Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: cvičení 1 hod. za semestr studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kulturní a sociální antropologie. Antropologie a její cesty. Výzkumy osobnosti a kultury. Antropologie a ekologie. Nová etnografie. Religionistika. Nové náboženské směry, kulturní a personální identita.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem výuky je podat základní informace o proudech a tématech kulturní antropologie a seznámit posluchače s termíny a teoretickými východisky kultur-ní a sociální antropologie.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod – kulturní a sociální antropologie. 2. Evolucionistická antropologie. (teoretická východiska, vznik antropologie, E. B. Tylor, A. Bastian, L. H. Morgan) 3. Difuzionalizmus I (vznik a teoretická východiska) 4. Difuzionalizmus II (Německo-rakouská škola kulturních okruhů, heliolitická škola.) 5. Americký historizmus a kulturní relativizmus. (moderní americká kulturní antropologie, kulturní oblast a kulturní typ) 6. Funkcionalistická antropologie I (vznik a teoretická východiska) 7. Funkcionalistická antropologie II (B. Malinowski, A. R. Radcliffe-Brown) 8. Konfiguracionistická antropologie I (témata a teoretická východiska) 9. Konfiguracionistická antropologie II (kulturní vzory a kulturní konfigurace, kulturní témata, mezikulturní komparace, akulturace a kulturní změna) 10. Výzkumy osobnosti a kultury I (témata a teoretická východiska) 11. Výzkumy osobnosti a kultury II (spor o kulturní determinizmus, freudistická a neofreudistická antropologie, výzkumy osobnosti a kultury v mezikulturní perspektivě) 12. Strukturální antropopogie. 13. C. Lévi-Strauss 14. Neoevolucionistická antropologie (J. S. Huxley, L. A. White) 15. Antropologie a ekologie (kulturní ekologie, kulturní materializmus) 16. Postprocesuální a experimentální antropologie 17. Expedice Monoxylon I, II 18. Nová etnografie. (hledání nového paradigmatu, symbolická antropologie) 19. Religionistika (témata a teoretická východiska) 20. Nové náboženské směry, kulturní a personální identita, modely integrizmů.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BAČOVÁ, V.: Etnická identita a historické zmeny. Bratislava: Slovenská akademie vied 1996 BELINGER, G. J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia 1998 BENEDICTOVÁ, R.: Kulturní vzorce. Praha: Argo 1999 DELUMEAU, J.: Hřích a strach. Praha: Volvox Globator 1993 DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997 DUERR, H. P.: Sedna. Praha: Gereon 1997 FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994 HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997 HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995 KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993 KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966 LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998 LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997 MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997 MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999 MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998 PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994 SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996 TODOROV, T.: Dobytí Ameriky. Praha: Mladá fronta 1996 VAN GENNEP, A.: Přechodové rituály. Praha: LN 1996 WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997 WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999 ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964
Literatura doporučená studentům	BAČOVÁ, V.: Etnická identita a historické zmeny. Bratislava: Slovenská akademie vied 1996 BELINGER, G. J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia 1998 BENEDICTOVÁ, R.: Kulturní vzorce. Praha: Argo 1999 DELUMEAU, J.: Hřích a strach. Praha: Volvox Globator 1993 DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997 DUERR, H. P.: Sedna. Praha: Gereon 1997 FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994 HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997 HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995 KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993 KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966 LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998 LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997 MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997 MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999 MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998 PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994 SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996 TODOROV, T.: Dobytí Ameriky. Praha: Mladá fronta 1996 VAN GENNEP, A.: Přechodové rituály. Praha: LN 1996 WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997 WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999 ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Dle instrukcí vyučujícího.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Jedličková Iva
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět je koncipován jako základní vhled do teorie a praxe vzdělávání dospělých se zřetelem k eventuální budoucí (případně již současné) koncepční, organizátorské a vzdělavatelské působnosti v praxi vzdělávání dospělých.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je osvojení základů andragogiky v rozsahu potřebném pro případné současné či budoucí působení v praxi vzdělávání dospělých - osvojení základní terminologie a souvislostí a vytvoření dovedností aplikovat vědomosti při tvorbě a realizaci vzdělávacích akcí pro dospělé.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Současný svět vzdělávání dospělých. Tradice vzdělávání dospělých. 2. Andragogika. Vývoj, pojetí, místo v systému věd. Struktura andragogiky. Andragogický výzkum. 3. Celoživotní učení. Učící se společnost. 4. Vzdělávací potřeby dospělých. Vzdělavatelnost dospělých. 5. Vzdělavatel dospělých. 6. Výukový proces dospělých: podstata a struktura. 7. Výukové metody - podstata, přehled. 8. Organizační formy výuky dospělých. 9. Školské vzdělávání dospělých. Další profesní vzdělávání dospělých. 10. Občanské vzdělávání dospělých. Zájmové vzdělávání dospělých. 11. Neprezenční vzdělávání dospělých. Vzdělávání korespondenční, distanční. 12. Aktuální trendy ve vzdělávání dospělých ve světě a u nás. Vzdělávání prostřednictvím médií. 13. Příprava a realizace vzdělávací akce pro dospělé.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	PALÁN, Zdeněk. Lidské zdroje. Výkladový slovník. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 280 s. ISBN 80-200-0950-7 PALÁN, Zdeněk. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Vydavatelství DAHA 1997. 160 s. ISBN 80-902232-1-4 BENEŠ, Milan. Úvod do andragogiky. 1. vyd. Praha: Vydavatelství Karolinum, 1997. 170 s. ISBN 80-7184-381-4 Andragogika. Čtvrtletník pro vzdělávání dospělých. Agentura DAHA, Asociace institucí vzdělávání dospělých České republiky. 1997-2007. Praha: DAHA. ISSN 1211-6378 MUŽÍK, Jaroslav. Androdidaktika. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2004. 146 s. ISBN 80-7357-045-9
Literatura doporučená studentům	BENEŠ, Milan. Andragogika: filozofie - věda. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2001. 122 s. ISBN 80-86432-03-3 MUŽÍK, Jaroslav. Andragogická didaktika. 1. vyd. Praha: Codex Bohemia 1998. 271 s. ISBN 80-85963-52-3 Výchova a vzdelávanie dospelých. Andragogika. Terminologický a výkladový slovník. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 2000. 547 s. ISBN 80-08-02814-9 Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. 1. vyd. Praha: MŠMT, Ústav pro informace ve vzdělávání, Tauris, 2001. 98 s. ISBN 80-211-0372-8 BOČKOVÁ, Věra. Vzdělávání - průvodní jev života. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 54 s. ISBN 80-244-0441-9 a další andragogická literatura vydaná po zadání dokumentace předmětu
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	1. Aktivní účast ve výuce předmětu je považována za samozřejmost a je jednou z podmínek pro udělení zápočtu. Dále je podmínkou udělení zápočtu 2. úspěšné zvládnutí úkolů souhrnného testu, 3. předložení soupisu studované andragogické literatury (v objemu 250 stran), 4. vypracování semestrální práce "Hodnocení aktuálního stavu vzdělávací nabídky pro dospělé v ČR" podle metodického pokynu z výuky.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	Předmět nemá zadán rozsah výuky
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	AJ se zaměřením na sociální oblast
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	základní cíle: 1. komunikativní cíl sleduje rozvoj řečových dovedností a komunikativních kompetencí s cílem dosáhnout takové úrovně, aby studenti mohli využívat cizího jazyka ve svém povolání a pro další vzdělávání 2. vzdělávací cíl je zaměřen na rozšíření odborného vzdělávání sociálních pracovníků a na vytvoření dovednosti samostatně studovat odbornou literaturu v cizím jazyce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. rozvíjení řečových dovedností - porozumění čtenému textu i vyslechnutému projevu, ústní a písemné vyjadřování 2. osvojení gramatiky v rozsahu AJ pro samouky 3. osvojování jazykových prostředků zejména všeobecné slovní zásoby 4. konvezační témata: já a moje rodina, moje město,záliby,bydlení, denní program, zaměstnání s důrezem na odbornou slovní zásobu, cestování, Česká republika, Velká Británie, sociální a společenské problémy 5. práce s odbornými texty k problematice "sociální práce a charita"
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Cambridge 1. díl Učebnice pro jazykové školy
Literatura doporučená studentům	Cambridge 1. díl Učebnice pro jazykové školy
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zakončen zkouškou (písemný test + ústní část) podle daných požadavků ANJL

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Karlová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	ONTO Ontologie
Anotace předmětu	Renesance, humanismus a reformace. Evropský ostrovní empirismus. Evropský kontinentální racionalismus. Francouzské osvícenství a encyklopedismus. Klasická německá filosofie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je pochopit vnitřní logiku vývoje evropského filosofického myšlení od renesance po klasickou německou filosofii.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Úvod do studia novověké filosofie. Renesance, humanismus a reformace. Mikuláš Kusánský. Erasmus Rotterdamský. Státoprávní teorie humanismu a renesance. Renesanční filosofie přírody. Francis Bacon. John Locke a Thomas Hobbes René Descartes. Descartův myšlenkový vliv a odkaz. Karteziánství. Okkasionalismus. Nicolas de Malebranche. Blaise Pascal. Benedikt Spinoza a Gottfried Wilhelm Leibniz George Berkeley a David Hume Francouzské osvícenství. Ch. L. Montesquieu. F. M. Arouet (Voltaire). J. O. de la Mettrie. J. J. Rousseau Francouzský encyklopedismus a materialismus. D. Diderot. C. A. Helvétius. J. d`Alembert. P. H. von Holbach Německá klasická filosofie. Immanuel Kant. J. G. Fichte A F. W. J. Schelling. G. W. F. Hegel A L. Feuerbach
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Drtina, F.: Myšlenkový vývoj evropského lidstva. (Úvod do filosofie. 2. díl). Filosofie. Filosofie v dějinách a současnost ve filosofii. Hradec Králové, Gaudeamus, Edice Prométheus, 1999 Floss, P.: Mikuláš Kusánský Guardini, R.: Konec novověku Halada, J.: Osvícenství - věk rozumu Horák, P.: Svět Blaise Pascala Horský, Z.: Kepler v Praze. Humanismus v období renesance a reformace. Hradec Králové, Gaudeamus, Edice Prométheus, 1999 Münz (Muenz), T.: Baruch Benedictus Spinoza. 1977 Nekvinda, L.: Úvod do studia filosofie bytí. Hradec Králové, Gaudeamus, 1993 Nekvinda, L.: Úvod do studia dějin filosofie. Hradec Králové, Gaudeamus, 1996 Nekvinda, L.: Stručný pojmový slovník k dějinám filosofie. Hradec Králové, Gaudeamus, 1997 Sobotka, M. - Znoj, M. - Moural, J.: Dějiny novověké filosofie od Descarta po Hegela. Sobotka, M.: Německá klasická filosofie. 1992 Störig, H. J.: Malé dějiny filozofie. Svatoš, M. - Svatoš, M.: Živá tvář Erasma Rotterdamského Zigo, M.: Pohľady do novovekej filozofie. Bratislava 1987. Zůna, M.: Francis Bacon. 1970
Literatura doporučená studentům	Drtina, F.: Myšlenkový vývoj evropského lidstva. (Úvod do filosofie. 2. díl). Filosofie. Filosofie v dějinách a současnost ve filosofii. Hradec Králové, Gaudeamus, Edice Prométheus, 1999 Floss, P.: Mikuláš Kusánský Guardini, R.: Konec novověku Halada, J.: Osvícenství - věk rozumu Horák, P.: Svět Blaise Pascala Horský, Z.: Kepler v Praze. Humanismus v období renesance a reformace. Hradec Králové, Gaudeamus, Edice Prométheus, 1999 Münz (Muenz), T.: Baruch Benedictus Spinoza. 1977 Nekvinda, L.: Úvod do studia filosofie bytí. Hradec Králové, Gaudeamus, 1993 Nekvinda, L.: Úvod do studia dějin filosofie. Hradec Králové, Gaudeamus, 1996 Nekvinda, L.: Stručný pojmový slovník k dějinám filosofie. Hradec Králové, Gaudeamus, 1997 Sobotka, M. - Znoj, M. - Moural, J.: Dějiny novověké filosofie od Descarta po Hegela. Sobotka, M.: Německá klasická filosofie. 1992 Störig, H. J.: Malé dějiny filozofie. Svatoš, M. - Svatoš, M.: Živá tvář Erasma Rotterdamského Zigo, M.: Pohľady do novovekej filozofie. Bratislava 1987. Zůna, M.: Francis Bacon. 1970
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet se udílí na základě docházky, aktivní účasti na seminářích, jednoho seminárního vystoupení a písemného testu. Zkouška ústní se zakládá na jedné zkušební otázce a kolokviu k prostudované literatuře (nejméně 300 stran a 5 titulů).

