obratlovců, Hradec Králové, Gaudeamus 2001

Literatura doporučená studentům Buchar, J. a kol.: Práce ze zoologie, SPN, Praha 1983.
Doporučená literatura je uváděna při úvodním cvičení.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k udělení zápočtu:
a) řádná docházka a řádně vypracované protokoly
b) splnění zadaných úkolů
c) absolvování POZNÁVAČKY II (poznávání obratlovců)
Požadavky ke zkoušce:
a) udělení zápočtu ze cvičení
b) znalost odborných termínů a názvosloví
c) znalost předepsané látky

Sylabus FYSYSTO - Fylogeneze a systém stélkatých organizmů
2014

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pitelková Petra

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 8 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět podává obraz o stélkatých organizmech z říší Excavata, Amoebozoa, SAR (Stramenopila = Chromista, Alveolata, Rhizaria), Archaeplastida a Opisthoconta, z aspektů fylogenetických, molekulárně systematických, anatomicko-morfologických, ekologických, hospodářských i ochranářských. Důraz je kladen na ekologický význam sinic, řas, hub a lišejníků v přírodě a pro člověka. Tato disciplína je syntetizujícím a integrujícím pohledem na stélkaté autotrofní i heterotrofní organizmy a přispívá k chápání jejich evoluce na Zemi. Zdůrazněn je i mnohostranný význam stélkatých organizmů pro lidstvo a to jak z hlediska jejich užitkovosti, tak i z hlediska fytopatologie.
Navazující laboratorní cvičení jsou zaměřena na mikroskopická a makroskopická pozorování sinic, řas, hub a lišejníků. Pozornost je věnována nejen charakteristikám anatomickým a morfologickým, molekulárně systematickým, ale také ekologickým, fytopatologickým, ochranářským a didaktickým.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Základním cílem předmětu je seznámit studenty s význačnými stélkatými organizmy a objasnit jejich základní fylogenetické vztahy. Studenti získají přehled o anatomicko-morfologických, molekulárně systematických, taxonomických i ekologických charakteristikách stélkatých organizmů. Osvojen je i stručný přehled hospodářsky významných sinic, řas a houbových organizmů. V neposlední řadě je zohledněn i aspekt didaktický, fytopatologický a ochranářský.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vývojové vztahy hlavních skupin organizmů (impérií a říší); primární a sekundární endosymbióza; základní typy řasových stélek; rozmnožování řas; taxonomie, nomenklatura
2. Cyanobacteria/Cyanophyta (sinice) a Cyanoprokaryota (Prochlorophyta)
3. Řasy z říše Archaeplastida (Glaucophyta, Rhodophyta)
4. Řasy z říše Archaeplastida (Chlorophyta, Charophyta)
5. Řasy z říše Excavata a "Incertae sedis"
6. Řasy z říše SAR (super skupina Stramenopila = Chromista: Synurophyceae, Dictyochophyceae, Chrysophyceae, Xanthophyceae)
7. Řasy z říše SAR (super skupina Stramenopila = Chromista: Bacillariophyceae, Phaeophyceae; super skupina Alveolata: Dinophyta)
8. Úvod do biologie houbových organismů, rozmnožování houbových organismů, jejich taxonomie a nomenklatura
9. Houbové organismy z říše Amoebozoa
10. Houbové organismy z říše SAR (super skupina Stramenopila a Rhizaria)
11. Houby z říše Opisthoconta (Chytridiomycota, Zygomycota)
12. Houby z říše Opisthoconta (Ascomycota)
13. Houby z říše Opisthoconta (Basidiomycota)
14. Lichenes

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kalina, T. et Váňa, J. (2005): Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. – Karolinum, UK, Praha.
Holec, J., Bielich, A., Beran, M. (2012): Přehled hub střední Evropy. - Academia, Praha.
Poulíčková, A. et Jurčák, J. (2001): Malý obrazový atlas našich sinic a řas. – UP Olomouc.
Příhoda, A. et al.: Kapesní atlas hub 1, 2. – SPN Praha, 1986, 1987.

Literatura doporučená studentům Benedix E. H. et al.: Urania Pflanzenreich in vier Bänden. Band. Viren – Bakterien – Algen – Pilze. – Jena et Berlin, 1991.
Cavalier-Smith, T.: The kindom Chromista. - Oxford, 1989.
Castenholz, R. W.: Species usage, concept and evolution in the Cyanobacteria. - J. Phycol. 28: 737-745, 1992.
Cejp, K.: Houby I. a II. - ČSAV, Praha, 1957.
Černohorský, Z. et. al.: Klíč k určování lišejníků ČSR I. - ČSAV, Praha, 1956.
Černohorský, Z.: Základy soustavné botaniky I. - SPN, Praha, 1973.
Dostál, P.: Evoluce a systém stélkatých organismů a cévnatých výtrusných rostlin. Ped. Fak., UK, praha, 2005.
Fott, B.: Sinice a řasy. - Academia, Praha, 1967.
Green, J C., Leandbetter, B. s. C. Diver, W. L.: The Chromophyte Algae. Problems et perspectives. – Oxford, 1989.
Hadač, E. et. al.: Praktická cvičení z botaniky. - SPN, Praha, 1967.
Hindák, F. et. al.: Malý klíč výtrusných rostlin. - SPN, Bratislava, 1965.
Irvine, D. E. G. Et John, D.M.: Systematics of the green algae. – London, N. York, 1984.
Kalina, T.: Systém a vývoj sinic a řas. - Karolinum. UK, Praha, 1994.
Moore-Lanecker E.: Fundamentals of the Fungi. – New Jersy, 1990.
Urbach H. et al.: Multiple evolutionary origins of prochlorophytes with cyanobacterial radiation. – Nature 355: 267-270, 1992.
Křísa, B. et. Prášil, K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. - SPN,
Praha, 1989.
Lange, E. et Lange, M.: Pilze. - BLV, München, Bern, Wien, 1962.
Příhoda, A. et Zejbrlík, O.: Houby. - Orbis, Praha, 1964.
Rothmaler W et al.: Exkursionsflora von Deutschland, Niedere Pflanzen. – Jena – Stuttgart, 1994.
Souček, M. et al.: Klíč k určování bezcévnatých rostlin. - SPN, Praha, 1976.
Střihavková, H.: Praktikum z botaniky. - SPN, Praha, 1978.
Urban, Z. et Kalina, T.: Systém a evoluce nižších rostlin. - SPN, Praha, 1980.
Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. Karolinum, UK, Praha, 2001.
Vězda, A. et Liška, J.: Katalog lišejníků ČR. – AV ČR Průhonice, 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky k udělení zápočtu:
aktivní účast ve cvičeních (min. 70 %), 2 průběžné testy (úspěšnost min. 70% u obou zvlášť, možnost 2 oprav), protokoly ze cvičení na vysokoškolské úrovni
Podmínky k udělení zkoušky:
2 testy (úspěšnost min. 70 % u obou zvlášť, možnost 2 oprav)

Sylabus FYSYSTR - Fylogeneze a systém strunatců
2013

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Andreas Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 8 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Jsou prezentovány fylogenetické hypotézy a základní charakteristiky jednotlivých taxonů (různé systematické úrovně). Především anatomické odlišnosti, morfologické znaky a jejich funkční interpretace a samozřejmě znaky užívané k determinaci jednotlivých taxonů, potažmo druhů. V průběhu praktických cvičení se studenti učí pracovat s určovacími klíči a posléze i bez nich určovat druhy Evropské fauny na dermoplastických, balkových a lihových preparátech; savce i dle lebek.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem výuky předmětu je podat přehled nejnovějších názorů na evoluci a systematiku strunatců.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Chordata – původ, synapomorfie a taxonomie
2. Tunicata, Cephalochordata – anatomické a morfologické znaky; a taxonomie
těchto dvou skupin
3. Vertebrata – anatomické and morphologické znaky
4. Mixini – synapomorfie a systematika, Cephalaspidomorphi – synapomorfie a taxonomie
5. Chondrichthyes – synapomorfie a taxonomie
6. Acanthodii – synapomorfie a taxonomie, Actinopterygii – synapomorfie a taxonomie
7. Sarcopterygii – synapomorfie a taxonomie, přechod obratlovců na souš, Amphibia – synapomorfie a taxonomie
8. Amniota synapomorfie; Lepidosauria – synapomorfie a taxonomie
9. Archosauria – Crocodylia, Pterosauria, Dinosauria – anatomické a morfologické znaky; a taxonomie daných skupin
10. Archosauria – Aves – původ, jejich synapomorfie
11. Archosauria – Aves – taxonomie
12. Synapsida; Mammalia – anatomické a morphologické znaky
13. Synapsida; Mammalia – taxonomie

Program cvičení:
1.-2. Určovací praktikum ryb.
3.-4. Určovací praktikum obojživelníků a plazů.
5.-8. Určovací praktikum ptáků.
9.-11. Určovací praktikum savců.
12. Srovnávací osteologie plazů, ptáků a savců.
13. Zápočet
V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Gaisler, J., Zima, J.: Zoologie obratlovců. Praha, Academia, 2007.
Sigmund, L., Hanák, V., Pravda, O.: Zoologie strunatců. Praha, Karolinum, 1992.
Čihař, J., Knotková, L., Knotek, J.: Ryby sladkých vod. První vydání Praha, Aventinum, 1993.
Hrabě, S., Oliva, O., Opatrný, E.: Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. První vydání Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1973.
Černý, W., Drchal, K.: Ptáci. Osmé vydání Praha, Aventinum, 1990.
Anděra, M., Horáček, I.: Poznáváme naše savce. Druhé vydání Praha, Sobotáles, 2005.

Literatura doporučená studentům Kardong, K. V.: Vertebrates: Comparative anatomy, function, evolution. 2nd edition. New York, WCB/McGraw-Hill Comp., 1998.
Roček, Z.: Historie obratlovců. Evoluce, fylogeneze, systém. Praha, Academia, 2002.
Gaisler, J.: Zoologie obratlovců, Academia, Praha 1984
Rosypal, S. et al.: Nový přehled biologie. – Scientia, Praha, 2003.
Sigmund, L. a kol.: Zoologie strunatců, UK, Praha 1992.
Buchar, J. a kol.: Práce ze zoologie, SPN, Praha 1983.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Povinná aktivní účast na praktických cvičeních. Poznávací test - determinace 20ti položek; úspěšné absolvování = zisk 16 a více bodů z možných 20ti. Po úspěšném absolvování následuje písemný test. Po jeho úspěšném absolvování následuje zkouška ústní.
Požadavky k udělení zápočtu:
a) aktivní účast v předepsaném počtu cvičení a řádně vypracované protokoly
b) splnění zadaných úkolů
c) poznání předepsaného počtu obratlovců v zápočtovém testu
Požadavky ke zkoušce:
a) získání zápočtu ze cvičení
b) znalost odborných termínů a názvosloví
c) znalost předepsané látky

Sylabus FYSYVYR - Fylogeneze a systém vyšších rostlin
2014

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Košnar Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 8 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Přednáška: Základní přehled diverzity a současných představ o fylogenetických vztazích ve skupině vyšších rostlin (Embryophyta). Představení morfologických, anatomických, embryologických, chorologických a ekologických vlastností hlavních taxonomických skupin vyšších rostlin, včetně zhodnocení evolučního významu těchto vlastností. Představení některých zástupců vyšších rostlin důležitých z hlediska vědy, kultury, hospodářství a ochrany přírody v kontextu fylogenetického systému. Úvod do základů metod moderní biologické klasifikace a botanické nomenklatury.
Cvičení: Demonstrace vybraných taxonomických skupin vyšších rostlin na čerstvém i fixovaném rostlinném materiálu. Zdůraznění morfologických a anatomických znaků důležitých pro systematické zařazení a určování.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit rámcový přehled o současném systematickém třídění vyšších rostlin, o hlavních vývojových liniích vyšších rostlin a systematické pozici důležitých zástupců. Vytvořit povědomí o znacích a metodách využívaných pro determinaci taxonů vyšších rostlin a prohloubit znalost základních zástupců domácí flóry.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod, historie systematické botaniky, klasifikační systémy, metody studia, botanická nomenklatura
2. Mechorosty (Marchantiophyta, Bryophyta, Anthocerotophyta)
3. Rhyniové rostliny
4. Plavuně (Lycopodiophyta)
5. Kapradiny a přesličky (Monilophyta)
6. Semenné rostliny (Spermatophyta) – úvod
7. Nahosemenné rostliny (Gymnospermae)
8. Krytosemenné rostliny (Magnoliophyta) – úvod. Bazální krytosemenné rostliny (Magnoliopsida)
9. Jednoděložné rostliny (Liliopsida) – úvod. Řády Acorales a Alismatales
10. Jednoděložné rostliny (Liliopsida) – řády Liliales a Asparagales
11. Jednoděložné rostliny (Liliopsida) – řády commelinidové větve
12. Dvouděložné rostliny (Rosopsida) – úvod, bazální řády. Rosidová větev dvouděložných rostlin – bazální řády a Fabidae
13. Rosidová větev dvouděložných rostlin – Malvidae
14. Asteridová větev dvouděložných rostlin – bazální řády a Lamiidae
15. Asteridová větev dvouděložných rostlin – Campanulidae

Literatura, na níž je předmět vystavěn Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kaplan Z.: Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811, 2012.
Hejný, S. et Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. - Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Mártonfi, P.: Systematika cievnatých rastlín. – Univerzita P. J. Safárika, Košice, 2006.
Kubát K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Rosypal, S. et al.: Nový přehled biologie. – Scientia s.r.o., Praha, 2003.
Rothmaler, W. et al..: Exkursionsflora von Deutschland II. - Jena – Stuttgart, 2000.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6, 7. – Academia, Praha, 2000, 2004
Štěpánková J. [ed.]: Květena ČR 8. – Academia. Praha, 2011.

Literatura doporučená studentům Simpson M. G.: Plant Systematics. 2nd Edition. – Academic Press. Burlington, San Diego, Oxford, 2010.
Stevens P. F: Angiosperm Phylogeny Website. Version 12, July 2012. – www.mobot.org/MOBOT/research/APweb/
Dostál J.: Nová květena ČSSR. - Academia, Praha, 1989.
Čeřovský, J. et al: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). - Príroda, Bratislava, 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky pro udělení zápočtu: (1) Aspoň 70% aktivní účast na cvičeních a (2) prokázání aspoň 70% znalosti problematiky probírané při cvičeních v písemném testu, který sestává i z poznávání rostlin. (Možnost nejvýše 2 opravných testů v předem stanovených termínech.)
Zkouška: Písemná, z problematiky probírané během přednášek a cvičení. Klasifikace podle úrovně prokázaných znalostí: 100-90% výborně, 89-80% velmi dobře, 79-70% dobře, 69-0% nevyhověl(a).

Sylabus FYVYRO - Fylogeneze a systém vyšších rostlin
2010

Sylabus FYVYROS - Fyziologie výživy rostlin
2010

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět objasňuje základní fyziologické principy výživy rostlin, organiké i minerální. Dále se zabývá fyziologií příjmu toxických organických a anorganických látek z prostředí a jejich fyziologickými účinky na rostliny a problematikou fytoremediací.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Prohloubit znalosti z oblasti fyziologie rostlin o fyziologické principy výživy rostlin. Dalším cílem je seznámení s fyziologií příjmu toxických organických a anorganických látek z prostředí a jejich fyziologickými účinky na rostliny a problematikou fytoremediací.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Výživa rostlin. Její dvě stránky.
2. - 3. Fotosyntetická asimilace, fotorespirace respirace, faktory ovlivňující tyto procesy.
4. Vodní provoz, transport látek v rostlinách.
5. Produkce a hospodářský výnos.
6. Heterotrofní výživa rostlin.
7. - 8. principy minerální výživy rostlin: živné prostředí, příjem živin, akumulace, transport, utilizace, reutilizace, faktory ovlivňující minerální výživu rostlin.
9. - 10. Příjem distribuce a význam jednotlivých živin: makroprvky, mikroprvky, toxické prvky.
11. - 12. Fyziologie příjmu toxických organických a anorganických látek z prostředí a jejich fyziologické účinky na rostliny.
13. Fytoremediace.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Nátr, L.: Fotosyntetická produkce a výživa lidstva. ISV nakladatelství, Praha, 2002.
Epstein, E.- Bloom, A.J.: Mineral Nutrition of Plants: Principles and Perspective. Sinauer Associates, Inc. Publishers. Sunderland, 2005.
Marschner H. : Mineral Nutrition of Higher Plants. Second printing, Academic Press Inc., London, San Dietou, 1997.

Literatura doporučená studentům Taiz, L.- Zeiger, E.: Plant physiology. Sinauer Associates, Inc. Publishers. Sunderland, Massachusetts, 2006.
Alastair H.- Hay R.K.M.: Environmental Physiology of Plants, 3rd Edition. T.A. Mansfield, Annals Of Botany, 2002.
Heldt H.-W.: Plant Biochemistry, Third Edition Academic Press. 2004.
Willey N.: Phytoremediation: Methods and Reviews (Methods in Biotechnology). Humana Press; 1 edition, 2007.
Kirkby, E. A.- Römheld, V.: Micronutrients in plant physiology : functions, uptake and mobility. International Fertiliser Society, York , 2004.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška písemná a ústní. Splnění písemného testu - 70% z celkového počtu bodů.

Sylabus FYZGEG1 - Fyzická geografie 1
2000

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení se základními pojmy, principy a výzkumnými metodami pedogegeografie a biogeografie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět přináší systém pojmů, poznatků a vědomostí potřebných pro učitele zeměpisu na základní škole z oboru biogeografie a pedogeografie. Speciální zaměření a konkretizace na biogeografii a pedogeografii České republiky a Evropy. Analýza současného stavu vědního oboru a aktualizace poznatků.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - vznik půd
- půdotvrné faktory
- regionalizace půd
- třídění půd podle genetického hlediska
- ochrana půd
- chorologické zvláštnosti bioty
- základní geobiomy na Zemi
- hospodářsky významní živočichové a rostliny
- ochrana přírody jako globální problém současného lidstva

Literatura, na níž je předmět vystavěn Horník,S. a kol. ( 1986 ) : Fyzická geografie II., Praha, SPN
Horník,S. a kol. ( 1982 ) : Základy fyzické geografie , Praha SPN

Literatura doporučená studentům Burton,Hubert : Poslední bašty přírody. Praha, Nakladatelský dům OP 1994

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústní zkouška a průběžný test.
Student si vylosuje dvě šířeji koncipované otázky a na ně odpovídá

Sylabus FYZGEG2 - Fyzická geografie 2
2010

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: seminář 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje posluchače rozšiřujícího studia geografie se základy meteorologie, klimatologie a hydrologie v kontextu s celosvětovými ekologickými problémy začátku 21. století

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení studnetů se systémem poznatků a vědomostí potřebným pro učitele předmětu zeměpis na druhém stupni základní školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Klima Země
Evropské počasí a chod počasí v ČR
Základní meteorologická pozorování
Klimatické oblasti na Zemi
Hydrologie pevnin a oceánů
Změny a kolísání klimatu
Historická klimatologie

Literatura, na níž je předmět vystavěn Horník,S. ( 1982 ) : Základy fyzické geografie, Praha, SPN
Seifert,V.(1994 ) : Počasí kolem nás. Praha, Grada
Seifert,V.(1987 ) : Rozumíme počasí. Praha, Artia

Literatura doporučená studentům Cesty za poznáním. Počasí. Praha, Svojtka a Vašut 1999
Munzar,J.: Malý průvodce meteorologií. Praha, mladá fronta 1989

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústí zkouška.

Sylabus FYZGEG3 - Fyzická geografie 3
2008

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 8 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity

GEOGEG Geologie

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmětem je fyzickogeografická disciplína geomorfologie. Základí struktira geomorfologie (dynamická, strukturní, klimatická systémová aj.). Tvary zemského povrchu, jejich vznik a vývoj.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získat základní znalosti z oboru geomorfologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Geomorfologie a její dělení.
2. Typy georeliéfu, morfografické dělení.
3. Strukturní geomorfologie (globální struktury pevnin a oceánského dna)
4. Dynamická geomorfologie (zvětrávací procesy a tvary, svahové procesy, fluviální procesy,
fluviální reliéf, krasové procesy a tvary, kryogenní (včetně glaciálních a nivačních) procesy
a tvary), ostatní exogenní procesy a tvary.
5. Přehled klimatické geomorfologie.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Demek J.: Obecná geomorfologie. Academia, Praha 1987.
Horník S. a kol.: Fyzická geografie, II.díl. SPN, Praha 1986.
Smolová I., Vítek J.: Základy geomorfologie. Vybrané tvary reliéfu. UP, Olomouc, 2007.
Rubín J. a kol.: Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Academia, Praha 1987.

Literatura doporučená studentům Czudek T.: Vývoj reliéfu krajiny ČR v kvartéru. Morav.zem.muzeum, Brno 2005.
Horník S. a kol.: Základy fyzické geografie. SPN, Praha 1982.
Kukal Z., Němec J., Pošmourný K..: Geologická paměť krajiny. ČGS, Praha 2006.
Vitásek F.: Základy fyzického zeměpisu. Academia, Praha 1966.
Demek J., Zeman J.: Typy reliéfu Země. Academia, Praha 1979.
Rybář P. a kol.: Encyklopedie přírody východních Čech. Od Krkonoš po Vysočinu. Kruh, Hradec
Králové 1989.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Hodnotí se znalosti a vzájemné vztahy disciplíny geomorfologie, včetně základní odborné terminologie.

Sylabus FYZGEOG1 - Fyzická geografie 1
2018

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: cvičení 6 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení se základními pojmy, principy a výzkumnými metodami pedogegeografie a biogeografie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět přináší systém pojmů, poznatků a vědomostí potřebných pro učitele zeměpisu na základní škole z oboru biogeografie a pedogeografie. Speciální zaměření a konkretizace na biogeografii a pedogeografii České republiky a Evropy. Analýza současného stavu vědního oboru a aktualizace poznatků.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - vznik půd
- půdotvrné faktory
- regionalizace půd
- třídění půd podle genetického hlediska
- ochrana půd
- chorologické zvláštnosti bioty
- základní geobiomy na Zemi
- hospodářsky významní živočichové a rostliny
- ochrana přírody jako globální problém současného lidstva

Literatura, na níž je předmět vystavěn Horník,S. a kol. ( 1986 ) : Fyzická geografie II., Praha, SPN
Horník,S. a kol. ( 1982 ) : Základy fyzické geografie , Praha SPN

Literatura doporučená studentům Burton,Hubert : Poslední bašty přírody. Praha, Nakladatelský dům OP 1994

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústní zkouška a průběžný test.
Student si vylosuje dvě šířeji koncipované otázky a na ně odpovídá

Sylabus FYZGEOG2 - Fyzická geografie 2
2018

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: cvičení 6 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje posluchače rozšiřujícího studia geografie se základy meteorologie, klimatologie a hydrologie v kontextu s celosvětovými ekologickými problémy začátku 21. století

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení studnetů se systémem poznatků a vědomostí potřebným pro učitele předmětu zeměpis na druhém stupni základní školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Klima Země
Evropské počasí a chod počasí v ČR
Základní meteorologická pozorování
Klimatické oblasti na Zemi
Hydrologie pevnin a oceánů
Změny a kolísání klimatu
Historická klimatologie

Literatura, na níž je předmět vystavěn Horník,S. ( 1982 ) : Základy fyzické geografie, Praha, SPN
Seifert,V.(1994 ) : Počasí kolem nás. Praha, Grada
Seifert,V.(1987 ) : Rozumíme počasí. Praha, Artia

Literatura doporučená studentům Cesty za poznáním. Počasí. Praha, Svojtka a Vašut 1999
Munzar,J.: Malý průvodce meteorologií. Praha, mladá fronta 1989

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústí zkouška.

Sylabus FYZIOCL - Fyziologie člověka
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s nejdůležitějšími oblastmi fyziologie člověka, přehledně vysvětluje účelnost struktur a podstatu všech funkcí lidského těla.
Fyziologie člověka je koncipována jako transdisciplinární obor, který se nevyhýbá potřebným souvislostem z řady jiných souvisejících oborů, je vyvážený a komplexní (rozsah žádné z kapitol výrazným způsobem nepřesahuje kapitoly ostatní).
Jednotlivé přednášky (oddíly) tvoří relativně uzavřené celky, aby je bylo možné studovat i samostatně, ale celkově obor představuje vzájemně provázaný a obsahově otevřený celek. Probíraná témata, oblasti a pojmy postupně vytvářejí spojitý přehled o činnosti celého těla v souladu se současnou úrovní lidského poznání - a umožňují studentům samostatně objevovat více než jen základní vzájemné vazby a souvislosti.
Předmět fyziologie člověka důsledně respektuje nedělitelnou jednotu struktur a funkcí - vychází ze struktur a teprve po upřesnění konkrétní struktury jsou uváděny její funkce. Klíčové pojmy oboru, podstatné pro pochopení, jsou začleňovány do struktury pojmů souvisejících oborů, např. z hledisek anatomických, chemických, fyzikálních, biochemických, zoologických, etologických, ekologických aj., což studentům vyšších ročníků celkově usnadňuje hledání dalších souvislostí a vztahů v odborné literatuře a na internetu.
Podle možností je značný prostor věnován i srovnávací fyziologii živočichů a ekologické fyziologii, současně je poukazováno na skutečnosti, které dokládají, že ani anatomické struktury a funkce lidského těla nejsou mezi organismy výjimečné a v řadě aspektů se shodují s fyziologií živočichů a s fyziologií rostlin. Současně je vymezeno, že člověk je v mnohém výjimečný dokonalostí vyšších nervových funkcí, mimořádnou schopností verbální komunikace a dovedností pracovat, což může - přes řadu negativních jevů - vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj na Zemi.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními fyziologickými procesy, které probíhají v živém organismu v přirozených podmínkách životního prostředí a v omezeném rozsahu i s patofyziologickými procesy - včetně mechanismů, jak jim předcházet. Cílem i prostředkem je studium funkcí živých organismů, vysvětlení účelnosti trojrozměrných živých a dynamicky se měnících anatomických struktur a podstaty všech klíčových funkcí hlavních taxonů živočišné říše.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky ZAMĚŘENÍ předmětu – fyziologie

1. Buňky – základní stavební a funkční jednotky lidského těla, mikroskopická anatomie, funkční morfologie epitelové, pojivové, svalové a nervové tkáně
2. Původ člověka, základy evoluční teorie, fylogeneze - vznik a vývoj člověka
3. Funkční anatomie opěrné a pohybové soustavy, anatomické názvosloví a povrchová anatomie, spojení kostí, klouby, růst těla
4. Tělní tekutiny, krev, imunita, obrana těla
5. Funkční anatomie cévního a mízního systému (malý plicní a velký tělní oběh krve, mízní oběh, lymfatické orgány, placentární oběh krve)
6. Funkční anatomie dýchacího systému
7. Funkční anatomie trávicího systému, jater a slinivky břišní a racionální výživa
8. Vylučovací soustava, homeostáza a osmoregulace, regulace pH, termoregulace, kůže, kožní deriváty, nemoci kůže
9. Látkové řízení činností organismů, enzymy a metabolické dráhy, tkáňové hormony, funkční anatomie endokrinních žláz
10. Funkční anatomie mužských a ženských pohlavních orgánů, rozmnožování člověka, ontogeneze člověka, základy embryologie, období lidského života
11. Funkční anatomie neuronu a nervové soustavy, řízení činnosti organismu, míšní a mozkové nervy, autonomní nervový systém
12. Funkční anatomie receptorů a smyslových orgánů, lidské smysly, interakce člověka a životního prostředí

Pozn.: V odůvodněných případech může být obsah předmětu rozdělen do dvou semestrů a může plynule navazovat na předmět SOMATOG.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Marieb, E., N., Mallatt, J.: Anatomie lidského těla, CP Books, a.s., Brno 2005.
Vander, A., J., Sherman, J. H., Luciano, D., S.: Human physiology, The mechanisms of body function, McGraw-Hill Publishing Company, New York 1990.
Eckert, R.: Animal Physiology, Mechanisms and Adaptations, New York 1988 (nebo novější vydání).
Sherwood, L., Klandorf, H., Yancey, P., H.: Animal Physiology, From Genes to Organisms, Thomson Brooks/Cole, Toronto 2005.
Hruška, M.: Fyziologie I. živočichů a člověka pro učitele, Gaudeamus, UHK, Hradec Králové 1994.
Hruška, M.: Fyziologie II. živočichů a člověka pro učitele, Gaudeamus, UHK, Hradec Králové 1994.

Literatura doporučená studentům Campbell, N. A., Reece, J., B.: Biologie, Computer Press, a. s., Brno 2006.
Trojan, S. et al.: Lékařská fyziologie. 2. přepracované a rozšíření vydání. Praha, Grada Avicenum 1996 (nebo novější vydání).
Silbernagl, S., Despopoulos, A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Ganong, W., F.: Přehled lékařské fysiologie, Nakladatelství H & H, Jinočany 1999.
Voet, D., Voet(ová), J. G.: Biochemie, John Wiley & Sons, Inc. 1990, Victoria Publishing, Praha 1995.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Požadavky na zápočet:

A) Docházka na cvičení bez absencí (je dovolena jedna omluvená absence)

B) Teoretická připravenost na praktická cvičení podle materiálů - zveřejňovaných v emailové schránce. Příprava studentů může být kontrolována formou písemných testů a ústního zkoušení. Minimální požadovaná úspěšnost je 70 %.

C) V určeném termínu odevzdané protokoly ze všech cvičení (tzn. včetně obsahu i těch cvičení, na kterých student chyběl z důvodu nemoci apod.)

D) Všechny úkoly vypracované v souladu s požadavky - upřesněnými vždy na prvním cvičení,
zejména:
a) každý úkol musí mít uvedenu metodiku, cíl a postup; použitý materiál a pomůcky; zjištěné výsledky, vyhodnocení výsledků, závěr
b) testy - uvedené v návodech - musejí být vypracovány bez chyb
c) k otázkám - uvedeným v návodech - musejí být vypracovány odpovědi

Zkouška
Zkouška je ústní v rozsahu 20 až 40 minut, má dvě části: pojmy a otázky

Pojmy:
Student si vylosuje deset pojmů z předem známého souboru max. 3000 (tři tisíce) fyziologických a souvisejících pojmů. Každý správně zodpovězený pojem je hodnocen jedním bodem (neúplně zodpovězený pojem je hodnocen 0,5 bodem). Pokud student dosáhne nejméně 7 bodů z deseti, může losovat otázky.

Otázky:
Student si vylosuje max. tři otázky ze souboru 60 až 120 otázek, na které odpovídá ústně – zpravidla bez možnosti předchozí písemné přípravy.

Sylabus FYZIROS - Fyziologie rostlin
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 6 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 7 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s principy fungování rostlinného organizmu. Objasnit zákonitosti fyziologie rostlinné buňky a rostliny jako celku.Upevnit a vytvořit vazby mezi látkovým a energetickým metabolizmem, mezi strukturou a funkcemi, mezi vnitřním a vnějším prostředím rostliny. Biofyzikální, biochemické, fyziologické a ekologické základy fotosyntézy, dýchání, minerální výživy, vodního režimu, transportu látek, procesů růstu a vývoje, pasivních i aktivních pohybů rostlin.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je pochopení základních principů fungování rostlinného organizmu. Především objasnit zákonitosti fyziologie rostlinné buňky a rostliny jako celku. Upevnit a vytvořit vazby mezi látkovým a energetickým metabolizmem, mezi strukturou a funkcemi, mezi vnitřním a vnějším prostředím rostliny. Objasnit biofyzikální, biochemické, fyziologické a ekologické základy fotosyntézy, dýchání, výživy rostlin, vodního režimu, transportu látek, procesů růstu a vývoje, pasivních i aktivních pohybů rostlin.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky OSNOVA PŘEDNÁŠEK
1. Úvod, fyziologický význam organel rostlinné buňky. Fyzikálně chemické vlastnosti cytosolu, příjem vody, transportní pochody na buněčné úrovni.
2. Úvod do metabolizmu, enzymy, makroergické sloučeniny, redoxní systémy.
3. Fotosyntéza, primární a sekundární pochody.
4. Fixace CO2 u C4 a CAM rostlin, fotorespirace u C3 a C4 rostlin, metabolizmus sacharidů.
5. Respirace - glykolýza, Krebsův cyklus, dýchací řetězce.
6. Metabolizmus lipidů, aminokyselin, nukleových kyselin, bílkovin, regulační mechanizmy. Sekundární metabolizmus.
7. Vodní provoz rostlin, transportní procesy v rostlinách. Heterotrofie.
8. Minerální výživa rostlin, příjem, utilizace a fyziologický význam jednotlivých živin.
9. Růst rostlin, fáze růstu, diferenciace, faktory ovlivňující růst rostlin, rostlinné hormony.
10. Celistvost rostlin, korelace, regenerace, polarita, rostlinné explantáty.
11. Vývoj rostlin, klíčení, tvorba květů, tvorba a růst plodů, odpočinek a stárnutí rostlin.
12. Dráždivost a pohyby rostlin.
13. Fyziologie stresu.

OSNOVA CVIČENÍ (čtyřhodinové bloky):
I. Vodní provoz rostlin
II. Fotosyntéza
III. Minerální výživa rostlin
IV. Růstové regulátory a celistvost rostlin
V. Dlouhodobé pokusy a respirace
VI. Sekundární metabolity rostlin a explantátové kultury
VII. Pohyby rostlin, vyhodnocení dlouhodobých pokusů, zápočet

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Tůma,J.-Tůmová,L.: Fyziologie rostlin.Gaudeamus, 1998
Procházka,S. a kol.: Fyziologie rostlin. Academia. 1998
Kincl,M., Krpeš, V.: Základy fyziologie rostlin. Montanex a.s., 2000
Luštinec, J. - Žárský, V.: Úvod do fyziologie vyšších rostlin. Karolinum. 2003.
Taiz,L.-Zeiger,E.: Plant physiology.,The Benjamin/Cummings Publish Company, Inc.USA, 2002
Hopkins,W.G.: Introduction to Plant Physiology. John Wiley and sons, INC., 1999.

Literatura doporučená studentům Hess,D.: Fyziologie rostlin. Academia, Praha, 1983 (pouze metabolizmus)
Salisbury, F.B. - Ross, C.W.: Plant physiology. Wadsworth publ. comp., Belmont 1992.
Gloser, J.: Fyziologie rostlin. Masarykova univerzita, přír.fak., Brno, 1995
Voet,D.-Voetová, J.G.: Biochemie., Viktoria Publishing, Praha, 1995
Mohr,H.-Schopfer,P.: Plant Physiology. Springer-Verlag, Berlin, 1995
Taiz,L.-Zeiger,E.: Plant physiology.,The Benjamin/Cummings Publish Company,
Inc.USA, 2002
Hopkins,W.G.: Introduction to Plant Physiology. John Wiley and sons, INC., 1999.
Nobel, P.S.: Physicochemical and Environmental Plant Physiology. Academic press, San Diego, 1999.
Gloser, J.: Fyziologie rostlin. Přístup z: http://www.sci.muni.cz/kfar/

Cvičení:
Grdičová,B.: Praktikum z fyziologie rostlin. SNP, Praha, 1975.
Erdelský,K.-Frič,F.: Praktikus a analytické metody vo fyziologii rastlín. SNP Bratislava, 1979
Psota, V.- Šebánek, J.: Za tajemstvím růstu rostlin. Scientia, Praha, 1999.
Hradilík, J. a kol.: Fyziologie rostlin (Návody na cvičení). MZLU, Brno, 1998.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky pro udělení zápočtu:
a) docházka na cvičení (omluvena pouze jedna neúčast), aktivní zájem o práci a úspěšné splnění povinných úkolů
b) formálně i obsahově bezchybné protokoly
Všechny podmínky zápočtu musí mít student splněny nejpozději jeden den před termínem konání zkoušky. V den zkoušky není možné plnit podmínky zápočtu.

Požadavky na zkoušku:
Písemná část: splnění testu (tj. více než 75% správných odpovědí)
Ústní část: student si vylosuje a podpovídá na tři otázky ze tří okruhů otázek.

Sylabus FYZIV - Fyziologie živočichů
2011

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s nejdůležitějšími oblastmi fyziologie živočichů, přehledně vysvětluje účelnost struktur a podstatu všech funkcí organismu živočichů - jako funkčně nedělitelných živých celků, žijících v konkrétním ekologicky vhodném životním prostředí.
Fyziologie živočichů je chápána jako transdisciplinární obor, který se nevyhýbá potřebným souvislostem z řady jiných souvisejících oborů, je vyvážený a komplexní (rozsah žádné z kapitol výrazným způsobem nepřesahuje kapitoly ostatní).
Jednotlivé přednášky (oddíly) jsou koncipovány jako relativně uzavřené celky, aby je bylo možné studovat i samostatně, ale celkově obor tvoří vzájemně provázaný a obsahově otevřený celek. Probíraná témata, oblasti a pojmy postupně vytvářejí spojitý přehled o činnosti celého živočišného těla v souladu se současnou úrovní lidského poznání - a umožňují studentům samostatně objevovat více než jen základní vzájemné vazby a souvislosti.
Předmět fyziologie živočichů důsledně respektuje nedělitelnou jednotu struktur a funkcí - vychází ze struktur a teprve po upřesnění konkrétní struktury jsou uváděny její funkce. Klíčové pojmy oboru, podstatné pro pochopení, jsou začleňovány do struktury pojmů souvisejících oborů, např. z hledisek anatomických, chemických, fyzikálních, biochemických, zoologických, etologických, ekologických aj., což studentům vyšších ročníků celkově zpřístupňuje a zpřehledňuje text a usnadňuje hledání dalších souvislostí a vztahů v odborné literatuře a na internetu. Terminologie a vymezování pojmů jsou trvale aktualizovány a sjednocovány. Jsou uváděna nejčastější synonyma celé řady pojmů tak, jak jsou používána v publikovaných odborných textech.
Podle možností je značný prostor věnován fyziologii savců, srovnávací fyziologii a ekologické fyziologii, současně je poukazováno na skutečnosti, které dokládají, že ani anatomické struktury a funkce lidského těla nejsou mezi organismy výjimečné a v řadě aspektů se shodují s fyziologií živočichů a s fyziologií rostlin. Současně je vymezeno, že člověk je v mnohém výjimečný dokonalostí vyšších nervových funkcí, mimořádnou schopností verbální komunikace a dovedností pracovat, což může - přes řadu negativních jevů - vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj na Zemi.
Předmět fyziologie živočichů vysvětluje nejedno tajemství existence živých organismů a života, poukazuje na úžasnou komplikovanost funkcí a vztahů, proměnlivost, účelnost prověřenou evolucí, „jednoduchost“ a současně nesmírnou složitost každého živočicha i každé části jeho těla. Postupně jsou zdůrazňovány společné znaky různých organismů, podobnosti molekulárních i anatomických a buněčných struktur, při současném respektování unikátní variability struktur i funkcí každého živého jedince jako nezaměnitelného jedinečného originálu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními fyziologickými procesy, které probíhají v živém organismu v přirozených podmínkách životního prostředí a v omezeném rozsahu i s patofyziologickými procesy - včetně mechanismů, jak jim předcházet. Cílem i prostředkem je studium funkcí živých organismů, vysvětlení účelnosti trojrozměrných živých a dynamicky se měnících anatomických struktur a podstaty všech klíčových funkcí hlavních taxonů živočišné říše.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do fyziologie živočichů - organizační úrovně tělních struktur živočichů
2. Fyziologie výživy
3. Fyziologie dýchání
4. Metabolismus - přeměna látek a energií
5. Fyziologie cévního systému
6. Homeostáza, exkrece, osmoregulace, vylučovací soustavy
7. Obranný systém organismu - kůže, obranné bariéry, imunita
8. Úvod do fyziologie řídících systémů organismu
9. Fyziologie žláz s vnitřní sekrecí a fyziologie rozmnožování
10. Úvod do neurofyziologie
11. Fyziologie nervové soustavy a její funkční organizace
12. Receptory a symslové orgány
13. Fyziologie svalů a pohybu
14. Neurofyziologické principy chování, paměť, učení

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) apod. může být přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Hruška, M.: Fyziologie živočichů a člověka pro učitele, I. díl. Hradec Králové, Gaudeamus, 1994. Hruška, M.: Fyziologie živočichů a člověka pro učitele, II. díl. Hradec Králové, Gaudeamus, 1994.
Silbernagl, S., Despopoulos, A.: Atlas fyziologie člověka, Praha, Grada Publishing, 1993.
Rosypal, S. a kol.: Nový přehled biologie, Praha, Scientia, 2003.
Ganong, W. F.: Přehled lékařské fyziologie, Jinočany, Nakladatelství a vydavatelství H&H, 1995.
Eckert, R., Randall, D., Augustine, G.: Animal Physiology, mechanisms and adapations, New York, W. H. Freeman and Company, 1988.
Trojan, S. a kol.: Lékařská fyziologie, 2. přepracované a rozšířené vydání, Praha, Grada Avicenum, 1996.
SHERWOOD, L., KLANDORF, H., YANCEY, P., H.: Animal Physiology, From Genes to Organisms, Thomson Brooks/Cole, Belmont, 2005.

Literatura doporučená studentům Campbell, N. A., Reece, J., B.: Biologie, Computer Press, a. s., Brno 2006.
Marieb, E., N., Mallatt, J.: Anatomie lidského těla, CP Books, a.s., Brno 2005.
Trojan, S. et al.: Lékařská fyziologie. 2.přepracované a rozšíření vydání. Praha, Grada Avicenum 1996 (nebo novější vydání).
Silbernagl, S., Despopoulos, A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Ganong, W., F.: Přehled lékařské fysiologie, Nakladatelství H & H, Jinočany 1999.
Voet, D., Voet(ová), J. G.: Biochemie, John Wiley & Sons, Inc. 1990, Victoria Publishing, Praha 1995.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky na zápočet:

A) Docházka na cvičení bez absencí

B) Teoretická připravenost na praktická cvičení podle materiálů - zveřejňovaných na www stránkách. Příprava studentů může být kontrolována formou písemných testů a ústního zkoušení.

C) V určeném termínu odevzdané protokoly ze všech cvičení (tzn. včetně obsahu i těch cvičení, na kterých student chyběl z důvodu nemoci apod.)

D) Všechny úkoly vypracované v souladu s požadavky - upřesněnými vždy na prvním cvičení,
zejména:
a) každý úkol musí mít uvedenu metodiku, cíl a postup; použitý materiál a pomůcky; zjištěné výsledky, vyhodnocení výsledků, závěr
b) testy - uvedené v návodech - musejí být vypracovány bez chyb
c) k otázkám - uvedeným v návodech - musejí být vypracovány odpovědi

Zkouška
Zkouška je ústní v rozsahu 20 až 30 minut, má dvě části: pojmy a otázky

POJMY: 1. část ústní zkoušky: Orientace v pojmech - student si vylosuje a vysvětlí ústní formou obsah deseti pojmů ze souboru přibližně 2 až 4 000 pojmů (odpovědi jsou hodnoceny 0; 0,5; 1 bod), pojmy jsou považovány za úspěšně zodpovězené, jestliže student dosáhne celkem sedmi a nebo více bodů.
OTÁZKY: 2. část ústní zkoušky: zodpovězení max. tří otázek - vylosovaných ze souboru nejméně šedesáti a maximálně sto dvaceti otázek.

Obě ústní části zkoušky mohou být splněny i odděleně. Jednou splněná 1. část ústní zkoušky nemusí být při prvním (popř. dalším) opravném termínu opakována a student vykoná pouze druhou část ústní zkoušky. Součástí hodnocení ústní zkoušky mohou být písemné testy ze cvičení.

Sylabus FYZIVS - Fyziologie živočichů
2004

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 3 hod. týdně

Prerekvizity

FYSYST Fylogeneze a systém strunatců

OBZOO Obecná zoologie

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu V rámci předmětu budou probírány fyziologické procesy v živočišném organizmu, bude probírána fylogeneze jednotlivých orgánových soustav, pozornost dále bude zaměřena na fyziologii lidského organizmu. Důraz bude kladen na pochopení vzájemných souvislostí a interakcí jednotlivých dějů v rámci celého organizmu. Zdůrazněny budou podstatné regulační mechanizmy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními fyziologickými a v omezeném rozsahu i patofyziologickými procesy probíhajícími v živočišném organizmu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do fyziologie živočichů a člověka
2. Fyziologie trávicích soustav - jednota struktur a funkcí organizmu
3. Dýchací soustavy živočichů
4. Kardiovaskulární soustavy živočichů
5. Krev, imunita, obrana organizmu před antigeny
6. Metabolické dráhy, přeměna látek a energií
7. Vylučovací soustavy, exkrece, homeostáza
8. Úvod do fyziologie řídících soustav organizmu
9. Fyziologie žláz s vnitřní sekrecí, fyziologie rozmnožování
10. Neuron, synapse, nervové dráhy, fylogeneze nervového systému
11. Fyziologie hlavních oddílů centrálního nervového systému, mozek a mícha
12. Receptory a smyslové orgány
13. Fyziologie svalů a pohybu
14. Chování, paměť, učení, integrační mechanizmy, vyšší nervové funkce

Literatura, na níž je předmět vystavěn Hruška, M.: Fyziologie živočichů a člověka pro učitele, I.díl. Hradec Králové, Gaudeamus, 1994.
Hruška, M.: Fyziologie živočichů a člověka pro učitele, II.díl. Hradec Králové, Gaudeamus, 1994.
Silbernagl, S., Despopoulos,A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum, 1993.

Literatura doporučená studentům Čihák,R.: Anatomie 1. Praha, Avicenum, 1987.
Sinělnikov, R.D.: Atlas anatomie člověka (I). Praha, Avicenum, Moskva, Mir, 1980.
Trojan, S. et al.: Lékařská fyziologie. 2. přepracované a rozšíření vydání. Praha, Grada Avicenum, 1996.
Nebo novější vydání.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky udělení zápočtu:
1. Aktivní účast na praktických cvičeních.
2. Teoretická připravenost na praktická cvičení, jež může být kontrolována formou písemných testů a ústního zkoušení.
3. Správně vypracované a úplné protokoly z praktických cvičení.

Zkouška:
1. Orientace v pojmech, student si vylosuje 10 pojmů ze souboru 2 400 pojmů a úspěšně zodpoví písemnou či ústní formou více než 7 z nich.
2. ÚSTNÍ POHOVOR, tři - popř. dvě - vylosované otázky ze souboru šedesáti otázek.

První a druhý opravný termín zkoušky se koná pouze ústní formou, tři - popř. dvě - vylosované otázky ze souboru šedesáti otázek.

Sylabus FYZIVZ - Fyziologie živočichů
2004

Sylabus FYZIZIV - Fyziologie živočichů
2011

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 6 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 7 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s nejdůležitějšími oblastmi fyziologie živočichů, přehledně vysvětluje účelnost struktur a podstatu všech funkcí organismu živočichů - jako funkčně nedělitelných živých celků, žijících v konkrétním ekologicky vhodném životním prostředí.
Fyziologie živočichů je chápána jako transdisciplinární obor, který se nevyhýbá potřebným souvislostem z řady jiných souvisejících oborů, je vyvážený a komplexní (rozsah žádné z kapitol výrazným způsobem nepřesahuje kapitoly ostatní).
Jednotlivé přednášky (oddíly) jsou koncipovány jako relativně uzavřené celky, aby je bylo možné studovat i samostatně, ale celkově obor tvoří vzájemně provázaný a obsahově otevřený celek. Probíraná témata, oblasti a pojmy postupně vytvářejí spojitý přehled o činnosti celého živočišného těla v souladu se současnou úrovní lidského poznání - a umožňují studentům samostatně objevovat více než jen základní vzájemné vazby a souvislosti.
Předmět fyziologie živočichů důsledně respektuje nedělitelnou jednotu struktur a funkcí - vychází ze struktur a teprve po upřesnění konkrétní struktury jsou uváděny její funkce. Klíčové pojmy oboru, podstatné pro pochopení, jsou začleňovány do struktury pojmů souvisejících oborů, např. z hledisek anatomických, chemických, fyzikálních, biochemických, zoologických, etologických, ekologických aj., což studentům vyšších ročníků celkově zpřístupňuje a zpřehledňuje text a usnadňuje hledání dalších souvislostí a vztahů v odborné literatuře a na internetu. Terminologie a vymezování pojmů jsou trvale aktualizovány a sjednocovány. Jsou uváděna nejčastější synonyma celé řady pojmů tak, jak jsou používána v publikovaných odborných textech.
Podle možností je značný prostor věnován fyziologii savců, srovnávací fyziologii a ekologické fyziologii, současně je poukazováno na skutečnosti, které dokládají, že ani anatomické struktury a funkce lidského těla nejsou mezi organismy výjimečné a v řadě aspektů se shodují s fyziologií živočichů a s fyziologií rostlin. Současně je vymezeno, že člověk je v mnohém výjimečný dokonalostí vyšších nervových funkcí, mimořádnou schopností verbální komunikace a dovedností pracovat, což může - přes řadu negativních jevů - vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj na Zemi.
Předmět fyziologie živočichů vysvětluje nejedno tajemství existence živých organismů a života, poukazuje na úžasnou komplikovanost funkcí a vztahů, proměnlivost, účelnost prověřenou evolucí, „jednoduchost“ a současně nesmírnou složitost každého živočicha i každé části jeho těla. Postupně jsou zdůrazňovány společné znaky různých organismů, podobnosti molekulárních i anatomických a buněčných struktur, při současném respektování unikátní variability struktur i funkcí každého živého jedince jako nezaměnitelného jedinečného originálu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními fyziologickými procesy, které probíhají v živém organismu v přirozených podmínkách životního prostředí a v omezeném rozsahu i s patofyziologickými procesy - včetně mechanismů, jak jim předcházet. Cílem i prostředkem je studium funkcí živých organismů, vysvětlení účelnosti trojrozměrných živých a dynamicky se měnících anatomických struktur a podstaty všech klíčových funkcí hlavních taxonů živočišné říše.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do fyziologie živočichů - organizační úrovně tělních struktur živočichů
2. Fyziologie výživy
3. Fyziologie dýchání
4. Metabolismus - přeměna látek a energií
5. Fyziologie cévního systému
6. Homeostáza, exkrece, osmoregulace, vylučovací soustavy
7. Obranný systém organismu - kůže, obranné bariéry, imunita
8. Úvod do fyziologie řídících systémů organismu
9. Fyziologie žláz s vnitřní sekrecí a fyziologie rozmnožování
10. Úvod do neurofyziologie
11. Fyziologie nervové soustavy a její funkční organizace
12. Receptory a smyslové orgány
13. Fyziologie svalů a pohybu
14. Neurofyziologické principy chování, paměť, učení

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.
Přímá výuka může být také redukována z důvodu zkráceného semestru, např. bakalářské zkoušky.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Hruška, M.: Fyziologie I. živočichů a člověka pro učitele, Gaudeamus, UHK, Hradec Králové 1994.
Hruška, M.: Fyziologie II. živočichů a člověka pro učitele, Gaudeamus, UHK, Hradec Králové 1994.
Eckert, R.: Animal Physiology, Mechanisms and Adaptations, New York 1988 (nebo novější vydání).
Sherwood, L., Klandorf, H., Yancey, P., H.: Animal Physiology, From Genes to Organisms, Thomson Brooks/Cole, Toronto 2005.

Literatura doporučená studentům Campbell, N. A., Reece, J., B.: Biologie, Computer Press, a. s., Brno 2006.
Marieb, E., N., Mallatt, J.: Anatomie lidského těla, CP Books, a.s., Brno 2005.
Trojan, S. et al.: Lékařská fyziologie. 2.přepracované a rozšíření vydání. Praha, Grada Avicenum 1996 (nebo novější vydání).
Silbernagl, S., Despopoulos, A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Ganong, W., F.: Přehled lékařské fysiologie, Nakladatelství H & H, Jinočany 1999.
Voet, D., Voet(ová), J. G.: Biochemie, John Wiley & Sons, Inc. 1990, Victoria Publishing, Praha 1995.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky na zápočet:

A) Docházka na cvičení bez absencí (je dovolena jedna omluvená absence)

B) Teoretická připravenost na praktická cvičení podle materiálů - zveřejňovaných v emailové schránce. Příprava studentů může být kontrolována formou písemných testů a ústního zkoušení.

C) V určeném termínu odevzdané protokoly ze všech cvičení (tzn. včetně obsahu i těch cvičení, na kterých student chyběl z důvodu nemoci apod.)

D) Všechny úkoly vypracované v souladu s požadavky - upřesněnými vždy na prvním cvičení,
zejména:
a) každý úkol musí mít uvedenu metodiku, cíl a postup; použitý materiál a pomůcky; zjištěné výsledky, vyhodnocení výsledků, závěr
b) testy - uvedené v návodech - musejí být vypracovány bez chyb
c) k otázkám - uvedeným v návodech - musejí být vypracovány odpovědi

Zkouška
Zkouška je ústní v rozsahu 20 až 40 minut, má dvě části: pojmy a otázky

Pojmy:
Student si vylosuje deset pojmů z předem známého souboru max. 3000 (tři tisíce) fyziologických a souvisejících pojmů. Každý správně zodpovězený pojem je hodnocen jedním bodem (neúplně zodpovězený pojem je hodnocen 0,5 bodem). Pokud student dosáhne nejméně 7 bodů z deseti, může losovat otázky.

Otázky:
Student si vylosuje tři otázky ze souboru 60 až 90 otázek, na které odpovídá ústně – zpravidla bez možnosti předchozí písemné přípravy

Sylabus GECVTER - Geologická cvičení v terénu
2011

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 15 hod. za semestr
studium celoživotní: cvičení 14 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základy geologické dokumentace v terénu, práce z geologickou mapou. Exkurze do vybraných regionů na území východních Čech a přilehlých regionů. Rešerše geolog. literatury.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cíl předmětu:
Seznámit studenty se základy geologické dokumentace, práce s geologickým kompasem a geologickou mapou. Seznámit je s významnými geologickými (mineralogickými, petrologickými, paleontologickými a geomorfologickými) lokalitami v regionu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Nácvik základní geologické dokumentace na různých typech odkryvů hornin.
2. Topografická charakteristika a geologické zařazení významných geologických jevů na odkryvech.
3. Makroskopický petrologický popis, studium tektonických a strukturních poměrů s grafickou dokumentací.
4. Exkurze po regionu s návštěvou mineralogických, petrologických lokalit a paleontologických lokalit.

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Chlupáč I. a kol.: Geologická minulost České republiky. Academia, Praha 2002
Janoška, M. a kol.: Geologie pro učitele, PřF Olomouc, 1999.
Mísař Z. a kol.:Regionální geologie I - Český masív. SPN. 1980.

Literatura doporučená studentům Pauk, F. a kol.: Didaktika geologických věd. SPN, Praha, 1980.
Rybář, P. a kol.: Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. Regionální encyklopedie. Kruh, Hradec Králové, 1989.
Geologická mapa ČR 1:50000 (přílslušný list z edice ČGÚ).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Samostatně vedené a zpracované protokoly ze cvičení a exkurzí.

Sylabus GENE - Genetika
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je seznámit studenty se základními principy, ale i s nejnovějšími poznatky nauky o dědičnosti (stálosti) a proměnlivosti jedinců a druhů živých organismů. Důraz je kladen na rozvoj kritického myšlení a praktické aplikace genetických a obecně biologických výzkumů (způsob získávání a ověřování vědeckých poznatků oboru, způsob řešení problémů - důkazy a logická analýza experimentů).
Studenti jsou již v úvodu seznámeni s molekulárními základy uchování a přenosu genetické informace (struktura a funkce DNA, realizace genetické informace). Poté jsou upozorněni na základní principy cytogenetiky a souvisejících biologický oborů (buněčný základ genetiky - struktura a funkce chromozomů, struktura a funkce jádra, dělení buněčného jádra - mitóza a meióza) a podstatu pohlavního rozmnožování, včetně vzniku gamet.
Při analýze výzkumů J. G. Mendla, T. H. Morgana, dědičnosti vázané na pohlaví a genetiky populací – jsou studentům objasněny zákonitosti přenosu znaků z rodičů na potomky. Základní informace jsou poté rozšířeny o klíčové poznatky a vybrané příklady z genetiky virů, bakterií, rostlin, živočichů a člověka (projekt lidský genom, syndromy a malformace - příčiny a důsledky, etické a legislativní aspekty genetiky). Uplatnění moderních metod studia genetiky a získávání nejnovějších poznatků je dokládáno na příkladech genových manipulací (klonování DNA, klonování organismu, genová terapie, vyřazování funkce genů, geneticky modifikované organismy). Součástí předmětu jsou i změny genomu živých organismů v průběhu evoluce (mutace, rekombinace, polymorfismus, efekt zakladatele).
Na praktických cvičeních jsou studenti seznámeni s metodami charakterizace DNA, rekombinace molekul DNA, s metodami přenosu genetické informace do buněk, metodami detekce mutací, zhotovením karyotypu a praktickými aplikacemi genetických výzkumů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty s genetikou - naukou o dědičnosti (stálosti) a proměnlivosti jedinců a druhů živých organismů v průběhu evoluce, ontogenetického a fylogenetického vývoje v definovaných podmínkách vnějšího a vnitřního životního životního prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Osnova předmětu:
1. Úvod do studia genetiky, historie a vývoj genetických objevů, genetické modelové organismy, aplikace genetiky v lidských aktivitách.
2. Molekulární genetika (stavba a funkce nukleových kyselin, exprese genů, replikace, transkripce, translace)
3. Cytogenetika (stavba a funkce chromozomů, buněčný cyklus, mitóza, meióza, rozmnožování buněk a organismů, vznik gamet)
4. Johann Gregor Mendel a jeho objevy, gen, alela, segregace a kombinace alel, alelová analýza, monohybrid, dihybrid, alternativní znaky, majorgeny, dominance a recesivita, úplná a neúplná dominance, Mendelovy principy, kodominance.
5. Vazba vloh, crossing-over – T. H. Morgan, dědičnost vázaná na pohlaví, dědičnost pohlavně ovlivněná a ovládaná, změny v počtu a ve struktuře chromozomů, genové interakce: reciproká interakce, dominantní epistáze, inhibice, recesivní epistáze, komplementace, multiplicita.
6. Dědičnost kvantitativních znaků, polygeny, koeficient dědivosti. Matematická statistika a genetické objevy.
7. Jaderný a mimojaderný genom, genetika populací, populace malé a velké, autogamie, panmixie, Hardyho-Weinbergův zákon, vývoj populací, hlavní způsoby porušení gen. rovnováhy, vybrané mechanizmy evoluce, sociace.
8. Úvod do genetiky bakterií a virů, způsoby šlechtění rostlin a živočichů, praktické aplikace polyploidizace, heterózní efekt, inbreeding, umělá inseminace a přenos embryí, moderní metody tvorby a formování odrůd a plemen
9. Genetika člověka, genealogie, studium dvojčat, lidský genom
10. Základní principy a metody genových manipulací, metody molekulární genetiky, PCR, vektory v genovém inženýrství…
11. Genomika a proteomika, aplikace molekulární genetiky, transponovatelné genetické elementy
12. Genové a genomové mutace, aberace; fyzikální, chemické a biologické mutageny, opravy DNA, reparační procesy, genetická podstata rakoviny, evoluční genetika, význam genetických znalostí pro člověka

Orientační program cvičení:
1. Úvod. Pravidla pro práci v laboratoři
2. Vznik gamet, meioza – hodnocení preparátů
3. Modelování segregace vloh monohybrida a dihybrida v gametách.
4. Preparace polyténních chromozomů slinných žláz larev drosophily, barvení bazickými barvivy, sledování aktivních genů - příčné pruhování – pufy (Balbianiho) prstence.
5. Vyhodnocení chovů D. melanogaster (frekvence fenotypů) + založení dalšího pokusu.
6. Vyhodnocení chovů D. melanogaster (frekvence fenotypů) - F2 generace.
7. Karyotyp člověka, příprava karyotypu z lidské krve
8. Pozorování trvalých preparátů - lidské chromozómy (monochrom barvení; R a G pruhy).
9. Chromozomové aberace u člověka, hodnocení.
10. Genové manipulace (PCR, vektory v genovém inženýrství).
11. Genomika – projekt lidský genom
12. Populační genetika – modelování Hardyho-Weinbergova zákona

Literatura, na níž je předmět vystavěn Snustad, D. P.; Simmons M., J.: Genetika, Masarykova univerzita, nakladatelství, Brno 2009

Literatura doporučená studentům Červinka M.: Úvod do genového inženýrství (2. vydání), Univerzita Karlova Praha (1993)
Kočárek, E.: Genetika, Scientia, Praha 2004
Rosypal, S. a kol.: Molekulární genetika. 2.vyd.,SPN, Praha 1989
Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie., Scientia , Praha 2003

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet:
Docházka a aktivní účast na cvičení, písemné testy splněné nejméně na 70 %, úplné protokoly, originální prezentace v programu PowerPoint v rozsahu nejméně 100 obrazovek na zadané téma – prezentace musí být odevzdána nejpozději do 24:00 hodin v pátek v zápočtovém týdnu daného semestru
Zkouška:
Ústní - student si vylosuje max. 3 otázky ze zadaného souboru 50 až 100 otázek

Sylabus GENES - Genetika
2004

Sylabus GENEZ - Genetika
2004

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 0 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

MOBI Molekulární a buněčná biologie

OBOT Obecná botanika

OBZOO Obecná zoologie

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Obecná a molekulátní genetika v rozsahu nezbytném pro výuku.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Segregace a kombinace; alelové a genové interakce; kvalitativní, kvantitativní a pohlavně vázané znaky; vazbové skupiny; mimojaderná dědičnost; genetika člověka, populací; šlechtění; mutace; mechanizmy evoluce a speciace.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program přednášek:
1. Úvod, zákl. pojmy, mitóza, meióza, historický vývoj genetiky, rozmnožování
pohlavní, nepohlavní, jaderná a mimojaderná dědičnost, chromozomy,
chromozómová determinace pohlaví.
2. Genetické modely - Drosophila melanogaster, Arabidopsis thaliana, Zea
mays, Neurospora crassa, Escherichia coli, Bakteriofágy a T4.
3. Johann Gregor Mendel a jeho objevy, segragace a kombinace alel, alelová
analýza, monohybrid, dihybrid, alternativní znaky, majorgeny, dominance,
neúplná dominance, kodominance.
4. Genové interakce: reciproká interakce, dominantní epistáze, inhibice,
recesívní epistáze, komplementace, multiplicita.
5. Kvantitativní znaky, polygeny, koeficient dědičnosti, vazba genů,
jednoduchý a dvojitý crossing-over, genetické mapování, síla vazby.
6. Pohlavně vázané znaky, syndromy.
7. Mimojaderná dědičnost, plazmidy, makroklinita, genové inženýrství.
8. Genetika populací, autogamie, panmixie, Hardy - Weinbergův zákon,
náhodný posun gen. rovnováhy.
9. Genomové mutace, chromozómové aberace, fyzikální a chemické mutageny,
reparační procesy.
10.Genetika člověka, genealogie, cytogenetika.
11.Molekulární genetika.
12.Šlechtění rostlin a živočichů, ploidizace, heterozní efekt, inbreeding,
umělá inseminace a přenos embryí.
13.Mechanizmy evoluce, speciace.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Nečásek, J., Cetl, J. a kol.: Obecná genetika. 2. vyd., SPN, Praha 1984
(resp. 1.vyd. - 1979).

Literatura doporučená studentům Rosypal, S. a kol.: Molekulární genetika. 2.vyd., SPN, Praha 1989.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Forma zkoušky - písemná
Hodnocení: 70-80% bodů ........ dobře
81-90% bodů ........ velmi dobře
91-100%bodů ........ výborně

Sylabus GENPROT - Genomika a proteomika
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Studenti budou seznámeni se základními principy genomiky a proteomiky, s metodologií a možnostmi studia vlastností genomů a proteomů jako funkčních celků. Výklad navazuje na znalosti molekulární biologie a soustředí se na metody genomiky, proteomiky a bioinformatiky.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámení studentů s metodologií a možnostmi studia vlastností genomů a proteomů jako funkčních celků. Výklad navazuje na znalosti molekulární biologie a soustředí se na metody genomiky, proteomiky a bioinformatiky. Základem jsou informace o struktuře nukleových kyselin a proteinů, metodách jejich analýzy a interpretace příslušných experimentálních dat.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky •Definice genomiky, vlastnosti a struktura nukleových kyselin (deoxyribonukleotidy, ribonukleotidy, komplementarita, typy dvoušroubovice)
•Izolace a separace NK (izolace DNA, izolace RNA, stanovení kvality a kvantity NK, elektroforetická separace NK)
•Restriktázy, hybridizace NK (typy restrikčních endonukleáz, příklady restrikčního štěpení, Southern blot, nothern blot)
•PCR – polymerázová řetězová reakce (princip, optimalizace reakce, varianty metody –qPCR,..)
•Klonování DNA, DNA knihovny (tvorba rekombinantní molekuly DNA, přenos do hostitelské buňky, selekce pozitivních klonů, cDNA vs. genomové knihovny)
•Metody sekvenování DNA (chemická metoda vs. enzymatická metoda sekvenování, pyrosekvenování, „deep sequencing“ )
•Fyzikální mapování genomu (tvorba restrikčních map, detekce polymorfismů).
•Analýza genové exprese (transkripce, translace a metody jejich studia)
•Přehled a zaměření proteomiky
•Vlastnosti peptidů a proteinů
•Zpracování a analýza biologického vzorku
•Separační metody používané v proteomice: chromatografické, elektroforetické a jiné postupy zjednodušení analyzovaných směsí
•Gelová elektroforéza: isoelektrická fokusace, SDS-PAGE, detekce proteinů, analýza obrazu
•Základy hmotnostní spektrometrie: ionizační techniky pro biomolekuly, používané analyzátory, tandemová hmotnostní spektrometrie
•Příprava a purifikace vzorku pro hmotnostně-spektrometrickou analýzu
•Základy interpretace hmotnostně-spektrometrických dat, identifikace proteinů metodou peptidového mapování a tandemové hmotnostní spektrometrie, bioinformatické nástroje a databáze používané v proteomice

Literatura, na níž je předmět vystavěn Šmarda a kol.: Metody molekulární biologie, Masarykova univerzita, Brno, 2005

Literatura doporučená studentům Lodish a kol. Molecular cell Biology

Alberts a kol. Základy buněčné biologie – Úvod do molekulární biologie buňky, Espero Publishing, 2005 (2. vydání) – nebo anglická verze

Reiner Westermeier, Tom Naven, Hans-Rudolf Höpker: Proteomics in Practice. A Guide to Successful Experimental Design. Second, Completely Revised Edition, 2008, 482 pages, Hardcover. ISBN: 978-3-527-31941-1, Wiley-VCH, Weinheim

Jean-Michel Claverie, Cedric Notredame. Bioinformatics For Dummies, 2nd Edition. ISBN: 978-0-470-08985-9, 456 pages, December 2006.

Chemické listy 2005, ročník 99, číslo 12.
http://www.chemicke-listy.cz/common/content-issue_12-volume_99-year_2005.html

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška je písemná a ústní.

Sylabus GEOBDE - Geografie obyv. a demografie
2007

Kreditové hodnocení předmětu 7

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Stašová Leona

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: cvičení 2 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje se základními pojmy demografie, orientuje v používaných demografických ukazatelích a umožňuje porozumět současnému demografickému vývoji České republiky a světové populace.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními demografickými pojmy, metodami demografické analýzy a současným demografickým vývojem.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Geografie obyvatelstva a demografie jako vědní disciplíny, základní pojmy, struktura, historie. Základní zdroje demografických dat.

2. Demografická analýza – systém demografických ukazatelů a jejich aplikace při analýze struktury populace podle věku a pohlaví, úmrtnosti, porodnosti, sňatečnosti, rozvodovosti, potratovosti a celkových charakteristik přirozené reprodukce.

3. Demografické teorie – demografická revoluce a druhý demografický přechod.

4. Světový populační vývoj, aktuální populační problémy světa, demografická regionalizace. Demografie České republiky a její postavení ve světovém populačním vývoji.

Literatura, na níž je předmět vystavěn KALIBOVÁ, Květa. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 54 s. ISBN 80-7184-428-4
PAVLÍK, Zdeněk, RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka, ŠUBRTOVÁ, Alena. Základy demografie. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. 732 s. ISBN neuv.
VALLIN, Jaques. Světové obyvatelstvo. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 147s. ISBN 80-200-0437-8

Literatura doporučená studentům Demografie nejen pro demografy. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 128 s. ISBN 80-85850-30-3
ROUBÍČEK, Vladimír. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 350 s. ISBN 80-85963-43-4
SRB, Vladimír. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1965. 225 s. ISBN neuv.
SRB, Vladimír, KUČERA, Milan, RŮŽIČKA, Ladislav. Demografie. 1. vyd. Praha: Svoboda 1971. 611 s. ISBN neuv.
SÝKOROVÁ, Dana. Úvod do demografie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1991. 57 s. ISBN 80-7067-984-0
ŠOTKOVSKÝ, Ivan. Úvod do studia demografie. 1. vyd. Ostrava: Technická univerzita, 1996. 168 s. ISBN 80-7078-327-3
VESELÁ, Jana. Demografie. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997. 128 s. ISBN 80-7041-745-5
VANDESCHRICK, Christophe. Demografická analýza. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2000. 203 s. ISBN 80-902386-4-1

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Studenti odevzdají seminární práci v rozsahu min.2 stran textu, zkouška proběhne písemnou a ústní formou. Tématickými okruhy ke zkoušce jsou body osnovy předmětu.

Sylabus GEOBOTN - Geobotanika
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Prohloubení znalostí geobotaniky s ústředními tématy: biodiverzita s. l., rostliny jako modulární organismy, disperze rostlin v prostoru a čase (diseminace, propagace, dormance), vnitrodruhová a mezidruhová konkurence, malé populace a faktory, které ji ovlivňují (demografické problémy, ostrovní efekty, antropogenní zásahy), změny vegetace v prostoru a čase, toky energie a živin v ekosystémech, současné pojetí fytocenologie (využití numerických metod, fytocenologických databází). Analogie a podobnosti flóry a vegetace v ČR s jinými oblastmi v rámci Evropy (mořská a vnitrozemská slaniska, přímořské duny a vnitrozemské písky, submediteránní vegetace a teplomilná vegetace ČR, montánní a alpínský stupeň Alp a pohoří ČR). Výuka je zaměřena na prohloubení znalostí z Ekologie rostlin a vegetace, současné metody studia, sběru dat, jejich zpracování a vyhodnocování.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je prohloubení znalostí vybraných fenoménů geobotaniky včetně získání zkušenosti ve sběru, zpracování a vyhodnocení botanických dat z terénu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1)biodiverzita: indikátory biodiverzity, sledování biodiverzity ekosystémů v kontextu globálních změn, indikátory pro hodnocení ekologické udržitelnosti, zavlečené a invazní druhy jako indikátory změn biodiverzity, praktické sledování změn biodiverzity,
2)rostliny jako modulární organismy: životní cykly, statická a dynamická struktura populace, statistické tabulky přežívání, tabulky plodnosti, životní historie,
3)disperze rostlin v prostoru a čase: způsoby a typy disperze a její demografický význam, diseminace, propagace (klonální disperze), dormance
4)vnitrodruhová konkurence: vnitrodruhová konkurence a změny populace, důkazy pomocí experimentů, zákon konstantní hodnoty konečné sklizně, zákon třípolovinové mocninové funkce samozředění,
5)mezidruhová konkurence: mezidruhová konkurence v rámci jedné říše a mezi více říšemi, změny populací, mezidruhová konkurence a její důkazy pomocí experimentů (substituční a aditivní pokusy) nebo přírodních pokusů (konkurenční uvolnění, posun znaku),
6)malé populace (demografické problémy, ostrovní efekty, antropogenní zásahy), kolísání a stabilita populace, populační cykly a jejich analýza, experimenty, ekologické aplikace na úrovni vztahů mezi populacemi, vliv vztahů mezi populacemi na strukturu rostlinného společenstva,
7)stabilita a struktura rostlinných společenstev, změny vegetace: složitost a struktura rostlinných společ., způsoby sledování dlouhodobých a krátkodobých změn vegetace a rostlin. společ., toky energie a živin v ekosystémech,
8)současné pojetí fytocenologie, syntaxonomie, zpracování fytocenologických dat, tvorba celostátní fytocenologické databáze v programu Turboveg, klasifikace a ordinace, využití programů a modelů pro vyhodnocení fytocenologických dat (Juice, Expertní systém lesních a nelesních společenstev ČR), vegetační mapování
9)analogie a podobnosti flóry a vegetace v ČR s jinými oblastmi v rámci Evropy (slaniska, písčiny, teplomilná vegetace, montánní a alpínský stupeň),
10)procvičení vybraných metod sběru a zpracování dat.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Begon, M. et al.: Ekologie – jedinci, populace a společenstva. – UJEP, Olomouc, 1999.
Begon, M. et al.: Ecology. From individuals to ecosystems. – Blackwell Publishing, Oxford, 2006.
Dítě, D., Eliáš, P. et Hrčka, D.: Horské rostliny. – Mladá fronta, Praha, 2010.
Finkenzeller, X.: Rostliny Alp. – Academia, Praha, 2007.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum,PřF UK, Praha,1993.
Kubíková, J.: Ekologie vegetace střední Evropy. Díl I. – Karolinum, Praha, 2005.
Moravec, J. et al.: Fytocenologie. – Academia, Praha, 1994.
Prach, K.: Úvod do vegetační ekologie. – Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha, 1996.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J.: Úvod do biologie ochrany přírody. – Portál, Praha, 2011.
Slavíková, J.: Ekologie rostlin. – SPN, Praha, 1986
Vačkář, D. [ed.]: Ukazatele změn biodiverzity. – Academia, Praha, 2005.
Zelený, V.: Rostliny středomoří. Academia, Praha, 2013.