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Karlová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět představuje oděv jako kulturní univerzálii v určitých aspektech či principech společnou všem lidem, a zároveň jako specifikum s kulturně, historicky, sociálně či individuálně podmíněnou různorodostí. Pozornost bude věnována souvislostem životního a oděvního stylu v dějinném přehledu, s důrazem na evropský kontext od antiky po současnost. Dále konkrétní podobě a proměnám, významu a symbolické funkci. Předmět stojí na pomezí historie, dějin lidského myšlení, dějin umění a etnografie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem je syntetizujícím způsobem utřídit a doplnit stávající znalosti zejména z oblasti historie, dějin umění, dějin lidského myšlení, etnografie. A na základě konkrétních příkladů dojít k interdisciplinárnímu, holistickému porozumění transkulturně platných principů i vnitřní a jedinečné logiky symbolů, významů a funkcí konkrétního sociokulturního systému.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	• praktická ochranná funkce oděvu • symbolická proměna z „přírodního“ tvora v kulturní bytost: „je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka“ • symbol omezení individuality či sebeprezentace a osobní kreativity • interkulturní kontext: paradoxy v normách krásy • kulturní šok z odlišného vizuálního dojmu, jiných oděvních konvencí • komunikace a orientace • výpověď o sociálním statusu • oděv přesahující vlastní sociální postavení a finanční možnosti, oděvní pořádky • šaty jako veřejná prezentace politické, rodové či regionální příslušnosti: odlišení od „druhých“ • veřejná prezentace náboženského přesvědčení • oděv a přechodové rituály • záměrně výstražné znamení • nelichotivá symbolika, donucení a negativních sankce uplatňované vůči konkrétní etno/socio/kulturní skupině • zdůraznění fyzické krásy či sexuální symboliky a jejich zahalení • zdůraznění či popření přirozenosti lidského těla, svoboda pohybu či upjatost • „pro krásu se musí trpět“: módní nepohodlí • barvy a lidé: univerzální fyziologie vnímání barvy • interkulturní odlišnosti: různé pojmy a kategorie barevnosti v rámci různých socio-kulturních systémů • barevný koncept jako obvykle nereflektovaná součást naší kultury • kulturně podmíněné interpretace: symboly, významy, • neverbální komunikace • základní a komplementární barvy dle euro-americké kulturní interpretace
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion: The Cut and Construction of Clothes for Men and Women 1560-1620, Macmillan 1985. Revised edition 1986. ISBN 0-89676-083-9. ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion 1: The Cut and Construction of Women's Clothing, 1660-1860. Wace, 1964, Macmillan, 1972. Revised metric edition, Drama Books 1977. ISBN 0-89676-026-X. ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion 2: Englishwomen's Dresses and Their Construction: 1860-1940, Wa-ce 1966, Macmillan 1972. Revised metric edition, Drama Books 1977. ISBN 0-89676-027-8. ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion 4: The Cut and Construction of Linen Shirts, Smocks, Neckwear, He-adwear and Accessories for Men and Women C. 1540-1660, London, Macmillan, November 2008, ISBN 978-0-333-57082-1. GROGAN, Sarah. Body image: psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2000. 184 s. Psyché. ISBN 80-7169-907-1. KLEIN, Naomi. Bez loga. 1. vyd. Praha: Argo, 2005. 510 s. Zip; sv. 1. ISBN 80-7203-671-8. KYBALOVÁ, L. et al. Obrazová encyklopedie módy. Praha : Artia, 1973. KYŌTO FUKUSHOKU BUNKA KENKYŪ ZAIDAN. Móda: z dějin odívání 18., 19. a 20. století: sbírka Kyoto Costume Institute. Vyd. 2. [Praha]: Slovart, 2011. 2 sv. (319 s., s. 322-720). ISBN 978-80-7391-512-4. LETHUILLIER, Jean-Pierre. Des habits et nous, vêtir nos identités. PU Rennes: 2007. 222 s. ISBN-10: 2753503869; ISBN-13: 978-2753503861. LIPOVETSKY, Gilles. Říše pomíjivosti: móda a její úděl v moderních společnostech. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2002. 446 s. Střed; sv. 46. ISBN 80-7260-063-X. LIPOVETSKY, Gilles. Věčný přepych. V českém jazyce 1. vyd. Praha: Prostor, 2005. 134 s. Střed; sv. 73. ISBN 80-7260-144-X. MIKHAILA, Ninya; MALCOLM-DAVIES, Jane. The Tudor Tailor: Reconstructing 16th-century Dress. Anova Books: 2006. 160 s. ISBN 0713489855, 9780713489859. MODRÁKOVÁ, Renáta. Čas odložil svůj šat: móda z rukopisů 11.-16. století. 1. vyd. Praha: Národní kni-hovna České republiky, 2008. 92 s. ISBN 978-80-7050-550-2. NACHTMANNOVÁ, Alena. Mezi tradicí a módou: odívání v Čechách od renesance k baroku. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2012. 303 s. ISBN 978-80-86516-51-6. PETRÁŇ, Josef (et al.) Dějiny hmotné kultury (I a II). Karolinum. ISBN 80-7184-084-X. SIMMEL, Georg. Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 206 s. Klas: klasická sociologická tradice; sv. 1. ISBN 80-85850-50-8. SKARLANTOVÁ, J. Od fíkového listu k džínům. Praha: Grada, 1999. SKARLANTOVÁ, J. Oděv jako znak. Sémiotické funkce oděvu a jejich axiologické proměny. Praha: Univer-zita Karlova, Pedagogická fakulta, 2007. THURSFIELD, Sarah. The Medieval Tailor's Assistant: making common garments 1200 -1500. 1. vyd. Ruth Bean Publishers: Bedford. ISBN 0 903585 32 4. Dostupné z www: UCHALOVÁ, Eva, Wittlich, Filip a Moravcová, Mirjam. Česká móda 1780-1870: pro salon i promenádu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1999. 117 s. ISBN 80-7033-607-2. UCHALOVÁ, Eva. Česká móda 1870-1918: od valčíku po tango. 1. vyd. v Olympii. Praha: Olympia, 1997. 126 s. ISBN 80-7033-463-0. UCHALOVÁ, Eva. Česká móda 1918-1939: elegance 1. republiky. 1. vyd. Praha: Olympia, 1996. 117 s. ISBN 80-7033-424-X. Knihy z edice DĚJINY ODÍVÁNÍ Nakladatelství Lidové noviny.
Literatura doporučená studentům	ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion: The Cut and Construction of Clothes for Men and Women 1560-1620, Macmillan 1985. Revised edition 1986. ISBN 0-89676-083-9. ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion 1: The Cut and Construction of Women's Clothing, 1660-1860. Wace, 1964, Macmillan, 1972. Revised metric edition, Drama Books 1977. ISBN 0-89676-026-X. ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion 2: Englishwomen's Dresses and Their Construction: 1860-1940, Wa-ce 1966, Macmillan 1972. Revised metric edition, Drama Books 1977. ISBN 0-89676-027-8. ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion 4: The Cut and Construction of Linen Shirts, Smocks, Neckwear, He-adwear and Accessories for Men and Women C. 1540-1660, London, Macmillan, November 2008, ISBN 978-0-333-57082-1. GROGAN, Sarah. Body image: psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2000. 184 s. Psyché. ISBN 80-7169-907-1. KLEIN, Naomi. Bez loga. 1. vyd. Praha: Argo, 2005. 510 s. Zip; sv. 1. ISBN 80-7203-671-8. KYBALOVÁ, L. et al. Obrazová encyklopedie módy. Praha : Artia, 1973. KYŌTO FUKUSHOKU BUNKA KENKYŪ ZAIDAN. Móda: z dějin odívání 18., 19. a 20. století: sbírka Kyoto Costume Institute. Vyd. 2. [Praha]: Slovart, 2011. 2 sv. (319 s., s. 322-720). ISBN 978-80-7391-512-4. LETHUILLIER, Jean-Pierre. Des habits et nous, vêtir nos identités. PU Rennes: 2007. 222 s. ISBN-10: 2753503869; ISBN-13: 978-2753503861. LIPOVETSKY, Gilles. Říše pomíjivosti: móda a její úděl v moderních společnostech. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2002. 446 s. Střed; sv. 46. ISBN 80-7260-063-X. LIPOVETSKY, Gilles. Věčný přepych. V českém jazyce 1. vyd. Praha: Prostor, 2005. 134 s. Střed; sv. 73. ISBN 80-7260-144-X. MIKHAILA, Ninya; MALCOLM-DAVIES, Jane. The Tudor Tailor: Reconstructing 16th-century Dress. Anova Books: 2006. 160 s. ISBN 0713489855, 9780713489859. MODRÁKOVÁ, Renáta. Čas odložil svůj šat: móda z rukopisů 11.-16. století. 1. vyd. Praha: Národní kni-hovna České republiky, 2008. 92 s. ISBN 978-80-7050-550-2. NACHTMANNOVÁ, Alena. Mezi tradicí a módou: odívání v Čechách od renesance k baroku. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2012. 303 s. ISBN 978-80-86516-51-6. PETRÁŇ, Josef (et al.) Dějiny hmotné kultury (I a II). Karolinum. ISBN 80-7184-084-X. SIMMEL, Georg. Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 206 s. Klas: klasická sociologická tradice; sv. 1. ISBN 80-85850-50-8. SKARLANTOVÁ, J. Od fíkového listu k džínům. Praha: Grada, 1999. SKARLANTOVÁ, J. Oděv jako znak. Sémiotické funkce oděvu a jejich axiologické proměny. Praha: Univer-zita Karlova, Pedagogická fakulta, 2007. THURSFIELD, Sarah. The Medieval Tailor's Assistant: making common garments 1200 -1500. 1. vyd. Ruth Bean Publishers: Bedford. ISBN 0 903585 32 4. Dostupné z www: UCHALOVÁ, Eva, Wittlich, Filip a Moravcová, Mirjam. Česká móda 1780-1870: pro salon i promenádu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1999. 117 s. ISBN 80-7033-607-2. UCHALOVÁ, Eva. Česká móda 1870-1918: od valčíku po tango. 1. vyd. v Olympii. Praha: Olympia, 1997. 126 s. ISBN 80-7033-463-0. UCHALOVÁ, Eva. Česká móda 1918-1939: elegance 1. republiky. 1. vyd. Praha: Olympia, 1996. 117 s. ISBN 80-7033-424-X. Knihy z edice DĚJINY ODÍVÁNÍ Nakladatelství Lidové noviny.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	• Aktivní účast na seminářích (max. 2 neomluvené absence). • Prezentace zvoleného tématu či realizace workshopu v rámci semináře ve skupinách po 2, eventuálně 3 studentech. Přípravy na prezentace (včetně odkazů na literaturu a zdroje) je nutné předem odevzdat ke kontrole. Téma musí být předem odsouhlaseno. • Důraz je kladen na schopnost vyhledat relevantní zdroje a tvůrčím způsobem zpracovat dané téma. • Odevzdání stručné písemné reflexe dvou přečtených knih (cca 2 NS ke každé) ze seznamu doporučené literatury. Kniha mimo doporučenou literaturu musí být předem odsouhlasena.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	ADEFI Dějiny filosofie BDEFI Dějiny filosofie
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Religionistika, teologie a ateismus. Víra a rozum v reflexi světa. Typologie náboženství. Neteistické systémy Východu. Teistické systémy Západu. Nová duchovní hnutí (kulty, sekty). Stát, církve a náboženské společnosti u nás.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představení náboženství jako integrální součásti lidských dějin, pochopení konstitutivních prvků významných duchovních proudů a seznámení se s problematikou tradičních a netradičních náboženství u nás.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	ÚVOD DO VĚDY O NÁBOŽENSTVÍ. Příčiny a smysl současného tázání se po podstatě a významu náboženství. Předběžné vymezení pojmů náboženství. Tradice českého religionistického výzkumu. NÁBOŽENSTVÍ JAKO PŘEDMĚT RELIGIONISTIKY. Religio. Člověk jako nositel náboženské víry. Víra náboženská a nenáboženská. Dogma. Víra a rozum. TYPOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ. Třídící hledisko geografické, etnografické, genetické, sociologické. Vymezení a odůvodnění našeho přístupu k dělení náboženství: náboženství kmenová, národní a světová (nadnárodní). BRÁHMANISMUS, HINDUISMUS, BUDDHISMUS. Védy. Učení o dharmě, karmě a reinkarnaci. Varny. Brahma, Višna, a Šiva. Hare Kršna. Sikhismus. Současná situace hinduismu. Životní osudy Buddhovy. Tripitaka. Čtyři vznešené pravdy buddhismu. Samsaré. Nirvána. Současná situace buddhismu. JUDAISMUS. Judaismus jako nejvýznamnější národní náboženství. Palestina, Kanaán, Izraelité. Diaspora. Tóra, Pentateuch. Základní tématická charakteristika starozákonních biblických knih. Židovská koncepce historického vývoje. Smlouva a její naplňování, resp. dodržování. VZNIK A FORMOVÁNÍ RANÉHO KŘESŤANSTVÍ. Významné inspirace při vzniku křesťanství: antika, gnose, judaismus. Základní tématická charakteristika novozákonních biblických knih. Problematika historické existence Ježíše. Eschatologie. Chiliasmus. Postupné formulování základního křesťanského dogmatu: vyznání apoštolské, nikajské, Athanasiovo. Arius a Athanasius. Edikt milánský. První křesťanské koncily - nikajský, cařihradský, chalcedonský. VÝVOJ KŘESŤANSTVÍ A KŘESŤANSKÉ CÍRKEVNÍ ORGANIZACE. Církev a stát. Vznik řeholních společností (řádů a kongregací). Vznik schizmatu. Vznik pravoslaví. Základní charakteristika pravoslaví, autokefální církve. REFORMACE. První (česká) reformace (zvl. Hus, Chelčický), snaha o náboženské a sociální reformy. Druhá (německo-švýcarská) reformace (Luther, Kalvín, Münzer, Zwingli). Reformační pojetí predestinace, boha, víry. Lutherství a kalvinismus. ISLÁM JAKO TŘETÍ NADNÁRODNÍ NÁBOŽENSTVÍ. Životní osudy Mohamedovy. Hidžra. Korán. Pět sloupů víry. Džíhád. Sunnité a šíité. Současný stav islámu. Islám: náboženství a politika. CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE. Charakteristika církví a náboženských společností registrovaných v České republice. Církevní literatura, nakladatelství, vydavatelství, tiskoviny. Církev a sdělovací prostředky. SEKTY. Obecná charakteristika a základní rysy sekt. Historie a současnost. Sekty v České republice.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Cesty k pramenům. 1971 Čapek, V.: Historie bible. 1990 Čtyři vyznání. 1951 Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení Eliade, M. - Culianu, I. P.: Slovník náboženství. 1993 Funda, O. A.: Křesťanství jev lidských dějin a kultury. 1992 Funda, O. A.: Víra bez vyznání. 1994 Heller, J. - Mrázek, M.: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. 1988 Holm, N. G.: Úvod do psychologie náboženství. 1998 Horyna, B.: Úvod do religionistiky. 1994 Judaismus, křesťanství, islám (H. Pavlincová a kol.). Praha, Mladá fronta 1993 Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. 1993 Lesný, V.: Buddhismus Nekvinda, L.: Tradiční náboženství u nás. 1999 Newman, J. - Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992 Pavlincová, H., Horyna, B.: Filosofie náboženství. pokus o typologii. 1999 Pertold, O.: Základy všeobecné vědy náboženské. 1920, 1947 Pertold, O.: Úvod do vědy náboženské. 1947 Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. 1982 Otto, R.: Posvátno. 1998 Ratzinger, J.: Úvod do křesťanství. 1991 Sadek, J. a kol.: Dějiny a kultura židovského náboženství. 1992 Sokol, J.: Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. 1993 Vojtíšek, Z.: Netradiční náboženství u nás. 1998, 1999 Zbavitel, D. (ed.): Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. 1964
Literatura doporučená studentům	Cesty k pramenům. 1971 Čapek, V.: Historie bible. 1990 Čtyři vyznání. 1951 Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení Eliade, M. - Culianu, I. P.: Slovník náboženství. 1993 Funda, O. A.: Křesťanství jev lidských dějin a kultury. 1992 Funda, O. A.: Víra bez vyznání. 1994 Heller, J. - Mrázek, M.: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. 1988 Holm, N. G.: Úvod do psychologie náboženství. 1998 Horyna, B.: Úvod do religionistiky. 1994 Judaismus, křesťanství, islám (H. Pavlincová a kol.). Praha, Mladá fronta 1993 Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. 1993 Lesný, V.: Buddhismus Nekvinda, L.: Tradiční náboženství u nás. 1999 Newman, J. - Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992 Pavlincová, H., Horyna, B.: Filosofie náboženství. pokus o typologii. 1999 Pertold, O.: Základy všeobecné vědy náboženské. 1920, 1947 Pertold, O.: Úvod do vědy náboženské. 1947 Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. 1982 Otto, R.: Posvátno. 1998 Ratzinger, J.: Úvod do křesťanství. 1991 Sadek, J. a kol.: Dějiny a kultura židovského náboženství. 1992 Sokol, J.: Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. 1993 Vojtíšek, Z.: Netradiční náboženství u nás. 1998, 1999 Zbavitel, D. (ed.): Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. 1964
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Dle instrukcí vyučujícího.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Štěpánková Kateřina
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Artefiletika je reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělávání a výchovy, které vychází z vizuální kultury nebo jiných expresivních kulturních projevů. Artefiletika ukazuje možnosti využití výtvarné činnosti ve výchovném procesu, zároveň zvyšuje kulturní kapitál i sociální dovednosti. Cílem tohoto předmětu je nabídnout studentům základní informace k předmětu a náhled do teorie i praxe oboru. Prožitkově orientovaný seminář.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Vybavit základními znalostmi z oboru. Vybavit znalostmi o dětském výtvarném projevu v pevné souvislosti duševním vývojem dítěte. Seznámit s technikami arteterapie a s možnostmi použití jejích postupů při práci s lidmi např. ve výchovném procesu. Naučit vnímat výtvarný projev jako sdělení a využít abreakčního působení výtvarné činnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Základní výrazové prostředky výtvarného umění 2. Projektivní techniky 3. Psychologie barev 4. DAP-test - kresebný test postavy 5. Vývoj dětského výtvarného projevu a jeho zvláštnosti 6. Společná kresba ostrova a její využití při práci se skupinou 7. Tvorba a principy tvorby 8.-9.Základní relaxační techniky a jejich využití v artefiletice 10. Základní seznámení s arteterapií 11. Využití výtvarného projevu při práci na vlastní osobnosti 12. Kresba začarované rodiny
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Casseyová,C.-Dalleyová,T.: Arteterapie s dětmi. Praha 1995 Liebmann Marian: Skupinová arteterapie, Portál Praha 2007 Kyzour,M.: O krizových jevech v dětské malbě a kresbě. Výtvarná výchova 2,3/I, Praha 1969/70 Piaget,J.: Psychologie dítěte, Praha: Portál 1997 Read,H.: Výchova uměním. Praha 1967 Slavík J.: Výtvarné čarování, Praha 2000 Uždil,J.: Čáry klikyháky, paňáci a auta. Praha 1981 Uždil,J.: Výtvarný projev a výchova. Praha 1978 Zicha K.: Arteterapie, Ped.f.UK Praha 1987,
Literatura doporučená studentům	Shakti Gawain.: Tvůrčí představivost, Praha: Pragma 1991 Philippa Merivale.: Léčení barvami, Praha: Barevná svět 1997 Slavík J.: Výtvarné čarování, Praha 2000
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: - docházka (max. dvě absence) - písemná práce - příprava pro seminář pro konkrétní cílovou skupinu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. za semestr studium prezenční: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět podává všeobecný úvod do problematiky Písma svatého a na jeho základě představuje historickou, literární a teologickou charakteristiku knih Starého zákona.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je zprostředkovat všeobecný úvod do problematiky Písma svatého a na jeho základě představit historickou, literární a teologickou charakteristiku knih Starého zákona.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	A) Všeobecný úvod do Bible - charakteristika biblického náboženství - dějiny Izraele - tvorba biblického textu - biblická inspirace - kánon Bible B) Úvod do Starého zákona - historické pozadí, literární charakteristika a teologický obsah jednotlivých starozákonních spisů
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BROWN, R.E., An introduction to the New Testament, Doubleday New York 1997. Brown, R.E. – FITZMYER, J.A. – MURPHY, R.E., The New Jerome Biblical Commenary, Doubleday New Jersey 1990. DILLARD, R.B. – Longman III., T., Úvod do Starého zákona, Návrat domů, Praha 2003. CHIOLERIO, M., Blaze tomu, kdo slyší tato slova. První setkání se Starým zákonem, Paulínky, Praha 1997. CHILDS, B.S., Biblical Theology of the Old and New Testaments, London 1992. GRELOT, P., Introduction aux livres sanits, Paris 1965. KOPPOVÁ, J., Izraelští proroci, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001. KOPPOVÁ, J., Starý zákon – kniha pro dnešní dobu. Cesty k dějepisným knihám Izraele, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003. NOBILE, M., Teologia dell’Antico Testamento, Edizioni Piemme1998. RAVASI, G., Antico Testamento. Introduzione, Elledici, Torino 1991. RAVASI, G., La Buona Novella. Le storie, le idee, i personaggi del Nuovo Testamento, Arnoldo Mondatori Milano 1996. RENDTORFF, R., Hebrejská bible a dějiny. Úvod do Starozákonní literatury, Vyšehrad, Praha 1996. SOGGIN, J.A., Introduzione all’Antico Testamento, Paideia, Brescia 1987. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003.
Literatura doporučená studentům	KOPPOVÁ, J., Starý zákon – kniha pro dnešní dobu. Cesty k dějepisným knihám Izraele, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003. RENDTORFF, R., Hebrejská bible a dějiny. Úvod do Starozákonní literatury, Vyšehrad, Praha 1996. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003. Studijní pomůcky: BROŽ, V: Biblistika, I. - Všeobecný úvod – studijní pomůcka, 1. část: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/biblistika-I-uvod.rtf BROŽ, V: Biblistika, II. - Starý zákon – studijní pomůcka, 2. část: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/SZ.zip
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Závěrečný test znalostí.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět představuje Nový zákon jako soubor inspirovaných a kanonických knih. Systematicky uvádí studenty do hlubšího studia a praktické práce s Novým zákonem.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představit Nový zákon jako soubor inspirovaných a kanonických knih jakožto primárního pramene křesťanské víry a spirituality a systematicky uvést studenty do hlubšího studia a praktické práce s Novým zákonem v pastorační a katechetické práci.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1) Historické a kulturní pozadí novozákonní doby 2) Literární charakteristika a teologické poselství jednotlivých novozákonních knih
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BROWN, R.E., An introduction to the New Testament, Doubleday New York 1997. BROWN, R.E. – FITZMYER, J.A. – MURPHY, R.E., The New Jerome Biblical Commenary, Doubleday New Jersey 1990. CHILDS, B.S., Biblical Theology of the Old and New Testaments, London 1992. GRELOT, P., Introduction aux livres sanits, Paris 1965. RAVASI, G., La Buona Novella. Le storie, le idee, i personaggi del Nuovo Testamento, Arnoldo Mondatori Milano 1996. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003.
Literatura doporučená studentům	TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003. Studijní pomůcka: BROŽ, V: Biblistika, III. – Nový zákon – studijní pomůcka, 3. část: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/Biblistika-III-NZ.doc
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Závěrečný test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět podává všeobecný úvod do problematiky Písma svatého a na jeho základě představuje historickou, literární a teologickou charakteristiku knih Starého zákona.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je zprostředkovat všeobecný úvod do problematiky Písma svatého a na jeho základě představit historickou, literární a teologickou charakteristiku knih Starého zákona.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	A) Všeobecný úvod do Bible - charakteristika biblického náboženství - dějiny Izraele - tvorba biblického textu - biblická inspirace - kánon Bible B) Úvod do Starého zákona - historické pozadí, literární charakteristika a teologický obsah jednotlivých starozákonních spisů
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BROWN, R.E., An introduction to the New Testament, Doubleday New York 1997. Brown, R.E. – FITZMYER, J.A. – MURPHY, R.E., The New Jerome Biblical Commenary, Doubleday New Jersey 1990. DILLARD, R.B. – Longman III., T., Úvod do Starého zákona, Návrat domů, Praha 2003. CHIOLERIO, M., Blaze tomu, kdo slyší tato slova. První setkání se Starým zákonem, Paulínky, Praha 1997. CHILDS, B.S., Biblical Theology of the Old and New Testaments, London 1992. GRELOT, P., Introduction aux livres sanits, Paris 1965. KOPPOVÁ, J., Izraelští proroci, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001. KOPPOVÁ, J., Starý zákon – kniha pro dnešní dobu. Cesty k dějepisným knihám Izraele, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003. NOBILE, M., Teologia dell’Antico Testamento, Edizioni Piemme1998. RAVASI, G., Antico Testamento. Introduzione, Elledici, Torino 1991. RAVASI, G., La Buona Novella. Le storie, le idee, i personaggi del Nuovo Testamento, Arnoldo Mondatori Milano 1996. RENDTORFF, R., Hebrejská bible a dějiny. Úvod do Starozákonní literatury, Vyšehrad, Praha 1996. SOGGIN, J.A., Introduzione all’Antico Testamento, Paideia, Brescia 1987. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003.
Literatura doporučená studentům	KOPPOVÁ, J., Starý zákon – kniha pro dnešní dobu. Cesty k dějepisným knihám Izraele, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003. RENDTORFF, R., Hebrejská bible a dějiny. Úvod do Starozákonní literatury, Vyšehrad, Praha 1996. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003. Studijní pomůcky: BROŽ, V: Biblistika, I. - Všeobecný úvod – studijní pomůcka, 1. část: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/biblistika-I-uvod.rtf BROŽ, V: Biblistika, II. - Starý zákon – studijní pomůcka, 2. část: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/SZ.zip
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Závěrečný test znalostí.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět představuje Nový zákon jako soubor inspirovaných a kanonických knih. Systematicky uvádí studenty do hlubšího studia a praktické práce s Novým zákonem.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představit Nový zákon jako soubor inspirovaných a kanonických knih jakožto primárního pramene křesťanské víry a spirituality a systematicky uvést studenty do hlubšího studia a praktické práce s Novým zákonem v pastorační a katechetické práci.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1) Historické a kulturní pozadí novozákonní doby 2) Literární charakteristika a teologické poselství jednotlivých novozákonních knih
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BROWN, R.E., An introduction to the New Testament, Doubleday New York 1997. BROWN, R.E. – FITZMYER, J.A. – MURPHY, R.E., The New Jerome Biblical Commenary, Doubleday New Jersey 1990. CHILDS, B.S., Biblical Theology of the Old and New Testaments, London 1992. GRELOT, P., Introduction aux livres sanits, Paris 1965. RAVASI, G., La Buona Novella. Le storie, le idee, i personaggi del Nuovo Testamento, Arnoldo Mondatori Milano 1996. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003.
Literatura doporučená studentům	TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003. Studijní pomůcka: BROŽ, V: Biblistika, III. – Nový zákon – studijní pomůcka, 3. část: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/Biblistika-III-NZ.doc
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Závěrečný test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pp - písemná, praktická a ústní
Rozsah výuky předmětu	Předmět nemá zadán rozsah výuky
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět je realizován formou semináře. Seznamuje s jednotlivými přístupy k biblickému textu v katechezi a nabízí účast na praktické práci s Biblí podle zvolených metod. Na základě aplikace jednotlivých metod ukazuje, jak lze lépe porozumět biblickému textu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je zprostředkovat schopnost rozlišování mezi katechezí o Bibli a katechezí s biblickým textem. Předmět má dále seznámit s kritérii přístupu k biblickému textu v katechezi a s jednotlivými metodami katechetické práce s biblickým textem.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	A) Úvod – rozlišení (katecheze v Bibli, katecheze o Bibli a katecheze s textem Bible) B) Kompetence katechety pro práci s biblickým textem C) Metody práce s textem Bible D) Metodologie katechetické práce s dětmi E) Metodologie katechetické práce s dospělými F) Praktická zkouška – návrh katecheze pro vybranou věkovou skupinu na vybrané téma
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Výklad Bible v církvi. Praha : Zvon, 1996. SACRA PAGINA (v Karmelitánském nakladatelství dosud vyšlo Evangelium podle Matouše, Marka, Lukáše, Jana) MALÝ STUTTGARTSKÝ KOMENTÁŘ (v Karmelitánském nakladatelství vycházely v letech 1997 – 2001 komentáře ke všem novozákonním knihám) BISSOLI, C. a MORANTE, G. (eds.) La Bibbia nella catechesi – perché e come. Leumann (TO) : Elledici, 2004. BUZZETTI, C. „Estemeca“: ermeneutica biblica completa. Roma : LAS, 2003. FISCHER, G. Wege in die Bibel. Stuttgart : Katholisches Bibelwerk, 2000. OEMING, M. Úvod do biblické hermeneutiky. Praha : Vyšehrad, 2001. HECHTOVÁ, A. Kreativní přístupy k Bibli. Brno-Olomouc: Kartuziánské nakl. ve spolupráci s ČKBD, 2008
Literatura doporučená studentům	Výklad Bible v církvi. Praha : Zvon, 1996. SACRA PAGINA (v Karmelitánském nakladatelství dosud vyšlo Evangelium podle Matouše, Marka, Lukáše, Jana) MALÝ STUTTGARTSKÝ KOMENTÁŘ (v Karmelitánském nakladatelství vycházely v letech 1997 – 2001 komentáře ke všem novozákonním knihám) OEMING, M. Úvod do biblické hermeneutiky. Praha : Vyšehrad, 2001. HECHTOVÁ, A. Kreativní přístupy k Bibli. Brno-Olomouc: Kartuziánské nakl. ve spolupráci s ČKBD, 2008
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Studenti zpracují návrh katecheze podle zadání. Při společném hodnocení výsledků bude hodnocena schopnost kritického posouzení zpracovaných návrhů katecheze.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Matějek Jaromír
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Přednášky z bioetiky představí základní vymezení a východiska tohoto oboru, přičemž kostru přednášek budou tvořit vybraná aktuální témata související s lékařsko-etickým pohledem na počátek života (smysl rodičovství, prenatální diagnostika, asistované oplodnění apod.), průběh života (dárcovství orgánů, genová terapie, výzkum na kmenových buňkách apod.) a konec života (eutanazie, péče o mrtvé tělo atd.). Na přednášky navazující seminář otevře dialog se studenty nad tématy přednášky.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty s aktuálními otázkami bioetiky. Student získá základní povědomí o nejnovějších poznatcích a dokáže o jednotlivých tématech bioetiky samostatně uvažovat.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Přednáška se zabývá vybranými etickými otázkami počátku, průběhu a konce života člověka. Zaměří se především na následná témata: 1. vymezení a východiska bioetiky, smysl rodičovství, problematika umělého přerušení těhotenství, prenatální diagnostika, antikoncepce, sterilizace, asistované oplodnění; 2. otázka transplantace a dárcovství orgánů, experimenty na zvířatech a člověku, problematičnost genová terapie a eugeniky, klonování a výzkum na kmenových buňkách, ambivalentní sexuální identita a změna pohlaví, zneužití medicíny ve státních ideologiích 3. etické aspekty konce života jako doprovázení lidí nevyléčitelně nemocných a umírajících, vztah k bolesti, utrpení a smrti, přerušení neúčinné léčby, problematická otázka eutanazie jako „asistovaná sebevražda“, péče o mrtvé tělo. Seminář z bioetiky formou dialogu se studenty prohloubí přeložená témata.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	MUNZAROVÁ, M. Eutanazie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky I., Smrt a umírání. Brno: MU, 2002. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky II., Aktuální etická problematika některých lékařských oborů. Brno: MU, 2000. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky IV., K etické problematice výzkumu za účasti lidských subjektů. Brno: MU, 2000. ONDOK, J. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005. ONDOK, J. Bioetika. Svitavy: Trinitas, 1999. PAYNE J. Klinická etika. Praha: Triton, 1992. THOMASMA D. C. - KUSHNER ,T. Od narození do smrti. Praha: Mladá Fronta, 2000.
Literatura doporučená studentům	MUNZAROVÁ, M. Eutanazie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky I., Smrt a umírání. Brno: MU, 2002. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky II., Aktuální etická problematika některých lékařských oborů. Brno: MU, 2000. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky IV., K etické problematice výzkumu za účasti lidských subjektů. Brno: MU, 2000. ONDOK, J. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005. ONDOK, J. Bioetika. Svitavy: Trinitas, 1999. PAYNE J. Klinická etika. Praha: Triton, 1992. THOMASMA D. C. - KUSHNER ,T. Od narození do smrti. Praha: Mladá Fronta, 2000.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet nutný ke zkoušce bude udělen na základě 80-ti procentní prezence a představení vlastního portfolia se závěry z jednotlivých seminářů. Ústní zkouška se skládá z prověření látky z přednášek a nastudované literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Přednášky z bioetiky představí základní vymezení a východiska tohoto oboru, přičemž kostru přednášek budou tvořit vybraná aktuální témata související s lékařsko-etickým pohledem na počátek života (smysl rodičovství, prenatální diagnostika, asistované oplodnění apod.), průběh života (dárcovství orgánů, genová terapie, výzkum na kmenových buňkách apod.) a konec života (eutanazie, péče o mrtvé tělo atd.). Na přednášky navazující seminář otevře dialog se studenty nad tématy přednášky.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty s aktuálními otázkami bioetiky. Student získá základní povědomí o nejnovějších poznatcích a dokáže o jednotlivých tématech bioetiky samostatně uvažovat.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Přednáška se zabývá vybranými etickými otázkami počátku, průběhu a konce života člověka. Zaměří se především na následná témata: 1. vymezení a východiska bioetiky, smysl rodičovství, problematika umělého přerušení těhotenství, prenatální diagnostika, antikoncepce, sterilizace, asistované oplodnění; 2. otázka transplantace a dárcovství orgánů, experimenty na zvířatech a člověku, problematičnost genová terapie a eugeniky, klonování a výzkum na kmenových buňkách, ambivalentní sexuální identita a změna pohlaví, zneužití medicíny ve státních ideologiích 3. etické aspekty konce života jako doprovázení lidí nevyléčitelně nemocných a umírajících, vztah k bolesti, utrpení a smrti, přerušení neúčinné léčby, problematická otázka eutanazie jako „asistovaná sebevražda“, péče o mrtvé tělo. Seminář z bioetiky formou dialogu se studenty prohloubí přeložená témata.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	MUNZAROVÁ, M. Eutanazie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky I., Smrt a umírání. Brno: MU, 2002. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky II., Aktuální etická problematika některých lékařských oborů. Brno: MU, 2000. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky IV., K etické problematice výzkumu za účasti lidských subjektů. Brno: MU, 2000. ONDOK, J. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005. ONDOK, J. Bioetika. Svitavy: Trinitas, 1999. PAYNE J. Klinická etika. Praha: Triton, 1992. THOMASMA D. C. - KUSHNER ,T. Od narození do smrti. Praha: Mladá Fronta, 2000.
Literatura doporučená studentům	MUNZAROVÁ, M. Eutanazie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky I., Smrt a umírání. Brno: MU, 2002. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky II., Aktuální etická problematika některých lékařských oborů. Brno: MU, 2000. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky IV., K etické problematice výzkumu za účasti lidských subjektů. Brno: MU, 2000. ONDOK, J. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005. ONDOK, J. Bioetika. Svitavy: Trinitas, 1999. PAYNE J. Klinická etika. Praha: Triton, 1992. THOMASMA D. C. - KUSHNER ,T. Od narození do smrti. Praha: Mladá Fronta, 2000.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet nutný ke zkoušce bude udělen na základě 80-ti procentní prezence a představení vlastního portfolia se závěry z jednotlivých seminářů. Ústní zkouška se skládá z prověření látky z přednášek a nastudované literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Přednášky z bioetiky představí základní vymezení a východiska tohoto oboru, přičemž kostru přednášek budou tvořit vybraná aktuální témata související s lékařsko-etickým pohledem na počátek života (smysl rodičovství, prenatální diagnostika, asistované oplodnění apod.), průběh života (dárcovství orgánů, genová terapie, výzkum na kmenových buňkách apod.) a konec života (eutanazie, péče o mrtvé tělo atd.). Na přednášky navazující seminář otevře dialog se studenty nad tématy přednášky.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty s aktuálními otázkami bioetiky. Student získá základní povědomí o nejnovějších poznatcích a dokáže o jednotlivých tématech bioetiky samostatně uvažovat.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Přednáška se zabývá vybranými etickými otázkami počátku, průběhu a konce života člověka. Zaměří se především na následná témata: 1. vymezení a východiska bioetiky, smysl rodičovství, problematika umělého přerušení těhotenství, prenatální diagnostika, antikoncepce, sterilizace, asistované oplodnění; 2. otázka transplantace a dárcovství orgánů, experimenty na zvířatech a člověku, problematičnost genová terapie a eugeniky, klonování a výzkum na kmenových buňkách, ambivalentní sexuální identita a změna pohlaví, zneužití medicíny ve státních ideologiích 3. etické aspekty konce života jako doprovázení lidí nevyléčitelně nemocných a umírajících, vztah k bolesti, utrpení a smrti, přerušení neúčinné léčby, problematická otázka eutanazie jako „asistovaná sebevražda“, péče o mrtvé tělo. Seminář z bioetiky formou dialogu se studenty prohloubí přeložená témata.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	MUNZAROVÁ, M. Eutanazie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky I., Smrt a umírání. Brno: MU, 2002. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky II., Aktuální etická problematika některých lékařských oborů. Brno: MU, 2000. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky IV., K etické problematice výzkumu za účasti lidských subjektů. Brno: MU, 2000. ONDOK, J. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005. ONDOK, J. Bioetika. Svitavy: Trinitas, 1999. PAYNE J. Klinická etika. Praha: Triton, 1992. THOMASMA D. C. - KUSHNER ,T. Od narození do smrti. Praha: Mladá Fronta, 2000.
Literatura doporučená studentům	MUNZAROVÁ, M. Eutanazie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky I., Smrt a umírání. Brno: MU, 2002. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky II., Aktuální etická problematika některých lékařských oborů. Brno: MU, 2000. MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky IV., K etické problematice výzkumu za účasti lidských subjektů. Brno: MU, 2000. ONDOK, J. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005. ONDOK, J. Bioetika. Svitavy: Trinitas, 1999. PAYNE J. Klinická etika. Praha: Triton, 1992. THOMASMA D. C. - KUSHNER ,T. Od narození do smrti. Praha: Mladá Fronta, 2000.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet nutný ke zkoušce bude udělen na základě 80-ti procentní prezence a představení vlastního portfolia se závěry z jednotlivých seminářů. Ústní zkouška se skládá z prověření látky z přednášek a nastudované literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Religionistika, teologie a ateismus. Víra a rozum v reflexi světa. Typologie náboženství. Neteistické systémy Východu. Teistické systémy Západu. Nová duchovní hnutí (kulty, sekty). Stát, církve a náboženské společnosti u nás.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představení náboženství jako integrální součásti lidských dějin, pochopení konstitutivních prvků významných duchovních proudů a seznámení se s problematikou tradičních a netradičních náboženství u nás.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	ÚVOD DO VĚDY O NÁBOŽENSTVÍ. Příčiny a smysl současného tázání se po podstatě a významu náboženství. Předběžné vymezení pojmů náboženství. Tradice českého religionistického výzkumu. NÁBOŽENSTVÍ JAKO PŘEDMĚT RELIGIONISTIKY. Religio. Člověk jako nositel náboženské víry. Víra náboženská a nenáboženská. Dogma. Víra a rozum. TYPOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ. Třídící hledisko geografické, etnografické, genetické, sociologické. Vymezení a odůvodnění našeho přístupu k dělení náboženství: náboženství kmenová, národní a světová (nadnárodní). BRÁHMANISMUS, HINDUISMUS, BUDDHISMUS. Védy. Učení o dharmě, karmě a reinkarnaci. Varny. Brahma, Višna, a Šiva. Hare Kršna. Sikhismus. Současná situace hinduismu. Životní osudy Buddhovy. Tripitaka. Čtyři vznešené pravdy buddhismu. Samsaré. Nirvána. Současná situace buddhismu. JUDAISMUS. Judaismus jako nejvýznamnější národní náboženství. Palestina, Kanaán, Izraelité. Diaspora. Tóra, Pentateuch. Základní tématická charakteristika starozákonních biblických knih. Židovská koncepce historického vývoje. Smlouva a její naplňování, resp. dodržování. VZNIK A FORMOVÁNÍ RANÉHO KŘESŤANSTVÍ. Významné inspirace při vzniku křesťanství: antika, gnose, judaismus. Základní tématická charakteristika novozákonních biblických knih. Problematika historické existence Ježíše. Eschatologie. Chiliasmus. Postupné formulování základního křesťanského dogmatu: vyznání apoštolské, nikajské, Athanasiovo. Arius a Athanasius. Edikt milánský. První křesťanské koncily - nikajský, cařihradský, chalcedonský. VÝVOJ KŘESŤANSTVÍ A KŘESŤANSKÉ CÍRKEVNÍ ORGANIZACE. Církev a stát. Vznik řeholních společností (řádů a kongregací). Vznik schizmatu. Vznik pravoslaví. Základní charakteristika pravoslaví, autokefální církve. REFORMACE. První (česká) reformace (zvl. Hus, Chelčický), snaha o náboženské a sociální reformy. Druhá (německo-švýcarská) reformace (Luther, Kalvín, Münzer, Zwingli). Reformační pojetí predestinace, boha, víry. Lutherství a kalvinismus. ISLÁM JAKO TŘETÍ NADNÁRODNÍ NÁBOŽENSTVÍ. Životní osudy Mohamedovy. Hidžra. Korán. Pět sloupů víry. Džíhád. Sunnité a šíité. Současný stav islámu. Islám: náboženství a politika. CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE. Charakteristika církví a náboženských společností registrovaných v České republice. Církevní literatura, nakladatelství, vydavatelství, tiskoviny. Církev a sdělovací prostředky. SEKTY. Obecná charakteristika a základní rysy sekt. Historie a současnost. Sekty v České republice.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Cesty k pramenům. 1971 Čapek, V.: Historie bible. 1990 Čtyři vyznání. 1951 Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení Eliade, M. - Culianu, I. P.: Slovník náboženství. 1993 Funda, O. A.: Křesťanství jev lidských dějin a kultury. 1992 Funda, O. A.: Víra bez vyznání. 1994 Heller, J. - Mrázek, M.: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. 1988 Holm, N. G.: Úvod do psychologie náboženství. 1998 Horyna, B.: Úvod do religionistiky. 1994 Judaismus, křesťanství, islám (H. Pavlincová a kol.). Praha, Mladá fronta 1993 Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. 1993 Lesný, V.: Buddhismus Nekvinda, L.: Tradiční náboženství u nás. 1999 Newman, J. - Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992 Pavlincová, H., Horyna, B.: Filosofie náboženství. pokus o typologii. 1999 Pertold, O.: Základy všeobecné vědy náboženské. 1920, 1947 Pertold, O.: Úvod do vědy náboženské. 1947 Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. 1982 Otto, R.: Posvátno. 1998 Ratzinger, J.: Úvod do křesťanství. 1991 Sadek, J. a kol.: Dějiny a kultura židovského náboženství. 1992 Sokol, J.: Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. 1993 Vojtíšek, Z.: Netradiční náboženství u nás. 1998, 1999 Zbavitel, D. (ed.): Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. 1964
Literatura doporučená studentům	Cesty k pramenům. 1971 Čapek, V.: Historie bible. 1990 Čtyři vyznání. 1951 Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení Eliade, M. - Culianu, I. P.: Slovník náboženství. 1993 Funda, O. A.: Křesťanství jev lidských dějin a kultury. 1992 Funda, O. A.: Víra bez vyznání. 1994 Heller, J. - Mrázek, M.: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. 1988 Holm, N. G.: Úvod do psychologie náboženství. 1998 Horyna, B.: Úvod do religionistiky. 1994 Judaismus, křesťanství, islám (H. Pavlincová a kol.). Praha, Mladá fronta 1993 Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. 1993 Lesný, V.: Buddhismus Nekvinda, L.: Tradiční náboženství u nás. 1999 Newman, J. - Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992 Pavlincová, H., Horyna, B.: Filosofie náboženství. pokus o typologii. 1999 Pertold, O.: Základy všeobecné vědy náboženské. 1920, 1947 Pertold, O.: Úvod do vědy náboženské. 1947 Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. 1982 Otto, R.: Posvátno. 1998 Ratzinger, J.: Úvod do křesťanství. 1991 Sadek, J. a kol.: Dějiny a kultura židovského náboženství. 1992 Sokol, J.: Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. 1993 Vojtíšek, Z.: Netradiční náboženství u nás. 1998, 1999 Zbavitel, D. (ed.): Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. 1964
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Dle instrukcí vyučujícího.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Mikoška Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium celoživotní: řízené konzultace 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium celoživotní: řízené konzultace 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Macek Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium celoživotní: řízené konzultace 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Macek Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium celoživotní: řízené konzultace 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Mikoška Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium celoživotní: řízené konzultace 3 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium celoživotní: řízené konzultace 4 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium celoživotní: řízené konzultace 3 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Mikoška Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium celoživotní: řízené konzultace 3 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium celoživotní: řízené konzultace 4 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Macek Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium celoživotní: řízené konzultace 3 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Macek Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium celoživotní: řízené konzultace 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sokolíčková Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium celoživotní: řízené konzultace 4 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	Předmět nemá zadán rozsah výuky
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Reformy v obecné církvi, Reformní hnutí římskokatolického duchovenstva 19. století, Cyrilometodějské hnutí, Katolická moderna, Antimodernistická přísaha, Jednota katolického duchovenstva, Ohnisko, Klub reformních kněží, Vznik CČS(H), Sněmy CČS(H), Postavy a směry v teologii CČSH, Správa a řízení CČSH.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Tonzar, D. - Vznik a vývoj novodobé husitské teologie a CČSH, Praha, Karolinum, 2002. Marek, P. - České schisma, Olomouc, Rosice, Gloria, 2000. Marek, P. - Červený, V. - Lach, J. - Od katolické moderny k českému církevnímu rozkolu, Rosice, Gloria, 2000. Marek, P. - Apologeté nebo kacíři, Rosice, Gloria, 1999. Daske, U. - Die Tschechoslovakische Hussitische Kirche in der Deutschland Theologischen Literatur und im Selbststzeugnissen, Frankfut am Main, Bern, New York, Paris, PETER LANG, 1987. Spisar, A. - Ideový vývoj CČS, Praha, Blahoslav, 1936. Kaňák, M. - Z dějin reformního úsilí českého duchovenstva, Blahoslav, 1951. Spisar, A. - Věrouka v duchu Církve českomoravské, Blahoslav, 1941. Spisar, A. - Věrouka v duchu Církve československé, Blahoslav 1945.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět CEDE1 se zaměřuje na vybrané kapitoly z českých dějin, nejedná se tedy o souvislý kurz. Smyslem je uvědomit si dějinné souvislosti, jejich příčiny, průběh a důsledky. Ukončení cyklu je na počátku novověku.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem je přiblížit studentům základní problémy českých dějin tak, abychom si uvědomili základní dějinné souvislosti od příchodu Slovanů na naše území až po vznik novověku.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Příchod Slovanů a vznik prvních států na našem území 2. Zápas o českou státnost 3. Čechy v době knížecí 4. Čechy v době přemyslovské 5. Proces feudalizace 6. Hospodářské proměny českého prostoru, kolonizace, hornické podnikání, měna 7. Čechy v době lucemburské 8. Husitská revoluce, její příčiny a důsledky 9. Problematika bezkráloví 10. Čechy za Jiřího z Poděbrad 11. Čechy v době jagelonské 12. Hospodaření šlechty ve vlastní režii 13. Habsburkové na českém trůně 14. Třicetiletá válka 15. Protireformace a hospodářský vývoj 16. Tereziánské reformy
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Čornej, P.: Dějiny zemí Koruny české I. Praha 1992 Harna, J.-Fišer, R.: Dějiny českých zemí I. Praha 1995 Hosák, L.: Nové československé dějiny. Praha 1947 Jirásko, L.: Církevní řády a kongregace v zemích českých. Praha 1991 Kadlec, J.: Přehled českých církevních dějin I. Praha 1991 Kalista, Zd.: stručné dějiny československé. Praha 1992 Kavka, F.: Příručka k dějinám Československa do roku 1648. Praha 1964 Kavka, F.: Dějiny Československa I-II. Praha 1965, 1971 Krofta, K.: Dějiny československé. Praha 1946 Marek, J.: České a československé dějiny I (do roku 1790). Praha 1991 Pekař, J.: Dějiny československé. Praha 1991 Petráň, J. a kol.: Dějiny Československa I (do roku 1648). Praha 1990 Purš, J.-Kropilák, A.: Přehled dějin Československa I/1. Praha 1980 Urban, O.: České a slovenské dějiny do roku 1918. Praha 1991
Literatura doporučená studentům	Čornej P., Dějiny zemí Koruny české I, Praha 1992 Kavka F., Příručka k dějinám Československa do roku l648, Praha 1964 Kavka F., Dějiny Československa I - II, Praha l965 , l971 Petráň J. a Kol., Dějiny Československa I (do roku l648), Praha 1990 Harna, J.-Fišer, R.: Dějiny českých zemí I. Praha 1995
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seminář si klade za cíl představit ruské náboženské myšlení autorů "stříbrného věku" ruského myšlení, tak i pozdějších filosofů a teologů ruského exilu okolo Bohosloveckého institutu sv. Sergeje v Paříži či žijících v sovětské diaspoře. Východní teologie, jak ji představovali ruští sledovaného období, bude analyzována na základě četby děl myslitelů jako Vladimír Solovjov, Pavel Florenskij, Sergej Bulgakov, Nikolaj Berďajev, Pavel Evdokimov, Vladimír Losskij či Alexander Meň.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seminář si klade za cíl představit ruské náboženské myšlení autorů "stříbrného věku" ruského myšlení, tak i pozdějších filosofů a teologů ruského exilu okolo Bohosloveckého institutu sv. Sergeje v Paříži či žijících v sovětské diaspoře. Východní teologie, jak ji představovali ruští sledovaného období, bude analyzována na základě četby děl myslitelů jako Vladimír Solovjov, Pavel Florenskij, Sergej Bulgakov, Nikolaj Berďajev, Pavel Evdokimov, Vladimír Losskij či Alexander Meň.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Jednotlivé hodiny semináře budou věnovány četbě a analýze vybraných děl uvedených v literatuře.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	SOLOVJEV, V. Tři rozhovory, Praha: Zvon, 1997; SOLOVJOV, V. Čtení o boholidství, Velehrad: Refugium, 2000; SOLOVJOV, V. Duchovní základy života, Velehrad: Refugium, 1996; SOLOVJOV, V. Filosofické základy komplexního vědění, Velehrad: Refugium, 2001; SOLOVJOV, V. Idea nadčlověka, Olomouc: Votobia, 1997; SOLOVJOV, V. Kritika abstraktních principů, Velehrad: Refugium, 2003; SOLOVJOV, V. Krize západní filozofie, Velehrad: Refugium, 2001; SOLOVJOV, V. Legenda o Antikristu, Velehrad: Refugium, 1996; SOLOVJOV, V. Ospravedlnění dobra, Velehrad: Refugium, 2002; SOLOVJOV, V. Teoretická filosofie, Velehrad: Refugium, 2006; SOLOVJOV, V. Vybrané spisy I., Velehrad: Refugium, 2007; BERDJAJEV, N. Vlastní životopis, Velehrad: Refugium, 2005; BERDJAJEV, N. Dostojevského pojetí světa, Praha: Oikoymenh, 2000; BERDJAJEV, N. Smysl dějin, Praha: ISE, 1995; BERDJAJEV, N. Filosofie svobody, I-II, Olomouc: Votobia, 2000; BULGAKOV, S. Nevěsta Beránkova, Velehrad: Refugium, 2004; BULGAKOV, S. Ideál hospodářský a sociální, Brno: Čsl. strana soc., 1919; EVDOKIMOV, P. Epochy duchovního života, Velehrad: Refugium 2002; FLORENSKIJ, P. Ikonostas, Brno: L. Marek, 2000; FLORENSKIJ, P. Sloup a opora pravdy, Velehrad: Refugium, 2003; FLORENSKIJ, P. Sůl země, Brno: Bonus Aurum, 1997; JAKOVENKO, B. Dějiny ruské filosofie, Praha: Slovanský institut, 1939; LOSSKIJ, N. Dějiny ruské filosofie, Velehrad: Refugium, 2004; LOSSKIJ, N. Filozofia intuitivismu, Poprad: Christiana, 2000; LOSSKIJ, N. Dostojevskij a jeho kresťanský svetonáhľad, V Liptovskom Sv. Mikuláši: Tranoscius, 1946; LOSSKIJ, V. Dogmatická teologie, Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1986; MEŃ, A. Rozbít led, Praha: Triáda, 2004; Velký inkvizitor, Nad textem F.M. Dostojevského, Velehrad: Refugium, 2000.
Literatura doporučená studentům	SOLOVJEV, V. Tři rozhovory, Praha: Zvon, 1997; SOLOVJOV, V. Čtení o boholidství, Velehrad: Refugium, 2000; SOLOVJOV, V. Duchovní základy života, Velehrad: Refugium, 1996; SOLOVJOV, V. Filosofické základy komplexního vědění, Velehrad: Refugium, 2001; SOLOVJOV, V. Idea nadčlověka, Olomouc: Votobia, 1997; SOLOVJOV, V. Kritika abstraktních principů, Velehrad: Refugium, 2003; SOLOVJOV, V. Krize západní filozofie, Velehrad: Refugium, 2001; SOLOVJOV, V. Legenda o Antikristu, Velehrad: Refugium, 1996; SOLOVJOV, V. Ospravedlnění dobra, Velehrad: Refugium, 2002; SOLOVJOV, V. Teoretická filosofie, Velehrad: Refugium, 2006; SOLOVJOV, V. Vybrané spisy I., Velehrad: Refugium, 2007; BERDJAJEV, N. Vlastní životopis, Velehrad: Refugium, 2005; BERDJAJEV, N. Dostojevského pojetí světa, Praha: Oikoymenh, 2000; BERDJAJEV, N. Smysl dějin, Praha: ISE, 1995; BERDJAJEV, N. Filosofie svobody, I-II, Olomouc: Votobia, 2000; BULGAKOV, S. Nevěsta Beránkova, Velehrad: Refugium, 2004; BULGAKOV, S. Ideál hospodářský a sociální, Brno: Čsl. strana soc., 1919; EVDOKIMOV, P. Epochy duchovního života, Velehrad: Refugium 2002; FLORENSKIJ, P. Ikonostas, Brno: L. Marek, 2000; FLORENSKIJ, P. Sloup a opora pravdy, Velehrad: Refugium, 2003; FLORENSKIJ, P. Sůl země, Brno: Bonus Aurum, 1997; JAKOVENKO, B. Dějiny ruské filosofie, Praha: Slovanský institut, 1939; LOSSKIJ, N. Dějiny ruské filosofie, Velehrad: Refugium, 2004; LOSSKIJ, N. Filozofia intuitivismu, Poprad: Christiana, 2000; LOSSKIJ, N. Dostojevskij a jeho kresťanský svetonáhľad, V Liptovskom Sv. Mikuláši: Tranoscius, 1946; LOSSKIJ, V. Dogmatická teologie, Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1986; MEŃ, A. Rozbít led, Praha: Triáda, 2004; Velký inkvizitor, Nad textem F.M. Dostojevského, Velehrad: Refugium, 2000.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast na semináři a vypracování referátu na zadané téma