Literatura doporučená studentům Chytrý, M., Kučera, T., Kočí M., Grulich V. et Lustyk P. [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace České republika. 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, 2007.
Chytrý M. (ed.): Vegetace České republiky I-IV. Academia, Praha, 2007-2013.
Petříček, V.: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et Míchal, I.: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Pivničková, M. [ed.]: Sborník dílčích zpráv z grantového projektu VaV 610/10/00 „Vliv hospodářských zásahů na změnu v biologické rozmanitosti ve zvláště chráněných územích“. – Příroda – supplementum, Praha, 2003.
Prach, K., Pyšek, P., Tichý, L., Kovář, P., Jongepierová, I. et Řehounková, K. [eds.]: Botanika a ekologie obnovy. – Zprávy České botanické společnosti. Materiály 21, Praha, 2006.
Storch, D. et Mikulka, S.: Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha, 2000.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 1) 100 % účast na seminářích (25 % řádně omluveno) a vypracování odborné prezentace 2) písemný test se 2 opravnými termíny
3) ústní zkouška (formou kolokvia)

Sylabus GEOCR1 - Geografie České republiky 1
2008

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 4 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje se základní fyzickogeografickou a sociogeografickou charakteristikou České republiky.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení studentů s polohou, historickým vývojem, geomorfologií, hydrologií, klimatologií a biogeografií ČR.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - poloha a rozloha
- historický vývoj území
- geomorfologie
- hydrologie
- klimatologie
- biogeografie
- významná území chráněné přírody
- základní ekonomická charakteristika ČR

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kolektiv : Ročenka Hospodářských novin 2004, Praha, Economia ( nejaktuálnější vydání )
Školní atlas České republiky. Praha, Kartografie 2000
Holeček,M.:Zeměpis České republiky.Praha : Nakladatelství České geografické společnosti, 2003.
ISBN 80-86034-53-4

Literatura doporučená studentům Učebnice pro 8. a 9. r. základních škol různých nakladatelství
Aktuální články z Hospodářských novin
Informace z internetu

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočtový klasifikovaný test

Sylabus GEOCR2 - Geografie České republiky 2
2000

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 6 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s regiony ČR, jejími přírodními , kulturními a společenskými charakteristikami

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit budoucí učitele zeměpisu s jednotlivými regiony, jejich památkami, zajímavostmi, současným stavem regionu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - Praha
- střední Čechy
- jižní Čechy
- západní Čechy
- severní Čechy
- východní Čechy
- severní Morava s Slezsko
- střední Morava
- jižní Morava

Literatura, na níž je předmět vystavěn Mištera,L.: Geografie krajů ČSR. Praha, SPN 1984
Školní atlas České republiky . Praha, Geodézie 1999
Holeček,M.: Česká republika. Praha, nakl. ČGS 2000

Literatura doporučená studentům Cestovní kniha Čechy, Morava s Slovensko. Praha, GeoMedia 1994
Soukup,P., David,P.: 999 turistických zajímavostí České republiky. Praha, kartografir 1999

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Písemný test a odevzdání zadané seminární práce, ústní zkouška.

Sylabus GEOEVR1 - Geografie Evropy 1
2000

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

GEOEVR2 Geografie Evropy 2

Anotace předmětu Fyzická geografie Evropy - celková charakteristika geologické stavby, klimatických a hydrografických, pedogeografických a biogeografických poměrů, fyzickogeografické regiony, ochrana přírody a krajiny.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení se s hlavními aspekty fyzickogeografických poměrů evropského kontinentu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Základní geografické údaje.
2. Geologický vývoj a stavba.
3. Klimatické poměry.
4. Hydrologické poměry.
5. Biogeografické poměry.
6. Fyzickogeografické regiony.
7. Chráněná území.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Votýpka J.: Fyzická geografie Evropy. UK, Praha 1994.
Král V.: Fyzická geografie Evropy. Academia, Praha 1999.

Literatura doporučená studentům Kunský J. a kol.: Zeměpis Světa - Evropa. Orbis, Praha 1968.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet k ukončení semestrálního předmětu jakožto jeden z podkladů pro soubornou zkoušku na konci předmětu Geografie Evropy 2.

Sylabus GEOEVR2 - Geografie Evropy 2
2000

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Štyrský Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 6 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 12 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity

geoevr1 Geografie Evropy 1

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Osvojit si základní přehled o regionální geografii Evropy. Zdůraznit nejen prvky socioekonomické, ale i souvislosti historicko geografické a politickogeografické: Zdůraznit i hledisko poznávací (cestovní ruch Evropy).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Osvojit si základní přehled o regionální geografii Evropy. Zdůraznit nejen prvky socioekonomické, ale i souvislosti historicko geografické a politickogeografické. Zdůraznit i hledisko poznávací (cestovní ruch Evropy).

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Regionální rozdělení a obecná charakteristika evropského kontinentu
2. Základní charakteristika jihozápadní a jihovýchodní Evropy
3. Význam a pojetí oceánické Evropy
4. Severní Evropa jako příklad tradičních integračních tendencí
5. Pojetí a vývoj střední Evropy-středozápadní a středovýchodní Evropa - odlišnosti vývoje
6. Východní Evropa s důrazem na Ruskou federaci a její geopolitický význam
7. Slovensko jako nám nejbližší region se zvláštními vztahy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Rusková D.-Štyrský J. (2000): Geografie cestovního ruchu a dějiny kultury pro cestovní ruch. Gaudeamus. Hradec Králové II. vydání
Cihelková E.-kol.(1997): Světová ekonomika.manager Podnikatel Praha

Literatura doporučená studentům Rusková D.-Štyrský J.(2000): Geografie cestovního ruchu a dějiny kultury pro cestovní ruch. Gaudeamus. Hradec Králové II. vydání
Cihelková E.-kol.(1997): Světová ekonomika.manager Podnikatel Praha

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Po ukončeném semestru - kolokvium

Sylabus GEOGEG - Geologie
2008

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 8 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

FYZGEG3 Fyzická geografie 3

Anotace předmětu Základy obecné (astronomické strukturní a dynamické) geologie, přehled petrografie (a hlavních horninotvorných minerálů), přehled historické geologie se základy paleontologie, regionální geologie České republiky (a vybraných regionů ČR). Ve cvičení určování přírodnin (zejména hornin a horninotvorných minerálů).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností: Absolvent se seznámí se základy obecné geologie, získá znalosti (včetně určování) základních hornin, horninotvorných minerálů a vybraných zkamenělin. V přehled historické geologie bude seznámen se základy paleontologie a regionální geologií ČR.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Osnova předmětu:
1. Úvod do předmětu.
2. Postavení Země ve vesmíru, tělesa Sluneční soustavy.
3. Vnitřní stavba a vlastnosti Země.
4. Strukturní a dynamická geologie.
Endogenní dynamika (zejména desková tektonika), exogenní dynamika.
6. Přehled historické geologie a základy paleontologie
7. Regionální geologie ČR se zřetelem na ochranu přírody a krajiny.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Janoška M. a kol.: Geologie pro učitele. UP, Olomouc 1999.

Literatura doporučená studentům Chlupáč I. a kol.: Geologická minulost ČR. Academia, Praha 2002.
Beazley, M.: Anatomie Země. Albatros, Praha, 1988.
Habětín, V. a kol.: Geologické vědy. SPN, Praha, 1973.
Chlupáč, I. a kol.: Geologická minulost ČR. Academia, Praha 2002.
Kukal Z., Pošmourný K., Němec J.: Geologická paměť krajiny. ČGS, Praha 2006.
Kumpera, O. a kol.: Všeobecná geologie. SNTL, Praha, 1988.
Kumpera, O., Vašíček, Z.: Základy historické geologie
a paleontologie. SNTL, Praha, 1988.
Rubín, J. a kol.: Atlas skalních, půdních a zemních tvarů. Academia, 1986.
Špinar, Z., V., Burián, Z.: Kniha o pravěku. Albatros, 1988.
Smolová, I., Vítek, J.: Základy geomorfologie. UP Olomouc 2007.
Špinar, Z., V.: Paleontologie. SNTL., Praha, 1986.
Šimek L.: Geologie. Univ.Pardubice 2000.
Ivanov M, Hrdličková S., Gregorová R.: Encyklopedie zkamenělin. REBO, 2001.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: Seminární (zápočtvová) písemná práce.
Zkouška: Ústní na základě vylosovaných otázek, praktická - poznávání přírodnin (nerostů, hornin)

Sylabus GEOINFO - Úvod do geoinformatiky
2012

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 3 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Studenti si osvojí základy práce v GIS nástrojích, které jsou založeny nejen na technologii ESRI. Praktická činnost bude podložena teoretickým základem prezentovaným na přednáškách. Předmět je zaměřen na praktické využívání geoinformačních technologií při řešení analýz. Součástí výuky je důraz na názornou a jasnou prezentaci analyzovaných dat.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je získání základních geoinformatických dovedností a jejich praktické využití v rámci biologických oborů, respektive ochrany přírody. Absolvent by měl zvládnout počítačové zpracování prostorových dat z více zdrojů a různé povahy, provedení jednoduché analýzy nad těmito daty, jakož i prezentaci výsledků formou mapového výstupu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Úvod do geoinformatiky: definice a základní pojmy, možnosti GIS, přínos digitálních prostorových dat v negeografických oborech, organizace dat;
seminář: vytovření prvního projektu, základní ovládací prvky, zobrazení dat, export.
2) Mapový výstup: základní prvky mapy, mapa jako nositel prostorové informace, základy mapové symbologie;
seminář: symbologie, tvorba mapového výstupu včetně všech náležitostí.
3) Základní datové modely a uložení dat: základní rozdělení datových struktur v geoinformatice (vektorové vs. rastrové), formáty uložení dat, zdroje chyb;
seminář: základy práce s rastrovými a vektorovými daty, možné způsoby distribuce.
4) Základy zobrazení referenční plochy do roviny: referenční plochy, zkreslení, souřadnicové systémy na území ČR (UTM, JTSK), základy souřadnicové transformace;
seminář: transformace mezi souřadnicovými systémy.
5) Datové zdroje: syntéza prostorových a neprostorových (popisných) informací, rozdílné datové vstupy, sběr a zpracování dat v terénu;
seminář: zpracování a prezentace dat z různých zdrojů.
6) Rastrová data: základní rozdělení, charakteristika, modely pořízení dat;
seminář: zpracování vlastních rastrových dat.
7) Vektorová data : základní rozdělení, charakteristika, pořízení dat;
seminář: vytvoření vlastních vektorových dat.
8) Prostorové analýzy: přínos prostorových operací, buffer, konvexní obálka, průnik, sjednocení, rozdíl;
seminář: praktické využití prostorových analýz.
9) Prostorový a atributový dotaz: prostorové operátory, SQL, relační databáze;
seminář: dotazování v prostorových datech, získání požadované informace.
10) Konkurence na poli GIS: CAD vs. GIS, hlavní lídři geoinformačních technologií;
seminář: alternativní možnosti zpracování prostorových dat.
11) Veřejně dostupná data v ČR, Digitální model terénu: DMT, DMP, TIN, GRID, veřejně přístupná data v rámci ČR.
12) GIS na mobilních zařízeních: tablety, mobilní telefony, PDA, GPS

Literatura, na níž je předmět vystavěn http://help.arcgis.com/en/arcgisdesktop/10.0/help/
DEMERS, Michael N. Fundamentals geographic information systems. 2nd ed. New York: John Wiley & Sons, 2000. xiii, 498. ISBN 0-471-31423-4
VOŽENÍLEK, Vít. Cartography for GIS : geovisualization and map communication. 1st ed. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 142 s. ISBN 8024410478

Literatura doporučená studentům MITCHELL, Andy. The ESRI guide to GIS analysis. Volume 1, Geographic patterns & relationships / Andy Mitchell. 1st ed. Redlands, Calif. : ESRI Press, 1999. iv, 186 ISBN 978-1-879102-06-4
MITCHELL, Andy. The Esri Guide to GIS Analysis. Volume 2: Spatial Measurements & Statistic / Andy Mitchell. 1st ed. Redlands, Calif. : ESRI Press, 1999. iv, 186 ISBN 978-1-58948-116-9

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 1) závěrečný písemný test z teorie se 2 opravnými termíny
2) 2 průběžné testy
3) 100 % účast na seminářích (20 % omluveno) a vypracování všech praktických cvičení včetně závěrečného projektu

Sylabus GEOKRCR - Geologie a geomorfologie krajiny ČR
2012

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s geologickými a geomorfologickými procesy, které se uplatňují na vzniku a vývoji georeliéfu ČR, podává přehled regionálně geologických a geomorfologických jednotek na území ČR a charakterizuje specifika krajiny a georeliéfu v souvislosti s horninovým podkladem.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty - potenciálně budoucí profesionální ekology, případně (v rámci povinně volitelných předmětů) budoucí učitele - se specifiky krajiny České republiky v souvislosti s pestrou geologickou stavbou a rozličnou geomorfologickou tvářností.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Tématické okruhy přednášek:
1. Úvod do předmětu, přehled literatury.
2. Krajina jako geosystém na rozmezí litosféry, pedosféry, atmosféry a hydrosféry.
3. Základní typologie georeliéfu krajiny ČR
- typy georeliéfu
- morfografické členění (výšková členitost)
- strukturních tvary reliéfu (vznik a typy)
- erozně-denudační tvary
4. Regionálně geologické jednotky ČR
5. Geomorfologické jednotky ČR
6. Charakteristika krajiny na konkrétním geologickém podkladu
- reliéf na kvádrových pískovcích české křídové pánve
- kras, krasové krajiny na vápencích
- sopečný reliéf
- reliéf na žulách
- reliéf na krystalických břidlicích aj. horninách.
Cvičení – práce s geologickou (a geomorfologickou mapou), terénní exkurze do geologicky a geomorfologicky pozoruhodného území.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Chlupáč, I. a kol.: Geologická minulost ČR. Academia, Praha 2002.
Kukal Z., Pošmourný K., Němec J.: Geologická paměť krajiny. ČGS, Praha 2006.
Demek, J., Mackovčin P., edit.: Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR. AOPK, Brno, Praha 2006.

Literatura doporučená studentům Adamovič J. a kol.: Atlas pískovcových skalních měst. Academia, Praha, 2010.
Czudek, T.: Vývoj reliéfu krajiny České republiky v kvartéru. Morav.zem.muzeum, Brno 2005.
Demek, J. a kol.: Geomorfologie Českých zemí. NČSAV, Praha, 1965.
Demek J., Zeman J.: Typy reliéfu Země. Academia, Praha 1979.
Hartel H., et al., edit.: Sandstone Landscapes. Academia, Praha 2007.
Mackovčin P., Sedláček P., ed.: Chráněná území České republiky, sv. I-XIV., AOPK, Brno, Praha 2001-2009.
Mísař, Z. a kol.: Regionální geologie ČSSR I. - Český masív. SPN, Praha, 1983.
Rubín, J., Balatka B. a kol.: Atlas skalních, půdních a zemních tvarů. Academia, 1986.
Rubín J., a kol.: Přírodní klenoty České republiky. Academia, Praha 2006.
Smolová I., Vítek J.: Základy geomorfologie. UP, Olomouc 2007.
Vítek, J.: Tajemný svět skal. Skalní zajímavosti ČR. Oftis,Ústí n.O. 2004.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Písemná a ústní zkouška; aktivní účast na cvičeních a exkurzích (seminární práce).

Sylabus GEOLOGI - Geologie
2012

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 4 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Prohloubení znalostí a poznatků z geologických přírodovědných oborů: mineralogie a petrologie (základy krystalografie, vlastnosti nerostů, přehled systematické mineralogie, základní vlastnosti hornin a systematické dělní hornin), obecná, historická a regionální geologie. Získání základních praktických dovedností, zejména určování přírodnin (nerostů, hornin, fosilií).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získání znalostí a poznatků z anorganických disciplín - mineralogie a petrologie (základy krystalografie, vlastnosti nerostů, přehled systematické mineralogie, vznik, vlastnosti a systematické dělení hornin), geologie (obecné, hitorické a regionální) a paleontologie.
Určování základních nerostů a hornin a jejich vlastností, základní fosilie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přehled a systém geologických věd. Základní literatura.
Předmět mineralogie. Krystalové vlastnosti nerostů.
Krystalová struktura nerostů.
Krystalová morfologie, elementy souměrnosti.
Krystalové soustavy, přehled významných krystalů nerostů.
Vlastnosti nerostů.
Přehled systematické mineralogie.
Předmět petrologie, genetická klasifikace hornin.
Magmatické horniny.
Sedimentární horniny.
Metamorfované horniny.
Postavení Země ve vesmíru.
Vnitřní stavba a vlastnosti Země.
Strukturní a dynamická geologie.
Endogenní dynamika, desková tektonika, exogenní dynamika.
Přehled historické geologie.
Regionální geologie ČR.
Základy zoopaleontologie (bez strunatců).
Základy fytopaleontologie

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Janoška, M. a kol.: Geologie pro učitele, UP, Olomouc, 1999.
Chábera, S.: Cvičení z paleontologie. 1. a 2. díl. PF, České Budějovice, 1980.

Literatura doporučená studentům Chlupáč I. a kol.: Geologická minulost ČR. Academia, Praha 2002.
Luhr J.F., edit.: Země. Knižní klub, Praha 2004.
Smolová I., Vítek J.: Základy geomorfologie. UP, Olomouc 2007.
Beazley, M.: Anatomie Země. Albatros, Praha, 1988.
Habětín, V. a kol.: Geologické vědy. SPN, Praha, 1973.
Kukal Z., Pošmourný K., Němec J.: Geologická paměť krajiny. ČGS, Praha 2006.
Kumpera, O. a kol.: Všeobecná geologie. SNTL, Praha, 1988.
Kumpera, O., Vašíček, Z.: Základy historické geologie
a paleontologie. SNTL, Praha, 1988.
Rubín, J. a kol.: Atlas skalních, půdních a zemních tvarů. Academia, 1986.
Špinar, Z., V., Burián, Z.: Kniha o pravěku. Albatros, 1988.
Slavík, F., Novák, J., Kokta, J.: Mineralogie. Academia, Praha, 1974.
Dudek, A., Malkovský, M., Suk, M.: Atlas hornin. Academia, Praha, 1984.
Ledererová, M.: Krystalografie. PF Hradec Králové, 1970.
Pauk, F. a kol.: Praktická cvičení z mineralogie a petrografie. SPN, Praha, 1978.
Svoboda, J. a kol.: Encyklopedický slovník geologických věd. I. a II. díl. Academia, Praha, 1983.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet udělen za aktivní práci při cvičeních, za předložení seminární práce (didaktické využití geologických poměrů daného území) a za prokázaní (formou průběžných testů apod.) úplných znalostí příslušné látky z učiva základní a střední školy.
Zkouška ústní a praktická (orientace v krystalových tvarech, poznávání nerostů, hornin a fosilií).

Sylabus GEOOBDE - Geografie obyvatelstva a demografie
2010

Kreditové hodnocení předmětu 7

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Stašová Leona

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: seminář 16 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje se základními pojmy demografie, orientuje v používaných demografických ukazatelích a umožňuje porozumět současnému demografickému vývoji České republiky a světové populace.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními demografickými pojmy, metodami demografické analýzy a současným demografickým vývojem.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Geografie obyvatelstva a demografie jako vědní disciplíny, základní pojmy, struktura, historie. Základní zdroje demografických dat.

2. Demografická analýza – systém demografických ukazatelů a jejich aplikace při analýze struktury populace podle věku a pohlaví, úmrtnosti, porodnosti, sňatečnosti, rozvodovosti, potratovosti a celkových charakteristik přirozené reprodukce.

3. Demografické teorie – demografická revoluce a druhý demografický přechod.

4. Světový populační vývoj, aktuální populační problémy světa, demografická regionalizace. Demografie České republiky a její postavení ve světovém populačním vývoji.

Literatura, na níž je předmět vystavěn KALIBOVÁ, Květa. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 54 s. ISBN 80-7184-428-4
PAVLÍK, Zdeněk, RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka, ŠUBRTOVÁ, Alena. Základy demografie. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. 732 s. ISBN neuv.
VALLIN, Jaques. Světové obyvatelstvo. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 147s. ISBN 80-200-0437-8

Literatura doporučená studentům Demografie nejen pro demografy. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 128 s. ISBN 80-85850-30-3
ROUBÍČEK, Vladimír. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 350 s. ISBN 80-85963-43-4
SRB, Vladimír. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1965. 225 s. ISBN neuv.
SRB, Vladimír, KUČERA, Milan, RŮŽIČKA, Ladislav. Demografie. 1. vyd. Praha: Svoboda 1971. 611 s. ISBN neuv.
SÝKOROVÁ, Dana. Úvod do demografie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1991. 57 s. ISBN 80-7067-984-0
ŠOTKOVSKÝ, Ivan. Úvod do studia demografie. 1. vyd. Ostrava: Technická univerzita, 1996. 168 s. ISBN 80-7078-327-3
VESELÁ, Jana. Demografie. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997. 128 s. ISBN 80-7041-745-5
VANDESCHRICK, Christophe. Demografická analýza. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2000. 203 s. ISBN 80-902386-4-1

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška písemná a ústní.

Sylabus GEOSEM - Geografický seminář
2007

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Štyrský Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 6 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět je věnován dalším kapitolám geografie zaměřené na geografii obyvatelstva, politickou geografii,historickou geografii , geografii kulturních okruhů současného lidstva. V metodologické části semináře je věnována pozornost využití komparativních metod v regionální geografii i možnostem vytváření modelových příkladů jednotlivých regionů s důrazem na využití v turismu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Inovace ekonomické a regionálně geografické problematiky.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Inovace geofrafické tématiky v problematice:
1. geografie obyvatelstva
2. politická geografie,
3. historická geografie,
4. geografie kulturních okruhů současného lidstva.
5. modelové příklady jednotlivých regionů s důrazem na využití v turismu

Literatura, na níž je předmět vystavěn Geografické atlasy, učebnice.

Literatura doporučená studentům Geografická periodika.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na seminářích, písemná seminární práce.

Sylabus GEPA - Geologie a paleontologie
2011

Sylabus GEPAS - Geologie a paleontologie
2005

Sylabus GEPAZ - Geologie a paleontologie
2005

Sylabus GESVOC1 - Geografie světadílů a oceánů 1
2000

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Fyzickogeografická charakteristicka jednotlivých světadílů (s výjimkou Evropy) a oceánů (základy oceánografie).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získat základní informace o fyzickogeografických poměrech jednotlivých světadílů (kromě Evropy)a oceánů, osvojit si základní sumu tomu odpovídajících pojmů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Fyzická geografie Asie.
2. Fyz.geogr. Afriky.
3. Fyz.geogr. Severní a Střední Ameriky.
4. Fyz.geogr. Jižní Ameriky.
5. Fyz.geogr. Austrálie a Oceánie.
6. Fyz.geogr. Antarktidy.
7. Základy oceánografie.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kunský J. a kol.: Zeměpis světa. Asie, Amerika, Afrika, Austrálie a Oceánografie. Orbis, Praha 1970.
Kukal Z.: Základy oceánografie.Academia, Praha 1984.
Nový atlas světa, Euromedia G., 1998.

Literatura doporučená studentům Soubor map Poznáváme svět (Svět, Asie, Afrika, Severní Amerika, Jižní Amerika, Austráliea Oceánie, Akrtis a Antarktis) textová část, fyzickogeografiecké poměry.
Černík A., Sekyra J.: Zeměpis velehor. Academia, Praha 1969.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Kromě základních charakteristik je zkoušena orientace v pojmech a na mapě.

Sylabus GESVOC2 - Geografie světadílů a oceánů 2
2000

Kreditové hodnocení předmětu 9

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Štyrský Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 6 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 12 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Získat základní přehled o regionech mimoevropských světadílů s důrazem na jejich ekonomický a sociálněpolitický význam. Zdůraznit i turistické možnosti jednotlivých regionů světa.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získat základní přehled o regionech mimoevropských světadílů s důrazem na jejich ekonomický a sociálněpolitický význam. Zdůraznit i turistické možnosti jednotlivých regionů světa.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Základní přístupy k regionálnímu rozdělení světa
2. Charakteristika asijského kontinentu a jeho regionální rozdělení. Problém ekonomické a demografické síly
3. Afrika a její budoucnost-potravinový a demografický problém
4. Charakteristika severní, střední a jižní Ameriky
5. Austrálie a Oceánie - celkový přehled
6. Anktartida - světadíl vědy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Rusková D.-Štyrský J.(2000): Geografie cestovního ruchu a dějiny kultury pro cestovní ruch.
Gaudeamus. Hradec Králové. II.vydání

Literatura doporučená studentům De Blij H.J-: Muller P.O.:(1994) Geography.N.Y.
Der Fischer Weltalmanach (2001) Fischer Taschenbuch Verlag.GmbH.Frankfurt am Main, (www.weltalmanach.de)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Při zkoušce budou posuzovány základní znalosti, geografické souvislosti, pojmy, orientace na mapě.

Sylabus GLOBAFM - Globální problémy lidstva
2012

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Hlavní náplní přednášek je seznámení s globálními, regionálními a lokálními problémy ŽP. Bude vysvětlena podstata globálních problémů, příčiny vzniku, bude proveden jejich rozbor a součástí bude i nastínění možností jejich řešení.

V návaznosti na přednášky budou probíhat cvičení, v nichž každý student vypracuje prezentaci jednoho vybraného globálního problému s motivačními a aktivizačními prvky pro zvolený typ školy a určitou věkovou kategorii. Hlavní důraz cvičení je kladen na metodické vedení a návody k samostatnému vypracování prezentace (uvedení literárních a dalších zdrojů informací, návody a požadavky na vypracování prezentace).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Hlavním cílem předmětu je vysvětlit studentům příčiny vzniku globálních problémů, podat a vysvětlit jejich definici a hlavně jaká existují východiska.

V navazujícím cvičení mají studenti za úkol vypracovat pro danou cílovou skupinu žáků motivační prezentaci k vybranému globálnímu problému i s nastíněním jeho řešení.

Cílem je zvýšit ekogramotnost budoucích učitelů, aby byli schopni žáky motivovat a aktivně zapojit do ochrany ŽP. Cílem je rozvíjet nejen složku poznávací, ale i senzitivní a volní.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky V přednáškách budou vysvětleny příčiny vzniku globálních problémů, bude rozebrána jejich definice.

V jednotlivých kapitolách budou vysvětleny základní globální problémy (populační krize, ohrožení biodiverzity, změny klimatu, degradace půdy, nedostatek vody, úbytek zdrojů – zejména neobnovitelných, chudoba, epidemie, terorismus). Budou ukázány i možnosti řešení globálních problémů.

Bude ukázána nezastupitelná úloha pedagoga v posilování povědomí o nutnosti ochrany přírody na lokální a regionální úrovni, nutnost chování v intencích udržitelného rozvoje. Na základě studia předmětu se u studentů zvýší jejich ekogramotnost, kterou budou schopni aktivně předávat ve své pedagogické praxi.
V návaznosti na přednášky budou probíhat cvičení, v nichž každý student vypracuje prezentaci z vybraného globálního problému s motivačními a aktivizačními prvky pro vybraný typ školy a určitou věkovou skupinu.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí. – Karolinum, Praha, 2004.
Dytrtová, R.: Pedagogická propedeutika udržitelného rozvoje. – katedra pedagogiky, ČZU Praha, 2004.
Polášková, A.: Úvod do ekologie a ochrany ŽP. – Karolinum, Praha, 2011.
Townsend, C. R., Begon, M. et Harper, J. L.: Základy ekologie. – UP Olomouc, 2010.

Literatura doporučená studentům Brožová, J. [ed.]: Biologická rozmanitost v ČR. Současný stav a trendy. – MŽP ČR, Praha, 2007.
Cambell, N. A. et Reece, J. B: Biologie. – Computer Press, Brno, 2006.
Dytrtová, R. et Sandanusová, A.: Kapitoly z pedagogické praxe. – katedra pedagogiky, ČZU Praha, 2004.
Chytrý, M., Kučera T. et Kočí, M. [ed.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Kolářová, H.: Udržitelný rozvoj: Hledání cest, které nekončí. – Centrum pro otázky ŽP, UK Praha, 2007.
Kučera, T. [ed.]: Červená kniha biotopů ČR. – MŽP ČR, 2005.
Máchal, A.: Průvodce praktickou ekologickou výchovou. – Rezekvítek, Lipka. Brno, 2000.
Mlíkovský J. et Stýblo P.: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. – ČSOP, Praha, 2006.
Polášková, A.: Úvod do ekologie a ochrany ŽP. – Karolinum, Praha, 2011.
Primack, R. B. et al.: Biologické principy ochrany přírody. – Portál, 2011.
Riman, J. et Brtek, Ľ.: Základy ekológie pre stredné odborné školy a stredné odborné učilištia. – OG – Vydavateľstvo Poľana, s.r.o., Bratislava, 2001.
Roth, P. et Plesník, J.: Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. – Scientia, Praha, 2004.
Šlégl, J., Kislinger, F. et Laníková, J.: Ekologie pro gymnázia. – Fortuna, 2002.
Vačkář, D. (ed.): Ukazatele změn biodiversity. - Academia, Praha, 2005.

Internetové zdroje:
Životní prostředí. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 31.3.2012 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Životní_prostředí.
http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/statisticky_portret_starnouciho_obyvatelstva_tz031222
http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_st%C3%A1t%C5%AF_sv%C4%9Bta_podle_po%C4%8Dtu_obyvatel
http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_st%C3%A1t%C5%AF_sv%C4%9Bta_podle_hustoty_zalidn%C4%9Bn%C3%AD
http://www.sosstavebni.cz/kutina/dalkari_1s_soubory/globalni_problemy.pdf
http://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_p%C4%9Btka_vym%C3%ADr%C3%A1n%C3%AD
http://en.wikipedia.org/wiki/Late_Devonian_extinction
http://en.wikipedia.org/wiki/Permian%E2%80%93Triassic_extinction_event
http://en.wikipedia.org/wiki/Triassic%E2%80%93Jurassic_extinction_event
http://cs.wikipedia.org/wiki/Vym%C3%ADr%C3%A1n%C3%AD_na_konci_k%C5%99%C3%ADdy
http://en.wikipedia.org/wiki/Ordovician%E2%80%93Silurian_extinction_event
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005120003
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Extinction_intensity.svg
http://chranmezviratka.blog.cz/0806/cervena-kniha-ohrozenych-druhu
http://www.project-syndicate.org/commentary/war-and-the-environment/Czech
http://kucik.blog.idnes.cz/c/148260/Ropne-havarie-Fakta-a-hysterie.html

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 70% úspěšnost testu. Vypracování a obhájení prezentace obsahující všechny předepsané náležitosti (rozsah minimálně 15 stran s literárními zdroji).

Sylabus HIOBRAT - Historie obratlovců
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hotový Josef

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět navazuje na povinný předmět „Fylogeneze a systém strunatců“, mnohem podrobněji se však věnuje vyhynulým formám. Jednotlivé skupiny obratlovců jsou představovány v chronologickém sledu, postupně podle toho, jak se objevují ve fosilním záznamu. Paralelně jsou probírány v rámci jednotlivých geologických období změny globálního klimatu a evoluce všech skupin obratlovců doložených z dané éry. Řada anatomických a morfologických znaků, na jejichž základě jsou skupiny obratlovců definovány, se z tohoto pohledu jeví nikoliv pouze jako soubor pojmů, ale spíše jako komplexní funkční odpověď živočichů na měnící se podmínky prostředí. Závěr přednášky je věnován vývoji člověka (antropogenesi), jehož příčiny jsou vysvětlovány mj. i v kontextu klimatických změn konce třetihor a počátku čtvrtohor.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je na příkladu obecně známé a nálezy fosilních druhů velmi dobře doložené skupiny strunatců demonstrovat schopnost živočichů přizpůsobovat se měnícím se životním podmínkám.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Jednotlivé skupiny obratlovců jsou představovány v chronologickém sledu, postupně podle toho, jak se objevují ve fosilním záznamu. Paralelně jsou probírány v rámci jednotlivých geologických období změny globálního klimatu a evoluce všech skupin obratlovců doložených z dané éry. Řada anatomických a morfologických znaků, na jejichž základě jsou skupiny obratlovců definovány, se z tohoto pohledu jeví nikoliv pouze jako soubor pojmů, ale spíše jako komplexní funkční odpověď živočichů na měnící se podmínky prostředí. Závěr přednášky je věnován vývoji člověka (antropogenesi), jehož příčiny jsou vysvětlovány mj. i v kontextu klimatických změn konce třetihor a počátku čtvrtohor.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Roček, Z.: Historie obratlovců. Evoluce, fylogeneze, systém. Praha, Academia, 2002
Zrzavý J.: Fylogeneze živočichů. In Rosypal, S., (ed.): Nový přehled biologie. Praha, Scientia, 2003
Fejfar, O., Major, P.: Zaniklá sláva savců. Praha, Academia, 2005

Literatura doporučená studentům Colbert, E. H.: Evolution of the Vertebrates. New York, John Wiley & sons, Inc., 1955
Gaisler, J., Zima J.: Zoologie obratlovců. 2. přepracované vydání. Praha, Academia, 2007
Kardong, K. V.: Vertebrates: Comparative anatomy, function, evolution. 2nd edition. New York, WCB/McGraw-Hill Comp., 1998
Kent, G. C.: Comparative anatomy of the Vertebrates. 7th edition. Dubuque, WCB, 1991
Romer, A. S.: Vertebrate paleontology. 5th edition. Chicago, The University of Chicago Press, 1953
Sigmund, L., Hanák, V., Pravda, O.: Zoologie strunatců. Praha, Karolinum, 1992
Špinar, Z. V.: Paleontologie obratlovců. Praha, Academia, 1984
Roček, Z.: Živočišné tkáně, orgány a orgánové soustavy. In Rosypal, S., (ed.): Nový přehled biologie. Praha, Scientia, 2003

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška písemná a ústní.

Sylabus HYDROBI - Hydrobiologie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Fyzikální a chemické vlastnosti tekoucích a stojatých vod ovlivňující výskyt organismů, struktura a členění vodních biocenóz (tekoucí, stojaté a extrémní vody), interakce vodního a suchozemského prostředí, koloběh látek a energie, antropické vlivy (acidifikace, eutrofizace, technické úpravy a regulace, změny hydrologického režimu), čištění odpadních vod, ochrana vodních a s vodou souvisejících biocenóz, biologie vodních organismů, morfologické a fyziologické adaptace pro život ve vodě, bioindikace.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit posluchače se základními procesy probíhajícími v povrchových vodách. Definovat podmínky, příčiny a důsledky těchto pochodů. Objasnit interakce vodního a suchozemského prostředí z důrazem na tuzemské podmínky. Demonstrovat antropické vlivy na vodní biocenózy. Seznámit se základní škálou organismů osidlujících vodní prostředí, demonstrovat jejich ekologické nároky a adaptace. Poukázat na možnosti hodnocení ekologického stavu prostředí pomocí jeho biologických složek.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program přednášky
1. Základní hydrobiologické charakteristiky tekoucích a stojatých vod.
2. Základní typy vod a jejich členění v našich podmínkách.
3. Teorie říčního kontinua. Interakce v říčním systému. Ekologické vazby vodního a suchozemského prostředí.
4. Společenstva tekoucích a stojatých vod.. Změny společenstev v podélném profilu.
5. Biologie vodních organismů. Bakterie, nižší a vyšší rostliny. Morfologické a fyziologické adaptace pro život ve vodě.
6. Biologie vodních organismů. Živočichové. Morfologické a fyziologické adaptace pro život ve vodě.
7. Znečištění vod.Využití vodních bezobratlých k bioindikaci a vodohospodářským účelům.
Program cvičení

Program cvičení:
1. seznámení s metodami odběru, fixace a konzervace vodních organismů. Seznámení s materiálem a pomůckami k odběru, fixace a konzervace vodních organismů.
2. orientaci v terénu, hodnocení celkového aktuálního stavu vodního a břehového společenstva.

Cvičení bude organizováno ve dvou terénních exkurzích.

Literatura, na níž je předmět vystavěn ALLAN J.D., 1995: Steram Ecology, Structure and function of running waters. Chapman &
Hall. London, pp.388.
BEGON M., HARPER J.L. & TOWNSEND C.R., 2000: Ekologie. Jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, 949 pp.
LELLÁK, J.(1972): Biologie vodních živočichů. Učeb. Texty vys.škol. KU, fak. Přír. Praha, SPN. 235 s.
LELLÁK, J., KUBÍČEK, F.(1991): Hydrobiologie. Univerzita Karlova. Praha. 257 s.
SLÁDEČEK V. (1984): Hydrobiologie. VŠCHT, FTPV, Praha, SNTL, 141 s.

Literatura doporučená studentům BEGON M., HARPER J.L. & TOWNSEND C.R., 2000: Ekologie. Jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, 949 pp.
BUCHAR, J. a kol. (1995): Klíč k určování bezobratlých živočichů. Scientia. 354 s.
HRBÁČEK, J. (1972): Limnologické metody. Učeb. Texty vys.škol. KU, fak. Přír. Praha, SPN. 208 s.
LELLÁK, J.(1972): Biologie vodních živočichů. Učeb. Texty vys.škol. KU, fak. Přír. Praha, SPN. 235 s.
LELLÁK, J., KUBÍČEK, F.(1991): Hydrobiologie. Univerzita Karlova. Praha. 257 s.

Rozšiřující literatura:
BERAN, L. (1998): Vodní měkkýši ČR. ČSOP. Vlašim.
BUCHAR, J. A KOL. (1995): Klíč k určování bezobratlých živočichů. Scientia. 354 s.
ENGELHARDT, W. et al. (1986): Was lebt in Tumpel, Bach und Weiher. Kosmos Franckh.
Studgart.
FOTT, B. (1956): Sinice a řasy. Nakladatelství ČSAV. Praha. Pp. 373.
HANEL, L., ZELENÝ, J.(2000): Vážky – výzkum a ochrana. Metodika ČSOP č. 9. Vlašim.
HRABĚ, S. A KOL. (1954): Klíč zvířeny ČSR I. Nakl. ČSAV. Praha. 539 s.
KOKEŠ, J. & VOJTÍŠKOVÁ, D., 1999: Nové metody hodnocení makrozoobentosu
tekoucích vod. Výzkumný Ústav Vodohospodářský TGM, Brno, pp. 52.
ROZKOŠNÝ, R.(ED.) (1980): Klíč vodních larev hmyzu. Nakl. ČSAV. Praha. 521 s.
ORTON, R. et al. (1997): Klíč k určování sladkovodních bezobratlých živočichů. Rezekvítek. Brno.
SLÁDEČEK, V. a kol.(1981): Biologický rozbor povrchové vody. Komentář k ČSN 83 0532 - části 6: Stanovení saprobního indexu.
Texty pro determinační kurzy pořádané katedrou zoologie a ekologie živočichů PřF MU Brno a VÚV TGM Brno.
VANNOTE, R.L. & al., 1980: River continuum concept. Can. J. Fish. Aquat. Sci. 17:
130 – 137.
WILLIAMS, D.D., FELTMATE, B.W. (1992): Aquatic Insects. C.A.B. International. Wallingford. Pp. 358.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet – aktivní práce při cvičeních, seminární práce.
Zkouška – teoretická část (1 otázka), praktická část – identifikace vodních organismů

Sylabus IMSTAZ - Biologie imaturních stadií živočichů
2003

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Ducháč Václav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Kurz umožňuje podat zobecňující pohled na problematiku immaturních stadií a celkové ontogeneze živočichů s aplikací na jejich systematicko-taxonomické třídění.Pozornost je věnována také didaktické aplikaci této těmatiky ve výuce biologie na základních a středních školách.
Rozšiřuje a prohlubuje znalosti získané v základním kurzu zoologie, umožňuje podat zobecňující pohled na problematiku nedospělých stádií a celkové ontogenese živočichů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Kurz navazuje na základní přednášku a cvičení ze systematické zoologie (především na základní povinný předmět "Systém a fylogeneze bezestrunných"), poskytuje časovou možnost upevnit znalosti získané v základním kurzu, rozšiřuje a doplňuje znalosti nedospělých (immaturních) stadií mnohobuněčných živočichů (larvy primární, sekundární, kukly hmyzu atd.).

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod. Vývin přímý a nepřímý. Vymezení pojmu "larva". Larvy primární a
sekundární. Základní typy životních cyklů živočichů. Neotenie, adultace,
metamorfoza evolutivní a nekrobiotická.
2. Larvy hub (Porifera) a žahavců. Planula. Speciální typy larev žahavců
(aktinula, conaria atd.).
3. Základní typy primárních larev Bilaterálií: rozdělení a přehled. Larvy
ploštěnců a pásnic: Mullerova larva, Goetteho larva, pilidium atd.
4. Trochoforové larva kroužkovců, měkkýšů a příbuzných živočišných skupin.
5. Trochoforové larvy - pokračování.
6. Larvální stadia (primární, sekundární) korýšů (nauplius, metanauplius,
zoea a její typy).
7. Larvální stadia (sekundární) klepítkatcdů a hmyzu.
8. Larvální stadia hmyzu, typy ontogeneze hmyzu, typy kukel hmyzu.
9. Larvální stadia hmyzu, typy ontogeneze hmyzu, typy kukel hmyzu - pokračování.
10.Speciální typy larev Protostomií: glochidium, onkosféra, miracicium atd.
11. Primární a sekundární larvy Deuterostomií: dipleurula a její typy atd.
12.,13.,14. Praktická cvičení (pokud to umožní provozní možnosti):
studium a nácvik praktického poznávání nejznámějších a nejběžnějších typů
immaturních stadií, především sekundárních larev a kukel hmyzu.
15.Časová rezerva.

Literatura, na níž je předmět vystavěn 1. Jagersten, G.: Evolution of the Metazoan Life Cycle (A comprehensive theory).
Academik Press, Londen and New York, 1972.
2. Siewing, R.: Lehrbuch der vergleichenden entwicklungsgeschichte der Tiere.
Verlag Parey, Hamburg and Berlin, 1969.

Literatura doporučená studentům 1. Učebnice systematické a obecné zoologie.
2. Novák, V.J.A. a kol.: Historický vývoj organizmů. Academia, Praha, 1969.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška je ústní a sestává ze zodpovězení dvou otázek, které se losují.
První otázka se týká okruhu primárních larev, druhá sekundárních (především hmyzu).
Je vyžadována znalost charakteristiky imaturních stádií za použití obrazové dokumentace.

Sylabus KARTOP - Kartografie a topografie
2012

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 8 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 8 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s vymezením nosných oborů, základními způsoby vyjadřování včetně kartografických postupů, klasifikací a praktickým uplatněním kartografických děl, aplikací práce s mapou a s topografickými pomůckami. Zahrnuje postup prací při vzniku mapy, kartografická zobrazení, mapovou tvorbu a teoretický i metodický návod pro uplatnění map při výuce geografie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit se základními poznatky týkající se okolností a pracovních postupů při vzniku a využití obecně zeměpisných i tématických map. Připravit po stránce věcné i metodické na výuku geografie ZŠ.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Kartografie, topografie a geodézie - vymezení, charakter a související obory v systému vědy
2. Mapa, její poslání, funkce a významové složky
3. Geometrická podstata map
4. Kartografická zobrazení
5. Přehled prací při vzniku mapy
6. Základy terénního mapování
7. Fotogrammetrie a dálkový průzkum Země
8. Vyjadřovací metody v kartografii
9. Kartografická generalizace
10.Automatizace v kartografické tvorbě
11.Druhy kartografických děl
12.Tématické mapy a jejich využití
13.Dějiny kartografie
14.Mapová tvorba v ČR
15.Mapové náčrty a jejich využití
16.Pomůcky a přístroje pro tvorbu map a práci s mapou
17.Využití topografické průmětny
18.Profily a jejich využití
19.Měřítko a obsah mapy
20.Práce s mapou a buzolou

Literatura, na níž je předmět vystavěn Novák, V.,Murdych, Z.: Kartografie a topografie, SPN, Praha 1988
Zeměpisný atlas

Literatura doporučená studentům Hojovec, V.: Kartografie, SPN, Praha 1987
Kovařík, J., Dvořák, K.: Kartografie, SPN, Praha 1964
Murdych, Z.: Dálkový průzkum Země, Academia, Praha 1985
Pyšek, J.: Kartografie a topografie I, Kartografie, Plzeň 1991
Pyšek, J.: Kartografie a topografie II, Kartografie, Plzeň 1995
Tichý, O., Švec, R.: Matematický zeměpis a kartografie, SPN, Praha 1965
Tématické mapy I-II, In. Přírodní vědy ve škole, 39, č.2 s.71-72, č. 3 s. 115-118
+ mapové soubory, ediční klíče, tématické mapy, atlasy

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Způsob ukončení - zkouška

V jednotlivých otázkách sestavených v rámci uvedených tématických okruhů je požadováno vysvětlení teoretických poznatků spolu s aplikací praktických úloh včetně metodického zvládnutí zadané problematiky, užití mapy a řešení konkrétní úlohy.

Sylabus KARTTOP - Kartografie a topografie
2012

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: cvičení 6 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s vymezením nosných oborů, základními způsoby vyjadřování včetně kartografických postupů, klasifikací a praktickým uplatněním kartografických děl, aplikací práce s mapou a s topografickými pomůckami. Zahrnuje postup prací při vzniku mapy, kartografická zobrazení, mapovou tvorbu a teoretický i metodický návod pro uplatnění map při výuce geografie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit se základními poznatky týkající se okolností a pracovních postupů při vzniku a využití obecně zeměpisných i tématických map. Připravit po stránce věcné i metodické na výuku geografie ZŠ.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Kartografie, topografie a geodézie - vymezení, charakter a související obory v systému vědy
2. Mapa, její poslání, funkce a významové složky
3. Geometrická podstata map
4. Kartografická zobrazení
5. Přehled prací při vzniku mapy
6. Základy terénního mapování
7. Fotogrammetrie a dálkový průzkum Země
8. Vyjadřovací metody v kartografii
9. Kartografická generalizace
10.Automatizace v kartografické tvorbě
11.Druhy kartografických děl
12.Tématické mapy a jejich využití
13.Dějiny kartografie
14.Mapová tvorba v ČR
15.Mapové náčrty a jejich využití
16.Pomůcky a přístroje pro tvorbu map a práci s mapou
17.Využití topografické průmětny
18.Profily a jejich využití
19.Měřítko a obsah mapy
20.Práce s mapou a buzolou

Literatura, na níž je předmět vystavěn Novák, V.,Murdych, Z.: Kartografie a topografie, SPN, Praha 1988
Zeměpisný atlas

Literatura doporučená studentům Hojovec, V.: Kartografie, SPN, Praha 1987
Kovařík, J., Dvořák, K.: Kartografie, SPN, Praha 1964
Murdych, Z.: Dálkový průzkum Země, Academia, Praha 1985
Pyšek, J.: Kartografie a topografie I, Kartografie, Plzeň 1991
Pyšek, J.: Kartografie a topografie II, Kartografie, Plzeň 1995
Tichý, O., Švec, R.: Matematický zeměpis a kartografie, SPN, Praha 1965
Tématické mapy I-II, In. Přírodní vědy ve škole, 39, č.2 s.71-72, č. 3 s. 115-118
+ mapové soubory, ediční klíče, tématické mapy, atlasy

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Způsob ukončení - zkouška

V jednotlivých otázkách sestavených v rámci uvedených tématických okruhů je požadováno vysvětlení teoretických poznatků spolu s aplikací praktických úloh včetně metodického zvládnutí zadané problematiky, užití mapy a řešení konkrétní úlohy.

Sylabus LANDPRO - Conservation of Nature and Landscape Protection
2012

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ano

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu The aim of this subject is an overview of the principles of nature protection and landscape conservation that is correlated with biological patterns and social values. This subject has several important topics like territorial and species protection, network of European protected areas Natura 2000, practical management of nature protection and landscape conservation in protected areas and in an open landscape, documentation, grant policy in the CR and in the European union.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Students learn about basic principles of nature protection and landscape conservation. They get to know how these principles are presented in the current legislativ, as well as in administration and practical management in protected and unprotected areas. They are prepared to do in practice work or internship in the Agency for nature protection and landscape conservation CR, in administration of Protected Landscape Area, National Park etc.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Conservation biology (the subject of nature protection and landscape conservation, origins of state nature protection, contemporary protection of nature by the state and by non-governmental organizations, basic ecological principles)
Species protection (legislation, practical species protection, protection-rescue programs, rescue station, management - managed operations in support of species protection)
Territorial protection (multi-sized particularly protected areas, Nature 2000, care of particularly protected areas, management, restoration ecology, inventory, research)
Species diversity and biotops diversity (basic principles of biological diversity, island biogeography, fragmentation of habitats and landscape, invasion species)
Open landscape I (significant landscape components, temporarily protected areas, water in landscape – protection of waterlands, water surfaces, springs, water retention in landscape, floods, revitalization, small hydro power station, pond management)
Open landscape II (landscape character – nature parks, territorial system of ecological stability, memorial trees, management in open landscapes)
Documentation in nature protection and landscape protection, grant policy of state and European union

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M. (1999): Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha.
Löw, J. et Míchal, I. (2003): Krajinný ráz. – Lesní práce, Praha.
Petříček, V. (1999): Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha.
Petříček, V. et Míchal, I. (1999): Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J. (2001): Biologické principy ochrany přírody. – Portál, Praha.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J. (2011): Úvod do biologie ochrany přírody. – Portál, Praha.
Pivnička, K. et Braniš, M. (1998): Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha.
Storch, D. et Mihulka, S. (2000): Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha.
Ústřední seznam ochrany přírody. - AOPK ČR, Praha 20005.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/92 Sb., Vyhláška č. 395/92 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).

Literatura doporučená studentům Begon, M. et al.: Ecology. From individuals to ecosystems. Blackwell Publishing, Oxford, 2006.
Chytrý, M., Kučera, T. et M. Kočí [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha.
Procházka, F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 1) written test (two correction terms)
2) essay = preparation and interpretation of the article to one of the topics of lectures

Sylabus LEGSSZP - Legislativa a státní správa v oblasti životního prostředí
2009

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Rudolf Emil

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
studium celoživotní: seminář 14 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu ) Obsah aktuálně platné legislativy na úseku ochrany ŽP v hierarchii: Ústava – zákon o ŽP – složkové zákony (ovzduší, voda, půda, ochrana přírody a krajiny, lesy, ostatní).

2) Systém státní správy ochrany ŽP v České republice v členění: územní správní úřady a speciální správní a kontrolní články.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení se základními legislativními předpisy v oblasti ŽP a strukturou státní správy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Základní pojmy tvorby a ochrany životního prostředí, mezinárodní aspekty a důsledkdy znečišťování životního prostředí
2) Ochrana životního prostředí v základních právních normách České republiky (Ústava ČR, zákon o životním prostředí)
3) Péče o životní prostředí v institucionálním pojetí (význam zákonodárného, výkonného a soudního systému)
4) Obecné a speciální orgány státní (veřejné) správy životního prostředí
5) Systém sankcí za ohrožení a poškození životního prostředí (přestupky, jiné správní delikty, trestné činy, náhrada škody)
6) Právní úprava vodního hospodářství (zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění)
7) Právní úprava ochrany ovzduší (zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění)
8) Právní úprava lesního hospodářství (zákon č. 289/1995 Sb., v platném znění)
9) Právní úprava ochrany zemědělského půdního fondu (zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF, v platném znění)
10) Právní úprava ochrany přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění)
11) Právní úprava nakládání s chemickými látkami a chemickými přípravky (zákon č. 356/2003 Sb., v platném znění a zákon č. 353/1999 Sb., v platném znění
12) Právní úprava posuzování možných vlivů staveb a činností na životní prostředí (zákon č. 100/2001 Sb., v platném znění)
13) Integrovaná prevence a omezování znečišťování (zákon č. 76/2002 Sb., v platném znění)
14) Právní úprava nakládání s odpady a obaly (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, v platných zněních)
15) Připomenutí právních úprav ostatních souvisejících složek a stránek životního prostředí a zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Předmět je vystaven na platné české legislativě a skutečnostech odvozených z jiných publikací (např. základní pojmy z oblasti životního prostředí). Literatura je četná, ale široce koncipovaná. Jako pramen studia plně poslouží poznámky ze seminářů.

Literatura doporučená studentům 1) Platné právní předpisy (seznam bude v úvodu předmětu posluchačům předán).
2) Přehled systému veřejné správy v České republice (bude v úvodu předmětu posluchačům předán).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet bude formou otázek písemného testu s možnostmi odpovědí (jenom jedna bude správná). Otázky budou koncipovány jako hlavní a zásadní závěry - informace z realizovaných seminářů (otázek bude 30).

Sylabus MALAKZO - Malakozoologie
2010

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem výuky předmětu je seznámit studenty se zástupci kmene Mollusca, jejich postavením v systému, znaky a biologií jednotlivých skupin s důrazem na naše zástupce a běžné mořské druhy. Dále bude pojednáno o společenstvech měkkýšů, jejich ekologií, způsobech sbírání v terénu, konzervace, preparace a tvorby sbírek. Osnova výuky bude zhruba takováto: 1) Měkkýši – charakteristika, historický vývoj skupiny, postavení v systému,
2) Jednotlivé skupiny – papeži, chroustnatky, přílipkovci, kelnatky, plži, mlži, hlavonožci, jejich charakteristiky, biologie, rozdělení do systému, význační cizokrajní zástupci,
3) Měkkýši v ČR – pojednání o základních skupinách a druzích, výskyt,
4) Ekologie měkkýšů, malakocenózy, hrady a zříceniny jako speciální lokality měkkýšů,
5) Sběr a konzervace měkkýšů – typy odchytu, sběru, smrcení a uchovávání, způsob získávání schránek a těl pro pitvy, tvorba sbírkového materiálu, určovací klíče a atlasy,

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem výuky předmětu je seznámit studenty se zástupci kmene Mollusca, jejich postavením v systému, znaky a biologií jednotlivých skupin s důrazem na naše zástupce a běžné mořské druhy. Dále bude pojednáno o společenstvech měkkýšů, jejich ekologií, způsobech sbírání v terénu, konzervace, preparace a tvorby sbírek.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Měkkýši – charakteristika, historický vývoj skupiny, postavení v systému,
2) Jednotlivé skupiny – papeži, chroustnatky, přílipkovci, kelnatky, plži, mlži, hlavonožci, jejich charakteristiky, biologie, rozdělení do systému, význační cizokrajní zástupci,
3) Měkkýši v ČR – pojednání o základních skupinách a druzích, výskyt,
4) Ekologie měkkýšů, malakocenózy, hrady a zříceniny jako speciální lokality měkkýšů,
5) Sběr a konzervace měkkýšů – typy odchytu, sběru, smrcení a uchovávání, způsob získávání schránek a těl pro pitvy, tvorba sbírkového materiálu, určovací klíče a atlasy,

Literatura, na níž je předmět vystavěn BERAN L. 1998: Vodní měkkýši České republiky. Metodická příručka ČSOP č. 17, Vlašim, 120 pp.
BERAN L. 2005: Vodní měkkýši Labe mezi Pardubicemi a Hřenskem. Malacologica Bohemoslovaca 3: 47-59.
JUŘIČKOVÁ L. 1998: Měkkýši Hradce Králové (Mollusca of Hradec Králové, East Bohemia, Czech LOŽEK V. 1956: Klíč k určování československých měkkýšů. SAV, Bratislava, 358 pp.
PFLEGER V. 1988: Měkkýši. Artia, Praha, 188 pp.

Literatura doporučená studentům JUŘIČKOVÁ L. 2005: Měkkýši (Mollusca) hradů jako ekologického fenoménu (Česká republika). Malacologica Bohemoslovaca 3: 100-149.
JUŘIČKOVÁ L., HORSÁK M. & BERAN L. 2001: Check-list of the molluscs (Mollusca) of the Czech Republic. Acta Soc. Zool. Bohem. 65: 25-40.
LISICKÝ M. 1990: Mollusca Slovenska. Veda, Bratislava, 341 pp.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Klasifikace dle ústního přezkoušení znalostí a praktického poznávání přírodnin.

Sylabus MEFEVFM - Metody a formy výuky EV
2012

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

EKOEVFM Základy ekologie a environmentalistiky

ZIVPRFM Životní prostředí

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje studenty s metodami a formami uplatňujících se v ekologické výchově, součástí jsou ukázky praktických aplikaci a aktivit, které je možné využít při environmentální výchově, součástí kurzu je i seznámení s projekty realizovanými v ČR.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Hlavním cílem je seznámit studenty s různými metodami a formami, které je možné uplatnit v environmentální výchově ve škole na prvním stupni.
Dílčím cílem je využití získaných teoretických znalostí k schopnosti vytvořit vlastní materiály využitelné při začlenění environmentální výchovy do výuky

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. zařazení EVVO (Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta) ve výuce
2. metody EVVO ve výuce
3. formy EVVO ve výuce
4. projekty s environmentální tematikou
5. soutěže s environmentální tematikou
6. příklady dobré praxe

Literatura, na níž je předmět vystavěn Máchal,A.: Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno, Rezekvítek 2000, 205 s.
Horká,H.: Teorie a metodika ekologické výchovy. Brno, Paido 1996, 75 s.
Hanuš, R., Jirásek, I. Výchova v přírodě. Ostrava, 1996.
Kunc, Karel. Environmentální výchova a vzdělávání. Ostrava, 1996.
Pike, G., Selby, D. Cvičení a hry pro globální výchovu I, II, Praha: Portál, 2000
a nejrůznější materiály vydávané ekologickými centry

Literatura doporučená studentům Máchal,A.: Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno, Rezekvítek 2000, 205 s.
Horká,H.: Teorie a metodika ekologické výchovy. Brno, Paido 1996, 75 s.
Hanuš, R., Jirásek, I. Výchova v přírodě. Ostrava, 1996.
Kunc, Karel. Environmentální výchova a vzdělávání. Ostrava, 1996.
Pike, G., Selby, D. Cvičení a hry pro globální výchovu I, II, Praha: Portál, 2000

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Samostatná práce (návrh programu, projektu s environmentální tematikou) a její ústní obhájení
test

Sylabus METVEPR - Metody vědecké práce
2013

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Šafránková Ivana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem výuky předmětu je praktickou metodou seznámit studenty se základními metodami vědecké komunikace. Předmět bude koncipován následovně:

1. - 2. původní vědecký článek, popularizační článek, esej, vědecká publikace v cizím jazyce,
3. - 4. příprava na vědeckou konferenci, přednáška, vytvoření prezentace, psaní abstraktu, některé důležité aspekty pořádání vědecké konference, vedení diskuse, tvorba posteru,
5. - 7. Pokusy a jejich plánování, zakládání, hodnocení včetně statistického a grafického zpracování,
8. - 9. práce s literaturou, metody vědecké komunikace: využívání knihoven internetových zdrojů, příprava projektu a financování výzkumu, tvorba prezentace na obhajobu diplomové práce
10. - 13. semináře, kde si studenti vše vyzkoušejí. Dle počtu studentů může být zakončen i Studentskou konferencí katedry biologie. Zápočet.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je přiblížit studentům základní nutnosti, které budou jako budoucí vědečtí pracovníci muset rutinně zvládat. Forma výuky je seminář - studenti si vyzkoušejí vše, co jim bude předneseno.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. - 2. původní vědecký článek, popularizační článek, esej, vědecká publikace v cizím jazyce,
3. - 4. příprava na vědeckou konferenci, přednáška, vytvoření prezentace, psaní abstraktu, některé důležité aspekty pořádání vědecké konference, vedení diskuse, tvorba posteru,
5. - 7. Pokusy a jejich plánování, zakládání, hodnocení včetně statistického a grafického zpracování,
8. - 9. práce s literaturou, metody vědecké komunikace: využívání knihoven internetových zdrojů, příprava projektu a financování výzkumu, tvorba prezentace na obhajobu diplomové práce
10. - 13. semináře, kde si studenti vše vyzkoušejí. Dle počtu studentů může být zakončen i Studentskou konferencí katedry biologie. Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn ŠESTÁK, Z.: Jak psát a přednášet o vědě. Akademie věd České republiky, 2000.
FLEGR J. : Praktická metodologie vědy. PřF UK Praha, nepublikované studijní materiály.
PYTELA O. : Vědecká komunikace. Univerzita Pardubice, nepublikované studijní materiály.
Microsoft Office Power Point (XP nebo 2003)
Corel DRAW 12
Vzory publikací, prezentací, posterů, seminárních a diplomových prací.

Literatura doporučená studentům McCarthy M., O'Dell F.: Academic Vocabulary in Use with Answers [Paperback]. Cambridge University Press, 2008, 176 pp.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet budou studenti skládat formou vlastního výstupu, který představí pedagogovi a ostatním studentům na jednom ze tří závěrečných seminářů či Studentské konferenci katedry biologie.

Sylabus METZOOP - Metody zoologické práce
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Andreas Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět si klade za cíl naučit studenty základy metodické zoologické práce po teoretické i praktické stránce. Osnova předmětu:
1. Teoretický úvod, základní zoologické metody
2. Metody studia jednobuněčných a drobných živočichů, tvorba mikroskopických preparátů
3. Metody studia půdních živočichů
4. Metody výzkumu kroužkovců a měkkýšů
5. Metody studia hmyzu a příbuzných skupin
6. Terénní metody studia bezobratlých
7. Terénní metody studia obratlovců – ryby, obojživelníci, plazi
8. Terénní metody studia obratlovců – ptáci a savci
9. Tvorba sbírek živočichů
10. Faunistické průzkumy a jejich metodika, zpracování výsledků
11. Monitoring chráněných druhů živočichů, zpracování výsledků
12. Využití zoologické práce ve vzdělávání

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět si klade za cíl naučit studenty základy metodické zoologické práce po teoretické i praktické stránce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Teoretický úvod, základní zoologické metody
2. Metody studia jednobuněčných a drobných živočichů, tvorba mikroskopických preparátů
3. Metody studia půdních živočichů
4. Metody výzkumu kroužkovců a měkkýšů
5. Metody studia hmyzu a příbuzných skupin
6. Terénní metody studia bezobratlých
7. Terénní metody studia obratlovců – ryby, obojživelníci, plazi
8. Terénní metody studia obratlovců – ptáci a savci
9. Tvorba sbírek živočichů
10. Faunistické průzkumy a jejich metodika, zpracování výsledků
11. Monitoring chráněných druhů živočichů, zpracování výsledků
12. Využití zoologické práce ve vzdělávání

Literatura, na níž je předmět vystavěn BOGUSCH P., STRAKA J. & KMENT P. 2007: Annotated checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia. Komentovaný seznam žahadlových blanokřídlých (Hymenoptera: Aculeata) České republiky a Slovenska. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, Supplementum 11: 1-300.
BUCHAR J. 1983: Práce ze zoologie. SPN, Praha, 257 pp.
LELLÁKOVÁ F. 1992: Zoologická technika. Praha, Karolinum, 122 pp.
MATIS D. 1993: Mikroskopická technika. Univerzita Komenského, Bratislava, 68 pp.
NOVÁK K. 1969: Metody sběru a preparace hmyzu. Academia, Praha, 243 pp.

Literatura doporučená studentům LOŽEK V. 1956: Klíč československých měkkýšů. Vydavatelstvo SAV, Bratislava, 425 pp.
OPRAVILOVÁ V. & KNOZ J. 1992: Základy mikroskopické techniky. Vyd. 1. Masarykova univerzita, Brno, 195 pp.
TÁBORSKÝ K.: Muzejní práce I. a II. Národní muzeum, Praha, 756 pp.
VERGNEROVÁ O. & VERGNER J. 1986: Chov terarijních zvířat. SZN, Praha, 325 pp.
Stránky Natura 2000: http://www.nature.cz/natura2000-design3/hp.php (přístup 5.12.2007)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet za docházku (v předepsaném množství cvičení), na závěr drobné přezkoušení formou testu.

Sylabus MIBIS - Mikrobiologie
2004

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Martinec Zdeněk

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

MOBI Molekulární a buněčná biologie

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Mikroorganismy tvoří nedílnou součást živé přírody, řídí se jejími zákony a podléhají jim. Uplatňují se v mnoha důležitých životních pochodech vyšších organismů. Mikrobiologie je souhrnem vědních oborů zabývajících se studiem mikroorganismů. Nejrozsáhlejší skupinou jsou bakterie, kterým tato disciplina věnuje největší pozornost s ohledem na jejich rozmnožování, růst, fyziologické potřeby a důsledky jejich metabolických činností (ať už z pohledu člověka užitečného či škodlivého). Disciplína podá pohled na bakterie i jako zdroj materiálu pro genetické manipulace. Přiměřená pozornost je také věnována virům jako organismům podbuněčné úrovně.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Podat přehled základních poznatků o mikroorganismech, především bakteriích a virech ze tří základních pohledů: molekulárně biologického, fyziologického a genetického. Poznatky jsou doplněny přehledem systému a ekologickými vztahy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do předmětu. Mikrobiologie jako biologická věda. Základní etapy v historii mikrobiologie.
2. Postavení mikroorganismů v systému živé přírody. Charakteristika bakterií. Struktura bakt. buňky, typy bakt. Buněk, dělení a sporulace. Vznik endospór.
3. Bakteriální buňka a bakteriální kultura - kolonie. Vznik b. kolonií. Morfologie a znaky ( tvar, profil, okraje, konzistence…) bakt. kultur.
4. Množení a růst bakteriálních kultur. Růstová křivka, činitelé ovlivňující růst b. kolonií, Růstové konstanty.
5. Metabolismus bakterií. Výživa, zdroje energie, růstové faktory. Rozmnožování bakterií ve statické, submersní a kontinuální kultivaci.
6. Vliv vnějších faktorů na metabolismus a růst bakterií. Způsoby dekontaminace. Sterilizace, antisept., desinf. Antibiotika - působení, cytostatika.
7. Genetika bakterií. Základní pojmy. Mutace bakterií, Auxotrofní mutanti. Plazmidy. Palindromy. Transformace, transdukce, konjugace.
8. Bakterie a prostředí. Vztahy mezi bakteriemi a vyššími organismy.
9. Významné skupiny patogenních mikroorganismů. Normální a patogenní mikroflóra lidského těla.
10. Významné skupiny patogenních mikroorganismů. Normální a patogenní mikroflóra lidského těla.
11. Fyzikální a chemická struktura virionu. Nukleokapsid a jeho stavba. Chemické složení virionu.
12. Reprodukce viru. Virus a organismus. Penetrace virové částice do buňky. Fagoypizace a fagoterapie.
13. Reprodukce viru. Regulace virové reprodukce. Exprese genomu.
14. Genetika virů. DNA a RNA viry. Významná virová onemocnění
15. Původ virů. Názory na původ virů. Ekologie a přehled systému virů

Program cvičení z m i k r o b i o l o g i e

Program bude upravován (s výjimkou cvičení 1) pro posluchače podle zájmu a nemusí být splněn beze zbytku. Je uveden program obsažnější. Podle zájmu mohou být zařazeny i cvičení dokládající metabolismus bakterií a genetiku bakterií.

Bezpečnost práce. Příprava sterilního skla, materiálu a potřeb pro práci v mikrobiologii. Způsoby sterilizace.
Živné půdy pro mikroorganismy. Lití ploten, šikmé agary. Důkaz všudypřítomnosti mikroorganismů.
Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické kličky.Očkování plotna-plotna, plotna-šikmý agar, šikmý agar-šikmý agar.
Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické pipety. Isolace Bacillus subtilis ze senného nálevu. Thermoresistence Bacillus subtilis.
Typy kultivačních půd. Isolace čisté kultury.
Barvení karbolfuchsinem a podle Grama. Pozorování bakteriálních buněk.
Negativní barv. kongočervení, barvení spór Schaelferovou - Fultonovou metodou
Stanovení citlivosti bakterií na antibiotika.
Stanovení koncentrace živých buněk výsevem na plotnu.
Určování počtu buněk pomocí počítací komůrky.
Metabolické reakce vybraných bakteriálních druhů.
Shrnutí. Zápočet.
Studijní literatura:

Literatura, na níž je předmět vystavěn Betina, V.- Nemec, P.: Všeobecná mikrobiologia, ALFA Bratislava 1997
Rosypal,T.-Hoďák,K.-Martinec,T.-Kocur,M.: Obecná bakteriologie, SPN Praha 1981
Blaškovič, D.: Základy lekárskej virologie, Veda Bratislava 1978
Buriánová B.a kol.: Epidemiologie, Avicenum, Praha 1981

Literatura doporučená studentům Němec, M., Mazal, P., Boháč, I.:Cvičení z mikrobiologie pro učitelské studium. Rektorát UJEP Brno (skriptum).

Kaprálek, F.: Základní mikrobiologické vyšetrovacie metódy, Avicenum, Praha 1986.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na cvičeních, plnění zadaných úkolů s porozuměním. Vypracování laboratorních protokolů, při odevzdání prokázat pochopení řešené problematiky.

Zkouška se sestává ze zodpovězení tří vylosovaných otázek z předloženého souboru rozděleného na tři oddíly (každá otázka z jednoho oddílu): obecné patrie mikrobiologické a mikrobiologická technika, bakteriologie, virologie.

Sylabus MIBIVI - Mikrobiologie a virologie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Dvořák Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

mobi Molekulární a buněčná biologie

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět mikrobiologie a virologie obsahuje tyto základní části : struktura a funkce mikrobiální buňky, buněčný cyklus, vliv vnějšího prostředí na růst a množení bakterií, výživa a metabolismus bakterií, genetika bakterií, bakterie a prostředí, mikrobiální společenstva, významné skupiny mikroorganismů, půda a voda jako stanoviště mikroorganismů, koloběhy biogenních prvků, taxonomie virů, bakterií, kvasinek a mikromicet, viry – původ, struktura, genetika a reprodukce virů, bakteriální a virová onemocnění. V praktických cvičeních se studenti seznámí se základními metodami práce v mikrobiologické laboratoři – s metodami sterilní práce, očkováním a kultivací mikroorganismů, prací s mikroskopem a s přípravou preparátů, stanovení počtu bakterií v různých typech vzorků, práce s kvasinkami a mikroskopickými houbami.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními poznatky o mikroorganismech. Zvláště s funkcemi mikrobiální buňky, ukázat porovnání struktury buněk bakteriálních s buňkami rostlinnými a živočišnými, seznámení s buněčným cyklem, výživou a metabolismem bakterií a mikrobiálními společenstvy. Důraz se klade také na seznámení s významnými skupinami mikroorganismů. Dále seznámit studenty s půdou a vodou jako stanovištěm mikroorganismů, koloběhy biogenních prvků, taxonomií virů, bakterií, kvasinek a mikromicet. U virů seznámit s původem, strukturou, genetikou a reprodukcí virů. Na závěr také ukázat na bakteriální a virová onemocnění.
Cílem praktických cvičení z mikrobiologie je seznámit studenty se základními metodami práce v mikrobiologické laboratoři.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Osnova přednášek:
1. Mikrobiologie obecně, základní etapy v historii mikrobiologie.
2. Charakteristika bakterií, struktura bakteriální buňky, dělení a sporulace.
3. Vznik bakteriálních kolonií, morfologie a znaky bakteriálních kultur.
4. Množení a růst bakteriálních kultur, růstová křivka.
5. Metabolismus bakterií, výživa, zdroje energie, růstové faktory.
6. Vliv vnějších faktorů na růst bakterií.
7. Genetika bakterií, základní pojmy, mutace bakterií, transformace, transdukce, konjugace.
8. Bakterie a prostředí, vztahy mezi bakteriemi a vyššími organismy.
9. Významné skupiny patogenních mikroorganismů.
10. Normální a patogenní mikroflóra lidského těla.
11. Fyzikální a chemická struktura virionu, nukleokapsid a jeho stavba.
12. Reprodukce viru, virus a organismus.
13. Reprodukce viru, regulace virové reprodukce, genetika virů.
14. DNA a RNA viry, významná virová onemocnění.
15. Původ virů, ekologie a přehled systému virů.
Osnova cvičení :
1. Bezpečnost práce. Příprava sterilního skla, materiálu a potřeb. Způsoby sterilizace.
2. Živné půdy pro mikroorganismy. Lití ploten, šikmé agary.
3. Důkaz všudypřítomnosti mikroorganismů.
4. Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické kličky.
5. Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické pipety.
6. Izolace Bacillus subtilis ze senného nálevu. Thermoresistence Bacillus subtilis.
7. Typy kultivačních půd. Izolace čisté kultury.
8. Barvení karbolfuchsinem. Pozorování bakteriálních buněk.
9. Barvení podle Grama. Pozorování bakteriálních buněk.
10. Negativní barvení kongočervení. Pozorování bakteriálních buněk.
11. Stanovení citlivosti bakterií na antibiotika.
12. Stanovení koncentrace živých buněk výsevem na plotnu.
13. Určování počtu buněk pomocí počítací komůrky.
14. Metabolické reakce vybraných bakteriálních druhů.
15. Shrnutí. Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Bednář M.: Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie. Praha, 1996.
Frébortová J.: Laboratorní cvičení z mikrobiologie. UP Olomouc, 2008.
Jandová B.: Praktikum z mikrobiologie. Masarykova univerzita v Brně, 1996.
Klaban V.: Mikrobiologie životního prostředí. Gaudeamus, UHK, 2000.
Klaban V.: Svět mikrobů, Gaudeamus, UHK, 1999.
Maier R.M. a kol.: Environmental Microbiology. Academic Press, San Diego, 2000.
Němec M.: Základy mikrobiologie. Masarykova univerzita v Brně, 1993.
Podstatová H.: Základy epidemiologie a hygieny. Galén, 2009.
Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003.
Rosypal S. a kol.: Bakteriologie a virologie, Praha, 1994.
Šihánková L.: Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology. Victoria, Praha, 1995.
Vacek V.: Alimentární infekce. Galén, 2002.
Votava M.: Lékařská mikrobiologie obecná. Neptun, Brno, 2001.
Votava M.: Lékařská mikrobiologie speciální. Neptun, Brno, 2003.
Votava M. a kol: Lékařská mikrobiologie - protokoly k cvičením. Neptun, Brno, 2004.
Vytřasová J.: Laboratorní cvičení z obecné mikrobiologie. Univerzita Pardubice, 1998.
Zahradnický J. a kol.: Mikrobiologie a epidemiologie. Avicenum, Praha, 1987.