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Truhlářová Zuzana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 120 hod. za semestr studium prezenční: seminář 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Dlouhodobá bloková praxe trvá 4 a více týdnů v zařízení a student je přítomen na pracovišti denně. Tato praxe je vhodná v lůžkových zařízeních, ve stacionářích, azylových domech apod. Předpokládá se, že student bude mít možnost stanovit a naplnit náročné cíle učení: důkladně poznat určitý typ pracoviště, jeho cíle, strukturu, způsob fungování, vzájemné vztahy, týmovou spolupráci a dokáže identifikovat svoji úlohu v týmu. Má možnost aplikovat teoretické poznatky do praxe, zapojit se do řešení případů a hledat další nové možnosti. Pozná různé role sociálního pracovníka - podílí se na vedení dokumentace, je schopen sepsat anamnézu, navázat styk s jinými organizacemi, orientovat se v potřebách klientů. Naučí se sociálním dovednostem při jednání s klientem: posoudí vhodnost přístupu ke klientovi, účinně komunikuje s klientem, vyšetří jeho potřeby a stanoví plán pomoci, podporuje klientova práva, samostatnost a rozhodování. Tato forma praxe je vhodná pro druhý a třetí ročník.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit se s rozmanitými institucemi poskytujícími sociální služby a jejich činnostmi v kontextu sociální práce. · Aplikovat znalosti a dovednosti v praxi. · Dovednost reflektovaného sociálního šetření. · Komunikovat s klientem, kriticky analyzovat komunikaci sociálních pracovníků (navázat kontakt, vyjasnit metarovinu definice situace, hledat zakázku, plánovat, kontrolovat, hodnotit, ukončovat kontakt) včetně neverbální komunikace. · Reflektovat sociální situaci a její vývoj (analýza potřeb klienta, analýza potřeb sociálního prostředí a společnosti, analýza zdrojů, evaluace). · Dodržovat etické standardy profese. Přemýšlet o etických dilematech. · Reflektovat profesionální hranice. · Orientovat se v organizaci a kriticky evaluovat kvalitu sociálních služeb. · Vedení sociální agendy. Reflexe její návaznosti na požadavky donátorů, potřeby klientů a organizace samé. · Naučit se naplánovat a realizovat sociální projekt včetně finančních garancí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Probíhá 4 týdny v jednom zařízení Typy zařízení: dle osobní preference studenta – státní i nestátní sociální péče/ ústavní, stacionáře, státní správa, vazební věznice, azylovédomy, chráněné dílny, domy na půl cesty a další/ Návaznost na výuku: MPS, právo, psychologie, etika, pedagogika, zdravotní nauky, korespondence, práce s počítačem Základní předpoklady: Výběr osvojované kompetence, stanovení kritériíCíle učení: 1. Seznámení se s organizací a se specifikou práce v daném zařízení - seznámení se s týmem pracovníků - aktivita studentů 2. Samostatná práce studenta pod supervizí - samostatné rozbory situace pod vedením konzultanta - samostatná aktivita studenta v při plnění úkolů v organizaci - týmová spolupráce- návrh dalšího osobního rozvoje 3. Naučit se pracovat s materiály o klientovi / práce s vlastními poznatky, vyhodnocení zprostředkovaných informací,vedení anamnézy, kazuistika/ Organizace supervize: - úvodní skupinová – příprava na praxi - individuální supervize před vstupem na praxi - supervize na pracovišti – týmová supervizor,konzultant a student - závěrečná skupinová ve škole
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HAVRDOVÁ,Z.: Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995 TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997 HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 19
Literatura doporučená studentům	HAVRDOVÁ,Z.: Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995 TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997 HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Kritéria hodnocení: samostatně zpracované portfolio, závěrečná práce, zápis o supervizi, návrh projektu apod.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pp - písemná, praktická a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: řízené konzultace 1 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Cíl a anotace kursu: I.cíl Nalézt odpověď na otázky: Co církve od sebe odděluje?, Co mají církve shodné?, Proč vznikla církev? Proč vznikají stále nové církve? Seznámit studenty s historickým vývojem vzniku církve Vyložit vznik jednotlivých církevních denominací a jejich rozdíly Seznámit studenty s ekumenickým hnutím - KEK, SRC, valná shromáždění II. Anotace ekumenismus vývoj a historie ekumenismu KEK, SRC, Valná shromáždění SRC, další ekumenické výbory Uvedení do problematiky typologie jednotlivých církví. Sledování historického vývoje církví a tzv. církevního stromu Jednotlivé denominační proudy a jejich teologie, liturgie, řád a právo ... : a) katolicismus, b) pravoslaví, c) protestantismus - reformovaní, d) anglikanismus, e) nechalcedonské církve, f) jiní Významné církve katolické, jejich teologie, liturgie, řád a právo, zřízení - celosvětové Významné církve pravoslavné ... Významné církve evangelické ... Významné církve - jiné... Církve v ČR - katolické, evangelické, husitská a další
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Absolvent kurzu získá základní přehled o vzniku, historickém vývoji, teologii, struktuře a systému řízení křesťanských církví. Zejména církví katolických, pravoslavných, evangelických, zejm. církve římskokatolické, autokefálních cíkví pravoslavných, starokatolické, anglikánské (episkopální), presbyterní, ale také např. církví v ČR (CČSH, CČE, AC, A7D, SECAV).
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Hník - Dnešní stav ekumenického hnutí, NR 1947, s. 193 - 210 - Účast CČS při snahách o sjednocení křesťanských církví, in: Duchovní ideály CČS, 1934, s. 271 - 308. - Křesťanství a dnešní svět, 1934 - Světový svaz pro svobodné křesťanství a náboženskou svobodu, in: Duchovní ideály CČS, 1934, s. 299 - 308. Kovářová - Církve a otázky dneška, Blahoslav 1934, s. 129. Rutrle - Ekumenické křesťanství v životě církve, 1948 - Podmínky ekumenické praxe, NR 1947, s. 247 - 287 Salajka - Český ekumenismus, 1976 - Církev v ekumenickém rozhovoru, 1971 - Pracovní program v SRC, ThR 1976, s. 146-152 - Ekumenické kapitoly, 1970 Sázava - Nad dosavadními výsledky konvergenčního procesu BEM, ThR 1991, 26n Spisar - Křesťanský ekumenismus a CČS z hlediska zásadního, NR 1947. s. 240 - 260. Die Kirchen und die moderne Wirtschaftsgestaltung, Genf 1931 Soziale Programme der Kirchen und freier religiosen Organisation, Zurich 1930 Ecumenical Handbook of the Churches of Christ, Berlin 1927 ad. Heyer, F.: Konfessionskunde, Walter de Gruyter - Berlin - New York 1977. Handbook of Denomination in the United States, New York 1954 - 1989. Working together with Him, edited by Robin Gurney, Conference of European Churches, United Kingdom, 1997, etc.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Christianizační proces jako nástroj prosazení nové ideologie a státotvorný prvek. Specifikace střední Evropy, tj. Čech, Polska, Uher a pobaltských Slovanů, Litva. První středoevropští světci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Pochopení základních principů christianizačního procesu v 7.-9. století ve střední Evropě.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Okruhy: Základní principy christianizačního procesu v 7. – 9. století Čechy: 1. Předvelkomoravské období 2. Velká Morava 3. Český stát - počátky 4. Budování církevní struktury 5. Zápas s pohanskými přežitky Uhry: 1. Maďaři a formy christianizace 2. Role sv. Vojtěcha 3. Formování uherského státu a sv. Štěpán Polsko: 1. Christianizace v Polsku a český stát 2. Vlivy české církve, sv. Vojtěch, Slavníkovci 3. Formování církevní správy (Hnězdno) Pobaltští Slované 1. Rozdíly v procesu christianizace 2. Snahy o zformování států
Literatura, na níž je předmět vystavěn	České země v raném středověku. Praha, 2006. KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 1, Řím 1987. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. a II. Praha, 2002, 2006. Střed Evropy okolo roku 1000. Praha, 2002. TŘEŠTÍK, Dušan. Vznik Velké Moravy. Praha, 2001. TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Praha, 1997.
Literatura doporučená studentům	MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. a II. Praha, 2002, 2006. České země v raném středověku. Praha, 2006.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Polehla Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět se snaží o představení toho, jak se různé filozofické a ideové koncepty odrážejí ve velkých dílech evropské literatury.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představit ideovou dimenzi vybraných významných děl evropské literatury.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- Seneca - Dante - Shakespeare - Pascal - Dostojevskij
Literatura, na níž je předmět vystavěn	GUARDINI, R.: Křesťanské vědomí. Studie o Pascalovi. Brno : Dobromysl : Studio Contrast, 1998. ČERNÝ, V.: Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti, 1.-3. Jinočany: Nakladatelství H&H, 1996 - 2005. ČULÍK, J.: Graham Greene – básník trapnosti. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. ECO, U.: Umění a krása ve středověké estetice. Praha: Argo, 1998. HEER, F.: Duchovní dějiny Evropy, Praha : Vyšehrad, 2000. KAUTMAN, F.: Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha : Rozmluvy, 1992. KALISTA, Z.: Tvář baroka. Praha: SPN, 1992. LE FORT, Gertrud v.: Věčná žena. Praha : Vyšehrad, 1990.
Literatura doporučená studentům	GUARDINI, R.: Křesťanské vědomí. Studie o Pascalovi. Brno : Dobromysl : Studio Contrast, 1998. ČERNÝ, V.: Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti, 1.-3. Jinočany: Nakladatelství H&H, 1996 - 2005. ČULÍK, J.: Graham Greene – básník trapnosti. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. ECO, U.: Umění a krása ve středověké estetice. Praha: Argo, 1998. HEER, F.: Duchovní dějiny Evropy, Praha : Vyšehrad, 2000. KAUTMAN, F.: Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha : Rozmluvy, 1992. KALISTA, Z.: Tvář baroka. Praha: SPN, 1992. LE FORT, Gertrud v.: Věčná žena. Praha : Vyšehrad, 1990. VILLARI, R.: Barokní člověk a jeho svět. Praha : Vyšehrad, 2004. LE GOFF, J.: Středověký člověk a jeho svět. Praha : Vyšehrad, 2003. .
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	75% prezence, aktivní účast

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	V rámci tohoto kurzu bude student uveden pro problematiky historie charitativní péče a sociální politiky v prostředí západní civilizace se zvláštním přihlédnutím k dějinám českých zemí. Seznámí s proměnami péče o sociálně potřebné a rolí, kterou tu sehrávala rodina, příbuzenstvo, sousedská pospolitost, obec a město, církev a řeholní řády, náboženská bratrstva a konečně stát a neziskové organizace.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	V rámci tohoto kurzu bude student uveden pro problematiky historie charitativní péče a sociální politiky v prostředí západní civilizace se zvláštním přihlédnutím k dějinám českých zemí. Seznámí s proměnami péče o sociálně potřebné a rolí, kterou tu sehrávala rodina, příbuzenstvo, sousedská pospolitost, obec a město, církev a řeholní řády, náboženská bratrstva a konečně stát a neziskové organizace.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	-péče o potřebné v antických dějinách a v židovské prostředí -první instituce sociální a charitní péče v ranném křesťanství -ranný středověk a almužna jako nástroj sebezdokonalení dárce -středověké špitály a útulky, jejich zrod a poslání ve středověkém městě -veřejný dohled nad sociální péčí v ranném novověku -protoindustrializace a industrializace a jejich dopad na sociální proměny společnosti -fenomén ženských řeholních kongregací a jejich role při budování moderní sítě sociálních zařízení -stát a město přejímají od církve a rodiny hlavní roli při financování a vedení charitativních zařízení -počátky budování státní sociální péče v druhé polovině 19. století -dějiny sociální politiky Rakousko-uherské monarchie -dějiny sociální politiky první Československé republiky a protektorátu Čechy a Morava -sociální politika v době komunistické vlády ve východním bloku -rozvoj sociálního státu v západní Evropě
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Praha: Libri, 2002. DUBEN, R. Stát blahobytu. Praha: VŠE, 1994. VLČEK, P. - SOMMER, P. – FOLTÝN, D. (ed.) Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. MACEK, J. Jagellonský věk v českých zemích III. Praha: Academia, 2008. PETRÁČEK, T. Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. K poznání hospodářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí. Praha: FF UK, 2003. RHEINHEIMER, M. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003. SVOBODNÝ, P. - HLAVÁČKOVÁ, L. Pražské špitály a nemocnice. Praha: NLN, 1999. MUSIL, L. (Ed.) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Doplněk, 1996.
Literatura doporučená studentům	BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Praha: Libri, 2002. DUBEN, R. Stát blahobytu. Praha: VŠE, 1994. VLČEK, P. - SOMMER, P. – FOLTÝN, D. (ed.) Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. MACEK, J. Jagellonský věk v českých zemích III. Praha: Academia, 2008. PETRÁČEK, T. Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. K poznání hospodářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí. Praha: FF UK, 2003. RHEINHEIMER, M. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003. SVOBODNÝ, P. - HLAVÁČKOVÁ, L. Pražské špitály a nemocnice. Praha: NLN, 1999. MUSIL, L. (Ed.) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Doplněk, 1996.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Stašová Leona
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje se základními pojmy demografie, orientuje v používaných demografických ukazatelích a umožňuje porozumět současnému demografickému vývoji ve zřejmé souvislosti s problematikou sociální práce.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty se základními demografickými pojmy, současným demografickým vývojem a metodami demografické analýzy.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod do demografie - definice pojmu, vymezení předmětu, společenský význam disciplíny, vnitřní struktura demografie, demografická literatura. 2. Historie demografie - vývoj demografického myšlení, česká demografie, historie sčítání lidu a evidence přirozené měny. 3. Demografické ukazatele - míry, kvocienty, čas v demografii, Lexisův diagram. 4. Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku, národnostní, sociální, ekonomická a vzdělanostní struktura, struktura obyvatelstva podle náboženského vyznání. 5. Prostorová struktura obyvatelstva, migrace. 6. Demografická analýza - úmrtnost. 7. Demografická analýza - sňatečnost, rozvodovost. 8. Demografická analýza - plodnost, porodnost,potratovost. 9. Celkové charakteristiky přirozené reprodukce.10. Demografické odhady a projekce. 11. Populační teorie a politika, demografická revoluce, druhý demografický přechod. 12. Světový populační vývoj. 13. Demografie České republiky a její postavení ve světovém populačním vývoji. 14. Vybrané otázky demografie romské populace, některé demografické souvislosti onemocnění AIDS a zdravotního postižení
Literatura, na níž je předmět vystavěn	1. KALIBOVÁ, Květa. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 54 s. ISBN 80-7184-428-4 2. PAVLÍK, Zdeněk, RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka, ŠUBRTOVÁ, Alena. Základy demografie. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. 732 s. ISBN neuv. 3. ŠOTKOVSKÝ, Ivan. Úvod do studia demografie. 1. vyd. Ostrava: Technická univerzita, 1996. 158 s. ISBN 80-7078-327-3 4. VALLIN, Jaques. Světové obyvatelstvo. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 147 s. ISBN 80-200-0437-85. časopis Demografie
Literatura doporučená studentům	Demografie (ne)jen pro demografy. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 128 s. ISBN 80-85850-30-32. LIBROVÁ, Hana, PAVLÍK, Zdeněk. Vybrané kapitoly z demografie. 1. vyd. Brno: 1981. s. ISBN neuv.3. ROUBÍČEK, Vladimír. Úvod od demografie. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 350 s. ISBN 80-85963-43-44. SRB, Vladimír, KUČERA, Milan, RUŽIČKA, Ladislav. Demografie. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1971. 611 s. ISBN neuv. SÝKOROVÁ, Dana. Úvod do demografie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1991. 57 s. 80-7067-984-06. VESELÁ, Jana. Demografie. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997. 128 s. ISBN 80-7041-745-5
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet je studentům udělován při splnění následujících podmínek:průběžné plnění úkolů zadaných na seminářizpracování seminární práce k vybrané problematice v rozsahu 6 - 8 stran textu.Zkouška probíhá písemnou a ústní formou. Tematickými okruhy jsou body osnovy předmětu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Vítková Marcela
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje se základními pojmy demografie, orientuje v používaných demografických ukazatelích a umožňuje porozumět současnému demografickému vývoji ve zřejmé souvislosti s problematikou sociální práce.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty se základními demografickými pojmy, současným demografickým vývojem a metodami demografické analýzy.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod do demografie - definice pojmu, vymezení předmětu, společenský význam disciplíny, vnitřní struktura demografie, demografická literatura. 2. Historie demografie - vývoj demografického myšlení, česká demografie, historie sčítání lidu a evidence přirozené měny. 3. Demografické ukazatele - míry, kvocienty, čas v demografii, Lexisův diagram. 4. Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku, národnostní, sociální, ekonomická a vzdělanostní struktura, struktura obyvatelstva podle náboženského vyznání. 5. Prostorová struktura obyvatelstva, migrace. 6. Demografická analýza - úmrtnost. 7. Demografická analýza - sňatečnost, rozvodovost. 8. Demografická analýza - plodnost, porodnost,potratovost. 9. Celkové charakteristiky přirozené reprodukce.10. Demografické odhady a projekce. 11. Populační teorie a politika, demografická revoluce, druhý demografický přechod. 12. Světový populační vývoj. 13. Demografie České republiky a její postavení ve světovém populačním vývoji. 14. Vybrané otázky demografie romské populace, některé demografické souvislosti onemocnění AIDS a zdravotního postižení
Literatura, na níž je předmět vystavěn	1. KALIBOVÁ, Květa. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 54 s. ISBN 80-7184-428-4 2. PAVLÍK, Zdeněk, RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka, ŠUBRTOVÁ, Alena. Základy demografie. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. 732 s. ISBN neuv. 3. ŠOTKOVSKÝ, Ivan. Úvod do studia demografie. 1. vyd. Ostrava: Technická univerzita, 1996. 158 s. ISBN 80-7078-327-3 4. VALLIN, Jaques. Světové obyvatelstvo. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 147 s. ISBN 80-200-0437-85. časopis Demografie
Literatura doporučená studentům	Demografie (ne)jen pro demografy. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 128 s. ISBN 80-85850-30-32. LIBROVÁ, Hana, PAVLÍK, Zdeněk. Vybrané kapitoly z demografie. 1. vyd. Brno: 1981. s. ISBN neuv.3. ROUBÍČEK, Vladimír. Úvod od demografie. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 350 s. ISBN 80-85963-43-44. SRB, Vladimír, KUČERA, Milan, RUŽIČKA, Ladislav. Demografie. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1971. 611 s. ISBN neuv. SÝKOROVÁ, Dana. Úvod do demografie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1991. 57 s. 80-7067-984-06. VESELÁ, Jana. Demografie. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997. 128 s. ISBN 80-7041-745-5
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet je studentům udělován při splnění následujících podmínek:průběžné plnění úkolů zadaných na seminářizpracování seminární práce k vybrané problematice v rozsahu 6 - 8 stran textu.Zkouška probíhá písemnou a ústní formou. Tematickými okruhy jsou body osnovy předmětu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	V rámci tohoto kurzu bude student uveden pro problematiky historie charitativní péče a sociální politiky v prostředí západní civilizace se zvláštním přihlédnutím k dějinám českých zemí. Seznámí s proměnami péče o sociálně potřebné a rolí, kterou tu sehrávala rodina, příbuzenstvo, sousedská pospolitost, obec a město, církev a řeholní řády, náboženská bratrstva a konečně stát a neziskové organizace.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	V rámci tohoto kurzu bude student uveden pro problematiky historie charitativní péče a sociální politiky v prostředí západní civilizace se zvláštním přihlédnutím k dějinám českých zemí. Seznámí s proměnami péče o sociálně potřebné a rolí, kterou tu sehrávala rodina, příbuzenstvo, sousedská pospolitost, obec a město, církev a řeholní řády, náboženská bratrstva a konečně stát a neziskové organizace.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	-péče o potřebné v antických dějinách a v židovské prostředí -první instituce sociální a charitní péče v ranném křesťanství -ranný středověk a almužna jako nástroj sebezdokonalení dárce -středověké špitály a útulky, jejich zrod a poslání ve středověkém městě -veřejný dohled nad sociální péčí v ranném novověku -protoindustrializace a industrializace a jejich dopad na sociální proměny společnosti -fenomén ženských řeholních kongregací a jejich role při budování moderní sítě sociálních zařízení -stát a město přejímají od církve a rodiny hlavní roli při financování a vedení charitativních zařízení -počátky budování státní sociální péče v druhé polovině 19. století -dějiny sociální politiky Rakousko-uherské monarchie -dějiny sociální politiky první Československé republiky a protektorátu Čechy a Morava -sociální politika v době komunistické vlády ve východním bloku -rozvoj sociálního státu v západní Evropě
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Praha: Libri, 2002. DUBEN, R. Stát blahobytu. Praha: VŠE, 1994. VLČEK, P. - SOMMER, P. – FOLTÝN, D. (ed.) Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. MACEK, J. Jagellonský věk v českých zemích III. Praha: Academia, 2008. PETRÁČEK, T. Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. K poznání hospodářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí. Praha: FF UK, 2003. RHEINHEIMER, M. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003. SVOBODNÝ, P. - HLAVÁČKOVÁ, L. Pražské špitály a nemocnice. Praha: NLN, 1999. MUSIL, L. (Ed.) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Doplněk, 1996.
Literatura doporučená studentům	BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Praha: Libri, 2002. DUBEN, R. Stát blahobytu. Praha: VŠE, 1994. VLČEK, P. - SOMMER, P. – FOLTÝN, D. (ed.) Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. MACEK, J. Jagellonský věk v českých zemích III. Praha: Academia, 2008. PETRÁČEK, T. Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. K poznání hospodářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí. Praha: FF UK, 2003. RHEINHEIMER, M. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003. SVOBODNÝ, P. - HLAVÁČKOVÁ, L. Pražské špitály a nemocnice. Praha: NLN, 1999. MUSIL, L. (Ed.) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Doplněk, 1996.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	V rámci tohoto kurzu bude student uveden pro problematiky historie charitativní péče a sociální politiky v prostředí západní civilizace se zvláštním přihlédnutím k dějinám českých zemí. Seznámí s proměnami péče o sociálně potřebné a rolí, kterou tu sehrávala rodina, příbuzenstvo, sousedská pospolitost, obec a město, církev a řeholní řády, náboženská bratrstva a konečně stát a neziskové organizace.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	V rámci tohoto kurzu bude student uveden pro problematiky historie charitativní péče a sociální politiky v prostředí západní civilizace se zvláštním přihlédnutím k dějinám českých zemí. Seznámí s proměnami péče o sociálně potřebné a rolí, kterou tu sehrávala rodina, příbuzenstvo, sousedská pospolitost, obec a město, církev a řeholní řády, náboženská bratrstva a konečně stát a neziskové organizace.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	-péče o potřebné v antických dějinách a v židovské prostředí -první instituce sociální a charitní péče v ranném křesťanství -ranný středověk a almužna jako nástroj sebezdokonalení dárce -středověké špitály a útulky, jejich zrod a poslání ve středověkém městě -veřejný dohled nad sociální péčí v ranném novověku -protoindustrializace a industrializace a jejich dopad na sociální proměny společnosti -fenomén ženských řeholních kongregací a jejich role při budování moderní sítě sociálních zařízení -stát a město přejímají od církve a rodiny hlavní roli při financování a vedení charitativních zařízení -počátky budování státní sociální péče v druhé polovině 19. století -dějiny sociální politiky Rakousko-uherské monarchie -dějiny sociální politiky první Československé republiky a protektorátu Čechy a Morava -sociální politika v době komunistické vlády ve východním bloku -rozvoj sociálního státu v západní Evropě
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Praha: Libri, 2002. DUBEN, R. Stát blahobytu. Praha: VŠE, 1994. VLČEK, P. - SOMMER, P. – FOLTÝN, D. (ed.) Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. MACEK, J. Jagellonský věk v českých zemích III. Praha: Academia, 2008. PETRÁČEK, T. Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. K poznání hospodářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí. Praha: FF UK, 2003. RHEINHEIMER, M. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003. SVOBODNÝ, P. - HLAVÁČKOVÁ, L. Pražské špitály a nemocnice. Praha: NLN, 1999. MUSIL, L. (Ed.) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Doplněk, 1996.
Literatura doporučená studentům	BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Praha: Libri, 2002. DUBEN, R. Stát blahobytu. Praha: VŠE, 1994. VLČEK, P. - SOMMER, P. – FOLTÝN, D. (ed.) Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. MACEK, J. Jagellonský věk v českých zemích III. Praha: Academia, 2008. PETRÁČEK, T. Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. K poznání hospodářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí. Praha: FF UK, 2003. RHEINHEIMER, M. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003. SVOBODNÝ, P. - HLAVÁČKOVÁ, L. Pražské špitály a nemocnice. Praha: NLN, 1999. MUSIL, L. (Ed.) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Doplněk, 1996.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Christianizační proces jako nástroj prosazení nové ideologie a státotvorný prvek. Specifikace střední Evropy, tj. Čech, Polska, Uher a pobaltských Slovanů, Litva. První středoevropští světci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Pochopení základních principů christianizačního procesu v 7.-9. století ve střední Evropě.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Okruhy: Základní principy christianizačního procesu v 7. – 9. století Čechy: 1. Předvelkomoravské období 2. Velká Morava 3. Český stát - počátky 4. Budování církevní struktury 5. Zápas s pohanskými přežitky Uhry: 1. Maďaři a formy christianizace 2. Role sv. Vojtěcha 3. Formování uherského státu a sv. Štěpán Polsko: 1. Christianizace v Polsku a český stát 2. Vlivy české církve, sv. Vojtěch, Slavníkovci 3. Formování církevní správy (Hnězdno) Pobaltští Slované 1. Rozdíly v procesu christianizace 2. Snahy o zformování států
Literatura, na níž je předmět vystavěn	České země v raném středověku. Praha, 2006. KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 1, Řím 1987. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. a II. Praha, 2002, 2006. Střed Evropy okolo roku 1000. Praha, 2002. TŘEŠTÍK, Dušan. Vznik Velké Moravy. Praha, 2001. TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Praha, 1997.
Literatura doporučená studentům	MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. a II. Praha, 2002, 2006. České země v raném středověku. Praha, 2006.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Nikl Jiří
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět představuje na základě systematické reflexe výchozích témat víry nauku církve. Zkoumá se vnitřní souvislost a návaznost různých výpovědí víry, které vycházejí ze zjevení Boha jako Otce Ježíše Krista a ze zjevení Krista jako jeho Syna. Je uspořádaným a metodickým výkladem skutečnosti sebesdílení Trojjediného Boha člověku. Ve své první části se předmět zaměřuje na problematiku teologického poznání a systematicky reflektuje nauku o stvoření.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je: a) poskytnout seznámení s disciplínou dogmatické teologie, s její definicí, rozčleněním a s jejími hermeneutickými postupy b) seznámit se základy teologie stvoření, tj. systematicky reflektovat víru ve stvoření a v Boha jako Stvořitele, a tím umožnit vhled do těchto pravd víry a zprostředkovat osvojení jejich předávání.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- Teologie v kontextu křesťanské víry – vyznávání a praxe - Teologie jako věda - Dogmatická teologie, definice, struktura. - Metody a prameny dogmatické teologie - Teologické poznání - Bible o stvoření, kosmologie knihy Genesis, Iz 40-55, - mudroslovná literatura, - NZ –„skrze něho a pro Něho všechno je stvořeno.“ - Interpretace stvoření v době patristiky – Tertullian, sv. Irenej, Augustin. - Středověká interpretace – sv.Tomáš Akvinský. - Osvícenství a moderní doba. - Stvoření v současné teologii. - Otázka zla. - Stvoření a vztah teologie a vědy.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	DUKA, D. Úvod do teologie. 1. vyd. Praha: Krystal, 1998, 108 s. POSPÍŠIL, C. V. Hermeneutika mystéria. Struktury myšlení v dogmatické teologii. 1. vyd. Praha: Krystal, 2005, 242 s. ISBN 80-85929-77-5. RAHNER, K; VORGRIMLER, H. Teologický slovník. dotisk 1. vyd. Praha : Zvon, 1996, 439 s. ISBN 80-7113-212-8. SEYBOLD, M. Svět jako Boží stvoření. In Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník č. 7. Praha: Křesťanská akademie : 1993, s. 47 – 57.
Literatura doporučená studentům	DACÍK, R. M. Úvod do teologie. Slunce Vysočiny, 1991, 66 s. Dokumenty prvního vatikánského koncilu. 1. vyd. Praha : Krystal, 2006, 101 s. ISBN 80-85929-85-6. Dokumenty II. Vatikánského koncilu. 1. vyd. Praha : Zvon, 1995, 603 s. ISBN 80-7113-089-3. KASPER, W. Uvedení do víry. 2. české vyd. Svitavy : Trinitas, 2003, 151 s. ISBN80-86036-69-3. KRAFT, H. Slovník starokřesťanské literatury. 1. české vyd. Kostelní Vydří : KN, 2005, 319 s. ISBN 80-7192-516-0. ŠANDEROVÁ, J. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005, 209 s. ISBN 80-86429-40-7. Výklad Bible v církvi. Dokument Papežské biblické komise z 15. dubna 1993. 1. vyd. Praha : ZVON, 1996, 109 s. ISBN 80-7113-156-3. GROSSI, V; SINISCALCO, P. Křesťanský život v prvních staletích. Brno : CDK, 1995, 239 s. ISBN 80-85959-04-6. JOURNET, Ch. Zlo. 1. vyd. Praha : Krystal, 1998, 267 s. ISBN 85929-24-4. VÁCHA, M. O. Návrat ke Stromu života. 1. vyd. Brno : Cesta, 2005, 166 s. ISBN 80-7295-080-0.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zkouška prověřuje znalost probírané látky, studijních materiálů a literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Dogmatická teologie zkoumá vnitřní souvislost a návaznost různých výpovědí víry, které vycházejí ze zjevení Boha jako Otce Ježíše Krista a ze zjevení Krista jako jeho Syna. Je uspořádaným a metodickým výkladem skutečnosti sebesdílení Trojjediného Boha člověku. Ve své druhé části se předmět věnuje teologické nauce o původu a určení člověka Bohem (teologická antropologie) a nauce o milosti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je: a) seznámit se základy teologické antropologie, tj. systematicky reflektovat víru v nadpřirozené určení člověka Trojjediným Bohem b) seznámit se základy nauky o milosti, tj. systematicky reflektovat víru ve svobodný příklon Boha k člověku a v jeho povolání k životnímu společenství v Duchu svatém
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Teologická antropologie: a) člověk v poselství Starého zákona - člověk ve světle Smlouvy (povolaný ke vztahu s Bohem; nový způsob bytí; závaznost Smlouvy; znamení Smlouvy a zaslíbení) - univerzální dosah Smlouvy a člověk jako stvoření - člověk narušený hříchem b) člověk v poselství Nového zákona - člověk jako adresát zvěsti o Božím království; naplnění stvořitelské aktivity Boží v Ježíšově díle - spojení člověka s Ježíšem a jeho nový stav před Bohem - ospravedlnění člověka v Kristu a jeho přijetí do stavu Božích dětí - společenství v Kristu c) člověk v patristickém myšlení - člověk jako obraz Boží (obraz Obrazu) - rekapitulace lidství v Kristu - člověk jako imago Trinitatis - předurčení člověka d) scholastické učení o člověku e) pojetí člověka v křesťanském novověku f) systematické rozvinutí Nauka o milosti: a) téma milosti ve Starém a Novém zákoně b) milost v patristickém myšlení c) nauka sv. Augustina d) scholastické pojetí milosti e) kontroverze s reformací a učení tridentského koncilu f) spory o milost v křesťanském novověku g) systematické rozvinutí
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994. BERKHOF L., Dějiny dogmatu, Návrat domů, Praha 2003. BIFFI G., Kristocentrismus, Praha 1996. BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001. JAN PAVEL II., Dominum et Vivificantem, encyklika z 18. 5. 1986, Praha 1997. JAN PAVEL II, Redemptoris missio, encyklika ze 7. 12. 1990, Praha 1994. JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990. JOURNET, Ch. Zlo. 1. vyd. Praha : Krystal, 1998, 267 s. ISBN 85929-24-4. KASPER W., Jesus der Christus, Mainz 1974. KASPER W., Teologie – součást naší doby, Praha 1994. KASPER W., Uvedení do víry, Svitavy 2003. KOL., Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník přednášek ČKA, Praha 1993. KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995. LACUGNA, C. M. Trojiční tajemství Boha. In Systematická teologie I. Římskokatolická perspektiva. Brno : CDK, 1996, s. 167 – 210. LOSSKY V., Dogmatická teologie, Praha 1994. LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991. LEV XIII., Divinum illud munus, encyklika z r. 1897, Praha 1998. MÜLLER, G. L.: Katholische Dogmatik. 5. Auflage. Freiburg in Br: Herder, 2003. NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Krystal, Praha 2003. OTT L., Grundriss der Dogmatik, Freiburg – Basel – Wien 1965. PANIKKAR R., Trojice. O mystické sounáležitosti mezi lidmi, Cesta, Brno 1998. PAPEŽSKÁ BIBLICKÁ KOMISE, Bible a christologie, Dokument z r. 1984. Praha 1999. PESCH O. H., Druhý vatikánský koncil, Praha 1996. POSPÍŠIL, C. V. Hermeneutika mystéria. Struktury myšlení v dogmatické teologii. 1. vyd. Praha: Krystal, 2005, 242 s. ISBN 80-85929-77-5. POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999. POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi. Náčrt trinitární teologie. 1. vyd. Praha : Krystal, 2007, 590 s. ISBN 978-80-85929-99-7. POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 3. rozšíř. vyd. Praha : Krystal, 2006, 415 s. ISBN 80-85929-80-5. POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000. RAHNER, K; VORGRIMLER, H. Teologický slovník. dotisk 1. vyd. Praha : Zvon, 1996, 439 s. ISBN 80-7113-212-8. Výklad Bible v církvi. Dokument Papežské biblické komise z 15. dubna 1993. 1. vyd. Praha : ZVON, 1996, 109 s. ISBN 80-7113-156-3.
Literatura doporučená studentům	BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994. BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001. JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990. KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995. LOSSKY V., Dogmatická teologie, Praha 1994. LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991. NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Krystal, Praha 2003. POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999. POSPÍŠIL C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, Praha 2000. POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- aktivní účast na řízených konzultacích - vypracování písemné dokumentace k odbornému textu - znalost probírané látky