Literatura doporučená studentům Frébortová J.: Laboratorní cvičení z mikrobiologie. UP Olomouc, 2008.
Klaban V.: Mikrobiologie životního prostředí, Gaudeamus, UHK, 2000.
Klaban V.: Svět mikrobů, Gaudeamus, UHK, 1999.
Podstatová H.: Základy epidemiologie a hygieny. Galén, 2009.
Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003.
Rosypal S. a kol.: Bakteriologie a virologie, Praha, 1994.
Šihánková L.: Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology. Victoria, Praha, 1995.
Vacek V.: Alimentární infekce. Galén, 2002.
Votava M.: Lékařská mikrobiologie obecná. Neptun, Brno, 2001.
Zahradnický J. a kol.: Mikrobiologie a epidemiologie. Avicenum, Praha, 1987.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro získání zápočtu je podmínkou aktivní účast na cvičeních. Plnění zadaných úkolů na cvičeních s porozuměním. Vypracování laboratorních protokolů včetně nákresů. Při odevzdání prokázat pochopení řešené problematiky.

Zkouška se sestává ze zodpovězení tří vylosovaných otázek z předloženého souboru rozděleného na tři části (každá otázka z jedné části): první část je z obecné mikrobiologie, druhá část z bakteriologie a virologie a třetí část z mikrobiologické techniky.

Sylabus MIBIZ - Mikrobiologie
2004

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Martinec Zdeněk

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

MOBI Molekulární a buněčná biologie

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Mikroorganismy tvoří nedílnou součást živé přírody, řídí se jejími zákony a podléhají jim. Uplatňují se v mnoha důležitých životních pochodech vyšších organismů. Mikrobiologie je souhrnem vědních oborů zabývajících se studiem mikroorganismů. Nejrozsáhlejší skupinou jsou bakterie, kterým tato disciplina věnuje největší pozornost s ohledem na jejich rozmnožování, růst, fyziologické potřeby a důsledky jejich metabolických činností i jako genetického materiálu. Přiměřená pozornost je také věnována virům jako organismům podbuněčné úrovně.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Podat přehled základních poznatků o mikroorganismech, především bakteriích a virech ze tří základních pohledů: molekulárně biologického, fyziologického a genetického. Poznatky jsou doplněny přehledem systému a ekologickými vztahy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do předmětu. Mikrobiologie jako biologická věda. Základní etapy v historii mikrobiologie.
2. Postavení mikroorganismů v systému živé přírody. Charakteristika bakterií. Struktura bakt. buňky, typy bakt. Buněk, dělení a sporulace. Vznik endospór.
3. Bakteriální buňka a bakteriální kultura - kolonie. Vznik b. kolonií. Morfologie a znaky ( tvar, profil, okraje, konzistence…) bakt. kultur.
4. Množení a růst bakteriálních kultur. Růstová křivka, činitelé ovlivňující růst b. kolonií, Růstové konstanty.
5. Metabolismus bakterií. Výživa, zdroje energie, růstové faktory. Rozmnožování bakterií ve statické, submersní a kontinuální kultivaci.
6. Vliv vnějších faktorů na metabolismus a růst bakterií. Způsoby dekontaminace. Sterilizace, antisept., desinf. Antibiotika - působení, cytostatika.
7. Genetika bakterií. Základní pojmy. Mutace bakterií, Auxotrofní mutanti. Plazmidy. Palindromy. Transformace, transdukce, konjugace.
8. Bakterie a prostředí. Vztahy mezi bakteriemi a vyššími organismy.
9. Významné skupiny patogenních mikroorganismů. Normální a patogenní mikroflóra lidského těla.
10. Významné skupiny patogenních mikroorganismů. Normální a patogenní mikroflóra lidského těla.
11. Fyzikální a chemická struktura virionu. Nukleokapsid a jeho stavba. Chemické složení virionu.
12. Reprodukce viru. Virus a organismus. Penetrace virové částice do buňky. Fagoypizace a fagoterapie.
13. Reprodukce viru. Regulace virové reprodukce. Exprese genomu.
14. Genetika virů. DNA a RNA viry. Významná virová onemocnění
15. Původ virů. Názory na původ virů. Ekologie a přehled systému virů

Program cvičení z m i k r o b i o l o g i e

Program bude upravován (s výjimkou cvičení 1) pro posluchače podle zájmu a nemusí být splněn beze zbytku. Je uveden program obsažnější. Podle zájmu mohou být zařazeny i cvičení dokládající metabolismus bakterií a genetiku bakterií.

Bezpečnost práce. Příprava sterilního skla, materiálu a potřeb pro práci v mikrobiologii. Způsoby sterilizace.
Živné půdy pro mikroorganismy. Lití ploten, šikmé agary. Důkaz všudypřítomnosti mikroorganismů.
Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické kličky.Očkování plotna-plotna, plotna-šikmý agar, šikmý agar-šikmý agar.
Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické pipety. Isolace Bacillus subtilis ze senného nálevu. Thermoresistence Bacillus subtilis.
Typy kultivačních půd. Isolace čisté kultury.
Barvení karbolfuchsinem a podle Grama. Pozorování bakteriálních buněk.
Negativní barv. kongočervení, barvení spór Schaelferovou - Fultonovou metodou
Stanovení citlivosti bakterií na antibiotika.
Stanovení koncentrace živých buněk výsevem na plotnu.
Určování počtu buněk pomocí počítací komůrky.
Metabolické reakce vybraných bakteriálních druhů.
Shrnutí. Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Klaban, V.: Svět mkrobů, Gaudeamus, Hradec Králové 1999
Betina, V.- Nemec, P.: Všeobecná mikrobiologia, ALFA Bratislava 1997
Rosypal,T.-Hoďák,K.-Martinec,T.-Kocur,M.: Obecná bakteriologie, SPN Praha 1981
Blaškovič, D.: Základy lekárskej virologie, Veda Bratislava 1978
Buriánová B.a kol.: Epidemiologie, Avicenum, Praha 1981

Literatura doporučená studentům Preascott, L. M.,Harley J. P.,Klein,D.A., : Microbiology,Wm.C.Brown Publishers, London, 1996
Preascott, L. M.,Harley J. P.,Klein,D.A., : Microbiology,Student study art notebook,Wm.C.Brown Publishers, London, 1996
Němec, M., Mazal, P., Boháč, I.:Cvičení z mikrobiologie pro učitelské studium. Rektorát UJEP Brno (skriptum).

Kaprálek, F.: Základní mikrobiologické vyšetrovacie metódy, Avicenum, Praha 1986.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na cvičeních, plnění zadaných úkolů s porozuměním. Vypracování laboratorních protokolů, při odevzdání prokázat pochopení řešené problematiky.

Zkouška se sestává ze zodpovězení tří vylosovaných otázek z předloženého souboru rozděleného na tři oddíly (každá otázka z jednoho oddílu): obecné patrie mikrobiologické a mikrobiologická technika, bakteriologie, virologie.

Sylabus MIKROBI - Mikrobiologie
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Dvořák Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět mikrobiologie a virologie obsahuje tyto základní části: struktura a funkce mikrobiální buňky, buněčný cyklus, vliv vnějšího prostředí na růst a množení bakterií, výživa a metabolismus bakterií, genetika bakterií, bakterie a prostředí, mikrobiální společenstva, bioluminiscence mikroorganismů, významné skupiny mikroorganismů, půda a voda jako stanoviště mikroorganismů, koloběhy biogenních prvků, taxonomie virů, bakterií, kvasinek a mikromicet, viry – původ, struktura, genetika a reprodukce virů, bakteriální a virová onemocnění. V praktických cvičeních se studenti seznámí se základními metodami práce v mikrobiologické laboratoři – s metodami sterilní práce, očkováním a kultivací mikroorganismů, prací s mikroskopem a s přípravou preparátů, stanovení počtu bakterií v různých typech vzorků, práce s kvasinkami a mikroskopickými houbami, provedení bakteriálních testů toxicity, měření bioluminiscence mikroorganismů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními poznatky o mikroorganismech. Zvláště s funkcemi mikrobiální buňky, ukázat porovnání struktury buněk bakteriálních s buňkami rostlinnými a živočišnými, seznámení s buněčným cyklem, výživou a metabolismem bakterií a mikrobiálními společenstvy. Důraz se klade také na seznámení s významnými skupinami mikroorganismů. Dále seznámit studenty s půdou a vodou jako stanovištěm mikroorganismů, koloběhy biogenních prvků, taxonomií virů, bakterií, kvasinek a mikromicet. Studenti se seznámí s principy bioluminiscence mikroorganismů a jejím využití pro testy toxicity. U virů seznámit s původem, strukturou, genetikou a reprodukcí virů. Na závěr také ukázat na bakteriální a virová onemocnění.
Cílem praktických cvičení z mikrobiologie je seznámit studenty se základními metodami práce v mikrobiologické laboratoři.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Osnova přednášek:
1. Mikrobiologie obecně, základní etapy v historii mikrobiologie.
2. Charakteristika bakterií, struktura bakteriální buňky, dělení a sporulace.
3. Vznik bakteriálních kolonií, morfologie a znaky bakteriálních kultur.
4. Množení a růst bakteriálních kultur, růstová křivka.
5. Metabolismus bakterií, výživa, zdroje energie, růstové faktory.
6. Vliv vnějších faktorů na růst bakterií.
7. Genetika bakterií, základní pojmy, mutace bakterií, transformace, transdukce, konjugace.
8. Bakterie a prostředí, vztahy mezi bakteriemi a vyššími organismy.
9. Principy bioluminiscence mikroorganismů a její využití pro testy toxicity.
10. Významné skupiny patogenních mikroorganismů.
11. Normální a patogenní mikroflóra lidského těla.
12. Fyzikální a chemická struktura virionu, nukleokapsid a jeho stavba.
13. Reprodukce viru, virus a organismus, regulace virové reprodukce, genetika virů.
14. DNA a RNA viry, významná virová onemocnění.
15. Původ virů, ekologie a přehled systému virů.
Osnova cvičení :
1. Bezpečnost práce. Příprava sterilního skla, materiálu a potřeb. Způsoby sterilizace.
2. Živné půdy pro mikroorganismy. Lití ploten, šikmé agary.
3. Důkaz všudypřítomnosti mikroorganismů.
4. Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické kličky.
5. Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické pipety.
6. Izolace Bacillus subtilis ze senného nálevu a jeho termorezistence.
7. Typy kultivačních půd. Izolace čisté kultury.
8. Barvení karbolfuchsinem. Pozorování bakteriálních buněk.
9. Barvení podle Grama. Pozorování bakteriálních buněk.
10. Negativní barvení kongočervení. Pozorování bakteriálních buněk.
11. Provedení bakteriálního testu toxicity pomocí měření bioluminiscence bakterie Vibrio fischeri.
12. Stanovení citlivosti bakterií na antibiotika.
13. Stanovení koncentrace živých buněk výsevem na plotnu, určování počtu buněk pomocí počítací komůrky.
14. Metabolické reakce vybraných bakteriálních druhů.
15. Shrnutí. Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Frébortová J.: Laboratorní cvičení z mikrobiologie. UP Olomouc, 2008.
Hastings J. W., Johnson C.H.: Bioluminescence and chemiluminescence, Methods Enzymol. 360, 75-104, 2003.
Jandová B.: Praktikum z mikrobiologie. Masarykova univerzita v Brně, 1996.
Klaban V.: Mikrobiologie životního prostředí. Gaudeamus, UHK, 2000.
Klaban V.: Svět mikrobů, Gaudeamus, UHK, 1999.
Madden D., Lidesten B.: Bacterial illumination - Culturing luminous bacteria. Bioscience explained, 2001.
Maier R.M. a kol.: Environmental Microbiology. Academic Press, San Diego, 2000.
Němec M.: Základy mikrobiologie. Masarykova univerzita v Brně, 1993.
Podstatová H.: Základy epidemiologie a hygieny. Galén, 2009.
Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003.
Šihánková L.: Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology. Victoria, Praha, 1995.
Vacek V.: Alimentární infekce. Galén, 2002.
Votava M.: Lékařská mikrobiologie obecná. Neptun, Brno, 2001.
Votava M.: Lékařská mikrobiologie speciální. Neptun, Brno, 2003.
Votava M. a kol: Lékařská mikrobiologie - protokoly k cvičením. Neptun, Brno, 2004.
Vytřasová J.: Laboratorní cvičení z obecné mikrobiologie. Univerzita Pardubice, 1998.
Wilson T., Hastings J. W.: Bioluminescence, Annu. Rev. Cell. Dev. Biol. 14, 197-230, 1998.
Zahradnický J. a kol.: Mikrobiologie a epidemiologie. Avicenum, Praha, 1987.

Literatura doporučená studentům Dvořák V.: Mikrobiologie a virologie – úvod do praktických cvičení, UHK: Hradec Králové, 2012 (studijní on-line materiál PřF UHK, CZ.1.07/2.2.00/28.0118).
Frébortová J.: Laboratorní cvičení z mikrobiologie. UP Olomouc, 2008.
Klaban V.: Mikrobiologie životního prostředí, Gaudeamus, UHK, 2000.
Klaban V.: Svět mikrobů, Gaudeamus, UHK, 1999.
Podstatová H.: Základy epidemiologie a hygieny. Galén, 2009.
Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003.
Rosypal S. a kol.: Bakteriologie a virologie, Praha, 1994.
Šihánková L.: Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology. Victoria, Praha, 1995.
Trnková, L., Dvořák, V.: Luminiscenční spektroskopie, UHK: Hradec Králové, 2012 (studijní on-line materiál PřF UHK, CZ.1.07/2.2.00/28.0118).
Vacek V.: Alimentární infekce. Galén, 2002.
Votava M.: Lékařská mikrobiologie obecná. Neptun, Brno, 2001.
Zahradnický J. a kol.: Mikrobiologie a epidemiologie. Avicenum, Praha, 1987.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro získání zápočtu je podmínkou aktivní účast na cvičeních. Plnění zadaných úkolů na cvičeních s porozuměním. Vypracování laboratorních protokolů včetně nákresů. Při odevzdání prokázat pochopení řešené problematiky.

Zkouška se sestává ze zodpovězení tří vylosovaných otázek z předloženého souboru rozděleného na tři části (každá otázka z jedné části): první část je z obecné mikrobiologie, druhá část z bakteriologie a virologie a třetí část z mikrobiologické techniky.

Sylabus MIKROZS - Mikrobiologie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Dvořák Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět mikrobiologie a virologie obsahuje tyto základní části : struktura a funkce mikrobiální buňky, buněčný cyklus, vliv vnějšího prostředí na růst a množení bakterií, výživa a metabolismus bakterií, genetika bakterií, bakterie a prostředí, mikrobiální společenstva, významné skupiny mikroorganismů, půda a voda jako stanoviště mikroorganismů, koloběhy biogenních prvků, taxonomie virů, bakterií, kvasinek a mikromicet, viry – původ, struktura, genetika a reprodukce virů, bakteriální a virová onemocnění. V praktických cvičeních se studenti seznámí se základními metodami práce v mikrobiologické laboratoři – s metodami sterilní práce, očkováním a kultivací mikroorganismů, prací s mikroskopem a s přípravou preparátů, stanovení počtu bakterií v různých typech vzorků, práce s kvasinkami a mikroskopickými houbami.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními poznatky o mikroorganismech. Zvláště s funkcemi mikrobiální buňky, ukázat porovnání struktury buněk bakteriálních s buňkami rostlinnými a živočišnými, seznámení s buněčným cyklem, výživou a metabolismem bakterií a mikrobiálními společenstvy. Důraz se klade také na seznámení s významnými skupinami mikroorganismů. Dále seznámit studenty s půdou a vodou jako stanovištěm mikroorganismů, koloběhy biogenních prvků, taxonomií virů, bakterií, kvasinek a mikromicet. U virů seznámit s původem, strukturou, genetikou a reprodukcí virů. Na závěr také ukázat na bakteriální a virová onemocnění.
Cílem praktických cvičení z mikrobiologie je seznámit studenty se základními metodami práce v mikrobiologické laboratoři.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1Osnova přednášek:
1. Mikrobiologie obecně, základní etapy v historii mikrobiologie.
2. Charakteristika bakterií, struktura bakteriální buňky, dělení a sporulace.
3. Vznik bakteriálních kolonií, morfologie a znaky bakteriálních kultur.
4. Množení a růst bakteriálních kultur, růstová křivka.
5. Metabolismus bakterií, výživa, zdroje energie, růstové faktory.
6. Vliv vnějších faktorů na růst bakterií.
7. Genetika bakterií, základní pojmy, mutace bakterií, transformace, transdukce, konjugace.
8. Bakterie a prostředí, vztahy mezi bakteriemi a vyššími organismy.
9. Významné skupiny patogenních mikroorganismů.
10. Normální a patogenní mikroflóra lidského těla.
11. Fyzikální a chemická struktura virionu, nukleokapsid a jeho stavba.
12. Reprodukce viru, virus a organismus.
13. Reprodukce viru, regulace virové reprodukce, genetika virů.
14. DNA a RNA viry, významná virová onemocnění.
15. Původ virů, ekologie a přehled systému virů.
Osnova cvičení :
1. Bezpečnost práce. Příprava sterilního skla, materiálu a potřeb. Způsoby sterilizace.
2. Živné půdy pro mikroorganismy. Lití ploten, šikmé agary.
3. Důkaz všudypřítomnosti mikroorganismů.
4. Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické kličky.
5. Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické pipety.
6. Izolace Bacillus subtilis ze senného nálevu. Thermoresistence Bacillus subtilis.
7. Typy kultivačních půd. Izolace čisté kultury.
8. Barvení karbolfuchsinem. Pozorování bakteriálních buněk.
9. Barvení podle Grama. Pozorování bakteriálních buněk.
10. Negativní barvení kongočervení. Pozorování bakteriálních buněk.
11. Stanovení citlivosti bakterií na antibiotika.
12. Stanovení koncentrace živých buněk výsevem na plotnu.
13. Určování počtu buněk pomocí počítací komůrky.
14. Metabolické reakce vybraných bakteriálních druhů.
15. Shrnutí. Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Bednář M.: Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie. Praha, 1996.
Frébortová J.: Laboratorní cvičení z mikrobiologie. UP Olomouc, 2008.
Jandová B.: Praktikum z mikrobiologie. Masarykova univerzita v Brně, 1996.
Klaban V.: Mikrobiologie životního prostředí. Gaudeamus, UHK, 2000.
Klaban V.: Svět mikrobů, Gaudeamus, UHK, 1999.
Maier R.M. a kol.: Environmental Microbiology. Academic Press, San Diego, 2000.
Němec M.: Základy mikrobiologie. Masarykova univerzita v Brně, 1993.
Podstatová H.: Základy epidemiologie a hygieny. Galén, 2009.
Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003.
Rosypal S. a kol.: Bakteriologie a virologie, Praha, 1994.

Literatura doporučená studentům Frébortová J.: Laboratorní cvičení z mikrobiologie. UP Olomouc, 2008.
Klaban V.: Mikrobiologie životního prostředí, Gaudeamus, UHK, 2000.
Klaban V.: Svět mikrobů, Gaudeamus, UHK, 1999.
Podstatová H.: Základy epidemiologie a hygieny. Galén, 2009.
Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003.
Rosypal S. a kol.: Bakteriologie a virologie, Praha, 1994.
Šihánková L.: Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology. Victoria, Praha, 1995.
Vacek V.: Alimentární infekce. Galén, 2002.
Votava M.: Lékařská mikrobiologie obecná. Neptun, Brno, 2001.
Zahradnický J. a kol.: Mikrobiologie a epidemiologie. Avicenum, Praha, 1987.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro získání zápočtu je podmínkou aktivní účast na cvičeních. Plnění zadaných úkolů na cvičeních s porozuměním. Vypracování laboratorních protokolů včetně nákresů. Při odevzdání prokázat pochopení řešené problematiky.

Zkouška se sestává ze zodpovězení tří vylosovaných otázek z předloženého souboru rozděleného na tři části (každá otázka z jedné části): první část je z obecné mikrobiologie, druhá část z bakteriologie a virologie a třetí část z mikrobiologické techniky.

Sylabus MIKRVIR - Mikrobiologie a virologie
2008

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: cvičení 6 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět mikrobiologie a virologie obsahuje tyto základní části : struktura a funkce mikrobiální buňky, buněčný cyklus, vliv vnějšího prostředí na růst a množení bakterií, výživa a metabolismus bakterií, genetika bakterií, bakterie a prostředí, mikrobiální společenstva, významné skupiny mikroorganismů, půda a voda jako stanoviště mikroorganismů, koloběhy biogenních prvků, taxonomie virů, bakterií, kvasinek a mikromicet, viry – původ, struktura, genetika a reprodukce virů, bakteriální a virová onemocnění. V praktických cvičeních se studenti seznámí se základními metodami práce v mikrobiologické laboratoři – s metodami sterilní práce, očkováním a kultivací mikroorganismů, prací s mikroskopem a s přípravou preparátů, stanovení počtu bakterií v různých typech vzorků, práce s kvasinkami a mikroskopickými houbami.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními poznatky o mikroorganismech. Zvláště s funkcemi mikrobiální buňky, ukázat porovnání struktury buněk bakteriálních s buňkami rostlinnými a živočišnými, seznámení s buněčným cyklem, výživou a metabolismem bakterií a mikrobiálními společenstvy. Důraz se klade také na seznámení s významnými skupinami mikroorganismů. Dále seznámit studenty s půdou a vodou jako stanovištěm mikroorganismů, koloběhy biogenních prvků, taxonomií virů, bakterií, kvasinek a mikromicet. U virů seznámit s původem, strukturou, genetikou a reprodukcí virů. Na závěr také ukázat na bakteriální a virová onemocnění.
Cílem praktických cvičení z mikrobiologie je seznámit studenty se základními metodami práce v mikrobiologické laboratoři.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Osnova přednášek:
1. Mikrobiologie obecně, základní etapy v historii mikrobiologie.
2. Charakteristika bakterií, struktura bakteriální buňky, dělení a sporulace.
3. Vznik bakteriálních kolonií, morfologie a znaky bakteriálních kultur.
4. Množení a růst bakteriálních kultur, růstová křivka.
5. Metabolismus bakterií, výživa, zdroje energie, růstové faktory.
6. Vliv vnějších faktorů na růst bakterií.
7. Genetika bakterií, základní pojmy, mutace bakterií, transformace, transdukce, konjugace.
8. Bakterie a prostředí, vztahy mezi bakteriemi a vyššími organismy.
9. Významné skupiny patogenních mikroorganismů.
10. Normální a patogenní mikroflóra lidského těla.
11. Fyzikální a chemická struktura virionu, nukleokapsid a jeho stavba.
12. Reprodukce viru, virus a organismus.
13. Reprodukce viru, regulace virové reprodukce, genetika virů.
14. DNA a RNA viry, významná virová onemocnění.
15. Původ virů, ekologie a přehled systému virů.
Osnova cvičení :
1. Bezpečnost práce. Příprava sterilního skla, materiálu a potřeb. Způsoby sterilizace.
2. Živné půdy pro mikroorganismy. Lití ploten, šikmé agary.
3. Důkaz všudypřítomnosti mikroorganismů.
4. Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické kličky.
5. Aseptický způsob očkování, použití bakteriologické pipety.
6. Izolace Bacillus subtilis ze senného nálevu. Thermoresistence Bacillus subtilis.
7. Typy kultivačních půd. Izolace čisté kultury.
8. Barvení karbolfuchsinem. Pozorování bakteriálních buněk.
9. Barvení podle Grama. Pozorování bakteriálních buněk.
10. Negativní barvení kongočervení. Pozorování bakteriálních buněk.
11. Stanovení citlivosti bakterií na antibiotika.
12. Stanovení koncentrace živých buněk výsevem na plotnu.
13. Určování počtu buněk pomocí počítací komůrky.
14. Metabolické reakce vybraných bakteriálních druhů.

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Klaban V.: Mikrobiologie životního prostředí, 2000, Gaudeamus, UHK.
Němec M.: Základy mikrobiologie, 1993, Masarykova univerzita v Brně.
Vytřasová J.: Laboratorní cvičení z obecné mikrobiologie, 1998, Univerzita Pardubice.
Jandová B.: Praktikum z mikrobiologie, 1996, Masarykova univerzita v Brně.
Rosypal T. a kol.: Obecná bakteriologie, 1981, SPN Praha.

Literatura doporučená studentům Prescott, L.M., Harley,J.P., Klein,D.A.: Microbilogy. Wm.C. Brown Publishers, Dubuque,1996.
Rosypal,T.-Hoďák,K.-Martinec,T.-Kocur,M.: Obecná bakteriologie, SPN Praha 1981
Buriánová B.a kol.: Epidemiologie, Avicenum, Praha 1981
Kaprálek, F.:Fyziologie bakterií, SPN Praha, 1986
Němec, M., Mazal, P., Boháč, I.:Cvičení z mikrobiologie pro učitelské studium. Rektorát UJEP Brno (skriptum).
Kaprálek, F.: Základní mikrobiologické vyšetrovacie metódy, Avicenum, Praha 1986.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška se sestává ze zodpovězení tří vylosovaných otázek z předloženého souboru rozděleného na tři části (každá otázka z jedné části): první část je z obecné mikrobiologie, druhá část z bakteriologie a virologie a třetí část z mikrobiologické techniky.

Sylabus MIPE - Mineralogie a petrologie
2010

Sylabus MIPES - Mineralogie a petrologie
2004

Sylabus MIPEZ - Mineralogie a petrologie
2004

Sylabus MOBI - Molekulární a buněčná biologie
2006

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Červinka Miroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

EKTOX Ekotoxikologie

FYRO Fyziologie rostlin

GENES Genetika

GENEZ Genetika

MIBIS Mikrobiologie

MIBIVI Mikrobiologie a virologie

MIBIZ Mikrobiologie

Anotace předmětu Disciplína vede studenty k poznání základních biologických dějů a procesů obecného charakteru. Vede k poznání stavby, funkce a regulace na hierarchických úrovních: molekula – makromolekula – nadmolekulární komplex – buňka – tkáň (pletivo). Zobecňuje fakta významná pro současný a budoucí vývoj biologie. Zakládá předpoklad pro orientaci v ostatních biologických disciplínách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poznání základních biologických dějů a procesů obecného charakteru, stavby, funkce a regulace na hierarchických úrovních: molekula – makromolekula – nadmolekulární komplex – buňka – tkáň (pletivo). Získání zobecňujících fakt významných pro současný a budoucí vývoj biologie. Osvojené vědomosti jsou základním předpokladem pro orientaci v ostatních biologických disciplínách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky OSNOVA PŘEDNÁŠEK
1. Biologie jako věda.
2. Buňka jako systém.
3. Chemické složení buněk.
4. Biopolymery - aminokyseliny, peptidy bílkoviny.
5. Nukleové kyseliny. Nukleotidy.
6. Sacharidy, polysacharidy, lipidy.
7. Membránový princip organizace buňky.
8. Plazmatická membrána. ER. Golgiho aparát.
9. Buněčná paměť. Gen, buněčný genom.
10.Reprodukce buněk. Buněčný cyklus a jeho fáze. Regulace.
11.Metabolisnus a energetika buňky.
12.Regulační a kontrolní děje v buňce zpětné vazby.
13.Vztahy buňky k okolí. Primární a sekundární transport.
14.Vliv vnějších faktorů na buňky.
15.Vznik života na Zemi.

OSNOVA CVIČENÍ
1. Bezpečnost práce. Vybavení laboratoře. Pravidla práce v laboratoři.
2. Typy a výběr skla stavby pro pracovní operace. Kalibrace odměrného nádobí.
3. Chemikálie. Kvalita a čistota chemikálií. Roztoky. Vyjadřování koncentrace,
příprava roztoků.
4. Kyselost a zásaditost roztoků, pH. Definování a výpočty pH.
5. Extrakce biochemické složky z biologického materiálu.
6. Extrakce bílkovin.
7. Kvalitativní reakce bílkovin.
8. Histochemické důkazy tuků a cukrů.
9. Chromatografické dělení aminokyselin.
10.Funkce membrán. Stanovení osmotické hodnoty buňky.
11.Extrakce enzymu.
12.Extrakce a stanovení aktivity enzymu.
13.Vliv vnějších faktorů na buňky.
14.Vliv vnějších faktorů na buňky.
15.Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn
Alberts et all:Základy buněčné biologie (Úvod do molekulární biologie buňky), Espero Publisshing, Ústí nad Labem,1999
Romanovský,A. a kol.: Obecná biologie. SNP, Praha, 1985.
Nečas,O. a kol.: Biologie. Avicenum, Praha 1982 a násl. vydání.

Literatura doporučená studentům Rosypal,S.: Molekulární genetika. SNP, Praha, 1983.
Watson,J.,D.: Molekulární biologie genu. Academia, Praha, 1982.
Bresler,S.J.: Molekulární biologie. Academia, Praha, 1979.
Rosapal,S., Rosypalová,O.: Úvod do molekulární biologie. SNP, Praha, 1985.
Nedvídek,J.: Obecná biologie. SNP, Praha, 1982 (scriptum).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro zajištění dobré orientace v oboru obdrží kandidát listeček s 10ti náhodně vybranými pojmy, které stručně, ale výstižně zodpoví (podmínka pokračování zkoušky).
Seznam zkušebních otázek je rozčleněn do tří oddílů. Z každého oddílu seznamu losuje uchazeč po jedné otázce (celkem tedy tři otázky).
V průběhu výuky vypracovávají posluchači odpovědi na testové otázky pěti až šesti testů.

Sylabus MOLBIBU - Molekulární biologie buňky
2009

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Červinka Miroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: cvičení 6 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět vede studenty k poznání základních biologických dějů a procesů obecného charakteru. Vede k poznání stavby, funkce a regulace na hierarchických úrovních: molekula – makromolekula – nadmolekulární komplex – buňka – tkáň (pletivo). Zobecňuje fakta významná pro současný a budoucí vývoj biologie. Zakládá předpoklad pro orientaci v ostatních biologických disciplínách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poznání základních biologických dějů a procesů obecného charakteru, stavby, funkce a regulace na hierarchických úrovních: molekula – makromolekula – nadmolekulární komplex – buňka – tkáň (pletivo). Získání zobecňujících faktů významných pro současný a budoucí vývoj biologie. Osvojené vědomosti jsou základním předpokladem pro orientaci v ostatních biologických disciplínách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky OSNOVA PŘEDNÁŠEK
1. Biologie jako věda.
2. Buňka jako systém.
3. Chemické složení buněk.
4. Biopolymery - aminokyseliny, peptidy, bílkoviny.
5. Nukleové kyseliny. Nukleotidy.
6. Sacharidy, polysacharidy, lipidy.
7. Membránový princip organizace buňky.
8. Plazmatická membrána. endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát.
9. Buněčná paměť. Gen, buněčný genom.
10.Reprodukce buněk. Buněčný cyklus a jeho fáze. Regulace buněčného cyklu.
11. Stavba a funkce mitochondrií,metabolisnus a energetika buňky,
12.Regulační a kontrolní děje v buňce zpětné vazby.
13.Vztahy buňky k okolí. Primární a sekundární transport.
14.Vliv vnějších faktorů na buňky.
15.Vznik života na Zemi.

OSNOVA CVIČENÍ
1. Bezpečnost práce. Vybavení laboratoře. Pravidla práce v laboratoři.
2.Chemikálie. Kvalita a čistota chemikálií. Roztoky. Vyjadřování koncentrace, příprava roztoků.
3. Základy vědecké práce, plánování a hodnocení experimentů.
4. Kyselost a zásaditost roztoků, pH. Definování a výpočty pH.
5. Extrakce biochemické složky z biologického materiálu.
6. Extrakce bílkovin.
7. Kvalitativní reakce bílkovin.
8. Histochemické důkazy tuků a cukrů.
9. Chromatografické dělení aminokyselin.
10.Funkce membrán. Stanovení osmotické hodnoty buňky.
11.Extrakce enzymu.
12.Extrakce a stanovení aktivity enzymu.
13.Vliv fyzikálních faktorů na buňky.
14.Vliv toxických látek na buňky.
15.Zápočet.

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Alberts et all:Základy buněčné biologie, Espero Publisshing, Ústí nad Labem, 2005
Rosypal S. a kol. Nový přehled biologie, Scientia 2003
Nečas, O. a kol.: Obecná biologie. H & H, Praha 2000.

Literatura doporučená studentům Watson,J.,D.: Molekulární biologie genu. Academia, Praha, 1982.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Při zkoušce musí kandidát prokázat znalost základních pojmů a terminologie oboru.
(Hodnocení: 70-80% bodů ..... dobře
81-90% bodů ..... velmi dobře
91-100 bodů ..... výborně)

Sylabus MOLGENE - Molekulární genetika
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Červinka Miroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 6 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Dědičnost patři mezi základní vlastnosti všech živých organismů. Genetika je vědní obor, který studuje zákonitosti dědičnosti na všech úrovních od molekulární (DNA) přes chromosomovou a buněčnou, až po úroveň organismů a dědičnost populací. Do genetiky patři také studium proměnlivosti genetické informace na všech úrovních.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základy vědního oboru genetika, tedy se základními principy dědičnosti a proměnlivosti živých organismů. Dědičnost i proměnlivost jsou základní vlastnosti všech živých organismů. Po absolvování tohoto předmětu by student měl znát základní terminologii oboru a měl by uměl vysvětlit buněčné a molekulární principy, které jsou základem toho, že potomci mají stejné nebo podobné znaky jako jejich rodiče a jak je proměnlivost organismů ovlivněna genetickými faktory a faktory vnějšího prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program přednášek:
1. Úvod, zákl.pojmy, historický vývoj genetiky, jaderná a mimojaderná dědičnost.
2. Molekulární základy dědičnosti a proměnlivosti. Základní role DNA.
3. Chromozomové základy dědičnosti, základy cytogenetiky, chromozómová determinace pohlaví.
4. Genetika mnohobuněčných organismů - Johann Gregor Mendel a jeho objevy, segregace a kombinace alel, alelová
analýza, monohybrid, dihybrid, dominance,
neúplná dominance, kodominance.
5. Vazba genů, experimenty T. H. Morgana, crossing-over, genetické mapování, síla vazby.
6. Genové interakce: reciproká interakce, dominantní epistáze, inhibice, recesivní epistáze.
7. Kvantitativní znaky, polygeny, koeficient dědivosti,
8. Rozmnožování pohlavní a nepohlavní , chromosomové určení pohlaví, pohlavně vázané znaky, numerické a strukturální aberace pohlavních chromozomů.
9. Mimojaderná dědičnost, plazmidy, matroklinita,
10. Genetika populací, autogamie, panmixie, Hardy-Weinbergův zákon, náhodný posun gen. rovnováhy.
11. Genomové mutace, chromozómové aberace, fyzikální a chemické mutageny, reparační procesy.
12.Genetika člověka, genealogie, studium dvojčat, cytogenetika.
12.Šlechtění rostlin a živočichů, ploidizace, heterozní efekt, inbreeding, umělá inseminace a přenos embryí.
13.Klonování živočichů a člověka, biologické základy, etické a legislativní problémy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Rosypal S. a kol. Nový přehled biologie, Scientia 2003
Nečas, O. a kol.: Obecná biologie. H & H, Praha 2000.

Literatura doporučená studentům Kočárek, E.: Genetika, Scientia, 2004.
Alberts et all:Základy buněčné biologie, Espero Publisshing, Ústí nad Labem, 2005

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška písemná a ústní.

Sylabus MYKOLOG - Mykologie
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pitelková Petra

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Charakteristika houbové říše, vznik a vývoj hub, toxicita hub

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Charakteristika houbové říše, vznik a vývoj hub

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Systematické třídění hub, přehled systému hub
2. Stavba houbové buňky, morfologie houbové stélky
3. Rozmnožování a genetika hub
4. Fyziologie a výživa, metabolismus
5. Ekologie
Koloběh uhlíku, dusíku, rozšíření hub,ekologické skupiny, dekomposice, strategie populací, mykorrhiza, houby patogenní na člověku a na zvířatech, zastoupení hub v hlavních ekosystémech
6. Toxiny hub
7. Léčivé houby
8. Průmyslové využití hub
9. Pěstování jedlých hub a jejich látkové složení

Literatura, na níž je předmět vystavěn Klán J. (1989): Co víme o houbách, SPN, Praha
Váňa J. ( 1996): Systém a vývoj houbových organismů. Universita Karlova Praha.

Literatura doporučená studentům Kalina T., Váňa J. (2005): Sinice, řasy , houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. UK Praha.
Gryndler M. (2004): Mykorhizní symbióza, Academia Praha.
Hudson H.J(1986): Fungl Biology. Cambridge.
Carlile M.J. et Watkinson S.C. (2006): The Fungi. Academic Press
Gravesen S., Frisvad J.C., Samson R.A (1994): Microfungi. Munksgaard Kopenhagen.
Dix N.J., Webster J. (1995): Fungl Ekology. Chapman et Hall London

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu účast na semináři min. 70 %, prezentace na zadané téma, kolokvium - ústní pohovor se všemi naráz

Sylabus MYSLST - Myslivost
2007

Sylabus NAKRAZP - Nauka o krajině a životním prostředí
2025

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: přednáška 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Hlavním obsahem předmětu je úvod do krajinné ekologie, včetně problematiky ochrany přírody a krajiny.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získání základních znalostí o krajině - přírodní a kulturní krajině, ochraně krajiny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Charakteristika krajiny jako geoystému.
2. Přírodní krajina.
3. Kulturní krajina.
4. Ochrana krajiny a přírody.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš M.: Základy ekologie a ochrana životního prostředí. Scientia, Praha 2005.
Demek J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. MU Brno, 1999.
Lipský Z.: Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. NUK, Praha 1998
Sádlo J, Storch D.: Biologie krajiny. Vesmír 2001

Literatura doporučená studentům Buzek L.: Životní prostředí. Terminologický slovník. At.Milata, Ostrava 1993.
Demek J.: Obecná geomorfologie. Academia, Praha 1987.
Zlatník A. a kol.: Základy ekologie. SZN Praha 1973.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška ze znalostí problematiky a terminologie.

Sylabus NAKRZP - Nauka o krajině a životním prostředí
2012

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pech Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 4 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 8 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Hlavním obsahem předmětu je úvod do krajinné ekologie, včetně problematiky ochrany přírody a krajiny.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získání základních znalostí o krajině - přírodní a kulturní krajině, ochraně krajiny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Charakteristika krajiny jako geoystému.
2. Přírodní krajina.
3. Kulturní krajina.
4. Ochrana krajiny a přírody.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš M.: Základy ekologie a ochrana životního prostředí. Scientia, Praha 2005.
Demek J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. MU Brno, 1999.
Lipský Z.: Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. NUK, Praha 1998
Sádlo J, Storch D.: Biologie krajiny. Vesmír 2001

Literatura doporučená studentům Buzek L.: Životní prostředí. Terminologický slovník. At.Milata, Ostrava 1993.
Demek J.: Obecná geomorfologie. Academia, Praha 1987.
Zlatník A. a kol.: Základy ekologie. SZN Praha 1973.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Dílčí zkouška, včetně terminologie.

Sylabus NATPROT - Ochrana přírody a krajiny
2013

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M. (1999): Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha.
Löw, J. et Míchal, I. (2003): Krajinný ráz. – Lesní práce, Praha.
Petříček, V. (1999): Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha.
Petříček, V. et Míchal, I. (1999): Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J. (2001): Biologické principy ochrany přírody. – Portál, Praha.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J. (2011): Úvod do biologie ochrany přírody. – Portál, Praha.
Pivnička, K. et Braniš, M. (1998): Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha.
Storch, D. et Mihulka, S. (2000): Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha.
Ústřední seznam ochrany přírody. - AOPK ČR, Praha 20005.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/92 Sb., Vyhláška č. 395/92 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).

Literatura doporučená studentům Begon, M. et al.: Ecology. From individuals to ecosystems. Blackwell Publishing, Oxford, 2006.
Chytrý, M., Kučera, T. et M. Kočí [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha.
Procházka, F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus OBDIDBI - Obecná didaktika biologie
2014

Sylabus OBECBOT - Obecná botanika
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Wagnerová Zuzana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 3 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 7 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základním cílem předmětu je seznámit posluchače se strukturou a funkcí základních stavebních jednotek rostlinného organizmu z pohledu cytologického, histologického a organologického. Důraz je kladen na aspekty ontogenetické a fylogenetické. Výklad tohoto předmětu je chápán i z hlediska ekologického (anatomické a morfologické adaptace rostlin na faktory ekologické) a z hlediska užitkovosti rostlin. Zohledněn je i aspekt didaktický.
Laboratorní cvičení probíhají v návaznosti na přednášky, s praktickým pozorováním mikroskopické a makroskopické stavby rostlinných buněk, pletiv a orgánů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět seznámí studenty s cytologickou, morfologickou a organologickou strukturou základních jednotek rostlinného organizmu. Důraz je kladen na funkce jednotlivých stavebních jednotek a aspekty ontogenetické, fylogenetické a ekologické.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod, historický vývoj poznatků. Cytologie – rostlinná buňka, protoplast.
2. Cytologie – jádro, dělení jader.
3. Cytologie – produkty protoplastu – buněčná stěna.
4. Histologie – úvod. Pletiva dělivá a krycí.
5. Histologie – provětrávací, nasávací, vyměšovací, vodivá pletiva.
6. Histologie – mechanická, asimilační, zásobní pletiva.
7. Organologie – rostlinné orgány. Úvod. Kořen.
8. Organologie – stonek.
9. Organologie – list.
10. Organologie – květ.
11. Organologie – květenství.
12. Organologie – tyčinka, plodolist.
13. Organologie – opylení, oplození.
14. Organologie – semeno, plod.
15. Střídání jaderných fází, rodozměna.

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Dostál, P.: Anatomie a morfologie rostlin v pojmech a nákresech. – UK, Praha, 2003.
Jurčák, J.: Komentovaný atlas. Anatomie Vyšších rostlin. - Nakladatelství Veselý, Třebíč. 2007.
Kincl, M.: Cvičení z anatomie a morfologie rostlin. - VŠ skriptum, Ped. fak., Ostrava,1981.
Luxová, M.: Zemědělská botanika I. Anatomie a morfologie rostlin. - SZN, Praha, 1974.
Penka, M.: Všeobecná botanika I. Základy morfologie rostlin. - SNP, Praha, 1983.
Pazourek, J: Atlas anatomické stavby rostlin. - PřF UK, Praha, 1992.
Rosypal, S. et al.: Nový přehled biologie. – Scientia, Praha, 2003.
Skalický, M. et Novák, J.: Botanika I. Anatomie a morfologie rostlin. - ČZU, Praha, 2007
Slavíková, Z.: Morfologie rostlin. – Karolinum, UK, Praha, 2002.
Luxová, M.: Zemědělská botanika I. Anatomie a morfologie rostlin. - SZN, Praha, 1974.
Votrubová, O.: Anatomie rostlin. - Karolinum, UK, Praha, 1996.

Literatura doporučená studentům Benda, V. et al.: Biologie I. – VŠCHT Praha, 1996.
Černohorský, Z.: Základy rostlinné morfologie. - SNP, Praha, 1967.
Dušková, J.: Vybrané kapitoly z anatomie rostlin (pro farmaceuty). - Karolinum, Praha, 1995.
Hadač, E. et al.: Praktická cvičení z botaniky. - SNP, Praha, 1967.
Slavíková, Z.: Morfologie rostlin. - SNP, Praha, 1984.
Střihavková, H.: Praktikum z botaniky. - SNP, Praha 1978.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky k udělení zápočtu:
aktivní účast ve cvičeních, 2 průběžné testy (úspěšnost min. 70%, možnost 2 oprav). Předložení protokolů ze cvičení na vysokoškolské úrovni.
Ústní zkoušce předchází zkouška praktická – cca 50 přírodnin. Při výsledné klasifikaci budou zohledněny i výsledky z průběžných testů.

Sylabus OBECZOO - Obecná zoologie
2010

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 7 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je připravit studenty na zoologické systematické disciplíny. Obsahem přednášky jsou základy anatomie a morfologie bezobratlých živočichů i obratlovců, včetně evoluce jednotlivých orgánů a orgánových soustav. Studenti budou seznámeni s podrobnou morfologií orgánů jednotlivých skupin bezobratlých a obratlovců, a získají znalosti zoologického pojmosloví.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Základy anatomie a morfologie bezobratlých živočichů i obratlovců, včetně evoluce jednotlivých orgánů a orgánových soustav. Studenti budou seznámeni s podrobnou morfologií orgánů jednotlivých skupin bezobratlých a obratlovců, a získají znalosti zoologického pojmosloví.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Embryonální základ orgánových soustav (stavba a typy vajíček, druhy rýhování, formování zárodečných listů, tělní dutiny, vznik orgánových soustav)
2. Oporné struktury bezobratlých, schránky, vnější kostra členovců, končetiny a jejich deriváty, ambulakrální soustava ostnokožců
3. Kosterní soustava obratlovců (typy osifikací, stavba a druhy kostí, žaberní oblouky : stavba a jejich deriváty, anatomie lebky, stavba axiálního skeletu, typy obratlů); kostra končetin (vývoj párových končetin, anatomie končetin a jejich pletenců, vznik žeber)
4. Pokryv těla a svalová soustava (pokožka bezobratlých, struktura kůže a její deriváty, druhy svaloviny : branchiální, epaxiální a hypaxiální svalstvo)
5. Trávicí soustava (typy trávící soustavy bezobratlých, trávící žlázy, anatomie zubů a typy dentice, anatomie a adaptace trávicího traktu na typ potravy)
6. Dýchací soustava (vzdušnice, plicní vaky, žábra, plíce, stavba, adaptace, různé hlasové orgány)
7. Oběhový a lymfatický systém, žlázy s vnitřní sekrecí (krevní buňky, ontogenetický a evoluční vývoj krevního řečiště, stavba žláz s vnitřní sekrecí)
8. Vylučovací a pohlavní soustava (protonefiridie, metanefridie, ontogenetický vývoj a stavba močopohlavní soustavy, vznik a anatomie ledvin)
9. Nervová soustava (NS bezobratlých, CNS : ontogenetický a evoluční vývoj, anatomie, periferní nervstvo)
10. Smyslové orgány (senzily, stavba postranní smyslové čáry, hmatových, chuťových a olfaktorických receptorů, anatomie ucha, sluchové kůstky, rovnovážný orgán, stavba oka).
11. Larvy živočichů podle skupin a vývoje.

Literatura, na níž je předmět vystavěn BRUSCA, R.C. a G.J. BRUSCA, 1990: Invertebrates. - Sinauer Associates, Inc., Sunderland, Massachusetts.
GILBERT, S.F. 1997. Developmental Biology. Sinauer Associates, Inc. Publishers. Sunderland, Massachusetts. Fifth Edition.
JARVIK, E., 1980: Basic Structure and Evolution of Vertebrates. - Academic Press.
KARDONG, K.V., 1995: Vertebrates. Comparative anatomy, function, evolution. Wm.C. Brown Publishers.
KÜKENTHAL, W. a M. RENNER, 1978: Leitfaden für das Zoologische Praktikum. 17. vydání. - VEB Gustav Fischer Verlag, Jena.
Paleček J.: Biologie buňky II. Základy mikroskopické histologie. Karolinum, Praha, 1996.
Paleček J.: Obecná zoologie, Praktická cvičení III. Rozmnožování živočichů. SPN, Praha, 1989.
Roček Z. 2002: Historie obratlovců (Evoluce, fylogeneze, systém). Academia, Praha 2002.
ROMER, A.S. a T.S. PARSONS, 1977: The Vertebrate Body. - W.B. Sounders Company.
SIGMUND L., HANÁK V., PRAVDA O. 1992. Zoologie strunatců. Univerzita Karlova, Praha.
Sládeček F.: Rozmnožování a vývoj živočichů. Academia, Praha, 1986.
Zrzavý J. 2006. Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 255 p.

Literatura doporučená studentům BRUSCA, R.C. a G.J. BRUSCA, 1990: Invertebrates. - Sinauer Associates, Inc., Sunderland, Massachusetts.
GILBERT, S.F. 1997. Developmental Biology. Sinauer Associates, Inc. Publishers. Sunderland, Massachusetts. Fifth Edition.
JARVIK, E., 1980: Basic Structure and Evolution of Vertebrates. - Academic Press.
KARDONG, K.V., 1995: Vertebrates. Comparative anatomy, function, evolution. Wm.C. Brown Publishers.
KÜKENTHAL, W. a M. RENNER, 1978: Leitfaden für das Zoologische Praktikum. 17. vydání. - VEB Gustav Fischer Verlag, Jena.
Paleček J.: Biologie buňky II. Základy mikroskopické histologie. Karolinum, Praha, 1996.
Paleček J.: Obecná zoologie, Praktická cvičení III. Rozmnožování živočichů. SPN, Praha, 1989.
Roček Z. 2002: Historie obratlovců (Evoluce, fylogeneze, systém). Academia, Praha 2002.
ROMER, A.S. a T.S. PARSONS, 1977: The Vertebrate Body. - W.B. Sounders Company.
SIGMUND L., HANÁK V., PRAVDA O. 1992. Zoologie strunatců. Univerzita Karlova, Praha.
Sládeček F.: Rozmnožování a vývoj živočichů. Academia, Praha, 1986.
Zrzavý J. 2006. Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 255 p.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - aktivní účast na cvičeních, úspěšné plnění průběžných testů, předložení protokolů.
Zkouška - písemná a ústní.

Sylabus OBEEKOL - Obecná ekologie
2010

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Ekologie jako věda je studium vztahů mezi organismy navzájem a mezi organismy a jejich prostředím (fysikálním, chemickým a biologickým). Za cíl si klade vysvětlit rozšíření, početnost a změny v rozšíření a početnosti těchto organismů. Intuitivně je blízká každému pozorovateli přírody. Ekologii můžeme rozčlenit do čtyř úrovní: 1) úroveň jedince, 2) úroveň populací, 3) úroveň společenstev a 4) úroveň ekosystémů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je získání vědomostí o rozšíření, početnosti a změnách v rozšíření a početnosti organismů. Intuitivně je blízká každému pozorovateli přírody. Ekologii můžeme rozčlenit do čtyř úrovní: 1) úroveň jedince, 2) úroveň populací, 3) úroveň společenstev a 4) úroveň ekosystémů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Definice pojmu ekologie a základních pojmů ekologie. Ekologie jako interdisciplinární obor. Vymezení ekologie oproti jiným vědním oborům jako jsou: evoluční ekologie, ochrana přírody, ochrana životního prostředí apod.
2. Organismus a prostředí. Základní faktory, teplota, přítomnost vody/vlhkost, záření, atmosférický tlak, atmosférické proudění, salinita, hydrostatický tlak, hustota/viskosita vody.
3. Organismus a prostředí. Limity tolerance, optimum, ekologická nika. Ekologické zdroje a jejich využití populacemi.
4. Populace. Definice, mortalita a natalita závislá na hustotě, růst a jeho regulace, modely růstu populace s přerušovaným/kontinuálním rozmnožováním.
5. Populace. Věková struktura, tabulky přežívání a množivosti, růst věkově strukturovaných populací a jejich modelování. Životní strategie.
6. Interakce mezi populacemi. Přehled možností, kompetice. Podrobnejsi informace jsou na
7. Interakce mezi populacemi. Predace, mutualismus.
8. Společenstvo. Druhová rozmanitost: definice, příčiny. Role disturbance, role predace. Produktivita a druhová rozmanitost. Druhová rozmanitost a stabilita. Osidlování ostrovů, role zásobníku druhů. Vztah počtu druhů a plochy.
9. Společenstvo/Ekosystém. Ekologická sukcese.
10. Ekosystém. Tok energie a koloběhy prvků, trofická struktura, účinnost transformace, primární produkce, sekundární produkce, dekomposice.
11. Člověk a biosféra. Antropogenní faktory - historický přehled působení člověka.
12. Sběr dat v ekologii: ekologie vs. "natural history", srovnání v čase, srovnání v prostoru, hypotéza, analýza dat. Experimenty: cílené testy hypotéz manipulativním zásahem (typicky změnou populační hustoty nějakého druhu, jehož vliv má být prokázán) A modely: representace těch částí systému, které člověk považuje za podstatné, vyšetřování chování modelu, predikce, co lze vyvodit ze shody (resp. neshody) predikce s terénními daty.
13. Ostrovy - kolonizace a invaze, ostrovní efekty v reálném prostředí, ekologická invaze.
14. Migralita - stěhování a šíření populace: migralita živočichů, šíření populace rostlin, invaze cizích druhů.
15. Důležité ekosystémy v ČR a struktura jejich společenstev, biom jako globální ekosystém, biosféra, ekologická katastrofa.
16. Základní rozdíly mezi terestrickými a vodními ekosystémy.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R, Ekologie. jedinci. populace a společenstva., Universita Palackého Olomouc. 1997. 950 s.
Storch, D., Mihulka, S., Úvod do současné ekologie, Portál s. r. o. Praha. 2000. 156 s.

Literatura doporučená studentům Duvigneaud, P., Ekologická syntéza, Academia. Praha. 1988. 320 s.
Jakrlová, J., Pelikán, J., Ekologický slovník terminologický a výkladový, Fortuna Praha. 1999. 144 s.
Laštůvka, Z., Krejčová, P., Ekologie, Konvoj Brno. 2000. 184 s.
Odum, E. P., Základy ekologie, Academia Praha. 1977. 733 s.
Losos, B., Ekologie živočichů. SPN, Praha. 1984.
Slavíková, J., Ekologie rostlin. SPN, Praha. 1986.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška písemná (test) a doplňující ústní.

Sylabus OBOT - Obecná botanika
2007

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Wagnerová Zuzana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 3 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

GENEZ Genetika

Anotace předmětu Seznamujeme posluchače se strukturou a funkcí stavebních jednotek rostlinného organismu z pohledu cytologického, histologického a organologického. Výklad je podáván i z hlediska ekologického (anatomické a morfologické adaptace rostlin na ekologické faktory) a z hlediska užitkovosti rostlin. Cvičení probíhají v návaznosti na přednášky.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Základním cílem předmětu je seznámit posluchače se strukturou a funkcí základních stavebních jednotek rostlinného organismu z pohledu cytologického, histologického a organologického. Důraz je kladen na hlediska ontogenetická a fylogenetická. Výklad tohoto předmětu je chápán i z hlediska ekologického (anatomické a morfologické adaptace rostlin na faktory ekologické) a z hlediska užitkovosti rostlin. Zohledněn je i aspekt didaktický. Laboratorní cvičení probíhají v návaznosti na přednášky, s praktickým pozorováním mikroskopické a makroskopické stavby rostlinných pletiv a orgánů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky OSNOVA PŘEDNÁŠEK
1. Úvod do cytologie - rostlinná buňka, protoplast.
2. Cytologie - jádro, dělení jader.
3. Cytologie - produkty protoplastu, buněčná stěna.
4. Histologie - rostlinná pletiva. Úvod. Pletiva dělivá a krycí.
5. Histologie - provětrávací, nasávací, vyměšovací, vodivá pletiva.
6. Histologie - mechanická, asimilační, zásobní pletiva.
7. Organologie - rostlinné orgány. Úvod. Kořen.
8. Organologie - stonek.
9. Organologie - list.
10. Organologie - květ.
11. Organologie - květenství.
12. Organologie - tyčinka, plodolist.
13. Organologie - opylení, oplození.
14. Organologie - semeno, plod.
15. Střídání jaderných fází, rodozměna.

OSNOVA CVIČENÍ
1. Úvod do laboratorního cvičení.
2. Cytologie - protoplast.
3. Cytologie - produkty protoplastu, buněčná stěna.
4. Histologie - pletiva dělivá a krycí.
5. Histologie - pletiva provětrávací, nasávací, vyměšovací.
6. Histologie - pletiva mechanická, asimilační, zásobní.
7. Organologie - kořen.
8. Organologie - stonek.
9. Organologie - list.
10. Organologie - květ.
11. Organologie - květenství.
12. Organologie - tyčinka, plodolist.
13. Organologie - opylení, oplození.
14. Organologie - semeno, plod.
15. Střídání jaderných fází, rodozměna, zápočty.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Černohorský Z. (1967): Základy morfologie rostlin. - SPN, Praha.
Kincl M. (1981): Cvičení z anatomie a morfologie rostlin. - PF, Ostrava.
Luxová M. (1974): Zemědělská botanika 1. Anatomie a morfologie rostlin. - SZN, Praha.
Penka (1970): Všeobecná botanika. Základy morfologie rostlin. - SPN, Praha.
Romanovský A. et al. (1985): Obecná biologie. - SPN, Praha.
Rozsypal S. (1987, 1995): Přehled biologie. - SPN, Praha.
2003 Nový přehled biologie
Pecharová E. et Hejný S. (1993): Botanika 1. - Č. Budějovice.
Slavíková Z. (2002): Morfologie rostlin. - UK, Karolinum, Praha.
Slavíková Z. (1984): Morfologie rostlin. - SPN, Praha.
Votrubová O. (1996): Anatomie rostlin. - Karolinum, Praha
Dostál P. (2003): Anatomie a morfologie rostlin v pojmech a nákresech. - Karolinum, Praha.

Literatura doporučená studentům Dušková J. (1995): Vybrané kapitoly z anatomie rostlin (pro farmaceuty). - Karolinum, Praha.
Habrová V. (1986): Biologická technika. - SPN, Praha.
Nečas O. (1989): Biologie. - Avicenum, Praha.
Pazourek (1994): Rostlinná buňka. - SPN, Praha.
Rozsypal S. et al. (1996): Úvod do molekulární biologie (2 díly). - Academia, Praha.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu a) Sbírka různých typů listů (10 jednoduchých, 5 složených).
b) Sbírka různých typů plodů (suché, dužnaté, souplodí, plodenství).
c) Sbírka různých typů květenství (5 hroznovitých, 5 vrcholičnatých).
d) V průběhu semestru dva kontrolní testy:
1. Rostlinná buňka, rostlinná pletiva
2. Rostlinné orgány (ZŠ min.úspěšnost 70%, SŠ min.úspěšnost 75%).
e) Ústní zkoušce předchází zkouška praktická - 50 přírodnin, vč. jejich popisu morfologického, případně anatomického (mikroskopické preparáty), ZŠ min. úspěšnost 70%, SŠ min. úspěšnost 75%.

Sylabus OBRATCR - Obratlovci ČR
2013

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Andreas Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět se zabývá sladkovodními rybami, obojživelníky, plazy, ptáky a savci západního Palearktu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Hlavní pozornost je věnována druhům pravidelně se vyskytujícím na Evropském kontinentu, především taxonům zjištěným na území České republiky. U jednotlivých druhů je zmíněno, rozšíření v ČR i v Evropě, ekologické nároky, faktory ovlivňující početnost, vývoj populace v ČR ve 20. století, problematika ochrany druhu. Součástí předmětu je i cvičení, které probíhá formou několika jedno- až dvou- denních exkursí v různých obdobích (členěno podle na exkurzích nejčastěji pozorovaných obratlovců – ptáků): 1) v době zimování; 2) v době jarních migrací; 3) v hnízdní době. Tato exkurse navazuje na základní zoologickou exkursi (2. ročník).

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Základní osnova předmětu:
ochrana druhů a ochrana biotopů
ekologie ryb
ryby
ekologie obojživelníků
obojživelníci
ekologie plazů
plazi
ekologie ptáků
ptáci I – potáplice, potápky, veslonozí, brodiví, plameňáci, vrubozobí
ptáci II – dravci, hrabaví,
ptáci III – krátkokřídlí, dlouhokřídlí, měkkozobí, kukačky,
ptáci IV – sovy, srostloprstí, šplhavci
ptáci V – pěvci
ekologie savců
savci I – hmyzožravci
savci II – hlodavci, zajíci
savci III – netopýři
savci IV – šelmy
savci V – sudokopytníci.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Maitland P.S. & Linsell K., 2006: Guide to freshwater fish of Britain and Europe. Philip's, London, 272 str.
Arnold N. & Ovenden D., 2004: A field guide to the reptiles and amphibians of Britain and Europe. Reprint with corrections of the second edition. HarperCollins Publishers, London, 288 str.
Moravec J., 1994: Atlas rozšíření obojživelníků v České republice. Atlas of Czech Amphibians. Praha: Národní muzeum, 136 pp.
Cramp S., Simmons K.E.L. & Perrins C.M. 1977-94: The birds of the Western Palearctic. Vol. I-IX.: Buntings and New World Warblers. Oxford University Press, Oxford and New York.
Mullarney K., Svensson L., Zetterstrom D. & Grant P.J., 2001: The complete guide to the birds of Europe. HarperCollins Publishers, London, 400 str.
Šťastný K., Bejček V. & Hudec K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha, 463 str.
Anděra M. & Horáček I., 2005: Poznáváme naše savce. Sobotáles, Praha, 327 str.
MacDonald D. & Barrett P., 1993: Collins field guide mammals of Britain and Europe. First edition. HarperCollins Publishers, London, 312 str.

Literatura doporučená studentům Banarescu,P, 1991: Zoogeography of Fresh Waters, Volume 1-3. Aula-Verlag Wiesbaden
Kottelat, M., 1997: European freshwater fishes. Biologia, vol. 52/Suppl. 5
Engelmann W-E., Fritzsche J., Günther R. & Obst F. J., 1993: Lurche und Kriechtiere Europas. Radebeul: Neumann Verlag, 440 pp.
Gasc J.-P., Cabela A., Crnobrnja - Isailovic J., Dolmen D., Grossenbacher K., Haffner P., Lescure J., Martens H., Martínez Rica J. P., Maurin H., Oliveira M. E., Sofianidou T. S., Veith M. & Zuiderwijk A. (eds.): Atlas of Amphibians and Reptiles in Europe. Paris: Societas Europaea Herpetologica & Muséum National ď Histoire Naturelle (IEGB/SPN), 496 pp.
Mitchell-Jones A.J. et al. (1999): The Atlas of European Mammals. London: Academic Press, 484 pp.
Cepák J., Klvaňa P., Škopek J., Schropfer L., Jelínek M., Hořák D., Formánek J., Záribnický J. 2008: Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Aventinum, Praha, 607 str.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Na semináři, který probíhá formou turnusových exkurzí, je povinná 100% účast.
Zkouška se skládá z praktické (poznávání obratlovců žijících na území ČR) a ústní části.

Sylabus OBZOO - Obecná zoologie
2010

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

FYZIVS Fyziologie živočichů

FYZIVZ Fyziologie živočichů

GENES Genetika

GENEZ Genetika

Anotace předmětu Cílem předmětu je připravit studenty na zoologické systematické disciplíny. Obsahem přednášky jsou základy anatomie a morfologie bezobratlých živočichů i obratlovců, včetně evoluce jednotlivých orgánů a orgánových soustav. Studenti budou seznámeni s podrobnou morfologií orgánů jednotlivých skupin bezobratlých a obratlovců, a získají znalosti zoologického pojmosloví.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Základy anatomie a morfologie bezobratlých živočichů i obratlovců, včetně evoluce jednotlivých orgánů a orgánových soustav. Studenti budou seznámeni s podrobnou morfologií orgánů jednotlivých skupin bezobratlých a obratlovců, a získají znalosti zoologického pojmosloví.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Embryonální základ orgánových soustav (stavba a typy vajíček, druhy rýhování, formování zárodečných listů, tělní dutiny, vznik orgánových soustav)
2. Oporné struktury bezobratlých, schránky, vnější kostra členovců, končetiny a jejich deriváty, ambulakrální soustava ostnokožců
3. Kosterní soustava obratlovců (typy osifikací, stavba a druhy kostí, žaberní oblouky : stavba a jejich deriváty, anatomie lebky, stavba axiálního skeletu, typy obratlů); kostra končetin (vývoj párových končetin, anatomie končetin a jejich pletenců, vznik žeber)
4. Pokryv těla a svalová soustava (pokožka bezobratlých, struktura kůže a její deriváty, druhy svaloviny : branchiální, epaxiální a hypaxiální svalstvo)
5. Trávicí soustava (typy trávící soustavy bezobratlých, trávící žlázy, anatomie zubů a typy dentice, anatomie a adaptace trávicího traktu na typ potravy)
6. Dýchací soustava (vzdušnice, plicní vaky, žábra, plíce, stavba, adaptace, různé hlasové orgány)
7. Oběhový a lymfatický systém, žlázy s vnitřní sekrecí (krevní buňky, ontogenetický a evoluční vývoj krevního řečiště, stavba žláz s vnitřní sekrecí)
8. Vylučovací a pohlavní soustava (protonefiridie, metanefridie, ontogenetický vývoj a stavba močopohlavní soustavy, vznik a anatomie ledvin)
9. Nervová soustava (NS bezobratlých, CNS : ontogenetický a evoluční vývoj, anatomie, periferní nervstvo)
10. Smyslové orgány (senzily, stavba postranní smyslové čáry, hmatových, chuťových a olfaktorických receptorů, anatomie ucha, sluchové kůstky, rovnovážný orgán, stavba oka).
11. Larvy živočichů podle skupin a vývoje.

Literatura, na níž je předmět vystavěn BRUSCA, R.C. a G.J. BRUSCA, 1990: Invertebrates. - Sinauer Associates, Inc., Sunderland, Massachusetts.
GILBERT, S.F. 1997. Developmental Biology. Sinauer Associates, Inc. Publishers. Sunderland, Massachusetts. Fifth Edition.
JARVIK, E., 1980: Basic Structure and Evolution of Vertebrates. - Academic Press.
KARDONG, K.V., 1995: Vertebrates. Comparative anatomy, function, evolution. Wm.C. Brown Publishers.
KÜKENTHAL, W. a M. RENNER, 1978: Leitfaden für das Zoologische Praktikum. 17. vydání. - VEB Gustav Fischer Verlag, Jena.
Paleček J.: Biologie buňky II. Základy mikroskopické histologie. Karolinum, Praha, 1996.
Paleček J.: Obecná zoologie, Praktická cvičení III. Rozmnožování živočichů. SPN, Praha, 1989.
Roček Z. 2002: Historie obratlovců (Evoluce, fylogeneze, systém). Academia, Praha 2002.
ROMER, A.S. a T.S. PARSONS, 1977: The Vertebrate Body. - W.B. Sounders Company.
SIGMUND L., HANÁK V., PRAVDA O. 1992. Zoologie strunatců. Univerzita Karlova, Praha.
Sládeček F.: Rozmnožování a vývoj živočichů. Academia, Praha, 1986.
Zrzavý J. 2006. Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 255 p.

Literatura doporučená studentům BRUSCA, R.C. a G.J. BRUSCA, 1990: Invertebrates. - Sinauer Associates, Inc., Sunderland, Massachusetts.
GILBERT, S.F. 1997. Developmental Biology. Sinauer Associates, Inc. Publishers. Sunderland, Massachusetts. Fifth Edition.
JARVIK, E., 1980: Basic Structure and Evolution of Vertebrates. - Academic Press.
KARDONG, K.V., 1995: Vertebrates. Comparative anatomy, function, evolution. Wm.C. Brown Publishers.
KÜKENTHAL, W. a M. RENNER, 1978: Leitfaden für das Zoologische Praktikum. 17. vydání. - VEB Gustav Fischer Verlag, Jena.
Paleček J.: Biologie buňky II. Základy mikroskopické histologie. Karolinum, Praha, 1996.
Paleček J.: Obecná zoologie, Praktická cvičení III. Rozmnožování živočichů. SPN, Praha, 1989.
Roček Z. 2002: Historie obratlovců (Evoluce, fylogeneze, systém). Academia, Praha 2002.
ROMER, A.S. a T.S. PARSONS, 1977: The Vertebrate Body. - W.B. Sounders Company.
SIGMUND L., HANÁK V., PRAVDA O. 1992. Zoologie strunatců. Univerzita Karlova, Praha.
Sládeček F.: Rozmnožování a vývoj živočichů. Academia, Praha, 1986.
Zrzavý J. 2006. Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 255 p.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - aktivní účast na cvičeních, úspěšné plnění průběžných testů, předložení protokolů.
Zkouška - písemná a ústní.

Sylabus ODBPXBE - Odborná praxe
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Šafránková Ivana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: praxe 60 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Student si vybere podle svého zaměření 14 denní praxi (celkem 60 hod. - 6 hod. denně) v jedné z následujících organizací:
- přírodovědné sekce muzeí
- biologické ústavy i resortní ústavy zemědělského, lesnického a vodohospodářského výzkumu
- laboratoře s biologickým a ekologickým zaměřením
- botanické a zoologické zahrady
- správy národních parků a CHKO
- v podnicích na útvaru podnikového ekologa se zaměřením např. na vodní a odpadové hospodářství
- orgány a pracoviště veřejné správy, zabývající se problematikou životního prostředí a ochrany přírody (např. územní odbory Ministerstva životního prostředí, odbory životního prostředí při krajských a městských úřadech, inspekce životního prostředí, agentury ochrany přírody a krajiny) a to pouze v případě, když tuto praxi ve veřejné správě v rámci Bc. studia již neabsolvoval.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Prohloubení odborných praktických znalostí z oblasti biologie a ekologie. Provázání výuky a výzkumu s potřebami praxe. Připravit studenty na jejich další uplatnění v praxi.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Odborná 14 denní praxe (celkem 60 hod. - 6 hod. denně) v biologicky a ekologicky zaměřených organizacích.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Odborná literatura a legislativní normy dle zaměření pracoviště.

Literatura doporučená studentům 1) Platné legislativní normy v příslušném oboru činosti organizace
2) Odborná literatura podle oboru činnosti

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu U zápočtu student předloží:
- Potvrzení o absolvování odborné praxe v požadovaném rozsahu a včetně stručného hodnocení jeho činnosti.
- Protokol o průběhu praxe.

Sylabus OCHPRKR1 - Ochrana přírody a krajiny 1
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Student získá přehled základních biologických principů, které musí účinná ochrana přírody a krajiny akceptovat. Zároveň je seznámen s tím, jak se tyto principy promítají do tvorby sítě chráněných území - velkoplošná (VZCHÚ) a maloplošná chráněná území (MZCHÚ), do tvorby sítě evropsky významných lokalit (EVL) a do ochrany druhů, jejich biotopů a stanovišť. Velká pozornost je věnována praktickému zajištění územní ochrany, tj. monitoringu a inventarizaci, managementu a tvorbě plánů péče o chráněná území (VZCHÚ, MZCHÚ, EVL), dále praktickému zajištění druhové ochrany (legislativní ochrana, červené a černé seznamy, záchranné programy a kultivace). Ochrana přírody probíhá i ve volné krajině – významné krajinné prvky, přírodní parky, památné stromy, stromořadí, územní systém ekologické stability apod. V současné době roste význam ochrany krajiny – základy krajinné ekologie, hodnocení krajinného rázu, územní plánování.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámení s principy ochrany přírody respektujícími jak biologické zákonitosti tak společenské hodnoty, dále získání orientace v základní legislativě v ochraně přírody a v systému státní i neziskové složky ochrany přírody v ČR.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Biologie ochrany přírody (předmět ochrany přírody a krajiny, počátky státní ochrany přírody, současné zajištění ochrany přírody státem a nevládními organizacemi, základní ekologické principy ochrany přírody)
2) Druhová ochrana (legislativní zajištění druhové ochrany, praktická ochrana druhů – záchranné programy, záchranné stanice, záchranné kultivace, řízené zásahy na podporu ochrany druhů)
3) Územní ochrana (maloplošná a velkoplošná chráněná území, Natura 2000, péče o MCHÚ – plány péče, řízené zásahy, ekologie obnovy, inventarizace, průzkumy)
4) Druhová diverzita a diverzita stanovišť (základní principy biologické rozmanitosti, ostrovní biogeografie, fragmentace prostředí, invaze)
5) Volná krajina I (významné krajinné prvky, přechodně chráněné plochy, památné stromy, voda v krajině – ochrana přirozených toků, mokřadů, vodních ploch, pramenišť, retence vody v krajině, povodně, revitalizace, malé vodní elektrárny, rybniční hospodaření)
6) Volná krajina II (krajinný ráz – přírodní parky, územní systém ekologické stability, hospodaření ve volné krajině – lesnictví, zemědělství)
7) Dokumentace v ochraně přírody (Ústřední seznam ochrany přírody), stráž přírody, značení chráněných území v terénu a v mapových podkladech

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha, 1999.
Löw, J. et Míchal, I.: Krajinný ráz. – Lesní práce, Praha, 2003.
Petříček, V.: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et Míchal, I.: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J.: Biologické principy ochrany přírody. – Portál, Praha 2001.
Pivnička, K. et Braniš, M.: Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha, 1998.
Storch, D. et Mikulka, S.: Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha, 2000.

Literatura doporučená studentům Begon, M. et al.: Ekologie – jedinci, populace a společenstva. – UJEP, Olomouc, 1999.
Demek, J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. - MU, Brno, 1999.
Čeřovský, J.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999a.
Chytrý, M., Kučera, T., Kočí M., Grulich V. et Lustyk P. [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Mackovčin, P. et Sedláček, M.: Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 2001 - 2006.
Pokorný, J. et Roth, P.: Natura 2000 – Otázky a odpovědi. – AOPK ČR, Praha, 2001.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc, 2002.
Ústřední seznam ochrany přírody. - AOPK ČR, Praha 20005.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/1992 Sb.(ve znění pozdějších předpisů).
Vyhláška č. 395/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet: 100 % účast na seminářích (25 % řádně omluveno), 100% účast na terénních exkurzích (2-3) a vypracované protokoly z exkurzí
seminární práce = esej na vybrané téma z problematiky ochrany přírody a krajiny
závěrečný test se 2 opravnými termíny

Sylabus OCHPRKR2 - Ochrana přírody a krajiny 2
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět navazuje na poznatky k předchozího předmětu Ochrana přírody a krajiny 1 a provázání ochrany přírody a krajiny ČR s globálními problémy lidstva. Součástí předmětu je srovnání české a evropské legislativy v ochraně přírody a krajiny. Největší důraz je kladen na management (soubory řízených zásahů) zvláště chráněných druhů organismů a stanovišť, na ochranu přírody ve vztahu k biologické diverzitě, k invazím i expanzím a
k územnímu plánování. V závěru předmětu je proveden přehled dotační politiky ČR a EU ve vztahu k ochraně přírody a krajiny. V rámci několika exkurzí jsou pozorovány a procvičeny modelové příklady v jednotlivých problematikách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je prohloubení poznatků z předmětu Ochrana přírody a krajiny 1.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. -2. Ochrana biodiverzity, životního prostředí ve světě (trvale udržitelný rozvoj), mezinárodní úmluvy, ochrana přírody a ekonomika, finanční mechanismy ve světě
3. – 4. Legislativa v ochraně přírody a krajiny, financování ochrany přírody v ČR
5. – 6. Druhová ochrana na mezinárodní, evropské a národní úrovni, dotační mechanismy na podporu druhů a jejich populací, CITES
7. – 8. Invaze a expanze organismů, řešení problematiky, řízené zásahy proti šíření invazních a expanzivních organismů
9. – 10. Ochrana přírody na úrovni společenstev, EECONET, SMARAGD, Natura 2000, územní ochrana, ekologie obnovy, ekosystémový management – asanační, regulační, disturbační
11. – 13. management (řízené zásahy) na ochranu stanovišť: řízené zásahy v nelesních ekosystémech
14. – 15. management (řízené zásahy) na ochranu stanovišť: řízené zásahy v lesních ekosystémech
1. – 15. exkurze v terénu a specializované přednášky v blocích (dotační politika EU, CITES)

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha, 1999.
Háková, A., Klaudisová, A., Sádlo, J.: Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. Planeta XII, 3 – druhá část. – Ministerstvo životního prostředí, Praha, 2004.
Chytrý, M., Kučera, T., Kočí M., Grulich V. et Lustyk P. [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.Jersáková J. et Kindlmann P.: Zásady péče o orchidejová stanoviště. – Kopp, České Budějovice, 2004.
Löw, J. et Míchal, I.: Krajinný ráz. – Lesní práce, Praha, 2003.
Mackovčin, P. et Sedláček, M.: Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 2001 - 2006.
Petříček, V. et Míchal, I.: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V.: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Pivničková, M. [ed.]: Sborník dílčích zpráv z grantového projektu VaV 610/10/00 „Vliv hospodářských zásahů na změnu v biologické rozmanitosti ve zvláště chráněných územích“. – Příroda – supplementum, Praha, 2003.
Prach, K., Pyšek, P., Tichý, L., Kovář, P., Jongepierová, I. et Řehounková, K. [eds.]: Botanika a ekologie obnovy. – Zprávy České botanické společnosti. Materiály 21, Praha, 2006.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J.: Biologické principy ochrany přírody. – Portál, Praha 2001.
Pyšek, P. et Prach, K. [eds.]: Invazní rostliny v české flóře. – Zprávy České botanické společ.. Materiály 14, Praha, 1997.
Pyšek, P., Kubát, K. et Prach, K. [eds.]: Expanzní druhy domácí flóry a apofytizace krajiny. – Zprávy České botanické společnosti. Materiály 19, Praha, 2003.
Smejkal, J.: Rámcové zásady lesního hospodaření pro typy přírodních stanovišť v územích soustavy Natura 2000 v České republice. – AOPK ČR, Praha, 2003.
Storch, D. et Mikulka, S.: Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha, 2000.
Vačkář, D. [ed.]: Ukazatele změn biodiverzity. – Academia, Praha, 2005.

Literatura doporučená studentům Begon, M. et al.: Ekologie – jedinci, populace a společenstva. – UJEP, Olomouc, 1999.
Čeřovský, J.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.
Demek, J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. - MU, Brno, 1999.
Hora, J. [ed.]: Legislativa EU a ochrana přírody. Česká společnost ornitologická, Praha, 1998.
Just, T. et al.: Revitalizace vodního prostředí. - AOPK ČR, Praha, 2003.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Pivnička, K. et Braniš, M.: Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha, 1998.
Pokorný, J. et Roth, P.: Natura 2000 – Otázky a odpovědi. – AOPK ČR, Praha, 2001.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévn. druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, 18: 1–166, Praha, 2001.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc, 2002.
Ústřední seznam ochrany přírody. - AOPK ČR, Praha 20005.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/92 Sb.(ve znění pozdějších předpisů).
Vyhláška č. 395/92 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Směrnice č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (“směrnice o ptácích”)
Směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin (“směrnice o stanovištích“).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet:
1) 100 % účast na terénních exkurzích (25 % řádně omluveno) a vypracování protokolů
2) písemný test se 2 opravnými termíny

zkouška:
1) obhajoba seminární práce (zpracování plánu péče o maloplošné ZCHÚ) - forma ústní zkoušky

Sylabus OCHPRZP - Ochrana přírody a krajiny
2013

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium celoživotní: přednáška 14 hod. za semestr
studium celoživotní: seminář 14 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s principy ochrany přírody respektujícími jak biologické zákonitosti tak společenské hodnoty. Stručný přehled základních biologických principů, které musí účinná ochrana přírody a krajiny akceptovat. Promítnutí těchto principů do tvorby sítě chráněných území - velkoplošná (VZCHÚ) a maloplošná chráněná území(MZCHÚ), do tvorby sítě evropsky významných lokalit (EVL) a do ochrany druhů, jejich biotopů a stanovišť. Praktické zajištění územní ochrany, tj. monitoring a inventarizace, management a tvorba plánů péče o chráněná území (VZCHÚ, MZCHÚ, EVL). Praktické zajištění druhové ochrany (legislativní ochrana, červené a černé seznamy, záchranné programy a kultivace). Ochrana přírody ve volné krajině – územní systém ekologické krajiny, péče o památné stromy, stromořadí apod. Ochrana krajiny – základy krajinné ekologie, hodnocení krajinného rázu, územní plánování. Dotační politika státu ve vztahu k ochraně přírody a krajiny.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Osvojení principů ochrany přírody respektujícími jak biologické zákonitosti tak společenské hodnoty. Promítnutí těchto principů do územní ochrany (tvorba sítě chráněných území – VZCHÚ, MZCHÚ, sítě evropsky významných lokalit – EVL), do druhové ochrany (ochrana druhů, jejich biotopů a stanovišť), do obecné ochrany (významné krajinné prvky – VKP, památné stromy – PS, územní systém ekologické stability, ochrana krajinného rázu). Získání přehledu o praktickém zajištění všech typů ochrany přírody (územní, druhová, obecná), např. monitoring a inventarizace, management a tvorba plánů péče o chráněná území, legislativní ochrana, červené a černé seznamy, záchranné programy a kultivace. Seznámení s dotační politikou státu ve vztahu k ochraně přírody a krajiny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Biologie ochrany přírody (předmět ochrany přírody a krajiny, počátky státní ochrany přírody, současné zajištění ochrany přírody státem a nevládními organizacemi, základní ekologické principy)
2) Druhová ochrana (legislativní zajištění druhové ochrany, praktická ochrana druhů – záchranné programy, záchranné stanice, záchranné kultivace, řízené zásahy na podporu ochrany druhů, CITES)
3) Územní ochrana (maloplošná a velkoplošná chráněná území, Natura 2000, péče o MCHÚ – plány péče, řízené zásahy, ekologie obnovy, inventarizace, průzkumy)
4) Druhová diverzita a diverzita stanovišť (základní principy biologické rozmanitosti, ostrovní biogeografie, fragmentace prostředí, invaze)
5) Volná krajina I (významné krajinné prvky, přechodně chráněné plochy, památné stromy, voda v krajině – ochrana přirozených toků, mokřadů, vodních ploch, pramenišť, retence vody v krajině, povodně, revitalizace, malé vodní elektrárny, rybniční hospodaření)
6) Volná krajina II (krajinný ráz – přírodní parky, územní systém ekologické stability, hospodaření ve volné krajině – lesnictví, zemědělství)
7) Dokumentace v ochraně přírody, dotační politika státu v ochraně přírody a Evropské unie (Program péče o krajinu, Program obnovy přirozených funkcí krajiny, Agroenvironmentální programy)
8) 2- 3 exkurze: územní, druhová a obecná ochrany přírody a krajiny

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha, 1999.
Löw, J. et Míchal, I.: Krajinný ráz. – Lesní práce, Praha, 2003.
Petříček, V.: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et Míchal, I.: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J.: Biologické principy ochrany přírody. – Portál, Praha 2001.
Pivnička, K. et Braniš, M.: Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha, 1998.
Storch, D. et Mikulka, S.: Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha, 2000.

Literatura doporučená studentům Demek, J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. - MU, Brno, 1999.
Čeřovský, J.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999a.
Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M.: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Mackovčin, P. et Sedláček, M.: Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 2001 - 2006.
Pokorný, J. et Roth, P.: Natura 2000 – Otázky a odpovědi. – AOPK ČR, Praha, 2001.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc, 2002.
Ústřední seznam ochrany přírody. - AOPK ČR, Praha 20005.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/92 Sb.(ve znění pozdějších předpisů).
Vyhláška č. 395/92 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 1) závěrečný test se 2 opravnými termíny
2) seminární práce = esej na vybrané téma z problematiky ochrany přírody a krajiny
3) 100 % účast na terénních exkurzích (2-3)

Sylabus Zadaná verze předmětu neexistuje

Sylabus ORNITOL - Ornitologie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Andreas Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je seznámit studenty s obecnou i systematickou ornitologií, a také s metodikou ornitologického výzkumu. Tato disciplína se totiž těší stále vysoké oblibě mezi širokou veřejností, množství amatérských ornitologů je organizováno v různých společnostech a právě vědomí těchto možností je třeba předávat i studentům základních a středních škol. Osnova předmětu: 1) Metody výzkumu, 2) Obecná ornitologie (peří, kosti, svaly, oběhový systém, dýchací systém, trávicí soustava, nervová soustava, chování), 3) Systematická ornitologie (charakteristiky jednotlivých ptačích řádů, vyzdviženi budou potom zástupci naší fauny).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty s obecnou i systematickou ornitologií.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) původ ptáků; vývoj ptačího letu a opeření
2) morfologie a anatomie: kostra, svalstvo a další orgánové soustavy
3) chronobiologie ptáků; termoregulace a hospodaření s vodou
4) smysly ptáků; ptačí migrace a navigace
5) rozmnožování, reprodukční systémy a sociální chování ptáků
6) rodičovská péče a vývoj mláďat; potrava ptáků
7) srovnání fylogenetických hypotéz a elementární taxony
8) - 13) přehled biologie a zástupců vyšších taxonů

Literatura, na níž je předmět vystavěn Veselovský Z. 2001: Obecná ornitologie. Academia, Praha.
Gill F.B. 1995: Ornithology. W.H. Freeman and Company. New York.
Sibley Ch.G., Ahlquist J.E. 1990: Phylogeny and Classification of Birds. New Haven and London.

Literatura doporučená studentům Feduccia A. 1996: The Origin and Evolution of Birds. Yale University Press. New Haven and London.
Del Hoyo J., Elliot A., Sargatal J. 1992-2002: Handbook of the birds of the world. Volumes 1-7. Lynx Edicions. Barcelona.
Del Hoyo J., Elliot A., Christie D. 2003-2006: Handbook of the birds of the world. Volumes 8-11. Lynx Edicions. Barcelona.
Cepák J., Klvaňa P., Škopek J., Schropfer L., Jelínek M., Hořák D., Formánek J., Záribnický J. 2008: Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Aventinum, Praha, 607 str.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předmět je zakončen ústní zkouškou.

Sylabus OSEMBIO - Odborný seminář z biologie
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Andreas Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Odborný seminář pro studenty, kteří mají zapsanou bakalářskou a diplomovou práci na katedře biologie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Odborný seminář má za cíl seznámit studenty s metodologií tvorby odborných prací v biologii, včetně prací závěrečných.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Zdroje vědeckých informací v biologii
2. Práce s odbornou literaturou I., prezentace prací, diskuse
3. Práce s odbornou literaturou II., prezentace prací, diskuse
4. Plánování experimentu a vyhodnocení dat v biologii I., prezentace prací, diskuse
5. Plánování experimentu a vyhodnocení dat v biologii II., prezentace prací, diskuse
6. Odborná práce v biologii a struktura vědeckého textu I. prezentace prací, diskuse
7. Odborná práce v biologii a struktura vědeckého textu I. prezentace prací, diskuse

Literatura, na níž je předmět vystavěn Metologické práce jednotlivých oborů biologie.
Zuur, Alain F.; Ieano, Elena N.; Smith, Graham M.: Analysing Ecological Data (Statistics for Biology and Health); 1. ed (2007)
KREBS, C. J., 1989: Ecological Methodology. New York, NY, USA: Harper Collins Publishers. 654 pp.
Zvára (2004) Biostatistika. Karolinum. Praha
Zvárová, Základy statistiky pro biomedicínské obory.
Lepš, J.: Biostatistika. Jihočeská univerzita České Budějovice, České Budějovice, 1996
Rasch, D., Verdooren, L. R., Gowers, J. I. 1999. Fundametals in the Design and Analysis of Experimets and Surveys. Wisseshaftsverlag GmbH. Oldenbourg. 253 s. ISBN: 3486249665.

Literatura doporučená studentům Metologické práce jednotlivých oborů biologie.
Zuur, Alain F.; Ieano, Elena N.; Smith, Graham M.: Analysing Ecological Data (Statistics for Biology and Health); 1. ed (2007)
KREBS, C. J., 1989: Ecological Methodology. New York, NY, USA: Harper Collins Publishers. 654 pp.
Zvára (2004) Biostatistika. Karolinum. Praha
Zvárová, Základy statistiky pro biomedicínské obory.
Lepš, J.: Biostatistika. Jihočeská univerzita České Budějovice, České Budějovice, 1996
Rasch, D., Verdooren, L. R., Gowers, J. I. 1999. Fundametals in the Design and Analysis of Experimets and Surveys. Wisseshaftsverlag GmbH. Oldenbourg. 253 s. ISBN: 3486249665.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na semináři.

Sylabus PARAZIT - Parazitologie
2010

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Pochopení složitých vztahů mezi parazitem a hostitelem na všech úrovních - z hlediska morfologických, fyziologických a etologických adaptací.
Předmět nebude mít vyhraněný charakter přednášky, poznatky budou doplněny pozorováním a determinací nejrůznějších druhů a forem parazitických živočichů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Studium tělesné stavby a životních cyklů parazitů v kontextu s jejich
fylogenezí.
Schopnost determinace základních parazitických skupin, příp. druhů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Základní pojmy v parazitologii, Protozoa - úvod, životní cykly na příkladech.
2. Řád Kinetoplastida - obecná charakteristika, významní zástupci - r. Trypanosoma, formy buněk, životní cyklus, Trypanosoma brucei - krevní roztěr (trvalý preparát, dále jen TP), r. Leishmania, Leptomonas pyrrhocoris - roztěrový TP.
3. Řád Diplomonadida - charakteristika, r. Giardia, ř. Trichomonadida - charakteristika,
r. Histomonas, r. Trichomonas, ř. Amoebida - charakteristika, životní cyklus, r. Entamoeba, r. Naegleria.
4. Kmen Apicomplexa - charakteristika, ř. Eucoccidiida, př. Eimeriina - monoxenní
kokcidie - r. Eimeria, životní cyklus, heteroxenní kokcidie - Toxoplasma gondii - TP,
př. Haemosporina - r. Plasmodium, živ. cyklus.
5. Kmen Plathelminthes - životní cykly, vývojová stadia, tř. Digenea - ř. Fasciolida - lihový materiál (LM), ř. Strigeida, tř. Monogenea - tělesná stavba, č. Diplozoidae - LM (TP), č. Dactylogyridae, č. Gyrodactylidae.
6. Tř. Cestoda - char., životní cyklus, podtř. Eucestoda - ř. Pseudophyllida - r. Ligula - LM,
ř. Cyclophyllida - r. Taenia - TP; kmen Acanthocephala - charakteristika, živ. cyklus, význ. zástupci.
7. Kmen Nematoda, tř. Secernentea (Phasmida) - tělesná stavba, životní cyklus geo- a
biohelmintů, význ.zástupci: Ascaris lumbricoides, A. suum - lihový materiál (LM), Enterobius
vermicularis, Ancylostoma duodenale, Wuchereria bancrofti, Dracunculus medinensis;
tř. Adenophorea (Aphasmida) - význ. zástupci: r. Trichocephalus - LM, r. Trichinella - trvalý
preparát (TP).
8. Kmen Annelida, tř. Clitellata, podtř. Branchiobdellida, Branchiobdella astaci - tělesná stavba, LM, TP, histol. řezy, podtř. Hirudinea - ř. Rhynchobdellida - Piscicola geometra - TP, ř. Gnathobdellida - Hirudo medicinalis.
9. Kmen Arthropoda - podtř. Acari (Acarina) - stavba těla, ř. Ixodida (Metastigmata)- r. Ixodes - Ixodes ricinus - nympha, adult - LM, TP; r. Argas; ř. Mesostigmata (Gamasida) - Varroa
jacobsoni - TP, Dermanyssus gallinae; ř. Actinedida (Prostigmata) - Acarapis woodi, Neotrombicula autumnalis, ř. Astigmata - Sarcoptes scabiei.
10. Kmen Arthropoda, podkmen Crustacea, ř. Copepoda - r. Ergasilus - LM, r. Lernaea, ř. Branchiura - r. Argulus - TP, ř. Cirripedia - r. Balanus.
11-13. Insecta:
Řád Phthiraptera, podřád Anoplura - charakteristika, morfologie, Pediculus humanus capitis - TP, Phthirus pubis - TP, Haematopinus suis, H. apri, Haemodipsus lyriocephalus, Polyplax spinulosa - TP; podřád Mallophaga - obecná charakteristika podřádů Amblycera a Ischnocera, - nepřímý vývoj (paurometabolie) na příkladu druhu Damalinia (Bovicola) bovis - TP, veterinární výzkum, další zástupci čeledi Trichodectidae - T.(Stachiella) ermineae - TP, čeledi Philopteridae - Lipeurus maculosus, atd...
Řád Hemiptera - č. Reduviidae, č. Cimicidae - Cimex lectularius - vývoj, ř. Aphaniptera - det. znaky, r. Ctenocephalides - TP, Xenopsylla cheopis - TP, Pulex irritans - TP.
Řád Diptera: Simuliidae - LM, Culicidae - LM, Ceratopogonidae - LM, Tabanidae, Oestridae,
Hypodermatidae, Hippoboscidae, Gasterophilidae - LM - larvy + adulti, např. Lipoptena cervi.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Ryšavý B. a kol.: Základy parazitologie. SPN, Praha, 1989.
Volf P., Horák P. a kol.: Paraziti a jejich biologie. Triton, Praha, 2007.

Literatura doporučená studentům Horák P., Scholz T.: Biologie helmintů. Karolinum, Praha, 1998.
Jurášek V., Dubinský P. a kol.: Veterinárna parazitológia. Príroda, Bratislava, 1993.
Rosický B., Daniel M. a kol.: Lékařská entomologie a životní prostředí. Academia, Praha, 1989.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky a kontrola studia:
- aktivní účast na výuce; min. 80% docházka (max. 2 absence)
- pro rozhodnutí děkana č. 9/2007 - "možnost absolvovat předmět i v případě souběhu tří předmětů" garant disciplíny stanovuje následující podmínky:
1) oznámení studenta o využití citovaného rozhodnutí děkana nejpozději do konce prvního týdne semestru, v němž je disciplína vyučována
2) úspěšné absolvování min. devíti z celkového počtu 11-ti písemek/testů odpovídajících osnově v sylabu; za "úspěšné absolvování" je považováno získání alespoň 70% bodů v písemce/testu;

Klasifikovaný zápočet - písemka/test ověřující celkový přehled v oblasti systematiky, bionomie a ekologie parazitů
hodnocení písemky:
100 - 90% možných bodů = výborně
90 - 80% možných bodů = velmi dobře
80 - 70% možných bodů = dobře
69% a méně možných bodů = nevyhovující

hodnocení testu - obdobné jako u písemky s těmito rozdíly: "dobře" = 80-71% možných bodů, "nevyhovující" = 70% a méně možných bodů

Sylabus PARAZIT1 - Parazitologie 1
2008

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bádr Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Pochopení složitých vztahů mezi parazitem a hostitelem na všech úrovních - z hlediska morfologických, fyziologických a etologických adaptací.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností - Studium tělesné stavby a životních cyklů parazitů v kontextu s jejich fylogenezí.
- Schopnost determinace základních parazitických skupin, příp. druhů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Základní pojmy v parazitologii, Protozoa - úvod, životní cykly na příkladech.
2. Řád Kinetoplastida - obecná charakteristika, významní zástupci - r. Trypanosoma, formy buněk, životní cyklus, Trypanosoma brucei - krevní roztěr (trvalý preparát, dále jen TP), r. Leishmania, Leptomonas pyrrhocoris - roztěrový TP.
3. Řád Diplomonadida - charakteristika, r. Giardia, ř. Trichomonadida - charakteristika,
r. Histomonas, r. Trichomonas, ř. Amoebida - charakteristika, životní cyklus, r. Entamoeba, r. Naegleria.
4. Kmen Apicomplexa - charakteristika, ř. Eucoccidiida, př. Eimeriina - monoxenní
kokcidie - r. Eimeria, životní cyklus, heteroxenní kokcidie - Toxoplasma gondii - TP,
př. Haemosporina - r. Plasmodium, živ. cyklus.
5. Kmen Plathelminthes - životní cykly, vývojová stadia, tř. Digenea - ř. Fasciolida - lihový materiál (LM), ř. Strigeida, tř. Monogenea - tělesná stavba, č. Diplozoidae - LM (TP), č. Dactylogyridae, č. Gyrodactylidae.
6. Tř. Cestoda - char., životní cyklus, podtř. Eucestoda - ř. Pseudophyllida - r. Ligula - LM,
ř. Cyclophyllida - r. Taenia - TP; kmen Acanthocephala - charakteristika, živ. cyklus, význ. zástupci.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Ryšavý B. a kol.: Základy parazitologie. SPN, Praha, 1989.
Volf P., Horák P. a kol.: Paraziti a jejich biologie. Triton, Praha, 2007.

Literatura doporučená studentům Horák P., Scholz T.: Biologie helmintů. Karolinum, Praha, 1998.
Jurášek V., Dubinský P. a kol.: Veterinárna parazitológia. Príroda, Bratislava, 1993.
Rosický B., Daniel M. a kol.: Lékařská entomologie a životní prostředí. Academia, Praha, 1989.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - aktivní účast

Sylabus PARAZIT2 - Parazitologie 2
2008

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bádr Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět obsahově navazuje na Parazitologii 1 v části helmintologie a pokračuje lékařskou a veterinární arachnoentomologií.
Teoretické poznatky jsou doplněny pozorováním a determinací nejrůznějších druhů a forem parazitických živočichů, studiem tělesné stavby a životních cyklů parazitů v kontextu s jejich fylogenezí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností - Studium tělesné stavby a životních cyklů parazitů v kontextu s jejich fylogenezí.
- Schopnost determinace základních parazitických skupin, příp. druhů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Kmen Nematoda, tř. Secernentea (Phasmida) - tělesná stavba, životní cyklus geo- a
biohelmintů, význ.zástupci: Ascaris lumbricoides, A. suum - lihový materiál (LM), Enterobius
vermicularis, Ancylostoma duodenale, Wuchereria bancrofti, Dracunculus medinensis;
tř. Adenophorea (Aphasmida) - význ. zástupci: r. Trichocephalus - LM, r. Trichinella - trvalý
preparát (TP).
2) Kmen Annelida, tř. Clitellata, podtř. Branchiobdellida, Branchiobdella astaci - tělesná stavba, LM, TP, histol. řezy, podtř. Hirudinea - ř. Rhynchobdellida - Piscicola geometra - TP, ř. Gnathobdellida - Hirudo medicinalis.
3) Kmen Arthropoda - podtř. Acari (Acarina) - stavba těla, ř. Ixodida (Metastigmata)- r. Ixodes - Ixodes ricinus - nympha, adult - LM, TP; r. Argas; ř. Mesostigmata (Gamasida) - Varroa
jacobsoni - TP, Dermanyssus gallinae; ř. Actinedida (Prostigmata) - Acarapis woodi, Neotrombicula autumnalis, ř. Astigmata - Sarcoptes scabiei.
4) Kmen Arthropoda, podkmen Crustacea, ř. Copepoda - r. Ergasilus - LM, r. Lernaea, ř. Branchiura - r. Argulus - TP, ř. Cirripedia - r. Balanus.
5-7) Insecta:
Řád Phthiraptera, podřád Anoplura - charakteristika, morfologie, Pediculus humanus capitis - TP, Phthirus pubis - TP, Haematopinus suis, H. apri, Haemodipsus lyriocephalus, Polyplax spinulosa - TP; podřád Mallophaga - obecná charakteristika podřádů Amblycera a Ischnocera, - nepřímý vývoj (paurometabolie) na příkladu druhu Damalinia (Bovicola) bovis - TP, veterinární výzkum, další zástupci čeledi Trichodectidae - T.(Stachiella) ermineae - TP, čeledi Philopteridae - Lipeurus maculosus, atd...
Řád Hemiptera - č. Reduviidae, č. Cimicidae - Cimex lectularius - vývoj, ř. Aphaniptera - det. znaky, r. Ctenocephalides - TP, Xenopsylla cheopsis - TP, Pulex irritans - TP.
Řád Diptera: Simuliidae - LM, Culicidae - LM, Ceratopogonidae - LM, Tabanidae, Oestridae,
Hypodermatidae, Hippoboscidae, Gastrophilidae - LM - larvy + adulti, např. Lipoptena cervi.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Ryšavý B. a kol.: Základy parazitologie. SPN, Praha, 1989.
Volf P., Horák P. a kol.: Paraziti a jejich biologie. Triton, Praha, 2007.

Literatura doporučená studentům Horák P., Scholz T.: Biologie helmintů. Karolinum, Praha, 1998.
Jurášek V., Dubinský P. a kol.: Veterinárna parazitológia. Príroda, Bratislava, 1993.
Rosický B., Daniel M. a kol.: Lékařská entomologie a životní prostředí. Academia, Praha, 1989.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předmět bude ukončen krátkou ústní zkouškou - celkový přehled v oblasti systematiky, bionomie a ekologie hlavních zástupců.

Sylabus PARZIT1 - Parazitologie 1
2007

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bádr Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Pochopení složitých vztahů mezi parazitem a hostitelem na všech úrovních - z hlediska morfologických, fyziologických a etologických adaptací.
Předmět nebude mít vyhraněný charakter přednášky, poznatky budou doplněny pozorováním a determinací nejrůznějších druhů a forem parazitických živočichů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností - Studium tělesné stavby a životních cyklů parazitů v kontextu s jejich
fylogenezí.
- Schopnost determinace základních parazitických skupin, příp. druhů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Základní pojmy v parazitologii, Protozoa - úvod, životní cykly na příkladech.
2. Řád Kinetoplastida - obecná charakteristika, významní zástupci - r.Trypa-
nosoma, formy buněk, životní cyklus, Trypanosoma brucei - krevní roztěr
(trvalý preparát, dále jen TP), r.Leishmania, Leptomonas pyrrhocoris - roztě-
rový TP.
3. Řád Diplomonadida - charakteristika, r.Giardia, ř. Trichomonadida - charakte-
ristika, r.Histomonas, r.Trichomonas, ř.Amoebida - charakteristika, životní
cyklus, r.Entamoeba, Naegleria.
4. Kmen Apicomplexa - charakteristika, ř.Eucoccidiida, př.Eimeriina - monoxenní
kokcidie - r.Eimeria, životní cyklus, heteroxenní kokcidie - Toxoplasma gon-
dii - TP, př.Haemosporina - r.Plasmodium, živ. cyklus.
5. Kmen Plathelminthes - životní cykly, vývojová stadia, tř.Digenea - ř.Fascio-
lida - lihový materiál (LM), ř.Strigeida, tř.Monogenea - tělesná stavba, č.
Diplozoidae - LM (TP), Dactylogyridae - TP, Gyrodactylidae - TP.
6. Tř.Cestoda - char., životní cyklus, podtř.Eucestoda - ř.Pseudophyllida -
r.Ligula - LM, ř.Cyclophyllida - r.Taenia - TP, Kmen Acanthocephales - cha-
rakteristika, živ. cyklus, význ.zástupci.
7. Pitva ryb, kožní, žaberní a střevní vyšetření.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Ryšavý B. a kol.: Základy parazitologie, SPN, Praha, 1989.

Literatura doporučená studentům Horák P., Scholz T.: Biologie helmintů, Karolinum, Praha, 1998.
Rosický B., Daniel M. a kol.: Lékařská entomologie a životní prostředí, Academia, Praha, 1989.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - aktivní účast

Sylabus PARZIT2 - Parazitologie 2
2007

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bádr Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 0 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Pochopení složitých vztahů mezi parazitem a hostitelem na všech úrovních - z hlediska morfologických, fyziologických a etologických adaptací.
Teoretické poznatky jsou doplněny pozorováním a determinací nejrůznějších druhů a forem parazitických živočichů, studiem tělesné stavby a životních cyklů parazitů v kontextu s jejich fylogenezí.
Předmět obsahově navazuje na Parazitologii 1 v části helmintologie a pokračuje lékařskou a veterinární arachnoentomologií.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností - Studium tělesné stavby a životních cyklů parazitů v kontextu s jejich fyloge-
nezí.
- Schopnost determinace základních parazitických skupin, příp. druhů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 8. Kmen Nematoda, tř. Secernentea (Phasmida) - tělesná stavba, životní cyklus geo- a
biohelmintů, význ.zástupci: Ascaris lumbricoides, A. suum - lihový materiál (LM), Enterobius
vermicularis, Ancylostoma duodenale, Wuchereria bancrofti, Dracunculus medinensis;
tř. Adenophorea (Aphasmida) - význ. zástupci: r. Trichocephalus - LM, r. Trichinella - trvalý
preparát (TP).
9. Kmen Annelida, tř. Clitellata, podtř. Branchiobdellida, Branchiobdella astaci - tělesná stavba, LM,
TP, histol.ř ezy, podtř. Hirudinea - ř. Rhynchobdellida - Piscicola geometra - TP,
ř. Gnathobdellida - Hirudo medicinalis.
10.Kmen Arthropoda - podtř.Acari (Acarina) - stavba těla, ř.Ixodida (Metastigmata)- r. Ixodes -
Ixodes ricinus - nympha,adult - LM, TP; r. Argas; ř. Mesostigmata (Gamasida) - Varroa
jacobsoni - TP, Dermanyssus gallinae; ř. Actinedida (Prostigmata) - Acarapis woodi,
Neotrombicula autumnalis, ř. Astigmata - Sarcoptes scabiei.
11.Kmen Arthropoda, podkmen Crustacea, ř.Copepoda - r.Ergasilus - LM, r. Lernaea, ř.Branchiura
- r. Argulus - TP, ř.Cirripedia - r.Balanus.
12. - 14. Insecta:
12.Řád Phthiraptera, podřád Anoplura - charakteristika, morfologie, Pediculus humanus capitis - TP,
Phthirus pubis - TP, Haematopinus suis, H.apri, Haemodipsus lyriocephalus, Polyplax spinulosa -
TP; podřád Mallophaga - obecná charakteristika podřádů Amblycera a Ischnocera, -
- nepřímý vývoj (paurometabolie) na příkladu druhu Damalinia (Bovicola) bovis - TP, veterinární
výzkum, další zástupci čeledi Trichodectidae - T.(Stachiella) ermineae - TP, čeledi
Philopteridae - Lipeurus maculosus, atd...
13.Řád Hemiptera - č. Reduviidae, č. Cimicidae - Cimex lectularius - vývoj, ř. Aphaniptera - det.
znaky, r. Ctenocephalides - TP, Xenopsylla cheopsis - TP, Pulex irritans - TP.
14.Řád Diptera: Simuliidae - LM, Culicidae - LM, Ceratopogonidae - LM, Tabanidae, Oestridae,
Hypodermatidae, Hippoboscidae, Gastrophilidae - LM - larvy + adulti, např. Lipoptena cervi.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Ryšavý B. a kol.: Základy parazitologie. SPN, Praha, 1989.

Literatura doporučená studentům Horák P., Scholz T.: Biologie helmintů. Karolinum, Praha, 1998.
Jurášek V., Dubinský P.: Veterinárna parazitológia. Príroda, Bratislava, 1993.
Rosický B., Daniel M. a kol.: Lékařská entomologie a životní prostředí. Academia, Praha, 1989.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předmět bude ukončen krátkou ústní zkouškou - celkový přehled v oblasti systematiky, bionomie a ekologie hlavních zástupců.

Sylabus PEDOLUC - Pedologie
2012

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 13 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Vznik půdy. Složení půdy. Půdní vlastnosti - fyzikální, chemické a biologické. Půdotvorný proces a jeho dílčí pochody. Principy klasifikace půd v ČR a ve světě. Systematika půd. Charakteristika základních půdních jednotek. Půdní průzkum. Eroze půdy a protierozní ochrana, rekultivace a zúrodňování půd. Bonitace a oceňování půd. Hygiena půdy. Monitoring půd. Půdní fond a jeho ochrana. Evidence půdy. Legislativa – půdní fond.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty se základy půdoznalsví a hlavními zásadami ochrany půdního fondu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program přednášek:
1. Úvod
2. Vznik půdy
3. Složení půdy
4-5. Půdní vlastnosti - fyzikální, chemické a biologické
6. Půdotvorný proces a jeho dílčí pochody
7-9. Principy klasifikace půd v ČR a ve světě. Systematika půd. Charakteristika základních půdních jednotek.
10. Půdní průzkum. Bonitace a oceňování půd.
11. Eroze půdy a protierozní ochrana, rekultivace a zúrodňování půd.
12. Hygiena půdy.
13. Monitoring půd.
14. Půdní fond a jeho ochrana. Evidence půdy.
15. Legislativa – půdní fond.

Program cvičení (čtyřhodinové bloky):
1. úvod, fyzikální vlastnosti, půdní struktura, půdní druh
2. chemické vlastnosti půd, agrochemické vlastnosti půd, pH, sorpce
3. organická hmota, humus, biologie půdy
4. systematika půd - půdní typy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kozák J. a kol.: Pedologie. ČZU, Praha, 2002.
Jandák, J. a kol..: Půdoznalství. MZLU, Brno, 2001.
Vráblíková,J., Slavík, V. :Základy pedologie a ochrany půdního fondu ,FŽP UJEP ,1994

Literatura doporučená studentům Šimek, M.: Základy nauky o půdě. JU Biologická fakulta, České Budějovice, 2003 (1. a 3. díl), 2004 (4. díl)
Šarapatka , B. a kol.: Kvalita a degradace půdy. UP, Olomouc 2002
Valla, M. a kol.: Pedologické praktikum. ČZU, Praha, 2000.
Rejšek ,K.: Lesnická pedologie, MZLU Brno, 1999
Demo, M. :Usporiadanie a využivanie pody v polnohospodarskej krajině, Nitra ,1998
Prax, A.: Klasifikace a ochrana půd, MZLU Brno, 1996
Tomášek: Atlas půd ČR., ČGÚ Praha 1995
Beneš, S. : Obsahy a bilance prvků ve sférách životního prostředí I.,II. část MZe Praha, 1993
Hraško a kol : Morfologický a klasifikační system půd ,Bratislava ,1991
Švehla, F.: Organizace a ochrana půdního fondu. ČVUT , Praha, 1991
Němeček, J. , Smolíková, L.,Kutilek ,M .: Pedologie a paleopedologie Acad. Praha , l990

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: docházka na cvičení, toleruje se 1 neúčast, protokoly z laboratorních cvičení
Zkouška: písemná část - test 70% správných odpovědí
ústní část 3 otázky z různých oblastí pedologie

Sylabus PEDPRAX - Pedagogická praxe
2008

Kreditové hodnocení předmětu 7

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: praxe 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Pedagogická praxe zahrnuje několik náslechů u fakultního učitele a 3-4 vlastní výstupy studenta na základní škole.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Rozvoj studentských dovedností a návyků získaných teoretickým studiem didaktiky biologie a při průběhu pedagogické praxe.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Náslechy u fakultního učitele
2. Vyučovací výstupy posluchače
3. Rozbory výstupů

Literatura, na níž je předmět vystavěn Soubor učebnic pro základní školy používaných na škole, na níž je realizována praxe.

Literatura doporučená studentům Alternativní soubory učebnic.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky k získání zápočtu:
1. Předložení přehledu obsolvovaných náslechů a výstupů - stručné doporučení fakultního učitele.
2. Předložení pedagogického deníku a příprav na výstupy.

Sylabus PEDPXZE - Pedagogická praxe ze zeměpisu
2021

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: praxe 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět je koncipován jako průběžná pedagog. praxe pro studenty rozšiřujícího studia zeměpisu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení studentů s obecně didaktickými postupy a specifickými metodami při výuce zeměpisu

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Pedagogická praxe - formou náslechů a samostatných výstupů.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Wahla,A.: Didaktika zeměpisu, Ostrava, Ostravská univerzita 1995

Literatura doporučená studentům Učebnice zeměpisu různých nakladatelství, metodické příručky,
časopis Geografické rozhledy (Vydav. Čes.geograf.spol., Praha)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - předložení pg. záznamu

Sylabus PECHO - Pěstitelství a chovatelství
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět je určen především pro přípravu učitelů biologie k výuce předmětu Pěstitelské práve na ZŠ a pro mimoškolní zájmovou činnost. Seznámuje s praktickými zemědělskými disciplínami - základy rostlinné výroby, zelinářství, ovocnářství, květinářství, sadovnictví a pěstování léčivých rostlin. Současně informuje o základech chovu hospodářských zvířat - skotu, prasat, drůbeže, koní, kožešinových a drobných domácích zvířat.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit posluchače s praktickými zemědělskými disciplínami. Aplikovat poznatky získané z předchozích biologických disciplín při pěstování rostlin a chovu zvířat. Získané znalosti a dovednosti uplatnit při výuce předmětu Pěstitelské práce na ZŠ a při mimoškolní zájmové činnosti.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program přednášek:
1. Úvod do rostlinné výroby
2. Biologie zemědělských plodin
3. - 4.Ovocnictví
5. - 6.Zelinářství
7. Pěstování léčivých a kořeninových rostlin
8. - 9. Květinářství a Sadovnictví
10. Úvod do živočišné výroby, chov skotu, prasat a koní
11. Chov drůbeže
12. Chov ovcí a kožešinových zvířat
13. Chov domácích a terarijních zvířat

Program cvičení:
1. Morfologie hlavních zemědělských plodin
2. Morfologie ovocných plodin. Určování odrůd
3. Řez ovocných plodin
4. - 5. Druhy zelenin, osivo, přepěstování sadby
6. Poznávání léčivých rostlin v botanické zahradě
7. Letničky (druhy, osivo) Trvalky - cibulovité, hlíznaté květiny, růže
8. Pokojové rostliny - druhy
9. Zahradní architektura
10.Plemena hlavních druhů hospodářských zvířat, morfologie, exteriér
11.Chov drůbeže (video, seminář)
12.Chov ovcí a kožešinových zvířat (video a seminář)
13.Chov domácích a terarijních zvířat - seminář

Literatura, na níž je předmět vystavěn Pulkrábek, J. a kol.: Speciální fytotechnika. Přístup z: http://etext.czu.cz/php/skripta/skriptum.php?titul_key=4
Brickell, Ch. a kol.: Velká zahrádkářská encyklopedie. Ikar. Praha, 1999.
Kincl,M. a kol.: Základy rostlinné výroby pro učitele 1, 2. PF Ostrava, 1989.
Vodáková, J. a kol.: Pěstitelské práce. SPN, Praha, 1990.
Kníže, B.: Biologické základy zemědělství II. Živočišná výroba. SPN, Praha, 1986.
Skřivan, M. a kol.: Chov králíků a kožešinových zvířat. ČZU Praha, 2002.

Literatura doporučená studentům Kníže, B.: Biologické základy zemědělství II. Živočišná výroba. SPN, Praha, 1986.
Mojžíš, J. a kol.: Živočišná výroba pro posluchače studia základů zemědělské výroby na pedagogických fakultách. SPN, Praha, 1975.
Sova, Z.: Biologické základy živočišné výroby. SZN, Praha, 1988.
Špaček, F.: Atlas plemen hospodářských zvířat. SZN, Praha, 1987.
Koupil, S. a kol.: Praktická cvičení ze zahradnictví. SPN, Praha, 1977.
Vít J. a kol.: Květinářství, Květ, 2001.
Blažek J. a kol.: Ovocnictví, Květ, 1998.
Smýkal a kol.: Sadovnictví, Květ, 2002.
Šroller J. a kol.: Speciální fytotechnika - rostlinná výroba. Ekopress, Praha, 1997.
Striegl, M. a kol.: Rostlinná výroba I. (biologie polních plodin), VŠZ, Praha, 1984.
Špaldon, E. a kol.: Rostlinná výroba. SZN, Praha, 1986.
Brookes, J.: Největší kniha o zahradě. Cesty, 1992.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky pro zápočet:
- docházka na cvičení, tolerují se maximálně dvě neúčasti (vyjímky PdF - seminární práce)
- prezentace v PPT o vybraném chovu zvířat, nebo pěstování zvláštních druhů rostlin
Požadavky na zkoušku:
- část písemná - splnění písemného testu (75% bodů)
- část ústní - každý student si vylosuje 3 otázky z různých oblastí pěstování a chovatelství.

Sylabus PESCHOV - Pěstitelství a chovatelství
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s praktickými zemědělskými disciplínami: Úvod do rostlinné výroby, biologie zemědělských plodin, ovocnictví, zelinářství, pěstování léčivých a kořeninových rostlin, květinářství, sadovnictví. Úvod do živočišné výroby, základy chovu skotu, prasat, koní, drůbeže, ovcí a kožešinových zvířat. Chov domácích a terarijních zvířat. Zemědělství a ochrana životního prostředí. Cílem předmětu je aplikovat poznatky získané z předchozích biologických disciplín při pěstování rostlin a chovu zvířat. Získané znalosti a dovednosti pak uplatnit při přípravě učitelů biologie pro výuku předmětu Pěstitelské práce na ZŠ a pro mimoškolní zájmovou činnost.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je aplikovat poznatky získané z předchozích biologických disciplín při pěstování rostlin a chovu zvířat. Získané znalosti a dovednosti pak uplatnit při při výuce předmětu Pěstitelské práce na ZŠ a při mimoškolní zájmové činnosti.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program přednášek:
1. Úvod do rostlinné výroby
2. - 3.Ovocnictví
4. - 5.Zelinářství
6. Pěstování léčivých a kořeninových rostlin
7. - 8. Květinářství
9. Sadovnictví
10. Úvod do živočišné výroby, chov skotu, prasat a koní
11. Chov drůbeže
12. Chov ovcí a kožešinových zvířat
13. Chov domácích a terarijních zvířat

Program cvičení:
1. Morfologie hlavních zemědělských plodin
2. Morfologie ovocných plodin. Určování odrůd
3. Řez ovocných plodin
4. - 5. Druhy zelenin, osivo, přepěstování sadby
6. Poznávání léčivých rostlin v botanické zahradě
7. Letničky (druhy, osivo) Trvalky - cibulovité, hlíznaté květiny, růže
8. Pokojové rostliny - druhy
9.Zahradní architektura
10.Plemena hlavních druhů hospodářských zvířat, morfologie, exteriér
11.Chov drůbeže (video, seminář)
12.Chov ovcí a kožešinových zvířat (video a seminář)
13.Chov domácích a terarijních zvířat - seminář

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Pulkrábek, J. a kol.: Speciální fytotechnika. Přístup z: http://etext.czu.cz/php/skripta/skriptum.php?titul_key=4
Kincl,M. a kol.: Základy rostlinné výroby pro učitele 1, 2. PF Ostrava, 1989.
Vodáková, J. a kol.: Pěstitelské práce. SPN, Praha, 1990.
Kníže, B.: Biologické základy zemědělství II. Živočišná výroba. SPN, Praha, 1986.
Koupil,S.: Úvod do rostlinné výroby, PF, HK, 1986.

Literatura doporučená studentům Mojžíš, J. a kol.: Živočišná výroba pro posluchače studia základů zemědělské výroby na pedagogických fakultách. SPN, Praha, 1975.
Sova, Z.: Biologické základy živočišné výroby. SZN, Praha, 1988.
Špaček, F.: Atlas plemen hospodářských zvířat. SZN, Praha, 1987.
Koupil, S. a kol.: Praktická cvičení ze zahradnictví. SPN, Praha, 1977.
Vít J. a kol.: Květinářství, Květ, 2001.
Blažek J. a kol.: Ovocnictví, Květ, 1998.
Smýkal a kol.: Sadovnictví, Květ, 2002.
Šroller J. a kol.: Speciální fytotechnika - rostlinná výroba. Ekopress, Praha, 1997.
Striegl, M. a kol.: Rostlinná výroba I. (biologie polních plodin), VŠZ, Praha, 1984.
Špaldon, E. a kol.: Rostlinná výroba. SZN, Praha, 1986.
Brookes, J.: Největší kniha o zahradě. Cesty, 1992.
Striegl, M. a kol.: Rostlinná výroba I. (biologie polních plodin), VŠZ, Praha, 1984.
Špaldon, E. a kol.: Rostlinná výroba. SZN, Praha, 1986.
Brookes, J.: Největší kniha o zahradě. Cesty, 1992.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky pro zápočet:
- prezentace v PPT o vybraném chovu, nebo pěstování zvláštního druhu rostlin
Požadavky na zkoušku:
- část písemná - splnění písemného testu (70% bodů)
- část ústní - každý student si vylosuje 3 otázky z různých oblastí pěstitelství a chovatelství.

Sylabus PESPR - Pěstitelské praktikum
2014

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Košnar Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Problematika pěstování různých druhů rostlin, praktické práce na zahradě. Příprava učitelů biologie pro výuku předmětu Pěstitelské práce na ZŠ a mimoškolní zájmovou činnost.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Rozvoj a prohloubení praktických pěstitelských znalostí a dovedností zejména s ohledem na přípravu výuky předmětu "Pěstitelské práce" na základních školách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Kurz bude realizován na Botanické zahradě UK-Farmaceutické fakulty Hradec Králové. Studenti budou postupně seznámeni s následující problematikou:
1. Hygiena a bezpečnost práce na zahradě.
2. Pěstitelské nářadí a nástroje.
3. Zpracování půdy, setí a sázení, přihnojování, zakládání kompostů.
4. Ochrana zahradních plodin proti škodlivým činitelům (choroby, škůdci, plevele).5. Pěstování zeleniny.
6. Pěstování květin (letničky, dvouletky, trvalky).
7. Pěstování pokojových a skleníkových květin.
8. Zakládání a ošetřování skalek, okrasné zahrady.
9. Pěstování a sklizeň léčivých rostlin.
10.Exkurze do specializovaných zahradnických podniků, popřípadě chovatelskýchzařízení.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Koupil,S. a kol.: Praktická cvičení ze zahradnictví. Praha, SPN, 1973.
Kincl, M. a kol.: Základy rostlinné výroby pro učitele 1 a 2. Ped. f. Ostrava, 1989.
Vodáková,J. a kol.: Pěstitelské práce. Praha, SPN, 1990.

Literatura doporučená studentům Zahradnická literatura
Časopisy: Zahrádkář, Moderní zahrada, Chovatel, atd.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předpokladem přiznání zápočtu je aktivní účast na cvičeních, předložení protokolů, popřípadě splnění přiděleného úkolu.

Sylabus PESPRS - Pěstitelské praktikum
2000

Sylabus PESPRZ - Pěstitelské praktikum
2000

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Tůma Jiří

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Problematika pěstování různých druhů rostlin, praktické práce na zahradě. Příprava učitelů biologie pro výuku předmětu Pěstitelské práce na ZŠ.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Rozvoj a prohloubení praktických pěstitelských znalostí a dovedností zejména
s ohledem na přípravu výuky předmětu "Pěstitelské práce" na základních školách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Kurz bude realizován na Botanické zahradě UK-Farmaceutické fakulty Hradec Králové. Studenti budou postupně seznámeni s následující problematikou:

1. Hybiena a bezpečnost práce na zahradě.
2. Pěstitelské nářadí a nástroje.
3. Zpracování půdy, setí a sázení, přihnojování, zakládání kompostů.
4. Ochrana zahradních plodin proti škodlivým činitelům (choroby, škůdci,
plevele).
5. Pěstování zeleniny.
6. Pěstování květin (letničky, dvouletky, trvalky).
7. Pěstování pokojových a skleníkových květin.
8. Zakládání a ošetřování skalek, okrasné zahrady.
9. Pěstování a sklizeň léčivých rostlin.
10.Exkurze do specializovaných zahradnických podniků, popřípadě chovatelských
zařízení.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Koupil,S. a kol.: Praktická cvičení ze zahradnictví. Praha, SPN, 1973.
Vodáková,J. a kol.: Pěstitelské práce. Praha, SPN, 1990.

Literatura doporučená studentům Zahradnická literatura
Časopisy: Zahrádkář, Moderní zahrada, Chovatel, atd.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předpokladem přiznání zápočtu je aktivní účast na cvičeních, předložení protokolů, popřípadě splnění zadaných úkolů.

Sylabus PLAGEG - Planetární geografie
2012

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 6 hod. za semestr
studium prezenční: praktikum 8 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět vymezuje základní poznatky o Zemi z planetárního hlediska se zaměřením na geografické důsledky a souvislosti. Vymezuje základní astronomické pojmy a zákonitosti, postavení Země v kosmickém prostoru, pohyby Země, jejich důkazy a důsledky, vliv soustavy Země-Měsíc, čas a jeho měření, vlivy nepravidelností pohybů Země - to vše v aplikaci na jevy a děje v krajinné sféře.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit se s základními poznatky o vlivu planetárních jevů, jejich podstatě a důsledcích pro děje v geografickém prostředí. Připravit po stránce věcné i metodické na výuku geografie ZŠ.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Země jako součást kosmického prostoru, pojetí vesmíru a jeho vývoj, krajinná sféra Země
2. Základní astronomické pojmy a jejich aplikace v geografii
3. Orientace na Zemi a nebeské sféře, určení a využití základních typů souřadnic v geografické a
astronomické praxi
4. Fyzikální zákony planetární soustavy a jejich důsledky
5. Tvar, velikost, hmotnost a hustota Země v geografických souvislostech
6. Vliv kosmických jevů a jejich důsledky v geografickém prostředí
7. Pohyby Země, jejich důkazy, souvislosti, význam
8. Rotační pohyb - vlivy a důsledky v geografickém prostředí
9. Orientační pohyb - vlivy a důsledky v geografickém prostředí
10.Procese a nutace, nepravidelnost pohybů Země
11.Soustava Země - Měsíc, pohyb a fáze Měsíce, význam pro studium krajiny
12.Slapové jevy - příčina, charakter, projevy a význam
13.Čas a jeho měření, datová mez, kalendář
14.Nepravidelnosti a změny v důsledcích pohybů Země a jejich projevy v krajině
15.Metodické aplikace vybraných problémů

Literatura, na níž je předmět vystavěn Brázdil, R. a kol.: Úvod do studia planety Země, SPN, Praha 1988

Literatura doporučená studentům Brázdil, R.: Matematická geografie, SPN, Praha 1984
Čapek, R.: Planetární geografie, UK, Praha 1992
Madar, J.: Základy matematického zeměpisu, SPN, Praha 1955
Tichý, O., Švec, R.: Matematický zeměpis a kartografie, SPN, Praha 1970

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Způsob ukončení - zkouška
V jednotlivých otázkách sestavených v rámci uvedených tématických okruhů je požadováno vysvětlení principů konkrétních jevů, využití poznatků ve vzájemných vztazích a uplatnění teoretických závěrů v praktických geografických souvislostech.

Sylabus POKROFM - Pokusy s rostlinným materiálem
2008

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kacálková Lada

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus PRAKTFM - Praktické poznávání přírody
2012

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: exkurze 3 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

EXKURFM Geoekobiologická exkurze

Anotace předmětu Získání praktických znalostí a dovedností ve sběru, konzervaci a herbářování rostlin a především poznávání běžných rostlin a hub.
Práce s určovacími botanickými klíči bezcévných i cévnatých druhů rostlin a hub.
Praktické ukázky morfologických znaků rostlin v přírodě. Determinace rostlinného materiálu v terénu v jarním aspektu – taxonomické zařazování. Biodiverzita základních typů ekosystémů na modelových lokalitách (jarní aspekt). Poznávání běžných druhů z různých aspektů, zejména hospodářsky a didakticky významné, léčivé, jedovaté, invazivní atd.
Rostliny jako indikátory prostředí. Rozmanitost rostlin a jejich ochrana. Autekologie rostlin, rostliny volné přírody, kulturní rostliny, endemity, glaciální relikty, zvláště chráněné a ohrožené taxony, dominantní a diagnostické druhy základních biotopů, invazivní a expanzivní druhy a jejich dopad na ochranu druhové a biotopové diverzity.
V předmětu bude zdůrazněn interdisciplinární přístup (morfologie, taxonomie, ekologie, pedologie, klimatologie, fytogeografie, ochrana přírody). Zohledněno bude i didaktické hledisko, orientace v terénu, praktický biomonitoring, práce s GPS, fotodokumentace.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je seznámit studenty se základními skupinami rostlin a biotopů ČR z hlediska systematického, fylogenetického, fytocenologického, hospodářského, ekologického i didaktického. Ukázat i způsoby konzervace a herbářování. Úkolem bude také při praktické výuce ukazovat na problémy ochrany přírody a rozvíjet nejen složky poznávací, ale i dovednostní, senzitivní a kognitivní. Cílem bude ukazovat i moderní metody a formy výuky, zejména zkušenostního.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Dvě exkurze:
1. exkurze: CHKO Orlické hory (NPR Bukačka, PP Kačenka a louky v Nebeské Rybné) – 9 hod, autobus
Počet osob účastnících se exkurze: 20
Exkurze proběhne v letním semestru na přelomu května a června

2. exkurze: PP Nemošická stráň u Pardubic a exkurze ve stálé expozici „Příroda Polabí“ ve Východočeského muzea v Pardubicích s metodickými listy k výuce: 6 hod, doprava vlastní
Počet osob účastnících se exkurze: 20
Exkurze proběhne v letním semestru

Podrobnější specifikace předmětu:
a) praktické poznávání základními taxonů rostlin a hub, jejich stanovištních podmínek. Získávání praktických dovedností při určování pomocí klíčů, ve sběru, konzervaci a herbářování rostlin;
b) praktické ukázky morfologických znaků rostlin v přírodě;
c) seznámení se základními typy ekosystémů na modelových lokalitách v jarním aspektu;
d) fytogeografické a ochranářské aspekty;
e) u budoucích pedagogických pracovníků praktické návody na vedení terénních cvičení.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kalina, T. et Váňa, J. [eds.]: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. – Karolinum, Praha. 2005.
Kubát, K., Hrouda, L., Chrtek, J. ml., Kaplan, Z., Kirschner, J. et Štěpánek, J. [eds.]: Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 2002, 928 pp.
Mártonfi, P.: Systematika cievnatych rastlín. – U P.J. Šafárika
Košice, 2007.

Literatura doporučená studentům Cibulka, J. et al.: Rostliny. – Knižní klub, Praha, 2006.
Černohorský, Z. et al.: Klíč k určování lišejníků ČSR. – ČSAV, Praha, 1956.
Čeřovský, J. et al: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.
Dostál, J.: Nová květena ČSSR I. a II. – Academia, Praha, 1989.
Dostál, P.: Evoluce a systém stélkatých organismů a cévnatých výtrusných rostlin. – Ped Fak UK Praha, 2005.
Hagar l., Antonín V. et Baier J.: Houby. – Aventinum Praha, 1999.
Hadač, E. et. al.: Praktická cvičení z botaniky. – SPN, Praha, 1967.
Hejný, S. et Slavík, B. [eds.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. – Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Chytrý, M. et al.: Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic. – Folia MU Brno, 2003.
Chytrý, M., Kučera, T. et M. Kočí [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Kříža, B. et Prášil, K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. – SPN, Praha, 1989.
Mackovčin, P. et Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR. – AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.
Málková, J.: Vegetace ČR (I. díl Lesy, II. díl Louky). – CD ROM, Pachner, Praha, GAUDEAMUS UHK, 2008, 2009.
Málková, J. et Koubek, M.: Léčivé rostliny. – Gaudeamus, UHK, 2008.
Málková, J., Lhota, T. et Hotový, J.: Krkonoše a Podkrkonoší. – GAUDEAMUS UHK, 2008.
Mlíkovský, J. et Stýblo, P.: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. – ČSOP, Praha.
Pilous, Z. et Duda, J.: Klíč k určování mechorostů. – ČSAV, Praha, 1960.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých rostlin ČR (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 2001, 18: 1–166.
Příhoda, A. et al.: Kapesní atlas hub 1, 2. – SPN Praha, 1986, 1987.
Rosypal., S. et al.: Nový přehled biologie. – Scientia, Praha, 2003.
Rothmaler, W. et al.: Exkursionsflora von Deutschland, Niedere Pflanzen. – Jena – Stuttgart, 1994.
Rothmaler, W. et al.: Exkursionsflora von Deutschland II. – Jena – Stuttgart, 2000.
Rothmaler, W. et al.: Exkursionsflora von Deutschland III (Atlasband). – Jena – Stuttgart, 2000.
Rychnovský, B. et Hofmann, E.: Integrované terénní vyučování. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s.77–80, 2001.
Rychnovský, B.: Integrované terénní vyučování a pedagogické praxe. – In.: Sborník konference s mezinárodní účastí (Oborová didaktika a její úloha v přípravě učitelů přírodopisu a biologie), UK, PřF, Praha, 50, 2004.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. – Academia, Praha, 2000.
Slavík, B. et Štěpánková, J. [eds.]: Květena ČR 7. Academia. – Praha, 2004.
Střihavková, H.: Praktikum z botaniky. – SPN, Praha, 1978.
Štěpánková, J.: Květena ČR 8. – Academia, Praha, 2010.
Toman, J. et Hísek, K.: Naší přírodou krok za krokem (Rostliny) Albatros, Praha, 1994.
Vězda, A. et Liška, J.: Katalog lišejníků ČR. – AV ČR Průhonice, 1999.
Vyhl. 395/1992 Sb. (Seznam zvláště chráněných organismů).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínkou udělení zápočtu je 100% aktivní účast na cvičení, vypracování protokolů na vysokoškolské úrovni, 70% úspěšnost testu.

Sylabus PRBIO1 - Přírodověda - biologie 1
2008

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kacálková Lada

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplina vede studenty k poznání základních znalostí o živé i anorganické přírodě. Důraz je kladen na praktické poznávání a poznání přírodnin (rostlin, živočichů, hornin a minerálů. Je kladen důraz na vztahy mezi přírodninami a jejich uspořádání do přirozených systémů. Disciplina zobecňuje fakta významná pro současné ekologické pohledy a názory. Zakládá předpoklad pro orientaci v rostlinné i živočišné říši, říši hub a anorganické přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit soubor vědomostí a dovedností u studenta tak, aby byl založen podpoklad dobré orientace v živé i neživé přírodě, který by umožňoval erudovaně vyučovat žáky mladšího školního věku přírodovědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Člověk a příroda. Vymezení základních pojmů.
Úvodní informace. Přírodniny, jejich dělení, sbírkování, ošetřování.
2. Země a neživá příroda. Základní děje a procesy. Poznávání nerostů a hornin.
3. Horniny a minerály-vznik, třídění, vlastnosti. Základní vlastnosti nerostů.
4. Horniny a minerály-vznik, třídění a vlastnosti. Test a praktická zkouška č. 1.
5. Rostliny kolem nás-základní znaky rostlin.
Pracujeme s lupou a mikroskopem, pozorujeme rostliny a jejich části.
6. Životní projevy rostlin. Pozorujeme listy, květy, kořen, stonek a listy.
7. Základní děje v rostlině. Zásobní látky rostlin, životní projevy rostlin.
Pokus a pozorování.
8. Třídění rostlin-systém nebo ekologické hledisko. Nižší rostliny a jejich úloha v přírodě.
9. Nižší rostliny. Mechorosty, kapraďorosty a lišejníky.
10. Rostliny kolem nás. Jehličnany.
11. Rostlinné společenstvo. Test a praktická zkouška č. 2.
12. Chráněné druhy rostlin.
Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kincl, Jabrlová: Biologie rostlin. Učebnice pro I.roč.gymnázií. Fortuna, 1993.
Černík, V., Martinec, Z.: Přírodopis. SPN, 1996. Učebnice pro II.st.ZŠ.
Černík, V., Martinec, Z., Vítek, J.: Mineralogie, Geologie.
Kincl, L., Kincl, M., Jarklová, J.: Biologie rostlin pro I. ročník gymnázií. 4. přepracované vydání. Fortuna, Praha, 2006
Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, nakladatelství Olomouc, 1999.
Rosypal, S.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003
Andreska, J. a kol.: Geologie a biologie pro studenty pedagogiky I. stupně základních škol. ISV nakladatelství, Praha, 1999
Kincl, M., Krpeš, V.: Základy fyziologie rostlin. Montanex, 2000

Literatura doporučená studentům Jirásek: Kapesní atlas léčivých rostlin.
Martinovský: Klíč k určování stromů a keřů.
Pilát: Kapesní atlas rostlin.
Deyl: Naše květiny, Albatros, 1973.
Dostál, J.: Nová květena ČSSR 1,2. Academia, Praha, 1989.
kol. autorů: Květena České republiky 1 až 7. Academia, Praha, 1997
Křísa, B. et Prášil, K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. SPN, Praha, 1989.
Kubát, K.: Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 2002
Kubát, K. a kol.: Botanika. Scientia, Praha, 1998
Němec, F.: Klíč k určování nerostů a hornin. SPN Praha, 1967
Korbel, P., Novák, M.: Encyklopedie minerálů. Rebo Čestlice, 1999
Mladá, J.: Rostliny v přírodovědě a prvouce. Scientia, 1996
Aichele, D., Golteová-Bechtleová, M.: Co tu kvete? Kvetoucí rostliny střední Evropy ve volné přírodě. Edice průvodce přírodou. Ikar, Praha, 1998

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student musí k získání zápočtu vyřešit předložené teoretické testy z botaniky a mineralogie-geologie, prakticky poznat přírodniny z botaniky, mineralogie a geologie a vypracovat seminární práci (sbírka přírodnin).

Sylabus PRBIO2 - Přírodověda – biologie 2
2007

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kacálková Lada

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplina vede studenty k poznání základních znalostí o živé i anorganické přírodě. Důraz je kladen na praktické poznávání a poznání přírodnin (rostlin, živočichů, hornin a minerálů. Je kladen důraz na vztahy mezi přírodninami a jejich uspořádání do přirozených systémů. Disciplina zobecňuje fakta významná pro současné ekologické pohledy a názory. Zakládá předpoklad pro orientaci v rostlinné i živočišné říši, říši hub a anorganické přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit soubor vědomostí a dovedností u studenta tak, aby byl založen podpoklad dobré orientace v živé i neživé přírodě, který by umožňoval erudovaně vyučovat žáky mladšího školního věku přírodovědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky:
1. Úvod do zoologie. Stavba a složení živočišné buňky.
2. Bezobratlí, základní znaky. Stavba těla. Systém. Třídění.
3. Obratlovci. Základní znaky a klasifikace.
4. Fylogeneze a ontogeneze obratlovců. Přechod na souš.
5. Význam živočichů v přírodě a pro člověka, ochrana druhů.
6. Zákl. pedologie. Vznik půdy. Půdní druhy a typy. Vlastnosti půdy.
7. Zelenina a ovoce. Význam pro zdravou výživu.
8. Obilniny-podmínky pěstování. Význam pro výživu lidstva.
9. Pokojové a okrasné rostliny. Pěstování a způsoby množení.
10.Základní ekologické pojmy.
11.Abiotické podmínky ekosystému.
12.Biotické vztahy v ekosystémech.
13.Přírodní biocenózy. Ochrana přírody a krajiny.

Cvičení:
1. Prvoci, žahavci, ploštěnci a hlísti. Hygienický a zdravotní význam skupin.
2. Měkkýši, kroužkovci, členovci. Poznávání podle diakritických znaků.
3. Členovci-hmyz. Klasifikace pozorování optikou (lupa, mikroskop).
4. Kopinatci, kruhoústí, ryby, paryby-pozorování.
5. Obojživelníci, plazi. Druhy, význam a ochrana.
6. Ptáci. Klasifikace ptáků. Významné rody a druhy. Ochrana ptáků.
7. Savci-charakteristika jednotlivých skupin. Diakritické znaky.
8. Test č. 1 - praktická poznávání živočichů.
9. Pokusy s půdou.
10.Druhy ovoce a zelenin. Přehled a praktické poznávání.
11.Obilniny. Přehled a poznávání jednotlivých druhů.
12.Přehled pokojových a okrasných rostlin. Množení a pěstování.
Zápočty.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Papáček a spol.: Zoologie. Vyd. Scientia, 1994.
Kvasničková: Základ ekologie. Vyd. Scientia, 1994.
Černík, V., Martinec, Z.: Zoologie pro ZŠ - učebnice. Vyd. SPN 1997.
Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, 1999.

Literatura doporučená studentům Čapková: Živočichové v přírodovědě a prvouce.
Gilbert: ZOO pokojových rostlin
Rosypal: Přehled biologie. Vyd. SPN, 1987.
Ducháč, V., 2001: Úvod do určování našich obratlovců. Gaudeamus, Hradec Králové, 2001.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet vyžaduje vyřešení teoretického testu ze zoologie a praktické poznávání živočichů.
Zkouška se skládá z vysvětlení biologických pojmů, které obdrží v počtu 6 na lístku a po té si losuje ze dvou oddílů souboru otázek.

Sylabus PRBIOK1 - Přírodověda - biologie 1
2008

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: cvičení 6 hod. za semestr
studium kombinované: přednáška 5 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplina vede studenty k poznání základních znalostí o živé i anorganické přírodě. Důraz je kladen na praktické poznávání a poznání přírodnin (rostlin, živočichů, hornin a minerálů. Je kladen důraz na vztahy mezi přírodninami a jejich uspořádání do přirozených systémů. Disciplina zabezpečuje fakta významná pro současné ekologické pohledy a názory. Zakládá předpoklad pro orientaci v rostlinné i živočišné říši, říši hub a anorganické přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit soubor vědomostí u studenta tak, aby byl založen předpoklad dobré orientace v živé i neživé přírodě, ktetý by umožňoval erudovaně vyučovat žáky mladšího školního věku přírodovědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Člověk a příroda. Vymezení základních pojmů.
Úvodní informace. Přírodniny, jejich dělení, sbírkování, ošetřování.
2. Země a neživá příroda. Základní děje a procesy. Poznávání nerostů a hornin.
3. Horniny a minerály-vznik, třídění, vlastnosti. Základní vlastnosti nerostů.
4. Horniny a minerály-vznik, třídění a vlastnosti. Test a praktická zkouška.
5. Rostliny kolem nás-základní znaky rostlin.
Pracujeme s lupou a mikroskopem, pozorujeme rostliny a jejich části.
6. Životní projevy rostlin. Pozorujeme listy, květy, kořen, stonek a listy.
7. Základní děje v rostlině. Zásobní látky rostlin, životní projevy rostlin.
Pokus a pozorování.
8. Třídění rostlin-systém nebo ekologické hledisko. Nižší rostliny a jejich úloha v přírodě.
9. Nižší rostliny. Mechorosty, kapraďorosty a lišejníky.
10.Rostliny kolem nás. Jehličnany.
11.Rostlinné společenstvo. Test a praktická zkouška č.2.
12.Chráněné druhy rostlin.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kincl, Jabrlová: Biologie rostlin. Učebnice pro 1. roč. gymnázií. Fortuna, 1993.
Černík, V., Martinec, Z.: Přírodopis. SPN, 1996. Učebnice pro II.st. ZŠ.
Černík, V., Martinec, Z., Vítek, J.: Mineralogie, Geologie.
Učebnice Př. pro II.st. ZŠ., SPN, 1998
Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia. Nakladatelství Olomouc

Literatura doporučená studentům Jirásek: Kapesní atlas léčivých rostlin.
Martinovský: Klíč k určování stromů a keřů.
Pilát: Kapesní atlas rostlin.
Deyl: Naše květiny. Albatros, 1973.
Dostál, J.: Nová květena ČSSR 1, 2. Academia, Praha, 1989.
Křísa, B. et Prášil, K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. SPN, Praha, 1989.
Rosypal, S.: Fylogeneze, systém a biologie organismů.SPN, Praha

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student musí k získání zápočtu vyřešit předložené teoretické testy z botaniky a mineralogie-geologie a prakticky poznat přirodniny z botaniky, mineralogie

Sylabus PRBIOK2 - Přírodověda – biologie 2
2008

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: cvičení 6 hod. za semestr
studium kombinované: přednáška 5 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplína vede studenty k poznání základních znalostí o živé i anorganické přírodě. Důraz je kladen na praktické poznávání a poznání přírodnin (rostlin, živočichů, hornin a minerálů. Je kladen důraz na vztahy mezi přírodninami a jejich uspořádání do přirozených systémů. Disciplina zobecňuje fakta významná pro současné ekologické pohledy a názory. Zakládá předpoklad pro orientaci v rostlinné i živočišné říši, říši hub a anorganické přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit soubor vědomostí a dovedností u studenta tak, aby byl založen předpoklad dobré orientace v živé i neživé přírodě, který by umožňoval erudovaně vyučovat žáky mladšího školního věku přírodovědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky:
1. Úvod do zoologie. Stavba a složení živočišné buňky.
2. Bezobratlí, základní znaky. Stavba těla. Systém. Třídění.
3. Obratlovci. Základní znaky a klasifikace.
4.Fylogeneze a ontogeneze obratlovců. Přechod na souš.
5. Význam živočichů v přírodě a pro člověka, ochrana druhů.
6. Zákl. pedologie. Vznik půdy. Půdní druhy a typy. Vlastnosti půdy.
7. Zelenina a ovoce. Význam pro zdravou výživu.
8. Obilniny-podmínky pěstování. Význam pro výživu lidstva.
9. Pokojové a okrasné rostliny. Pěstování a způsoby množení.
10.Základní ekologické pojmy.
11.Abiotické podmínky ekosystému.
12.Biotické vztahy v ekosystémech.
13.Přírodní biocenózy. Ochrana přírody a krajiny.