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Heblt Jiří
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Christologie a soteriologie Předmět představuje na základě systematické reflexe výchozích témat víry nauku církve. Zkoumá se vnitřní souvislost a návaznost různých výpovědí víry, které vycházejí ze zjevení Boha jako Otce Ježíše Krista a ze zjevení Krista jako jeho Syna. Je uspořádaným a metodickým výkladem skutečnosti sebesdílení Trojjediného Boha člověku. Ve své třetí části se předmět věnuje nauce o tajemství osoby a díla Ježíše Krista (kristologie a soteriologie).
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit s naukou o tajemství osobní identity Ježíše z Nazareta jakožto Krista a vtěleného Božího Syna (ontologická kristologie). Předmět má dále za cíl představit základní prvky nauky o významu Kristova díla pro spásu světa a člověka (kristologie funkcionální, resp. soteriologie).
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Úvod - pojem a hlavní problémy kristologie. Svědectví Písma o Ježíši Kristu. Původ a tradice vyznání víry v Krista. Veřejné působení Pána Ježíše. Ježíšův Božský původ. Jak se formovalo kristologické dogma v době pobiblické? Kristologické spory, Chalcedonský koncil, další rozvoj dogmatu. Mysterium Paschale - centrální událost dějin spásy. Hlavní témata soteriologie. Biblická svědectví o spáse a o prostředníku spásy. Hlavní soteriologické koncepce, které se vyskytly v dějinách teologie. Vykoupení ve světle sdílení lásky mezi Bohem a člověkem.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 3. rozšíř. vyd. Praha : Krystal, 2006, 415 s. ISBN 80-85929-80-5. SCHEFFCZYK, L. Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk. In Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník č. 7. Praha: Křesťanská akademie : 1993, s.27 – 36. SCHIERSE, F. J. Biblická teologie – christologie, 1. vyd. Praha : ZVON, 1992, 114 s. ISBN 80-7113-047-8.
Literatura doporučená studentům	Bible a christologie. Dokument papežské biblické komise z roku 1984. 1. vyd. Praha : Krystal, 1999, 102 s. ISBN 80-85929-31-7. BIFFI, G. Kristocentrismus. Dějinné poznámky k věčnému tématu. 1. vyd. Praha : Krystal, 1996, 62 s. ISBN 80-85929-13-9. BROWN, R. E. Ježíš v pohledu Nového zákona. Úvod do christologie. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1998, 260 s. ISBN 80-7021-228-4. Deklarace Dominus Iesus. O jedinečnost a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve. 1. vyd. Praha : Sekretariát České biskupské konference, 2000. 31 s. DREYFUS, F. Věděl Ježíš, že je Bůh? 1. vyd. Praha : Krystal, 1998, 125 s. ISBN 80-85929-28-7. FITZMEYR, J. A. Co říká Nový zákon o Kristu. 1. vyd. Kostelní Vydří : KN, 2000, 167 s. ISBN 80-7192-454-7. GNILKA, J. Ježíš Nazaretský – poselství a historie. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2001, 293 s. ISBN 80-7021-534-8. HELMINIAK, D. A. Ježíš Kristus. Kým byl/je doopravdy? 1. vyd. Praha : Práh, 2004, 324 s. ISBN 80-7252-105-5. Christologické katecheze Jana Pavla II. Život Kristův. Přeložil prof. C.V. Pospíšil ThD. OFM. Olomouc: MCM, 2002, 414 s. ISBN 80-7266-128-0. KESSLER, H. Zmrtvýchvstání ukřižovaného. Střed a měřítko křesťanské víry. Kostelní Vydří : KN, 1998, 47 s. ISBN 80-7192-014-2. PORSCH, F. Mnoho hlasů jedna víra. 1. vyd. Praha : ZVON, 1993, 247 s. ISBN 80-7113-077-X. Bible a christologie. Dokument papežské biblické komise z roku 1984. 1. vyd. Praha : Krystal, 1999, 102 s. ISBN 80-85929-31-7. BIFFI, G. Kristocentrismus. Dějinné poznámky k věčnému tématu. 1. vyd. Praha : Krystal, 1996, 62 s. ISBN 80-85929-13-9. BROWN, R. E. Ježíš v pohledu Nového zákona. Úvod do christologie. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1998, 260 s. ISBN 80-7021-228-4. Deklarace Dominus Iesus. O jedinečnost a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve. 1. vyd. Praha : Sekretariát České biskupské konference, 2000. 31 s. DREYFUS, F. Věděl Ježíš, že je Bůh? 1. vyd. Praha : Krystal, 1998, 125 s. ISBN 80-85929-28-7. FITZMEYR, J. A. Co říká Nový zákon o Kristu. 1. vyd. Kostelní Vydří : KN, 2000, 167 s. ISBN 80-7192-454-7. GNILKA, J. Ježíš Nazaretský – poselství a historie. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2001, 293 s. ISBN 80-7021-534-8. HELMINIAK, D. A. Ježíš Kristus. Kým byl/je doopravdy? 1. vyd. Praha : Práh, 2004, 324 s. ISBN 80-7252-105-5. Christologické katecheze Jana Pavla II. Život Kristův. Přeložil prof. C.V. Pospíšil ThD. OFM. Olomouc: MCM, 2002, 414 s. ISBN 80-7266-128-0. KESSLER, H. Zmrtvýchvstání ukřižovaného. Střed a měřítko křesťanské víry. Kostelní Vydří : KN, 1998, 47 s. ISBN 80-7192-014-2. PORSCH, F. Mnoho hlasů jedna víra. 1. vyd. Praha : ZVON, 1993, 247 s. ISBN 80-7113-077-X. RAHNER, K; VORGRIMLER, H. Teologický slovník. dotisk 1. vyd. Praha : ZVON, 1996, 439 s. ISBN 80-7113-212-8. RATZINGER, J. Úvod do křesťanství. 1. vyd. Brno : Petrov, 1991, 255 s. ISBN 80-85247-13-5. SCHUBERT, K. Ježíš ve světle tradiční židovské literatury. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2003. 152 s. ISBN 80-7021-591-7.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zkouška prověřuje znalost probírané látky, studijních materiálů a literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Brož Vojtěch
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Nauka o Nejsvětější Trojici; Mariologie Předmět představuje na základě systematické reflexe výchozích témat víry nauku církve. Zkoumá se vnitřní souvislost a návaznost různých výpovědí víry, které vycházejí ze zjevení Boha jako Otce Ježíše Krista a ze zjevení Krista jako jeho Syna. Je uspořádaným a metodickým výkladem skutečnosti sebesdílení Trojjediného Boha člověku. Ve své čtvrté části se předmět věnuje nauce o ústředním tajemství křesťanské víry, o tajemství Nejsvětější Trojice (trinitární teologie). Dále se věnuje nauce o Ježíšově matce Panně Marii (mariologie).
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je: a) seznámit se základními prvky nauky o tajemství Nejsvětější Trojice, tj. systematicky reflektovat skutečnost sebezjevení Boha jako Otce, Syna a Ducha svatého b) seznámit se základy nauky o Panně Marii, tj. systematicky reflektovat význam Mariina Božího mateřství, jejího panenství, počátku a konce jejího života
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Úvod A) Charakteristika doby ve vztahu k Bohu. B) Ateizmus. C) Nová religiozita. D) Judaismus a islám E) Ekumenismus. Základní pojmy Vývoj nauky o Trojici Trojiční nauka v Písmu svatém Trojiční nauka v poapoštolské době Řecká teologie po Nicejském koncilu Latinská teologie po Nicejském koncilu – sv. Augustin Otázka Filioque Trojiční víra v životě církve, křest, eucharistie, modlitba - Úvod, mariologie v celku dogmatiky. 1. Základní dogmatické výroky o Marii. 2. Základní mariologický princip. - Svědectví Písma. Maria, matka Božího Syna. (Pavel). Boží Syn jako syn Marie. (Marek). Ježíš počatý Marií z Ducha svatého (Matouš, Lukáš). Maria – typus víry (Lukáš). Maria, svědek Boží slávy (Jan). Základní črty mariologie v Novém Zákoně. - Rozvoj mariologie v dějinách teologie. Typologie Eva – Maria. Mariino panenství a mateřství – christologické souvislosti. Problém počátku a konce Mariina pozemského života - Maria ve společenství církve (Maria a víra křesťanů). - Mariánská úcta, Maria a lidová zbožnost, Maria v liturgii, Maria v umění.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	LACUGNA, C. M. Trojiční tajemství Boha. In Systematická teologie I. Římskokatolická perspektiva. Brno: CDK, 1996, s. 167 – 210. POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi. Náčrt trinitární teologie. 1. vyd. Praha : Krystal, 2007, 590 s. ISBN 978-80-85929-99-7. SCHUHMACHER, J. Tajemství Trojjediného Boha. In Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník č. 7. Praha: Křesťanská akademie : 1993, s.9 – 25. LAURENTIN, R. Pojednání o Panně Marii. 1. vyd. Praha : Krystal, 2005, 194 s. ISBN 80-85929-76-7 Maria z Nazareta. Plnost člověka a jádro církve. Sborník přednášek. Svitavy: Trinitas, 2003. ISBN 80-86036-91-X. MEZINÁRODNÍ PAPEŽSKÁ MARIÁNSKÁ AKADEMIE, Matka Páně, památka – naděje – přítomnost, Kostelní Vydří : KN, 2003. PETRI, H; BEINERT, W. Učení o Marii, 1. vyd. Olomouc: MCM, 1996, 631 s.
Literatura doporučená studentům	KARFÍKOVÁ, L; ŠPINKA Š. (ed.). Pán a Dárce života. Setkání s Duchem svatým v Novém zákoně a křesťanské tradici. 1. vyd. Brno : CDK, 1999, 143 s. ISBN 80-85959-42-9. LOSSKY, V. Dogmatická teologie, 2. vyd. Praha: Pravoslavné vydavatelství: 1994, 85 s. NICOLAS, J-H. Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici. Praha: Krystal, 2003. PANIKKAR, R. Trojice. O mystické sounáležitosti mezi lidmi, 1. vyd. Brno: Cesta, 1999, 127 s. ISBN 80-85319-76-4. POSPÍŠIL, C. V. Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, 133 s. ISBN 80-7266-005-5. POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 3. rozšíř. vyd. Praha: Krystal, 2006, 415 s. ISBN 80-85929-80-5. RAHNER, K; VORGRIMLER, H. Teologický slovník. dotisk 1. vyd. Praha : Zvon, 1996, 439 s. ISBN 80-7113-212-8. RATZINGER, J. Úvod do křesťanství. 1. vyd. Brno: Petrov, 1991, 255 s. ISBN 80-85247-13-5. SCHÜTZ, CH. Ducha svatý v dnešní teologii a spiritualitě. In Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník č. 7. Praha: Křesťanská akademie : 1993, s. 37 – 46. ŠPIDLÍK, T. My v Trojici. 1. vyd. Velehrad: Refugium, 2000, 145 s. ISBN 80-86045-53-6. BOUBLÍK, V. Boží lid. Kostelní Vydří: KNA 1997, 383 s. ISBN 80-7192-307-9. (s. 370 – 376). BEINERT, W. Význam mariánských dogmat pro teologii a duchovní život. In Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník č. 7. Praha: Křesťanská akademie : 1993, s. 79 – 91. CANTALAMESSA, R. Maria, zrcadlo církve. 1. vyd. Kostelní Vydří: KNA 1995, 214 s. ISBN 80-85527-80-4. HECK, E. Ave Maria. Vznik a vývoj nejznámější mariánské modlitby, Kostelní Vydří: KNA 2003, 123 s. ISBN 80-7192-826-7. MINAŘÍK, M. Mariánská dogmata, Kostelní Vydří : KN, 1991. MIRAVALLE, M. Maria Spoluvykupitelka Prostřednice Přímluvkyně, Olomouc: MCM, 1997. 93 s. Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, POSPÍŠIL, C. V. (úvodní studie a překlad), Olomouc 2000. O´DONNELL, CH. Slavíme s Marií. Matka Boží v liturgii. Kostelní Vydří: KNA, 1996, 206 s. ISBN 80-7192-088-6. POSPÍŠIL, C. V. Maria – mateřská tvář Boha. 1. vyd. Kostelní Vydří: KNA, 2004, 71 s. ISBN 80-7192-949-2. Redemptoris mater. Encyklika Jana Pavla II. O blahoslavené Panně Marii v životě putující církve z 25. března 1987. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995, 77 s. ISBN 80-7113-116-4.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zkouška prověřuje znalost probírané látky, studijních materiálů a literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Dogmatická teologie zkoumá vnitřní souvislost a návaznost různých výpovědí víry, které vycházejí ze zjevení Boha jako Otce Ježíše Krista a ze zjevení Krista jako jeho Syna. Je uspořádaným a metodickým výkladem skutečnosti sebesdílení Trojjediného Boha člověku. Ve své páté části se předmět věnuje nauce o sebezjevení Boha v Duchu svatém (pneumatologie) a nauce o původu, podstatě, uspořádání a poslední budoucnosti církve (ekleziologie).
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je: a) seznámit se základními prvky pneumatologie, tj. systematicky reflektovat víru v tajemství osoby a působení Ducha svatého b) seznámit se základy nauky o církvi, tj. poskytnout teologický popis původu a podstaty církve, jejího uspořádání, jejích úkolů a poslední budoucnosti
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- aktuální perspektivy nauky - biblická východiska - patristické pojetí a další vývoj v dějinách dogmatu - systematické rozvynutí
Literatura, na níž je předmět vystavěn	I. Pneumatologie: BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994. JAN PAVEL II., Dominum et Vivificantem, encyklika z 18. 5. 1986, Praha 1997. JAN PAVEL II, Redemptoris missio, encyklika ze 7. 12. 1990, Praha 1994. JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990. KASPER W., Teologie – součást naší doby, Praha 1994. KOL., Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník přednášek ČKA, Praha 1993. KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995. LACUGNA, C. M. Trojiční tajemství Boha. In Systematická teologie I. Římskokatolická perspektiva. Brno 1996, s. 167 – 210. LOSSKY V., Dogmatická teologie, Praha 1994. LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991. LEV XIII., Divinum illud munus, encyklika z r. 1897, Praha 1998. MÜLLER, G. L.: Katholische Dogmatik. 5. Auflage. Freiburg in Br. 2003. NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Praha 2003. POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999. POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi. Náčrt trinitární teologie. 1. vyd. Praha 2007. POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 3. rozšíř. vyd. Praha 2006. II. Ekleziologie: Odborné monografie: BOUYER, Luis. Die Kirche I. Ihre Selbstdeutung in der Geschichte. Einsiedeln : Johannes Verlag, 1977. CONGAR, Y. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1995. KEHL, Medard. Die Kirche : eine katholische Ekklesiologie. Würzburg : Echter, 1994. de LUBAC, Henri. Meditace o církvi. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2010. MÜLLER, Gerhard Ludwig. Katholische Dogmatik : für Studium und Praxis der Theologie. Freiburg im Breisgau ; Basel ; Wien : Herder, 2003. RAHNER, Hugo. Maria a církev. Olomouc : Refugium, 1996. RATZINGER, Joseph. Das neue Volk Gottes : Entwürfe zur Ekklesiologie. Düsseldorf : Patmos-Verl., 1969. RATZINGER, Joseph. Církev jako společenství. Praha : Zvon, 1995. Popularizující monografie: BENEDIKT XVI. O počátcích církve : promluvy o apoštolech a jejich spolupracovnících. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2008. SCHÖNBORN, Christoph. Milovat církev. Praha : Nové město, 1998. ŠPIDLÍK, Tomáš. Katecheze o církvi. Olomouc : Refugium Velehrad-Roma, 2008. Příspěvky ve sbornících: HEBLT, Jiří. Sebepochopení církve v proměnách dějin. In Identita církve – identifikace s církví. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2002, s. 16-29. KOHUT, Pavel Vojtěch. Sborový charakter služebného kněžství. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 138-156. MACHAN, Richard. Sacramentum ordinis v církvi a pro církev. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Trojice – partikulární církev – inkulturace. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 159-184. VOPŘADA, David. Svědectví hierarchické služby v patristické epoše. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 84-93.
Literatura doporučená studentům	I. Pneumatologie: BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994. JAN PAVEL II., Dominum et Vivificantem, encyklika z 18. 5. 1986, Praha 1997. JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990. KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995. LEV XIII., Divinum illud munus, encyklika z r. 1897, Praha 1998. POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999. POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi. Náčrt trinitární teologie. 1. vyd. Praha 2007. II. Ekleziologie: Odborné monografie: CONGAR, Y. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1995. de LUBAC, Henri. Meditace o církvi. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2010. RAHNER, Hugo. Maria a církev. Olomouc : Refugium, 1996. RATZINGER, Joseph. Církev jako společenství. Praha : Zvon, 1995. Popularizující monografie: BENEDIKT XVI. O počátcích církve : promluvy o apoštolech a jejich spolupracovnících. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2008. SCHÖNBORN, Christoph. Milovat církev. Praha : Nové město, 1998. ŠPIDLÍK, Tomáš. Katecheze o církvi. Olomouc : Refugium Velehrad-Roma, 2008. Příspěvky ve sbornících: HEBLT, Jiří. Sebepochopení církve v proměnách dějin. In Identita církve – identifikace s církví. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2002, s. 16-29. KOHUT, Pavel Vojtěch. Sborový charakter služebného kněžství. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 138-156. MACHAN, Richard. Sacramentum ordinis v církvi a pro církev. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Trojice – partikulární církev – inkulturace. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 159-184. VOPŘADA, David. Svědectví hierarchické služby v patristické epoše. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 84-93.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- aktivní účast na řízených konzultacích - vypracování písemné dokumentace k odbornému textu - znalost probírané látky

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Nauka o svátostech; Eschatologie
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Předmět uvede posluchače do základních souvislostí a terminologie eschatologie a sakramentální teologie.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Pojem svátosti 2. Sakramentalita Ježíšovi osobnosti a působení 3. Sakramentální charakter církve 4. Iniciační svátosti: Křest, biřmování, eucharistie 5. Svátost smíření a nemocných 6. Svátost manželství a kněžství 7. Shrnutí: Svátost jakožto ekleziální událost setkání věřícího s Kristem 8. Antropologické implikace křesťanské eschatologie: Smrt, tělo, duše, nesmrtelnost 9. Teologické implikace křesťanské eschatologie: Bůh je Stvořitel a Dárce života 10. Novozákonní eschatologie: Vybrané texty evangelií 11. Základní pojmy: Poslední a osobní soud, paruzie, nebe, peklo, očistec, vzkříšení těla 12. Nexus mysteriorum: Svátosti, víra a život věčný
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Katechismus katolické církve, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
Literatura doporučená studentům	Ancona Giovanni, Escatologia cristiana, Brescia : Queriniana 2003. Brancato, Francesco, Verso il rinnovamento del trattato di escatologia : studio di manuali di escatologia cattolica dal preconcilio ad oggi (1950-1990), Roma : PUG 2001. Ratzinger Joseph, Eschatologie - Tod und ewiges Leben, Regensburg : Pustet Verlag 2007. Walls L. Jerry (edt.), The Oxford handbook of eschatology, Oxford : Oxford University Press 2008.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	písemná a ústní zkouška

 

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Heblt Jiří
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 24 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	DOTHNV1 Základy dogmatické teologie II.
Anotace předmětu	Předmět představuje na základě systematické reflexe výchozích témat víry nauku církve. Snaží se dále integrovat jednotlivé výpovědi církevní a teologické tradice do celku víry a ukázat jejich zakotvení v Božím Zjevení naplněném v Ježíši Kristu. Ve své první části se věnuje tématice metody dogmatické teologie, teologické antropologii, nauce o stvoření, christologii a soteriologii tedy tajemství Ježíše Krista jako vtěleného Božího Syna a Spasitele a nauce o tajemství Trojjediného Boha.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Představit systematicky nauku církve v jejím dějinném a filozofickém kontextu, umožnit vhled do základních pravd víry a zprostředkovat osvojení jejich předávání.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- metoda v dogmatické teologii - teologická antropologie - nauka o stvoření - christologie a soteriologie - nauka o Nejsvětější Trojici
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994. BERKHOF L., Dějiny dogmatu, Návrat domů, Praha 2003. BIFFI G., Kristocentrismus, Praha 1996. BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001. JAN PAVEL II., Dominum et Vivificantem, encyklika z 18. 5. 1986, Praha 1997. JAN PAVEL II, Redemptoris missio, encyklika ze 7. 12. 1990, Praha 1994. JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990. JOURNET, Ch. Zlo. 1. vyd. Praha : Krystal, 1998, 267 s. ISBN 85929-24-4. KASPER W., Jesus der Christus, Mainz 1974. KASPER W., Teologie – součást naší doby, Praha 1994. KASPER W., Uvedení do víry, Svitavy 2003. KOL., Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník přednášek ČKA, Praha 1993. KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995. LACUGNA, C. M. Trojiční tajemství Boha. In Systematická teologie I. Římskokatolická perspektiva. Brno : CDK, 1996, s. 167 – 210. LOSSKY V., Dogmatická teologie, Praha 1994. LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991. LEV XIII., Divinum illud munus, encyklika z r. 1897, Praha 1998. MÜLLER, G. L.: Katholische Dogmatik. 5. Auflage. Freiburg in Br: Herder, 2003. NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Krystal, Praha 2003. OTT L., Grundriss der Dogmatik, Freiburg – Basel – Wien 1965. PANIKKAR R., Trojice. O mystické sounáležitosti mezi lidmi, Cesta, Brno 1998. PAPEŽSKÁ BIBLICKÁ KOMISE, Bible a christologie, Dokument z r. 1984. Praha 1999. PESCH O. H., Druhý vatikánský koncil, Praha 1996. POSPÍŠIL, C. V. Hermeneutika mystéria. Struktury myšlení v dogmatické teologii. 1. vyd. Praha: Krystal, 2005, 242 s. ISBN 80-85929-77-5. POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999. POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi. Náčrt trinitární teologie. 1. vyd. Praha : Krystal, 2007, 590 s. ISBN 978-80-85929-99-7. POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 3. rozšíř. vyd. Praha : Krystal, 2006, 415 s. ISBN 80-85929-80-5. POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000. RAHNER, K; VORGRIMLER, H. Teologický slovník. dotisk 1. vyd. Praha : Zvon, 1996, 439 s. ISBN 80-7113-212-8. Výklad Bible v církvi. Dokument Papežské biblické komise z 15. dubna 1993. 1. vyd. Praha : ZVON, 1996, 109 s. ISBN 80-7113-156-3.
Literatura doporučená studentům	BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994. BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001. JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990. KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995. LOSSKY V., Dogmatická teologie, Praha 1994. LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991. NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Krystal, Praha 2003. POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999. POSPÍŠIL C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, Praha 2000. POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000. Studijní pomůcka: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/dogmatika-sylab-5.rtf
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Vypracování seminární práce. Individuální konzulatce ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	7
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Heblt Jiří
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr
Prerekvizity	DOTHNV Základy dogmatické teologie I.
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět představuje na základě systematické reflexe výchozích témat víry nauku církve. Snaží se dále integrovat jednotlivé výpovědi církevní a teologické tradice do celku víry a ukázat jejich zakotvení v Božím Zjevení naplněném v Ježíši Kristu. Ve své druhé části sleduje tématiku nauky o milosti, o Panně Marii – Matce Ježíšově a o svátostech církve
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Představit systematicky nauku církve v jejím dějinném a filozofickém kontextu, umožnit vhled do základních pravd víry a zprostředkovat osvojení jejich předávání.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- nauka o milosti - mariologie - nauka o svátostech
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994. BERKHOF L., Dějiny dogmatu, Návrat domů, Praha 2003. Dokumenty II. vatikánského koncilu, Praha 1995. FIORENZA S. F.- GALVIN J. P., Systematická teologie I.,II.,III., Brno 1996. GIGLIONI P., Svátosti Krista a církve, Kostelní Vydří 1996. GRANAT W., K člověku a Bohu v Kristu. Náčrt katolické dogmatiky, 1 – 5, Řím 1981 – 1986. HECK E., Ave Maria. Vznik a vývoj nejznámnější mariánské modlitby, Kostelní Vydří 2003. JAN PAVEL II, Redemptoris mater, encyklika ze 25. 3. 1987, Praha 1995. JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990. JOURNET, Ch. Promluvy o milosti. 1. vyd. Praha : Krystal, 2006, 110 s. ISBN 80-85929-84-8. KASPER W., Teologie – součást naší doby, Praha 1994. KASPER W., Teologie křesťanského manželství, Brno 1997. KUNETKA, F. Úvod do liturgie svátostí, 1. vyd. Kostelní Vydří, 2001. LAURENTIN, R. Pojednání o Panně Marii. 1. vyd. Praha : Krystal, 2005, 194 s. ISBN 80-85929-76-7 MEZINÁRODNÍ PAPEŽSKÁ MARIÁNSKÁ AKADEMIE, Matka Páně, památka – naděje – přítomnost, Kostelní Vydří : KN, 2003. MÜLLER, G. L.: Katholische Dogmatik. 5. Auflage. Freiburg in Br: Herder, 2003. O´DONNEL CH., Slavíme s Marií. Matka Boží v liurgii, Kostelní Vydří 1996. OTT L., Grundriss der Dogmatik, Freiburg – Basel – Wien 1965. PESCH O. H., Druhý vatikánský koncil, Praha 1996. PETRI H. – BEINERT W., Učení o Marii, Olomouc 1996. POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000. POSPÍŠIL C. V., Maria - mateřská tvář Boha, Kostelní Vydří 2004. RAHNER K. – VORGRIMLER H., Teologický slovník, Olomouc 1996. RATZINGER J., Úvod do křesťanství, Brno 1991. SCHILLEBEECKX E., To čiňte na mou památku. Studie k eucharistické teologii, Praha 1998. SCHÖNBORN CH., Cestou proměnění, Brno 1998. ZVĚŘINA J., Teologie Agapé, I.-II, Praha 1992 - 1994.
Literatura doporučená studentům	BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994. Dokumenty II. vatikánského koncilu, Praha 1995. FIORENZA S. F.- GALVIN J. P., Systematická teologie I.,II.,III., Brno 1996. GIGLIONI P., Svátosti Krista a církve, Kostelní Vydří 1996. GRANAT W., K člověku a Bohu v Kristu. Náčrt katolické dogmatiky, 1 – 5, Řím 1981 – 1986. JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990. KASPER W., Teologie křesťanského manželství, Brno 1997. PETRI H. – BEINERT W., Učení o Marii, Olomouc 1996. POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000. POSPÍŠIL C. V., Maria - mateřská tvář Boha, Kostelní Vydří 2004. RAHNER K. – VORGRIMLER H., Teologický slovník, Olomouc 1996. ŠPIDLÍK T., My v Trojici, Velehrad 2000. ZVĚŘINA J., Teologie Agapé, I.-II, Praha 1992 - 1994. Studijní pomůcka: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/dogmatika-sylab-5.rtf
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Přednáška představí dějiny východní křesťanské spirituality, jak se rozvinuly v konstantinopolském a později i moskevském patriarchátu. Přednášky otevírají specifická témata charakterizující východní křesťanskou spiritualitu a mystiku. Partikulárně se zaměří na vyjádření těchto duchovních fenoménů v kultuře především slovanských národů, kteří přijali křesťanství byzantského ritu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Základy východokřesťanské spirituality; 2. Počátky a rozvoj křesťanské spirituality v konstantinopolském patriarchátu: spirituální a mystická teologie u kappadockých otců (Basil Veliký, Řehoř Naziánský, Řehoř z Nyssy); 3. Byzantská liturgie svatého Basila Velikého a svatého Jana Zlatoústého; 4. Rozvoj hesychastické modlitby ve spiritualitě mnichů hory Athos a její rozšíření mezi slovanskými národy ve spisech Filocalie a v lidovém díle Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci; 5. Duch architektury byzantských chrámů a teologie ikonopisectví.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	FLORENSKIJ, P. Ikonostas. Praha 2001. GOGOL, N. Rozjímání o božské liturgii. Velehrad 1994. NOVOTNÝ, J. Basil Veliký a jeho doba. Velehrad 1999. ŠPIDLÍK, T. Ruská idea. Velehrad 1994. ŠPIDLÍK, T. Spiritualita křesťanského Východu, Mnišství, IV. Velehrad 2004. ŠPIDLÍK, T. Spiritualita křesťanského Východu, Modlitba, II. Velehrad 1999. ŠPIDLÍK, T. Spiritualita křesťanského Východu, Systematická příručka, I. Velehrad 2002. TAFT, R. Život z liturgie. Velehrad 2008. Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci. Velehrad 2004. VENTURA, V. Spiritualita křesťanského mnišství, I. Praha 2006. VOPATRNÝ, G. Hesychasmus jako tradiční křesťanská spiritualita. Praha 2003.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Truhlářová Zuzana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 80 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Průběžná praxe trvá většinou jeden semestr a student dochází na pracoviště 1 den v týdnu po dobu 5 týdnů po 6 hodinách. Tento typ praxe je vhodný v ambulantních poradenských a informačních službách, stacionářích, speciálně pedagogických centrech, azylových domech, odděleních péče o děti aj. Student má možnost zúčastnit se po delší dobu pravidelných aktivit, skupin, návštěvních dnů. V této formě praxe může plnit náročné cíle učení: sledovat a zaznamenat vývoj jednoho případu, naučit se vést dokumentaci, pochopit metodiku vedení případu a uvědomit si varianty řešení, učit se sebereflexi, naučit se analyzovat a zaznamenávat změny, udělat plán sociální pomoci a některé opatření realizovat. Cíle této formy praxe navazují na úkoly z nižšího ročníku - student by měl umět např. navázat kontakt s klientem, vést rozhovor, pracovat s dokumentací.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit se s rozmanitými institucemi poskytujícími sociální služby a jejich činnostmi v kontextu sociální práce. · Aplikovat znalosti a dovednosti v praxi. · Dovednost reflektovaného sociálního šetření. · Komunikovat s klientem, kriticky analyzovat komunikaci sociálních pracovníků (navázat kontakt, vyjasnit metarovinu definice situace, hledat zakázku, plánovat, kontrolovat, hodnotit, ukončovat kontakt) včetně neverbální komunikace. · Reflektovat sociální situaci a její vývoj (analýza potřeb klienta, analýza potřeb sociálního prostředí a společnosti, analýza zdrojů, evaluace). · Dodržovat etické standardy profese. Přemýšlet o etických dilematech. · Reflektovat profesionální hranice. · Orientovat se v organizaci a kriticky evaluovat kvalitu sociálních služeb. · Vedení sociální agendy. Reflexe její návaznosti na požadavky donátorů, potřeby klientů a organizace samé.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Průběžná praxeUskutečňuje se 1 den v týdnu po dobu 1 semestru Typ organizace: dle osobní preference studenta –OPD,domovy důchodců,speciálně pedagogická centra,psychiatrické léčebny,domovy pro matky s dětmi, zařízení pro děti a mládež s poruchami chování, věznice, projekty primární a sekundární péče o děti a mládež, rodinné pradny Základní předpoklad: Výběr praktické kompetence, stanovení kritérií Návaznost na výuku: Zadávat studentům odpovídající úkoly pro osvojení praktických kompetencí sociálního pracovníka, zároveň využívat vlastní prožitky při praxi. Cíle učení - sledovat a zaznamenat vývoj jednoho případu - vedení dokumentace - učit se reflexi - učit se analyzovat a zaznamenávat vývoj - orientace ve specifické pomoci- znát regionální síť Organizace supervize: 1x za 14 dní 2 hodinový supervizní seminář - nedirektivní vedení - průběžná projekce prožitků - vzájemná informovanost o institucích praxe - problémy studentů při vlastní praxi Supervize konzultantů v institucích praxe: - provádět individuálně dle potřeb studentů - navazovat kontakty s pracovišti a konzultanty praxe Závěrečná supervize: - zhodnocení splnění úkolů dle kontraktu prostřednictvím portfolia - zobecněním závěrů a návrhu dalšího odborného růstu praktikanta - administrativní ukončení praxe
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HAVRDOVÁ,Z.: Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995 TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997 HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 1999
Literatura doporučená studentům	TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997 HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Účast na praxi - doloženo potvrzením. Aktivní účast na supervizních seminářích. Zpracování případové studie klienta (seznámení s případem, explorace problému, dohoda o cílech - např. formou kontraktu, popis realizace plánu, ukončení, evaluace; v případě, že student nevedl práci s klientem sám, ale přihlížel jednání jiného pracovníka - kritickou reflexi zvoleného postupu; doložit případovou studii dokumentací daného případu (samozřejmě nemusí být originál).

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Čapek Robert
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Rozsah a obsah předmětu dramatická výchova je zaměřen na vytvoření základního souboru poznatků z oboru a především na vrstevnaté dovednosti v půdorysu od osvojení sebepoznávacích technik, k posílení sociálních kompetencí až po schopnosti prostředky tvořivé dramatiky zpracovat téma a vystavět lekci dramatické výchovy.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Poskytnout studentům příležitost k hlubšímu individuálnímu i skupinovému sebepoznání pomocí praktických činností SPV a DV, vybavit je řadou praktických dovedností, které mohou bezprostředně při vlastním výchovném působení uplatňovat, naučit je zpracovávat různá vých. témata netradičním způsobem a obdobně rozšířit rejstřík jejich metod pro diagnostiku žáků.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Cesty k sobě (objevování sebe).2. Cesty k druhým (objevování okolního světa). 3. Relaxační a energetizační aktivity. Koncentrace.4. Diagnostika žáka pomocí prostředků tvořivé dramatiky.5. Průpravné hry a cvičení - smyslové vnímání, prostorové cítění.6. Průpravné hry a cvičení - fantazie a představivost, partnerské vztahy, skupinová citlivost.7. Pohyb a pantomima, kontakt, mimojazyková a slovní komunikace. 8. Impovizace, druhy improvizace.9. Hra v roli, učitel v roli a tzv. boční vedení.10.Strukturace tématu, výstavba tématické dramatické situace.11.Výstavba lekce dramatické výchovy. 12.Didaktické aplikace dramatické výchovy.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Bakalář,E. Psychohry. Mladá fronta,Praha l989. Bláhová,K. Uvedení do systému školní dramatiky. IPOS, ARTAMA, Praha 1996. Budínská,H. Hry pro šest smyslů. Gama,Praha l99O. Machková,E. Základy dramatické výchovy. SPN, Praha l980. Machková,E. Metodika dramatické výchovy. Zásobník dramatických her, cvičení a improvizací. ARTAMA, Praha l993. Valenta,J. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. ISV nakl., Praha 1995. Vyskočilová,E. Cvičení z pedagogické praxe. SPN, Praha l978.
Literatura doporučená studentům	Bakalář,E. Psychohry. Mladá fronta,Praha l989. Bláhová,K. Uvedení do systému školní dramatiky. IPOS, ARTAMA, Praha 1996. Budínská,H. Hry pro šest smyslů. Gama,Praha l99O. Machková,E. Základy dramatické výchovy. SPN, Praha l980. Machková,E. Metodika dramatické výchovy. Zásobník dramatických her, cvičení a improvizací. ARTAMA, Praha l993. Valenta,J. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. ISV nakl., Praha 1995. Vyskočilová,E. Cvičení z pedagogické praxe. SPN, Praha l978.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zpracování miniprojektu, v němž student prokáže schopnost aplikovat vědomosti a dovednosti získané v rámci disciplíny dramatická výchova, prezentace miniprojektu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Doležalová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Rozsah a obsah předmětu dramatická výchova je zaměřen na vytvoření základního souboru poznatků z oboru a především na vrstevnaté dovednosti v půdorysu od osvojení sebepoznávacích technik, k posílení sociálních kompetencí až po schopnosti prostředky tvořivé dramatiky zpracovat téma a vystavět lekci dramatické výchovy
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Poskytnout studentům příležitost k hlubšímu individuálnímu i skupinovému sebepoznání pomocí praktických činností SPV a DV, vybavit je řadou praktických dovedností, které mohou bezprostředně při vlastním výchovném působení uplatňovat, naučit je zpracovávat různá vých. témata netradičním způsobem a obdobně rozšířit rejstřík jejich metod pro diagnostiku žáků.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Cesty k sobě (objevování sebe).2. Cesty k druhým (objevování okolního světa). 3. Relaxační a energetizační aktivity. Koncentrace.4. Diagnostika žáka pomocí prostředků tvořivé dramatiky.5. Průpravné hry a cvičení - smyslové vnímání, prostorové cítění.6. Průpravné hry a cvičení - fantazie a představivost, partnerské vztahy, skupinová citlivost.7. Pohyb a pantomima, kontakt, mimojazyková a slovní komunikace. 8. Impovizace, druhy improvizace.9. Hra v roli, učitel v roli a tzv. boční vedení.10.Strukturace tématu, výstavba tématické dramatické situace.11.Výstavba lekce dramatické výchovy. 12.Didaktické aplikace dramatické výchovy.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Bakalář,E. Psychohry. Mladá fronta,Praha l989. Bláhová,K. Uvedení do systému školní dramatiky. IPOS, ARTAMA, Praha 1996. Budínská,H. Hry pro šest smyslů. Gama,Praha l99O. Machková,E. Základy dramatické výchovy. SPN, Praha l980. Machková,E. Metodika dramatické výchovy. Zásobník dramatických her, cvičení a improvizací. ARTAMA, Praha l993. Valenta,J. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. ISV nakl., Praha 1995. Vyskočilová,E. Cvičení z pedagogické praxe. SPN, Praha l978.
Literatura doporučená studentům	Bakalář,E. Psychohry. Mladá fronta,Praha l989. Bláhová,K. Uvedení do systému školní dramatiky. IPOS, ARTAMA, Praha 1996. Budínská,H. Hry pro šest smyslů. Gama,Praha l99O. Machková,E. Základy dramatické výchovy. SPN, Praha l980. Machková,E. Metodika dramatické výchovy. Zásobník dramatických her, cvičení a improvizací. ARTAMA, Praha l993. Valenta,J. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. ISV nakl., Praha 1995. Vyskočilová,E. Cvičení z pedagogické praxe. SPN, Praha l978.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zpracování miniprojektu, v němž student prokáže schopnost aplikovat vědomosti a dovednosti získané v rámci disciplíny dramatická výchova, prezentace miniprojektu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seminář seznámí studenty s velmi zajímavým fenoménem ruské emigrantské kultury v meziválečném období 20. století. Po bolševickém puči na Rusi museli opustit rodnou zemi zástupy ruské inteligence, kteří své útočiště nalezli především v Praze a Paříži. Jejich odkaz je v současné době velmi studovaným tématem. V rámci semináře student získá povědomí o aktuálním stavu bádání, přičemž se seznámí s vybranými díly ruských autorů jako Nikolaj a Vladimír Losskij, Nikolaj Berďjajev, Sergej Bulgakov, Pavel Evdokimov atd. Nedílnou součástí semináře bude představení ruské duchovní kultury v kontextu myšlenkových proudů prvorepublikového Československa.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BĚLOŠEVSKÁ, L. (ed.) Duchovní proudy ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1919-1939). Praha 1999. BERDJAJEV, N. Dostojevského pojetí světa. Praha 2000. BERDJAJEV, N. Filosofie svobody, I-II, Olomouc 2000. BERDJAJEV, N. Smysl dějin. Praha 1995. BERDJAJEV, N. Vlastní životopis, Velehrad 2005. BULGAKOV, S. Ideál hospodářský a sociální. Brno 1919. BULGAKOV, S. Nevěsta Beránkova, Velehrad 2004. EVDOKIMOV, P. Epochy duchovního života. Velehrad 2002. JAKOVENKO, B. Dějiny ruské filosofie. Praha 1939. KOPŘIVOVÁ, A. Střediska ruského emigrantského života v Praze (1921-1952). Praha 2001. KOSTINCOVÁ, J. Poustevna básníků, básníci poustevny. Ruská poezie 20. a 30. let 20. století v pražském exilu. Praha 2007. LOSSKIJ, N. Dějiny ruské filosofie. Velehrad 2004. LOSSKIJ, V. Dogmatická teologie. Praha 1986. VEBER, V.; SLÁDEK, Z.; BUBENÍKOVÁ, M.; HARBULOVÁ, L‘. Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918-1945. Praha 1996.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	75% prezence, referát a aktivní účast Student pro seminář vypracuje referát a představí jedno dílo z pera ruského emigrantského autora.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 6 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje s teologickým vymezením původu, podstaty, struktury, úkolů a konečného údělu církve. Sleduje konstituování církve v působení Ježíše Krista a popisuje jednotlivá ekleziologická východiska obsažená v Novém zákoně. Na základě přehledu sebepochopení církve v dějinách dále předkládá perspektivy současné nauky o církvi.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Úkolem předmětu je teologicky popsat původ, podstatu a poslední budoucnost církve, její strukturu a úkoly. Předmět se snaží ukázat, že tajemství církve, její uspořádání i poslání má svůj poslední základ v účasti člověka na životě Trojice.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Církev v poselství NZ - pojem církve - konstituování církve v Ježíšově životním díle (povolání učedníků, ustanovení Dvanácti, poslední večeře, kříž a vzkříšení, Letnice) - důrazy jednotlivých evangelií - církev jako tělo Kristovo – nauka sv. Pavla 2. Patristické svědectví o církvi - tělo a snoubenka Kristova - mysticko-sakramentální model - communio - apostolicita a apoštolská posloupnost - Augustinova ekleziologie 3. Od gregoriánské reformy po II. vatikánský koncil - gregoriánská reforma - využití právních principů v ekleziologii - vrcholná scholastika – církev jako „mystické tělo Kristovo“ - nauka tridentského koncilu a potridentská ekleziologie - hierarchické společenství pod autoritou papeže - I. vatikánský koncil – hierarchicky pyramidálně uspořádaná societas perfecta 4. II. vatikánský koncil - pokus o syntézu sebepochopení církve 1. a 2. tisíciletí - tajemství a všeobecná svátost spásy, communio, Boží lid 5. Shrnutí - společenství všech lidí (communio) utvořené Duchem - společenství všech lidí ve vtěleném Synu (tělo a snoubenka Kristova) - společenství všech lidí shromážděných Otcem
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Monografie: BOUYER, Luis. Die Kirche I. Ihre Selbstdeutung in der Geschichte. Einsiedeln : Johannes Verlag, 1977. KEHL, Medard. Die Kirche : eine katholische Ekklesiologie. Würzburg : Echter, 1994. MÜLLER, Gerhard Ludwig. Katholische Dogmatik : für Studium und Praxis der Theologie. Freiburg im Breisgau ; Basel ; Wien : Herder, 2003. RAHNER, Hugo. Maria a církev. Olomouc : Refugium, 1996. RATZINGER, Joseph. Das neue Volk Gottes : Entwürfe zur Ekklesiologie. Düsseldorf : Patmos-Verl., 1969. RATZINGER, Joseph. Církev jako společenství. Praha : Zvon, 1995. Příspěvky ve sbornících: HEBLT, Jiří. Sebepochopení církve v proměnách dějin. In Identita církve – identifikace s církví. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2002, s. 16-29. KOHUT, Pavel Vojtěch. Sborový charakter služebného kněžství. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 138-156. MACHAN, Richard. Sacramentum ordinis v církvi a pro církev. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Trojice – partikulární církev – inkulturace. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 159-184. VOPŘADA, David. Svědectví hierarchické služby v patristické epoše. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 84-93.
Literatura doporučená studentům	Monografie: CONGAR, Yves. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1995. Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha : Zvon, 1995. RAHNER, Hugo. Maria a církev. Olomouc : Refugium, 1996. RATZINGER, Joseph. Církev jako společenství. Praha : Zvon, 1995. Příspěvky ve sbornících: HEBLT, Jiří. Sebepochopení církve v proměnách dějin. In Identita církve – identifikace s církví. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2002, s. 16-29. KOHUT, Pavel Vojtěch. Sborový charakter služebného kněžství. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 138-156. MACHAN, Richard. Sacramentum ordinis v církvi a pro církev. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Trojice – partikulární církev – inkulturace. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 159-184. VOPŘADA, David. Svědectví hierarchické služby v patristické epoše. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 84-93.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- aktivní účast na řízených konzultacích - vypracování písemné dokumentace k odbornému článku s ekleziologickou problematikou - znalost probírané látky

 

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	Předmět nemá zadán rozsah výuky
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 6 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje s místem eschatologie v rámci dogmatické teologie a představuje biblické základy nauky o posledních důvodech křesťanské naděje. Systematicky se dále zabývá tématy všeobecné a individuální eschatologie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je zprostředkovat základní pochopení eschatologické problematiky v pohledu současné dogmatické teologie.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- Úvod: Pojem eschatologie; Zařazení mezi ostatní odvětví systematické teologie; Antropologický základ - Základy biblické eschatologie: Vývoj starozákonní eschatologie; Ježíš jako přítomný eschaton - Všeobecná eschatologie: Druhý příchod Kristův; Vzkříšení mrtvých; Všeobecný soud - Individuální eschatologie: Smrt; Soukromý soud; Peklo; Očistec; Nebe; Život věčný
Literatura, na níž je předmět vystavěn	VON BALTHASAR, H.U., Credo. Meditationen zum Apostolischen Glaubensbekenntnis, Johannes Verlag Einsiedeln, Freiburg 1996. VON BALTHASAR, H.U., Eschatologie in unserer Zeit, Johannes Verlag, Einsiedeln 2005. VON BALTHASAR, H.U., Síla křesťanské naděje, Velehrad, Olomouc 1995. BOUBLÍK, V., Teologická antropologie, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001. Communio 1/2002, „Vzkříšení těla“. Communio 2/2002, „Život věčný“. HOMERSKI, J., „Życie po śmierci i nadzieja zmrtwychwstania w wierze ludu Bożego starého Testamentu“, RocTKan 31/1984, str. 5-17. MAAS, W., „Sestoupil do pekel. Aspekty zapomenutého článku víry“, Communio 3/1998. MARTIN-ACHARD, R., „Resurrection“, (Old Testament), Anchor Bible Dictionary 5, New York 1992, str. 680-684. MÜLLER, G.L., Dogmatica cattolica. Per lo studio e la prassi della teologia, San Paolo, Milano 1999. RATZINGER, J., Eschatologie – smrt a věčný život, Barrister&Pricipal, Brno 1996. RATZINGER, J., Úvod do křesťanství, Petrov, Brno 1991. REBIĆ, A., „Der Glaube an die Auferstehung im Alten Testament“, IKZ 19/1990, str. 4-12. SANNA, I., Chiamati per nome. Antropologia teologica, San Paolo, Milano 1994. SCHÖNBORN, CH., Základy naší víry, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996.
Literatura doporučená studentům	VON BALTHASAR, H.U., Síla křesťanské naděje, Velehrad, Olomouc 1995. RATZINGER, J., Eschatologie – smrt a věčný život, Barrister&Pricipal, Brno 1996. SCHÖNBORN, CH., Základy naší víry, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996. Studijní pomůcka: BROŽ, V.: Eschatologie (*.rtf, 312 kB): http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/eschatologie-skripta-1.rtf.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	75% prezence, závěrečná zkouška