Cvičení:
1. Prvoci, žahavci, ploštěnci a hlísti. Hygienický a zdravotní význam skupin.
2. Měkkýši, kroužkovci, členovci. Poznávání podle diakritických znaků.
3. Členovci-hmyz. Klasifikace a pozorování optikou (lupa, mikroskop).
4. Kopinatci, kruhoústí, ryby, paryby - pozorování.
5. Obojživelníci, plazi. Druhy, význam a ochrana.
6. Ptáci. Klasifikace ptáků. Významné rody a druhy. Ochrana ptáků.
7. Savci-charakteristika jednotlivých skupin. Diakritické znaky.
8. Test č. 1 - praktické poznávání živočichů.
9. Pokusy s půdou.
10.Druhy ovoce a zelenin. Přehled a praktické poznávání.
11.Obilniny. Přehled a poznávání jednotlivých druhů.
12.Přehled pokojových a okrasných rostlin. Množení a pěstování.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Papáček a spol.: Zoologie. Vyd.Scientia, 1994.
Kvasničková: Základy ekologie. Vyd.Scientia, 1994.
Černík,V., Martinec,Z.: Zoologie pro ZŠ - učebnice. Vyd. SPN 1997.
Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, 1999

Literatura doporučená studentům Čapková: Živočichové v přírodovědě a prvouce.
Gilbert: ZOO pokojových rostlin.
Rosypal: Přehled biologie. Vyd.SPN, 1987.
Ducháč,V.: Úvod do určování našich obratlovců, Hradec Králové, Gaudeamus 2001

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet vyžaduje vyřešení teoretického testu ze zoologie a praktické poznávání živočichů.
Zkouška se setává z vysvětlení biologických pojmů, které obdrží v počtu 6 na lístku a po té si losuje ze dvou oddílů souboru otázek.

Sylabus PRGEO - Přírodověda - geografie
2008

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení studentů se základními údaji o ČR a jednotlivých regionech. Charakteristika významných vlastivědných objektů, přírodních a kulturních zajímavostí a jejich didaktické využití při výuce na prvním stupni základní školy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvoření systému základních poznatků o České republice potřebných pro učitele prvního stupně základní školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky :
- základní údaje o ČR
- fyzickogeografická charakteristika ČR
- sociogeografická charakteristika ČR

Semináře :
- vlastivědné zajímavosti Prahy, středních, jižních, severních a východních Čech, severní, střední a jižní Moravy.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Machalová,M,.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I. Česká republika v souvislostech. Příroda, lidé, hospodářství. Brno, Nakl.Paido. ISBN 80-85931-14-1

Česká republika. Sešitové atlasy pro základní školy. Praha

Kastner,J.(2002): Zeměpis naší vlasti : s novým krajským uspořádáním : učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia : pro 8. nebo 9. ročník

Literatura doporučená studentům Holeček,M. et all.(1993): Zeměpis 8. Pro osmý ročník základní školy. Praha,Fortuna
Novotná,M.(1995):Česká republika. Praha, Scientia.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška se skládá z části písemné - slepé mapy a testových otázek a části ústní. Při ústní části student charakterizuje jeden vybraný region ČR z hlediska vlastivědné práce.

Sylabus PRGEOK - Přírodověda - geografie
2008

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: přednáška 6 hod. za semestr
studium kombinované: seminář 5 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení studentů se základními údaji o ČR a jednotlivých regionech. Charakteristika významných vlastivědných objektů, přírodních a kulturních zajímavostí a jejich didaktické využití při výuce na prvním stupni základní školy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvoření systému základních poznatků o České republice potřebných pro učitele prvního stupně základní školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky :
- základní údaje o ČR
- fyzickogeografická charakteristika ČR
- sociogeografická charakteristika ČR

Semináře :
- vlastivědné zajímavosti Prahy, středních, jižních, severních a východních Čech, severní, střední a jižní Moravy.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Machalová,M,.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I. Česká republika v souvislostech. Příroda, lidé, hospodářství. Brno, Nakl.Paido. ISBN 80-85931-14-1

Česká republika. Sešitové atlasy pro základní školy. Praha

Kastner,J.(2002): Zeměpis naší vlasti : s novým krajským uspořádáním : učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia : pro 8. nebo 9. ročník

Literatura doporučená studentům Holeček,M. et all.(1993): Zeměpis 8. Pro osmý ročník základní školy. Praha,Fortuna
Novotná,M.(1995):Česká republika. Praha, Scientia.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška se skládá z části písemné - slepé mapy a testových otázek a části ústní. Při ústní části student charakterizuje jeden vybraný region ČR z hlediska vlastivědné práce.

Sylabus PRIR1 - Přírodověda 1
2000

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Martincová Irena

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

PRIR2 Přírodověda 2

Anotace předmětu Disciplína vede studenty k poznání základních znalostí o živé i anorganické přírodě. Důraz je kladen na praktické poznávání a poznání přírodnin (rostlin, ževočichů, hornin a minerálů. Je kladen důraz na vztahy mezi přírodninami a jejich uspořádání do přirozených systémů. Disciplina zobecňuje fakta významná pro současné ekologické pohledy a názory. Zakládá předpoklad pro orientaci v rostlinné i živočišné říši, říši hub a anorganické přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit soubor vědomostí a dovedností u studenta tak, aby byl založen předpoklad dobré orientace v živé i neživé přírodě, který by umožňoval erudovaně vyučovat žáky mladšího školního věku přírodovědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Člověk a příroda. Vymezení základních pojmů.
Úvodní informace. Přírodniny, jejich dělení, sbírkování, ošetřování.
2. Země a neživá příroda. Základní děje a procesy. Poznávání nerostů a hornin.
3. Horniny a minerály-vznik, třídění,vlastnosti. Základní vlastnosti nerostů.
4. Horniny a minerály-vznik, třídění a vlastnosti. Test a praktická zkouška
č.1.
5. Rostliny kolem nás-základní znaky rostlin, rotány rostlin.
Pracujeme s lupou a mikroskopem, pozorujeme rostliny a jejich části.
6. Životní projevy rostlin. Pozorujeme listy, květy, kořen, stonek a listy.
7. Základní děje v rostlině. Zásobní látky rostlin, životní projevy rostlin.
Pokus o pozorování.
8. Třídění rostlin-systém nebo ekologické hledisko. Nižší rostliny a jejich
úloha v přírodě.
9. Nižší rostliny. Mechorosty, kapraďorosty a lišejníky.
10.Rostliny kolem nas. Jehličnany.
11.Rostlinné společenstvo. Test a praktická zkouška č. 2.
12.Chráněné druhy rostlin.
Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kincl, Jabrlová: Biologie rostlin. Učebnice pro I.roč.gymnázií. Fortuna, 1993.
Černík,V., Martinec,Z.: Přírodopis. SPN, 1996. Učebnice pro II.st.ZŠ.
Černík,V., Martinec,Z., Vítek,J.: Mineralogie, Geologie.
Učebnice Př. pro II.st.ZŠ., SNP, 1998.

Literatura doporučená studentům Jirásek: Kapesní atlas léčivých rostlin.
Martinovský: Klíč k určování stromů a keřů.
Pilát: Kapesní atlas rostlin.
Deyl: Naše květiny, Albatros, 1973.
Polívka: Klíč k určování rostlin.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student musí na získání zápočtu vyřešit předložené teoretické testy z botaniky a mineralogie - geologie a prakticky poznat přírodniny z botaniky, mineralogie a geologie.

Sylabus PRIR2 - Přírodověda 2
2001

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hájek Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity

PRIR1 Přírodověda 1

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplína vede studenty k poznání základních znalostí o živé i anorganické přírodě. Důraz je kladen na praktické poznávání a poznání přírodnin (rostlin, ževočichů, hornin a minerálů. Je kladen důraz na vztahy mezi přírodninami a jejich uspořádání do přirozených systémů. Disciplina zobecňuje fakta významná pro současné ekologické pohledy a názory. Zakládá předpoklad pro orientaci v rostlinné i živočišné říši, říši hub a anorganické přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit soubor vědomostí a dovedností u studenta tak, aby byl založen předpoklad dobré orientace v živé i neživé přírodě, který by umožňoval erudovaně vyučovat žáky mladšího školního věku přírodovědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky:
1. Úvod do zoologie. Stavba a složení živočišné buňky.
2. Bezobratlí, základní znaky. Stavba těla. Systém. Třídění.
3. Obratlovci. Základní znaky a klasifikace.
4.Fylogeneze a ontogeneze obratlovců. Přechod na souš.
5. Význam živočichů v přírodě a pro člověka, ochrana druhů.
6. Zákl. pedologie. Vznik půdy. Půdní druhy a typy. Vlastnosti půdy.
7. Zelenina a ovoce. Význam pro zdravou výživu.
8. Obilniny-podmínky pěstování. Význam pro výživu lidstva.
9. Pokojové a okrasné rostliny. Pěstování a způsoby množení.
10.Základní ekologické pojmy.
11.Abiotické podmínky ekosystému.
12.Biotické vztahy v ekosystémech.
13.Přírodní biocenózy. Ochrana přírody a krajiny.

Cvičení:
1. Prvoci, žahavci, ploštěnci a hlísti. Hygienický a zdravotní význam skupin.
2. Měkkýši, kroužkovci, členovci. Poznávání podle diakritických znaků.
3. Členovci-hmyz. Klasifikace a pozorování optikou (lupa, mikroskop).
4. Kopinatci, kruhoústí, ryby, paryby - pozorování.
5. Obojživelníci, plazi. Druhy, význam a ochrana.
6. Ptáci. Klasifikace ptáků. Významné rody a druhy. Ochrana ptáků.
7. Savci-charakteristika jednotlivých skupin. Diakritické znaky.
8. Test č. 1 - praktické poznávání živočichů.
9. Pokusy s půdou.
10.Druhy ovoce a zelenin. Přehled a praktické poznávání.
11.Obilniny. Přehled a poznávání jednotlivých druhů.
12.Přehled pokojových a okrasných rostlin. Množení a pěstování.
Zápočty.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Papáček a spol.: Zoologie. Vyd.Seientia, 1994.
Kvasničková: Základy ekologie. Vyd.Seientia, 1994.
Černík,V., Martinec,Z.: Zoologie pro ZŠ - učebnice. Vyd. SPN 1997.

Literatura doporučená studentům Čapková: Živočichové v přírodovědě a prvouce.
Gilbert: ZOO pokojových rostlin.
Rosypal: Přehled biologie. Vyd.SPN, 1987.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet vyžaduje vyřešení teoretického testu ze zoologie a praktické poznávání živočichů.
Zkouška se setává z vysvětlení biologických pojmů, které obdrží v počtu 6 na lístku a po té si losuje ze dvou oddílů souboru otázek.

Sylabus PRIR3 - Přírodověda 3 - didaktika
2001

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje se základními postupy, formami a metodami při výuce přírodovědy, vlastivědy a prvouky na prvním stupni základní školy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Systemizovat poznatky z obecných didaktik a z obdorného studia přírodovědy, vytvořit představu o vyučování přírodovědným předmětům ( vlastivědy, přírodovědy a prvouky ) na prvním stupni základní školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky :
Úvodní informace, struktura předmětu. Historie „věcného učení „ na elementárním stupni školy.
Historie výuce prvouce, přírodovědě a vlastivědě.
Struktura předmětu prvouka. Základní vyučovací metody a formy v prvouce.
Specifika prvouky, obsahová náplň předmětu. Aktivizační formy výuky v prvouce.
Struktura předmětu přírodověda. Metody a formy. Metodické poznámky.
Ekologická a globální výchova.
Struktura předmětu vlastivěda. Metody a formy výuky. Metodické poznámky.
Metody a formy výuky ve vlastivědě.
Škola v přírodě, školní výlet, vycházka, exkurze - organizace a metodika.
Škola v přírodě, školní výlet, vycházka, exkurze - organizace a
metodické poznámky
Aktuální téma
Aktuální téma

Semináře :
Prvouka - seznámení s učebnicemi, obsahem učiva.
Prvouka - organizace hodiny, problémové a aktivizační metody
Prvouka - formy výuky. Práce s textem. Nákres na tabuli, aplikace na mg. tabuli
Vlastivěda - seznámení s učebnicemi, obsah vlastivědného učiva.
Vlastivěda - problémy orientace v čase a v prostoru.
Vlastivěda - práce s mapou, náčrtem.
Přírodověda - seznámení s učivem, učebnicemi.
Přírodověda - demonstrace, pokus, pozorování
Přírodověda - organizace hodiny
Příprava vycházky, exkurze, výletu
Pracovní listy, hodnocení a klasifikace v př., vl. a prv.
Zápočtový test

Literatura, na níž je předmět vystavěn Fabiánková,B,(1995): Didaktika prvouky. Brno, Paido
Machalová,M.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I.
Brno,Paido
Maňák,J.(1995):Nárys didaktiky. Brno, PdF MU
učebnice prvouky, přírodovědy a vlastivědy nakladateltsví SPN, Paido, Alter, Fortuna, Scientia, Prodos - aktuální vydání

Literatura doporučená studentům Fabiánková,B,(1995): Didaktika prvouky. Brno, Paido
Machalová,M.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I.
Brno,Paido
Maňák,J.(1995):Nárys didaktiky. Brno, PdF MU
učebnice prvouky, přírodovědy a vlastivědy nakladateltsví SPN, Paido, Alter, Fortuna, Scientia, Prodos - aktuální vydání

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student si vylosuje jednu šířeji koncipovanou otázku z teorie vyučování přírodovědy, vlastivědy a prvouky. Dále charakterizuje jeden vyučovací předmět a zhodnotí učebnice, které prostudoval.

Sylabus PRIRBFM1 - Přírodověda - biologie 1
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pech Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium kombinované: seminář 11 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplina vede studenty k poznání základních znalostí o živé i anorganické přírodě. Důraz je kladen na praktické poznávání a poznání přírodnin (rostlin, živočichů, hornin a minerálů. Je kladen důraz na vztahy mezi přírodninami a jejich uspořádání do přirozených systémů. Disciplina zobecňuje fakta významná pro současné ekologické pohledy a názory. Zakládá předpoklad pro orientaci v rostlinné i živočišné říši, říši hub a anorganické přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit soubor vědomostí a dovedností u studenta tak, aby byl založen podpoklad dobré orientace v živé i neživé přírodě, který by umožňoval erudovaně vyučovat žáky mladšího školního věku přírodovědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky:
1. Úvod do zoologie. Společné znaky živočichů.
2. Rozmnožování živočichů. Obecná stavba živočišné buňky.
3. Prvoci.
4. Houby a žahavce
5. Ploštěnci a kroužkovci.
6. Měkkýši
7. Členovci – fylogeneze a ontogeneze, významní zástupci.
8. – 10. Obratlovci – fylogeneze a ontogeneze, významní zástupci
11. Význam živočichů v přírodě a pro člověka, ochrana druhů.
12.Biotické vztahy v ekosystémech.
13.Přírodní biocenózy. Ochrana přírody a krajiny.

Cvičení:
1. Prvoci, žahavci, ploštěnci a hlísti. Hygienický a zdravotní význam skupin.
2. Měkkýši, kroužkovci, členovci. Poznávání podle diakritických znaků.
3. Členovci-hmyz. Klasifikace pozorování optikou (lupa, mikroskop).
4. Kopinatci, kruhoústí, ryby, paryby-pozorování.
5. Obojživelníci, plazi. Druhy, význam a ochrana.
6. Ptáci. Klasifikace ptáků. Významné rody a druhy. Ochrana ptáků.
7. Savci-charakteristika jednotlivých skupin. Diakritické znaky.
8. Test č. 1 - praktická poznávání živočichů.
9. Pokusy s půdou.
10.Biologická kvalita vody – pozorování bezobratlých živočichů.
11.Projekt ZOO.
12.Video
Zápočty.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Papáček a spol.: Zoologie. Vyd. Scientia, 1994.
Kvasničková: Základ ekologie. Vyd. Scientia, 1994.
Černík, V., Martinec, Z.: Zoologie pro ZŠ - učebnice. Vyd. SPN 1997.
Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, 1999.

Literatura doporučená studentům Čapková: Živočichové v přírodovědě a prvouce.
Gilbert: ZOO pokojových rostlin
Rosypal: Přehled biologie. Vyd. SPN, 1987.
Ducháč, V., 2001: Úvod do určování našich obratlovců. Gaudeamus, Hradec Králové, 2001.
Smrž, J. a kol: Biologie živočichů pro gymnázia. Fortuna, Praha, 2004

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet vyžaduje vyřešení teoretického testu ze zoologie a praktické poznávání živočichů.
Zkouška se skládá z vysvětlení biologických pojmů, které obdrží v počtu 6 na lístku a po té si losuje ze dvou oddílů souboru otázek.

Sylabus PRIRBFM2 - Přírodověda – biologie 2
2010

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kacálková Lada

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium kombinované: seminář 11 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplina vede studenty k poznání základních znalostí o živé i anorganické přírodě. Důraz je kladen na praktické poznávání a poznání přírodnin (rostlin, živočichů, hornin a minerálů. Je kladen důraz na vztahy mezi přírodninami a jejich uspořádání do přirozených systémů. Disciplina zobecňuje fakta významná pro současné ekologické pohledy a názory. Zakládá předpoklad pro orientaci v rostlinné i živočišné říši, říši hub a anorganické přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit soubor vědomostí a dovedností u studenta tak, aby byl založen podpoklad dobré orientace v živé i neživé přírodě, který by umožňoval erudovaně vyučovat žáky mladšího školního věku přírodovědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Člověk a příroda. Vymezení základních pojmů.
Úvodní informace. Přírodniny, jejich dělení, sbírkování, ošetřování.
2. Země a neživá příroda. Základní děje a procesy. Poznávání nerostů a hornin.
3. Horniny a minerály-vznik, třídění, vlastnosti. Základní vlastnosti nerostů.
4. Horniny a minerály-vznik, třídění a vlastnosti. Test a praktická zkouška č. 1.
5. Rostliny kolem nás-základní znaky rostlin.
Pracujeme s lupou a mikroskopem, pozorujeme rostliny a jejich části.
6. Životní projevy rostlin. Pozorujeme listy, květy, kořen, stonek a listy.
7. Základní děje v rostlině. Zásobní látky rostlin, životní projevy rostlin.
Pokus a pozorování.
8. Třídění rostlin-systém nebo ekologické hledisko. Nižší rostliny a jejich úloha v přírodě.
9. Nižší rostliny. Mechorosty, kapraďorosty a lišejníky.
10. Rostliny kolem nás. Jehličnany.
11. Rostlinné společenstvo. Test a praktická zkouška č. 2.
12. Chráněné druhy rostlin.
Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kincl, Jabrlová: Biologie rostlin. Učebnice pro I.roč.gymnázií. Fortuna, 1993.
Černík, V., Martinec, Z.: Přírodopis. SPN, 1996. Učebnice pro II.st.ZŠ.
Černík, V., Martinec, Z., Vítek, J.: Mineralogie, Geologie.
Kincl, L., Kincl, M., Jarklová, J.: Biologie rostlin pro I. ročník gymnázií. 4. přepracované vydání. Fortuna, Praha, 2006
Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, nakladatelství Olomouc, 1999.
Rosypal, S.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003
Andreska, J. a kol.: Geologie a biologie pro studenty pedagogiky I. stupně základních škol. ISV nakladatelství, Praha, 1999
Kincl, M., Krpeš, V.: Základy fyziologie rostlin. Montanex, 2000

Literatura doporučená studentům Jirásek: Kapesní atlas léčivých rostlin.
Martinovský: Klíč k určování stromů a keřů.
Pilát: Kapesní atlas rostlin.
Deyl: Naše květiny, Albatros, 1973.
Dostál, J.: Nová květena ČSSR 1,2. Academia, Praha, 1989.
kol. autorů: Květena České republiky 1 až 7. Academia, Praha, 1997
Křísa, B. et Prášil, K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. SPN, Praha, 1989.
Kubát, K.: Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 2002
Kubát, K. a kol.: Botanika. Scientia, Praha, 1998
Němec, F.: Klíč k určování nerostů a hornin. SPN Praha, 1967
Korbel, P., Novák, M.: Encyklopedie minerálů. Rebo Čestlice, 1999
Mladá, J.: Rostliny v přírodovědě a prvouce. Scientia, 1996
Aichele, D., Golteová-Bechtleová, M.: Co tu kvete? Kvetoucí rostliny střední Evropy ve volné přírodě. Edice průvodce přírodou. Ikar, Praha, 1998

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student musí k získání zápočtu vyřešit předložené teoretické testy z botaniky a mineralogie-geologie, prakticky poznat přírodniny z botaniky, mineralogie a geologie a vypracovat seminární práci (sbírka přírodnin).

Sylabus PRIRGFM - Přírodověda - geografie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium kombinované: seminář 11 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení studentů se základními údaji o ČR a jednotlivých regionech. Charakteristika významných vlastivědných objektů, přírodních a kulturních zajímavostí a jejich didaktické využití při výuce na prvním stupni základní školy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvoření systému základních poznatků o České republice potřebných pro učitele prvního stupně základní školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky :
- základní údaje o ČR
- vlastivědná a přírodovědná charakteristika ČR
Semináře :
- vlastivědné zajímavosti Prahy, středních, jižních, severních a východních Čech, severní, střední a jižní Moravy.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Machalová,M,.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I. Česká republika v souvislostech. Příroda, lidé, hospodářství. Brno, Nakl.Paido. ISBN 80-85931-14-1

Česká republika. Sešitové atlasy pro základní školy. Praha

Kastner,J.(2002): Zeměpis naší vlasti : s novým krajským uspořádáním : učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia : pro 8. nebo 9. ročník

Literatura doporučená studentům Toušek,V.: Česká republika. Portréty krajů. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj 2005
Holeček,M. et all.(1993): Zeměpis 8. Pro osmý ročník základní školy. Praha,Fortuna
Novotná,M.(1995):Česká republika. Praha, Scientia.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: zpracování úkolů zadaných na semináři
Zkouška se skládá z části písemné - slepé mapy a testových otázek a části ústní. Při ústní části student charakterizuje jeden vybraný region ČR z hlediska vlastivědné práce.
Část výuky bude realizována formou e-learningu (splnění e-learningového testu)

Sylabus PRIRK1 - Přírodověda 1
2007

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

PRIRK2 Přírodověda 2

Anotace předmětu Disciplina vede studenty k poznání základních znalostí o živé i anorganické přírodě. Důraz je kladen na praktické poznávání a poznání přírodnin (rostlin, živočichů, hornin a minerálů. Je kladen důraz na vztahy mezi přírodninami a jejich uspořádání do přirozených systémů. Disciplina zabezpečuje fakta významná pro současné ekologické pohledy a názory. Zakládá předpoklad pro orientaci v rostlinné i živočišné říši, říši hub a anorganické přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit soubor vědomostí u studenta tak, aby byl založen předpoklad dobré orientace v živé i neživé přírodě, ktetý by umožňoval erudovaně vyučovat žáky mladšího školního věku přírodovědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Člověk a příroda. Vymezení základních pojmů.
Úvodní informace. Přírodniny, jejich dělení, sbírkování, ošetřování.
2. Země a neživá příroda. Základní děje a procesy. Poznávání nerostů a hornin.
3. Horniny a minerály-vznik, třídění, vlastnosti. Základní vlastnosti nerostů.
4. Horniny a minerály-vznik, třídění a vlastnosti. Test a praktická zkouška.
5. Rostliny kolem nás-základní znaky rostlin.
Pracujeme s lupou a mikroskopem, pozorujeme rostliny a jejich části.
6. Životní projevy rostlin. Pozorujeme listy, květy, kořen, stonek a listy.
7. Základní děje v rostlině. Zásobní látky rostlin, životní projevy rostlin.
Pokus a pozorování.
8. Třídění rostlin-systém nebo ekologické hledisko. Nižší rostliny a jejich úloha v přírodě.
9. Nižší rostliny. Mechorosty, kapraďorosty a lišejníky.
10.Rostliny kolem nás. Jehličnany.
11.Rostlinné společenstvo. Test a praktická zkouška č.2.
12.Chráněné druhy rostlin.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kincl, Jabrlová: Biologie rostlin. Učebnice pro 1. roč. gymnázií. Fortuna, 1993.
Černík, V., Martinec, Z.: Přírodopis. SPN, 1996. Učebnice pro II.st. ZŠ.
Černík, V., Martinec, Z., Vítek, J.: Mineralogie, Geologie.
Učebnice Př. pro II.st. ZŠ., SPN, 1998
Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia. Nakladatelství Olomouc, 1999.

Literatura doporučená studentům Jirásek: Kapesní atlas léčivých rostlin.
Martinovský: Klíč k určování stromů a keřů.
Pilát: Kapesní atlas rostlin.
Deyl: Naše květiny. Albatros, 1973.
Dostál, J.: Nová květena ČSSR 1, 2. Academia, Praha, 1989.
Křísa, B. et Prášil, K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. SPN, Praha, 1989.
Rosypal, S.: Fylogeneze, systém a biologie organismů.SPN, Praha, 1992.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student musí k získání zápočtu vyřešit předložené teoretické testy z botaniky a mineralogie-geologie a prakticky poznat přirodniny z botaniky, mineralogie a geologie.

Sylabus PRIRK2 - Přírodověda 2
2007

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity

PRIRK1 Přírodověda 1

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplína vede studenty k poznání základních znalostí o živé i anorganické přírodě. Důraz je kladen na praktické poznávání a poznání přírodnin (rostlin, živočichů, hornin a minerálů. Je kladen důraz na vztahy mezi přírodninami a jejich uspořádání do přirozených systémů. Disciplina zobecňuje fakta významná pro současné ekologické pohledy a názory. Zakládá předpoklad pro orientaci v rostlinné i živočišné říši, říši hub a anorganické přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit soubor vědomostí a dovedností u studenta tak, aby byl založen předpoklad dobré orientace v živé i neživé přírodě, který by umožňoval erudovaně vyučovat žáky mladšího školního věku přírodovědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky:
1. Úvod do zoologie. Stavba a složení živočišné buňky.
2. Bezobratlí, základní znaky. Stavba těla. Systém. Třídění.
3. Obratlovci. Základní znaky a klasifikace.
4.Fylogeneze a ontogeneze obratlovců. Přechod na souš.
5. Význam živočichů v přírodě a pro člověka, ochrana druhů.
6. Zákl. pedologie. Vznik půdy. Půdní druhy a typy. Vlastnosti půdy.
7. Zelenina a ovoce. Význam pro zdravou výživu.
8. Obilniny-podmínky pěstování. Význam pro výživu lidstva.
9. Pokojové a okrasné rostliny. Pěstování a způsoby množení.
10.Základní ekologické pojmy.
11.Abiotické podmínky ekosystému.
12.Biotické vztahy v ekosystémech.
13.Přírodní biocenózy. Ochrana přírody a krajiny.

Cvičení:
1. Prvoci, žahavci, ploštěnci a hlísti. Hygienický a zdravotní význam skupin.
2. Měkkýši, kroužkovci, členovci. Poznávání podle diakritických znaků.
3. Členovci-hmyz. Klasifikace a pozorování optikou (lupa, mikroskop).
4. Kopinatci, kruhoústí, ryby, paryby - pozorování.
5. Obojživelníci, plazi. Druhy, význam a ochrana.
6. Ptáci. Klasifikace ptáků. Významné rody a druhy. Ochrana ptáků.
7. Savci-charakteristika jednotlivých skupin. Diakritické znaky.
8. Test č. 1 - praktické poznávání živočichů.
9. Pokusy s půdou.
10.Druhy ovoce a zelenin. Přehled a praktické poznávání.
11.Obilniny. Přehled a poznávání jednotlivých druhů.
12.Přehled pokojových a okrasných rostlin. Množení a pěstování.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Papáček a spol.: Zoologie. Vyd.Scientia, 1994.
Kvasničková: Základy ekologie. Vyd.Scientia, 1994.
Černík,V., Martinec,Z.: Zoologie pro ZŠ - učebnice. Vyd. SPN 1997.
Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, 1999

Literatura doporučená studentům Čapková: Živočichové v přírodovědě a prvouce.
Gilbert: ZOO pokojových rostlin.
Rosypal: Přehled biologie. Vyd.SPN, 1987.
Ducháč,V.: Úvod do určování našich obratlovců, Hradec Králové, Gaudeamus 2001

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet vyžaduje vyřešení teoretického testu ze zoologie a praktické poznávání živočichů.
Zkouška se setává z vysvětlení biologických pojmů, které obdrží v počtu 6 na lístku a po té si losuje ze dvou oddílů souboru otázek.

Sylabus PRIRK3 - Přírodověda 3 - didaktika
2002

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 5 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 6 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje se základními postupy, formami a metodami při výuce přírodovědy, vlastivědy a prvouky na prvním stupni základní školy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Systemizovat poznatky z obecných didaktik a z obdorného studia přírodovědy, vytvořit představu o vyučování přírodovědným předmětům ( vlastivědy, přírodovědy a prvouky ) na prvním stupni základní školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Úvodní informace, struktura předmětu. Historie „věcného učení „ na elementárním stupni školy.
Historie výuce prvouce, přírodovědě a vlastivědě.
Struktura předmětu prvouka. Základní vyučovací metody a formy v prvouce.
Specifika prvouky, obsahová náplň předmětu. Aktivizační formy výuky v prvouce.
Struktura předmětu přírodověda. Metody a formy. Metodické poznámky.
Ekologická a globální výchova.
Struktura předmětu vlastivěda. Metody a formy výuky. Metodické poznámky.
Metody a formy výuky ve vlastivědě.
Škola v přírodě, školní výlet, vycházka, exkurze - organizace a metodika.
Škola v přírodě, školní výlet, vycházka, exkurze - organizace a
metodické poznámky

Literatura, na níž je předmět vystavěn Fabiánková,B,(1995): Didaktika prvouky. Brno, Paido
Machalová,M.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I.
Brno,Paido

Literatura doporučená studentům Fabiánková,B,(1995): Didaktika prvouky. Brno, Paido
Machalová,M.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I.
Brno,Paido
Maňák,J.(1995):Nárys didaktiky. Brno, PdF MU
učebnice prvouky, přírodovědy a vlastivědy nakladateltsví SPN, Paido, Alter, Fortuna, Scientia, Prodos - aktuální vydání

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student si vylosuje jednu šířeji koncipovanou otázku z teorie vyučování přírodovědy, vlastivědy a prvouky. Dále charakterizuje jeden vyučovací předmět a zhodnotí učebnice, které prostudoval

Sylabus PRIRTOX - Přírodní toxiny
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět vychází ze základů toxikologie, toxikokinetiky, znalosti intoxikací a jejich projevů na základě znalostí organotropních vlastností přírodních toxinů – biotoxinů, což je alternativní termín pro „ tzv. naturální toxiny“, tj. toxiny přírodního původu, kam patří např. rostlinné jedy, houbové toxiny a jedy: zejména toxiny hub s mikrostélkou a toxiny hub s makrostélkou, dále pak toxiny řas a sinic, bakteriální toxiny, intoxikace způsobené suchozemskými a mořskými živočichy, zásady léčby akutních intoxikací způsobených přírodními toxiny - s tím vším budou studenti seznámeni. Významná pozornost bude věnována zejména mykotoxinům, sekundárním metabolitům toxinogenních vláknitých mikroskopických hub, jejich rozdělení a výskytu v lidském prostředí, dále jejich akutní a chronické toxicitě, karcinogenitě, dále jejich výskytem v potravinách, životním a pracovním prostředí člověka.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty se ze základy toxikologie, toxikokinetiky, znalosti intoxikací a jejich projevů na základě znalostí organotropních vlastností přírodních toxinů – biotoxinů, tj. toxiny přírodního původu. Hlavní pozornost bude věnována zejména mykotoxinům, sekundárním metabolitům toxinogenních vláknitých mikroskopických hub, jejich rozdělení a výskytu v lidském prostředí, dále jejich akutní a chronické toxicitě, karcinogenitě, dále jejich výskytem v potravinách, životním a pracovním prostředí člověka.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. základy toxikologie, toxikokinetiky,
2. intoxikace a jejich projevy,
3. organotropní vlastnosti přírodních toxinů – biotoxinů,
4. mykotoxiny, sekundární metabolity toxinogenních vláknitých mikroskopických hub, rozdělení a výskyt v lidském prostředí,
5. akutní a chronická toxicita, karcinogenita,
6. výskyt mykotoxinů v potravinách, životním a pracovním prostředí člověka.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Malíř, F., Ostrý, V. : Přírodní toxiny, UHK, Texty na základě Projektu OP VK „Inovace studijních oborů zajišťovaných katedrami PřF UHK“, 2012.

Malíř, F., Ostrý, V. a kol.: Mikromycety (plísně), mykotoxiny a zdraví člověka. Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů (NCO NZO), Brno, 2003, 349 s., ISBN 80-7013-395-3

Literatura doporučená studentům Patočka J. a kol.: Vojenská toxikologie, Praha-Grada, 2005.

Hrdina, V., Hrdina, R., Jahodář,L., Martinec, Z., Měrka, V.: Přírodní toxiny a jedy. Galén- Karolinum,Praha, 2004.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Písemné testy a ústní zkouška.

Sylabus PRIRV1 - Přírodověda 1
2006

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kacálková Lada

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplina vede studenty k poznání základních znalostí o živé i anorganické přírodě. Důraz je kladen na praktické poznávání a poznání přírodnin (rostlin, živočichů, hornin a minerálů. Je kladen důraz na vztahy mezi přírodninami a jejich uspořádání do přirozených systémů. Disciplina zobecňuje fakta významná pro současné ekologické pohledy a názory. Zakládá předpoklad pro orientaci v rostlinné i živočišné říši, říši hub a anorganické přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit soubor vědomostí a dovedností u studenta tak, aby byl založen podpoklad dobré orientace v živé i neživé přírodě, který by umožňoval erudovaně vyučovat žáky mladšího školního věku přírodovědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Člověk a příroda. Vymezení základních pojmů.
Úvodní informace. Přírodniny, jejich dělení, sbírkování, ošetřování.
2. Země a neživá příroda. Základní děje a procesy. Poznávání nerostů a hornin.
3. Horniny a minerály-vznik, třídění, vlastnosti. Základní vlastnosti nerostů.
4. Horniny a minerály-vznik, třídění a vlastnosti. Test a praktická zkouška č. 1.
5. Rostliny kolem nás-základní znaky rostlin.
Pracujeme s lupou a mikroskopem, pozorujeme rostliny a jejich části.
6. Životní projevy rostlin. Pozorujeme listy, květy, kořen, stonek a listy.
7. Základní děje v rostlině. Zásobní látky rostlin, životní projevy rostlin.
Pokus a pozorování.
8. Třídění rostlin-systém nebo ekologické hledisko. Nižší rostliny a jejich úloha v přírodě.
9. Nižší rostliny. Mechorosty, kapraďorosty a lišejníky.
10. Rostliny kolem nás. Jehličnany.
11. Rostlinné společenstvo. Test a praktická zkouška č. 2.
12. Chráněné druhy rostlin.
Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kincl, Jabrlová: Biologie rostlin. Učebnice pro I.roč.gymnázií. Fortuna, 1993.
Černík, V., Martinec, Z.: Přírodopis. SPN, 1996. Učebnice pro II.st.ZŠ.
Černík, V., Martinec, Z., Vítek, J.: Mineralogie, Geologie.
Kincl, L., Kincl, M., Jarklová, J.: Biologie rostlin pro I. ročník gymnázií. 4. přepracované vydání. Fortuna, Praha, 2006
Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, nakladatelství Olomouc, 1999.
Rosypal, S.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003
Andreska, J. a kol.: Geologie a biologie pro studenty pedagogiky I. stupně základních škol. ISV nakladatelství, Praha, 1999
Kincl, M., Krpeš, V.: Základy fyziologie rostlin. Montanex, 2000

Literatura doporučená studentům Jirásek: Kapesní atlas léčivých rostlin.
Martinovský: Klíč k určování stromů a keřů.
Pilát: Kapesní atlas rostlin.
Deyl: Naše květiny, Albatros, 1973.
Dostál, J.: Nová květena ČSSR 1,2. Academia, Praha, 1989.
kol. autorů: Květena České republiky 1 až 7. Academia, Praha, 1997
Křísa, B. et Prášil, K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. SPN, Praha, 1989.
Kubát, K.: Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 2002
Kubát, K. a kol.: Botanika. Scientia, Praha, 1998
Němec, F.: Klíč k určování nerostů a hornin. SPN Praha, 1967
Korbel, P., Novák, M.: Encyklopedie minerálů. Rebo Čestlice, 1999
Mladá, J.: Rostliny v přírodovědě a prvouce. Scientia, 1996
Aichele, D., Golteová-Bechtleová, M.: Co tu kvete? Kvetoucí rostliny střední Evropy ve volné přírodě. Edice průvodce přírodou. Ikar, Praha, 1998

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student musí k získání zápočtu vyřešit předložené teoretické testy z botaniky a mineralogie-geologie, prakticky poznat přírodniny z botaniky, mineralogie a geologie a vypracovat seminární práci (sbírka přírodnin).

Sylabus PRIRV2 - Přírodověda 2
2006

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kacálková Lada

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplina vede studenty k poznání základních znalostí o živé i anorganické přírodě. Důraz je kladen na praktické poznávání a poznání přírodnin (rostlin, živočichů, hornin a minerálů. Je kladen důraz na vztahy mezi přírodninami a jejich uspořádání do přirozených systémů. Disciplina zobecňuje fakta významná pro současné ekologické pohledy a názory. Zakládá předpoklad pro orientaci v rostlinné i živočišné říši, říši hub a anorganické přírodě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvořit soubor vědomostí a dovedností u studenta tak, aby byl založen podpoklad dobré orientace v živé i neživé přírodě, který by umožňoval erudovaně vyučovat žáky mladšího školního věku přírodovědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky:
1. Úvod do zoologie. Stavba a složení živočišné buňky.
2. Bezobratlí, základní znaky. Stavba těla. Systém. Třídění.
3. Obratlovci. Základní znaky a klasifikace.
4. Fylogeneze a ontogeneze obratlovců. Přechod na souš.
5. Význam živočichů v přírodě a pro člověka, ochrana druhů.
6. Zákl. pedologie. Vznik půdy. Půdní druhy a typy. Vlastnosti půdy.
7. Zelenina a ovoce. Význam pro zdravou výživu.
8. Obilniny-podmínky pěstování. Význam pro výživu lidstva.
9. Pokojové a okrasné rostliny. Pěstování a způsoby množení.
10.Základní ekologické pojmy.
11.Abiotické podmínky ekosystému.
12.Biotické vztahy v ekosystémech.
13.Přírodní biocenózy. Ochrana přírody a krajiny.

Cvičení:
1. Prvoci, žahavci, ploštěnci a hlísti. Hygienický a zdravotní význam skupin.
2. Měkkýši, kroužkovci, členovci. Poznávání podle diakritických znaků.
3. Členovci-hmyz. Klasifikace pozorování optikou (lupa, mikroskop).
4. Kopinatci, kruhoústí, ryby, paryby-pozorování.
5. Obojživelníci, plazi. Druhy, význam a ochrana.
6. Ptáci. Klasifikace ptáků. Významné rody a druhy. Ochrana ptáků.
7. Savci-charakteristika jednotlivých skupin. Diakritické znaky.
8. Test č. 1 - praktická poznávání živočichů.
9. Pokusy s půdou.
10.Druhy ovoce a zelenin. Přehled a praktické poznávání.
11.Obilniny. Přehled a poznávání jednotlivých druhů.
12.Přehled pokojových a okrasných rostlin. Množení a pěstování.
Zápočty.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Papáček a spol.: Zoologie. Vyd. Scientia, 1994.
Kvasničková: Základ ekologie. Vyd. Scientia, 1994.
Černík, V., Martinec, Z.: Zoologie pro ZŠ - učebnice. Vyd. SPN 1997.
Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, 1999.

Literatura doporučená studentům Čapková: Živočichové v přírodovědě a prvouce.
Gilbert: ZOO pokojových rostlin
Rosypal: Přehled biologie. Vyd. SPN, 1987.
Ducháč, V., 2001: Úvod do určování našich obratlovců. Gaudeamus, Hradec Králové, 2001.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet vyžaduje vyřešení teoretického testu ze zoologie a praktické poznávání živočichů.
Zkouška se skládá z vysvětlení biologických pojmů, které obdrží v počtu 6 na lístku a po té si losuje ze dvou oddílů souboru otázek.

Sylabus PRIRV3 - Přírodověda 3 - didaktika
2007

Sylabus PRVLAFM - Vlastivědné a přírodovědné projekty
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus PRVPOFM - První pomoc a zdravotní výchova
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: kurz 28 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s významem zdravotní výchovy na primárním stupni základní školy a s metodikou výuky první pomoci.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Studenti se seznámí s metodikou výchovy ke zdravému způsobu života v rámci projektu Zdravá škola a s metodikou výuky první pomoci

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Zdravotní výchova, cíle, metodika
Programy podporující zdraví a jejich význam
Integrace problematiky do vyučování na primárním stupni základní školy
Praktická tvorba projektů

První pomoc u dětí
Výuka první pomoci u závaných stavů

Literatura, na níž je předmět vystavěn Program podpory zdraví ve škole : rukověť projektu Zdravá škola / Miluše Havlínová (ed.) ... [et al.]. -- 2., rozš. vyd.. -- Praha : Portál, 2006. -- 311 s. : il. ; 23 cm ISBN 80-7367-059-3 (brož.) : Kč 299,00

Škola podporující zdraví / sestavily Miluše Havlínová, Zdena Vildová. -- 1. vyd.. -- Praha : Státní zdravotní ústav, 1999. -- 33 s. : il. ; 21 cm. -- (Co to je, když se řekne) ISBN 80-7071-136-1

Srnský, Pavel: První pomoc u dětí / Pavel Srnský. -- 2., přeprac. vyd.. -- Praha : Grada, 2007. -- 111 s. : barev. il. ; 21 cm. -- (Pro rodiče) ISBN 978-80-247-1824-8 (brož.)

Komárek, David :První pomoc umíme dát i my : zásady první pomoci pro dětské záchranáře / [David Komárek]. -- 1. vyd.. -- Praha : Státní zdravotní ústav, 2006. -- 20 s. : barev. il. ; 15 x 21 cm
ISBN 80-7071-274-0 (brož.)

Literatura doporučená studentům Program podpory zdraví ve škole : rukověť projektu Zdravá škola / Miluše Havlínová (ed.) ... [et al.]. -- 2., rozš. vyd.. -- Praha : Portál, 2006. -- 311 s. : il. ; 23 cm ISBN 80-7367-059-3 (brož.) : Kč 299,00

Škola podporující zdraví / sestavily Miluše Havlínová, Zdena Vildová. -- 1. vyd.. -- Praha : Státní zdravotní ústav, 1999. -- 33 s. : il. ; 21 cm. -- (Co to je, když se řekne) ISBN 80-7071-136-1

Srnský, Pavel: První pomoc u dětí / Pavel Srnský. -- 2., přeprac. vyd.. -- Praha : Grada, 2007. -- 111 s. : barev. il. ; 21 cm. -- (Pro rodiče) ISBN 978-80-247-1824-8 (brož.)

Komárek, David :První pomoc umíme dát i my : zásady první pomoci pro dětské záchranáře / [David Komárek]. -- 1. vyd.. -- Praha : Státní zdravotní ústav, 2006. -- 20 s. : barev. il. ; 15 x 21 cm
ISBN 80-7071-274-0 (brož.)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: Prezentace projektu zdravotní výchovy
Zkouška: Praktická a ústní. První pomoc u dětí. Život ohrožující stavy.

Sylabus PRVPOM1 - Zdravotní výchova a první pomoc
2007

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení s významem zdravotní výchovy na primárním stupni základní školy a s metodikou výuky první pomoci.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Studenti se seznámí s metodikou výchovy ke zdravému způsobu života v rámci projektu Zdravá škola a s metodikou výuky první pomoci.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Zdravotní výchova, cíle, metodika
Programy podporující zdraví a jejich význam
Integrace problematiky do vyučování na primárním stupni základní školy
Praktická tvorba projektů

První pomoc u dětí
Výuka první pomoci u závaných stavů

Literatura, na níž je předmět vystavěn Program podpory zdraví ve škole : rukověť projektu Zdravá škola / Miluše Havlínová (ed.) ... [et al.]. -- 2., rozš. vyd.. -- Praha : Portál, 2006. -- 311 s. : il. ; 23 cm ISBN 80-7367-059-3 (brož.) : Kč 299,00

Škola podporující zdraví / sestavily Miluše Havlínová, Zdena Vildová. -- 1. vyd.. -- Praha : Státní zdravotní ústav, 1999. -- 33 s. : il. ; 21 cm. -- (Co to je, když se řekne) ISBN 80-7071-136-1

Srnský, Pavel: První pomoc u dětí / Pavel Srnský. -- 2., přeprac. vyd.. -- Praha : Grada, 2007. -- 111 s. : barev. il. ; 21 cm. -- (Pro rodiče) ISBN 978-80-247-1824-8 (brož.)

Komárek, David :První pomoc umíme dát i my : zásady první pomoci pro dětské záchranáře / [David Komárek]. -- 1. vyd.. -- Praha : Státní zdravotní ústav, 2006. -- 20 s. : barev. il. ; 15 x 21 cm
ISBN 80-7071-274-0 (brož.)

Literatura doporučená studentům Program podpory zdraví ve škole : rukověť projektu Zdravá škola / Miluše Havlínová (ed.) ... [et al.]. -- 2., rozš. vyd.. -- Praha : Portál, 2006. -- 311 s. : il. ; 23 cm ISBN 80-7367-059-3 (brož.) : Kč 299,00

Škola podporující zdraví / sestavily Miluše Havlínová, Zdena Vildová. -- 1. vyd.. -- Praha : Státní zdravotní ústav, 1999. -- 33 s. : il. ; 21 cm. -- (Co to je, když se řekne) ISBN 80-7071-136-1

Srnský, Pavel: První pomoc u dětí / Pavel Srnský. -- 2., přeprac. vyd.. -- Praha : Grada, 2007. -- 111 s. : barev. il. ; 21 cm. -- (Pro rodiče) ISBN 978-80-247-1824-8 (brož.)

Komárek, David :První pomoc umíme dát i my : zásady první pomoci pro dětské záchranáře / [David Komárek]. -- 1. vyd.. -- Praha : Státní zdravotní ústav, 2006. -- 20 s. : barev. il. ; 15 x 21 cm
ISBN 80-7071-274-0 (brož.)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: Prezentace projektu zdravotní výchovy
Zkouška: Praktická a ústní. První pomoc u dětí. Život ohrožující stavy.

Sylabus PUDBIOL - Půdní biologie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Smrž Jaroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět podává přehled procesů v půdě z hlediska fyzikální, anorganické a organické chemie, sorpčních procesy; charakteristiku skupin půdních organizmů, metodiku jejich pozorování. Pozornost je věnována mikrobiologii, mykologii, zoologii, biochemii, půdním procesům, cyklům, vlivům lidské činnosti (zemědělství, průmysl, rekreace, aglomerace).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty biologie a ekologie se základy biologie pedosféry.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1.-2. průběh procesů v půdě z hlediska fyzikální, anorganické a organické chemie, sorpčních procesy
Charakteristika, zejména funkční, skupin půdních organizmů. Metodiky jejich pozorování (3.- 7):
3.- 4. .mikrobiologie
5.mykologie
6.-7. zoologie
8.- 10., biochemie, půdní procesy, cykly živin
10. – 11. aplikované aspekty – vliv lidské činnosti – zemědělství, průmysl,
rekreace, aglomerace.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Coleman,D.C., Crossley jr., D.A. a Hendrix, P.F., 2004. Fundamentals of soil ecology. Elsevier Amsterdam. 386 str.
Lavelle, P., Spain, A.V., 2001. Soil ecology. Kluwer Acad.Publ., Dordrecht.
Wallwork,J.A.,1976. The distribution and diversity of soil fauna. Academic Press London.

Literatura doporučená studentům Alexander, M., 1977. Soil microbiology. Wiley, London.
Edwards, C.A. a Thompson, A.R. 1973.
Pesticides and the soil fauna. Resid.Res.
45,1-79.
Edwards, C.A. a Lofty,C. 1975. The influence of
cultivation on soil animalpopulations. In: Vaněk,
J.(ed.). Progress in Soil Zoology. Academia
Praha. pp.399 - 407.
Wallwork,J.A.,1970. Ecology of soil animals. McGraw-Hill London.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústí a písemná zkouška - ověření získaných znalostí.

Sylabus PXPRBIS1 - Pedagogická praxe průběžná BI 1
2011

Sylabus PXPRBIS2 - Pedagogická praxe průběžná BI 2
2011

Sylabus PXPRBIZ1 - Pedagogická praxe průběžná BI 1
2011

Sylabus PXPRBIZ2 - Pedagogická praxe průběžná BI 2
2011

Sylabus PXPRS1 - Pedagogická praxe průběžná BI 1
2008

Sylabus PXPRS2 - Pedagogická praxe průběžná BI 2
2008

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: praxe 28 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Pedagogická praxe má obdobnou strukturu jako pedagogická praxe 1.
Studenti učitelství ZŠ realizují praxi na ZŠ a studenti učitelství SŠ na SŠ.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Rozvoj studentských dovedností a návyků získaných teoretickým studiem didaktiky biologie a při průběhu pedagogické praxe 1.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Náslechy u fakultního učitele
2. Vyučovací výstupy posluchače
3. Rozbory výstupů

Literatura, na níž je předmět vystavěn Soubor učebnic pro základní školy a gymnázia používaných na škole, na níž je realizována praxe.

Literatura doporučená studentům Alternativní soubory učebnic

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky k získání zápočtu:
1. Předložení přehledu absolvovaných náslechů a výstupů - stručné doporučení fakultního učitele.
2. Předložení pedagogického deníku a příprav na výstupy.

Sylabus PXPRZ1 - Pedagogická praxe průběžná BI 1
2008

Sylabus PXPRZ2 - Pedagogická praxe průběžná BI 2
2008

Sylabus PXSOBIS - Pedagogická praxe souvislá BI
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 0 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 0 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Souvislá pedagogická praxe probíhá ve škole, kterou si student sám vybere a praxi si na ni dohodne.
Praxe probíhá 4 týdny.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Souvislá pedagogická praxe je třetí a závěrečnou pedagogickou praxí studentů učitelství. Integruje poznatky a dovednosti získané studiem didaktiky biologie, obecné didaktiky a předcházejících pedagogických praxí.
Umožňuje studentovi,aby získal určitý nadhled a elementární zkušenosti s dlouhodobějším působením ve výchově-vzdělávacím procesu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Náslecha u fakultního učitele
2. Vyučovací výstupy posluchače
3. Rozbory výstupů

Literatura, na níž je předmět vystavěn Soubor učebnic pro základní školy a gymnázia používaných na škole, na níž je realizována praxe.

Literatura doporučená studentům Alternativní soubory učebnic

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky k získání zápočtu:
1. Předložení přehledu absolvovaných náslechů a výstupů - stručné doporučení fakultního učitele.
2. Předložení pedagogického deníku a příprav na výstupy.

Sylabus PXSOBIZ - Pedagogická praxe souvislá BI
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králíček Ivo

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 0 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 0 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Souvislá pedagogická praxe probíhá ve škole, kterou si student sám vybere a praxi si na ni dohodne.
Praxe probíhá 4 týdny.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Souvislá pedagogická praxe je třetí a závěrečnou pedagogickou praxí studentů učitelství.
Integruje poznatky a dovednosti získané studiem didaktiky biologie, obecné didaktiky a předcházejících pedagogických praxí.
Umožňuje studentovi, aby získal určitý nadhled a elementární zkušenosti s dlouhodobějším působením ve výchovně-vzdělávacím procesu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Náslechy u fakultního učitele
2. Vyučovací výstupy posluchače
3. Rozbory výstupů

Literatura, na níž je předmět vystavěn Soubor učebnic pro základní školy a gymnázia používaných na škole, na níž je realizována praxe.

Literatura doporučená studentům Alternativní soubory učebnic

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky k získání zápočtu:
1. Předložení přehledu absolvovaných náslechů a výstupů - stručné doporučení fakultního učitele.
2. Předložení pedagogického deníku a příprav na výstupy.

Sylabus PXSOUS - Pedagogická praxe souvislá BI
2008

Sylabus PXSOUZ - Pedagogická praxe souvislá BI
2008

Sylabus PXZEM - Pedagogická praxe ze zeměpisu
2003

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: praxe 6 hod. za semestr
studium kombinované: praxe 6 hod. za semestr
studium celoživotní: praxe 6 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět je určen pro studenty rozšiřujícího studia zeměpisu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení studentů s obecně didaktickými postupy a specifickými metodami při výuce zeměpisu

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Pedagogická praxe

Literatura, na níž je předmět vystavěn Wahla,A.: Didaktika zeměpisu, Ostrava, Ostravská univerzita 1995

Literatura doporučená studentům Učebnice zeměpisu různých nakladatelství, metodické příručky, časopis Geografické rozhledy

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet - předložení pg. záznamu

Sylabus REGEGCR - Regionální geologie a geomorfologie ČR
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 15 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět podává přehled geologických a geomorfologických jednotek v ČR a stručně charakterizuje specifika krajiny v souvislosti s georeliéfem a horninovým podkladem. Část výuky v terénu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty se specifiky georeliéfu krajiny České republiky v souvislosti s geologickými a geomorfologickými poměry.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Tématické okruhy přednášek:
1. Úvod do předmětu, přehled literatury.
2. Krajina jako geosystém.
3. Základní typy georeliéfu
- typy reliéfu
- morfografické členění
- přehled strukturních tvarů reliéfu
- přehled erozně-denudačních tvarů
4. Geomorfologické jednotky ČR
5. Regionálně geologické jednotky ČR
6. Charakteristika krajiny na konkrétním geologickém podkladu
- pískovcový reliéf
- krasový reliéf
- sopečný reliéf
- reliéf na žulách
- reliéf na ostatních horninách.
Cvičení - zejména formou terénní exkurze do geologicky a geomorfologicky pozoruhodného území.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Chlupáč, I. a kol.: Geologická minulost ČR. Academia, Praha 2002.
Kukal Z., Pošmourný K., Němec J.: Geologická paměť krajiny. ČGS, Praha 2006.
Demek, J., Mackovčin P., edit.: Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR. AOPK, Brno, Praha 2006.

Literatura doporučená studentům Czudek, T.: Vývoj reliéfu krajiny České republiky v kvartéru. Morav.zem.muzeum, Brno 2005.
Demek, J. a kol.: Geomorfologie Českých zemí. NČSAV, Praha, 1965.
Demek J., Zeman J.: Typy reliéfu Země. Academia, Praha 1979.
Hartel H., et al., edit.: Sandstone Landscapes. Academia, Praja 2007.
Ložek, V.: Zrcadlo minulosti. Česká a slovenská krajina v kvartéru. Vyd. Dokořán. Praha 2007.
Mísař, Z. a kol.: Regionální geologie ČSSR I. - Český masív. SPN, Praha, 1983.
Rubín, J., Balatka B. a kol.: Atlas skalních, půdních a zemních tvarů. Academia, 1986.
Rubín J., a kol.: Přírodní klenoty České republiky. Academia, Praha 2006.
Smolová I., Vítek J.: Základy geomorfologie. UP, Olomouc 2007.
Vítek, J.: Tajemný svět skal. Skalní zajímavosti ČR. Oftis,Ústí n.O. 2004.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ověření znalostí formou písemné a ústní zkoušky; aktivní účast na terénním cvičení - protokol z exkurze nebo seminární práce.

Sylabus REVITKR - Revitalizace krajiny
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět se zabývá studiem změn v krajině v historii i současnosti a jejich dopadem z hlediska ekologie a estetiky. Hlavním tématem je obnova funkcí krajiny, hledání kompromisů mezi hospodářským a ochranářským přístupem ke krajině a stanovení priorit. Předmět seznamuje se způsoby, dosavadními výsledky a státní podporou revitalizací. V případě cizorodých (antropogenních) artefaktů v krajině jako jsou elektrárenská nebo rudní odkaliště, deponie průmyslových odpadů nebo opuštěné areály s toxickou zátěží je pojednána též problematika využití přirozených procesů v rehabilitaci ekosystémů, asistovaná ekologická obnova, remediace a renaturace. Součástí předmětu je terénní exkurze.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je studium změn v krajině v historii i současnosti a jejich dopad z hlediska ekologie a estetiky. Hlavním tématem je obnova funkcí krajiny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Role zeleně v revitalizaci urbanizovaného prostředí (přestup látek mezi atmosférou a zemským povrchem – interakce s hraniční vrstvou vegetace: depoziční studie)
2) Ekologická obnova (restoration ecology) poškozených ekosystémů (využití spontánních biologických procesů, asistovaná obnova).
3) Agroekologie, význam plevelové složky v agrocenózách, HNV farming (zemědělské hospodaření s vysokou přírodní hodnotou); zemědělský versus městská krajina, využití biologických podkladů v územním plánování (SES).
4) Ekologické inženýrství/ekotechnologie, management ekosystémů
5) Remediace půd - fyzikální, chemické a biologické způsoby remediací kontaminovaných půd
6) Revitalizace vodního prostředí – vodní toky a nivy
7) Revitalizace vodního prostředí – tůně, mokřady, malé vodní nádrže
8) Revitalizace jako součást protipovodňových a protierozních opatření
9) Zprůchodňování vodních toků pro vodní organismy.
10) Vegetační úpravy při revitalizacích, provoz a údržba revitalizačních staveb

Literatura, na níž je předmět vystavěn Demek, J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. - MU, Brno, 1999.
Just, T. et al.: Revitalizace vodního prostředí. - AOPK ČR, Praha, 2003.
Just, T. et al.: Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. – 3. ZO ČSOP Hořovicko, Ekol. služby s. r. o., AOPK ČR, MŽP ČR, Praha, 2005.
Kovář P.: Ekosystémová a krajinná ekologie. - Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Nakladatelství Karolinum, Praha, (2008) 2012.
Kovář P., Jandová L., Pojer F.: Czech Republic. – In: Oppermann R., Beaufoy G., Jones G. (eds.): High Nature Value Farming in Europe. 35 European countries – experiences and perspectives. Verlag Regionalkultur, Ubstadt-Weiher etc., p. 175-183, 2012.
Löw, J. et Míchal, I.: Krajinný ráz. – Lesní práce, Praha, 2003.
Löw, J. et al.: Rukověť projektanta místního ÚSES. – Metodika pro zpracování dokumentace. – Doplněk, Brno, 1995.
Prach K., Bastl M., Konvalinková P., Kovář P., Novák J., Pyšek P., Řehounková K., Sádlo J.: Sukcese vegetace na antropogenních stanovištích v České republice - přehled dominantních druhů a stadií. Vegetation succession in human-made habitats in the Czech Republic - survey of dominant species and stages – Příroda, Praha, 26: 5-26, 2008.
Prach K., Pyšek P., Tichý L., Kovář P., Jongepierová I. & Řehounková K. [eds]: Botanika a ekologie obnovy. Botanical research and ecological restoration. - Materiály 21, 2006, 255 p. [90,-/135,- Kč, B]

Literatura doporučená studentům Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M.: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Vorel, I. et Sklenička, P.: Ochrana krajinného rázu. – Sborník z příspěvků konference. – Nakladatelství Naděžda Skleničková, Praha, 2006.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/92 Sb.(ve znění pozdějších předpisů).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet: 100 % účast na seminářích (omluvených 20 %)
100 % účast na exkurzích + vyhotovené protokoly
závěrečná písemná zkouška se 2 opravnými termíny

Sylabus REVLA1 - Regionální vlastivěda
2007

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Charakteristika regionů jako základních jednotek daného území. Metody regionálních studií. Přirozené a uměle vytvořené regiony. Charakteristika regionu jako základ vlastivědné práce.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty s metodami regionalizace, vytvářením regionů z hlediska fyzické a ekonomické geografie. Regiony v rámci EU. Charakteristika malých regionů a způsoby analýzy malých území jako základ vlastivědné práce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Vývoj regionů
Regiony ČR a jejich genese
Přehled regionalizace Evropy
Malý region a jeho charakteristika
Metody analýzy malého regionu
Praktická analýza vybraného regionu jako základ vlastivědné práce
Prezentace a využití ICT

Literatura, na níž je předmět vystavěn Vítek, Jan: Tajemný svět skal : skalní zajímavosti České republiky / Jan Vítek. -- Vyd. 1.. -- Ústí nad Orlicí : Oftis, 2004. -- 192 s. : il. ; 24 cm

Vítek, Jan: Příroda bez hranic : příhraniční krajinou od Jizerských hor po Beskydy / Jan Vítek. -- Vyd. 1.. -- Ústí nad Orlicí : Oftis, 2001. -- 152 s. : il. ; 22 cm ISBN 80-86042-47-2

Vítek,Jan: Příroda bez hranic : příhraniční krajinou od Jizerských hor po Beskydy / Jan Vítek. -- Vyd. 1.. -- Ústí nad Orlicí : Oftis, 2001. -- 152 s. : il. ; 22 cm

Štyrský, Jiří: Příklady tvorby informačního minima / Jiří Štyrský. -- Vyd. 1.. -- Hradec Králové : Gaudeamus, 2005. -- 65 cm : il. ; 21 cm ISBN 80-7041-331-X

Literatura doporučená studentům Vítek, Jan: Tajemný svět skal : skalní zajímavosti České republiky / Jan Vítek. -- Vyd. 1.. -- Ústí nad Orlicí : Oftis, 2004. -- 192 s. : il. ; 24 cm

Vítek, Jan: Příroda bez hranic : příhraniční krajinou od Jizerských hor po Beskydy / Jan Vítek. -- Vyd. 1.. -- Ústí nad Orlicí : Oftis, 2001. -- 152 s. : il. ; 22 cm ISBN 80-86042-47-2

Vítek,Jan: Příroda bez hranic : příhraniční krajinou od Jizerských hor po Beskydy / Jan Vítek. -- Vyd. 1.. -- Ústí nad Orlicí : Oftis, 2001. -- 152 s. : il. ; 22 cm

Štyrský, Jiří: Příklady tvorby informačního minima / Jiří Štyrský. -- Vyd. 1.. -- Hradec Králové : Gaudeamus, 2005. -- 65 cm : il. ; 21 cm ISBN 80-7041-331-X

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: Aktivní účast na seminářích. Analýza zvoleného regionu a jeho prezentace.

Sylabus REVLAFM - Vlastivědné a přírodovědné zajímavosti východočeského regionu
2009

Sylabus RGEGEM - Regionální geologie a geomorfologie
2008

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 15 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu S přihlédnutím na bydliště, působiště apod. studentů rozšíření znalostí o regionálně geologických a geomorfologických poměrech vybraných období, zejména východočeského regionu a výběrově i dalších území. Rozšířeno bude i učivo z regionální mineralogie, petrologie apod.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Rozšíření znalostí z vybraných oblastí ČR regionální geologie a geomorfologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Geologický a geomorfologický (dále G a G) vývoj Českého masívu
2. G a G vývoj Karpat.
3. Regionální (dále R) G a G moldanobika a bohemika východočeského regionu (dále vč.r.)
4. R G a G sudetské soustavy ve vč.r..
5. R G a G mladšího paleozoika ve vč.r.
6. R G a G české křídové pánve ve vč.r.
7. R G a G ostatních pokryvných jednotek ve vč.r.
8. R G a G ostatních regionů ČR (dle zájmu studentů).
9. Ochrana G a G fenomenů na území ČR.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Demek, J. a kol.: Geomorfologie Českých zemí. NČSAV, Praha, 1965.
Mísař, Z. a kol.: Regionální geologie ČSSR I. - Český masív. SPN, Praha, 1983.
Chlupáč I. a kol.: Geologická minulost ČR. Academia, Praha 2002.
Smolová I., Vítek J.: Základy geomorfologie. Vybrané tvary reliéfu. UP. Olomouc 2007.

Literatura doporučená studentům Rubín, J., Balatka, B.: Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Academia, Praha 1986.
Rybář, P., a kol.: Od Krkonoš po Vysočinu. Regionální encyklopedie vých. Čech. Kruh, Hradec Králové 1989.
Demek, J., edit.: Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Academia, Praha 1987.
Gába Z. a kol.: Geologické vycházky Českou republikou. Nakl.Karlinum, UK Praha, 2002.
Kukal Z. a kol.: Geologická paměť krajiny. ČGS, Praha 2006.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předložení seminární práce z regionální geologie a geomorfologie stanoveného území. Prokázání znalostí z regionální geologie a geomorfologie České republiky.

Sylabus SCVENVY1 - Specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy 1
2008

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: seminář 85 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Studijní program je zaměřen na získání vědomostí a dovedností v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v kontextu udržitelného rozvoje (UR).
Studium pro školní koordinátory EVVO je studiem k výkonu specializovaných činností podle § 9 písm. d) - specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy podle vyhlášky č. 317/2005 Sb. v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP), jehož absolvováním je získána kompetence umožňující pedagogickým pracovníkům kvalifikované metodické působení na pozici školní koordinátor EVVO.
Podrobný rozpis přednášek, dílen, seminářů, komplexních exkurzí a návštěv CEV, SEV, výstav atd. je umístěn na webu katedry biologie PdF UHK.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Studium pro školní koordinátory EVVO je studiem k výkonu specializovaných činností podle § 9 písm. d) - specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy podle vyhlášky č. 317/2005 Sb. v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP), jehož absolvováním je získána kompetence umožňující pedagogickým pracovníkům kvalifikované metodické působení na pozici školní koordinátor EVVO.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky – zimní pobyt na Středisku ekologické výchovy Správy KRNAP na Rýchorské boudě na území KRNAP v I. zóně – ukázky programů pro různé věkové kategorie, dílny a ekologickou problematikou aj., náměty pro práci s dětmi v zimní přírodě
- Východočeské muzeum v HK – Ohrožená příroda (návštěva expozice) – náměty pro ekologicky zaměřenou výuku pro různé věkové kategorie, popř. jiné) - vypracování sem. práce k didaktickému využití ve škole.
- teoretické přednášky a dílny na katedře biologie PdF, popř. na SEV a CEV.
Podrobný harmonogram po hodinách: předmět, metody a cíle jsou umístěny na webu katedry biologie

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha, 1999.
ČINČERA, Jan; CAHA, Milan; KULICH, Jiří. Hry a výchova k trvale udržitelnému rozvoji. Praha: Brontosaurus Praha 7; EVANS; SEVER, 1996.
CAHA, Milan; ČINČERA, Jan; NEUMAN, Jan. Hry do kapsy VII. Sociální, ekologické, motorické a kreativní hry. Praha: Portál, 2004. 96 s. ISBN: 80-7178-909-7.
ČINČERA, Jan; KLÁPŠTĚ, Petr; MAIER, Karel. Hry a výchova k občanské společnosti. Praha: BEZK, 2005. 97 s. ISBN 80-239-5144-0.
CAHA, Milan; ČINČERA, Jan. Výchova a budoucnost. Hry a techniky o životním prostředí a společnosti. Brno: PAIDO, 2005. 167 s. ISBN 80-7315-099-9.
ČINČERA, Jan. (ed.) Environmentální výchova: nové cesty. Konference a workshop. Sedmihorky 11.-13.9.2006. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 65 s. ISBN 978-80-7372-164-0.
Činčera, J. Práce s hrou – pro profesionály. Praha: Grada, 2007 (v tisku).
Demek, J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. - MU, Brno, 1999.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Máchal, A. et Hustak, J. et Slámová, O. : Malý ekologický a environmentální slovníček. – Rezekvítek, Brno, 3. vd., 2001.
Moldan, B. et al.: Životní prostředí ČR. – Academia, Praha, 1990.
Moldan, B.: Životní prostředí – globální perspektiva. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1994.
Moldan, B.: (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. – Karolinum, Praha, 2001.
Pivnička, K. et Braniš, M.: Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha, 1998.

Literatura doporučená studentům BRANIŠ, M. et PIVNIČKA, K. (1999): Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie. – Karolinum, Praha.
CULEK, M. [ed.] (1996): Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha.
ČEŘOVSKÝ, J. et al. (1999a): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava.
ČEŘOVSKÝ, J. (1999b): Nejnovější trendy v EVVO na VŠ, připravujících učitele a výchovné pracovníky. – In: Sborník mezin. konference: Environmentální vzdělávání a výchova na VŠ připravujících učitele a výchovné pracovníky (Uherské Hradiště,1999), s. 3-6.
ČIHAŘ, M. (1998): Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, Praha.
ČÍŽKOVÁ,V., MÁLKOVÁ, J., KŮLOVÁ, A., RŮŽKOVÁ, I., MALENINSKÝ, M., HRUŠKA, M. et al. (2000): Biologie (Katalog cílových požadavků ke společné části maturitní zkoušky (I. a II. verze). – MŠMT, Praha.
DLOUHÁ, J. [ed.] (2002): Inovace vysokoškolské výuky v environmentálních oborech. K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
DORST, J. (1985): Ohrožená příroda. – Panorama, Praha.
DUVIGNEAUD, P. (1988): Ekologická syntéza. – Academia, Praha.
FRIEDL, K. et al. (1991): Chráněná území v České republice. – MŽP ČR, Praha.
HADAČ, E. (1982): Krajina a lidé. – Academia, Praha.
HERČÍK, M. (2004): 11 otázek a odpovědí o životním prostředí. – Montanex, Ostrava.
HERINK, J. (1998): Poznámky k environmentální výchově I – V. – Biologie-chemie-zeměpis, Praha.
HORKÁ, H. (1996): Teorie a metodika ekologické výchovy. – Paidó, Brno.
HOUGHTON, J. (1998): Globální oteplování. Úvod do studia změn klimatu a prostředí. – Academia, Praha.
CHYTRÝ, M., KUČERA, T. et KOČÍ, M. [ed.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha.
JENÍK, J. et al. (1996): Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha.
KMINIAK, M. (2001): Aspekty z didaktiky environmentalistiky na školách. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 191-194.
KALVOVÁ, J. et MOLDAN, B. (1996): Klima a jeho změna v důsledku emisí skleníkových plynů. – Karolinum, Praha.
KOLEKTIV (1992): Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR. – Geogr. ústav ČSAV a Federální výbor pro ŽP, Praha, Brno. (Věcný garant Kálal, J.; předseda redakční rady Plánka, L.)
KUDRNA, K. et al. (1988): Biosféra a lidstvo. – Academia, Praha.
KVASNIČKOVÁ, D. et al. (1998): Environmentální informace a osvěta. – MŽP, Praha.
LEDVINOVÁ, J. (2001): Školní ekologické projekty jako metody výuky pro ZŠ a SŠ. – In: Sborník mez. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 215-217.
LIPPERT, E. (1995): Ozónová vrstva Země: Vznik, funkce, poškozování a jeho důsledky, možnosti nápravy. – Vesmír, Praha. s. 155.
LIŠKOVÁ, E. (2002): Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností studentů učitelství o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environmentální výchově. – Sborník prací kat. biologie a ekologické výchovy PdF UK Praha – sv. 8.
LOVELOCK, J. (1994): Gaia – živoucí planeta. – Mladá fronta, Praha.
MACKOVČIN, P. et SEDLÁČEK, M. [eds.] (2001, 2002 a 2003): Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha.
MÁLKOVÁ, J. (1998): Prvky ekologické výchovy na katedře biologie VŠP v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference, Inźynieria procesowa w ochronie środowiska, Opole, Polsko, s. 75-79.
MÁLKOVÁ, J. (1999a): Využití zahrad, parků a krajiny ke zkvalitnění výuky botaniky a ekologie na VŠP v Hradci Králové. – Zahrada, park, krajina, Praha, 6/99: 22-24.
MÁLKOVÁ, J. (1999b): Konkrétní příklady ekologické výchovy posluchačů katedry biologie Ped. fak. VŠP v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference: Environmentální výchova a Česko-slovenská konference environmentální vzdělávání a výchova na VŠ připravujících učitele a výchovné pracovníky, (Uherské Hradiště, 26 – 27.11.1998), s. 57-60.
MÁLKOVÁ, J. (2000): Ekologická výchova na příkladu biologického monitorování mezinárodního projektu AQUA TEMPUS. – In: Sborník mezin. konference Ekologická výchova ve školách, 27.1. 2000, Vita Ostrava). s. 1-4.
MÁLKOVÁ, J. et WAGNEROVÁ, Z. (1998): Project Schools for a living Elbe. – IUCN CCE Newsletter, Brusel, 14/27: 13.
MÁLKOVÁ, J. et WAGNEROVÁ, Z. (2000): Geobotanické monitorování životního prostředí v povodí Labe (mezinárodní spolupráce škol a institucí). – In: Sborník mezin. konference Hodnocení vlivů na životní prostředí, 4. Mezin. konference IUPPA, Praha, 11.-14. září 2000, sekce A: 33-37.
MOLDAN, B. et al. (1989): Životní prostředí očima přírodovědce. – Academia, Praha.
MOLDAN, B. et al. (1997): Ekonomické aspekty ochrany ŽP. – Karolinum, PřF UK, Praha.
MOLDAN, B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002a): Národní strategie udržitelného rozvoje a regionální rozvoj. K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN, B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002b): Vzdělávání, informace, indikátory. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002c): Hospodářské sektory a environmentální integrace. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002d): Teoretická východiska, souvislosti, instituce. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002e): Zdroje a prostředí. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
NÁTR, L. (1998): Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. – Karolinum, PřF UK, Praha.
NÁTR, L. (2005): Rozvoj trvale neudržitelný. - Karolinum, Praha.
NOVÁČEK, P. et MEDERLI, P. (1996): Strategie udržitelného života. – PřF UP Olomouc, STUŽ, Olomouc.
PAVLIČKOVÁ K. et MODRANOVÁ-KMEŤOVÁ K. (2001): Environmentalistika jako samostatný predmet na školách. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 225-228.
PETŘÍČEK, V. [ed.] (1999): Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha.
PETŘÍČEK, V. et al. (1993): Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha.
PETŘÍČEK, V. et MÍCHAL, I. [ed.] (1999). Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha.
POKORNÝ, J. et ROTH, P. (2001): Natura 2000 – Otázky a odpovědi. – AOPK ČR, Praha.
PROCHÁZKA, F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166.
REITSCHMIEDOVÁ, A. (1998): Práce s veřejností a místní Agenda 21. – MŽP ČR, Praha.
ROKOS, M. (1997): Posuzování vlivu na ŽP (EIA) podle zákona č. 244/92 Sb. – Metodický list pro RS ČSOP a Lipku, Brno.
RYNDA, I. (1996): Terminologie z oblasti ŽP. – Centrum pro otázky ŽP, UK Praha.
RYNDA, I. (1997): Globální a regionální problematika vztahu ČR a jeho ŽP. – Učební text pro vzdělávání učitelů. – Příloha Sisyfa 4, Praha.
SÁDLO, J. et STORCH, D. (2000): Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha.
STORCH, D. et MIKULKA, S. (2000): Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha.
ŠVECOVÁ, M. (2001): Inovace oborové didaktiky v přípravě učitelů na UK ve vztahu k progresivním trendům biologického vzdělávání. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 16-19.
UHEREKOVÁ, M. (2001): Kurikulárna transformácia prírodopisu a jej ďalšie smerovanie. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 168-172.
UŠÁKOVÁ, K. (2001): Didaktika biológie a inovačné trendy v príprave budúcich učitel´ov. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 13-15.
VINCÍKOVÁ, S. (1999): Metodická príručka pre učitelov a trenérov environmentálnej výchovy. – Fak. prír. vied UMB, Banská Bystrica.
VONDRUŠKOVÁ, H. (1994): Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno.
VOŽENÍLEK, V. et al. (2002): Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc.
WAGNEROVÁ, Z. et MÁLKOVÁ, J. (2001): Aktivizující metody v předmětech botanických a ekologických disciplín na Univerzitě v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 94 – 97.
WALTER, H. (1979): Vegetation of the Earth and Ecological Systems of the Geo-Biosphere. – 2. ed. Springer, New York.