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	ESEXK Erotika a sexualita v náboženství
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	V přednáškovém cyklu jde o zhodnocení významu erotiky a sexuality v jednotlivých náboženstvích a náboženských systémech. Déle půjde o pozitivní i negativní vymezení se daného náboženského systému vůči erotice a sexualtě. Přednášky mají charakter komparativní a přehledový.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je zvládnut tématu vztahu sexuality a náboženství. Student by měl věcně a seriózním způsobem zvládnout a vysvětlit fenomén lidské sexuality obsažený v náboženských systémech, kultech a hnutí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Téma: Kosmogonické mýty (kult matky a kult otce) 2. Téma: Kult zvířecích předků (animalismus; rituální sexualita zvířecích kultů) 3. Téma: Sexogonické mýty a iniciační obřady (rituální deflorace) 4. Téma: Sexuální symboly a signály 5. Téma: Hinduismus: hinduistická tantra 6. Téma: Budhismus: budhistická tantra 7. Téma: Kámasútra 8. Téma: Judaismus: židovská sexualita (mezi libertinismem a rigorismem) 9. Téma: Křesťanství: křesťanský libertinismus ranného středověku 10.Téma: Křesťanství: křesťanský rigorismus (kněžství a mnišství) 11. Téma: Křesťanství: Dějiny celibátu 12. Téma: Specifika sektářské sexuality (Haré Kršna hnutí a Rodina lásky Davida Berga)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Skarbauer Ján. Věčné tabu. Bratislava: CAD Press 2000 Freud Sigmund. Totem a tabu. Praha: Práh 1994 Brown P. Tělo a společnost. Brno: CDK 2001 Bellinger, Gerhard, J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha, Akademie věd ČR, 1998
Literatura doporučená studentům	Bible, Upanišady, Bhagavadgíta, Korán http://www.danieltoth.net/pdf/psychologie_nabozenstvi.pdf
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínkou udělení zápočtu je prokázání znalostí v dané problematice. Znalosti budou prokázány během závěrečného koloquia.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	ESEX1 Erotika a sexualita v náboženství
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	V přednáškovém cyklu jde o zhodnocení významu erotiky a sexuality v jednotlivých náboženstvích a náboženských systémech. Déle půjde o pozitivní i negativní vymezení se daného náboženského systému vůči erotice a sexualtě. Přednášky mají charakter komparativní a přehledový.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je zvládnut tématu vztahu sexuality a náboženství. Student by měl věcně a seriózním způsobem zvládnout a vysvětlit fenomén lidské sexuality obsažený v náboženských systémech, kultech a hnutí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Téma: Kosmogonické mýty (kult matky a kult otce) 2. Téma: Kult zvířecích předků (animalismus; rituální sexualita zvířecích kultů) 3. Téma: Sexogonické mýty a iniciační obřady (rituální deflorace) 4. Téma: Sexuální symboly a signály 5. Téma: Hinduismus: hinduistická tantra 6. Téma: Budhismus: budhistická tantra 7. Téma: Kámasútra 8. Téma: Judaismus: židovská sexualita (mezi libertinismem a rigorismem) 9. Téma: Křesťanství: křesťanský libertinismus ranného středověku 10.Téma: Křesťanství: křesťanský rigorismus (kněžství a mnišství) 11. Téma: Křesťanství: Dějiny celibátu 12. Téma: Specifika sektářské sexuality (Haré Kršna hnutí a Rodina lásky Davida Berga)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Skarbauer Ján. Věčné tabu. Bratislava: CAD Press 2000 Freud Sikmund. Totem a tabu. Praha: Práh 1994 Brown P. Tělo a společnost. Brno: CDK 2001
Literatura doporučená studentům	Bible, Upanišady, Bhagavadgíta, Korán
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínkou udělení zápočtu je prokázání znalostí v dané problematice. Znalosti budou prokázány během závěrečného koloquia.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	ESEXK Erotika a sexualita v náboženství
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	V přednáškovém cyklu jde o zhodnocení významu erotiky a sexuality v jednotlivých náboženstvích a náboženských systémech. Déle půjde o pozitivní i negativní vymezení se daného náboženského systému vůči erotice a sexualtě. Přednášky mají charakter komparativní a přehledový.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je zvládnut tématu vztahu sexuality a náboženství. Student by měl věcně a seriózním způsobem zvládnout a vysvětlit fenomén lidské sexuality obsažený v náboženských systémech, kultech a hnutí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Téma: Kosmogonické mýty (kult matky a kult otce) 2. Téma: Kult zvířecích předků (animalismus; rituální sexualita zvířecích kultů) 3. Téma: Sexogonické mýty a iniciační obřady (rituální deflorace) 4. Téma: Sexuální symboly a signály 5. Téma: Hinduismus: hinduistická tantra 6. Téma: Budhismus: budhistická tantra 7. Téma: Kámasútra 8. Téma: Judaismus: židovská sexualita (mezi libertinismem a rigorismem) 9. Téma: Křesťanství: křesťanský libertinismus ranného středověku 10.Téma: Křesťanství: křesťanský rigorismus (kněžství a mnišství) 11. Téma: Křesťanství: Dějiny celibátu 12. Téma: Specifika sektářské sexuality (Haré Kršna hnutí a Rodina lásky Davida Berga)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Skarbauer Ján. Věčné tabu. Bratislava: CAD Press 2000 Freud Sigmund. Totem a tabu. Praha: Práh 1994 Brown P. Tělo a společnost. Brno: CDK 2001 Bellinger, Gerhard, J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha, Akademie věd ČR, 1998
Literatura doporučená studentům	Bible, Upanišady, Bhagavadgíta, Korán http://www.danieltoth.net/pdf/psychologie_nabozenstvi.pdf
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínkou udělení zápočtu je prokázání znalostí v dané problematice. Znalosti budou prokázány během závěrečného koloquia.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 4 hod. za semestr studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	konfrontace s problémy etiky, morálky a hodnot v sociální práci povzbuzující dialog a přemýšlení
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	zdůraznit vedle filozofického aspektu etiky (filozofie pro sociální pracovníky)společenské, psychologické a profesně-metodické souvislosti etického tázání. umožnit otevřenou výměnu myšlenek a zkušeností o etických tématech sociální práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. základy lidských práv a etiky sociální práce 2. sociální stát a jeho kritika. Občasnká společnost: vztah mezi profesionály a dobrovolníky 3. profesionální identita 4. staré problémy v nových souvislostech: rodina-kontinuita a změna, vztahy mezi polavími a hodnoty sociální práce. Etnické vztahy a hodnoty sociální práce 5. Problémy morálky a etická dilamata: Co znamená soukromí a osobní /profesionální integrita v současné společnosti? zdravotní výzvy hodnotám sociální práce a přijatým kulturním hodnotám. Globální rozměr sociálních problémů - důsledky pro kpraktickou sociální práci
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Materiály Střediska OSN pro lidská práva Materiály Mezinárodní federace sociálních pracovníků IFSW Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance. Písek Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999 Skoblík, J.: Etický slabikář, Pastorační středisko AP, Praha 1994 Skoblík, J.: Křesťanská etika Vorlíček J., Adam Z.: Paliativní medicína. Grada Praha 1998
Literatura doporučená studentům	Materiály Střediska OSN pro lidská práva Materiály Mezinárodní federace sociálních pracovníků IFSW Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance. Písek Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999 Skoblík, J.: Etický slabikář, Pastorační středisko AP, Praha 1994 Skoblík, J.: Křesťanská etika Vorlíček J., Adam Z.: Paliativní medicína. Grada Praha 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	aktivní účast na výuce a písemná reflexe etického problému z praxe podmiňuje udělení zápočtu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kurz se zabývá vybranými etickými otázkami počátku, průběhu a konce života člověka.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Studenti se v průběhu kurzu seznámí s vybranými tématy bioetiky. Na základě předložených faktů si budou utvářet vlastní názor na vybraná témata a budou schopni o nich diskutovat.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Lidský život (hodnota lidského života, člověka a osoba - rozdílnost pojetí). 2. Vymezení a východiska bioetiky. 3. Počátek lidského života (problematika umělého přerušení těhotenství, prenatální diagnostika, antikoncepce, sterilizace, asistované oplodnění, náhradní mateřství). 4. Genetické testování a výzkum na zvířatech a lidských subjektech. 5. Transplantační medicína a biobanking. 6. Eugenika. 7. Nové formy života. 8. Etické aspekty konce života (doprovázení lidí nevyléčitelně nemocných a umírajících, vztah k bolesti, utrpení a smrti, přerušení neúčinné léčby, eutanazie jako „asistovaná sebevražda“, péče o mrtvé tělo).
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha 1994. DOLISTA, J., VURM, V.: Vybrané kapitoly z bioetiky, České Budějovice, JČU 2004. DOLISTA, J., SAPÍK, M. (vyd.): Studie z bioetiky: etiky v biomedicíně a biotechnice, České Budějovice, JČU 2006. DÜWELL, M., STEIGLEDER, K. (vyd.): Bioethik. Eine Einführung, Frankfurt a. Main, Suhrkamp 2003. FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha 2003. GÜNTER, V., POHUNKOVÁ, D., STARNOVSKÁ, T.: Žít až do konce: etika umírání, smrti a eutanazie, Praha, Vyšehrad 2000. IRRGANG, B.: Einführung in die Bioethik, München, W. Fink Verlag 2005. JANKOVSKÝ, J.: Etika pro pomáhající profese, Praha, Triton 2003. MUNZAROVÁ, M.: Úvod do studia lékařské etiky a bioetiky, Brno, MU Brno 2002. MUNZAROVÁ, M.: Vybrané kapitoly z lékařské etiky, Brno, MU Brno 2002. MUNZAROVÁ, M., GLASA, J.: Zdravotnická etika od A do Z, Praha, Grada 2005. ONDOK, J. P.: Bioetika, biotechnologie a biomedicína, Svitavy, Trinitas 2005. SMOLKOVÁ, E.: Bioetika: otázky, problémy, súvislosti, Bratislava, Infopress 2006.
Literatura doporučená studentům	ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha 1994. DOLISTA, J., VURM, V.: Vybrané kapitoly z bioetiky, České Budějovice, JČU 2004. DOLISTA, J., SAPÍK, M. (vyd.): Studie z bioetiky: etiky v biomedicíně a biotechnice, České Budějovice, JČU 2006. DÜWELL, M., STEIGLEDER, K. (vyd.): Bioethik. Eine Einführung, Frankfurt a. Main, Suhrkamp 2003. FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha 2003. GÜNTER, V., POHUNKOVÁ, D., STARNOVSKÁ, T.: Žít až do konce: etika umírání, smrti a eutanazie, Praha, Vyšehrad 2000. IRRGANG, B.: Einführung in die Bioethik, München, W. Fink Verlag 2005. JANKOVSKÝ, J.: Etika pro pomáhající profese, Praha, Triton 2003. MUNZAROVÁ, M.: Úvod do studia lékařské etiky a bioetiky, Brno, MU Brno 2002. MUNZAROVÁ, M.: Vybrané kapitoly z lékařské etiky, Brno, MU Brno 2002. MUNZAROVÁ, M., GLASA, J.: Zdravotnická etika od A do Z, Praha, Grada 2005. ONDOK, J. P.: Bioetika, biotechnologie a biomedicína, Svitavy, Trinitas 2005. SMOLKOVÁ, E.: Bioetika: otázky, problémy, súvislosti, Bratislava, Infopress 2006.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	75% účast na seminářích, četba vybraných textů a aktivní práce s nimi v průběhu seminářů. Pro složení zkoušky je zapotřebí obdržet zápočet, u kterého je požadována aktivní účast na semináři, znalost uložených a v průběhu semestru rozborovaných textů, odevzdání portfolia s poznámkami a vlastními postřehy z každého semináře. Zkouška proběhne ústní formou z témat přednášek prohloubených studiem doporučené literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Mikoška Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje se základními pokusy o uchopení světového vývoje po roce 1989, s fenomény typu terorismus, migrace, náboženské konflikty. Aktuální otázky o soužití různých civilizačních okruhů sleduje ve světle podobných krizí, kterým svět musel v minulosti čelit. Při hodnocení jednotlivých fenoménů spojených se střetem civilizací zvláště uplatňuje etická hlediska.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Absolventi kurzu by měli být schopni věcně a kriticky přistoupit k aktuálním otázkám souvisejícím s civilizačními střety. Důležitá je znalost kulturního pozadí jednotlivých kauz a jejich etických souvislostí, a schopnost aplikovat teoretické znalosti na konkrétní případy.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Francis Fukuyama a teze o konci dějin 2. Střet civilizací Samuela Huntingtona 3. Evropská zkušenost – náboženské války 16. stol. 4. Autorita a svoboda 5. Islám a Západ 6. Vznik USA a jejich role v mezinárodní politice 7. Vývoz demokracie – realistický projekt nebo utopie? 8. Terorismus jako fenomén 20. století 9. Stát Izrael – překážka míru na Blízkém Východě? 10. Smíšené zóny naděje – Turecko, Maroko, Egypt 11. Rusko a pravoslavný svět 12. Nastupující giganti – Čína a Indie 13. Svět v 21. století – výzvy a rizika
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BARŠA, Pavel. Západ a islamismus : střet civilizací, nebo dialog kultur? Brno 2001. BECK, U. Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. Brno 2007. BERGER, P. L. Kapitalistická revoluce. Padesát propozic o prosperitě, rovnosti a svobodě. Bratislava 1993. BURLEIGH, M. Sacred Causes. The Clash of Religion and Politics, from the great War to the War on Terror. New York 2006. BURROW, J. W. Krize rozumu. Evropské myšlení 1848-1914. Brno 2003. FUKUYAMA, Francis. Konec dějin a poslední člověk. Praha 2002. GAUCHET, M. Odkouzlení světa. Dějiny náboženství jako věci veřejné. Brno 2004. GOODMAN, M. Řím a Jeruzalém. Střet starověkých civilizací. Praha 2007. HUNTINGTON, S. P. Střet civilizací. Praha 2001. HUNTINGTON, S. P. Třetí vlna. Brno 2008. KAGAN, R. Dangerous Nation. New York 2006. KENNEDY, P. Vzestup a pád velmocí. Ekonomické změny a vojenské konflikty v letech 1500-2000. Praha 1996. KENNEDY, P. Svět v 21. století. Chmurné vyhlídky i vkládané naděje. Praha 1996. KEPPEL, G. Boží pomsta. Křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět. Brno 2006. LOUTHAN, Howard. Obracení Čech na víru, aneb, Rekatolizace po dobrém a po zlém. Praha 2011. LYON, D. Ježíš v Disneylandu. Náboženství v postmoderní době. Praha 2002. TODOROV, Tzvetan. Strach z barbarů : kulturní rozmanitost, identita a střet civilizací. Praha, Litomyšl 2011. TOFFLER, A.; TOFFLEROVÁ, H. Válka a antiválka. Jak porozumět dnešními globálnímu chaosu. Praha 2002. WALLERSTEIN, I. Úpadek americké moci. USA v chaotickém světě. Praha 2005. ZAKARIA, F. Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě. Praha 2005.
Literatura doporučená studentům	BARŠA, Pavel. Západ a islamismus : střet civilizací, nebo dialog kultur? Brno 2001. BECK, U. Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. Brno 2007. BERGER, P. L. Kapitalistická revoluce. Padesát propozic o prosperitě, rovnosti a svobodě. Bratislava 1993. BURLEIGH, M. Sacred Causes. The Clash of Religion and Politics, from the great War to the War on Terror. New York 2006. BURROW, J. W. Krize rozumu. Evropské myšlení 1848-1914. Brno 2003. FUKUYAMA, Francis. Konec dějin a poslední člověk. Praha 2002. GAUCHET, M. Odkouzlení světa. Dějiny náboženství jako věci veřejné. Brno 2004. GOODMAN, M. Řím a Jeruzalém. Střet starověkých civilizací. Praha 2007. HUNTINGTON, S. P. Střet civilizací. Praha 2001. HUNTINGTON, S. P. Třetí vlna. Brno 2008. KAGAN, R. Dangerous Nation. New York 2006. KENNEDY, P. Vzestup a pád velmocí. Ekonomické změny a vojenské konflikty v letech 1500-2000. Praha 1996. KENNEDY, P. Svět v 21. století. Chmurné vyhlídky i vkládané naděje. Praha 1996. KEPPEL, G. Boží pomsta. Křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět. Brno 2006. LOUTHAN, Howard. Obracení Čech na víru, aneb, Rekatolizace po dobrém a po zlém. Praha 2011. LYON, D. Ježíš v Disneylandu. Náboženství v postmoderní době. Praha 2002. TODOROV, Tzvetan. Strach z barbarů : kulturní rozmanitost, identita a střet civilizací. Praha, Litomyšl 2011. TOFFLER, A.; TOFFLEROVÁ, H. Válka a antiválka. Jak porozumět dnešními globálnímu chaosu. Praha 2002. WALLERSTEIN, I. Úpadek americké moci. USA v chaotickém světě. Praha 2005. ZAKARIA, F. Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě. Praha 2005.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Očekává se studium povinné literatury. V semináři jsou texty rozebírány a diskutovány, nutná je domácí příprava i aktivní participace. Povoleny jsou max. 2 neomluvené absence. Nutnou podmínkou získání zápočtu je vypracování eseje (3 normostrany textu), či realizace ústního referátu na zadané téma. Předmět je zakončen písemnou, případně ústní zkouškou.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Mikoška Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje se základními pojmy a kategoriemi z obecné etiky, představuje základní etické teorie a upozorňuje na kulturní souvislosti, projevující se v odlišnostech mezi jednotlivými etickými systémy.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je umožnit orientaci v základních pojmech etického diskurzu. V seminářích při řešení praktických otázek aplikované etiky se pak budou studenti učit pracovat s těmito pojmy již v konkrétních situacích.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod - etymologie pojmu morálka a etika a dalších příbuzných pojmů - objekt a předmět etiky jako speciální vědní discipliny - vztah etiky k filozofii, sociologii, pedagogice, psychologii, politologii, biologii (etologii) a kulturní antropologii - systém etiky a metaetika, problém vědeckosti soudobé etiky 2. Vznik a vývoj morálky - vznik morální regulace lidského chování - místo morálky mezi různými druhy regulace chování člověka v současnosti - fylogeneticky determinované instinkty a jejich "náhrada" morálkou - úloha morálky v kulturní sociogenezi - morálka jako zvláštní „antropo-kulturní“ forma regulace v evoluci přírody - morální regulace a autoregulace chování v individuální ontogenezi - mravní objevování, mravní učení a návyky, morální vědomí - stupně morálního zrání individua a mravní výchova 4. Morálka a svoboda člověka - morálka v evolučně determinovaném lidském jednání a svoboda člověka - vnější a vnitřní hranice morální svobody, svoboda a svědomí - tzv. „zlaté pravidlo judaismu“ (a jeho antická a novověká podoba) - morální hodnoty a životní zájmy člověka - etické poznání a hodnocení - kultura a transkulturní etická tolerance a komunikace - etika jedince, lidských skupin, pospolitostí, konkrétních kulturních okruhů 5. Obecné etické pojmy a kategorie - dobro a zlo, čest a účel, pranýř a svědomí, spravedlnost, odpovědnost, štěstí a smysl života, povinnost, obětavost, solidarita a pomoc, eudaimonismus, hédonismus, etická utilitarita, egoismus, altruismus, filantropie, morální entusiasmus, transcendentalita a realita v morálce, relativní univerzalita, proměnlivost a přechodnost obecně lidských mravních ideálů 6. Morálka a etika ve filozoficko-teologickém kontextu - Sokrates, Platon a Aristoteles o obecninách a etický ideálech - nesamostatnost „morálního činu“, morální relativita - otázka kategorického imperativu (Kant) a konkrétní rozumové mravní volby v konkrétním prostředí - etické otázky v dějinách filosofie a uvnitř největších světových náboženských systémů
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha : Zvon, 1994. ARISTOTELÉS. Etika Nikomachova. Praha : Rezek, 1996. BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996. FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha : Academia, 2003. Kantův kategorický imperativ. Praha : OIKOYMENH, 2005. KANT, I. Kritika praktického rozumu. Praha : Svoboda, 1996. KOHÁK, E. Svoboda, svědomí, soužití. Praha : Slon, 2004. KRUŽÍK, J.; NOVOTNÝ, K. Emmanuel Lévinas - filosofie a výchova. Praha : Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, 2006. MACINTYRE, A. Ztráta ctnosti. Praha: OIKOYMENH, 2004. PICO DELLA MIRANDOLA, G. O důstojnosti člověka. Praha : OIKOYMENH, 2005. PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2004. RICKEN, P. Obecná etika. Praha : OIKOYMENH, 1995. ROTTER, H. Osoba a etika. Brno : CDK, 1997. SKOBLÍK, J. Přehled křesťanské etiky. Praha : Karolinum 1997. RICH, A.: Etika hospodářství I., II. Praha : OIKOYMENH, 1994.
Literatura doporučená studentům	ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha : Zvon, 1994. ARISTOTELÉS. Etika Nikomachova. Praha : Rezek, 1996. BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996. FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha : Academia, 2003. Kantův kategorický imperativ. Praha : OIKOYMENH, 2005. KANT, I. Kritika praktického rozumu. Praha : Svoboda, 1996. KOHÁK, E. Svoboda, svědomí, soužití. Praha : Slon, 2004. KRUŽÍK, J.; NOVOTNÝ, K. Emmanuel Lévinas - filosofie a výchova. Praha : Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, 2006. MACINTYRE, A. Ztráta ctnosti. Praha: OIKOYMENH, 2004. PICO DELLA MIRANDOLA, G. O důstojnosti člověka. Praha : OIKOYMENH, 2005. PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2004. RICKEN, P. Obecná etika. Praha : OIKOYMENH, 1995. ROTTER, H. Osoba a etika. Brno : CDK, 1997. SKOBLÍK, J. Přehled křesťanské etiky. Praha : Karolinum 1997. RICH, A.: Etika hospodářství I., II. Praha : OIKOYMENH, 1994.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Očekává se studium povinné literatury. V semináři jsou texty rozebírány a diskutovány, nutná je domácí příprava i aktivní participace. Povoleny jsou max. 2 neomluvené absence. Předmět je zakončen písemnou, případně ústní zkouškou.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Matějek Jaromír
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Přednášky představí základy etiky a etického uvažování v rámci různých směrů, otevřou problematiku svědomí, vztahu svědomí k normám, seznámí s normami užitečnými v sociální práci, představí základní ctnosti mravního jednání. Praktická část otevře aktuální témata etiky s následnou diskusí o možnostech argumentace při řešení problematických etických otázek současnosti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem je získání informací o etických principech s osvojením si metod etické argumentace.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky ke splnění jsou: aktivní účast, příprava referátu, ověření připravenosti písemnou formou.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. za semestr studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seznámení studentů s vybranými směry filosofické etiky západní kultury s přihlédnutím k etice teologické.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Získání základního přehledu o dané problematice. Porozumění dějinným souvislostem i provázanosti mezi filosofií, teologií a oběma etikami. Schopnost porozumění a výkladu textů vybraných autorů.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod do předmětu. Základní pojmy a jejich vysvětlení. 2. Antika • Antropologie a etika (Platón) • Stoická etika (Seneca) • Antropologie, etika a politika (Aristoteles) 3. Svoboda vůle podle sv. Augustina 4. Vrcholná scholastika – Tomáš Akvinský • Contsientia a synderesis • Lex aeterna a Lex naturalis 5. I. Kant – alternativa k empiristické etice • Morální princip a kategorický imperativ • Tomáš vs Kant? 6. Empirická etika • Antický hédonismus (Aristippos a Epikúros) vs Osvícenský hédonismus (D. Hume) • Empiristické osvícenství (J. Locke, F. Bacon, T. Hobbes) • Utilitarismus (J. Bentham, J. St. Mill, H. Sidgwick) 7. Dialektická etika • G. W. F. Hegel – svědomí a étos • Srovnání s Aristotelem • Exkurz: Dialektická teologie – K. Barth 8. Historický materialismus • Nadstavba a étos • Třídní morálka nebo obecný mravní princip? 9. Exkurz • N. Luhman – moralita a teorie systémů • F. Nietzsche – relativizace morálky 10. Morálka a náboženství – H. Bergson 11. Existencialistická etika (S. Kierkegaard, M. Heidegger, K. Jaspers) 12. Etika diskursu a etika komunikace (J. Habermas, K.-O. Apel)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A.: Úvod do etiky. Praha: Zvon 1994. ANZENBACHER, A.: Úvod do filosofie. Praha: Logos 1989. BONHOEFFER, D.: Etika. Praha: Kalich 2007. GADAMER, H.G. Problém dějinného vědomí. Praha: Filosofia. 1994. ELIADE, M. Mýtus o věčném návratu. Praha: OIKOYMENH 1993. HODOVSKÝ, I.: Úvod do etiky. Olomouc: Univerzita Palackého 1992. JASPERS, K. Otázka viny. Praha: Mladá Fronta. 1991.
Literatura doporučená studentům	ARISTOTELES: Etika Nikomachova. Praha: P. Rezek 1996. AUGUSTINUS, A.: O lži a jiné úvahy. Třebíč: Akcent 2000. BACON, F.: Eseje, čili, Rady občanské a mravní. Praha: Odeon 1985. EPIKÚROS: O šťastnom živote. Bratislava: Pravda 1989. HUME, D: A Treatise Of Nature. Oxford: Clarendon 1978. KIERKEGAARD, S.: Bázeň a chvění. Nemoc k smrti. Praha: Svoboda – Libertas 1993. LOTZ, J. B.: Martin Heidegger a Tomáš Akvinský: člověk – čas – bytí. Praha: Oikoymenh 1998. SENECA, L. A.: Výbor z listů Luciliovi. Praha: Svoboda 1987.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Průběžná práce (účast na seminářích 80%). Seminární práce v rozsahu 10 stran na zadané téma. Absolvování závěrečného testu (75% úspěšnost).

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět poskytuje seznámení se se základními filozofickými a mezinárodněprávními prameny pro etické posuzování použití síly ve válečných konfliktech a v boji proti terorismu. Reflektuje filozofické a teologické principy možnosti hodnocení válečného konfliktu. Podrobněji si všímá pohledu na válku a použití síly v křesťanské tradici a vývoje evropského pohledu na přijatelnost válečného konfliktu. Dále analyzuje vliv medií na možnost etického posuzování dané problematiky (práce s prameny, rozdílné způsoby reakcí ze stran veřejnoprávních subjektů). Věnuje se též simulaci řešení etických problémů spojených s danou problematikou a snaží se navrhnout kriteriologii pro etické posuzování použití vojenské síly v boji proti terorismu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je předložit nástin etických aspektů válečného konfliktu jakožto části etiky a sociální a kulturní antropologie, která hledá rozumovou cestou odpověď na otázku co je to kultura, jak se formuje a jak ovlivňuje myšlení a jednání lidského jedince i společnosti. Předmět poukazuje na některé způsoby, jakými lze odpovídat na otázku po způsobech chápání otázky spravedlivé války a nastiňuje konkrétní možnosti reflexe základních etických problémů kultury spojených s faktorem válečného konfliktu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Válka, spravedlnost, mír - Válka a antický svět - Křesťanský příspěvek k etickému posouzení války - Válka a počátky mezinárodního práva - Válka a národní státy - Světové války - Poválečné dokumenty - Etika vál. konfliktu a globální terorismus - Afgánistán - Etika vál. konfliktu a globální terorismus - Irák - Etická dilemata a pokus o řešení
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha : Zvon, 1994. ARENDTOVÁ, H. O násilí. 2. vyd. Praha : OIKOYMENH, 2004. Deklarace lidských práv. Praha : Informační centrum OSN, 1998. Charta OSN. Praha : Informační centrum OSN, 1998. Gaudium et spes. Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě.In Dokumenty II. vatikánského koncilu. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2002. Gerechter Friede. Bonn : Sekretariat der Deutschen Bischofskonferenz, 2000. JUERGENSMEYER, M. Teror v mysli boží. Globální vzestup náboženského násilí. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. MÜLLER, Z. Svaté války a civilizační tolerance. Praha : Academia, 2005. PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2004. ROTTER, H. Osoba a etika. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997. SKOBLÍK, J. Přehled křesťanské etiky. Praha : Karolinum 1997. TOWNSHEND, Ch. (ed.) Historie moderní války. Praha : Mladá fronta, 2007. WAKIN, M. M. War, Morality and the Military Profession. Boulder : Westview Press, 1986.
Literatura doporučená studentům	HOLUB, T.: Boj proti terorismu ve světle nauky o takzvané spravedlivé válce, Praha 2009.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Součástí domácí přípravy je pravidelná příprava na semináře, získávání a vyhledávání informací z internetu. Individuální příprava bude průběžně kontrolována při seminářích a individuálních konzultacích během semestru.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje se základními obecnými pojmy a kategoriemi z oblasti problematiky migrace, představuje základní teoretické postoje a teorie týkající se migrace, upozorňuje na kulturní souvislosti projevující se v odlišnostech mezi jednotlivými migračními politikami a postoji k identitě člověka. Současně upozorňuje na historický vývoj migrace a posun důrazů migračních politik jednotlivých států.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je předložit nástin etických aspektů migrace jakožto části etiky a sociální a kulturní antropologie, která hledá rozumovou cestou odpověď na otázku co je to kultura, jak se formuje a jak ovlivňuje myšlení a jednání lidského jedince i společnosti. Předmět poukazuje na některé způsoby, jakými lze odpovídat na otázku po způsobech formování kultur a nastiňuje konkrétní možnosti reflexe základních etických problémů kultury spojených s faktorem migrace.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- proměňující se fenomén migrace, terminologie, migrační politiky - analytická východiska migrace - přistěhovalectví a identita, modely integrace - vývoj postojů k přistěhovalectví - integrační politiky v rámci EU - konvergence přistěhovaleckých politik - česká perspektiva přistěhovalecké politiky - nástin teorií migrace - obecný etický rámec migrace - sociální etika a přistěhovalectví - křesťanská perspektiva a otázka suverenity - migrace v ČR
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha : Zvon, 1994. ARISTOTELÉS. Etika Nikomachova. Praha : Rezek, 1996. BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996. FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha : Academia, 2003. Kantův kategorický imperativ. Praha : OIKOYMENH, 2005. KANT, I. Kritika praktického rozumu. Praha : Svoboda, 1996. KOHÁK, E. Svoboda, svědomí, soužití. Praha : Slon, 2004. KRUŽÍK, J.; NOVOTNÝ, K. Emmanuel Lévinas - filosofie a výchova. Praha : Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, 2006. MACINTYRE, A. Ztráta ctnosti. Praha: OIKOYMENH, 2004. SEMRÁDOVÁ, Ilona. Úvod do etiky. 4. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 2007. SPAEMANN, R. Štěstí a vůle k dobru. Praha : OIKOYMENH, 1998. STÖRIG, H. J. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000. TATRANSKÝ, T. Lévinas a metafyzika. Svitavy : Trinitas, 2004. THOMPSON, M. Přehled etiky. Praha : Portál, 2004. PICO DELLA MIRANDOLA, G. O důstojnosti člověka. Praha : OIKOYMENH, 2005. PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2004. RICKEN, P. Obecná etika. Praha : OIKOYMENH, 1995. ROTTER, H. Osoba a etika. Brno : CDK, 1997. SKOBLÍK, J. Přehled křesťanské etiky. Praha : Karolinum 1997. RICH, A.: Etika hospodářství I., II. Praha : OIKOYMENH, 1994.
Literatura doporučená studentům	BADE, K.: Evropa v pohybu. Evropské migrace dvou staletí, Praha 2004. BARŠOVÁ, A, BARŠA, P.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku, Brno, Masarykova univerzita v Brně 2005. ŠTICA, P.: Oprávnění a hranice státní suverenity v imigrační politice – přistěhovalecká politika z pohledu křesťanské sociální etiky. Praha, Katolická teologická fakulta 2009.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	ústní zkouška