Periodika domácí: Vesmír, Živa, Ochrana přírody, Eko, Ochrana ovzduší, Zpravodaj MŽP aj.
Periodika zahraniční: Science, Nature, Scientific American, Environmental Science and Technology, Ambio, Environment aj.
Dokumenty a ročenky: Ročenky KRNAP, ročenky domácích a světových institucí (EU, OECD, World Bank aj.)
Elektronické publikace a dokumenty: Ministerstvo životního prostředí , Centrum pro otázky životního prostředí UK , Evropská komise v Bruselu – odbor 11 EU Environment , Stockholm environmental institute , UNEP , FAO , OECD , EPA , Greenpeace , WWF , IUCN aj.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Test a ústní pohovor

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 100% účast, vypracování protokolů, zápočet, příprava závěrečné práce

Sylabus SCVENVY2 - Specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy 2
2008

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: praktikum 85 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Studijní program je zaměřen na získání vědomostí a dovedností v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v kontextu udržitelného rozvoje (UR).
Program vychází ze standardu EVVO je studiem k výkonu specializovaných činností podle § 9 písm. d) - specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy podle vyhlášky č. 317/2005 Sb. v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP).
Podrobný rozpis přednášek, dílen, seminářů, komplexních exkurzí a návštěv CEV, SEV, výstav atd. je umístěn na webu katedry biologie PdF UHK.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Studium pro školní koordinátory EVVO je studiem k výkonu specializovaných činností podle § 9 písm. d) - specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy podle vyhlášky č. 317/2005 Sb. v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP), jehož absolvováním je získána kompetence umožňující pedagogickým pracovníkům kvalifikované metodické působení na pozici školní koordinátor EVVO.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky – na přelomu jara a léta pobyt na středisku SEVER v Horním Maršově v Podkrkonoší v ochranném pásmu KRNAP, s celodenní exkurzí na hřebeny Krkonoš (ze Sněžky do Pece pod Sněžkou – různými biotopy a vegetačními stupni) a půldenní na Rýchory s praktickými ukázkami monitoringu, návštěva ekologické expozice Kámen a život v Muzeu Správy KRNAP ve Vrchlabí, problémy střetu ochrany přírody s ekonomickými zájmy, ukázky negativních a pozitivních vlivů člověka na přírodu, náměty managementu, tvorba ŠVP, projektové vyučování aj.;
- Aktivní účast na vybraném SEV či SEV při organizování akcí ke Dnu Země (s vypracováním sem. práce k didaktickému využití ve škole).
- teoretické přednášky a dílny zejména na katedře biologie PedF UHK, dále na SEV a CEV nebo v terénu, na výstavách, v botanických zahradách

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha, 1999.
ČINČERA, Jan; CAHA, Milan; KULICH, Jiří. Hry a výchova k trvale udržitelnému rozvoji. Praha: Brontosaurus Praha 7; EVANS; SEVER, 1996.
CAHA, Milan; ČINČERA, Jan; NEUMAN, Jan. Hry do kapsy VII. Sociální, ekologické, motorické a kreativní hry. Praha: Portál, 2004. 96 s. ISBN: 80-7178-909-7.
ČINČERA, Jan; KLÁPŠTĚ, Petr; MAIER, Karel. Hry a výchova k občanské společnosti. Praha: BEZK, 2005. 97 s. ISBN 80-239-5144-0.
CAHA, Milan; ČINČERA, Jan. Výchova a budoucnost. Hry a techniky o životním prostředí a společnosti. Brno: PAIDO, 2005. 167 s. ISBN 80-7315-099-9.
ČINČERA, Jan. (ed.) Environmentální výchova: nové cesty. Konference a workshop. Sedmihorky 11.-13.9.2006. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 65 s. ISBN 978-80-7372-164-0.
Činčera, J. Práce s hrou – pro profesionály. Praha: Grada, 2007 (v tisku).
Demek, J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. - MU, Brno, 1999.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Máchal, A. et Hustak, J. et Slámová, O. : Malý ekologický a environmentální slovníček. – Rezekvítek, Brno, 3. vd., 2001.
Moldan, B. et al.: Životní prostředí ČR. – Academia, Praha, 1990.
Moldan, B.: Životní prostředí – globální perspektiva. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1994.
Moldan, B.: (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. – Karolinum, Praha, 2001.
Pivnička, K. et Braniš, M.: Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha, 1998.

Literatura doporučená studentům BRANIŠ, M. et PIVNIČKA, K. (1999): Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie. – Karolinum, Praha.
CULEK, M. [ed.] (1996): Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha.
ČEŘOVSKÝ, J. et al. (1999a): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava.
ČEŘOVSKÝ, J. (1999b): Nejnovější trendy v EVVO na VŠ, připravujících učitele a výchovné pracovníky. – In: Sborník mezin. konference: Environmentální vzdělávání a výchova na VŠ připravujících učitele a výchovné pracovníky (Uherské Hradiště,1999), s. 3-6.
ČIHAŘ, M. (1998): Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, Praha.
ČÍŽKOVÁ,V., MÁLKOVÁ, J., KŮLOVÁ, A., RŮŽKOVÁ, I., MALENINSKÝ, M., HRUŠKA, M. et al. (2000): Biologie (Katalog cílových požadavků ke společné části maturitní zkoušky (I. a II. verze). – MŠMT, Praha.
DLOUHÁ, J. [ed.] (2002): Inovace vysokoškolské výuky v environmentálních oborech. K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
DORST, J. (1985): Ohrožená příroda. – Panorama, Praha.
DUVIGNEAUD, P. (1988): Ekologická syntéza. – Academia, Praha.
FRIEDL, K. et al. (1991): Chráněná území v České republice. – MŽP ČR, Praha.
HADAČ, E. (1982): Krajina a lidé. – Academia, Praha.
HERČÍK, M. (2004): 11 otázek a odpovědí o životním prostředí. – Montanex, Ostrava.
HERINK, J. (1998): Poznámky k environmentální výchově I – V. – Biologie-chemie-zeměpis, Praha.
HORKÁ, H. (1996): Teorie a metodika ekologické výchovy. – Paidó, Brno.
HOUGHTON, J. (1998): Globální oteplování. Úvod do studia změn klimatu a prostředí. – Academia, Praha.
CHYTRÝ, M., KUČERA, T. et KOČÍ, M. [ed.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha.
JENÍK, J. et al. (1996): Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha.
KMINIAK, M. (2001): Aspekty z didaktiky environmentalistiky na školách. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 191-194.
KALVOVÁ, J. et MOLDAN, B. (1996): Klima a jeho změna v důsledku emisí skleníkových plynů. – Karolinum, Praha.
KOLEKTIV (1992): Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR. – Geogr. ústav ČSAV a Federální výbor pro ŽP, Praha, Brno. (Věcný garant Kálal, J.; předseda redakční rady Plánka, L.)
KUDRNA, K. et al. (1988): Biosféra a lidstvo. – Academia, Praha.
KVASNIČKOVÁ, D. et al. (1998): Environmentální informace a osvěta. – MŽP, Praha.
LEDVINOVÁ, J. (2001): Školní ekologické projekty jako metody výuky pro ZŠ a SŠ. – In: Sborník mez. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 215-217.
LIPPERT, E. (1995): Ozónová vrstva Země: Vznik, funkce, poškozování a jeho důsledky, možnosti nápravy. – Vesmír, Praha. s. 155.
LIŠKOVÁ, E. (2002): Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností studentů učitelství o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environmentální výchově. – Sborník prací kat. biologie a ekologické výchovy PdF UK Praha – sv. 8.
LOVELOCK, J. (1994): Gaia – živoucí planeta. – Mladá fronta, Praha.
MACKOVČIN, P. et SEDLÁČEK, M. [eds.] (2001, 2002 a 2003): Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha.
MÁLKOVÁ, J. (1998): Prvky ekologické výchovy na katedře biologie VŠP v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference, Inźynieria procesowa w ochronie środowiska, Opole, Polsko, s. 75-79.
MÁLKOVÁ, J. (1999a): Využití zahrad, parků a krajiny ke zkvalitnění výuky botaniky a ekologie na VŠP v Hradci Králové. – Zahrada, park, krajina, Praha, 6/99: 22-24.
MÁLKOVÁ, J. (1999b): Konkrétní příklady ekologické výchovy posluchačů katedry biologie Ped. fak. VŠP v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference: Environmentální výchova a Česko-slovenská konference environmentální vzdělávání a výchova na VŠ připravujících učitele a výchovné pracovníky, (Uherské Hradiště, 26 – 27.11.1998), s. 57-60.
MÁLKOVÁ, J. (2000): Ekologická výchova na příkladu biologického monitorování mezinárodního projektu AQUA TEMPUS. – In: Sborník mezin. konference Ekologická výchova ve školách, 27.1. 2000, Vita Ostrava). s. 1-4.
MÁLKOVÁ, J. et WAGNEROVÁ, Z. (1998): Project Schools for a living Elbe. – IUCN CCE Newsletter, Brusel, 14/27: 13.
MÁLKOVÁ, J. et WAGNEROVÁ, Z. (2000): Geobotanické monitorování životního prostředí v povodí Labe (mezinárodní spolupráce škol a institucí). – In: Sborník mezin. konference Hodnocení vlivů na životní prostředí, 4. Mezin. konference IUPPA, Praha, 11.-14. září 2000, sekce A: 33-37.
MOLDAN, B. et al. (1989): Životní prostředí očima přírodovědce. – Academia, Praha.
MOLDAN, B. et al. (1997): Ekonomické aspekty ochrany ŽP. – Karolinum, PřF UK, Praha.
MOLDAN, B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002a): Národní strategie udržitelného rozvoje a regionální rozvoj. K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN, B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002b): Vzdělávání, informace, indikátory. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002c): Hospodářské sektory a environmentální integrace. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002d): Teoretická východiska, souvislosti, instituce. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002e): Zdroje a prostředí. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
NÁTR, L. (1998): Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. – Karolinum, PřF UK, Praha.
NÁTR, L. (2005): Rozvoj trvale neudržitelný. - Karolinum, Praha.
NOVÁČEK, P. et MEDERLI, P. (1996): Strategie udržitelného života. – PřF UP Olomouc, STUŽ, Olomouc.
PAVLIČKOVÁ K. et MODRANOVÁ-KMEŤOVÁ K. (2001): Environmentalistika jako samostatný predmet na školách. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 225-228.
PETŘÍČEK, V. [ed.] (1999): Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha.
PETŘÍČEK, V. et al. (1993): Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha.
PETŘÍČEK, V. et MÍCHAL, I. [ed.] (1999). Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha.
POKORNÝ, J. et ROTH, P. (2001): Natura 2000 – Otázky a odpovědi. – AOPK ČR, Praha.
PROCHÁZKA, F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166.
REITSCHMIEDOVÁ, A. (1998): Práce s veřejností a místní Agenda 21. – MŽP ČR, Praha.
ROKOS, M. (1997): Posuzování vlivu na ŽP (EIA) podle zákona č. 244/92 Sb. – Metodický list pro RS ČSOP a Lipku, Brno.
RYNDA, I. (1996): Terminologie z oblasti ŽP. – Centrum pro otázky ŽP, UK Praha.
RYNDA, I. (1997): Globální a regionální problematika vztahu ČR a jeho ŽP. – Učební text pro vzdělávání učitelů. – Příloha Sisyfa 4, Praha.
SÁDLO, J. et STORCH, D. (2000): Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha.
STORCH, D. et MIKULKA, S. (2000): Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha.
ŠVECOVÁ, M. (2001): Inovace oborové didaktiky v přípravě učitelů na UK ve vztahu k progresivním trendům biologického vzdělávání. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 16-19.
UHEREKOVÁ, M. (2001): Kurikulárna transformácia prírodopisu a jej ďalšie smerovanie. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 168-172.
UŠÁKOVÁ, K. (2001): Didaktika biológie a inovačné trendy v príprave budúcich učitel´ov. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 13-15.
VINCÍKOVÁ, S. (1999): Metodická príručka pre učitelov a trenérov environmentálnej výchovy. – Fak. prír. vied UMB, Banská Bystrica.
VONDRUŠKOVÁ, H. (1994): Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno.
VOŽENÍLEK, V. et al. (2002): Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc.
WAGNEROVÁ, Z. et MÁLKOVÁ, J. (2001): Aktivizující metody v předmětech botanických a ekologických disciplín na Univerzitě v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 94 – 97.
WALTER, H. (1979): Vegetation of the Earth and Ecological Systems of the Geo-Biosphere. – 2. ed. Springer, New York.

Periodika domácí: Vesmír, Živa, Ochrana přírody, Eko, Ochrana ovzduší, Zpravodaj MŽP aj.
Periodika zahraniční: Science, Nature, Scientific American, Environmental Science and Technology, Ambio, Environment aj.
Dokumenty a ročenky: Ročenky KRNAP, ročenky domácích a světových institucí (EU, OECD, World Bank aj.)
Elektronické publikace a dokumenty: Ministerstvo životního prostředí , Centrum pro otázky životního prostředí UK , Evropská komise v Bruselu – odbor 11 EU Environment , Stockholm environmental institute , UNEP , FAO , OECD , EPA , Greenpeace , WWF , IUCN aj.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Test a ústní pohovor

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 100% účast, zápočet, protokoly, psaní závěrečné práce školního vzdělávacího programu

Sylabus SCVENVY3 - Specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy 3
2008

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: seminář 82 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Studijní program je zaměřen na získání vědomostí a dovedností v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v kontextu udržitelného rozvoje (UR).
Studium pro školní koordinátory EVVO je studiem k výkonu specializovaných činností podle § 9 písm. d) - specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy podle vyhlášky č. 317/2005 Sb. v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP), jehož absolvováním je získána kompetence umožňující pedagogickým pracovníkům kvalifikované metodické působení na pozici školní koordinátor EVVO.
Podrobný rozpis přednášek, dílen, seminářů, komplexních exkurzí a návštěv CEV, SEV, výstav atd. je umístěn na webu katedry biologie PdF UHK.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Studium pro školní koordinátory EVVO je studiem k výkonu specializovaných činností podle § 9 písm. d) - specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy podle vyhlášky č. 317/2005 Sb. v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP), jehož absolvováním je získána kompetence umožňující pedagogickým pracovníkům kvalifikované metodické působení na pozici školní koordinátor EVVO.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky – na přelomu léta a podzimu pobyt na středisku Ekocentrum Paleta v Pardubickém kraji v Oucmanicích v Podorlicku – práce s přírodním materiálem, poznávání přírody, globální výchova, krajina a okolí, poznatky, dovednosti, estetické vnímání; tvorba ŠVP.
- Východočeské muzeum Pardubice – zámek (návštěva stálé expozice Příroda Polabí) - náměty pro ekologicky zaměřenou výuku pro různé věkové kategorie, popř. jiné – 4 hod) - vypracování sem. práce k didaktickému využití ve škole
- Botanická zahrada léčivých rostlin Farm. Fak. UK v HK či jiná bot. či zoologická zahrada s vypracováním sem. práce k didaktickému využití ve škole.
- teoretické přednášky a dílny na katedře biologie PdF, popř. na SEV a CEV.
Podrobný harmonogram po hodinách: předmět, metody a cíle jsou umístěny na webu katedry biologie

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha, 1999.
ČINČERA, Jan; CAHA, Milan; KULICH, Jiří. Hry a výchova k trvale udržitelnému rozvoji. Praha: Brontosaurus Praha 7; EVANS; SEVER, 1996.
CAHA, Milan; ČINČERA, Jan; NEUMAN, Jan. Hry do kapsy VII. Sociální, ekologické, motorické a kreativní hry. Praha: Portál, 2004. 96 s. ISBN: 80-7178-909-7.
ČINČERA, Jan; KLÁPŠTĚ, Petr; MAIER, Karel. Hry a výchova k občanské společnosti. Praha: BEZK, 2005. 97 s. ISBN 80-239-5144-0.
CAHA, Milan; ČINČERA, Jan. Výchova a budoucnost. Hry a techniky o životním prostředí a společnosti. Brno: PAIDO, 2005. 167 s. ISBN 80-7315-099-9.
ČINČERA, Jan. (ed.) Environmentální výchova: nové cesty. Konference a workshop. Sedmihorky 11.-13.9.2006. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 65 s. ISBN 978-80-7372-164-0.
Činčera, J. Práce s hrou – pro profesionály. Praha: Grada, 2007 (v tisku).
Demek, J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. - MU, Brno, 1999.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Máchal, A. et Hustak, J. et Slámová, O. : Malý ekologický a environmentální slovníček. – Rezekvítek, Brno, 3. vd., 2001.
Moldan, B. et al.: Životní prostředí ČR. – Academia, Praha, 1990.
Moldan, B.: Životní prostředí – globální perspektiva. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1994.
Moldan, B.: (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. – Karolinum, Praha, 2001.
Pivnička, K. et Braniš, M.: Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha, 1998.

Literatura doporučená studentům BRANIŠ, M. et PIVNIČKA, K. (1999): Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie. – Karolinum, Praha.
CULEK, M. [ed.] (1996): Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha.
ČEŘOVSKÝ, J. et al. (1999a): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava.
ČEŘOVSKÝ, J. (1999b): Nejnovější trendy v EVVO na VŠ, připravujících učitele a výchovné pracovníky. – In: Sborník mezin. konference: Environmentální vzdělávání a výchova na VŠ připravujících učitele a výchovné pracovníky (Uherské Hradiště,1999), s. 3-6.
ČIHAŘ, M. (1998): Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, Praha.
ČÍŽKOVÁ,V., MÁLKOVÁ, J., KŮLOVÁ, A., RŮŽKOVÁ, I., MALENINSKÝ, M., HRUŠKA, M. et al. (2000): Biologie (Katalog cílových požadavků ke společné části maturitní zkoušky (I. a II. verze). – MŠMT, Praha.
DLOUHÁ, J. [ed.] (2002): Inovace vysokoškolské výuky v environmentálních oborech. K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
DORST, J. (1985): Ohrožená příroda. – Panorama, Praha.
DUVIGNEAUD, P. (1988): Ekologická syntéza. – Academia, Praha.
FRIEDL, K. et al. (1991): Chráněná území v České republice. – MŽP ČR, Praha.
HADAČ, E. (1982): Krajina a lidé. – Academia, Praha.
HERČÍK, M. (2004): 11 otázek a odpovědí o životním prostředí. – Montanex, Ostrava.
HERINK, J. (1998): Poznámky k environmentální výchově I – V. – Biologie-chemie-zeměpis, Praha.
HORKÁ, H. (1996): Teorie a metodika ekologické výchovy. – Paidó, Brno.
HOUGHTON, J. (1998): Globální oteplování. Úvod do studia změn klimatu a prostředí. – Academia, Praha.
CHYTRÝ, M., KUČERA, T. et KOČÍ, M. [ed.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha.
JENÍK, J. et al. (1996): Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha.
KMINIAK, M. (2001): Aspekty z didaktiky environmentalistiky na školách. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 191-194.
KALVOVÁ, J. et MOLDAN, B. (1996): Klima a jeho změna v důsledku emisí skleníkových plynů. – Karolinum, Praha.
KOLEKTIV (1992): Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR. – Geogr. ústav ČSAV a Federální výbor pro ŽP, Praha, Brno. (Věcný garant Kálal, J.; předseda redakční rady Plánka, L.)
KUDRNA, K. et al. (1988): Biosféra a lidstvo. – Academia, Praha.
KVASNIČKOVÁ, D. et al. (1998): Environmentální informace a osvěta. – MŽP, Praha.
LEDVINOVÁ, J. (2001): Školní ekologické projekty jako metody výuky pro ZŠ a SŠ. – In: Sborník mez. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 215-217.
LIPPERT, E. (1995): Ozónová vrstva Země: Vznik, funkce, poškozování a jeho důsledky, možnosti nápravy. – Vesmír, Praha. s. 155.
LIŠKOVÁ, E. (2002): Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností studentů učitelství o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environmentální výchově. – Sborník prací kat. biologie a ekologické výchovy PdF UK Praha – sv. 8.
LOVELOCK, J. (1994): Gaia – živoucí planeta. – Mladá fronta, Praha.
MACKOVČIN, P. et SEDLÁČEK, M. [eds.] (2001, 2002 a 2003): Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha.
MÁLKOVÁ, J. (1998): Prvky ekologické výchovy na katedře biologie VŠP v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference, Inźynieria procesowa w ochronie środowiska, Opole, Polsko, s. 75-79.
MÁLKOVÁ, J. (1999a): Využití zahrad, parků a krajiny ke zkvalitnění výuky botaniky a ekologie na VŠP v Hradci Králové. – Zahrada, park, krajina, Praha, 6/99: 22-24.
MÁLKOVÁ, J. (1999b): Konkrétní příklady ekologické výchovy posluchačů katedry biologie Ped. fak. VŠP v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference: Environmentální výchova a Česko-slovenská konference environmentální vzdělávání a výchova na VŠ připravujících učitele a výchovné pracovníky, (Uherské Hradiště, 26 – 27.11.1998), s. 57-60.
MÁLKOVÁ, J. (2000): Ekologická výchova na příkladu biologického monitorování mezinárodního projektu AQUA TEMPUS. – In: Sborník mezin. konference Ekologická výchova ve školách, 27.1. 2000, Vita Ostrava). s. 1-4.
MÁLKOVÁ, J. et WAGNEROVÁ, Z. (1998): Project Schools for a living Elbe. – IUCN CCE Newsletter, Brusel, 14/27: 13.
MÁLKOVÁ, J. et WAGNEROVÁ, Z. (2000): Geobotanické monitorování životního prostředí v povodí Labe (mezinárodní spolupráce škol a institucí). – In: Sborník mezin. konference Hodnocení vlivů na životní prostředí, 4. Mezin. konference IUPPA, Praha, 11.-14. září 2000, sekce A: 33-37.
MOLDAN, B. et al. (1989): Životní prostředí očima přírodovědce. – Academia, Praha.
MOLDAN, B. et al. (1997): Ekonomické aspekty ochrany ŽP. – Karolinum, PřF UK, Praha.
MOLDAN, B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002a): Národní strategie udržitelného rozvoje a regionální rozvoj. K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN, B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002b): Vzdělávání, informace, indikátory. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002c): Hospodářské sektory a environmentální integrace. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002d): Teoretická východiska, souvislosti, instituce. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002e): Zdroje a prostředí. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
NÁTR, L. (1998): Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. – Karolinum, PřF UK, Praha.
NÁTR, L. (2005): Rozvoj trvale neudržitelný. - Karolinum, Praha.
NOVÁČEK, P. et MEDERLI, P. (1996): Strategie udržitelného života. – PřF UP Olomouc, STUŽ, Olomouc.
PAVLIČKOVÁ K. et MODRANOVÁ-KMEŤOVÁ K. (2001): Environmentalistika jako samostatný predmet na školách. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 225-228.
PETŘÍČEK, V. [ed.] (1999): Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha.
PETŘÍČEK, V. et al. (1993): Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha.
PETŘÍČEK, V. et MÍCHAL, I. [ed.] (1999). Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha.
POKORNÝ, J. et ROTH, P. (2001): Natura 2000 – Otázky a odpovědi. – AOPK ČR, Praha.
PROCHÁZKA, F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166.
REITSCHMIEDOVÁ, A. (1998): Práce s veřejností a místní Agenda 21. – MŽP ČR, Praha.
ROKOS, M. (1997): Posuzování vlivu na ŽP (EIA) podle zákona č. 244/92 Sb. – Metodický list pro RS ČSOP a Lipku, Brno.
RYNDA, I. (1996): Terminologie z oblasti ŽP. – Centrum pro otázky ŽP, UK Praha.
RYNDA, I. (1997): Globální a regionální problematika vztahu ČR a jeho ŽP. – Učební text pro vzdělávání učitelů. – Příloha Sisyfa 4, Praha.
SÁDLO, J. et STORCH, D. (2000): Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha.
STORCH, D. et MIKULKA, S. (2000): Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha.
ŠVECOVÁ, M. (2001): Inovace oborové didaktiky v přípravě učitelů na UK ve vztahu k progresivním trendům biologického vzdělávání. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 16-19.
UHEREKOVÁ, M. (2001): Kurikulárna transformácia prírodopisu a jej ďalšie smerovanie. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 168-172.
UŠÁKOVÁ, K. (2001): Didaktika biológie a inovačné trendy v príprave budúcich učitel´ov. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 13-15.
VINCÍKOVÁ, S. (1999): Metodická príručka pre učitelov a trenérov environmentálnej výchovy. – Fak. prír. vied UMB, Banská Bystrica.
VONDRUŠKOVÁ, H. (1994): Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno.
VOŽENÍLEK, V. et al. (2002): Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc.
WAGNEROVÁ, Z. et MÁLKOVÁ, J. (2001): Aktivizující metody v předmětech botanických a ekologických disciplín na Univerzitě v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 94 – 97.
WALTER, H. (1979): Vegetation of the Earth and Ecological Systems of the Geo-Biosphere. – 2. ed. Springer, New York.

Periodika domácí: Vesmír, Živa, Ochrana přírody, Eko, Ochrana ovzduší, Zpravodaj MŽP aj.
Periodika zahraniční: Science, Nature, Scientific American, Environmental Science and Technology, Ambio, Environment aj.
Dokumenty a ročenky: Ročenky KRNAP, ročenky domácích a světových institucí (EU, OECD, World Bank aj.)
Elektronické publikace a dokumenty: Ministerstvo životního prostředí , Centrum pro otázky životního prostředí UK , Evropská komise v Bruselu – odbor 11 EU Environment , Stockholm environmental institute , UNEP , FAO , OECD , EPA , Greenpeace , WWF , IUCN aj.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Test a ústní pohovor

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 100% účast na všech plánovaných akcích podle harmonogramu. Závěrečná zkouška složená před komisí (test - 70% úspěšnost a obhájení závěrečné třísemestrální práce).

Sylabus SEKOSIR - Ekologie sinic a řas
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ano

Garant předmětu Pitelková Petra

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 3 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základním cílem předmětu je prohloubit znalosti studentů v oblasti vztahů organismů a prostředí. Po jeho absolvování by měli studenti být schopni charakterizovat biotopy, které sinice a řasy obývají. Dále získají přehled o klíčových faktorech, které ovlivňují osidlování jednotlivých biotopů. Dozvědí se o způsobech života sinic a řas a naučí se hlavní metody jejich studia (pokud nebude součástí exkurze, tak hlavně teoreticky). V neposlední řadě získají lepší povědomí o vztazích řas a sinic s jinými organismy, včetně člověka.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Základním cílem předmětu je prohloubit znalosti studentů v oblasti vztahů organismů a prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Voda jako prostředí, cirkulace vody, rozpuštěné soli ve vodě a jejich biologický význam
2. Koncentrace živin ve vodním prostředí, organické látky, rozpuštěné plyny, sluneční záření a teplota
3. Život ve vodním sloupci (fytoplankton)
4. Život na substrátu
5. Antropogení ovlivnění života sinic a řas (saprobita, trofie, acidifikace)
6. Metody studia fytoplanktonu, fytobentosu a speciální metody v algologii
7. Tekoucí vody – základní pojmy a rozdělení, sinice a řasy v tekoucích vodách
9. Jezera- základní pojmy a rozdělení, sinice a řasy v jezerech
10. Ostatní stojaté vody (rybníky, přehrady, tůně) a mokřady
11. Řasová společenstva fytoplanktonu a fytobentosu moří

Literatura, na níž je předmět vystavěn Poulíčková, A. (2011): Základy ekologie sinic a řas. UP v Olomouci, Olomouc.
Hindák, F. (ed.) (1978): Sladkovodné riasy. SPN, Bratislava.
Lund, H. G., Lund, J. W. G. (1995): Freshwater algae. Their microscopic world Explorer. Biopress, Ltd.
Stevenson, R. J., Bothwell, M. L., Lawe, R. L. (eds.) (1996): Algal Ecology. Freshwater Benthic Ecosystems. Academic Press.

Literatura doporučená studentům Poulíčková, A. (2011): Základy ekologie sinic a řas. UP v Olomouci, Olomouc.
Kalina, T., Váňa, J. (2005): Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Karolinum, Praha.
Lellák, J. & Kubíček, F. (1992): Hydrobiologie. Karolinum, Praha.
Round, F. E. (1981): The ecology of algae. Cambridge Univ. Press.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 80% účast na cvičeních: prezentace na zadané téma, (aktivní účast na exkurzi), mikroskopování; úspěšné ukončení formou testu i s částí určovací

Sylabus SEVYBIO - Seminář z vývojové biologie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Vývojová biologie je zaměřena na životní cykly živočichů a člověka i životní cykly rostlin. Zahrnuje procesy ontogeneze (zejména rozmnožování, embryonální vývoj – rýhování vajíček až vznik orgánových soustav – organismu, průběh růstu, dospívání, stárnutí až smrti organismu) a z širšího hlediska také fylogenetické, biochemické, cytologické, fyziologické, genetické, ekologické aj. souvislosti. Při uplatnění informací z různých oborů je možné formulovat a pochopit řadu vztahů, které umožňují, definují a určují vznik a vývoj organismu - jako vysoce organizovaného živého mnohobuněčného (nebo i jednobuněčného) systému – schopného autoreprodukce a vývoje v konkrétních podmínkách životního prostředí. Vývojová biologie v současné době stále šířeji využívá poznatků z biologie molekulární a buněčné a také z genetiky, neboť je zřejmé, že většina životních dějů je závislá na stavu makromolekul, buněčných organel, expresi genů, programované proteosyntéze a jiných molekulárních a intracelulárních procesech.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Hlavní důraz je zaměřen na životní cykly živočichů a člověka. Zejména procesy ontogeneze (zejména rozmnožování, embryonální vývoj – rýhování vajíček až vznik orgánových soustav – organismu, průběh růstu, dospívání, stárnutí až smrt organismu) a z širšího hlediska také fylogenetické, biochemické, cytologické, fyziologické, genetické, ekologické aj. souvislosti. Při uplatnění informací z různých oborů je možné formulovat a pochopit řadu vztahů, které umožňují, definují a určují vznik a vývoj organismu - jako vysoce organizovaného živého mnohobuněčného (nebo i jednobuněčného) systému – schopného autoreprodukce a vývoje v konkrétních podmínkách životního prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vznik živého organismu Obecné zákonitosti vývoje, historie studia vývojové biologie, tvorba pohlavních buněk, typy oplození u různých taxonů, průběh a regulace pohlavního cyklu). Molekulární aspekty vývoje. Interakce buněk. Počet vajíček, typy vajíček, rýhování vajíček, blastogeneze a vznik embrya u vybraných taxonů živočichů (např. členovci, ostnokožci, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci, člověk).
2. Morfogeneze na příkladu vybraných organismů (např. octomilka, obojživelník, kur, člověk). Změny vnějšího tvaru embrya a plodu v průběhu ontogeneze. Vývoj plodových obalů a placenty, vícečetná těhotenství. Líhnutí (porod). Způsoby péče o vajíčka, larvy, mláďata (potomky).
3. Vývojové a genetické aspekty rozmnožování živočichů na příkladech vybraných taxonů. Příznivý a nepříznivý vývoj – např. vliv mutací. Některé způsoby regulace vývoje. Exprese genů během růstu a vývoje. Tělní symetrie. Shody a rozdíly ve vývoji živočichů a rostlin. Vývojové cykly a zákonitosti (včetně genetických) u modelových organismů – podrobněji v následujících tematických celcích. Vývojová genetika rostlin.
4. Vývoj kosterního a svalového systému, vývoj končetin. Vývoj coelomu a bránice. Vývoj rostlinných pletiv.
5. Vývoj dýchacích a cévních soustav, primitivní a fetální krevní oběh, oběhové změny při narození, vývoj imunitních odpovědí, vývojová stádia dýchacích orgánů. Vývoj vodivých pletiv.
6. Vývoj trávicích soustav a souvisejících žláz, vývoj metabolismu u rostlin a živočichů, vývoj ústního otvoru, primitivní střevo a jeho vývoj, vývoj žláz souvisejících s trávicí trubicí. Vývoj vodivých pletiv.
7. Vývoj močopohlavních soustav (pronefros, mesonefros, metanefros, definitivní ledvina), vývoj močových cest, vývoj pohlavnosti u živočichů a rostlin, vývoj varlat a vaječníků, vývoj samčích a samičích pohlavních cest a orgánů, vývoj homeostatických mechanismů.
9. Vývoj smyslových orgánů a kůže. Vývojové souvislosti (zrak, sluch, hmat, čich, chuť). Vývoj povrchových tělních struktur živočichů a rostlin. Vývojová stadia kůže.
8. Vývoj nervové soustavy a endokrinních žláz. Neurulace, vznik a formování CNS a PNS. Vývoj reflexů a chování. Vývoj hormonálních regulací u rostlin. Vývoj přenosu informací (nervy, hormony, fytohormony, feromony aj.)
10. Pozitiva a negativa přenosu genů, klonů a embryí – ontogenetické a fylogenetické souvislosti. Kmenové buňky – jejich význam a praktické uplatnění, klonování, transgenní organismy, genomový imprinting
11. Zajímavosti a možností praktického využití poznatků vývojové biologie, např. vrozené vývojové vady a vývojové odchylky. Mutageneze. Teratogeny. Posouzení některých lidských nemocí z hledisek vývojové biologie a genetiky.
12. Biologie stárnutí a smrt organismu. Apoptóza. Dlouhověkost. Podstata stárnutí organismu. Změny na buněčné úrovni, geny řídící stárnutí.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Rosypal, S. a kol.: Nový přehled biologie, Scientia spol. s r. o., pedagogické nakladatelství, Praha 2003.
Sládeček, F.: Rozmnožování a vývoj živočichů, základy vývojové biologie, Academia, Praha 1986.

Literatura doporučená studentům Campbell, N., A., Reece, J., B.: Biologie, Computer Press, a. s., Brno, 2006.
Romanovský A. a kol.: Obecná biologie, SPN, Praha 1985.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na předepsaném počtu seminářů.
Seminární práce v PowerPoint - minimální rozsah 100 obrazovek. Práce musí na každé obrazovce obsahovat úplné citace všech zdrojů dané obrazovky a musí být odevzdána a přijata v počítači garanta předmětu nejpozději v pátek v poslední den výuky v semestru do 24:00 hodin.
Odpovídající úroveň znalostí, která bude ověřována formou písemných testů (minimální úspěšnost 70 %) a ústní formou.

Sylabus SOMATOG - Somatologie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hruška Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět somatologie zpřesňuje a dále rozvíjí výuku biologie člověka, vyhledává souvislosti anatomie, fyziologie a biologie člověka s jinými vědními obory – včetně zejména obecné biologie, genetiky a některých oblastí medicíny. Probírané poznatky se týkají především zdravého člověka žijícího v odpovídajících podmínkách životního prostředí. Částečně jsou vysvětlovány také změny struktur a funkcí při nejčastějších typech onemocnění. Vzhledem k tomu, že se základy fyziologie jsou posluchači seznámeni v rámci předmětu "fyziologie živočichů", bude v předmětu "biologie člověka" kladen důraz na anatomii lidského těla (platná Nomina anatomica), antropogenezi a lidskou genetiku.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je dále rozvíjet poznatky biologie člověka v nejširších souvislostech – včetně způsobů začlenění člověka do životního prostředí a interakcí člověka a biosféry. Studenti jsou postupně seznamováni s anatomickými strukturami (přibližně 70 % obsahu tematických celků) a jejich funkcemi (přibližně 30 % obsahu tematických celků).

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky ZAMĚŘENÍ předmětu – cytologie, morfologie, anatomie

1. Buňky – základní stavební a funkční jednotky lidského těla, mikroskopická anatomie, funkční morfologie epitelové, pojivové, svalové a nervové tkáně
2. Původ člověka, základy evoluční teorie, fylogeneze - vznik a vývoj člověka
3. Funkční anatomie opěrné a pohybové soustavy, anatomické názvosloví a povrchová anatomie, spojení kostí, klouby, růst těla
4. Tělní tekutiny, krev, imunita, obrana těla
5. Funkční anatomie cévního a mízního systému (malý plicní a velký tělní oběh krve, mízní oběh, lymfatické orgány, placentární oběh krve)
6. Funkční anatomie dýchacího systému
7. Funkční anatomie trávicího systému, jater a slinivky břišní a racionální výživa
8. Vylučovací soustava, homeostáza a osmoregulace, regulace pH, termoregulace, kůže, kožní deriváty, nemoci kůže
9. Látkové řízení činností organismů, enzymy a metabolické dráhy, tkáňové hormony, funkční anatomie endokrinních žláz
10. Funkční anatomie mužských a ženských pohlavních orgánů, rozmnožování člověka, ontogeneze člověka, základy embryologie, období lidského života
11. Funkční anatomie neuronu a nervové soustavy, řízení činnosti organismu, míšní a mozkové nervy, autonomní nervový systém
12. Funkční anatomie receptorů a smyslových orgánů, lidské smysly, interakce člověka a životního prostředí

Pozn.: V odůvodněných případech může být obsah předmětu rozdělen do dvou semestrů a může se prolínat s navazujícím předmětem FYZIOCL.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Marieb, E., N., Mallat, J.: Anatomie lidského těla, CP Books, a.s., Brno 2005.
Campbell, N., A., Reece, J., B.: Biologie, Computer Press, a. s., Brno 2006.

Literatura doporučená studentům MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro speciální pedagogy. Praha : Karolinum, 1994.
MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro učitele. Praha : Karolinum, 2002.
Nečas,O.: Biologie. Učebnice pro lékařské fakulty. 2.přepracované a rozšířené vydání., Praha, Avicenum 1989.
Novotný,I., Hruška,M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna 1995.
Palmer, D.: Původ člověka, Slovart, Praha 2009
Čihák,R.: Anatomie 1. Praha, Avicenum 1987.
Čihák,R.: Anatomie 2. Praha, Avicenum 1988.
Čihák,R.: Anatomie 3. Praha, Grada 1997.
Silbernagl,S., Despopoulos,A.: Atlas fyziologie člověka. Praha, Grada Avicenum 1993.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (I.) Praha, Avicenum, Moskva, Mir 1980.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (II.) Praha,Avicenum, Moskva, Mir 1981.
Sinělnikov,R.D.: Atlas anatomie člověka (III.)Praha, Avicenum,Moskva, Mir 1982.
Trojan,S. et al.: Lékařská fyziologie. 2.,přepracované a rozšířené vydání. Praha, Grada Avicenum 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu
Podmínky udělení zápočtu:
1. Aktivní účast na praktických cvičeních.
2. Teoretická připravenost na praktická cvičení, která bude kontrolována formou
písemných testů a ústního zkoušení - minimální úspěšnost musí být 70 %.
3. Vypracované protokoly z určených praktických cvičení.
4. Seminární práce v PowerPoint na zadané téma v rozsahu nejméně 60 obrazovek. Práce musí být odevzdána garantovi předmětu nejpozději v pátek v poslední výukový týden v daném semestru - nejpozději do 24:00 hodin emailovou poštou. Práci je možné odevzdat také v průběhu semestru osobně, např. vypálenou na CD nebo na DVD. Součástí každé obrazovky počítačové prezentace musí být úplná citace všech zdrojů informací - uvedených na dané obrazovce.

Sylabus SPMIBI - Speciální mikrobiologie
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Dvořák Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět speciální mikrobiologie se zabývá principy obecné epidemiologie. Dále podává přehled současných poznatků o nejzávažnějších infekčních onemocněních, rozdělených podle skupin převažujícího způsobu jejich přenosu. Ukazuje na principy lékařské mikrobiologie a diagnostiky, seznámí s přirozenou i patogenní mikroflórou lidského těla a se základy lékařské mykologie a parazitologie. Dále se zde klade důraz na prevenci infekčních onemocnění pomocí úpravy životosprávy, zvláště zdravou výživou, vitamíny a minerály včetně speciálních potravinových doplňků výživy. Mikrobiologie životního prostředí seznámí studenty s půdou, vodou a ovzduším jako stanovištěm mikroorganismů a způsoby diagnostiky těchto složek prostředí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty s principy obecné epidemiologie, s uceleným přehledem současných poznatků o nejzávažnějších infekčních onemocněních, rozdělených podle skupin převažujícího způsobu jejich přenosu a s možnostmi klasické léčby. Dále předmět seznámí studenty s principy lékařské mikrobiologie a diagnostiky, s přirozenou i patogenní mikroflórou lidského těla a s lékařskou mykologií a parazitologií. Pomůže také studentům ve správné prevenci – v orientaci ve zdravé výživě, vitamínech a doplňcích výživy. Část věnovaná hygieně je zaměřena na aktuální problémy životního prostředí, ovzduší, vody a výživy. Mikrobiologie životního prostředí seznámí studenty s půdou, vodou a ovzduším jako stanovištěm mikroorganismů. Podrobně se zde seznámí se způsoby diagnostiky těchto složek prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky :
1. Obecná epidemiologie infekčních nemocí. Vliv faktorů na šíření infekcí.
2. Speciální epidemiologie vybraných infekčních nemocí – 1.část.
3. Speciální epidemiologie vybraných infekčních nemocí – 2.část.
4. Lékařská mikrobiologie, její náplň, rozdělení, lékařská mikrobiologická diagnostika.
5. Mikroflóra lidského těla.
6. Lékařská mykologie a parazitologie.
7. Hygiena a zdravý životní styl, hygiena výživy – 1. část.
8. Hygiena a zdravý životní styl, hygiena výživy – 2. část.
9. Vitamíny, minerály a prevence.
10. Potravinové doplňky výživy a prevence.
11. Mikrobiologie výživy.
12. Mikrobiologie životního prostředí - půda.
13. Mikrobiologie životního prostředí - voda.
14. Mikrobiologie životního prostředí - ovzduší.
15. Mikrobiologická diagnostika životního prostředí.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Ambrožová, J.: Mikrobiologie v technologii vod, VŠCHT Praha, 2004.
Atlas M.R.: Principles of Microbiology, Mosby, St.Louis, 1994.
Bednář, M., Souček, A.: Speciální lékařská mikrobiologie, Praha, 1994.
Fanto, A.: Vitamíny a prevence, DONA, České Budějovice, 1993.
Göpfertová, D.: Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie, hygiena. Triton, Praha, 2002.
Hejzlar, M.: Základy lékařské mikrobiologie, Praha 1985.
Hlúbik, P., Oporová L.: Vitamíny, Grada Publishing, Praha, 2004.
Jílek, P. a kol.: Úvod do mikrobiologických vyšetřovacích metod, Karolinum, Praha, 2002.
Klaban, V.: Ilustrovaný mikrobiologický slovník, GALÉN, Praha, 2005.
Klaban, V.: Mikrobiologie životního prostředí, Gaudeamus UHK, 2000.
Klaban V.: Svět mikrobů, Gaudeamus, UHK, 1999.
Korych B., John C. a kol.: Lékařská mikrobiologie, Praha 1982.
Maier R.M. a kol.: Environmental Mikrobiology, Academic Press, San Diego, 2000.
Malíř, F., Ostrý, V.: Vláknité mikromycety, mykotoxiny a zdraví člověka, Brno, 2003.
Němec, M.: Základy mikrobiologie, Masarykova univerzita v Brně, 1993.
Podstatová, H.: Mikrobiologie,epidemiologie,hygiena, Epava, Olomouc, 2001.
Podstatová H.: Základy epidemiologie a hygieny. Galén, 2009.
Přecechtěl F. a kol.: Lékařská mikrobiologie, Praha 1992.
Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003.
Ryšková, O.: Základy lékařské mikrobiologie a imunologie, Karolinum, Praha, 2000.
Šihánková L.: Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology, Victoria publ., Praha, 1995.
Vacek V.: Alimentární infekce. Galén, 2002.
Voříšek, K., Růžek, L.: Vybrané kapitoly z pedologie a mikrobiologie, ČZU Praha, 2003.
Votava, M.: Lékařská mikrobiologie obecná, Neptun, Brno, 2001.
Votava, M.: Lékařská mikrobiologie speciální, Neptun, Brno, 2003.

Literatura doporučená studentům Ambrožová, J.: Mikrobiologie v technologii vod, VŠCHT Praha, 2004.
Fanto, A.: Vitamíny a prevence, DONA, České Budějovice, 1993.
Göpfertová, D.: Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie, hygiena. Triton, Praha, 2002.
Hlúbik, P., Oporová L.: Vitamíny, Grada Publishing, Praha, 2004.
Jílek, P. a kol.: Úvod do mikrobiologických vyšetřovacích metod, Karolinum, Praha, 2002.
Klaban, V.: Ilustrovaný mikrobiologický slovník, GALÉN, Praha, 2005.
Klaban, V.: Mikrobiologie životního prostředí, Gaudeamus UHK, 2000.
Malíř, F., Ostrý, V.: Vláknité mikromycety, mykotoxiny a zdraví člověka, Brno, 2003.
Podstatová H.: Základy epidemiologie a hygieny. Galén, 2009.
Rosypal S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003.
Ryšková, O.: Základy lékařské mikrobiologie a imunologie, Karolinum, Praha, 2000.
Šihánková L.: Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology, Victoria publ., Praha, 1995.
Vacek V.: Alimentární infekce. Galén, 2002.
Voříšek, K., Růžek, L.: Vybrané kapitoly z pedologie a mikrobiologie, ČZU Praha, 2003.
Votava, M.: Lékařská mikrobiologie obecná, Neptun, Brno, 2001.
Votava, M.: Lékařská mikrobiologie speciální, Neptun, Brno, 2003.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro získání zápočtu je podmínkou aktivní účast na přednáškách a vypracování seminární práce.

Zkouška se sestává ze zodpovězení dvou otázek z předloženého souboru rozděleného na dvě části (každá otázka z jedné části) a z obhájení seminární práce.

Sylabus SPMIBIO - Speciální mikrobiologie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Buchta Vladimír

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět je zaměřen především na lékařskou mikrobiologii

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět je zaměřen především na lékařskou mikrobiologii

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky:
1/ Současné trendy a epidemiologie infekčních nemocí. Způsoby parazitismu a patogenita mikrobů. Přenos a šíření infekcí a jejich původců. Zdatnost hostitele s ohledem na životní prostředí a způsob života. Význam imunity pro lidské zdraví.
2/ Lékařská mikrobiologie. Základní charakteristika a vymezení oboru. Historie významných mílníků a osobností mikrobiologie.
3/ Mikrobiota lidského těla a její význam pro zdraví člověka. Způsob a důsledky soužití makroorganismu a mikroorganismů. Mikroby jako bariéra proti patogenním mikrobům a potenciální zdroj infekce.
4/ Antibiotika a problematika rezistence – výzva pro nové tisíciletí. Přehled a charakteristika hlavních skupin antibiotik a jejich použití v klinické praxi.Význam rezistence – její příčiny a možnosti jejího omezení.
5/ Významní bakteriální původci infekcí člověka. Přehled a charakteristika vybraných bakteriálních patogenů.
6/ Viry jako původci infekcí člověka. Přehled a charakteristika vybraných infekcí vyvolaných viry. Viry jako potenciální hrozba lidstva.
7/ Zdravotnicky významné houby a jejich dopad na zdraví člověka. Přehled a charakteristika vybraných houbových patogenů.
8/ Lékařsky významní parazité a parazitární infekce. Přehled a charakteristika vybraných parazitárních patogenů.
9/ Mikrobiální toxiny a jejich zdravotnický význam.
Cvičení:
1/ Zásady a organizace práce v mikrobiologické laboratoři.
2/ Lékařská mikrobiologická diagnostika – blok cvičení:
Odběr a transport materiálu (výtěr z tonzil / nosu / bukální sliznice). Zpracování materiálu a izolace potenciálních původců infekčních chorob. (kultivace). Identifikace mikrobů. (mikroskopie, serologie, biochemie, molekulární metody). Citlivost mikrobů k antibiotikům (diskový test, bujónový diluce).
3/ Metody monitorování výskytu mikrobů v prostředí (vzduch, voda), u lidí (personál, pacient). Otisková a filtrační metoda pro stanovení počtu mikroorganismů ve vodě.
4/ Stanovení citlivosti bakterií na antibiotika a dezinfekční prostředky.
5/ Způsoby sterilizace a konzervace. Stanovení účinnosti konzervačních prostředků.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Votava M. a kol: Lékařská mikrobiologie obecná. Brno, Neptun 2001.
Votava M. a kol: Lékařská mikrobiologie speciální. Brno, Neptun 2003.

Literatura doporučená studentům Lékařská mikrobiologie:
Bednář M. a kol.: Lékařská mikrobiologie. Praha, Marvil 1996.
Buchta V. a kol.: Základy mikrobiologie a parazitologie pro farmaceuty, Karolinum, Praha 1998.
Mims C. et al.: Medical Microbiology. 3rd edition. London, Mosby 2004.
Obecná mikrobiologie:
Betina V., Němec P.: Všeobecná mikrobiológia, ALFA, Bratislava, 1977.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška písemná a ústní. Splnění písemného testu je podmínkou pro ústní zkoušku.

Sylabus SPTCVZO - Speciální terénní cvičení ze zoologie
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Andreas Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cvičení umožňuje procvičení širokého spektra metod sběru a pozorování živočichů v přírodě a s tím spojené determinace těchto živočichů. Demonstruje vztahy živočichů v rámci určitých společenstev, biotopů a ekosystémů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Procvičení metod terénní zoologie. Rozšíření znalostí živočichů, jejich biologie a ekologie v rámci jednotlivých zoocenóz.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Struktura živočišných společenstev na vybraných biotopech, identifikace, funkční charakteristika, ontogeneze, vzájemné vztahy, vliv lidské činnosti.
Předpokládané demonstrované biotopy:
1) les – smíšený, fauna pod kameny, pod kůrou, nárostů mechů a lišejníků na stromech, fauna rozkládajícího se dřeva, obratlovci v lese, dutinoví hnízdiči
2) les – monokultura, odlišnosti od předchozího, případní škůdci
3) louka – různé stupně obhospodařování
4) step – různé typy podkladů
5) voda – stojatá, porosty v litorálu, břeh
6) voda – proudící, odlišnosti struktury dna, břeh
7) ruderál
8) agroekosystém – pole, rekultivace
Navíc v zimním období proběhne pozorování zimujících ptáků a nočního shromaždiště havranů a kavek.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Buchar J., Ducháč V., Hůrka K., Lellák J. 1995: Klíč k určování bezobratlých. Scientia, Praha.
Zahradník J., Severa F.: Hmyz. Aventinum, Praha.
Balát, F.: Klíč k určování našich ptáků v přírodě. Praha, Academia, 1986.

Literatura doporučená studentům Hůrka K. 2005: Brouci České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín.
Novák I., Severa F. 2005: Motýly. Aventinum, Praha.
Pfleger V. 1988: Měkkýši. Artia, Praha.
Zahradník J. 1987: Blanokřídlí. Artia, Praha.
Čihař J., Knotková L., Knotek J. (2001): Průvodce přírodou: Ryby sladkých vod. 2. vydání. Praha: Aventinum, 184 str.
Černý W., Drchal K. (2004): Ptáci. 8. vydání Praha: Aventinum, 351 str.
Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha : Sobotáles, 327 str.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
a) každý student vlastní základní vybavení pro zoologické práce v terénu dle pokynů garanta předmětu a vedoucího cvičení,
b) řádná docházka ve dnech terénního cvičení,
c) praktická znalost živočichů (kteří byli předmětem cvičení) a jejich bioekologie.

Sylabus TEBOC1 - Terénní botanické cvičení 1
2013

Sylabus TEBOC2 - Terenní botanické cvičení 2
2007

Sylabus TEGEC - Terénní geologická cvičení
2004

Sylabus TEGECS - Terénní geologická cvičení
2010

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základy geologické dokumentace v terénu, (práce z geologickou mapou, geolog. kompasem. Exkurze do vybraných regionů na území východních Čech a přilehlých regionů. Hlubší poznání geologické literatury.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cíl předmětu:
Seznámit studenty se základy geologické dokumentace, práce s geologickým kompasem a geologickou mapou. Seznámit je s významnými geologickými (mineralogickými, petrologickými, paleontologickými a geomorfologickými) lokalitami v regionu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program cvičení:
1. Nácvik základní geologické dokumentace (práce s geologickým kompasem apod.) na různých typech odkryvů hornin.
2. Topografická charakteristika a geologické zařazení významných geologických jevů na odkryvech.
3. Makroskopický petrologický popis, studium tektonických a strukturních poměrů s grafickou dokumentací.
4. Exkurze po regionu s návštěvou mineralogických a petrologických lokalit.
5. Exkurze po regionu s návštěvou geologických a paleontologických lokalit.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Janoška, M. a kol.: Geologie pro učitele, PřF Olomouc, 1999.

Literatura doporučená studentům Pauk, F., Bouček, B.: Praktická cvičení z geologie. SPN, Praha, 1973.
Pauk, F. a kol.: Didaktika geologických věd. SPN, Praha, 1980.
Rybář, P. a kol.: Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. Regionální encyklopedie. Kruh, Hradec Králové, 1989.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky a kontrola studia:Zápočet.
Samostatně vedené a zpracované protokoly ze cvičení a exkurzí.

Sylabus TEZOC - Zoologická cvičení v terénu
2008

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Smrž Jaroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Umožňuje poznat a procvičit základní metody sběru živočichů (především bezestrunných) v přírodě, orientovat se v základní determinaci živočichů. Demonstruje vztah živočichů (významných druhů) na podmínky základních biotopů a ekosystémů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získání praktických znalostí živočichů, jejich biologie, ekologie v jednotlivých zoocenózách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Organizace cvičení - bezpečnost práce, pomůcky, zásady sběru, zpracování, konzervace bezestrunných a strunatců.
Práce v terénu - práce s příručkami a určovacími klíči, zkoumání zoocenóz vybraných biotopů (les, louka, tekoucí a stojaté vody, obhospodařování plochy). Demonstrace charakteristických zástupců. Metodika sběru v terénu: odchyt pomocí sítí, planktonek, pastí, lapáků, sond apod. Základní kvalitativní a kvantitativní metody. Hodnocení a zpracování materiálu.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Buchar J. a kol.: Klíč k určování bezobratlých. 1995.
Ducháč V.:Úvod do určování našich obratlovců. Hradec Králové, Gaudeamus 2001.
Klíče zvířeny ČSR I-V.

Literatura doporučená studentům Dostupné klíče k určování a atlasy živočichů.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
a) každý student vlastní základní vybavení pro zoologické práce v terénu dle pokynů garanta předmětu a vedoucího cvičení,
b) řádná docházka ve všech dnech terénního cvičení,
c) praktická znalost živočichů (kteří byli předmětem cvičení) a jejich bioekologie

Sylabus TOXAHY - Toxikologie a aplikovaná hygiena
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět toxikologie a aplikovaná hygiena je zaměřený na seznámení s možnými příčinami a zdroji ohrožení životního prostředí organismů včetně člověka. Pozornost bude věnována zejména praktickým metodám ochrany před toxickými látkami v životním prostředí, hygienickému dozoru a seznámení s příslušnými platnými právními normami.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je, vedle prohloubení logického uvažování, získání komplexních znalostí v uvedeném předmětu za účelem objektivního zhodnocení a posouzení situace např. při toxikomániích (zneužití drog) a mimořádných situacích (havárie atd.) a s cílem získat ucelený přehled znalostí v předmětu toxikologie (ekotoxikologie) a aplikované hygieny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do obecné toxikologie a ekotoxikologie
2. Vztahy mezi chemickou strukturou látky a toxickým účinkem
3. Toxikinetika a biotransformace toxických látek
4. Mechanismy toxického účinku
5. Klinické projevy intoxikace
6. Obecné zásady terapie otrav
7. Toxikománie a gamblerství
8.-10. Toxické látky v životním prostředí
11. Genotoxicita, mutagenita a karcinogenita
12. Toxikologická analýza
13. Právní normy týkající se toxických látek
14. Ochrana životního prostředí člověka před jedy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Patočka, J. a kol.: Vojenská toxikologie, Grada, Praha, 2004, 350 s.
Patočka, J.: Úvod do obecné toxikologie. Manus, 2003, 198 s.
Prokeš J. a kol.: Základy toxikologie. - Obecná toxikologie a ekotoxikologie. Galen, Praha 2005.

Literatura doporučená studentům Vědecký výbor pro potraviny ve smyslu usnesení vlády ČR č. 1320/2001 ke Strategii bezpečnosti potravin v České republice: SZÚ, CHPŘ, Brno, deklasifikované dokumenty, www.szu.chpr.cz
Hoffman, D.J.: Handbook of ecotoxicology. CRC PressLLC, 2003.
Landis, W.G., Ming-Ho Yu: Introduction to Environmental Toxicology. CRC Press, USA, 2004, 512 pp.
Hrdina, V., Hrdina, R., Jahodář, L. a kol.: Přírodní toxiny a jedy, Galén- Karolinum, 2004, 302 s.
Newman, C.M., Unger, M.A.: Fundamentals of Ecotoxicology (2nd Edition). CRC Press, USA, 2003, 480 pp.
Malíř, F., Ostrý, V.: Vláknité mikromycety (plísně), mykotoxiny a zdraví člověka. NCO NZO Brno, 2003, 249 s.
MERCK Index, 13. vydání, 2001, 1 711 s.
Provazník, K., Cikrt, M., Komárek, L.: Manuál prevence v lékařské praxi. VIII. Základy hodnocení zdravotních rizik. SZÚ Praha, Nakladatelství Fortuna, 2000, 158 s
Balog. K., Bartlová, I.: Základy toxikologie. Edice SBI, Spektrum, 1998, 107 s.
Klein, O., Bencko, V.: Ekologie člověka. Univerzita Karlova- Karolinum, Praha, 1997, 150 s.
Vopršálová, M., Žáčková, P.: Základy toxikologie. Univerzita Karlova- Karolinum, Praha, 1996, 231 s.
Lauweris, R.: Toxicologie industrielle et intoxications professionnelles. Masson, Paris, 1995, 485 pp.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška - část písemná a ústní

Sylabus TOXAHYG - Toxikologie a aplikovaná hygiena
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: seminář 14 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět toxikologie a aplikovaná hygiena je zaměřený na seznámení s možnými příčinami a zdroji ohrožení životního prostředí organismů včetně člověka. Pozornost bude věnována zejména praktickým metodám ochrany před toxickými látkami v životním prostředí, hygienickému dozoru a seznámení s příslušnými platnými právními normami.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je, vedle prohloubení logického uvažování, získání komplexních znalostí v uvedeném předmětu za účelem objektivního zhodnocení a posouzení situace např. při toxikomániích (zneužití drog) a mimořádných situacích (havárie atd.) a s cílem získat ucelený přehled znalostí v předmětu toxikologie (ekotoxikologie) a aplikované hygieny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do obecné toxikologie a ekotoxikologie
2. Vztahy mezi chemickou strukturou látky a toxickým účinkem
3. Toxikinetika a biotransformace toxických látek
4. Mechanismy toxického účinku
5. Klinické projevy intoxikace
6. Obecné zásady terapie otrav
7. Toxikománie a gamblerství
8.-10. Toxické látky v životním prostředí
11. Genotoxicita, mutagenita a karcinogenita
12. Toxikologická analýza
13. Právní normy týkající se toxických látek
14. Ochrana životního prostředí člověka před jedy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Patočka, J. a kol.: Vojenská toxikologie, Grada, Praha, 2004, 350 s.
Patočka, J.: Úvod do obecné toxikologie. Manus, 2003, 198 s.
Prokeš J. a kol.: Základy toxikologie. - Obecná toxikologie a ekotoxikologie. Galen, Praha 2005.

Literatura doporučená studentům Vědecký výbor pro potraviny ve smyslu usnesení vlády ČR č. 1320/2001 ke Strategii bezpečnosti potravin v České republice: SZÚ, CHPŘ, Brno, deklasifikované dokumenty, www.szu.chpr.cz
Hoffman, D.J.: Handbook of ecotoxicology. CRC PressLLC, 2003.
Landis, W.G., Ming-Ho Yu: Introduction to Environmental Toxicology. CRC Press, USA, 2004, 512 pp.
Hrdina, V., Hrdina, R., Jahodář, L. a kol.: Přírodní toxiny a jedy, Galén- Karolinum, 2004, 302 s.
Newman, C.M., Unger, M.A.: Fundamentals of Ecotoxicology (2nd Edition). CRC Press, USA, 2003, 480 pp.
Malíř, F., Ostrý, V.: Vláknité mikromycety (plísně), mykotoxiny a zdraví člověka. NCO NZO Brno, 2003, 249 s.
MERCK Index, 13. vydání, 2001, 1 711 s.
Provazník, K., Cikrt, M., Komárek, L.: Manuál prevence v lékařské praxi. VIII. Základy hodnocení zdravotních rizik. SZÚ Praha, Nakladatelství Fortuna, 2000, 158 s
Balog. K., Bartlová, I.: Základy toxikologie. Edice SBI, Spektrum, 1998, 107 s.
Klein, O., Bencko, V.: Ekologie člověka. Univerzita Karlova- Karolinum, Praha, 1997, 150 s.
Vopršálová, M., Žáčková, P.: Základy toxikologie. Univerzita Karlova- Karolinum, Praha, 1996, 231 s.
Lauweris, R.: Toxicologie industrielle et intoxications professionnelles. Masson, Paris, 1995, 485 pp.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška - písemná, ústní

Sylabus TRCVGEG2 - Terénní cvičení z geografie 2
2021

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Miškář Dominik

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: cvičení 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Exkurze v regionu vých. Čech a okolí - zaměření na fyzickou a ekonomickou geografii.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Formou exkurze poznání regionálních specifik vých. Čech a okolích oblastí - zaměření na fyzickou a ekonomickou geografii.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Teoretická příprava.
2. Praktická část - exkurze.
3. Seminární práce na základě poznatků z exkurze.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Demek J., edit.: Hory a nížiny. Zeměpisná encyklopedie ČSR. AScademia, Praha 1987.
Vlček V., edit.: Vodní toky a nádrže. Zeměpisná encyklopedie ČSR. Academia, Praha 1984.

Literatura doporučená studentům Demek J. a kol.: Geomorfologie českých zemí. NČSAV, Praha 1965.
Rybář P. a kol.: Od Krkonoš po Vysočinu. Regionální encyklopedie vých.Čech. Kruh, Hradec Králové 1989.
Smolová I., Vítek J.: Základy geomorfologie. UP, Olomouc 2007.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet na základě aktivní účasti a předložení seminární práce.

Sylabus TRCVGG1 - Terénní cvičení geografie 1
2000

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 8 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Terénní cvičení z geologie a fyzické geografie formou exkurze v rámci východočeského regionu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získání praktických znalostí o reliéfu a jeho podkladu ve vybraných oblastech východočeského regionu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Teoretická příprava.
2. Praktická část - exkurze.
3. Seminární práce na základě poznatků z exkurze.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Demek J., edit.: Hory a nížiny. Zeměpisná encyklopedie ČSR. AScademia, Praha 1987.
Vlček V., edit.: Vodní toky a nádrže. Zeměpisná encyklopedie ČSR. Academia, Praha 1984.

Literatura doporučená studentům Demek J. a kol.: Geomorfologie českých zemí. NČSAV, Praha 1965.
Rybář P. a kol.: Od krkonoš po Vysočinu. Regionální encyklopedie vých.Čech. Kruh, Hradec Králové 1989.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet na základě aktivní účasti a předložení seminární práce.

Sylabus TRCVGG2 - Terénní cvičení geografie 2
2008

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítek Jan

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 8 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmětem je rozšíření a upevnění oboru demografie a geodemografie, spolupráce s okresními statistickými úřady a pracovišti státní správy a samosprávy - okresními úřady
- magistráty

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Upevnění poznatků z demografie a geodemografie aktivní účastí studentů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Pomoc okresním úřadům, sociálně zdravotním oddělením magistrátu :
- pomoc při průběžném sběru dat ekonom. sociální povady okresním statistickým úřadům
- anketní šetření v oblasti ekonomicko-sociální, dle povahy vnitroregionu
( v rámci bydliště studentů).

Literatura, na níž je předmět vystavěn Veselá J.: Úvod do demografie I. a II. díl. FES UP, Pardubice 2001.
Statistická ročenka ČR. ČSÚ 2000 ad.

Literatura doporučená studentům Časopisy : Sociální politika, Demografie, Euro, Ekonom

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet na základě aktivní účasti a kvalitní seminární práce.

Sylabus UANMORO - Anatomie a morfologie rostlin
2013

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Wagnerová Zuzana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 7 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základním cílem předmětu je seznámit posluchače se strukturou a funkcí základních stavebních jednotek rostlinného organizmu z pohledu cytologického, histologického a organologického. Důraz je kladen na aspekty ontogenetické a fylogenetické. Výklad tohoto předmětu je chápán i z hlediska ekologického (anatomické a morfologické adaptace rostlin na faktory ekologické) a z hlediska užitkovosti rostlin. Zohledněn je i aspekt didaktický.
Laboratorní cvičení probíhají v návaznosti na přednášky, s praktickým pozorováním mikroskopické a makroskopické stavby rostlinných buněk, pletiv a orgánů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět seznámí studenty s cytologickou, morfologickou a organologickou strukturou základních jednotek rostlinného organizmu. Důraz je kladen na funkce jednotlivých stavebních jednotek a aspekty ontogenetické, fylogenetické a ekologické.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod, historický vývoj poznatků. Cytologie – rostlinná buňka, protoplast.
2. Cytologie – jádro, dělení jader.
3. Cytologie – produkty protoplastu – buněčná stěna.
4. Histologie – úvod. Pletiva dělivá a krycí.
5. Histologie – provětrávací, nasávací, vyměšovací, vodivá pletiva.
6. Histologie – mechanická, asimilační, zásobní pletiva.
7. Organologie – rostlinné orgány. Úvod. Kořen.
8. Organologie – stonek.
9. Organologie – list.
10. Organologie – květ.
11. Organologie – květenství.
12. Organologie – tyčinka, plodolist.
13. Organologie – opylení, oplození.
14. Organologie – semeno, plod.
15. Střídání jaderných fází, rodozměna.

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Dostál, P.: Anatomie a morfologie rostlin v pojmech a nákresech. – UK, Praha, 2003.
Jurčák, J.: Komentovaný atlas. Anatomie Vyšších rostlin. - Nakladatelství Veselý, Třebíč. 2007.
Kincl, M.: Cvičení z anatomie a morfologie rostlin. - VŠ skriptum, Ped. fak., Ostrava,1981.
Luxová, M.: Zemědělská botanika I. Anatomie a morfologie rostlin. - SZN, Praha, 1974.
Penka, M.: Všeobecná botanika I. Základy morfologie rostlin. - SNP, Praha, 1983.
Pazourek, J: Atlas anatomické stavby rostlin. - PřF UK, Praha, 1992.
Rosypal, S. et al.: Nový přehled biologie. – Scientia, Praha, 2003.
Skalický, M. et Novák, J.: Botanika I. Anatomie a morfologie rostlin. - ČZU, Praha, 2007
Slavíková, Z.: Morfologie rostlin. – Karolinum, UK, Praha, 2002.
Luxová, M.: Zemědělská botanika I. Anatomie a morfologie rostlin. - SZN, Praha, 1974.
Votrubová, O.: Anatomie rostlin. - Karolinum, UK, Praha, 1996.

Literatura doporučená studentům Benda, V. et al.: Biologie I. – VŠCHT Praha, 1996.
Černohorský, Z.: Základy rostlinné morfologie. - SNP, Praha, 1967.
Dušková, J.: Vybrané kapitoly z anatomie rostlin (pro farmaceuty). - Karolinum, Praha, 1995.
Hadač, E. et al.: Praktická cvičení z botaniky. - SNP, Praha, 1967.
Slavíková, Z.: Morfologie rostlin. - SNP, Praha, 1984.
Střihavková, H.: Praktikum z botaniky. - SNP, Praha 1978.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky k udělení zápočtu:
aktivní účast ve cvičeních, 2 průběžné testy (úspěšnost min. 70%, možnost 2 oprav). Předložení všech protokolů ze cvičení na vysokoškolské úrovni.
Ústní zkoušce předchází úspěšná zkouška praktická – cca 50 přírodnin. Při výsledné klasifikaci budou částečně zohledněny i výsledky z průběžných testů.

Sylabus UANMOZI - Anatomie a morfologie živočichů
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pech Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je připravit studenty na zoologické systematické disciplíny. Obsahem přednášky jsou základy anatomie a morfologie bezobratlých živočichů i obratlovců, včetně evoluce jednotlivých orgánů a orgánových soustav. Studenti budou seznámeni s podrobnou morfologií orgánů jednotlivých skupin bezobratlých a obratlovců, a získají znalosti zoologického pojmosloví.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Základy anatomie a morfologie bezobratlých živočichů i obratlovců, včetně evoluce jednotlivých orgánů a orgánových soustav. Studenti budou seznámeni s podrobnou morfologií orgánů jednotlivých skupin bezobratlých a obratlovců, a získají znalosti zoologického pojmosloví.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Embryonální základ orgánových soustav (stavba a typy vajíček, druhy rýhování, formování zárodečných listů, tělní dutiny, vznik orgánových soustav)
2. Oporné struktury bezobratlých, schránky, vnější kostra členovců, končetiny a jejich deriváty, ambulakrální soustava ostnokožců
3. Kosterní soustava obratlovců (typy osifikací, stavba a druhy kostí, žaberní oblouky : stavba a jejich deriváty, anatomie lebky, stavba axiálního skeletu, typy obratlů); kostra končetin (vývoj párových končetin, anatomie končetin a jejich pletenců, vznik žeber)
4. Pokryv těla a svalová soustava (pokožka bezobratlých, struktura kůže a její deriváty, druhy svaloviny : branchiální, epaxiální a hypaxiální svalstvo)
5. Trávicí soustava (typy trávící soustavy bezobratlých, trávící žlázy, anatomie zubů a typy dentice, anatomie a adaptace trávicího traktu na typ potravy)
6. Dýchací soustava (vzdušnice, plicní vaky, žábra, plíce, stavba, adaptace, různé hlasové orgány)
7. Oběhový a lymfatický systém, žlázy s vnitřní sekrecí (krevní buňky, ontogenetický a evoluční vývoj krevního řečiště, stavba žláz s vnitřní sekrecí)
8. Vylučovací a pohlavní soustava (protonefiridie, metanefridie, ontogenetický vývoj a stavba močopohlavní soustavy, vznik a anatomie ledvin)
9. Nervová soustava (NS bezobratlých, CNS : ontogenetický a evoluční vývoj, anatomie, periferní nervstvo)
10. Smyslové orgány (senzily, stavba postranní smyslové čáry, hmatových, chuťových a olfaktorických receptorů, anatomie ucha, sluchové kůstky, rovnovážný orgán, stavba oka).
11. Larvy živočichů podle skupin a vývoje.

Literatura, na níž je předmět vystavěn BRUSCA, R.C. a G.J. BRUSCA, 1990: Invertebrates. - Sinauer Associates, Inc., Sunderland, Massachusetts.
GILBERT, S.F. 1997. Developmental Biology. Sinauer Associates, Inc. Publishers. Sunderland, Massachusetts. Fifth Edition.
JARVIK, E., 1980: Basic Structure and Evolution of Vertebrates. - Academic Press.
KARDONG, K.V., 1995: Vertebrates. Comparative anatomy, function, evolution. Wm.C. Brown Publishers.
KÜKENTHAL, W. a M. RENNER, 1978: Leitfaden für das Zoologische Praktikum. 17. vydání. - VEB Gustav Fischer Verlag, Jena.
Paleček J.: Biologie buňky II. Základy mikroskopické histologie. Karolinum, Praha, 1996.
Paleček J.: Obecná zoologie, Praktická cvičení III. Rozmnožování živočichů. SPN, Praha, 1989.
Roček Z. 2002: Historie obratlovců (Evoluce, fylogeneze, systém). Academia, Praha 2002.
ROMER, A.S. a T.S. PARSONS, 1977: The Vertebrate Body. - W.B. Sounders Company.
SIGMUND L., HANÁK V., PRAVDA O. 1992. Zoologie strunatců. Univerzita Karlova, Praha.
Sládeček F.: Rozmnožování a vývoj živočichů. Academia, Praha, 1986.
Zrzavý J. 2006. Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 255 p.

Literatura doporučená studentům BRUSCA, R.C. a G.J. BRUSCA, 1990: Invertebrates. - Sinauer Associates, Inc., Sunderland, Massachusetts.
GILBERT, S.F. 1997. Developmental Biology. Sinauer Associates, Inc. Publishers. Sunderland, Massachusetts. Fifth Edition.
JARVIK, E., 1980: Basic Structure and Evolution of Vertebrates. - Academic Press.
KARDONG, K.V., 1995: Vertebrates. Comparative anatomy, function, evolution. Wm.C. Brown Publishers.
KÜKENTHAL, W. a M. RENNER, 1978: Leitfaden für das Zoologische Praktikum. 17. vydání. - VEB Gustav Fischer Verlag, Jena.
Paleček J.: Biologie buňky II. Základy mikroskopické histologie. Karolinum, Praha, 1996.
Paleček J.: Obecná zoologie, Praktická cvičení III. Rozmnožování živočichů. SPN, Praha, 1989.
Roček Z. 2002: Historie obratlovců (Evoluce, fylogeneze, systém). Academia, Praha 2002.
ROMER, A.S. a T.S. PARSONS, 1977: The Vertebrate Body. - W.B. Sounders Company.
SIGMUND L., HANÁK V., PRAVDA O. 1992. Zoologie strunatců. Univerzita Karlova, Praha.
Sládeček F.: Rozmnožování a vývoj živočichů. Academia, Praha, 1986.
Zrzavý J. 2006. Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 255 p.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška písemná a ústní.

Sylabus UBIOMON - Úvod do biomonitoringu
2011

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 14 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje studenty se základními metodami biologického monitoringu, po stránce teoretické i praktické. Zdůrazněn je význam ekologického monitorování životního prostředí v rámci environmentální výchovy. V úzké návaznosti na přírodovědné discipliny (botanika, zoologie, fyziologie, ekologie, geomorfologie, ochrana přírody a krajiny), předmět interdisciplinárně rozvíjí praktické i teoretické znalosti studentů v problematice monitoringu různým stupněm narušených ekosystémů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je po stránce teoretické i praktické seznámit studenty se základními principy monitorování přírody a životního prostředí. Vybrané metody biomonitoringu seznamují studenty s principy geobotanického, zoologického, ekologického i chemického monitorování.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod
2. Monitoring životního prostředí
3. Biologický monitoring – využití bioindikátorů ke stanovení působení ekofaktorů v ekosystému
4. Bioindikace s využitím epifytických lišejníků a řas
5. Mezinárodní environmentální projekt EU: AQUA - TEMPUS
6. Planktonní organizmy jako bioindikátory čistoty vody
7. Vodní makrofyty jako indikátory čistoty vody
8. Geobotanický monitoring – krajina, ekosystém
9. Geobotanický monitoring – fytocenóza, populace, druh
10. Bioindikační skupiny živočichů I
11. Bioindikační skupiny živočichů II
12. Chemický monitoring – stanovení kvality vody I
13. Chemický monitoring – stanovení kvality vody II
14. Monitoring ekologických a geomorfologických struktur
15. Zápočty

Literatura, na níž je předmět vystavěn Absolon, K. a kol. (1994): Metodika biomonitoringu ve státní ochraně přírody. -
ČÚOP, Praha.
Kolektiv autorů (1998): AQUA - Školy v akci za Živé Labe. - VŠP, Hradec Králové, str. 53.
Prach, K. (1994): Monitorování změn vegetace (metody a principy). - Český ústav
ochrany přírody, Praha, str. 1-69.
Spellerberg, J. F. (1991): Monitoring ecological change. - Cambridge University Press, Cambrige.

Literatura doporučená studentům Buchar, J., Ducháč, V. et al. (1995): Klíč k určování bezobratlých. – Scientia, Praha.
Fott, B. (1967): Sinice a řasy. – Praha, 515 str.
Hrabě, S. et al. (1954): Klíč zvířeny ČSR. – ČSAV, Praha.
Kubát, K. et al. (2002): Klíč ke květeně ČR. – Academia, Praha.
Petříček, V. et al. (1993): Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha.
Pilný, J. (1991): Monitorování stavu životního prostředí. Pedagogický ústav, Hradec Králové, str. 1-38.
Prach, K. (2001): Úvod do vegetační ekologie (geobotaniky). – JČU, České Budějovice.
Vondrušková, H. (1994): Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro úspěšné udělení zápočtu je nutná aktivní účast při teoretické i praktické výuce v laboratorních cvičeních a předložení protokolů na vysokoškolské úrovni.

Sylabus UEKOSIR - Ekologie sinic a řas
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ano

Garant předmětu Pitelková Petra

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: exkurze 3 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základním cílem předmětu je prohloubit znalosti studentů v oblasti vztahů organismů a prostředí. Po jeho absolvování by měli studenti být schopni charakterizovat biotopy, které sinice a řasy obývají. Dále získají přehled o klíčových faktorech, které ovlivňují osidlování jednotlivých biotopů. Dozvědí se o způsobech života sinic a řas. V neposlední řadě získají lepší povědomí o vztazích řas a sinic s jinými organismy, včetně člověka.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Základním cílem předmětu je prohloubit znalosti studentů v oblasti vztahů organismů a prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Voda jako prostředí, cirkulace vody, rozpuštěné soli ve vodě a jejich biologický význam
2. Koncentrace živin ve vodním prostředí, organické látky, rozpuštěné plyny, sluneční záření a teplota
3. Život ve vodním sloupci (fytoplankton)
4. Život na substrátu
5. Antropogení ovlivnění života sinic a řas (saprobita, trofie, acidifikace)
6. Metody studia fytoplanktonu, fytobentosu a speciální metody v algologii
7. Tekoucí vody – základní pojmy a rozdělení, sinice a řasy v tekoucích vodách
9. Jezera- základní pojmy a rozdělení, sinice a řasy v jezerech
10. Ostatní stojaté vody (rybníky, přehrady, tůně) a mokřady
11. Řasová společenstva fytoplanktonu a fytobentosu moří
12. Sinice a řasy obývající terestrické prostředí (aerofytické a půdní sinice a řasy)
13. Extrémní stanoviště (slaniska, horké a minerální prameny, kryovegetace)
14. Sinice a řasy ve vztahu k jiným organismům
15. Sinice a řasy ve vztahu k člověku

Literatura, na níž je předmět vystavěn Poulíčková, A. (2011): Základy ekologie sinic a řas. UP v Olomouci, Olomouc.
Hindák, F. (ed.) (1978): Sladkovodné riasy. SPN, Bratislava.
Lund, H. G., Lund, J. W. G. (1995): Freshwater algae. Their microscopic world Explorer. Biopress, Ltd.
Stevenson, R. J., Bothwell, M. L., Lawe, R. L. (eds.) (1996): Algal Ecology. Freshwater Benthic Ecosystems. Academic Press.
Round, F. E. (1981): The ecology of algae. Cambridge Univ. Press.

Literatura doporučená studentům Poulíčková, A. (2011): Základy ekologie sinic a řas. UP v Olomouci, Olomouc.
Kalina, T., Váňa, J. (2005): Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Karolinum, Praha.
Lellák, J. & Kubíček, F. (1992): Hydrobiologie. Karolinum, Praha.
Round, F. E. (1981): The ecology of algae. Cambridge Univ. Press.
Gutowski, A., Foerster, J. (2009): Bentische Algen ohne Diatomeen und Characeen. Bestimmungshilfe. LANUV-Arbeitsblatt 9, Recklinghausen.
Seckbach, J. (ed.): Algae and Cyanobacteria an Extreme Environments. Springer, Dordrecht.
Demirbas, A., Demirbas, M. F. (2010): Green energy and technology: Algae Energy (Algae as a New Source of Biodiesel). Springer, London.
Bellinger, E. G., Sigee, D. C. (2010): Freshwater Algae - Identification and use as bioindicators. Wiley-Blackwell.
Lukavský, J.: Houboví parazité řas Čech a Slovenska. Botanický ústav AVČR a Biologická fakulta Jihočeské univerzity.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 70% účast na semináři, prezentace na zadané téma, účast na exkurzi a následném mikroskopování; úspěšné ukončení formou testu

Sylabus UOBEKOL - Obecná ekologie
2014

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pech Pavel

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Disciplína podává základní přehled o vztazích organismů k vnějšímu prostředí, vnitro- a mezidruhových vztazích, charakterizuje populace i biocenózy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Na základě výuky a studia odborné literatury získat přehled o úrovni poznání současné ekologie jako klasické biologické disciplíny.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod, ekologie jako biologická disciplina
2. Ekosystémy, ekologické faktory v různém prostředí
3-4. Populace, vnitrodruhové vztahy
5-6. Mezidruhové vztahy - kompetice, herbivorie
7-8. Mezidruhové vztahy - predace, parasitismus
8-9. Biomy světa
10-12. Vývoj středoevropské přírody v průběhu kvartéru

Literatura, na níž je předmět vystavěn Begon M., Harper J.L., Townsend C.R. (1997) Ekologie. Jedinci, populace a společenstva. Vyd. Univerzity Palackého, Olomouc.
Losos B. a kol. (1984): Ekologie živočichů. SPN, Praha.
Odum E.P. (1977) Základy ekologie. Academia, Praha.
Pokorný P. (2011) Neklidné časy. Kapitoly ze společných dějin přírody a lidí. Dokořán, Praha.

Literatura doporučená studentům Begon M., Harper J.L., Townsend C.R. (1997) Ekologie. Jedinci, populace a společenstva. Vyd. Univerzity Palackého, Olomouc.
Odum E.P. (1977) Základy ekologie. Academia, Praha.
Pokorný P. (2011) Neklidné časy. Kapitoly ze společných dějin přírody a lidí. Dokořán, Praha.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: Účast na cvičeních, písemný test.
Zkouška: Písemná a ústní.

Sylabus UPLKRUP - Územní plánování a krajinářské úpravy
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Mikeska Miroslav

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Územní plánování z hlediska ekologie krajiny a krajinného rázu, právní předpisy, podklady pro územní plánování a krajinářské a pozemkové úpravy, krajinné plánování, rekultivace, urbanismus, lidské činnosti mající vliv na územní plánování, územní systém ekologické stability, principy trvale udržitelného rozvoje území a zásahů do krajiny, apod.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je získání znalostí o principech, teorii a praxi v územním plánování z pohledu ekologie krajiny a krajinného rázu včetně získání zručnosti v interpretaci územně plánovacích dokumentů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Historie antropogenních zásahů do krajiny. Přirozené, přírodě blízké a umělé prvky v krajině
2. Evropská úmluva o krajině; Principy trvale udržitelného rozvoje území; Koncepce územního rozvoje ČR
3. Geografie krajiny, mapování krajiny - klasifikace krajiny, katalog biotopů, typologie lesa apod.
4. Územní plánování a pozemkové úpravy z hlediska právních předpisů (stavební zákon, zákon o ochraně přírody apod.) – druhy územního plánování, dotčené orgány apod.
5. Územní plánování, pozemkové úpravy a krajinářské úpravy z hlediska ekologie krajiny a krajinného rázu
6. Podklady a analýzy pro územní plánování a krajinářské úpravy, úloha veřejnosti, cestovní ruch v krajině
7. Urbanismus, krajinářská a zahradní architektura, ochrana přírody (CHKO)
8. Osídlení, demografie, druhy vlastnictví, katastr nemovitostí a pozemkové úpravy
9. Vodní hospodářství, zemědělství a lesnictví, geologie, nerostné bohatství, dobývací prostory
10. Průmysl, doprava, technická infrastruktura, obrana a bezpečnost státu
11. Rekultivace v krajině – přirozená a umělá. Sukcese v krajině
12. Ekologická stabilita - územní systém ekologické stability jako součást územního plánování

Literatura, na níž je předmět vystavěn MAIER, K.: Územní plánování. Skripta, Praha, ČVUT, .85 s., obr., tab.,gr., kartogr., 2004
SÝKORA, J.: Územní plánování vesnic a krajiny. Urbanismus 2. Skripta. Praha, ČVUT.226 s., obr., 2002
Stavební zákon a prováděcí vyhlášky v platném změní.
Löw, J. et Míchal, I.: Krajinný ráz. – Lesnická práce, Praha, 2003.
Löw, J. et al.: Rukověť projektanta místního ÚSES. – Metodika pro zpracování dokumentace. – Doplněk, Brno, 1995.
Vorel, I. et Sklenička, P.: Ochrana krajinného rázu. – Sborník z příspěvků konference. – Nakladatelství Naděžda Skleničková, Praha, 2006.
http://portal.uur.cz/ : Portál územního plánování . Internet
Periodikum: Urbanismus a územní rozvoj - ÚÚR.

Literatura doporučená studentům Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M.: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/92 Sb.(ve znění pozdějších předpisů).
Vyhláška č. 395/92 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Míchal, I.: Ekologická stabilita. Veronika, Brno, 1992.
Bulíř,P.: Směry a přístupy k plánování krajiny v ČSFR. In: Sborník "Krajinné plánování v Německu a možnosti využití v České Republice. VÚOZ, Průhonice, 1992, s. 90-101
Burian,A.: Sociologické problémy transformace zemědělských podniků. In: Sborník "Předpoklady transformace zemědělských podniků a obnovy vesnic". Kosova Hora, 1991
Forman,R.T.T., Godron,M.: Krajinná ekologie. Academia, Praha, 1994
Ružička,M., Miklos,L.: Ekologické plánovanie krajiny. VŠLD, Zvolen, 1982, s. 81
Salašová,A.: Krajinárska tvorba v Čechách a na Slovensku. In: Sborník "Czech and Slovak Contribution to the World Culture." World Congress of the Czechoslovak Society of Arts and Sciencies, Prague, 1994, s. 102
Weber,M., Hrochová,Z.: Východiska obnovy venkovských sídel a krajiny. In: "Krajinné plánování v Německu a možnosti využití v České republice". Sborník. VÚOZ, Průhonice, s. 113-120

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Seminární práce, referát.

Sylabus Zadaná verze předmětu neexistuje

Sylabus UVODGIS - Úvod do GIS
2021

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Miškář Dominik

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: exkurze 4 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 6 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje budoucí učitele s proglematikou geografických informačních systémů a s možnostmi využití výpočetní techniky v moderní geografii

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení se základními pojmy v GISU, základními metodami a přístupy při tvorbě produkzů GIS. Možnosti využití elektronických zdrojů při získávání aktuálních geografických poznatků

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky GIS - vstupní údaje
GIS - databáze a jejich výstupy
GIS - produkty využitelné ve výuce geografie a zeměpisu
Informační zdroje a elektronická média v geografii

Literatura, na níž je předmět vystavěn TOLLINGEROVÁ, Dana
GIS Geografické informační systémy - Svazek 43 / Dana Tollingerová.
Ostrava : Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 1996. - 25 s.

Literatura doporučená studentům Časopis GIS, vydavatel Vogel Ltd. Praha

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 1. zpracování samostné seminární práce
2. prokázání vědomostí zápočtovým testem

Sylabus UVOGEO - Úvod do geografie
2004

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Janiš Kamil

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 12 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Úvod do geografie poskytuje základní informace a přehled o vyučovacím předmětu geografie, jeho struktuře a jednotlivých subdisciplínách, o jeho postavení v učebním plánu. Podstatnou součástí výuky je seznámení s dějinami geografických objevů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poskytnout budoucím učitelům zeměpisu globální přehled o rozsahu, struktuře a historii geografie. Dovednost využít získané poznatky jako motivačního materiálu při samotné výuce geografie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do studia, struktura a jednotlivé subdisciplíny geografie.
2. Výchovný a vzdělávací význam vyučování geografie.
3. Dějiny geografických objevů ve starověku a středověku.
4. Dějiny geografických objevů v období novověku.
5. Přínos českých geografů do poznání světa.

Literatura, na níž je předmět vystavěn MARTÍNEK, J., MARTÍNEK, M. Kdo byl kdo. Praha: Libri. 1998
RIEDLOVÁ, M., DEMEK, J., PECH, J. Úvod do studia geografie a dějiny geografie. Praha: SPN. 1980

Literatura doporučená studentům SKOKAN, L. Úvod do teorie geografie I. a II. Ústí nad Labem: UJEP. 1998
Lidé a země

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínkou k zápočtu je:
a) zpracování a vystoupení s referátem k některé významné české osobnosti z historie geografie
b) vypracování - 1 - stránkové anotace k osobnosti ze světových dějin

Sylabus UVOGIS - Úvod do GIS
2001

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 4 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 6 hod. za semestr
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
studium celoživotní: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje budoucí učitele s proglematikou geografických informačních systémů a s možnostmi využití výpočetní techniky v moderní geografii

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení se základními pojmy v GISU, základními metodami a přístupy při tvorbě produkzů GIS. Možnosti využití elektronických zdrojů při získávání aktuálních geografických poznatků

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky GIS - vstupní údaje
GIS - databáze a jejich výstupy
GIS - produkty využitelné ve výuce geografie a zeměpisu
Informační zdroje a elektronická média v geografii

Literatura, na níž je předmět vystavěn TOLLINGEROVÁ, Dana
GIS Geografické informační systémy - Svazek 43 / Dana Tollingerová.
Ostrava : Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 1996. - 25 s.

Literatura doporučená studentům Časopis GIS, vydavatel Vogel Ltd. Praha

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 1. zpracování samostné seminární práce
2. prokázání vědomostí zápočtovým testem

Sylabus UZBOT - Užitková botanika
2009

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Prohloubení poznatků z botanických disciplín se zaměřením na užitkové rostliny
(zejména rostliny léčivé, hospodářsky a ekologicky významné apod.)

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Prohloubení poznatků z botanických disciplín se zaměřením na užitkové rostliny (zejména rostliny léčivé, hospodářsky významné apod.)

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vymezení užitkových rostlin.
2. Význam rostlin ekologický, zdravotní, hospodářský, estetický.
3. Protierozní účinky, kaptace, rostliny jako bioindikátory prostředí.
4. Fytoterapie, aromaterapie, praktické ukázky.
5. Základní obsahové látky v rostlinách využitelné pro člověka.
6. Zásady sběru a sušení léčivých rostlin.
7. Odborná terminologie užitkových částí.
8. Přehled běžných léčivých rostlin - diapozitivy (taxonomie, ekologie, využití), transparenty, herbářové položky (180 položek).
9. Homeopatie.
10. Alternativní medicína.
11. Přehled literatury - rozbor se studenty.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Korbelář,J., Endris,Z.: Naše rostliny v lékařství. Avicenum, 1985.
Jirásek,V., Starý,F.: Atlas léčivých rostlin. SNP.1986.

Literatura doporučená studentům Literatura doporučená studentům
Blažek, Z. et al. (1952): Léčivé rostliny ve sběru a kultuře. – Zdravotnické nakladatelství, Praha.
Brookes, J. (1997): Všechno o zahradě. – Fortuna print, Praha.
Bukovský, I. (1993): Miniencyklopedie přírodní léčby. Advent – Orion, Praha.
Foster, V. W. (1993): Kniha o zdravém životním stylu. Advent – Orion, Praha.
Gemmel, D. M. (1992): Homeopatický domácí lékař. Alternativa, Praha.
Grau, J. et al. (1996): Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. – Ikar, Praha.
Hieke, K. (1997): Pokojové rostliny. SZN, Praha.
Hohenenberger, D. E. (1998): Léčivé byliny a koření. – Knižní klub, Praha.
Höhne, A. (2000): Čaje, které působí zázraky. – Pragma, Praha.
Janča, J. (1990): Alternativní medicína, komplexní prevence a léčba přírodními prostředky. – Erika, Praha.
Janča, J. (1992): Praktická homeopatie. – Eminent, Praha.
Mladá, J. et Procházka, P. (1987): Atlas cizokrajných rostlin. – SZN, Praha.
Příhoda, A. (1980): Léčivé rostliny. – SZN, Praha.
Rýc, M. (1995): Homeopatie pro každý den. – Eminent, Praha.
Rychter, M. et Severa, F. (1971): Léčivé rostliny. – SZN, Praha.
Steinbach, G. (1997): Lexikon užitkových rostlin. – Knižní klub, Praha.
Tavlinová, G. et Dienstbier, J. (1990): Zelený domov. – LN, Praha.
Titschmarch, A. (1992): Naše zahrádka. – Krok, Ostrava.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Seminární práce.
Každý student referuje o své práci, kterou samostatně vypracuje alespoň ze tří literárních podkladů v rozsahu minimálně 10 stran.

Sylabus UZITBOT - Užitková botanika
2013

Sylabus UZITROS - Užitkové rostliny
2010

Sylabus UZPE - Úvod do ŽP a základy environmentalistiky
2004

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základní seznámení s pojmy a problematikou ŽP, ekologie a environmentalistiky, s globálními a lokálními problémy ŽP. Základní charakteristika ekosystémů a biomů, jejich ohrožení, trvale udržitelný rozvoj. Složky ŽP, jejich znečištění, aspekty ochrany. Zdroje energie a surovin, obnovitelné a neobnovitelné zdroje. Výroba a spotřeba, odpady. Vliv civilizačních faktorů na ŽP. Metody výzkumu ŽP, monitoring, projekty v ŽP na různých úrovních. Přírodní a ekologické katastrofy. Ochrana přírody a krajiny ve světě a v ČR. Kategorie chráněných území. Krajinná ekologie. Základní právní normy v oblasti ŽP a TUR. Základní mezinárodní úmluvy, organizace a instituce. EVVO na školách, základní principy, úkoly a dokumenty.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vysvětlit základní pojmy a problémy životního prostředí a environmentalistiky. Předmět by měl studenty seznámit komplexním a integrujícím pohledem s touto problematikou, aby byli schopni:
1. Uvědomit si problémy ŽP.
2. Získat a interpretovat oborově odborné znalosti a dovednosti zaměřené k propojení environmentálních aspektů – tedy komplexního pojetí EV s ekonomickými, legislativně právními i sociálními nástroji v zájmu (trvale) udržitelného rozvoje.
3. Získat trvalý zájem o tuto problematiku, zájem, který by předávali svým budoucím žákům a studentům. (Na školách se budou vytvářet dlouhodobé plány environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a v souladu s nimi každoročně připravovat realizační záměry v podobě ročního plánu EVVO).
4. Správně používat ekologické a environmentální pojmy a znalosti, zjišťovat vazby a vztahy a umět je interpretovat.
5. Získávat praktické dovednosti a návyky v oblasti ŽP.
6. Uvědomovat si potřebu celoživotního vzdělávání a přenášet získané poznatky a dovednosti do budoucí učitelské a vychovatelské praxe.

Náplň přemětu vychází z Metodického pokynu MŠMT ČR k EVVO ve školách a školských zařízeních, kdy stěžejním úkolem je zvyšovat odbornou a metodickou úroveň environmentálního vzdělávání zejména na fakultách připravujících učitele.
Zajišťován bude interdisciplinární přístup s využitím odborníků z různých univerzit ČR, státních institucí i výzkumných ústavů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Ekologie, ŽP, environmentalistika – základní pojmy, úkoly, význam, zdroje informací.
2. Globální, regionální a lokální problémy ŽP, stav ŽP v ČR.
3. Populace, vztahy, věková struktura, natalita, mortalita, lidská populace, populační exploze a její řešení, prognózy růstu, vliv člověka na ŽP z historického pohledu.
4. Základní charakteristika ekosystémů a biomů, jejich ohrožení a způsoby řešení. Biodiverzita, příčiny změn, její ochrana. Ekologická rovnováha.
5. Složky ŽP, voda, půda, ovzduší, příčiny znečištění, aspekty ochrany.
6. Zdroje energie a surovin, obnovitelné a neobnovitelné zdroje. Výroba a spotřeba, odpady – jejich likvidace a využívání.
7. Vliv civilizačních faktorů na ŽP, důsledky průmyslového rozvoje, energetiky, zemědělství, dopravy, urbanizace, rekreace, turistiky, synantropizace.
8. Koncepce trvale udržitelného rozvoje a jeho tři pilíře – ekologický, ekonomický a sociální.
9. Metody výzkumu životního prostředí, monitoring, projekty v ŽP na různých úrovních – mezinárodní (Globe, Modré z nebe, AQUA Tempus, NATURA2000), národní (ÚSES), školní atd.
10. Ekologická rizika, jejich vnímání, hodnocení, oceňování znečišťování a poškozování ŽP, EIA. Přírodní a ekologické katastrofy s lidským zaviněním (Černobyl, Sevezo, Bhopál, Exxon Valdez, Prestige atd.)
11. Ochrana přírody a krajiny ve světě a v ČR z historického pohledu. Kategorie chráněných území a jejich stav.
12. Krajinná ekologie, teorie krajiny, její ochrana, tvorba a využívání. Vývoj a struktura, vztah k otázkám systémů ekologické stability, k plánům územního rozvoje.
13. Základní právní normy v oblasti ochrany ŽP a trvale udržitelného rozvoje, základní mezinárodní úmluvy, organizace a instituce (Rio de Janeiro, Johannesburg, Kjóto, Agenda 21).
14. Environmentální výchova na školách ZŠ a SŠ. Základní principy, úkoly a dokumenty (Bílá kniha, RVP, EVVO na ZŠ a SŠ). Moderní výukové metody a prostředky, využitelné v praxi v oblasti EVVO ve školách a školských zařízeních, projektové vyučování, spolupráce s CEV a SEV, odbornými státními a nestátními regionálními institucemi, vládními i nevládními.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Základní a doporučená literatura:
BRANIŠ, M. (1999): Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha.
DEMEK J. (1999): Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. - MU, Brno.
KOVÁŘ, P. (1993): Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha.
MÁCHAL, A. et HUSTAK, J. et SLÁMOVÁ, O. (2001): Malý ekologický a environmentální slovníček. – Rezekvítek, Brno, 3. vd.
MOLDAN, B. et al. (1990): Životní prostředí ČR. – Academia, Praha.
MOLDAN, B. (1994): Životní prostředí – globální perspektiva. – Karolinum, PřF UK, Praha.
MOLDAN, B. (2001): (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. – Karolinum, Praha.
PIVNIČKA, K. et BRANIŠ, M. (1998): Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha.

Literatura doporučená studentům BRANIŠ, M. et PIVNIČKA, K. (1999): Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie. – Karolinum, Praha.
CULEK, M. [ed.] (1996): Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha.
ČEŘOVSKÝ, J. et al. (1999a): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava.
ČEŘOVSKÝ, J. (1999b): Nejnovější trendy v EVVO na VŠ, připravujících učitele a výchovné pracovníky. – In: Sborník mezin. konference: Environmentální vzdělávání a výchova na VŠ připravujících učitele a výchovné pracovníky (Uherské Hradiště,1999), s. 3-6.
ČIHAŘ, M. (1998): Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, Praha.
ČÍŽKOVÁ, V. (2001): Pohled na vzdělávání učitelů biologie. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie - současnost a perspektivy, Praha. s. 42-44.
ČÍŽKOVÁ,V., MÁLKOVÁ, J., KŮLOVÁ, A., RŮŽKOVÁ, I., MALENINSKÝ, M., HRUŠKA, M. et al. (2000): Biologie (Katalog cílových požadavků ke společné části maturitní zkoušky (I. a II. verze). – MŠMT, Praha.
DLOUHÁ, J. [ed.] (2002): Inovace vysokoškolské výuky v environmentálních oborech. K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
DORST, J. (1985): Ohrožená příroda. – Panorama, Praha.
DUVIGNEAUD, P. (1988): Ekologická syntéza. – Academia, Praha.
FARB, P. (1977): Ekologie. – Mladá Fronta, Praha.
FRIEDL, K. et al. (1991): Chráněná území v České republice. – MŽP ČR, Praha.
HADAČ, E. (1982): Krajina a lidé. – Academia, Praha.
HERINK, J. (1998): Poznámky k environmentální výchově I – V. – Biologie-chemie-zeměpis, Praha.
HORKÁ, H. (1996): Teorie a metodika ekologické výchovy. – Paidó, Brno.
HOUGHTON, J. (1998): Globální oteplování. Úvod do studia změn klimatu a prostředí. – Academia, Praha.
CHYTRÝ, M., KUČERA, T. et KOČÍ, M. [ed.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha.
JENÍK, J. et al. (1996): Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha.
KMINIAK, M. (2001): Aspekty z didaktiky environmentalistiky na školách. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 191-194.
KALVOVÁ, J. et MOLDAN, B. (1996): Klima a jeho změna v důsledku emisí skleníkových plynů. – Karolinum, Praha.
KOLEKTIV (1992): Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR. – Geogr. ústav ČSAV a Federální výbor pro ŽP, Praha, Brno. (Věcný garant Kálal, J.; předseda redakční rady Plánka, L.)
KORČÁKOVÁ, J., MÁLKOVÁ, J., WAGNEROVÁ, Z. et al. (1998): AQUA Tempus. – VŠP, Hradec Králové.
KUDRNA, K. et al. (1988): Biosféra a lidstvo. – Academia, Praha.
KVASNIČKOVÁ, D. et al. (1998): Environmentální informace a osvěta. – MŽP, Praha.
KVASNIČKOVÁ, D. (1991): Základy ekologie (středoškolská učebnice). – SPN, Praha.
LEDVINOVÁ, J. (2001): Školní ekologické projekty jako metody výuky pro ZŠ a SŠ. – In: Sborník mez. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 215-217.
LIPPERT, E. (1995): Ozónová vrstva Země: Vznik, funkce, poškozování a jeho důsledky, možnosti nápravy. – Vesmír, Praha. s. 155.
LIŠKOVÁ, E. (1999): Stav environmentálního vzdělávání a výchovy v přípravě pedagogických pracovníků na VŠ v ČR. – In: Environmentální vzdělávání a výchova na vysokých školách připravujících učitele a výchovné pracovníky. Uherské Hradiště, OkÚ, 1999, s. 10-17.
LIŠKOVÁ, E. (2002): Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností studentů učitelství o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environmentální výchově. – Sborník prací kat. biologie a ekologické výchovy PdF UK Praha – sv. 8.
LOVELOCK, J. (1994): Gaia – živoucí planeta. – Mladá fronta, Praha.
MACKOVČIN, P. et SEDLÁČEK, M. [eds.] (2001, 2002 a 2003): Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha.
MÁLKOVÁ, J. (1998): Prvky ekologické výchovy na katedře biologie VŠP v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference, Inźynieria procesowa w ochronie środowiska, Opole, Polsko, s. 75-79.
MÁLKOVÁ, J. (1999a): Využití zahrad, parků a krajiny ke zkvalitnění výuky botaniky a ekologie na VŠP v Hradci Králové. – Zahrada, park, krajina, Praha, 6/99: 22-24.
MÁLKOVÁ, J. (1999b): Konkrétní příklady ekologické výchovy posluchačů katedry biologie Ped. fak. VŠP v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference: Environmentální výchova a Česko-slovenská konference environmentální vzdělávání a výchova na VŠ připravujících učitele a výchovné pracovníky, (Uherské Hradiště, 26 – 27.11.1998), s. 57-60.
MÁLKOVÁ, J. (2000): Ekologická výchova na příkladu biologického monitorování mezinárodního projektu AQUA TEMPUS. – In: Sborník mezin. konference Ekologická výchova ve školách, 27.1. 2000, Vita Ostrava). s. 1-4.
MÁLKOVÁ, J. et WAGNEROVÁ, Z. (1998a): Projekt TEMPUS AQUA – Školy za živé Labe. (Project TEMPUS AQUA – Schools for Living Elbe.). – Ochrana přírody, Praha, 6: 181-182.
MÁLKOVÁ, J. et WAGNEROVÁ, Z. (1998b): Project Schools for a living Elbe. – IUCN CCE Newsletter, Brusel, 14/27: 13.
MÁLKOVÁ J. et WAGNEROVÁ Z. (1999): Moderní metody vzdělávání učitelů biologie na příkladu biologického monitoringu mezin. ekologického projektu AQUA TEMPUS – ”Školy za živé Labe”. – In: Sborník VII. celostátní konference ČAPV – Poslední desetiletí v českém a zahraničním pedagogickém výzkumu., VŠP Hradec Králové, s. 238-241.
MÁLKOVÁ, J. et WAGNEROVÁ, Z. (2000): Geobotanické monitorování životního prostředí v povodí Labe (mezinárodní spolupráce škol a institucí). – In: Sborník mezin. konference Hodnocení vlivů na životní prostředí, 4. Mezin. konference IUPPA, Praha, 11.-14. září 2000, sekce A: 33-37.
MEZŘICKÝ, V. et al. (1996): Základy ekologické politiky. – UK Praha a MŽP ČR.
MOLDAN, B. et al. (1989): Životní prostředí očima přírodovědce. – Academia, Praha.
MOLDAN, B. et al. (1997): Ekonomické aspekty ochrany ŽP. – Karolinum, PřF UK, Praha.
MOLDAN, B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002a): Národní strategie udržitelného rozvoje a regionální rozvoj. K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN, B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002b): Vzdělávání, informace, indikátory. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002c): Hospodářské sektory a environmentální integrace. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002d): Teoretická východiska, souvislosti, instituce. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
MOLDAN B., HÁK, T. et KOLÁŘOVÁ, H. [eds.] (2002e): Zdroje a prostředí. – K udržitelnému rozvoji. – UK Centrum pro otázky ŽP, Praha.
NÁTR, L. (1998): Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. – Karolinum, PřF UK, Praha.
NOVÁČEK, P. et MEDERLI, P. (1996): Strategie udržitelného života. – PřF UP Olomouc, STUŽ, Olomouc.
PAVLIČKOVÁ K. et MODRANOVÁ-KMEŤOVÁ K. (2001): Environmentalistika jako samostatný predmet na školách. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 225-228.
PETŘÍČEK, V. [ed.] (1999): Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha.
PETŘÍČEK, V. et al. (1993): Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha.
PETŘÍČEK, V. et MÍCHAL, I. [ed.] (1999). Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha.
POKORNÝ, J. et ROTH, P. (2001): Natura 2000 – Otázky a odpovědi. – AOPK ČR, Praha.
PROCHÁZKA, F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166.
REITSCHMIEDOVÁ, A. (1998): Práce s veřejností a místní Agenda 21. – MŽP ČR, Praha.
ROKOS, M. (1997): Posuzování vlivu na ŽP (EIA) podle zákona č. 244/92 Sb. – Metodický list pro RS ČSOP a Lipku, Brno.
RYBÁŘ, P. et al. (1989): Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. – Kruh, Hradec Králové.
RYCHNOVSKÝ, B. et HOFMANN, E. (2001): Integrované terénní vyučování. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 77-80.
RYNDA, I. (1996): Terminologie z oblasti ŽP. – Centrum pro otázky ŽP, UK Praha.
RYNDA, I. (1996): Jak se to řekne česky aneb environmentalista nebo ekolog?. – Učební text pro vzdělávání učitelů. – Příloha Sisyfa 5, Praha.
RYNDA, I. (1997): Globální a regionální problematika vztahu ČR a jeho ŽP. – Učební text pro vzdělávání učitelů. – Příloha Sisyfa 4, Praha.
SÁDLO, J. et STORCH, D. (2000): Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha.
STORCH, D. et MIKULKA, S. (2000): Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha.
ŠVECOVÁ, M. (2001): Inovace oborové didaktiky v přípravě učitelů na UK ve vztahu k progresivním trendům biologického vzdělávání. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 16-19.
UHEREKOVÁ, M. (2001): Kurikulárna transformácia prírodopisu a jej ďalšie smerovanie. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 168-172.
UŠÁKOVÁ, K. (2001): Didaktika biológie a inovačné trendy v príprave budúcich učitel´ov. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 13-15.
VINCÍKOVÁ, S. (1999): Metodická príručka pre učitelov a trenérov environmentálnej výchovy. – Fak. prír. vied UMB, Banská Bystrica.
VÍTEK J. (2000): Krajinou severovýchodních Čech. – Oftis, Ústí nad Orlicí, 168 s.
VÍTEK J. (2001): Příroda bez hranic. – Oftis, Ústí nad Orlicí, 152 s.
VONDRUŠKOVÁ, H. (1994): Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno.
VOŽENÍLEK, V. et al. (2002): Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc.
WAGNEROVÁ, Z. et MÁLKOVÁ, J. (1999): Inovace v ekologickém a botanickém vzdělávání (Příklady nácvikových aktivit ve vzdělávání budoucích učitelů biologie VŠP HK). – In: Sborník VII. celostátní konference ČAPV – Poslední desetiletí v českém a zahraničním pedagogickém výzkumu, VŠP Hradec Králové, s. 488-492.
WAGNEROVÁ Z. et MÁLKOVÁ J. (2000): Školy za živé Labe. – In: Sborník mezin. konference: Ekologická výchova ve školách, Ostrava, 27. ledna 2000, s. 28-30.
WAGNEROVÁ, Z. et MÁLKOVÁ, J. (2001): Aktivizující metody v předmětech botanických a ekologických disciplín na Univerzitě v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 94 – 97.
WALTER, H. (1979): Vegetation of the Earth and Ecological Systems of the Geo-Biosphere. – 2. ed. Springer, New York.

Periodika domácí: Vesmír, Živa, Ochrana přírody, Eko, Ochrana ovzduší, Zpravodaj MŽP aj.
Periodika zahraniční: Science, Nature, Scientific American, Environmental Science and Technology, Ambio, Environment aj.
Dokumenty a ročenky: Ročenky KRNAP, ročenky domácích a světových institucí (EU, OECD, World Bank aj.)
Elektronické publikace a dokumenty: Ministerstvo životního prostředí , Centrum pro otázky životního prostředí UK , Evropská komise v Bruselu – odbor 11 EU Environment , Stockholm environmental institute , UNEP , FAO , OECD , EPA , Greenpeace , WWF , IUCN aj.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Test a ústní pohovor.

Sylabus UZPE1 - Úvod do životního prostředí a env.
2008

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hotová Svádová Kateřina

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Základní seznámení s pojmy a problematikou ŽP, ekologie a enviromentalistiky, s globálními problémy ŽP. Složky ŽP, jejich znečištění, aspekty ochrany. Ekologická výchova na 1. stupni ZŠ. Aktuální problémy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Podstata životního prostředí, ekologické aspekty získaných dovedností životního stylu, ekologická výchova na školách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vymezení základních pojmů (ŽP, ekologie, enviromentalistika). Historie.
2. Globální problémy ŽP, stav ŽP v ČR.
3. Půda – úvod do pedologie, ochrana půdy.
4. Ovzduší – úvod do meteorologie, ochrana ovzduší; emise, imise, skleníkový efekt, ozonová díra.
5. Voda – ochrana vody.
6. Zemědělství a ŽP – směry alternativního zemědělství.
7. Energetika, odpady, výroba
8. Krajinná ekologie – její ochrana, zákon o ochraně přírody.
9. Antropoekologie. ŽP a zdraví obyvatel, výživa, cizorodé látky v potravinách. Civilizační choroby.
10. Populace, vztahy, natalita, mortalita, lidská populace – prognózy růstu.
11. Ochrana přírody a krajiny ve světě a v ČR; červené, černé a modré seznamy rostlin a živočichů; chráněná území.
12. Enviromentální výchova na 1.stupni ZŠ, metodické postupy.
13. Moderní výukové metody a prostředky, projektové vyučování EV na 1.stupni ZŠ.
14. Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M. – Pivnička, K. (1994): Úvod do studia životního prostředí. – UK, Praha.
Braniš, M. (1999): Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha.
Kovář, P. (1993): Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha.
Moldan, B. (1990): Životní prostředí ČR. – Academia, Praha.
Moldan, B. (1995): Životní prostředí – globální perspektiva. – Karolinum, PřF UK, Praha.
Stonawski,J. (1993): Základy ekologie. – UK, Praha.
Literatura doporučená studentům:
Čihař, M. (1998): Ochrana přírody a krajiny. – Karolinum, Praha.
Herčík, M. (2004): 111 otázek a odpovědí o životním prostředí. – Montanex, Ostrava.
Horká, H. (1994): Ekologická výchova na 1. stupni základní školy. – MU, Brno.
Horká, H. (1996): Teorie a metodika ekologické výchovy. – Paidó, Brno.
Javna, J. (1991): 50 nápadů pro děti k záchraně Země. – ČSOP, Praha.
Kvasničková, D. (1991): Základy ekologie (středoškolská učebnice). – SPN, Praha.
Kudrna, K. (1988): Biosféra a lidstvo. – Academia, Praha.
Moldan, B. a kol. (1990): Životní prostředí České republiky (Modrá kniha). – Academia, Praha.
Nátr, L. (1998): Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. – Karolinum, Praha.
Pilný, J. (1991): Životní prostředí. – Gaudeamus, HK.
Storch, D., Mihulka, S. (2000): Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha.

Literatura doporučená studentům Braniš, M. – Pivnička, K. (1994): Úvod do studia životního prostředí. – UK, Praha.
Braniš, M. (1999): Základy ekologie a ochrany životního prostředí (2. přepracované vydání). – Informatorium, Praha.
Kovář, P. (1993): Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha.
Moldan, B. (1990): Životní prostředí ČR. – Academia, Praha.
Moldan, B. (1995): Životní prostředí – globální perspektiva. – Karolinum, PřF UK, Praha.
Stonawski,J. (1993): Základy ekologie. – UK, Praha.
Literatura doporučená studentům:
Čihař, M. (1998): Ochrana přírody a krajiny. – Karolinum, Praha.
Herčík, M. (2004): 111 otázek a odpovědí o životním prostředí. – Montanex, Ostrava.
Horká, H. (1994): Ekologická výchova na 1. stupni základní školy. – MU, Brno.
Horká, H. (1996): Teorie a metodika ekologické výchovy. – Paidó, Brno.
Javna, J. (1991): 50 nápadů pro děti k záchraně Země. – ČSOP, Praha.
Kvasničková, D. (1991): Základy ekologie (středoškolská učebnice). – SPN, Praha.
Kudrna, K. (1988): Biosféra a lidstvo. – Academia, Praha.
Moldan, B. a kol. (1990): Životní prostředí České republiky (Modrá kniha). – Academia, Praha.
Nátr, L. (1998): Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. – Karolinum, Praha.
Pilný, J. (1991): Životní prostředí. – Gaudeamus, HK.
Storch, D., Mihulka, S. (2000): Úvod do současné ekologie. – Portál, Praha.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu seminární práce, test

Sylabus UZPRENV - Úvod do ŽP a zákl. environmentalistiky
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium celoživotní: seminář 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Hlavním cílem výuky předmětu je doplnění a sjednocení rozdílné úrovně znalostí z ekologie, ŽP a environmentalistiky, s nimiž studenti přicházejí ze středních škol.
Mnohé kapitoly lze považovat za obecný a motivační úvod k dalším přednáškám s užší specializací.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Rozvoj ekogramotnosti.
Vysvětlit základní pojmy a problémy životního prostředí a environmentalistiky. Předmět by měl studenty seznámit komplexním a integrujícím pohledem s touto problematikou, aby byli schopni:
1. Uvědomit si problémy ŽP.
2. Získat a interpretovat oborově odborné znalosti a dovednosti zaměřené k propojení environmentálních aspektů – tedy komplexního pojetí EV s ekonomickými, legislativně právními i sociálními nástroji v zájmu (trvale) udržitelného rozvoje.
3. Získat trvalý zájem o tuto problematiku, zájem, který by předávali svým budoucím žákům a studentům. (Na školách se budou vytvářet dlouhodobé plány environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a v souladu s nimi každoročně připravovat realizační záměry v podobě ročního plánu EVVO).
4. Správně používat ekologické a environmentální pojmy a znalosti, zjišťovat vazby a vztahy a umět je interpretovat.
5. Získávat praktické dovednosti a návyky v oblasti ŽP a UR.
6. Uvědomovat si potřebu celoživotního vzdělávání a přenášet získané poznatky a dovednosti do budoucí učitelské a vychovatelské praxe.

Náplň přemětu vychází z Metodického pokynu MŠMT ČR k EVVO ve školách a školských zařízeních, kdy stěžejním úkolem je zvyšovat odbornou a metodickou úroveň environmentálního vzdělávání zejména na fakultách připravujících učitele.
Zajišťován bude interdisciplinární přístup.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Základní pojmy, problematika a úkoly ŽP, ekologie a environmentalistiky. Vliv činnosti člověka na prostředí z historického pohledu. Seznámení s globálními, regionálními a lokálními problémy ŽP a nastínění možností řešení. Základní složky ŽP abiotické (půdy, voda, ovzduší) - příčiny znečištění, aspekty ochrany. Biotické složky ŽP – ohrožení biomů. Zdroje energie a surovin, obnovitelné a neobnovitelné zdroje. Výroba a spotřeba, odpady - jejich odstraňování a využívání.
Globální problémy lidstva. Ohrožení a ochrana druhové a biotopové biodiverzity – jednoho z globálních problémů. Invaze. Dopady činnosti na krajinu. Úvod do krajinné ekologie
Životní prostředí v České republice. Historický vývoj legislativy ochrany přírody. Novinky v ochranářské legislativě po vstupu ČR do EU. Natura 2000. Ochrana přírody v Evropském kontextu. EIA, SEIA. Základní mezinárodní úmluvy v ochraně přírody.
Udržitelný rozvoj – principy, 3 základní pilíře, rozvojové cíle tisíciletí.
Environmentální výchova, základní principy, úkoly, role pedagoga i občana. Role Koordinátora EVVO.
Ve všech kapitolách bude zdůrazňováno i didaktické hledisko, praktické ekologické a hospodářské využití a ochranářské aspekty, motivační prvky, návody na začlenění ve výuce na různých typech a stupních škol.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí. – Informatorium, Praha, 2004.
Dytrtová, R.: Pedagogická propedeutika udržitelného rozvoje. – katedra pedagogiky, ČZU Praha.
Dytrtová, R. et Sandanusová, A.: Kapitoly z pedagogické praxe. – katedra pedagogiky, ČZU Praha.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1993.
Máchal, A., Hustak, J. et Slámová, O.: Malý ekologický a environmentální slovníček. – Rezekvítek, Brno, 3. vyd., 2001.
Málková, J.: Globální problémy lidstva. – Elektronická skripta na webu UHK, 2013.
Moldan, B. et al.: Životní prostředí ČR. – Academia, Praha, 1990.
Nováček, P.: Udržitelný rozvoj, 2. vyd. – Univerzita Palackého, Olomouc, 2011.
Pivnička, K. et Braniš, M.: Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, Praha, 1998.
Polášková, A.: Úvod do ekologie a ochrany ŽP.– Karolinum, Praha, 2011.

Literatura doporučená studentům Anonymus: Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR. – Geografický ústav CSAV, Praha, 1992.
Beck, U.: Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. – Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2007.
Braniš, M. et al.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany ŽP a ekologie. – Karolinum, Praha, 1999.
Brožová, J. [ed.]: Biologická rozmanitost v ČR. Současný stav a trendy. – MŽP ČR, Praha, 2007.
Culek, M. [ed.]: Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha, 1996.
Čihař, M.: Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, Praha (S), 1998.
Dirner, V. et al.: Ochrana životního prostředí: Základy, plánování, technologie, ekonomika, právo a management. – Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha, 1997.
Demek, J. et Mackovčin, P. [eds.]: Hory a nížiny. – Zeměpisný lexikon. AOPK Brno, 2006.
Demek, J.: Vybrané kapitoly z krajinné ekologie. – MU, Brno, 1999.
Härtel, H. et Plesník, J.: Biologické principy ochrany přírody. – Sylabus přednášek, Ústav ŽP PřF UK, Praha, 2002.
Herber, V.: Globální problémy lidstva. – Geografický ústav MU Brno, Letní geografická škola Brno, herber@sci.muni.cz, 2008.
Herčík, M.: 111 otázek a odpovědí o ŽP. – Montanex, 2004.
Hlaváček, J.: Česká republika a její životní prostředí v rozšíření Evropské unii – In: Planeta č. 4, Praha, 2004, s. 5-10.
Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M. [ed.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Lišková, E. [ed.]: Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností studentů učitelství o ŽP, UR a environmentální výchově. – Katedra biologie a ekologické výchovy PedF UK, Praha, 2002, 141 s.
Lustyk, P. et Guth, J.: Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. – AOPK ČR, Praha, 2012.
Máchal, A.: Průvodce praktickou ekologickou výchovou. – Rezekvítek, Lipka, Brno. 2000.
Máchal, A., Hustak, J. et Slámová, O.: Malý ekologický a environmentální slovníček. – Rezekvítek, Brno, 3. vyd., 2001.
Málková, J.: Úvod do ekologie a environmentalistiky. – Elektronická skripta na webu UHK, 2012.
Matějček T.: Ekologická a environmentální výchova. Učební text k průřezovému tématu EV podle RVP pro základní vzdělávání. – Nakladatelství České geografické společnosti s.r.o., Praha, 2007.
Mederly, P., Topercer, J. et Nováček, P.: Indikátory kvality života a udržitelného rozvoje. Kvantitativní, vícerozměrný a variantní přístup. – UK FSV CESES, Praha, 2004.
Mlíkovský, J. et Stýblo, P.: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. – ČSOP, Praha, 2006.
Moldan, B.: Životní prostředí – globální perspektiva. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1994.
Moldan, B.: (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. – Karolinum, Praha, 2001.
Moldan, B.: Světový summit o udržitelném rozvoji. – MŽP ČR, Praha, 2003.
Moldan, B.: Podmaněná planeta. – Karolinum, Praha, 2009.
Nátr, L.: Rozvoj trvale neudržitelný. – Nakladatelství Karolinum, Praha, 2005.
Nátr L.: Země jako skleník. Proč se bát CO2? 1. vyd. – Academia, Praha, 2006.
Nováček, P., Huba, M. et Mederley, P.: Ohrožená planeta na prahu 21. st. – Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, 1998.
Patzelt, Z. [ed.]: Ochrana přírody a krajiny v České republice. – EUROPARC, AOPK ČR (CD ROM), 2008.
Pike, G. et Selby, D.: Cvičení a hry pro globální výchovu 1. – Portal, Praha, 2009a, str. 53-54.
Pike, G. et Selby, D.: Cvičení a hry pro globální výchovu 2. – Portal, Praha, 2009b, str. 209-210.
Primack, R.B. et al.: Biologické principy ochrany přírody. – Portál, 2011.
Prchalová, J.: Zákon o ochraně přírody a krajiny a Natura 2000. – Linde, Praha, 2010.
Pyšek, P. et Tichý, L.: Biologické invaze. – Veronica, Brno, 2010.
Skokan, L.: Úvod do geoglobalistiky: sociogeografické aspekty. Vyd. 1. – Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2007. 101 str.
Roth, P. et Plesník, J.: Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. – Scientia, Praha, 2004.
Rynda, I.: Trvale udržitelný rozvoj. – In: Geografické rozhledy, 10/1, 2000, str. 10-11.
Tolasz, R. [ed.]: Atlas podnebí Česka. – ČHÚ, Praha, Olomouc, 2007.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/1992.
Červené seznamy a knihy ohrožených druhů i biotopů.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast ve výuce, vypracování a přednesení referátu na vybrané téma, 70% úspěšnost v testu.

Sylabus VEGB - Vegetace ČR
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu V přednáškách budou studenti seznámeni s evolucí vegetace na Zemi, s rekonstrukcí vegetace na území ČR, se základními typy vegetace, poznají zejména základní přírodní biotopy, ale i kulturní ekosystémy v ČR.
Jádrem přednášek bude hlubší poznání základních přírodních biotopů v ČR, nejen po stránce teoretické, ale i s praktickými ukázkami z terénu. Prezentovány budou základní vegetační a stanovištní charakteristika biotopů, podrobná struktura a druhové složení. Zdůrazněny budou zejména druhy dominantní, diagnostické, běžné i významné. Uvedeno bude rozšíření základních přírodních biotopů v ČR, jejich ohrožení a management, podrobnější fytocenologické členění (využití stávajících a vytvoření nových velkoplošných posterů, využití katalogu biotopů). Krom vysvětlení základních pojmů budou nastíněny i základní metody výzkumu (floristické, fytocenologiecké, mapování, práce s GPS a využití Gis, statistika, metody hodnocení: ÚSES, EIA, NATURA 2000). Uvedeny budou i otázky legislativy v celoevropském kontextu. Zohledněn bude komplexní a interdisciplinární přístup – při představení biotopů s využitím poznatků ze zeměpisu, geologie, geomorfologie, botaniky, ekologie, ochrany a tvorby ŽP.
Předmět je zaměřen zejména na praktické ukázky v terénu ve vybraných reprezentativních a zachovalých přírodních biotopech v chráněných územích (národních přírodních rezervacích, CHKO, přírodních památkách, VKP, v rezervacích NATURA 2000). Dílčím cílem ukázat vliv abiotických faktorů (např. vliv imisí a dalších znečišťujících látek) a biotických ekologických faktorů (zejména negativní vlivy člověka) na vývoj vegetačního krytu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Interdisciplinárním způsobem seznámit s evolucí vegetace v ČR, se současným stavem, především představit prakticky základní přírodní biotopy, (i biotopy pozměněné či uměle vytvořené), metody výzkumu, legislativu. Aplikace ve výuce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 10 hodin teorie
1. Organizace předmětu, požadavky k udělení klasifikovaného zápočtu, základní pojmy
2. Rekonstrukce vegetace na území ČR. Základní členění biotop, přírodní, člověkem pozměněné či uměle vytvořené
3. Vodní toky a nádrže, mokřady a pobřežní vegetace
4. Prameniště a rašeliniště. Skály, sutě a jeskyně.
5. Alpínské bezlesí.
6 – 7. Sekundární trávníky a vřesoviště
8. – 9. Křoviny. Lesy
10. Biotopy člověkem pozměněné či uměle vytvořené.
V teorii využití velkého počtu podpor: posterů základních biotopů, skript, fotokatalogu popsaných fotografií všech biotopů ČR (záběry na porost, do porostu, druhy diagnostické, dominantní, běžné i významné – v různých fenofázích, záběry celých rostlin i jejich detaily)

20 hodin praktické výuky
Praktické ukázky v terénu ve vybraných reprezentativních a zachovalých přírodních biotopech v chráněných územích (národních přírodních rezervacích, CHKO, přírodních památkách, VKP, v rezervacích NATURA 2000). Dílčím cílem ukázat vliv abiotických faktorů (např. vliv imisí a dalších znečišťujících látek) a biotických ekologických faktorů (zejména negativní vlivy člověka) na vývoj vegetačního krytu. Ukázky mapování krajiny.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Culek, M. [ed.]: Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha, 1996.
Chytrý, M. et al.: Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic. – Folia MU Brno, 2003.
Chytrý, M., Kučera T. et M. Kočí [ed.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Chytrý, M. /ed./: Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, 2007.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Mackovčin et al. Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha (zatím 11 dílů).
Málková, J.: Velkoplošné postery základních biotopů ČR (26 kusů), 2005
Málková, J.: Vegetace ČR. – Gaudeamus, UHK, 2008 (v tisku).
Málková, J.: Krkonoše a Podkrkonoší. – DVD (Interaktivní podpora s GIS vrstvami, 50 zastávkami, 31 biotopů – jejich struktura a biodiverzita, zoologie, komplexní informace, 880 popsaných fotografií). - Gaudeamus, UHK, 2008.
Moravec, J. [ed.]: Přehled vegetace České republiky 1, 2. – Academia, Praha, 1998, 2000.
Mikyška, R. et al.: Geobotanická mapa ČSSR. – Academia Praha, 1968.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998, 2001.

Literatura doporučená studentům Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.
Čihař, M.: Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, 1998.
Ellenberg, H.: Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta Geobotanica, Göttingen, 1992.
Hejný, S. et Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. - Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Husová, M. et al.: Přehled vegetace ČR, sv. 3 (jehličnaté lesy). – Academia Praha, 2002.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Kubát K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Kubíková, J.: Ekologie vegetace střední Evropy (díl I). – Karolinum, PřF UK, Praha, 1999.
Kostkan, V.: Územní ochrana přírody a krajiny v České republice. – UP Olomouc, 1996.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S), 1993.
Moravec, J.: Fytocenologie (nauka o vegetaci). – Academia, Praha, 1994.
Moravec, J. et al.: Rostlinná společenstva ČR a jejich ohrožení - 2. vydání. – Severočeskou přírodou, Litoměřice, 1995.
Neuhäuslová, Z. et al.: Vrbotopolové luhy a bažinné olšiny a vrbiny. – Academia Praha, 2003.
Pokorný, J. et Roth, P.: NATURA 2000 (Otázky a odpovědi). – AOPK ČR, Praha, 2001.
Petříček, V. et al.: Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha, 1993.
Petříček, V. [ed.]: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et I. Míchal [ed.]: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Pokorný, et P. Roth: NATURA 2000 . – Otázky a odpovědi. – AOPK ČR, Praha, 2001.
Procházka, F. [ed.] : Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Pivničková, M.: Stepní formace a jejich ochrana. – AOPKČR, Praha, 1997.
Pyšek, P. et al.: Expanzní druhy domácí flóry a apofytizace krajiny. – Zprávy Čes. Botan. Spol., 19, Praha, 2003.
Rychnovská, M. et al.: Ekologie lučních porostů. – Academia, Praha, 1985.
Sádlo, J. et Storch, D.: Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha, 2000.
Skalický, V.: Regionálně fytogeografické členění. In Hejný, J. et Slavík, B. [ed.] (1988, 1991): Květena ČSR 1. – Academia, Praha, 1988, 1991.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. Academia, Praha, 2000.
Slavík, B. et Štěpánková, J. [eds.]: Květena ČR 7. Academia. - Praha, 2004.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc, 2002.
Vondrušková, H.: Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno, 1994.
Zákon 114/1992 Sb. MŽP ČR, Vyhláška 395/1992 Sb.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky: účast na exkurzích a vypracování protokolů, 70% úspěšnost testu.

Sylabus VEGCRBI - Vegetace ČR – biotopy
2009

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: exkurze 30 hod. za semestr
studium celoživotní: exkurze 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu V teoretické části budou studenti seznámeni s evolucí vegetace na Zemi, s rekonstrukcí vegetace na území ČR, se základními typy vegetace, poznají zejména základní přírodní biotopy, ale i kulturní ekosystémy v ČR.
Jádrem přednášek bude hlubší poznání problematiky základních přírodních biotopů v České republice, nejen po stránce teoretické, ale i s praktickými ukázkami z terénu. Základní vegetační a stanovištní charakteristika biotopů, podrobná struktura a druhové složení. Zdůrazněny budou zejména druhy dominantní, diagnostické a význačné. Uvedeno bude rozšíření základních přírodních biotopů v ČR, jejich ohrožení a management, podrobnější fytocenologické členění (využití stávajících a vytvoření nových velkoplošných posterů, využití katalogu biotopů). Krom vysvětlení základních pojmů budou nastíněny i základní metody výzkumu (floristické, fytocenologiecké, mapování, práce s GPS a využití Gis, statistika, metody hodnocení: ÚSES, EIA, NATURA 2000). Uvedeny budou i otázky legislativy v celoevropském kontextu. Zohledněn bude komplexní a interdisciplinární přístup – při představení biotopů s využitím poznatků ze zeměpisu, geologie, geomorfologie, botaniky, ekologie, ochrany a tvorby ŽP.
Předmět je zaměřen zejména na praktické ukázky v terénu ve vybraných reprezentativních a zachovalých přírodních biotopech v chráněných územích (národních přírodních rezervacích, CHKO, přírodních památkách, VKP, v rezervacích NATURA 2000). Dílčím cílem ukázat vliv abiotických faktorů (např. vliv imisí a dalších znečišťujících látek) a biotických ekologických faktorů (zejména negativní vlivy člověka) na vývoj vegetačního krytu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Interdisciplinárním způsobem seznámit s evolucí vegetace v ČR, se současným stavem, především představit prakticky základní přírodní biotopy, metody výzkumu, legislativu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 10 hodin teorie
20 hodin praktické výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn Culek, M. [ed.]: Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha, 1996.
Chytrý, M. et al.: Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic. – Folia MU Brno, 2003.
Chytrý, M., Kučera T. et M. Kočí [ed.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001., J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Mackovčin et al. Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha (zatím 11 dílů).
Moravec, J. [ed.]: Přehled vegetace České republiky 1, 2. – Academia, Praha, 1998, 2000.
Mikyška, R. et al.: Geobotanická mapa ČSSR. – Academia Praha, 1968.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998, 2001.

Literatura doporučená studentům Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.
Čihař, M.: Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, 1998.
Ellenberg, H.: Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta Geobotanica, Göttingen, 1992.
Hejný, S. et Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Husová, M. et al.: Přehled vegetace ČR, sv. 3 (jehličnaté lesy). – Academia Praha, 2002.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Kubát K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Kubíková, J.: Ekologie vegetace střední Evropy (díl I). – Karolinum, PřF UK, Praha, 1999.
Kostkan, V.: Územní ochrana přírody a krajiny v České republice. – UP Olomouc, 1996.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S), 1993.
Moravec, J.: Fytocenologie (nauka o vegetaci). – Academia, Praha, 1994.
Moravec, J. et al.: Rostlinná společenstva ČR a jejich ohrožení - 2. vydání. – Severočeskou přírodou, Litoměřice, 1995.
Neuhäuslová, Z. et al.: Vrbotopolové luhy a bažinné olšiny a vrbiny. – Academia Praha, 2003.
Pokorný, J. et Roth, P.: NATURA 2000 (Otázky a odpovědi). – AOPK ČR, Praha, 2001.
Petříček, V. et al.: Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha, 1993.
Petříček, V. [ed.]: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et I. Míchal [ed.]: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Pokorný, et P. Roth: NATURA 2000 . – Otázky a odpovědi. – AOPK ČR, Praha, 2001.
Procházka, F. [ed.] : Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Pivničková, M.: Stepní formace a jejich ochrana. – AOPKČR, Praha, 1997.
Pyšek, P. et al.: Expanzní druhy domácí flóry a apofytizace krajiny. – Zprávy Čes. Botan. Spol., 19, Praha, 2003.
Rybář, P. et al: Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. – Kruh, Hradec Králové, 1989.
Rychnovská, M. et al.: Ekologie lučních porostů. – Academia, Praha, 1985.
Sádlo, J. et Storch, D.: Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha, 2000.
Soukupová, L. et al.: Arctic alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. – Opera Corcontica 32, 1995.
Skalický, V.: Regionálně fytogeografické členění. In Hejný, J. et Slavík, B. [ed.] (1988, 1991): Květena ČSR 1. – Academia, Praha, 1988, 1991.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. Academia, Praha, 2000.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc, 2002.
Vondroušková, H.: Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno, 1994.
Zákon 114(1992 Sb. MŽP ČR, Vyhláška 395/1992 Sb.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Účast na exkurzích a vypracování protokolů, 70% úspěšnost testu, vypracování a obhájení seminární práce „Vegetace vybraného územního celku“, geobotanicky a ochranářsky zhodnoceno minimálně 5 přírodních biotopů.

Sylabus VEGEKCR - Vegetace ekosystémů ČR
2014

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 13 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Přednáška poskytuje znalost vegetačních jednotek (společenstev) území ČR a přiléhajících území. Jsou vysvětleny hlavní ekologické režimy určující dynamickou povahu stěžejních vegetačních formací.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty magisterského stupně se složením, genezí a indikační hodnotou rostlinných společenstev České republiky. Představeny jsou základní ekologické faktory podmiňující udržení anebo změny jednotlivých vegetačních typů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky (1) Mesofilní opadavé lesy
(2) Lužní a suťové lesy
(3)) Lesní společenstva jehličnanů a pasek, lesní kultury
(4) Subalpinská keřová společenstva a alpinské bezlesí
(5) Heliofilní společenstva pramenišť a horských niv
(6) Vrchoviště a slatiny
(7) Společenstva vodních makrofyt
(8) Travinná mokřadní společenstva, louky a pastviny
(9) Xerothermní trávníky, společenstva chudých půd
(10) Pískomilná a skalní společenstva, vřesoviště
(11) Halofilní společenstva, porosty obnaženého dna
(12) Synantropní vegetace ruderální a segetální
(13) Uspořádání vegetace v přirozených komplexech, ekotony a katény

Terénní cvičení v návaznosti na přenášky se směrováno především na poznání skladebných komponent probíraných společenstev a rovněž jednotek vegetace samotné.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Ellenberg H. (1996): Vegetation Mitteleuropas mit den Alpen. - Ulmer, Stuttgart.
Ellenberg, H.: Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta, Geobotanica, Göttingen, 1992.
Moravec, J., et al.: Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. - Severočes. Přír., Litoměřice, 1995.
Kubíková, J. Ekologie vegetace střední Evropy. Díl I. – Karolinum, Praha, 2005.

Literatura doporučená studentům Chytrý, M., Kučera T. et M. Kočí [ed.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Chytrý M. (ed.): Vegetace České republiky I-IV. Academia, Praha, 2007-2013.
Kubíková, J. Ekologie vegetace střední Evropy. Díl I. – Karolinum, Praha, 2005.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet a zkouška. Forma písemná a ústní.
Aktivní 75 % účast na cvičení, vypracování esejů na zadané téma.
Ústní zkouška (podmínkou postupu ke zkoušce je zápočet).

Sylabus VEGELES - Vegetace ČR lesní biotopy
2009

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Rekonstrukce vegetace v ČR, její vývoj, vliv abiotických a biotických ekologických faktorů. Vliv člověka na vegetační kryt. Typy biotopů: přírodní, člověkem pozměněné i uměle vytvořené. Hlubší poznání problematiky základních přírodních biotopů v České republice, nejen po stránce teoretické, ale i s praktickými ukázkami v terénu. U nejdůležitějších vodních, mokřadních, lučních, lesních, skalních, křovinných, alpínských základní vegetační a stanovištní charakteristika, podrobná struktura a druhové složení. Zdůrazněny budou zejména druhy dominantní, diagnostické a ochranářsky významné. Uvedeno bude rozšíření základních přírodních biotopů v ČR, jejich ohrožení a management. Základy fytocenologického i lesnického členění.
Předmět je zaměřen zejména na praktické ukázky v terénu ve vybraných reprezentativních lokalitách (národních přírodních rezervací, CHKO, biosférických rezervací UNESCO či EVL (evropsky významné lokality).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Hlavním cílem předmětu je hlubší poznání problematiky biotopů v ČR, nejen po stránce teoretické, ale i s praktickými ukázkami v terénu.
U přírodních biotopů (vodních, mokřadních, prameništních, rašeliništních, lučních, lesních, skalních, křovinných, subalpínských a alpínských) budou probrány základní vegetační a stanovištní charakteristika, jejich podrobná struktura a druhové složení. Zdůrazněny budou druhy dominantní, diagnostické, běžné a významné. Uvedeno bude rozšíření základních přírodních biotopů v ČR, jejich ohrožení a management pro zachování jejich přirozené druhové skladby. Základní náplní budou lesní biotopy.

Rozčlenění a charakteristika biotopů člověkem pozměněných i uměle vytvořených od X1 do X14 podle mezinárodní metodiky mapování NATURA2000.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky A. Teorie (přednáška s využitím fotokatalogu a elektronické učebnice), samostudium s využitím 25 posterů základních přírodních biotopů ČR:
Rozbor přírodních biotopů:
Základní rozčlenění: Vodní toky a nádrže, Mokřady a pobřežní vegetace, Skály, sutě a jeskyně, Sekundární trávníky a vřesoviště, Alpínské bezlesí, Křoviny, Lesy
Rozbor biotopů X
Detailní zhodnocení lesních biotopů ČR (charakteristika a struktura, složení, rozšíření, ohrožení a management).
B. Praxe:
Předmět je zaměřen zejména na praktické ukázky a rozbor biotopů v terénu ve vybraných reprezentativních lokalitách (národních přírodních rezervací, CHKO, biosférických rezervací UNESCO či rezervací NATURA - EVL).

Literatura, na níž je předmět vystavěn Culek, M. [ed.]: Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha, 1996.
Chytrý, M. et al.: Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic. – Folia MU Brno, 2003.
Guth, J.: Základy metodiky NATURA 2000. – AOPK ČR, Praha, 2002.
Chytrý, M., Kučera T. et M. Kočí [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Málková, J.: Základní přírodní biotopy ČR. – Výukové postery (kat. bi, PdFak UHK), 2004-2005.
Málková, J. (2008): Vegetace ČR (I. díl – Lesy). - Elektronická učebnice, Výukový software, Praha.

Literatura doporučená studentům Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.
Čihař, M.: Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, 1998.
Ellenberg, H.: Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta Geobotanica, Göttingen, 1992.
Filipov, P., Grulich, V., Guth, J., Hájek, M., Kocourková, J., Kočí, M., Lustyk, P., Melichar, V., Navrátil, J., Navrátilová, J., Roleček, J., Rydlo, J., Sádlo, J., Višňák, R., Vydrová, A., Zelený, D.: Příručka hodnocení biotopů. – AOPK ČR, Praha, 2008.
Hejný, S. et Slavík, B. [eds.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Husová, M. et al.: Přehled vegetace ČR, sv. 3 (jehličnaté lesy). – Academia Praha, 2002.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Kubát, K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Kubíková, J.: Ekologie vegetace střední Evropy (díl I). – Karolinum, PřF UK, Praha, 1999.
Kostkan, V.: Územní ochrana přírody a krajiny v České republice. – UP Olomouc, 1996.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S), 1993.
Lustyk, P., Guth, J.: Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. – AOPK ČR, 2008.
Málková, J., Hotový, J. et Lhota, T.: Krkonoše a Podkrkonoší. – Gaudeamus, PedF UHK.
Moravec, J.: Fytocenologie (nauka o vegetaci). – Academia, Praha, 1994.
Moravec, J. et al.: Rostlinná společenstva ČR a jejich ohrožení - 2. vydání. – Severočeskou přírodou, Litoměřice, 1995.
Moravec, J. [ed.]: Přehled vegetace České republiky 1, 2. – Academia, Praha, 1998, 2000.
Mikyška, R. et al.: Geobotanická mapa ČSSR. – Academia Praha, 1968.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998, 2001.
Neuhäuslová, Z. et al.: Vrbotopolové luhy a bažinné olšiny a vrbiny. – Academia Praha, 2003.
Pokorný, J. et Roth, P.: NATURA2000 (Otázky a odpovědi). – AOPK ČR, Praha, 2001.
Petříček, V. et al.: Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha, 1993.
Petříček, V. [ed.]: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et Míchal, I. [eds.]: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Pivničková, M.: Stepní formace a jejich ochrana. – AOPKČR, Praha, 1997.
Pyšek, P. et al.: Expanzní druhy domácí flóry a apofytizace krajiny. – Zprávy Čes. Botan. Spol., 19, Praha, 2003.
Rosypal, S.: Nový přehled biologie. – Scientiae, Praha, 2003.
Rybář, P. et al.: Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. – Kruh, Hradec Králové, 1989.
Rychnovská, M. et al.: Ekologie lučních porostů. – Academia, Praha, 1985.
Sádlo, J. et Storch, D.: Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha, 2000.
Soukupová, L. et al.: Arctic alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. – Opera Corcontica 32, 1995.
Skalický, V.: Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný, J. et Slavík, B. [ed.]: Květena ČSR 1. – Academia, Praha, 1988.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. Academia, Praha, 2000.
Slavík, B. et Štěpánková, J. [eds.]: Květena ČR 7. Academia. - Praha, 2004.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc, 2002.
Vondroušková, H.: Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno, 1994.
Vyhl. 395/1992 Sb. (Seznam zvláště chráněných organismů)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pravidla klasifikace
100% účast na praktických cvičeních v terénu, vyhotovení protokolů na vysokoškolské úrovni, písemný test (70% úspěšnost)

Sylabus VEGENEB - Vegetace ČR nelesní biotopy
2009

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Rekonstrukce vegetace v ČR, její vývoj, vliv abiotických a biotických ekologických faktorů. Vliv člověka na vegetační kryt. Typy biotopů: přírodní, člověkem pozměněné i uměle vytvořené. Hlubší poznání problematiky základních přírodních biotopů v České republice, nejen po stránce teoretické, ale i s praktickými ukázkami v terénu. U nejdůležitějších vodních, mokřadních, lučních, skalních, křovinných, alpínských základní vegetační a stanovištní charakteristika, podrobná struktura a druhové složení. Zdůrazněny budou zejména druhy dominantní, diagnostické a ochranářsky významné. Uvedeno bude rozšíření základních přírodních biotopů v ČR, jejich ohrožení a management. Základy fytocenologického členění.
Kurz navazuje na Vegetaci ČR lesních biotopů. Předmět je zaměřen zejména na praktické ukázky v terénu ve vybraných reprezentativních lokalitách (národních přírodních rezervací, CHKO, biosférických rezervací UNESCO či EVL (evropsky významné lokality).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Hlavním cílem předmětu je hlubší poznání problematiky biotopů v ČR, nejen po stránce teoretické, ale i s praktickými ukázkami v terénu.
U přírodních biotopů (vodních, mokřadních, prameništních, rašeliništních, lučních, skalních, křovinných, subalpínských a alpínských) budou probrány základní vegetační a stanovištní charakteristika, jejich podrobná struktura a druhové složení. Zdůrazněny budou druhy dominantní, diagnostické, běžné a ochranářsky významné. Uvedeno bude rozšíření základních přírodních biotopů v ČR, jejich ohrožení a management pro zachování jejich přirozené druhové skladby.
Rozčlenění a charakteristika biotopů člověkem pozměněných i uměle vytvořených od X1 do X14 podle mezinárodní metodiky mapování NATURA2000.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky A. Teorie (přednáška s využitím fotokatalogu a elektronické učebnice), samostudium s využitím 25 posterů základních přírodních biotopů ČR:
Rozbor přírodních biotopů:
Vodní toky a nádrže, Mokřady a pobřežní vegetace, Skály, sutě a jeskyně, Sekundární trávníky a vřesoviště, Alpínské bezlesí, Křoviny,
Rozbor biotopů X
B. Praxe:
Předmět je zaměřen zejména na praktické ukázky a rozbor biotopů v terénu ve vybraných reprezentativních lokalitách (národních přírodních rezervací, CHKO, biosférických rezervací UNESCO či rezervací NATURA 2000 - EVL).