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět otevírá diskusi nad etickými otázkami spojenými s uspořádáním lidského společenství, především v politické a sociální oblasti. Kurz se zaměřuje na rozbor a porovnávání systémů, formulaci a analýzu etických aspektů politického a společenského života.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámení se základními eticky relevantními politickými a sociálními oblastmi a tématy. Součástí kurzu je rovněž představení principů a aktuálních problémů, které mají být diskutovány, jakož i seznámení s různými politicko-filozofickými směry a argumentativními postupy. Dalším cílem kurzu je naučit studenty práci v týmu při zpracovávání odborného textu a rozvíjet jejich prezentační dovednosti. Doplňkem kurzu je nepovinný filmový seminář, kde jsou promítány a stručně rozebírány tematicky relevantní snímky.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Etika, politická a sociální etika – úvod, pojmové a obsahové vymezení, východiska 2. Osobnost a společnost – úvod, charakteristika 3. Dílčí systémy společnosti 4. Principy sociální etiky 5. Politika a politická etika 6. Právo, politická a sociální spravedlnost 7. Svoboda a rovnost – různá pojetí 8. Lidská práva 9. Etika vnitřní politiky 10.Etika hospodářské a sociální politiky 11. Globalizace a soudobý svět – vybraná aktuální témata jako výzvy pro soudobou politickou etiku
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno 2004. ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha 1994. BAUMAN, Z. Úvahy o postmoderní době. Praha 2002. BECK, U. Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. Brno 2007. FROMM, Erich. Lidské srdce. Praha: Nakl. Josefa Šimona, 1996. FURGER, F. Christliche Sozialethik in pluraler Gesellschaft. Münster 1997. HÖFFE, O. Wirtschaftsbürger, Staatsbürger, Weltbürger: politische ethik im Zeitalter der Globalisierung. München 2004. MASARYK, Tomáš G. Ideály humanitní : několik kapitol. Praha: Čin, 1946. MIČIENKA, M. Příruční slovník občana. Praha 2003. MOLITOR, B. Etika hospodářství. Praha 1998. OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha 1994. Papežská rada pro spravedlnost a mír. Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří 2008. PESCHKE, K.-H. Hospodářství z křesťanského pohledu. Praha 1996. RAWLS, John. Teorie spravedlnosti. Praha: Victoria Publishing, 1995. REESE-SCHÄFER, W. Politisches Denken heute: Zivilgesellschaft, Globalisierung und Menschenrechte. München 2007. RENÖCKL, H. et al. (ed.) Rudern auf stürmischer See: sozialethische Perspektiven in Mitteleuropa. Wien – Würzburg 2006. RIDLEY, Matt. Původ ctnosti : o evolučních základech a zákonitostech nesobeckého jednání člověka. Praha: Portál, 2000. RICH, A. Etika hospodářství I-II. Praha 1994. Sociální encykliky (1891-1991). Praha 1996. SHAPIRO, I. Morální základy politiky. Praha 2003. SHAPIRO, I.; HABERMAS, J. Teorie demokracie dnes. Praha 2002. SCHWEIDLER, W. Der gute Staat: politische Ethik von Platon bis zur Gegenwart. Stuttgart 2004. SPIEKER, M. Sociální stát a jeho krize. Praha 1996. SUTOR, B. Politická etika. Praha 1996. SWIFT, A. Politická filozofie: základní otázky moderní politologie. Praha 2005. VELEK, Josef (ed.). Spor o spravedlnost. Praha: Filosofia, 1997. WELSCH, Wolfgang. Postmoderna : pluralita jako etická a politická hodnota. Praha: KLP, 1993. WILLIAMS, Bernard. Na počátku byl čin : realismus a moralismus v politické diskusi. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2011.
Literatura doporučená studentům	ARISTOTELÉS. Etika Nikomachova. Praha 1996. ARISTOTELÉS. Politika I. Praha 1999. FUKUYAMA, F. Konec dějin a poslední člověk. Praha 2002. HOBBES, T. Leviathan neboli O podstatě, zřízení a moci státu církevního a občanského. Praha 1941. HUNTINGTON, S. Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu. Praha 2001. KANT, I. K věčnému míru. Filozofický projekt. In TENTÝŽ. K věčnému míru. Filosofický projekt – O obecném rčení: Je-li něco správné v teorii, nemusí se to ještě hodit pro praxi. Praha 1999, s. 7-51. LOCKE, J. Druhé pojednání o vládě. Praha 1992. NOZICK, R. Anarchy, state, and utopia. Oxford 1991. PLATÓN. Ústava. In TENTÝŽ. Spisy IV: Kleitofón, Ústava, Timaios, Kritias. Praha 2003 (reprint), s. 15-376. WALZER, J. Spheres of Justice. A Defense of Pluralism and Equality. Basic Books 1983.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Očekává se studium povinné literatury zprostředkované v podobě readeru každý týden. V semináři jsou texty rozebírány a diskutovány, nutná je domácí příprava i aktivní participace. Povoleny jsou max. 2 neomluvené absence. Dále studenti během semestru ve dvojici navrhují a revidují témata závěrečné seminární práce, konzultují s vyučující samotný proces psaní a práci prezentují na ručně vyrobeném plakátu. Pro získání zápočtu je nutné dodržení harmonogramu stanoveného na začátku semestru. Výsledná známka sestává z hodnocení závěrečné seminární práce a výsledku ústní zkoušky, která je postavena na obsahu přednášek.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět poskytuje seznámení se se základními filozofickými a mezinárodněprávními prameny pro etické posuzování použití síly ve válečných konfliktech a v boji proti terorismu. Reflektuje filozofické a teologické principy možnosti hodnocení válečného konfliktu. Podrobněji si všímá pohledu na válku a použití síly v křesťanské tradici a vývoje evropského pohledu na přijatelnost válečného konfliktu. Dále analyzuje vliv medií na možnost etického posuzování dané problematiky (práce s prameny, rozdílné způsoby reakcí ze stran veřejnoprávních subjektů). Věnuje se též simulaci řešení etických problémů spojených s danou problematikou a snaží se navrhnout kriteriologii pro etické posuzování použití vojenské síly v boji proti terorismu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je předložit nástin etických aspektů válečného konfliktu jakožto části etiky a sociální a kulturní antropologie, která hledá rozumovou cestou odpověď na otázku co je to kultura, jak se formuje a jak ovlivňuje myšlení a jednání lidského jedince i společnosti. Předmět poukazuje na některé způsoby, jakými lze odpovídat na otázku po způsobech chápání otázky spravedlivé války a nastiňuje konkrétní možnosti reflexe základních etických problémů kultury spojených s faktorem válečného konfliktu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- Válka, spravedlnost, mír - Válka a antický svět - Křesťanský příspěvek k etickému posouzení války - Válka a počátky mezinárodního práva - Válka a národní státy - Světové války - Poválečné dokumenty - Etika vál. konfliktu a globální terorismus - Afgánistán - Etika vál. konfliktu a globální terorismus - Irák - Etická dilemata a pokus o řešení
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha : Zvon, 1994. ARENDTOVÁ, H. O násilí. 2. vyd. Praha : OIKOYMENH, 2004. ARISTOTELES: Etika Nikomachova, Praha. Deklarace lidských práv. Praha : Informační centrum OSN, 1998. DUKA, D; HOLUB, T.; RETHMANN, A.P.: Může být válka spravedlivá? Rozhovor Dominika Duky, Tomáše Holuba a Alberta-Petera Rethmana, in: Salve 3/05. Charta OSN. Praha : Informační centrum OSN, 1998. Gaudium et spes. Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě.In Dokumenty II. vatikánského koncilu. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2002. Gerechter Friede. Bonn : Sekretariat der Deutschen Bischofskonferenz, 2000. HOBBES, T.: Leviathan, Praha : OIKOYMENH, 2010. HOLUB, T.: Boj proti terorismu ve světle nauky o takzvané spravedlivé válce, Praha 2009. HOLUB, T.: Dopad objevu atomové pumy na etický diskurz během studené války, in: Salve 3/05. HOPPE, T.: Prevence násilí místo preventivních válek, in: Salve 3/05. JUERGENSMEYER, M. Teror v mysli boží. Globální vzestup náboženského násilí. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. Katechismus katolické církve, Kostelní Vydří 2002. MÜLLER, Z. Svaté války a civilizační tolerance. Praha : Academia, 2005. PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2004. ROTTER, H. Osoba a etika. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997. TOWNSHEND, Ch. (ed.) Historie moderní války. Praha : Mladá fronta, 2007. WAKIN, M. M. War, Morality and the Military Profession. Boulder : Westview Press, 1986.
Literatura doporučená studentům	HOLUB, T.: Boj proti terorismu ve světle nauky o takzvané spravedlivé válce, Praha 2009.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Součástí domácí přípravy je pravidelná příprava na semináře, získávání a vyhledávání informací z internetu. Individuální příprava bude průběžně kontrolována při seminářích a individuálních konzultacích během semestru.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje s problematikou etnických menšin v ČR a EU. Neomezuje se na prostý přehled znaků etnické odlišnosti jednotlivých menšin, ale seznamuje také s kulturními zdroji jejich identity. Všímá si též historie národnostních menšin v Evropě a v českých zemích. Snaží se upozornit na zažitá úskalí etnocentrismu a pomáhá porozumět vnitřní logice života národnostních menšin.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Předmět seznámí studenty s problematikou etnických menšin v ČR a EU.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Vymezení základních pojmů 2. Etnické znaky a vědomí 3. Obecné zdroje identity etnických menšin 4. Konstituování etnických menšin v Evropě 5. Historie národnostních menšin v českých zemích 6. Jednotlivé etnické menšiny v ČR 7. Legislativní postavení etnických menšin v ČR a EU 8. Antidiskriminační politika a další aktuální otázky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno 2004. Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2006. Praha 2006. BARŠA, P. Politická teorie multikulturalismu. Brno 1999. BITTNEROVÁ, D.; MORAVCOVÁ, M. a kol. Kdo jsem a kam patřím? Identita národnostních menšin a etnických komunit na území České republiky. Praha 2005. ERIKSEN, T. H. Antropologie multikulturních společností. Rozumět identitě. Praha 2007. HUTCHINSON, J.; SMITH A. D. Ethnicity. Oxford – New York 1996. CHYTILEK, R.; MAREŠ, M. (eds.) Reprezentace zájmů menšin v EU. Brno 2006. KYMLICKA, W. Multicultural Citizenship. A Liberal Theory of Minority Rights. Oxford 1995. KYMLICKA, W. (ed.) The Rights of Minority Cultures. Oxford 1995. MARAD, R. (ed.) Etnická různost a občanská jednota. Brno 2006. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha 2005. MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha 2001. NAVRÁTIL, P. a kol. Romové v české společnosti. Jak se nám spolu žije a jaké má naše soužití vyhlídky. Praha 2003. PRIBÁŇ, J. Jací můžeme být? Podoby demokracie a identity v multikulturní situaci. Praha 2004. PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie. Sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů. Praha 2004. PRŮCHA, J. Multikulturní výchova. Příručka (nejen) pro učitele. Praha 2006. RINGOLD, D.; ORENSTEIN, M. A.; WILKENS, E. Roma in Expanding Europe. Breaking the Poverty Cycle. Washington 2005. ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha 2001. SHAPIRO, I.; KYMLICKA, W. (eds.) Ethnicity and Group Rights. New York – London 1997. SIROVÁTKA, T. (ed.) Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno 2002. SUTOR, B. Politická etika. Praha 1996. ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha 2001. ŠIŠKOVÁ, T. (ed.) Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha 1998. VOLF, M. Odmítnout nebo obejmout? Totožnost, jinakost a smíření v teologické reflexi. Praha 2005.
Literatura doporučená studentům	ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno 2004. Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2006. Praha 2006. BARŠA, P. Politická teorie multikulturalismu. Brno 1999. BITTNEROVÁ, D.; MORAVCOVÁ, M. a kol. Kdo jsem a kam patřím? Identita národnostních menšin a etnických komunit na území České republiky. Praha 2005. ERIKSEN, T. H. Antropologie multikulturních společností. Rozumět identitě. Praha 2007. HUTCHINSON, J.; SMITH A. D. Ethnicity. Oxford – New York 1996. CHYTILEK, R.; MAREŠ, M. (eds.) Reprezentace zájmů menšin v EU. Brno 2006. KYMLICKA, W. Multicultural Citizenship. A Liberal Theory of Minority Rights. Oxford 1995. KYMLICKA, W. (ed.) The Rights of Minority Cultures. Oxford 1995. MARAD, R. (ed.) Etnická různost a občanská jednota. Brno 2006. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha 2005. MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha 2001. NAVRÁTIL, P. a kol. Romové v české společnosti. Jak se nám spolu žije a jaké má naše soužití vyhlídky. Praha 2003. PRIBÁŇ, J. Jací můžeme být? Podoby demokracie a identity v multikulturní situaci. Praha 2004. PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie. Sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů. Praha 2004. PRŮCHA, J. Multikulturní výchova. Příručka (nejen) pro učitele. Praha 2006. RINGOLD, D.; ORENSTEIN, M. A.; WILKENS, E. Roma in Expanding Europe. Breaking the Poverty Cycle. Washington 2005. ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha 2001. SHAPIRO, I.; KYMLICKA, W. (eds.) Ethnicity and Group Rights. New York – London 1997. SIROVÁTKA, T. (ed.) Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno 2002. SUTOR, B. Politická etika. Praha 1996. ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha 2001. ŠIŠKOVÁ, T. (ed.) Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha 1998. VOLF, M. Odmítnout nebo obejmout? Totožnost, jinakost a smíření v teologické reflexi. Praha 2005.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast na seminářích - docházka min 75%, vypracování a přednesení referátu na zadané téma v rozsahu 5 - 8 normostran. Četba zadanné literatury. Ústní zkouška bude postavena na předem připravených okruzích, s nimiž budou studenti seznámeni na začátku semestru.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Švarcová Eva
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Švarcová Eva
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Etopedie řeší především problematiku jedinců sociálně narušených. Přemět se zabývá teoretickými základy etopedie, systémem etopedických zařízení včetně metod používaných v etopedické praxi. Součástí předmětu je také problematika závislostí /alkoholismus, nikotinismus, gamblerství atd./ a dětí se syndromem CAN.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je, aby studenti získali teoretické vědomosti z oblasti péče o sociálně narušené jedince /děti i dospělé/. Teoretické vědomosti jsou doplněny o získávání praktických dovedností v rámci seminářů a popř. tématických exkurzí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Vymezení pojmu etopedie, vznik a tradice oboru, charakter a znaky etopedické péče.2.Osobnost speciální pedagoga - etopeda3.Struktura oboru, vztah k příbuzným vědním disciplinám4.Metody používané v etopedické péči5.Klasifikace poruch chování6.Problematika závislostí7.sexuální aberace8.Osobnost jedince v etopedické péči, patogení činistelé vnější a vnitřní9.Systém zařízení etopedického typu, funkce a poslání jednotlivých zařízení10.Ústavní a ochranná výchova, práce kurátora, možnosti alternativních trestů11.Výchova v náhradní rodině, adopce, pěstounská péče, vesničky SOS12.Děti sociálně ohrožené, syndrom CAN13.Romská rodina, specifika romského etnika, historie14.Historie péče o sociálně postižené osoby - představitelé péče
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Davidová,E. Cesty Romů. Olomouc:UP, 1995.Dunovský,J. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995.Drtilová,J. a Koukolík, F. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996.Kuja,J. a Floder,J. Etopedie. Olomouc: UP, 1989.Matoušek,O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995.Matoušek,O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996.Matoušek,O. a Kroftová,A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998.Nešpor,K. Alkohol, drogy a vaše dítě. Praha, 1994.Nešpor,K. Hra jako hazardní nemoc. Ostrava, 1994.Říčan,P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995.Vocilka,M. Náplň činnosti středisek výchovné péče. Praha: Tech-Market, 1996.Vocilka,M. Vybrané statě z etopedie. Most: Regionální sředisko vých. a vzděl.,1994Vocilka, M. Speciálně pedagogická terminologie etopedická. Praha:SPN, 1985.
Literatura doporučená studentům	Davidová,E. Cesty Romů. Olomouc:UP, 1995.Dunovský,J. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995.Drtilová,J. a Koukolík, F. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996.Kuja,J. a Floder,J. Etopedie. Olomouc: UP, 1989.Matoušek,O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995.Matoušek,O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996.Matoušek,O. a Kroftová,A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998.Nešpor,K. Alkohol, drogy a vaše dítě. Praha, 1994.Nešpor,K. Hra jako hazardní nemoc. Ostrava, 1994.Říčan,P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995.Vocilka,M. Náplň činnosti středisek výchovné péče. Praha: Tech-Market, 1996.Vocilka,M. Vybrané statě z etopedie. Most: Regionální sředisko vých. a vzděl.,1994Vocilka, M. Speciálně pedagogická terminologie etopedická. Praha:SPN, 1985.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Student obdrží zápočet na základě vypracované seminární práce na zadané téma.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Švarcová Eva
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Etopedie řeší především problematiku jedinců sociálně narušených. Přemět se zabývá teoretickými základy etopedie, systémem etopedických zařízení včetně metod používaných v etopedické praxi. Součástí předmětu je také problematika závislostí /alkoholismus, nikotinismus, gamblerství atd./ a dětí se syndromem CAN.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je, aby studenti získali teoretické vědomosti z oblasti péče o sociálně narušené jedince /děti i dospělé/. Teoretické vědomosti jsou doplněny o získávání praktických dovedností v rámci seminářů a popř. tématických exkurzí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Vymezení pojmu etopedie, vznik a tradice oboru, charakter a znaky etopedické péče.2.Osobnost speciální pedagoga - etopeda3.Struktura oboru, vztah k příbuzným vědním disciplinám4.Metody používané v etopedické péči5.Klasifikace poruch chování6.Problematika závislostí7.sexuální aberace8.Osobnost jedince v etopedické péči, patogení činistelé vnější a vnitřní9.Systém zařízení etopedického typu, funkce a poslání jednotlivých zařízení10.Ústavní a ochranná výchova, práce kurátora, možnosti alternativních trestů11.Výchova v náhradní rodině, adopce, pěstounská péče, vesničky SOS12.Děti sociálně ohrožené, syndrom CAN13.Romská rodina, specifika romského etnika, historie14.Historie péče o sociálně postižené osoby - představitelé péče
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Davidová,E. Cesty Romů. Olomouc:UP, 1995.Dunovský,J. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995.Drtilová,J. a Koukolík, F. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996.Kuja,J. a Floder,J. Etopedie. Olomouc: UP, 1989.Matoušek,O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995.Matoušek,O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996.Matoušek,O. a Kroftová,A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998.Nešpor,K. Alkohol, drogy a vaše dítě. Praha, 1994.Nešpor,K. Hra jako hazardní nemoc. Ostrava, 1994.Říčan,P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995.Vocilka,M. Náplň činnosti středisek výchovné péče. Praha: Tech-Market, 1996.Vocilka,M. Vybrané statě z etopedie. Most: Regionální sředisko vých. a vzděl.,1994Vocilka, M. Speciálně pedagogická terminologie etopedická. Praha:SPN, 1985.
Literatura doporučená studentům	Davidová,E. Cesty Romů. Olomouc:UP, 1995.Dunovský,J. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995.Drtilová,J. a Koukolík, F. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996.Kuja,J. a Floder,J. Etopedie. Olomouc: UP, 1989.Matoušek,O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995.Matoušek,O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996.Matoušek,O. a Kroftová,A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998.Nešpor,K. Alkohol, drogy a vaše dítě. Praha, 1994.Nešpor,K. Hra jako hazardní nemoc. Ostrava, 1994.Říčan,P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995.Vocilka,M. Náplň činnosti středisek výchovné péče. Praha: Tech-Market, 1996.Vocilka,M. Vybrané statě z etopedie. Most: Regionální sředisko vých. a vzděl.,1994Vocilka, M. Speciálně pedagogická terminologie etopedická. Praha:SPN, 1985.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Student obdrží zápočet na základě vypracované seminární práce na zadané téma.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Švarcová Eva
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	Předmět nemá zadán rozsah výuky
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Etopedie se zabývá problematikou sociálně narušených jedinců, dotýká se osob s neadaptivním chováním i anomálních osobností a v nemalé míře také problematiky závislostí. Součástí předmětu jsou teoretické základy etopedie, zásady prevence sociálně patologických jevů, systém etopedických zařízení včetně metod převýchovného procesu u nás i v zahraničí.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Získání teoretických vědomostí z oblasti péče o sociálně narušené jedince, seznámení se základními pojmy, s přehledem sociálně patologických jevů, systémem výchovných a převýchovných zařízení a osvojení si zásad prevence sociálně patologických jevů.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Vymezení oboru etopedie, vznik a tradice oboru. 2. Struktura oboru a vztah k ostatním vědám. 3. Osobnost etopeda, definice základních pojmů v etopedii. 4. Neadaptivní chování. Anomální osobnosti. 5. Klasifikace poruch chování. 6. Problematika závislostí. 7. Sexuální deviace. 8. Faktory podílející se na rozvoji sociálně patologických jevů. 9. Zásady prevence v etopedii. 10. Péče o sociálně narušené jedince. 11. Ústavní a ochranná výchova, práce kurátora, alternativní tresty. 12. Vývoj péče o obtížně vychovatelné v zahraničí. 13. Děti sociálně ohrožené, syndrom CAN. 14. Specifika romského etnika, romská rodina.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Davidová, E. Cesty Romů. Olomouc: UP, 1995. Dunovský, J. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995. Drtilová, J. a Koukolík, F. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996. Kuja, J. a Floder, J. Etopedie. Olomouc: UP, 1989. Matoušek, O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. Matoušek, O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996. Matoušek, O. a Kroftová, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. Nešpor, K. Alkohol drogy a vaše dítě. Praha: 1994. Nešpor, K. Hra jako hazardní nemoc. Ostrava: 1994. Říčan, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995. Švarcová, E. Úvod do etopedie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002. Vocilka, M. Náplň činnosti středisek výchovné péče. Praha: Tech-Market, 1996. Vocilka, M. Vybrané statě z etopedie. Most: Regionální středisko vých. a vzděl., 1994 Vocilka, M. Speciálně pedagogická terminologie etopedická. Praha: SPN, 1985.
Literatura doporučená studentům	Davidová, E. Cesty Romů. Olomouc: UP, 1995. Dunovský, J. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995. Drtilová, J. a Koukolík, F. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996. Kuja, J. a Floder, J. Etopedie. Olomouc: UP, 1989. Matoušek, O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. Matoušek, O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996. Matoušek, O. a Kroftová, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. Nešpor, K. Alkohol drogy a vaše dítě. Praha: 1994. Nešpor, K. Hra jako hazardní nemoc. Ostrava: 1994. Říčan, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995. Švarcová, E. Úvod do etopedie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002. Vocilka, M. Náplň činnosti středisek výchovné péče. Praha: Tech-Market, 1996.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: - aktivní účast na seminářích Zkouška: - test - ústní ověření znalostí