Literatura, na níž je předmět vystavěn Culek, M. [ed.]: Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha, 1996.
Chytrý, M. et al.: Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic. – Folia MU Brno, 2003.
Guth, J.: Základy metodiky NATURA 2000. – AOPK ČR, Praha, 2002.
Chytrý, M., Kučera T. et M. Kočí [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Málková, J.: Základní přírodní biotopy ČR. – Výukové postery (kat. bi, PdFak UHK), 2004-2005.
Málková, J. (2008): Vegetace ČR (I. díl – Lesy). - Elektronická učebnice, Výukový software, Praha.

Literatura doporučená studentům Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.
Čihař, M.: Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, 1998.
Ellenberg, H.: Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta Geobotanica, Göttingen, 1992.
Filipov, P., Grulich, V., Guth, J., Hájek, M., Kocourková, J., Kočí, M., Lustyk, P., Melichar, V., Navrátil, J., Navrátilová, J., Roleček, J., Rydlo, J., Sádlo, J., Višňák, R., Vydrová, A., Zelený, D.: Příručka hodnocení biotopů. – AOPK ČR, Praha, 2008.
Hejný, S. et Slavík, B. [eds.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Husová, M. et al.: Přehled vegetace ČR, sv. 3 (jehličnaté lesy). – Academia Praha, 2002.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Kubát, K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Kubíková, J.: Ekologie vegetace střední Evropy (díl I). – Karolinum, PřF UK, Praha, 1999.
Kostkan, V.: Územní ochrana přírody a krajiny v České republice. – UP Olomouc, 1996.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S), 1993.
Lustyk, P., Guth, J.: Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. – AOPK ČR, 2008.
Málková, J., Hotový, J. et Lhota, T.: Krkonoše a Podkrkonoší. – Gaudeamus, PedF UHK.
Moravec, J.: Fytocenologie (nauka o vegetaci). – Academia, Praha, 1994.
Moravec, J. et al.: Rostlinná společenstva ČR a jejich ohrožení - 2. vydání. – Severočeskou přírodou, Litoměřice, 1995.
Moravec, J. [ed.]: Přehled vegetace České republiky 1, 2. – Academia, Praha, 1998, 2000.
Mikyška, R. et al.: Geobotanická mapa ČSSR. – Academia Praha, 1968.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998, 2001.
Neuhäuslová, Z. et al.: Vrbotopolové luhy a bažinné olšiny a vrbiny. – Academia Praha, 2003.
Pokorný, J. et Roth, P.: NATURA2000 (Otázky a odpovědi). – AOPK ČR, Praha, 2001.
Petříček, V. et al.: Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha, 1993.
Petříček, V. [ed.]: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et Míchal, I. [eds.]: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Pivničková, M.: Stepní formace a jejich ochrana. – AOPKČR, Praha, 1997.
Pyšek, P. et al.: Expanzní druhy domácí flóry a apofytizace krajiny. – Zprávy Čes. Botan. Spol., 19, Praha, 2003.
Rosypal, S.: Nový přehled biologie. – Scientiae, Praha, 2003.
Rybář, P. et al.: Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. – Kruh, Hradec Králové, 1989.
Rychnovská, M. et al.: Ekologie lučních porostů. – Academia, Praha, 1985.
Sádlo, J. et Storch, D.: Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha, 2000.
Soukupová, L. et al.: Arctic alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. – Opera Corcontica 32, 1995.
Skalický, V.: Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný, J. et Slavík, B. [ed.]: Květena ČSR 1. – Academia, Praha, 1988.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. Academia, Praha, 2000.
Slavík, B. et Štěpánková, J. [eds.]: Květena ČR 7. Academia. - Praha, 2004.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc, 2002.
Vondroušková, H.: Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno, 1994.
Vyhl. 395/1992 Sb. (Seznam zvláště chráněných organismů)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pravidla klasifikace
100% účast na praktických cvičeních v terénu, vyhotovení protokolů na vysokoškolské úrovni, písemný test (70% úspěšnost)

Sylabus VEGETCR - Vegetace ČR
2013

Sylabus VEGETCR2 - Vegetace ČR
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Rekonstrukce vegetace v ČR, její vývoj, vliv abiotických a biotických ekologických faktorů. Vliv člověka na vegetační kryt. Typy biotopů: přírodní, člověkem pozměněné i uměle vytvořené. Hlubší poznání základních přírodních biotopů v ČR nejen po stránce teoretické, ale i s praktickými ukázkami v terénu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Hlavním cílem předmětu je poznání základních typů vegetace v ČR a to nejen po stránce teoretické, ale i s praktickými ukázkami v terénu.
U přírodních biotopů (vodních, mokřadních, prameništních, rašeliništních, lučních, lesních, skalních, křovinných, subalpínských a alpínských) budou probrány základní vegetační a stanovištní charakteristika, jejich struktura a druhové složení. Zdůrazněny budou druhy dominantní, diagnostické, běžné a významné. Uvedeno bude rozšíření základních přírodních biotopů v ČR, jejich ekologie, rozšíření, ohrožení a management pro zachování jejich přirozené druhové skladby.
Rozčlenění a charakteristika biotopů člověkem pozměněných i uměle vytvořených od X1 do X14 podle mezinárodní metodiky mapování NATURA2000.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky A. Teorie
Rekonstrukce vegetace v ČR.
Vliv abiotických a biotických ekologických faktorů.
Vliv člověka na vegetační kryt.
Typy biotopů: přírodní, člověkem pozměněné i uměle vytvořené.

Rozbor přírodních biotopů:
Vodní toky a nádrže, Mokřady a pobřežní vegetace, Prameniště a rašeliniště, Skály, sutě a jeskyně, Sekundární trávníky a vřesoviště, Alpínské bezlesí, Křoviny, Lesy
Rozbor biotopů X. Diskuze.

B. Praxe:
Předmět je zaměřen zejména na praktické ukázky a rozbor základních biotopů v terénu ve vybraných reprezentativních lokalitách (národních přírodních rezervacích, NP, CHKO, biosférických rezervacích UNESCO či rezervacích NATURA).

Literatura, na níž je předmět vystavěn Culek, M. [ed.]: Biogeografické členění ČR. – Enigma, Praha, 1996.
Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M. [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Málková, J.: Vegetace ČR (I. díl – Lesy). – Elektronické učebnice, Pachner a.s., Praha, 2008.
Málková, J.: Vegetace ČR (II. díl – Louky). – Elektronická učebnice, Výukový software, Praha, 2009.
Málková, J.: Geoekobiologická exkurze. - Elektronická skripta na webu UHK, 2012.
Málková, J.: Praktické poznávání přírody. – Elektronická skripta na webu UHK, 2012.
Málková, J.: Lesy ČR. – Elektronická skripta na webu UHK, 2012.
Málková, J.: Louky ČR. – Elektronická skripta na webu UHK, 2012.
Moravec, J. [ed.]: Přehled vegetace České republiky 1, 2. – Academia, Praha, 1998, 2000.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998, 2001.

Literatura doporučená studentům Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.
Čihař, M.: Ochrana přírody a krajiny I. – Karolinum, PřF UK, 1998.
Ellenberg, H.: Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta Geobotanica, Göttingen, 1992.
Filippov, P., Grulich, V., Guth, J., Hájek, M., Kocourková, J., Kočí, M., Lustyk, P., Melichar, V., Navrátil, J., Navrátilová, J., Roleček, J., Rydlo, J., Sádlo, J., Višňák, R., Vydrová, A., Zelený, D.: Příručka hodnocení biotopů. – AOPK ČR, Praha, 2008.
Grulich, V.: Červený seznam cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání. Preslia, 84: 631–645, 2012.
Härtel, H., Lončáková, J., et Hošek, M.: Mapování biotopů v České republice. – AOPK ČR, Praha, 2009.
Hejný, S. et Slavík, B. [eds.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. - Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Husová, M. et al.: Přehled vegetace ČR, sv. 3 (jehličnaté lesy). – Academia Praha, 2002.
Chytrý, M. et al.: Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic. – Folia MU Brno, 2003.
Chytrý, M. [ed.]: Vegetace ČR (Travinná a keříčková vegetace). – Academia Praha, 2007.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Kostkan, V.: Územní ochrana přírody a krajiny v České republice. – UP Olomouc, 1996.
Kovář, P.: Ekologie krajiny. – Karolinum, PřF UK, Praha. (S), 1993.
Kubát, K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Kubíková, J.: Ekologie vegetace střední Evropy (díl I). – Karolinum, PřF UK, Praha, 1999.
Lustyk, P., Guth, J.: Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. – AOPK ČR, 2012.
Málková, J., Hotový, J. et Lhota, T.: Krkonoše a Podkrkonoší. – Gaudeamus, PedF UHK.
Mikyška, R. et al.: Geobotanická mapa ČSSR. – Academia Praha, 1968.
Moravec, J.: Fytocenologie (nauka o vegetaci). – Academia, Praha, 1994.
Moravec, J. et al.: Rostlinná společenstva ČR a jejich ohrožení - 2. vydání. – Severočeskou přírodou, Litoměřice, 1995.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998, 2001.
Neuhäuslová, Z. et al.: Vrbotopolové luhy a bažinné olšiny a vrbiny. – Academia Praha, 2003.
Petříček, V. et al.: Metodika managementu ekosystémů v chráněných územích přírody. – ČUOP ČR, Praha, 1993.
Petříček, V. [ed.]: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et Míchal, I. [eds.]: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Pivničková, M.: Stepní formace a jejich ochrana. – AOPKČR, Praha, 1997.
Pokorný, J. et Roth, P.: NATURA2000 (Otázky a odpovědi). – AOPK ČR, Praha, 2001.
Primack, R. B. et al.: Biologické principy ochrany přírody. – Portál, 2011.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Pyšek, P. et al.: Expanzní druhy domácí flóry a apofytizace krajiny. – Zprávy Čes. Botan. Spol., 19, Praha, 2003.
Rychnovská, M. et al.: Ekologie lučních porostů. – Academia, Praha, 1985.
Sádlo, J. et Storch, D.: Biologie krajiny: biotopy České republiky. – Vesmír, Praha, 2000.
Skalický, V.: Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný, J. et Slavík, B. [ed.]: Květena ČSR 1. – Academia, Praha, 1988.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. Academia, Praha, 2000.
Slavík, B. et Štěpánková, J. [eds.]: Květena ČR 7. Academia. - Praha, 2004.
Soukupová, L. et al.: Arctic alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. – Opera Corcontica 32, 1995.
Štěpánková, J.: Květena ČR 8. – Academia, Praha, 2010.
Tolasz, R. [ed.]: Atlas podnebí Česka. – ČHÚ, Praha, Olomouc, 2007.
Vondrušková, H.: Metodika mapování krajiny. – SMS a ČÚOP, Brno, 1994.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a chráněné krajinné oblasti ČR. – UP, Olomouc, 2002.
Vyhl. 395/1992 Sb. (Seznam zvláště chráněných organismů v platném znění)
Zákon 114/1992 Sb. MŽP ČR, Vyhláška 395/1992 Sb. v platném znění

Edice Chráněná území ČR (Mackovčin, P. et Sedláček, M.) AOPK ČR a EkoCentrum Brno

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 100% aktivní účast na terénních cvičeních, vypracování protokolů na VŠ úrovni, zkouška písemná 70% úspěšnost

Sylabus VEGTACR - Vegetace ČR
2009

Sylabus VLAPRFM - Vlastivědná a geografická propedeutika
2008

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus VLAPRO1 - Vlastivědný proseminář
2007

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět přináší základní informace o vlastivědě jako oboru, charakterizuje základní metody vlastivědné práce a zdroje vlastivědných informací.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty se základy vlastivědné práce, historií předmětu, využitím informačních zdriojů ve vyučování vlastivědě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Vlastivěda jako obor.
Kartografické informace, práce s mapou. Využití map ve vyučování na primárním stupni základní školy.
Využití ICT ve vlastivědné práci.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Na výlet s turistickou mapou / Milan Pernica, Jiří Rohlík. -- 1. vyd.. -- Praha : Olympia, 1980. -- 158 s.
Fišer, Zdeněk: Mapování / Zdeněk Fišer, Jiří Vondrák a kolektiv. -- Vyd. 2., V Akademickém nakl. CERM 1.. -- Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2006. -- 146 s. : il., mapy ; 30 cm. -- ISBN 80-7204-472-9 (brož.)
Obůrková, Eva, 1967-
Výlety s dětmi / Eva Obůrková. -- 4. vyd.. -- Brno : Computer Press, 2007. -- 144 s. : il. (převážně barev.), mapy ; 23 cm. -- (Kam v České republice) ISBN 978-80-251-1549-7 (váz.)

Literatura doporučená studentům Na výlet s turistickou mapou / Milan Pernica, Jiří Rohlík. -- 1. vyd.. -- Praha : Olympia, 1980. -- 158 s.
Fišer, Zdeněk: Mapování / Zdeněk Fišer, Jiří Vondrák a kolektiv. -- Vyd. 2., V Akademickém nakl. CERM 1.. -- Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2006. -- 146 s. : il., mapy ; 30 cm. -- ISBN 80-7204-472-9 (brož.)
Obůrková, Eva, 1967-
Výlety s dětmi / Eva Obůrková. -- 4. vyd.. -- Brno : Computer Press, 2007. -- 144 s. : il. (převážně barev.), mapy ; 23 cm. -- (Kam v České republice) ISBN 978-80-251-1549-7 (váz.)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet: Aktivní účast na seminářích. Prezentace vlastního projektu a didaktické aktivity.

Sylabus VLAST - Vlastivěda geografická
2000

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení studentů se základními údaji o ČR a jednotlivých regionech. Charakteristika významných vlastivědných objektů, přírodních a kulturních zajímavostí a jejich didaktické využití při výuce na prvním stupni základní školy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvoření systému základních poznatků o České republice potřebných pro učitele prvního stupně základní školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky :
- základní údaje o ČR
- fyzickogeografická charakteristika ČR
- sociogeografická charakteristika ČR

Semináře :
- vlastivědné zajímavosti Prahy, středních, jižních, severních a východních Čech, severní, střední a jižní Moravy.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Mištera,L.(1984): Geografie krajů ČSSR. Praha, SPN
Mištera,L.(1985): Geografie ČSSR. Praha,SPN
Machalová,M,.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I. Česká republika v souvislostech. Příroda, lidé, hospodářství. Brno, Nakl.Paido. ISBN 80-85931-14-1
Česká republika. Sešitové atlasy pro základní školy. Praha,Kartografie

Literatura doporučená studentům Holeček,M. et all.(1993): Zeměpis 8. Pro osmý ročník základní školy. Praha,Fortuna
Novotná,M.(1995):Česká republika. Praha, Scientia.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška se skládá z části písemné - slepé mapy a testových otázek a části ústní. Při ústní části student charakterizuje jeden vybraný region ČR z hlediska vlastivědné práce.

Sylabus VLASTK - Vlastivěda geografická
2004

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: cvičení 5 hod. za semestr
studium kombinované: přednáška 6 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení studentů se základními údaji o ČR a jednotlivých regionech. Charakteristika významných vlastivědných objektů, přírodních a kulturních zajímavostí a jejich didaktické využití při výuce na prvním stupni základní školy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvoření systému základních poznatků o České republice potřebných pro učitele prvního stupně základní školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky :
- základní údaje o ČR
- fyzickogeografická charakteristika ČR
- sociogeografická charakteristika ČR

Semináře :
- vlastivědné zajímavosti Prahy, středních, jižních, severních a východních Čech, severní, střední a jižní Moravy.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Machalová,M,.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I. Česká republika v souvislostech. Příroda, lidé, hospodářství. Brno, Nakl.Paido. ISBN 80-85931-14-1

Česká republika. Sešitové atlasy pro základní školy. Praha

Kastner,J.(2002): Zeměpis naší vlasti : s novým krajským uspořádáním : učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia : pro 8. nebo 9. ročník

Literatura doporučená studentům Holeček,M. et all.(1993): Zeměpis 8. Pro osmý ročník základní školy. Praha,Fortuna
Novotná,M.(1995):Česká republika. Praha, Scientia.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška se skládá z části písemné - slepé mapy a testových otázek a části ústní. Při ústní části student charakterizuje jeden vybraný region ČR z hlediska vlastivědné práce.

Sylabus VLASTV - Vlastivěda geografická
2008

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení studentů se základními údaji o ČR a jednotlivých regionech. Charakteristika významných vlastivědných objektů, přírodních a kulturních zajímavostí a jejich didaktické využití při výuce na prvním stupni základní školy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vytvoření systému základních poznatků o České republice potřebných pro učitele prvního stupně základní školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky :
- základní údaje o ČR
- fyzickogeografická charakteristika ČR
- sociogeografická charakteristika ČR

Semináře :
- vlastivědné zajímavosti Prahy, středních, jižních, severních a východních Čech, severní, střední a jižní Moravy.Didaktické aplikace ve vyučování.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Machalová,M,.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I. Česká republika v souvislostech. Příroda, lidé, hospodářství. Brno, Nakl.Paido. ISBN 80-85931-14-1

Česká republika. Sešitové atlasy pro základní školy. Praha

Kastner,J.(2002): Zeměpis naší vlasti : s novým krajským uspořádáním : učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia : pro 8. nebo 9. ročník

Literatura doporučená studentům Holeček,M. et all.(1993): Zeměpis 8. Pro osmý ročník základní školy. Praha,Fortuna
Novotná,M.(1995):Česká republika. Praha, Scientia.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška se skládá z části písemné - slepé mapy a testových otázek a části ústní. Při ústní části student charakterizuje jeden vybraný region ČR z hlediska vlastivědné práce.

Sylabus VLEXKFM - Vlastivědné a přírodovědné exkurze
2008

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kacálková Lada

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus VLGEMS - Vlastivěda geografická
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky ru - praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s vlastivědnými zajímavostmi České republiky. Připraví pro praktické činnosti s dětmi v okolí mateřské školy ( výlety, vycházky ).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Student získá: základní informace o ČR, základní informace o okolí a regionu, metodické náměty pro pořádání výletů, vycházek, školek v přírodě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednášky :
- základní údaje o ČR, charakteristika přírodních ak ulturních zajímavostí ČR

Semináře :
- vlastivědné zajímavosti Prahy, středních, jižních, severních a východních Čech, severní, střední a jižní Moravy.Didaktické aplikace v mateřské škole. Výlety, vycházky, návštěvy hradů, zajímavostí. Projekty s vlastivědným a regionálním zaměřením.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Machalová,M,.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I. Česká republika v souvislostech. Příroda, lidé, hospodářství. Brno, Nakl.Paido. ISBN 80-85931-14-1

Česká republika. Sešitové atlasy pro základní školy. Praha

Kastner,J.(2002): Zeměpis naší vlasti : s novým krajským uspořádáním : učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia : pro 8. nebo 9. ročník

Literatura doporučená studentům Zapletal,M.: Vycházky a výlety s dětmi. Praha,Portál 2003

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zpracování úkolů a aktivní účast na seminářích.

Zkouška se skládá z části písemné - slepé mapy a testových otázek a části ústní. Při ústní části student charakterizuje jeden vybraný region ČR z hlediska vlastivědné práce.

Sylabus VLGMSK - Vlastivěda geografická
2004

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: seminář 5 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s vlastivědnými zajímavostmi České republiky. Připraví pro praktické činnosti s dětmi v okolí mateřské školy ( výlety, vycházky ).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Student získá: základní informace o ČR, základní informace o okolí a regionu, metodické náměty pro pořádání výletů, vycházek, školek v přírodě.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Vlastivědné zajímavosti Prahy, středních, jižních, severních a východních Čech, severní, střední a jižní Moravy.Didaktické aplikace.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Machalová,M,.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I. Česká republika v souvislostech. Příroda, lidé, hospodářství. Brno, Nakl.Paido. ISBN 80-85931-14-1

Česká republika. Sešitové atlasy pro základní školy. Praha

Kastner,J.(2002): Zeměpis naší vlasti : s novým krajským uspořádáním : učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia.

Literatura doporučená studentům Machalová,M,.-Chalupa,P.-Horník,S.-Novák,S.(1996): Didaktika vlastivědy. Díl I. Česká republika v souvislostech. Příroda, lidé, hospodářství. Brno, Nakl.Paido. ISBN 80-85931-14-1

Česká republika. Sešitové atlasy pro základní školy. Praha

Kastner,J.(2002): Zeměpis naší vlasti : s novým krajským uspořádáním : učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška se skládá z části písemné - slepé mapy a testových otázek a části ústní. Při ústní části student charakterizuje jeden vybraný region ČR z hlediska vlastivědné práce.

Sylabus VODMORO - Vodní a mokřadní rostliny
2010

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Prausová Romana

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 3 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je seznámení s významnými zástupci vodních a mokřadních rostlin, jejich systematické zařazení, ekologické nároky a přítomnost ve vegetačních jednotkách. Předmět je zaměřen také na sukcesní pochody ve vodních a mokřadních ekosystémech, na jejich ochranu a obnovu jak ve volné krajině tak ve zvláště chráněných územích. Součástí výuky jsou 2 – 3 terénní exkurze zaměřené na vodní a mokřadní vegetaci stojatých, proudících vod, slatinišť a rašelinišť.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámení s významnými zástupci vodních a mokřadních rostlin, jejich systematické zařazení, ekologické nároky a přítomnost ve vegetačních jednotkách, chování ve společenstvech (sukcese, invaze, expanze atd.).

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) adaptace rostlin k vodnímu prostředí, dormance, rozmnožování a šíření
2) výtrusné vodní a mokřadní rostliny, semenné vodní a mokřadní rostliny – Nymphaeaceae, Ceratophyllaceae, Ranunculaceae, Portulacaceae
3) semenné vodní a mokřadní rostliny – Caryophyllaceae, Polygonaceae, Hypericaceae, Elatinaceae, Violaceae, Cucurbitaceae, Tamaricaceae, Salicaceae
4) semenné vodní a mokřadní rostliny – Ericaceae, Primulaceae, Crassulaceae, Parnassiaceae, Saxifragaceae Brassicaceae, Euphorbiaceae, Droseraceae, Lythraceae
5) semenné vodní a mokřadní rostliny – Onagraceae, Geraniaceae, Rosaceae, Betulaceae, Cannabaceae, Convolvulaceae, Solanaceae, Trapaceae, Boraginaceae, Rubiaceae, Gentianaceae, Scrophulariaceae
6) semenné vodní a mokřadní rostliny – Plantaginaceae, Orobanchaceae, Lentibulariaceae, Lamiaceae, Callitrichaceae, Haloragaceae, Hippuridaceae
7) semenné vodní a mokřadní rostliny – Fabaceae, Apiaceae, Linaceae, Asteraceae
8) semenné vodní a mokřadní rostliny – Acoraceae, Butomaceae, Araceae, Alismataceae, Hydrocharitaceae, Scheuchzeriaceae, Juncaginaceae, Typhaceae, Sparganiaceae, Iridaceae, Orchidaceae, Najadaceae, Zannicheliaceae
9) semenné vodní a mokřadní rostliny – Potamogetonaceae, Juncaceae 10) semenné vodní a mokřadní rostliny – Cyperaceae 11) semenné vodní a mokřadní rostliny – Poaceae 12) sukcese, pásmovitost vegetace, vegetace vodních a mokřadních rostlin (vegetační jednotky) 13) – 14) ochrana a obnova vodních a mokřadních ekosystémů v krajině (Ramsarská smlouva, revitalizace, rybniční hospodaření)

Literatura, na níž je předmět vystavěn Chytrý, M. et al.: Vegetace České republiky. 1, Travinná a keříčková vegetace. Vyd. 1. – Academia, Praha, 2007.
Chytrý, M., Kučera, T. et Kočí, M.: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2001.
Háková, A., Klaudisová, A., Sádlo, J.: Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. Planeta XII, 3 – druhá část. – Ministerstvo životního prostředí, Praha, 2004.
Hejný, S. et Slavík, B. [eds.]: Květena ČSR 1. - Academia, Praha, 1998.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. et Štěpánek J. [eds.]: Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 2002.
Petříček, V.: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Primack, R. B., Kindlmann, P., Jersáková, J.: Biologické principy ochrany přírody. – Portál, Praha 2001.
Mackovčin, P. et Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR. – AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 2001 - 2006.
Just, T. et al.: Revitalizace vodního prostředí. - AOPK ČR, Praha, 2003.
Moravec, J., et al., 1995: Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. - Severočes. Přír., Litoměřice, append., 1995.
Pivničková, M. [ed.]: Sborník dílčích zpráv z grantového projektu VaV 610/10/00 „Vliv hospodářských zásahů na změnu v biologické rozmanitosti ve zvláště chráněných územích“. – Příroda – supplementum, Praha, 2003.
Pyšek, P. et Prach, K. [eds.]: Invazní rostliny v české flóře. – Zprávy České botanické společnosti. Materiály 14, Praha, 1997.
Pyšek, P., Kubát, K. et Prach, K. [eds.]: Expanzní druhy domácí flóry a apofytizace krajiny. – Zprávy České botanické společnosti. Materiály 19, Praha, 2003.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČSR 2 - 7. - Academia, Praha.
Stanová, V. [ed.]: Rašeliniská Slovenska. – Daphne – Inštitút aplikovanej ekológie a Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky, Bratislava, 2000.

Literatura doporučená studentům Begon, M. et al.: Ekologie – jedinci, populace a společenstva. – UJEP, Olomouc, 1999.
Čeřovský, J.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostliny). – Príroda, Bratislava, 1999.
Procházka, F. [ed.]: Černý a červený seznam cévnatých druhů rostlin ČR (stav v r. 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166, 2001.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ČR č. 114/1992 Sb.(ve znění pozdějších předpisů).
Vyhláška č. 395/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Směrnice č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (“směrnice o ptácích”)
Směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin (“směrnice o stanovištích“).

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet: 100 % účast na terénních exkurzích (2-3)
10 herbářových položek vybraných taxonů vodních a mokřadních rostlin 80 % účast na seminářích
zkouška: poznávací zkouška zástupců vodních a mokřadních rostlin

Sylabus ZAEVBIO - Základy evoluční biologie
2008

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: přednáška 14 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět si klade za cíl seznámit studenty se současnými názory na evoluci organismů a hlavně přímo s evolucí, jejím principem a základními mechanismy. Cílem je i podat stručný výtah z historie evolučních teorií, a názorovou konfrontaci současných alternativních evolučních škol s postneodarwinismem. Cílem předmětu je spíše pochopení evolučních procesů než jejich podrobný výčet, proto je omezena podrobnost výkladu mikroevolučních procesů, ale je kladen zřetel na přírodní a pohlavní výběr, kulturní evoluci a evoluci zajímavých životních strategií, např. parazitizmu nebo sociality. Předmět se dále snaží studentům přiblížit i metodologii současné fylogenetiky a taxonomie. Při cvičeních si studenti vyzkoušejí některé nabyté znalosti při jednoduchých hrách a vyzkoušejí si některé základní fylogenetické metody.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Student by měl pochopit základní evoluční procesy a jejich mechanismy, získat poznatky o důležitosti evoluční biologie a způsobech hodnocení příbuznosti ve fylogenetice.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky . Úvod do evoluční biologie, vývoj evolučního myšlení
2. Vlastnosti živých organismů, přirozený výběr
3. Mechanismy mikroevoluce – mutace, gen. drift, molekulární tahy, tok genů, polymorfismus
4. Evoluce genů a ontogenetických procesů
5. Evoluce pohlavního rozmnožování a její důsledky, pohlavní výběr
6. Vznik a vývoj života na Zemi, základy protobiologie
7. Evoluce sociality, chování, a kulturní evoluce
8. Druh a jeho koncepce
9. Speciace a extinkce
10. Makroevoluce
11. Evoluce parazitů, mimetické jevy
12. Fylogenetika a její metody
13. Fylogeneze organismů se zaměřením na Eukaryota
14. Alternativní evoluční teorie

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Flegr J.: Evoluční biologie. Academia, Praha, 2005.
Flegr J.: Zamrzlá evoluce. Academia, Praha, 2006.
Komárek S.: Dějiny biologického myšlení s apendixem: Vznik a vývoj křídelních kreseb u motýlů. Vesmír, Praha, 1997.
Komárek S.: Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy. Vesmír, Praha, 2000.
Markoš A.: Tejemství hladiny. Hermeneutika živého. Dokořán, Praha, 2003.
Zrzavý J.: Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha, 2005.
Zrzavý J., Storch D. & Mihulka S.: Jak se dělá evoluce. Mladá Fronta, Praha, 2004.

Literatura doporučená studentům Flegr J.: Mechanismy mikroevoluce. Karolinum, Praha, 2001.
Flegr J.: Evoluční biologie. Academia, Praha, 2005.
Žďárek J.: Proč vosy včely čmeláci mravenci termiti... aneb hmyzí státy? Akademie věd ČR, Praha, 1997.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška – prokázání znalosti předepsané látky a odborných termínů

Sylabus ZAGENET - Základy genetiky
2014

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. týdně
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium celoživotní: cvičení 4 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Dědičnost patři mezi základní vlastnosti všech živých organismů. Genetika je vědní obor, který studuje zákonitosti dědičnosti na všech úrovních od molekulární (DNA) přes chromosomovou a buněčnou, až po úroveň organismů a dědičnost populací. Do genetiky patři také studium proměnlivosti genetické informace na všech úrovních.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základy vědního oboru genetika, tedy se základními principy dědičnosti a proměnlivosti živých organismů. Dědičnost i proměnlivost jsou základní vlastnosti všech živých organismů. Po absolvování tohoto předmětu by student měl znát základní terminologii oboru a měl by uměl vysvětlit buněčné a molekulární principy, které jsou základem toho, že potomci mají stejné nebo podobné znaky jako jejich rodiče a jak je proměnlivost organismů ovlivněna genetickými faktory a faktory vnějšího prostředí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Program přednášek:
1. Úvod, zákl.pojmy, historický vývoj genetiky, jaderná a mimojaderná dědičnost.
2. Molekulární základy dědičnosti a proměnlivosti. Základní role DNA.
3. Chromozomové základy dědičnosti, základy cytogenetiky, chromozómová determinace pohlaví.
4. Genetika mnohobuněčných organismů - Johann Gregor Mendel a jeho objevy, segregace a kombinace alel, alelová
analýza, monohybrid, dihybrid, dominance,
neúplná dominance, kodominance.
5. Vazba genů, experimenty T. H. Morgana, crossing-over, genetické mapování, síla vazby.
6. Genové interakce: reciproká interakce, dominantní epistáze, inhibice, recesivní epistáze.
7. Kvantitativní znaky, polygeny, koeficient dědivosti,
8. Rozmnožování pohlavní a nepohlavní , chromosomové určení pohlaví, pohlavně vázané znaky, numerické a strukturální aberace pohlavních chromozomů.
9. Mimojaderná dědičnost, plazmidy, matroklinita,
10. Genetika populací, autogamie, panmixie, Hardy-Weinbergův zákon, náhodný posun gen. rovnováhy.
11. Genomové mutace, chromozómové aberace, fyzikální a chemické mutageny, reparační procesy.
12.Genetika člověka, genealogie, studium dvojčat, cytogenetika.
12.Šlechtění rostlin a živočichů, ploidizace, heterozní efekt, inbreeding, umělá inseminace a přenos embryí.
13.Klonování živočichů a člověka, biologické základy, etické a legislativní problémy

Program cvičení:
1. Úvod. Modelování segregace vloh monohybrida v gametách.
2. Modelování segregace vloh dihybrida v gametách.
3. Pozorování nejběžnějších kmenů mouchy Drosophila melanogaster, hodnocení variability fenotypu.
4. Preparace polytenních chromozómů slinných žláz larev drosophily, barvení bazickými barvivy, sledování aktivních genů - příčné pruhování -
5. Pozorování trvalých preparátů lidské chromozómy (monochrom barvení; R a G pruhy).
6. Sestavení karyotypu člověka, hodnocení chromozomálních aberací
7.Zápočet.

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Rosypal S. a kol. Nový přehled biologie, Scientia 2003
Nečas, O. a kol.: Obecná biologie. H & H, Praha 2000.

Literatura doporučená studentům Kočárek, E.: Genetika, Scientia, 2004.
Alberts et all:Základy buněčné biologie, Espero Publisshing, Ústí nad Labem, 2005

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu V průběhu praktické výuky jsou znalosti studentů hodnoceny písemnými testy.
Při ústní zkoušce musí studenti prokázat znalost základních pojmů a terminologie oboru a znalost základních principů dědičnosti a proměnlivosti.
(Hodnocení: 70-80% bodů ..... dobře
81-90% bodů ..... velmi dobře
91-100 bodů ..... výborně)

Sylabus ZACH - Základy chemie pro biology
2003

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Martinec Zdeněk

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Upevnit a rozšířit znalosti z chemie studentům nechemických oborů tak, aby byl založen předpoklad správného a úplného pochopení obecně biologických a fyziologických jevů předkládaných v biologických disciplínách. Sjednotit úroveň chemických znalostí ze středních škol a vytvořit podmínky úspěšného studia biologických jevů založených na chemických procesech.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Upevnit a rozšířit znalosti z chemie studentům nechemických oborů tak, aby byl založen předpoklad správného a úplného pochopení obecně biologických a fyziologických jevů vysvětlovaných v biologických disciplínách. Sjednotit úroveň chemických znalostí ze středních škol a vytvořit předpoklad dosažení uvedeného cíle a úspěšného studia.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Názvosloví anorganických sloučenin
2. Základní typy vzorců.
3. Chemické rovnice, koeficienty.
4. Kvantitativní význam vzorců a rovnic. Stechiometrické výpočty
5. Iontový součin vody, pH, kyseliny, zásady
6. Roztoky. Vyjadřování koncentrace roztoků.
7. Výpočty koncentrace roztoků. Ústojné roztoky.
8. Typy vazeb ve sloučeninách. Struktura sloučenin.
9. Biogenní prvky periodického systému, jejich biologie.
10. Biogenní prvky periodického systému, jejich biologie
11. Názvosloví organických látek.
12. Přehled o základních typech organických sloučenin
13. Přehled přírodních látek.
14. Přehled přírodních látek.
15. Zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Vacík, J.: Organická a anorganická chemie. SPN, Praha, 1986.
Vodrážka, Z.: Úvod do studia fyzikální chemie pro lékaře a biology. Avicenum, Praha, 1972.
Pacák, J.: Úvod do studia organické chemie. SNTL, Praha, 1972.
Pacák, J.: Poznáváme organickou chemii. SNTL, Praha, 1989.
Pacák, J.: Stručné základy organické chemie. SNTL, Praha, 1975.

Literatura doporučená studentům Libovolná učebnice chemie, splňující svým obsahem požadavky k zápočtu.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na seminářích. Napsání průběžných zkušebních testů s 75% úspěšností. Splnění požadavků zápočtového testu.

Sylabus ZACHEBI - Základy chemie pro biology
2014

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Malíř František

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Upevnit a rozšířit znalosti z chemie studentům nechemických oborů tak, aby byl založen předpoklad správného a úplného pochopení obecně biologických a fyziologických jevů předkládaných v biologických disciplínách. Sjednotit úroveň chemických znalostí ze středních škol a vytvořit podmínky úspěšného studia biologických jevů založených na chemických procesech.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Upevnit a rozšířit znalosti z chemie studentům nechemických oborů tak, aby byl založen předpoklad správného a úplného pochopení obecně biologických a fyziologických jevů vysvětlovaných v biologických disciplínách. Sjednotit úroveň chemických znalostí ze středních škol a vytvořit předpoklad dosažení uvedeného cíle a úspěšného studia.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Základy obecné, anorganické a organické chemie v tématech:
1. Názvosloví, struktura látek, základní typy vzorců.
2. Vybrané chemické reakce.
3. Základní chemické výpočty.
4. Anorganická chemie- včetně biogenních prvků
5. Organická chemie: Názvosloví organických látek.
Přehled o základních typech organických sloučenin
Přehled základních přírodních látek.
6. Průběžné prověřování a hodnocení vědomostí studentů.
7. Zápočet

Literatura, na níž je předmět vystavěn Sedmidubský, D, Flemr, V, Svoboda J, Cibulka R.: Základy chemie pro bakaláře, VŠCHT. Praha 2011.
Waisser, K.: Názvosloví organických sloučenin. Karolinum. Praha, 2011.
Vacík, J.: Organická a anorganická chemie. SPN, Praha, 1986.

(Dvořáčková, S.: Chemie pro každého-Rychlokurz chemie, Rubiko. 2011).

Literatura doporučená studentům Klimešová, V., Palát, K. : Základy obecné chemie, Karolinum. Praha, 2001.
Banýr, J.: Základy anorganické chemie. Karolinum. Praha, 1999.
Případně
Libovolná učebnice chemie, splňující svým obsahem požadavky k zápočtu.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Průběžné zkušební testy (minimálně 65-70% úspěšnost). Splnění požadavků zápočtového testu.

Sylabus ZAKETO - Základy etologie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Andreas Michal

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 13 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět má budoucím učitelům základních škol umožnit oživení výuky systematické zoologie konkrétními příklady chování, v případě budoucích učitelů středních škol by to měl být základ jedné z vyučovaných zoologických disciplín.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je obeznámit posluchače se základními prvky a motivacemi chování živočichů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1) Co je etologie a kde se vzala?
2) Základní prvky chování
3) Smyslové orgány a jejich význam
4) Neuroetologie
5) Chování vrozené vs. naučené
6) Druhy učení a paměť
7) Komunikace živočichů
8) Sociální chování
9) Sexuální chování (pohlavní výběr)
10) Péče o potomstvo
11) Biorytmy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Veselovský Z. 2005: Etologie (Biologie chování zvířat). Academia, Praha, 407 pp.
Franck D. 1996: Etologie. Karolinum, Praha, 323 pp.
Lorenz K. 1993: Základy etologie. Academia, Praha, 254 pp.
Lorenz K. 2003: Takzvané zlo. Academia, Praha, 234 pp.

Literatura doporučená studentům Veselovský Z. 1992: Chováme se jako zvířata? Panorama, Praha, 245 pp.
Veselovský Z. 1974: Vždyť jsou to jen zvířata. Mladá fronta, Praha, 293 pp.
Veselovský Z. 1964: Praobyčejná zvířata. Mladá fronta, Praha, 298 pp.
Veselovský Z. 2000: Člověk a zvíře. Academia, Praha, 246 pp.
Fraňková S. & Klein Z. 1997: Úvod do etologie člověka. HZ Systém, Praha, 193 pp.
Tinbergen N. 1973: Zvědaví přírodovědci. Mladá fronta, Praha, 275 pp.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínkou připuštění ke zkoušce je aktivní účast na cvičeních.
Zkouška je potom ústní.

Sylabus ZAKVEPR - Základy vědecké práce
2012

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je seznámit studenty se základními principy vědecké práce, a to s přihlédnutím na jejich učitelské zaměření studia především na ty, které budou moci využít i v rámci svého zaměstnání. Studenti se seznámí s latinskou a řeckou nomenklaturou, pravidly vytváření jmen v biologii, popisů nových druhů, a pravidly vědeckého a národního názvosloví v praxi. V rámci další části předmětu budou seznámeni (a vyzkouší si) s plánováním pokusů v biologii, jejich provedením a základními vyhodnocovacími metodami. Budou seznámeni s pravidly práce s vědeckou literaturou, jejím získáváním, používáním a citací. Součástí předmětu bude i seznámení s jednotlivými typy vědeckých publikací se zaměřením na původní vědecký článek a pravidla jeho psaní, stejně jako se všemi náležitostmi vědecké konference. Důraz bude kladen i na pravidla psaní bakalářské či diplomové práce a přednášku v podobě referátu či obhajoby. Studenti si osvojí i základy fylogenetické terminologie a jejího využití v rámci systematických disciplín.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními principy vědecké práce, a to s přihlédnutím na jejich učitelské zaměření studia především na ty, které budou moci využít i v rámci svého zaměstnání. Studenti se seznámí s latinskou a řeckou nomenklaturou, pravidly vytváření jmen v biologii, popisů nových druhů, a pravidly vědeckého a národního názvosloví v praxi. V rámci další části předmětu budou seznámeni (a vyzkouší si) s plánováním pokusů v biologii, jejich provedením a základními vyhodnocovacími metodami. Budou seznámeni s pravidly práce s vědeckou literaturou, jejím získáváním, používáním a citací. Součástí předmětu bude i seznámení s jednotlivými typy vědeckých publikací se zaměřením na původní vědecký článek a pravidla jeho psaní, stejně jako se všemi náležitostmi vědecké konference. Důraz bude kladen i na pravidla psaní bakalářské či diplomové práce a přednášku v podobě referátu či obhajoby. Studenti si osvojí i základy fylogenetické terminologie a jejího využití v rámci systematických disciplín.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vědecká terminologie a nomenklatura, latinské a řecké názvosloví
2. Nomenklatorická pravidla, principy popisu taxonů
3. Vyhledávání a získávání publikací, pravidla citací
4. Druhy publikací, původní vědecký článek a pravidla jeho psaní, bakalářské a diplomové práce
5. Vědecká konference, přednáška, prezentace, abstrakt, poster, referát, obhojoba
6. Plánování pokusů v biologii, vyhodnocovací metody, diskuse (Dr. Pech)
7. Fylogenetika a její metody, znaky, taxony, stromy a jejich využití v systematických disciplínách

Literatura, na níž je předmět vystavěn Flegr J.: Praktická metodologie věd - audio přednášky z PřF UK Praha.
Kolektiv autrorů 2001: Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury. Česká společnost entomologická, Praha.
Pech J. 2003. Latina pro gymnázia 1,2. Leda, Praha.
Pytela O.: Vědecká komunikace - materiály z Univerzity Pardubice

Literatura doporučená studentům Dostál P., Řeháček Z., Adámková M., Drahokoupilová Z., Kábová H., Málek M. & Ducháč V. 1994. Kapitoly z obecné biologie. SPN, Praha.
Flegr J. 2005: Evoluční biologie. Academia, Praha.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
1. Účast na seminářích.
2. Zápočtový test.

Sylabus ZAODBIT - Základy odborné biologické terminologie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 1

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium celoživotní: seminář 6 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Naučit studenty základům výslovnosti a gramatiky latinských slov. Umožnit jim elementární orientaci v etymologii odborných biol. termínů. Vysvětlit a na příkladech aplikovat mezinárodní pravidla botanického a zoologického názvosloví. Naučit studenty základním nutnostem vědecké práce - plánování a vyhodnocení pokusů, tvorby prezentace, abstraktu, přednášky, odborného vědeckého článku, popularizační publikace.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Naučit studenty základům výslovnosti a gramatiky latinských nebo zlatinizovaných slov s důrazem na slova používaná jako odborné biologické termíny. Vysvětlit a na příkladech naučit studenty aplikovat mezinárodní pravidla botanického a zoologického názvosloví. Naučit studenty základním vědeckým nutnostem.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1.-2. Elementární základy latinské gramatiky (výslovnost, podstatná jména, přídavná jména, číslovky, slovesa, předpony apod.)
3.-4. Vědecké názvosloví a jeho pravidla
5.-6. Vyhledávání publikací, práce s nimi, vyhledávače, sekvence atd.
7.-8. Psaní vědecké práce, její pravidla, typy vědeckých publikací
9.-10. Vědecká konference, prezentace a přednáška, poster, abstrakt
11.-12. Citace a korektury, vědecký článek a jeho redakční úpravy
13. Časová rezerva a zápočet.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Středoškolské gymnaziální učebnice latiny, "Přehled dějin biologie", (středoškolská učebnice Dostál,P. a kol.: Kapitoly z obecné biologie),
etymologické slovníky, lékařské slovníky apod.
Flegr J.: Praktická metodologie věd - audio přednášky z PřF UK Praha.
Pytela O.: Vědecká komunikace - materiály z Univerzity Pardubice.

Literatura doporučená studentům Středoškolské učebnice biologie.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
1. Účast na seminářích.
2. Zápočtový test.

Sylabus ZAUCPSK - Základy učení o přírodě a společnosti
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: seminář 5 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznámí posluchače se základními principy pedagogické transformace světa přírody a společnosti, poskytne studentům základní faktografické poznatky a kompetence z oblasti elementárních poznatků o přírodě a společnosti.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vybavit studenty základními poznatky a dovednostmi pro realizaci a transformaci poznatků z oblasti přírodních a společenských věd do každodenního programu mateřské školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Poznávání světa
Role učitele v přírodovědném vzdělávání dětí
Příroda a společnost v kurikulárních dokumentech
Vyučovací proces a jeho kategorie v kontextu učivu o přírodě a světě
Přístupy k výuce a koncipování učiva o přírodě a společnosti
Pohledy na vzájemný vztah člověka a přírody, ekologická a environmentální výchova
Příroda dle biotopů a ročních období
Člověk a jeho svět, regionální pojetí

Literatura, na níž je předmět vystavěn BEAN, R. Jak rozvíjet tvořivost dítěte. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-035-9.
FABIÁNKOVÁ, B. Didaktika prvouky. Brno: Paido, 1994. ISBN 80-85931-31-1.
GARDOŠOVÁ, J., DUJKOVÁ, L. Vzdělávací program začít spolu - met. průvodce pro předškolní vzdělávání. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-815-5.
OPRAVILOVÁ, E. Rok v mateřské škole. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-847-3.
RÝDL, K. Vybíráme školu pro své dítě. Praha: Grada, 1994. ISBN 80-7169-847-3.

Literatura doporučená studentům BEAN, R. Jak rozvíjet tvořivost dítěte. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-035-9.
FABIÁNKOVÁ, B. Didaktika prvouky. Brno: Paido, 1994. ISBN 80-85931-31-1.
GARDOŠOVÁ, J., DUJKOVÁ, L. Vzdělávací program začít spolu - met. průvodce pro předškolní vzdělávání. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-815-5.
OPRAVILOVÁ, E. Rok v mateřské škole. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-847-3.
RÝDL, K. Vybíráme školu pro své dítě. Praha: Grada, 1994. ISBN 80-7169-847-3.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
docházka na seminář
aktivní plnění zadaných úloh během seminářů
založení sbírky přírodnin
příprava vycházky a její prezentace na semináři
vědomostní test

Sylabus ZAUCPSP - Základy učení o přírodě a společnosti
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznámí posluchače se základními principy pedagogické transformace světa přírody a společnosti, poskytne studentům základní faktografické poznatky a kompetence z oblasti elementárních poznatků o přírodě a společnosti.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vybavit studenty základními poznatky a dovednostmi pro realizaci a transformaci poznatků z oblasti přírodních a společenských věd do každodenního programu mateřské školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Poznávání světa
Role učitele v přírodovědném vzdělávání dětí
Příroda a společnost v kurikulárních dokumentech
Vyučovací proces a jeho kategorie v kontextu učivu o přírodě a světě
Přístupy k výuce a koncipování učiva o přírodě a společnosti
Pohledy na vzájemný vztah člověka a přírody, ekologická a environmentální výchova
Příroda dle biotopů a ročních období
Člověk a jeho svět, regionální pojetí

Literatura, na níž je předmět vystavěn BEAN, R. Jak rozvíjet tvořivost dítěte. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-035-9.
FABIÁNKOVÁ, B. Didaktika prvouky. Brno: Paido, 1994. ISBN 80-85931-31-1.
GARDOŠOVÁ, J., DUJKOVÁ, L. Vzdělávací program začít spolu - met. průvodce pro předškolní vzdělávání. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-815-5.
OPRAVILOVÁ, E. Rok v mateřské škole. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-847-3.
RÝDL, K. Vybíráme školu pro své dítě. Praha: Grada, 1994. ISBN 80-7169-847-3.

Literatura doporučená studentům atlasy rostlin a živočichů dle výběru studenta, encyklopedie přírody pro děti a pod.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
docházka na semináře
aktivní plnění zadaných úloh během seminářů
založení sbírky přírodnin
příprava vycházky a její prezentace na semináři
vědomostní test

Sylabus ZIVPR - Životní prostředí
2013

Sylabus ZIVPRFM - Životní prostředí
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity

EKOEVFM Základy ekologie a environmentalistiky

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

EXKURFM Geoekobiologická exkurze

MEFEVFM Metody a formy výuky EV

Anotace předmětu Hlubší poznání problematiky životního prostředí v České republice, nejen po stránce teoretické, ale i s praktickými ukázkami význačných chráněných území (národních přírodních rezervací, CHKO, biosférických rezervací UNESCO, rezervací NATURA 2000) i antropicky ovlivněné krajiny. Seznámení s přírodními charakteristikami, hlavními rostlinnými i živočišnými druhy, s problémy ochrany ŽP i způsoby managementu. Problematika jaderné energetiky.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Hlavním cílem výuky předmětu je doplnění a sjednocení rozdílné úrovně znalostí z oblasti životního prostředí ŽP, s nimiž studenti přicházejí ze středních škol. Mnohé kapitoly lze považovat za obecný a motivační úvod k dalším přednáškám s užší specializací.

Ukázán bude význam výchovy a vzdělávání k ochraně ŽP v intencích udržitelného rozvoje.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Jádrem předmětu jsou praktické terénní exkurze do vybraných lokalit a krajinných celků s cílem komplexně seznámit s nejrůznějšími ekosystémy v ČR. Interdisciplinární přístup – návaznost na Fylogenezi a evoluci cévnatých a bezcévných rostlin, bezobratlých a obratlovců, ekologii, terénní cvičení z botanických, ekologických, geologických a geologických disciplín, ochranu přírody atd. Terénní cvičení se uskuteční na J Moravě.
A. Teorie – přednášky
B. Terén: JIŽNÍ MORAVA
1. den: Jaderná elektrárna Dukovany – přednáška, prohlídka, film, diskuse. NPR Mohelenská hadcová step (ukázky problematiky ochrany a managementu, obligátní i fakultativní serpentinofyty, ochranářské problémy).
2.den: CHKO Pálava, Novomlýnské nádrže, NPR Křivé jezero, PP Betlém (genofondová plocha), NPR Pouzdřanská step.
3.den: CHKO Bílé Karpaty – teoretický úvod, návštěvy význačných rezervací, praktické ukázky revitalizací květnatých luk. (Alternativa NP Podyjí – Havraníky, okruh okolo kaňonu Dyje.)

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M. et Pivnička, K.: Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1994.
Braniš, M. et Pivnička, K.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1999.
Danihelka, J. et al.: Biosférická rezervace Pálava. – CHKO a BR Pálava, Empora, Praha, 1996.
Danihelka, J., Chytil, J. et Kordiovský, E.: CHKO a BR Pálava – NPR Děvín. – CHKO a BR Mikulov, Hireco Brno, 1995.
Filippov, P., Grulich, V., Guth, J., Hájek, M., Kocourková, J., Kočí, M., Lustyk, P., Melichar, V., Navrátil, J., Navrátilová, J., Roleček, J., Rydlo, J., Sádlo, J., Višňák, R., Vydrová, A., Zelený, D.: Příručka hodnocení biotopů. – AOPK ČR, Praha, 2008.
Härtel, H., Lončáková J., et Hošek M. (2009): Mapování biotopů v České republice. – AOPK ČR, Praha.
Chytrý, M., Kučera T. et M. Kočí [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Jeník, J.: Ekosystémy. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1995.
Jongepierová, I. et al.: Biosferická rezervace Bílé Karpaty. – MAP, Praha, 1996.
Málková, J.: Vegetace ČR (I. díl – Lesy). – Elektronická učebnice, Výukový software, Praha, 2008.
Málková, J.: Vegetace ČR (I. díl – Louky). – Elektronická učebnice, Výukový software, Praha, 2009.
Moldan, B.: Životní prostředí – globální perspektiva. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1995.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998, 2001.
Petříček, V. [ed.]: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et Míchal, I. [eds.]: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Štolfa, V., Tomeček, J. et Chytrá, M.: Teplomilná květena jižní Moravy. – Svan, Brno, 1996.
Trefulka, J. et al.: Mohelenská step. – ARCA JIMFA, Třebíč, 1998.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a CHKO ČR. – Univerzita Palackého, Olomouc, 2002.
www.bilekarpaty.cz, www.palava.cz, www.podyjí.cz
Edice Chráněná území ČR – AOPK ČR.

Literatura doporučená studentům Baruš, V. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů Československa II. – Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi, savci. SZN, Praha, 1989.
Buček, A., Lacina, J.: Pálava. – Blok, Brno, 1990.
Campbell, N.A., et Reece, J.B.: Biologie. – Computer Press, Brno, 2006.
Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostlina). Príroda, Bratislava, 1999.
Ellenberg, H.: Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta Geobotanica, Göttingen, 1992.
Grulich, V.: Červený seznam cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání. Preslia, 84: 631–645, 2012.
Hejný, S. et Slavík, B. [eds.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Kubát, K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Kříža, B. et Prášil, K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu.– SPN, Praha, 1989.
Lustyk, P., Guth, J.: Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. – AOPK ČR, 2012.
Pilát, A.: Naše houby I, II. – ČSAV, Praha, 1959.
Pilous, Z. et Duda, J.: Klíč k určování mechorostů. – ČSAV, Praha, 1960.
Reichholf, J.: Životní prostředí. – IKAR, Praha, 1999.
Rybář, P. et al.: Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. – Kruh, Hradec Králové, 1989.
Rychnovský, B. et E. Hofmann: Integrované terénní vyučování. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 77– 80, 2001.
Rychnovský, B.: Integrované terénní vyučování a pedagogické praxe. – In: Sborník konference s mezinárodní účastí (Oborová didaktika a její úloha v přípravě učitelů přírodopisu a biologie), UK, PřF, Praha, 50, 2004.
Sedláček, K. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů Československa I. – Ptáci. SZN, Praha, 1988.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. Academia, Praha, 2000.
Slavíková J.: Ekologie rostlin. – SPN, Praha, 1986.
Svrček, M. et al.: Klíč k určování bezcévných rostlin., – SPN, Praha, 1976.
Škapec, L. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů Československa III. – Bezobratlí. Príroda, Bratislava, 1992.
Štěpánková, J.: Květena ČR 8. – Academia, Praha, 2010.
Vězda, A. et Liška, J.: Katalog lišejníků ČR. – AV ČR Průhonice, 1999.

Edice Chráněná území ČR (Mackovčin, P. et Sedláček, M.) AOPK ČR a EkoCentrum Brno

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 100% účast na cvičeních, test 70% úspěšnost.

Sylabus ZIVPROS - Životní prostředí
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ano

Garant předmětu Málková Jitka

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu kz - klasifikovaný zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Hlubší poznání problematiky životního prostředí v České republice, nejen po stránce teoretické, ale i s praktickými ukázkami význačných chráněných území (národních přírodních rezervací, CHKO, biosférických rezervací UNESCO, rezervací NATURA 2000) i antropicky ovlivněné krajiny. Seznámení s přírodními charakteristikami, hlavními rostlinnými i živočišnými druhy, s problémy ochrany ŽP i způsoby managementu. Problematika jaderné energetiky.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cíl: Seznámení se základními pojmy a problémy ŽP, praktické ukázky různých chráněných území, rozbor biotopů, jejich diagnostických, dominantních i běžných druhů, významných taxonů. Problémy ochrany přírody, praktické ukázky managementu. Ochrana v praxi.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Jádrem předmětu jsou praktické terénní exkurze do vybraných lokalit a krajinných celků s cílem komplexně seznámit s nejrůznějšími ekosystémy v ČR. Interdisciplinární přístup – návaznost na Fylogenezi a evoluci cévnatých a bezcévných rostlin, bezobratlých a obratlovců, ekologii, terénní cvičení z botanických, ekologických, geologických a geologických disciplín, ochranu přírody atd. Terénní cvičení se uskuteční na J Moravě.
A. Teorie – přednášky
B. Terén: JIŽNÍ MORAVA
1. den: Jaderná elektrárna Dukovany – přednáška, prohlídka, film, diskuse. NPR Mohelenská hadcová step (ukázky problematiky ochrany a managementu, obligátní i fakultativní serpentinofyty, ochranářské problémy).
2.den: CHKO Pálava, Novomlýnské nádrže, NPR Křivé jezero, PP Betlém (genofondová plocha), NPR Pouzdřanská step.
3.den: CHKO Bílé Karpaty – teoretický úvod, návštěvy význačných rezervací, praktické ukázky revitalizací květnatých luk. (Alternativa NP Podyjí – Havraníky, okruh okolo kaňonu Dyje.)

Literatura, na níž je předmět vystavěn Braniš, M. et Pivnička, K.: Úvod do studia životního prostředí. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1994.
Braniš, M. et Pivnička, K.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1999.
Danihelka, J. et al.: Biosférická rezervace Pálava. – CHKO a BR Pálava, Empora, Praha, 1996.
Danihelka, J., Chytil, J. et Kordiovský, E.: CHKO a BR Pálava – NPR Děvín. – CHKO a BR Mikulov, Hireco Brno, 1995.
Filippov, P., Grulich, V., Guth, J., Hájek, M., Kocourková, J., Kočí, M., Lustyk, P., Melichar, V., Navrátil, J., Navrátilová, J., Roleček, J., Rydlo, J., Sádlo, J., Višňák, R., Vydrová, A., Zelený, D.: Příručka hodnocení biotopů. – AOPK ČR, Praha, 2008.
Härtel, H., Lončáková J., et Hošek M. (2009): Mapování biotopů v České republice. – AOPK ČR, Praha.
Chytrý, M., Kučera T. et M. Kočí [eds.]: Katalog biotopů České republiky. – AOPK, Praha, 2010.
Jeník, J. et al.: Biosférické rezervace ČR. – Empora, Praha, 1996.
Jeník, J.: Ekosystémy. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1995.
Jongepierová, I. et al.: Biosferická rezervace Bílé Karpaty. – MAP, Praha, 1996.
Málková, J.: Vegetace ČR (I. díl – Lesy). – Elektronická učebnice, Výukový software, Praha, 2008.
Málková, J.: Vegetace ČR (I. díl – Louky). – Elektronická učebnice, Výukový software, Praha, 2009.
Moldan, B.: Životní prostředí – globální perspektiva. – Karolinum, PřF UK, Praha, 1995.
Neuhäuslová, Z. et al.: Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 1998, 2001.
Petříček, V. [ed.]: Péče o chráněná území I (nelesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Petříček, V. et Míchal, I. [eds.]: Péče o chráněná území II (lesní společenstva). – AOPK, Praha, 1999.
Štolfa, V., Tomeček, J. et Chytrá, M.: Teplomilná květena jižní Moravy. – Svan, Brno, 1996.
Trefulka, J. et al.: Mohelenská step. – ARCA JIMFA, Třebíč, 1998.
Voženílek, V. et al.: Národní parky a CHKO ČR. – Univerzita Palackého, Olomouc, 2002.
www.bilekarpaty.cz, www.palava.cz, www.podyjí.cz
Edice Chráněná území ČR – AOPK ČR.

Literatura doporučená studentům Baruš, V. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů Československa II. – Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi, savci. SZN, Praha, 1989.
Buček, A., Lacina, J.: Pálava. – Blok, Brno, 1990.
Campbell, N.A., et Reece, J.B.: Biologie. – Computer Press, Brno, 2006.
Čeřovský, J. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (díl 5 – vyšší rostlina). Príroda, Bratislava, 1999.
Ellenberg, H.: Zeigerwerte Gefässpflanzen Mitteleuropas. – Scripta Geobotanica, Göttingen, 1992.
Grulich, V.: Červený seznam cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání. Preslia, 84: 631–645, 2012.
Hejný, S. et Slavík, B. [eds.]: Květena ČR 1, 2, 3, 4, 5. Academia, Praha, 1988, 1990, 1992, 1995, 1997.
Kubát, K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. – Academia Praha, 2002.
Kříža, B. et Prášil, K.: Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu.– SPN, Praha, 1989.
Lustyk, P., Guth, J.: Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. – AOPK ČR, 2012.
Pilát, A.: Naše houby I, II. – ČSAV, Praha, 1959.
Pilous, Z. et Duda, J.: Klíč k určování mechorostů. – ČSAV, Praha, 1960.
Reichholf, J.: Životní prostředí. – IKAR, Praha, 1999.
Rybář, P. et al.: Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. – Kruh, Hradec Králové, 1989.
Rychnovský, B. et E. Hofmann: Integrované terénní vyučování. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 77– 80, 2001.
Rychnovský, B.: Integrované terénní vyučování a pedagogické praxe. – In: Sborník konference s mezinárodní účastí (Oborová didaktika a její úloha v přípravě učitelů přírodopisu a biologie), UK, PřF, Praha, 50, 2004.
Sedláček, K. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů Československa I. – Ptáci. SZN, Praha, 1988.
Slavík, B. [ed.]: Květena ČR 6. Academia, Praha, 2000.
Slavíková J.: Ekologie rostlin. – SPN, Praha, 1986.
Svrček, M. et al.: Klíč k určování bezcévných rostlin., – SPN, Praha, 1976.
Škapec, L. et al.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů Československa III. – Bezobratlí. Príroda, Bratislava, 1992.
Štěpánková, J.: Květena ČR 8. – Academia, Praha, 2010.
Vězda, A. et Liška, J.: Katalog lišejníků ČR. – AV ČR Průhonice, 1999.

Edice Chráněná území ČR (Mackovčin, P. et Sedláček, M.) AOPK ČR a EkoCentrum Brno

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 100% účast na cvičeních, test 70% úspěšnost.

Sylabus ZMOBUBI - Základy molekulární a buněčné biologie
2011

Sylabus ZOOLCVT - Zoologická cvičení v terénu
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 30 hod. za semestr
studium celoživotní: cvičení 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Umožňuje poznat a procvičit základní metody sběru živočichů (především bezestrunných) v přírodě, orientovat se v základní determinaci živočichů. Demonstruje vztah živočichů (významných druhů) na podmínky základních biotopů a ekosystémů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získání praktických znalostí živočichů, jejich biologie, ekologie v jednotlivých zoocenózách.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Organizace cvičení - bezpečnost práce, pomůcky, zpracování, konzervace bezestrunných a strunatců.
Vlastní terénní cvičení: práce s příručkami a určovacími klíči; práce v terénu - zkoumání zoocenóz vybraných biotopů (les, louka, tekoucí a stojaté vody, obhospodařování plochy). Demonstrace charakteristických zástupců. Metodika sběru v terénu: odchyt pomocí sítí, planktonek, pastí, lapáků, sond apod. Základní kvalitativní a kvantitativní metody. Hodnocení a zpracování materiálu.

V programech celoživotního vzdělávání (např. DVPP) bude přímá výuka redukována.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Buchar J. a kol.: Klíč k určování bezobratlých. 1995.
Klíče zvířeny ČSR I-V.

Literatura doporučená studentům Dostupné klíče k určování a atlasy živočichů.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
a) každý student vlastní základní vybavení pro zoologické práce v terénu dle pokynů garanta předmětu a vedoucího cvičení,
b) řádná docházka ve všech dnech terénního cvičení,
c) praktická znalost živočichů (kteří byli předmětem cvičení) a jejich bioekologie

Sylabus ZOT - Základy odborné biologické terminologie
2007

Sylabus ZPARAZI - Základy parazitologie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bogusch Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem předmětu je seznámit studenty s parazitizmem jako životní strategií řady organismů a jejich významem, přiblížit způsoby parazitace těchto organismů se zaměřením na ty významné pro člověka. Dalším cílem je i přiblížení jiných parazitických organismů včetně rostlin a podrobnější studium parazitoidů, kleptoparazitů a sociálních parazitů jako dalších zajímavých organismů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je podat co nejúplnější přehled parazitických zástupců, jednotlivých forem a typů parazitizmu, jeho výhodách, strategiích a evoluci. Studenti nejenže by měli poznat jednotlivé skupiny parazitických organismů, ale i pochopit v čem je parazitizmus výhodný / nevýhodný, a jakou cestou se jednotlivé skupiny parazitů vydaly.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod, charakteristika parazitů, parazitizmus jako životní strategie, typy parazitizmu, základní pojmy
2. Protista – parazitičtí jednobuněční se zaměřením na skupiny dříve řazené mezi prvoky: Kinetoplastida, Amoebozoa
3. Protista – pokračování: Apicomplexa, Microsporidia, Myxozoa, Ciliophora a další
4. Platyhelminthes: Trematoda
5. Platyhelminthes: Monogenea, Cestoda
6. Nematoda, Acanthocephala, Nematomorpha a příbuzné kmeny
7. Arthropoda – Crustacea, Acari
8. Arthropoda – ektoparaziti a krevsající paraziti
9. Parazitoidi, kleptoparaziti a sociální paraziti
10. Parazitické rostliny
11. Evoluce a ekologie parazitů
12. Rezerva

Literatura, na níž je předmět vystavěn Volf, P. - Horák, P. (2007): Paraziti a jejich biologie. Triton, Praha.
Časopis Živa 5/2010 – monotematické číslo věnované parazitům.

Literatura doporučená studentům Flegr, J. (2005): Evoluční biologie. Academia, Praha.
Horák, P. – Scholz, T. (1998): Biologie helmintů. Karolinum, Praha.
Jurášek, V. - Dubinský, P. (1993): Veterinárna parazitológia. Príroda, Bratislava.
Rosický, B. - Daniel, M. (1989): Lékařská entomologie a životní prostředí. Academia, Praha.
Ryšavý, B. (1989): Základy parazitologie. SPN, Praha.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Písemná zkouška - test ověřující celkový přehled v oblasti systematiky, biologie a ekologie parazitů
hodnocení:
100 - 90% možných bodů = výborně
90 - 75% možných bodů = velmi dobře
75 - 60% možných bodů = dobře
60% a méně možných bodů = nevyhovující

Sylabus ZUCPSMS - Základy učení o přírodě a společnosti
2010

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Minář Petr

Garantující katedra BI - Katedra biologie

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: seminář 5 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznámí posluchače se základními principy pedagogické transformace světa přírody a společnosti, poskytne studentům základní faktografické poznatky a kompetence z oblasti elementárních poznatků o přírodě a společnosti.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vybavit studenty základními poznatky a dovednostmi pro realizaci a transformaci poznatků z oblasti přírodních a společenských věd do každodenního programu mateřské školy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Poznávání světa
Role učitele v přírodovědném vzdělávání dětí
Příroda a společnost v kurikulárních dokumentech
Vyučovací proces a jeho kategorie v kontextu učivu o přírodě a světě
Přístupy k výuce a koncipování učiva o přírodě a společnosti
Pohledy na vzájemný vztah člověka a přírody, ekologická a environmentální výchova
Příroda dle biotopů a ročních období
Člověk a jeho svět, regionální pojetí

Literatura, na níž je předmět vystavěn BEAN, R. Jak rozvíjet tvořivost dítěte. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-035-9.
FABIÁNKOVÁ, B. Didaktika prvouky. Brno: Paido, 1994. ISBN 80-85931-31-1.
GARDOŠOVÁ, J., DUJKOVÁ, L. Vzdělávací program začít spolu - met. průvodce pro předškolní vzdělávání. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-815-5.
OPRAVILOVÁ, E. Rok v mateřské škole. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-847-3.
RÝDL, K. Vybíráme školu pro své dítě. Praha: Grada, 1994. ISBN 80-7169-847-3.

Literatura doporučená studentům atlasy rostlin a živočichů dle výběru studenta, encyklopedie přírody pro děti a pod.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
docházka na semináře
aktivní plnění zadaných úloh během seminářů
založení sbírky přírodnin
příprava vycházky a její prezentace na semináři
vědomostní test

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Tůma Jiří
Garantující katedra	BI - Katedra biologie
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: cvičení 2 hod. týdně studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seznámení s vědním základem teoretických a praktických zemědělských disciplín.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Předmět je syntézou a praktickou aplikací poznatků z předchozích biologických předmětů. Cílem je seznámit posluchače s přehledem vědního základu teoretických i praktických zemědělských disciplín se zvláštním zřetelem na uplatnění získaných znalostí a dovedností při školní i mimoškolní zájmové činnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Program přednášek: 1. Úvod 2. Meteorologie 3. Pedologie 4. Výživa rostlin 5. Obecná rostlinná výroba 6. Ochrana rostlin 7. Šlechtění rostlin 8. Speciální rostlinná výroba 9. Zelinářství 10. Ovocnářství 11. Okrasné zahradnictví 12. Léčivé a kořeninové rostliny 13.-14.Živočišná výroba 15. Souhrn - zemědělství a životní prostředí Program cvičení: 1. Meteorologické cvičení 2.-3. Pedologie 4. Výživa rostlin 5.-6. Ochrana rostlin 7. Příprava půdy 8. Osivo a sadba 9. Okrasné zahradnictví 10. Ošetřování rostlin na školním pozemku, léčivé rostliny 11. Pěstování zeleniny 12. Ovocnářství 13.-14.Živočišná výroba 15. Zápočet
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Koupil, S.: Úvod do rostlinné výroby. PF, HK, 1986. Koupil, S.: Cvičení ze základů zemědělské výroby. Gaudeamus, HK, 1993. Nátr, L.: Rostliny, lidé a trvale udržitelný život. Karolinum, Praha, 1998. Kincl, M. a kol.: Základy rostlinné výroby pro učitele 1,2. PF Ostrava, 1989.
Literatura doporučená studentům	Čača, Z. a kol.: Ochrana polních a zahradních plodin. SZN, Praha, 1990 Gabriš, J.: Atlas plemien hospodárských zvierat. Priroda,, Bratislava, 1987. Havlíček,V.: Agrometeorologie, SZN, Praha, 1986. Hraško, J.: Aplikované podoznalectvo. Priroda, Bratislava, 1988. Kníže, B.: Biologické základy zemědělství II. Živočišná výroba. SPN, Praha, 1986. Koupil, S. a kol.: Praktická cvičení ze zahradnictví. SPN, Praha, 1977. Kvěch, O. a kol.: Biologické základy zemědělské výroby. SPN, Praha, 1978. Mojžíš,J. a kol.: Živočišná výroba pro posluchače studia základů zemědělské výroby na pedagogických fakultách. SPN, Praha, 1975. Němeček, J. a kol.: Pedologie a peleopedologie. Academia, Praha, 1990 Pevná, V.: Záhradníctvo. Príroda, Bratislava, 1989. Peštová,D. a kol.: Zahradnictví. SPN, Praha, 1977. Petr, J. a kol.: Tvorba výnosu hlavních polních plodin. SZN, Praha 1980. Sova,Z.: Biologické základy živočišné výroby. SZN, Praha, 1988. Špaček, F.: Atlas plemen hospodářských zvířat. SZN, Praha, 1987. Špaldon,E. a kol.: Rostlinná výroba. SZN, Praha, 1986. Vodáková,J. a kol.: Pěstitelské práce. SPN, Praha, 1990.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky pro zápočet: - docházka na cvičení, tolerují se maximálně dvě neúčasti - předložení formálně bezchybných protokolů Požadavky na zkoušku: - část písemná - splnění písemného testu - část ústní - každý student si vylosuje 2 otázky Větší důraz bude kladen na pochopení biologických souvislostí v návaznosti na předchozí disciplíny.