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Obsahem výuky je problematika lidských práv a etiky sociální práce, historické a filozofické základy a předpoklady etiky a jejich praktické důsledky pro sociální práci, vztahy filozofie, náboženství, ideologie, politiky, morálky a hodnot v sociální práci (identita oboru, odborný rozvoj v sociální práci, profesní etické kodexy, společenské změny, politické systémy a jejich důsledky, problematika sociálního státu, idea totality). Studenti by se měli naučit promýšlet a aplikovat probíraná témata ve své praxi, reflektovat své vlastní postoje a hodnoty v konkrétních situacích a využívat různé materiály a zdroje včetně supervize k řešení vznikajících etických problémů.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Absolvent je obeznámen se základními pojmy a kategoriemi z obecné etiky, rozpoznává základní etické teorie, uvědomuje si kulturní souvislosti, projevující se v odlišnostech mezi jednotlivými etickými systémy. Absolvent zná všechny významné dokumenty týkající se lidských práv a svobod a formální vyjádření etiky sociální práce v etických kodexech profese (ČR, Velké Británie, USA, IFSW), je seznámen s různými dimenzemi problémů souvisejících s etikou, morálkou, hodnotami v teorii a praxi sociální práce, je schopen uvědomovat si souvislosti mezi problémy a dilematy probíranými v kursu a vlastní odbornou praxí. Je schopen diskutovat s kolegy a spolupracovníky, příp. s klienty o etických aspektech sociální práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	T-1: ÚVOD DO ETIKY Etymologie pojmu morálka a etika a dalších příbuzných pojmů (moralita, mravy, obyčeje chování apod.), objekt a předmět etiky jako speciální vědní (a aplikované, výchovné) discipliny, proces osamostatňování etiky z lůna filosofie, současný vztah etiky k filozofii, sociologii, pedagogice, psychologii, politologii, biologii (etologii) a kulturní antropologii, systém etiky a metaetika, problém vědeckosti soudobé etiky (z filosoficko-fenomenologických, evolučně ontologických aj. pozic). T-2: VZNIK A VÝVOJ MORÁLKY (obecně, historicky) Vznik morální regulace (sociální interpersonální regulace a individuální autoregulace) lidského chování v dějinách, vývoj morálky mezi různými druhy regulace chování člověka v současnosti (vztah instinktu, učení, morálky, práva, organizační regulace a mocenského rozhodování apod.), fylogeneticky determinované instinkty a jejich "náhrada" morálkou, úloha morálky v kulturní sociogenezi, morálka jako zvláštní "antropo-kulturní" forma regulace v evoluci přírody (evoluce našeho kosmu a evoluce pozemského života). T-3: VZNIK A VÝVOJ MORÁLKY (individuálně) Vznik a vývoj morální regulace a autoregulace chování v individuální ontogenezi a mravní objevování, mravní učení, a návyky (zdůvodňované i nezdůvodňované) a morální vědomí (morální znalost a mravní svědomí) a sebevýchova, stupně morálního zrání individua (podle Piageta a Kohlberga), mravní výchova (zejména v rodině, ve škole a profesně zaměřeném sociálním prostředí). T-4: MORÁLKA A SVOBODA ČLOVĚKA Morálka v evolučně determinovaném lidském jednání a svoboda člověka, vnější a vnitřní hranice morální svobody, svoboda a morálního svědomí, tzv. "zlaté pravidlo judaismu" (a jeho antické a novověké podoba - u Sokrata, Kanta aj.), morální hodnoty a životní zájmy člověka, etické poznání a hodnocení (resp. i rozhodování), kultura a "mezikulturní" etická tolerance a komunikace, etika jedince, lidských skupin, pospolitostí, konkrétních kulturních okruhů (problém morálky a lidské identity v nich), lokální a globální v morálce současného člověka. T-5: ETIKA, MORÁLKA A DEONTOLOGIE Zvláštnosti etiky různých relativně samostatných sfér lidské činnosti, morálka a deontologie, etické normativní systémy profesních etik (v organizačních, ideových, etických aj. kodexech), etika a právo (shodné a rozdílné stránky), morálka a ekonomika, morálka a podnikání, vztah etiky a „ducha firmy“, ekologicko - morální aspekty současné lidské kultury, morálka medicíny, zdravotnictví, sociální péče aj. specializovaných činností, etika o životně kritických situacích člověka: problém euthanasie, etické otázky sebevraždy a přerušení těhotenství, etika umělé reprodukce a tzv. „regenerační medicíny" apod. T-6: OBECNÉ ETICKÉ POJMY A KATEGORIE Obecné morální pojmy a kategorie: dobro a zlo, čest a účel, pranýř a svědomí, spravedlnost, odpovědnost, štěstí a smysl života, povinnost, obětavost, solidarita a pomoc, eudaimonismus, hédonismus, etická utilitarita, egoismus, altruismus, filantropie, morální entusiasmus, transcendentalita a realita v morálce, (relativní univerzalita, proměnlivost a přechodnost obecně lidských mravních ideálů). T-7: MORÁLKA A ETIKA VE FILOSOFICKO-TEOLOGICKÉM KONTEXTU Sokrates, Platon a Aristoteles o obecninách a etický ideálech (jejich dosažitelnost), nesamostatnost „morálního činu", morální relativita (neustálé hledání uspokojení a obnova nespokojenosti s uspokojením), otázka kategorického imperativu (Kant) a konkrétní rozumové mravní volby v konkrétním prostředí. Etické otázky v dějinách filosofie (v různých filosofických konceptech v dějinách), etické otázky uvnitř největších světových náboženských systémů (judaismu, křesťanství, islámu, buddhismu, taoismu, resp. i konfucialismu). T-8: SOCIÁLNÍ POLITIKA A ETIKA Sociální práce a sociální stát: základní hodnotová dilemata sociálního státu, kritika sociálního státu. Teorie sociální politiky (konzervativní proud, liberální proud, socialistický proud): základní etická východiska a základní etické hodnoty. Problematika totalitarismu. T-9: IDENTITA OBORU Charakteristika profese (pět atributů profese dle Greenwooda), historický pohled na hodnoty v sociální práci, hodnotové orientace z historického hlediska. T-10: ETICKÝ KODEX Význam etického kodexu pro praxi, srovnání etických kodexů v různých zemích z hlediska hodnot. Kritika etického kodexu. T-11: OTÁZKA ZÁKLADNÍCH LIDSKÝCH PRÁV Vývoj lidských práv: práva občanská, práva politická, práva sociální. Dimenze lidských práv z hlediska mezinárodní perspektivy - významné mezinárodní organizace, mezinárodní závazky, důsledky pro sociální politiku a praktickou sociální práci. Významné dokumenty týkající se lidských práv a svobod. T-12: ETICKÉ TEORIE Z ETICKÉHO HLEDISKA Teorie přirozeného zákona, teorie přirozeného práva, teorie racionální povinnosti (deontika), teleologie – utilitarismus, teorie distributivní spravedlnosti. Aplikace základních principů jmenovaných etických teorií v praxi sociální práce. T-13: ANTIDISKRIMINAČNÍ PŘÍSTUPY Antiopresivní teorie, etika účasti, etika diskurzu. Aplikace základních principů jmenovaných etických teorií v praxi sociální práce. Současný stav v oblasti etiky sociální práce. T-14: ETICKÉ PROBLÉMY A DILEMATA V PRAXI Etické problémy a dilemata v praxi. Reflexivní praxe.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A.: Úvod do etiky ANZENBACHER, A.: Úvod do filozofie. (část: Etika) BLECHA, I. Filosofická čítanka. BLECHA, I. Základní problémy filosofie. BRÁZDA, R.: Úvod do srovnávací etiky. FURGER, F. : Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. JONAS, H.: Princip odpovědnosti : pokus o etiku pro technologickou civilizaci. KOHÁK, E.: Člověk, dobro a zlo: o smyslu života v zrcadle dějin (Kapitoly z dějin morální filozofie). KOHÁK, E. Post scriptum: psové. RICKEN, F.: Obecná etika. SEMRÁDOVÁ, I.: Etika 1. Přehled etických teorií. Praha, Gaudeamus 1992, 92s. SEMRÁDOVÁ, I.: Etika 2. Výběr textů k výuce etiky. Hradec Králové, Gaudeamus 1992, 94s. SEMRÁDOVÁ, I.: Etika 3. Tradiční etické problémy a soudobé diskuse v etice. Hradec Králové, SOKOL, J. Malá filosofie člověka. Slovník filosofických pojmů. SPAEMANN, R.: Štěstí a vůle k dobru : pokus o etiku. SPAEMANN, R.: Základní mravní pojmy a postoje. WELSCH, W.: Postmoderna : pluralita jako etická a politická hodnota. Praha : KLP 1993, 57 s. http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty.php?predmet=4 HENRIKSEN, Jan-Olav. VETLESEN, Arne Johan. Blízké a vzdálené. 1. vyd. Brno: Albert Boskovice, 2000. 215 s. LAAN, Gert van der. Otázky legitimace sociální práce. 1. vyd. Boskovice: Albert: Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. 260 s. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. MURRAY, Charles. Příliš mnoho dobra. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 337 s. ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 75 s. SUTOR, Bernard H. Politická etika. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1991. 391 s. http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html http://www.naswdc.org/pubs/code/code.asp http://www.basw.co.uk http://www.casw-acts.ca/CodeOfEthics.htm http://www.cswf.org/ethframe.htm http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html
Literatura doporučená studentům	k první části - T 1-7 ARISTOTELES: Etika Nikomachova. Praha 1979, 1996. BLÁHA, I.: Ethika jako věda. (Úvod do dějin a theorie mravnosti.), Brno, Atlantis 1991. BOHATÁ, M. - SEKNIČKA, P.: Úvod do hospodářské etiky. Praha, CODEX Bohemia 1997, 188 s. BRENTANO, F.: O původu mravního poznání : zlo jako předmět básnického zobrazení. Praha, Naše vojsko 1993, 95s. BUBER, M.: Obrazy dobra a zla. Olomouc : VOTOBIA 1994, 129s. EPIKUROS: Myšlenky o štěstí a mravnosti. Praha 1997, (O šťastnom živote. Bratislava, Pravda 1989). FROMM, E.: Mít nebo být. Praha 1994. FROMM, E.: Strach ze svobody. Praha 1993. FROMM, E.: Umění být. Praha 1994. FULLER, L. L.: Morálka práva. Praha : OIKOYMENH 1998, 229 s. GLUCHMAN, V.: Člověk a morálka. Brno, Doplněk 1997, 203 s. HEGEL, G.W.F.: Filozofie, umění a náboženství a jejich vztah k mravnosti a státu. Praha 1943. HEIDBRINK, H.: Psychologie morálního vývoje. Praha, Portál 1997, 175 s. HOGENOVÁ, A.: Etika a sport. Praha, Karolinum 1997, 119 s. ILIEV, J.: Mravní zákon v ilustracích dobrodružné literatury. Brno, Masarykova univerzita 1992, 42s. JANKÉLÉVITCH, V.: Odpuštění. Praha, Mladá fronta 1996, 218 s. KANT, I.: Základy metafyziky mravů. Praha 1974. KOHÁK, E.: Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky. Praha, Sociologické nakladatelství 1998, 203 s. KOLÁŘ, P.: Logika a etika : úvod do metaetika. Praha, FILOSOFIA 1997, 276 s. KUČEROVÁ, S.: Člověk - hodnoty - výchova : kapitoly z filosofie výchovy. Prešov, ManaCon 1996, 231 s. LÉVINAS, E.: Etika a nekonečno. Praha, ISE 1994, 197s. LORENZ, K.: Osm smrtelných hříchů, (Die acht Todsünden der zivilisierten Menschheit. München 1973.), Praha 1990. NIETZSCHE, F.: Ranní červánky. Myšlení o morálních předsudcích Praha, Pražská imaginace 1991, 32 s. NOVÁK, J. P. - BAHOUNEK, J.: Lékařská deontologie, 1. vyd., Brno, Rozrazil 1990, 69s. PAYNE, J.: Hermeneutická etika. (Jeden filosofický pokus o setkání s lidskou bytostí.), Praha, TRITON 1995, 109s. PLATÓN: Euthyfrón. Obrana Sókrata. Kritón. Praha, ISE 1994, Ústava. Praha 1994. POLLARD, B. Eutanazie ano či ne? Praha, Dita 1996, 210 s. PŘIBÁŇ, J.: Hranice práva a tolerance. (Úvahy o liberálnosti a právním státě v postmoderní situaci.), Praha, Sociologické nakladatelství 1997, 79 s. RICH, A.: Etika hospodářství. II. (II. Sociálně - etický pohled na tržní, plánované a světové hospodářství.) Praha, OIKOYMENH 1994. SEDLÁK, J.: Vybrané problémy ze sociální etiky. Brno, Masarykova univerzita 1996, 73 s. SEMRÁDOVÁ, I. - ŠTYRSKÝ, J.: Výchova pro 3. tisíciletí, Hradec Králové : Gaudeamus 1995, 111s. Gaudeamus 1993, 100s. SENECA, L.A.: O dobrodiních. Praha, Svoboda 1992, Seneca vychovatel a utěšitel. Olomouc, VOTOBIA 1995. SCHELER, M.: O studu. Praha, Mladá fronta 1993, 171s. SPINOZA, B.: Etika po geometricku vyložená a rozprava o zdokonalení rozumu, Praha 1925, (Etika. Bratislava, Pravda 1986). STEINMANN, H.: Základy podnikové etiky. Praha : Victoria Publishing 1995, 133 s. SUTOR, B.: Politická etika. Praha,: OIKOYMENH 1996, 391 s. TUGENDHAT, Ernst. Tři přednášky o problémech etiky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 87. s. k druhé části - T 8-15 ABBOTT, Ann A. Social work speaks. 3. vyd. Washington: NASW Press, 1994. 283 s. ACHTERHUIS, Hans. Politika dobrých úmyslů. 1. vyd. Brno: Barrister & Prinicipal, 2002. 117 s. BAUMAN, Zygmunt. Globalizace: důsledky pro člověka. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999, 157 s. BAUMAN, Zygmunt. Myslet sociologicky. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. 233 s. BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 165 s. BĚLOHRADSKÝ, Václav. Myslet zeleň světa. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 111 s. BĚLOHRADSKÝ, Václav. Kapitalismus a občanské ctnosti. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1992. BĚLOHRADSKÝ, Václav, GOGOLA, Jan, KELLER, Jan, PETŘÍČEK, Miroslav, PŘIBÁŇ, Jiří. Eseje o nedávné minulosti a blízké budoucnosti. 1. vyd. Praha: G plus G, 1999. 162 s. BERGER, Peter L. Pozvání do sociologie. 1. vyd. Praha: Správa sociálního řízení FMO, 1991. 157 s. BERGER, Peter L., LUCKMAN, Thomas. Sociální konstrukce reality. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. 214 s. BLECHA, Ivan. Filosofická čítanka. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2000. 550 s. BOURDIEU, Pierre. Teorie jednání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 179 s. HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999, 166 s. HENRIKSEN, Jan-Olav. VETLESEN, Arne Johan. Blízké a vzdálené. 1. vyd. Brno: Albert Boskovice, 2000. 215 s. HORYNA, Břetislav. Filosofie posledních let před koncem filosofie. 1. vyd. Praha: KLP, 1998. 350 s. JÜNGER, Ernst. Chůze lesem. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1994. 64 s. JOUVENEL, Bertrand de. Etika přerozdělování. 1. vyd. Praha: Občanský institut, 1998. 94 s. KIS, János. Současná politická filosofie. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1997. 501 s. LAAN, Gert van der. Otázky legitimace sociální práce. 1. vyd. Boskovice: Albert: Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. 260 s. LIPOVETSKY, Gilles. Soumrak povinnosti: bezbolestná etika nových demokratických časů. Praha: Prostor, 1999. 311 s. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. MURRAY, Charles. Příliš mnoho dobra. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 337 s. PONGS, Armin. V jaké společnosti vlastně žijeme? 1. vyd. Praha: ISV, 2000. 262 s. POTŮČEK, Martin. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 142 s. RORTY, Richard. Nahodilost, ironie, solidarita. 1. vyd. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1996. 227 s. ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 75 s. SUTOR, Bernard H. Politická etika. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1991. 391 s. ŠUBRT, Jiří. Postavy a problémy soudobé teoretické sociologie. 1. vyd. Praha: ISV, 2001. 164 s. TUGENDHAT, Ernst. Tři přednášky o problémech etiky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 87. s. TUTVEDT, Øyvind, YOUNG, Lawrence. Social Work and the Norweigian Welfare State. 1. vyd. Oslo: NKSH, 1991. 290 s. TRIPODI, Tony. Social workers at work. 2. vyd. Itasca: F.E. Peacock publisher, inc. 1997. 259 s. ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 128 s. VEČEŘA, Miloš. Sociální stát, východiska a přístupy. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993. 103 s. WALTON, Ronald G. Social work 2000. 1. vyd. London and New York: Longman. 1982. 108 s. ZASTROW, Charles. The practise of social work. 3. vyd. Chicago: The Dorsey Press. 1981. 581 s. http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html http://www.naswdc.org/pubs/code/code.asp http://www.basw.co.uk http://www.casw-acts.ca/CodeOfEthics.htm http://www.cswf.org/ethframe.htm http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Obsahem výuky je problematika lidských práv a etiky sociální práce, historické a filozofické základy a předpoklady etiky a jejich praktické důsledky pro sociální práci, vztahy filozofie, náboženství, ideologie, politiky, morálky a hodnot v sociální práci (identita oboru, odborný rozvoj v sociální práci, profesní etické kodexy, společenské změny, politické systémy a jejich důsledky, problematika sociálního státu, idea totality). Studenti by se měli naučit promýšlet a aplikovat probíraná témata ve své praxi, reflektovat své vlastní postoje a hodnoty v konkrétních situacích a využívat různé materiály a zdroje včetně supervize k řešení vznikajících etických problémů.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Absolvent je obeznámen se základními pojmy a kategoriemi z obecné etiky, rozpoznává základní etické teorie, uvědomuje si kulturní souvislosti, projevující se v odlišnostech mezi jednotlivými etickými systémy. Absolvent zná všechny významné dokumenty týkající se lidských práv a svobod a formální vyjádření etiky sociální práce v etických kodexech profese (ČR, Velké Británie, USA, IFSW), je seznámen s různými dimenzemi problémů souvisejících s etikou, morálkou, hodnotami v teorii a praxi sociální práce, je schopen uvědomovat si souvislosti mezi problémy a dilematy probíranými v kursu a vlastní odbornou praxí. Je schopen diskutovat s kolegy a spolupracovníky, příp. s klienty o etických aspektech sociální práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	-1: ÚVOD DO ETIKY Etymologie pojmu morálka a etika a dalších příbuzných pojmů (moralita, mravy, obyčeje chování apod.), objekt a předmět etiky jako speciální vědní (a aplikované, výchovné) discipliny, proces osamostatňování etiky z lůna filosofie, současný vztah etiky k filozofii, sociologii, pedagogice, psychologii, politologii, biologii (etologii) a kulturní antropologii, systém etiky a metaetika, problém vědeckosti soudobé etiky (z filosoficko-fenomenologických, evolučně ontologických aj. pozic). T-2: VZNIK A VÝVOJ MORÁLKY (obecně, historicky) Vznik morální regulace (sociální interpersonální regulace a individuální autoregulace) lidského chování v dějinách, vývoj morálky mezi různými druhy regulace chování člověka v současnosti (vztah instinktu, učení, morálky, práva, organizační regulace a mocenského rozhodování apod.), fylogeneticky determinované instinkty a jejich "náhrada" morálkou, úloha morálky v kulturní sociogenezi, morálka jako zvláštní "antropo-kulturní" forma regulace v evoluci přírody (evoluce našeho kosmu a evoluce pozemského života). T-3: VZNIK A VÝVOJ MORÁLKY (individuálně) Vznik a vývoj morální regulace a autoregulace chování v individuální ontogenezi a mravní objevování, mravní učení, a návyky (zdůvodňované i nezdůvodňované) a morální vědomí (morální znalost a mravní svědomí) a sebevýchova, stupně morálního zrání individua (podle Piageta a Kohlberga), mravní výchova (zejména v rodině, ve škole a profesně zaměřeném sociálním prostředí). T-4: MORÁLKA A SVOBODA ČLOVĚKA Morálka v evolučně determinovaném lidském jednání a svoboda člověka, vnější a vnitřní hranice morální svobody, svoboda a morálního svědomí, tzv. "zlaté pravidlo judaismu" (a jeho antické a novověké podoba - u Sokrata, Kanta aj.), morální hodnoty a životní zájmy člověka, etické poznání a hodnocení (resp. i rozhodování), kultura a "mezikulturní" etická tolerance a komunikace, etika jedince, lidských skupin, pospolitostí, konkrétních kulturních okruhů (problém morálky a lidské identity v nich), lokální a globální v morálce současného člověka. T-5: ETIKA, MORÁLKA A DEONTOLOGIE Zvláštnosti etiky různých relativně samostatných sfér lidské činnosti, morálka a deontologie, etické normativní systémy profesních etik (v organizačních, ideových, etických aj. kodexech), etika a právo (shodné a rozdílné stránky), morálka a ekonomika, morálka a podnikání, vztah etiky a „ducha firmy“, ekologicko - morální aspekty současné lidské kultury, morálka medicíny, zdravotnictví, sociální péče aj. specializovaných činností, etika o životně kritických situacích člověka: problém euthanasie, etické otázky sebevraždy a přerušení těhotenství, etika umělé reprodukce a tzv. „regenerační medicíny" apod. T-6: OBECNÉ ETICKÉ POJMY A KATEGORIE Obecné morální pojmy a kategorie: dobro a zlo, čest a účel, pranýř a svědomí, spravedlnost, odpovědnost, štěstí a smysl života, povinnost, obětavost, solidarita a pomoc, eudaimonismus, hédonismus, etická utilitarita, egoismus, altruismus, filantropie, morální entusiasmus, transcendentalita a realita v morálce, (relativní univerzalita, proměnlivost a přechodnost obecně lidských mravních ideálů). T-7: MORÁLKA A ETIKA VE FILOSOFICKO-TEOLOGICKÉM KONTEXTU Sokrates, Platon a Aristoteles o obecninách a etický ideálech (jejich dosažitelnost), nesamostatnost „morálního činu", morální relativita (neustálé hledání uspokojení a obnova nespokojenosti s uspokojením), otázka kategorického imperativu (Kant) a konkrétní rozumové mravní volby v konkrétním prostředí. Etické otázky v dějinách filosofie (v různých filosofických konceptech v dějinách), etické otázky uvnitř největších světových náboženských systémů (judaismu, křesťanství, islámu, buddhismu, taoismu, resp. i konfucialismu). T-8: SOCIÁLNÍ POLITIKA A ETIKA Sociální práce a sociální stát: základní hodnotová dilemata sociálního státu, kritika sociálního státu. Teorie sociální politiky (konzervativní proud, liberální proud, socialistický proud): základní etická východiska a základní etické hodnoty. Problematika totalitarismu. T-9: IDENTITA OBORU Charakteristika profese (pět atributů profese dle Greenwooda), historický pohled na hodnoty v sociální práci, hodnotové orientace z historického hlediska. T-10: ETICKÝ KODEX Význam etického kodexu pro praxi, srovnání etických kodexů v různých zemích z hlediska hodnot. Kritika etického kodexu. T-11: OTÁZKA ZÁKLADNÍCH LIDSKÝCH PRÁV Vývoj lidských práv: práva občanská, práva politická, práva sociální. Dimenze lidských práv z hlediska mezinárodní perspektivy - významné mezinárodní organizace, mezinárodní závazky, důsledky pro sociální politiku a praktickou sociální práci. Významné dokumenty týkající se lidských práv a svobod. T-12: ETICKÉ TEORIE Z ETICKÉHO HLEDISKA Teorie přirozeného zákona, teorie přirozeného práva, teorie racionální povinnosti (deontika), teleologie – utilitarismus, teorie distributivní spravedlnosti. Aplikace základních principů jmenovaných etických teorií v praxi sociální práce. T-13: ANTIDISKRIMINAČNÍ PŘÍSTUPY Antiopresivní teorie, etika účasti, etika diskurzu. Aplikace základních principů jmenovaných etických teorií v praxi sociální práce. Současný stav v oblasti etiky sociální práce. T-14: ETICKÉ PROBLÉMY A DILEMATA V PRAXI Etické problémy a dilemata v praxi. Reflexivní praxe.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A.: Úvod do etiky ANZENBACHER, A.: Úvod do filozofie. (část: Etika) BLECHA, I. Filosofická čítanka. BLECHA, I. Základní problémy filosofie. BRÁZDA, R.: Úvod do srovnávací etiky. FURGER, F. : Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. JONAS, H.: Princip odpovědnosti : pokus o etiku pro technologickou civilizaci. KOHÁK, E.: Člověk, dobro a zlo: o smyslu života v zrcadle dějin (Kapitoly z dějin morální filozofie). KOHÁK, E. Post scriptum: psové. RICKEN, F.: Obecná etika. SEMRÁDOVÁ, I.: Etika 1. Přehled etických teorií. Praha, Gaudeamus 1992, 92s. SEMRÁDOVÁ, I.: Etika 2. Výběr textů k výuce etiky. Hradec Králové, Gaudeamus 1992, 94s. SEMRÁDOVÁ, I.: Etika 3. Tradiční etické problémy a soudobé diskuse v etice. Hradec Králové, SOKOL, J. Malá filosofie člověka. Slovník filosofických pojmů. SPAEMANN, R.: Štěstí a vůle k dobru : pokus o etiku. SPAEMANN, R.: Základní mravní pojmy a postoje. WELSCH, W.: Postmoderna : pluralita jako etická a politická hodnota. Praha : KLP 1993, 57 s. http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty.php?predmet=4 HENRIKSEN, Jan-Olav. VETLESEN, Arne Johan. Blízké a vzdálené. 1. vyd. Brno: Albert Boskovice, 2000. 215 s. LAAN, Gert van der. Otázky legitimace sociální práce. 1. vyd. Boskovice: Albert: Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. 260 s. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. MURRAY, Charles. Příliš mnoho dobra. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 337 s. ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 75 s. SUTOR, Bernard H. Politická etika. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1991. 391 s. http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html http://www.naswdc.org/pubs/code/code.asp http://www.basw.co.uk http://www.casw-acts.ca/CodeOfEthics.htm http://www.cswf.org/ethframe.htm http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html
Literatura doporučená studentům	k první části - T 1-7 ARISTOTELES: Etika Nikomachova. Praha 1979, 1996. BLÁHA, I.: Ethika jako věda. (Úvod do dějin a theorie mravnosti.), Brno, Atlantis 1991. BOHATÁ, M. - SEKNIČKA, P.: Úvod do hospodářské etiky. Praha, CODEX Bohemia 1997, 188 s. BRENTANO, F.: O původu mravního poznání : zlo jako předmět básnického zobrazení. Praha, Naše vojsko 1993, 95s. BUBER, M.: Obrazy dobra a zla. Olomouc : VOTOBIA 1994, 129s. EPIKUROS: Myšlenky o štěstí a mravnosti. Praha 1997, (O šťastnom živote. Bratislava, Pravda 1989). FROMM, E.: Mít nebo být. Praha 1994. FROMM, E.: Strach ze svobody. Praha 1993. FROMM, E.: Umění být. Praha 1994. FULLER, L. L.: Morálka práva. Praha : OIKOYMENH 1998, 229 s. GLUCHMAN, V.: Člověk a morálka. Brno, Doplněk 1997, 203 s. HEGEL, G.W.F.: Filozofie, umění a náboženství a jejich vztah k mravnosti a státu. Praha 1943. HEIDBRINK, H.: Psychologie morálního vývoje. Praha, Portál 1997, 175 s. HOGENOVÁ, A.: Etika a sport. Praha, Karolinum 1997, 119 s. ILIEV, J.: Mravní zákon v ilustracích dobrodružné literatury. Brno, Masarykova univerzita 1992, 42s. JANKÉLÉVITCH, V.: Odpuštění. Praha, Mladá fronta 1996, 218 s. KANT, I.: Základy metafyziky mravů. Praha 1974. KOHÁK, E.: Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky. Praha, Sociologické nakladatelství 1998, 203 s. KOLÁŘ, P.: Logika a etika : úvod do metaetika. Praha, FILOSOFIA 1997, 276 s. KUČEROVÁ, S.: Člověk - hodnoty - výchova : kapitoly z filosofie výchovy. Prešov, ManaCon 1996, 231 s. LÉVINAS, E.: Etika a nekonečno. Praha, ISE 1994, 197s. LORENZ, K.: Osm smrtelných hříchů, (Die acht Todsünden der zivilisierten Menschheit. München 1973.), Praha 1990. NIETZSCHE, F.: Ranní červánky. Myšlení o morálních předsudcích Praha, Pražská imaginace 1991, 32 s. NOVÁK, J. P. - BAHOUNEK, J.: Lékařská deontologie, 1. vyd., Brno, Rozrazil 1990, 69s. PAYNE, J.: Hermeneutická etika. (Jeden filosofický pokus o setkání s lidskou bytostí.), Praha, TRITON 1995, 109s. PLATÓN: Euthyfrón. Obrana Sókrata. Kritón. Praha, ISE 1994, Ústava. Praha 1994. POLLARD, B. Eutanazie ano či ne? Praha, Dita 1996, 210 s. PŘIBÁŇ, J.: Hranice práva a tolerance. (Úvahy o liberálnosti a právním státě v postmoderní situaci.), Praha, Sociologické nakladatelství 1997, 79 s. RICH, A.: Etika hospodářství. II. (II. Sociálně - etický pohled na tržní, plánované a světové hospodářství.) Praha, OIKOYMENH 1994. SEDLÁK, J.: Vybrané problémy ze sociální etiky. Brno, Masarykova univerzita 1996, 73 s. SEMRÁDOVÁ, I. - ŠTYRSKÝ, J.: Výchova pro 3. tisíciletí, Hradec Králové : Gaudeamus 1995, 111s. Gaudeamus 1993, 100s. SENECA, L.A.: O dobrodiních. Praha, Svoboda 1992, Seneca vychovatel a utěšitel. Olomouc, VOTOBIA 1995. SCHELER, M.: O studu. Praha, Mladá fronta 1993, 171s. SPINOZA, B.: Etika po geometricku vyložená a rozprava o zdokonalení rozumu, Praha 1925, (Etika. Bratislava, Pravda 1986). STEINMANN, H.: Základy podnikové etiky. Praha : Victoria Publishing 1995, 133 s. SUTOR, B.: Politická etika. Praha,: OIKOYMENH 1996, 391 s. TUGENDHAT, Ernst. Tři přednášky o problémech etiky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 87. s. k druhé části - T 8-15 ABBOTT, Ann A. Social work speaks. 3. vyd. Washington: NASW Press, 1994. 283 s. ACHTERHUIS, Hans. Politika dobrých úmyslů. 1. vyd. Brno: Barrister & Prinicipal, 2002. 117 s. BAUMAN, Zygmunt. Globalizace: důsledky pro člověka. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999, 157 s. BAUMAN, Zygmunt. Myslet sociologicky. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. 233 s. BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 165 s. BĚLOHRADSKÝ, Václav. Myslet zeleň světa. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 111 s. BĚLOHRADSKÝ, Václav. Kapitalismus a občanské ctnosti. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1992. BĚLOHRADSKÝ, Václav, GOGOLA, Jan, KELLER, Jan, PETŘÍČEK, Miroslav, PŘIBÁŇ, Jiří. Eseje o nedávné minulosti a blízké budoucnosti. 1. vyd. Praha: G plus G, 1999. 162 s. BERGER, Peter L. Pozvání do sociologie. 1. vyd. Praha: Správa sociálního řízení FMO, 1991. 157 s. BERGER, Peter L., LUCKMAN, Thomas. Sociální konstrukce reality. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. 214 s. BLECHA, Ivan. Filosofická čítanka. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2000. 550 s. BOURDIEU, Pierre. Teorie jednání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 179 s. HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999, 166 s. HENRIKSEN, Jan-Olav. VETLESEN, Arne Johan. Blízké a vzdálené. 1. vyd. Brno: Albert Boskovice, 2000. 215 s. HORYNA, Břetislav. Filosofie posledních let před koncem filosofie. 1. vyd. Praha: KLP, 1998. 350 s. JÜNGER, Ernst. Chůze lesem. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1994. 64 s. JOUVENEL, Bertrand de. Etika přerozdělování. 1. vyd. Praha: Občanský institut, 1998. 94 s. KIS, János. Současná politická filosofie. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1997. 501 s. LAAN, Gert van der. Otázky legitimace sociální práce. 1. vyd. Boskovice: Albert: Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. 260 s. LIPOVETSKY, Gilles. Soumrak povinnosti: bezbolestná etika nových demokratických časů. Praha: Prostor, 1999. 311 s. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. MURRAY, Charles. Příliš mnoho dobra. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 337 s. PONGS, Armin. V jaké společnosti vlastně žijeme? 1. vyd. Praha: ISV, 2000. 262 s. POTŮČEK, Martin. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 142 s. RORTY, Richard. Nahodilost, ironie, solidarita. 1. vyd. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1996. 227 s. ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 75 s. SUTOR, Bernard H. Politická etika. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1991. 391 s. ŠUBRT, Jiří. Postavy a problémy soudobé teoretické sociologie. 1. vyd. Praha: ISV, 2001. 164 s. TUGENDHAT, Ernst. Tři přednášky o problémech etiky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 87. s. TUTVEDT, Øyvind, YOUNG, Lawrence. Social Work and the Norweigian Welfare State. 1. vyd. Oslo: NKSH, 1991. 290 s. TRIPODI, Tony. Social workers at work. 2. vyd. Itasca: F.E. Peacock publisher, inc. 1997. 259 s. ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 128 s. VEČEŘA, Miloš. Sociální stát, východiska a přístupy. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993. 103 s. WALTON, Ronald G. Social work 2000. 1. vyd. London and New York: Longman. 1982. 108 s. ZASTROW, Charles. The practise of social work. 3. vyd. Chicago: The Dorsey Press. 1981. 581 s. http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html http://www.naswdc.org/pubs/code/code.asp http://www.basw.co.uk http://www.casw-acts.ca/CodeOfEthics.htm http://www.cswf.org/ethframe.htm http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- účast a aktivita na seminářích - odevzdání seminárního portfolia vypracovaného dle zadaných instrukcí

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět se zabývá četbou a interpretací významných děl evropské duchovní poezie. Na tomto základě seznamuje s kulturně historickými souvislostmi vzniku interpretovaných děl a s některými důležitými prvky křesťanské tradice.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je zprostředkovat porozumění významným dílům evropské duchovní poezie.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- ordinarium (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus) - Te Deum - Adoro Te devote - mystická poezie Jana od Kříže - duchovní poezie B. Bridela a A. Michny
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BRIDEL, Bedřich. Básnické dílo. Praha : Torst : Societas, 1994. ČERNÝ, Václav. Baroko a klasicismus. Jinočany : Nakladatelství H&H, 2005. ECO, Umberto. Umění a krása ve středověké estetice. Praha : Argo, 1998. JAN OD KŘÍŽE. Duchovní píseň. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000. JUNGMANN, J. A. Genetický výklad mše. Olomouc : Matice cyrilometodějská, [1992]. KALISTA, Zdeněk. Tvář baroka. Praha : SPN, 1992. KOHUT, Pavel Vojtěch. Eucharistie: zjevení Otcovy lásky a brána k Trojici. Mystická báseň Jana od Kříže Že dobře já znám pramen. Salve, 2005, č. 2, s. 75-99. KOHUT, Pavel Vojtěch. „Řekněte mu, že strádám, trpím a umírám“. Mystická bolest Boží lásky podle Jana od Kříže. MKR Communio, 2005, č. 3, s. 245-265. MICHNA Z OTRADOVIC, Adam Václav. Básnické dílo, texty písní 1647-1661. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1999.
Literatura doporučená studentům	BRIDEL, Bedřich. Básnické dílo. Praha : Torst : Societas, 1994. JAN OD KŘÍŽE. Duchovní píseň. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000. JUNGMANN, J. A. Genetický výklad mše. Olomouc : Matice cyrilometodějská, [1992]. MICHNA Z OTRADOVIC, Adam Václav. Básnické dílo, texty písní 1647-1661. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1999.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	75% prezence, aktivní účast

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 14 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vznik ekumenického hnutí, Světový babtistický svaz, Světový luterský svaz, Světový reformovaný svaz, Konference evropských církví, Světová rada církví, Lambethská konference, Ekumenická rada církví v ČR.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Hník - Dnešní stav ekumenického hnutí, NR 1947, s. 193 - 210 - Účast CČS při snahách o sjednocení křesťanských církví, in: Duchovní ideály CČS, 1934, s. 271 - 308. - Křesťanství a dnešní svět, 1934 - Světový svaz pro svobodné křesťanství a náboženskou svobodu, in: Duchovní ideály CČS, 1934, s. 299 - 308. Kovářová - Církve a otázky dneška, Blahoslav 1934, s. 129. Rutrle - Ekumenické křesťanství v životě církve, 1948 - Podmínky ekumenické praxe, NR 1947, s. 247 - 287 Salajka - Český ekumenismus, 1976 - Církev v ekumenickém rozhovoru, 1971 - Pracovní program v SRC, ThR 1976, s. 146-152 - Ekumenické kapitoly, 1970 Sázava - Nad dosavadními výsledky konvergenčního procesu BEM, ThR 1991, 26n Spisar - Křesťanský ekumenismus a CČS z hlediska zásadního, NR 1947. s. 240 - 260. Die Kirchen und die moderne Wirtschaftsgestaltung, Genf 1931 Soziale Programme der Kirchen und freier religiosen Organisation, Zurich 1930 Ecumenical Handbook of the Churches of Christ, Berlin 1927 ad. Heyer, F.: Konfessionskunde, Walter de Gruyter - Berlin - New York 1977. Handbook of Denomination in the United States, New York 1954 - 1989. Working together with Him, edited by Robin Gurney, Conference of European Churches, United Kingdom, 1997, etc.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: praxe 30 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Student navštíví pracoviště (instituci státní správy) 5x za jeden semestr, kde mu je podán rámcový přehled formou výkladu o struktuře a funkci instituce. Formou hospitace a observace se dále seznámí s povahou práce a povinnostmi pracovníků v instituci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Student získá reálnou představu o pracovišti, které se zabývá sociální prací s klientelou.Předmět úzce navazuje na další předměty: Sociální práce, Úvod do studia a sociálních kompetencí, které student absolvuje v 1. semestru. Vhodně doplňuje obsah učební látky a zajišťuje syntetizované znalosti od začátku studia. Teoretické poznatky umí aplikovat v práci s klientelou. Získané vědomosti pomáhají k osvojení vědomostí v dalších předmětech (např.Právo a právní předpisy aj.)
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Předmět je rozdělen do pěti dnů v semestru.1-6 Okresní úřad - odbor sociálních věcí a zdravot. Hradec Králové7-12 Referát státní sociální podpory OkÚ Hradec Králové13-18 Okresní správa sociálního zabezbečení Hradec Králové19-24 Městský úřad - odbor sociálních věcí a zdrav. Hradec Králové25-30 Úřad práce Hradec Králové
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Autorský kol. Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub, 1997. 271 s. ISBN 80-902260-1-9 Časopisy: Sociální práceSociální politikaNoviny Můžeš, Rodina a škola aj.Právní předpisy v sociální oblastiEtický kodex sociálních pracovníků.
Literatura doporučená studentům	Autorský kol. Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub,1997. 271 s. ISBN 80-902260-1-9Časopisy: Sociální práceSociální politikaPrávní předpisy v sociální oblastiEtický kodex sociálních pracovníků
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Klasifikace: zápočet Podmínky získání: 100% účast v hodinách společných praxí - hospitacích. (Pro případ jakékoliv neúčasti si student vyjedná praxi osobně s pracovištěm a přinese potvrzení, že byl informován o pracovišti a k zápočtu předloží písemnou práci o povaze, struktuře a funkci pracoviště).

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 30 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vyučovací předmět exkurze2 představuje stěžejní odborný předmět studijního oboru sociální a charitativní práce. Uvedený předmět představuje syntetizující složku profesní přípravy. Kromě toho, že praxe rozšiřuje teoretickou přípravu a metodologii studenta - navazuje ve svých jednotlivých formách na vyučovací předměty : sociální politika, psychologie, základy práva, metody sociální práce, pedagogika a zdravotní nauky - uvádí studenta do kontaktu s realitou profese a umožňuje mu experimentovat. Jde tedy o aktivní metodu výuky, která klade na studenta tyto požadavky: pozorovat, jednat a reflektovat.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem učení předmětu je seznámit se se strukturou organizace, jejím zařazením do sociální sítě, jejími cíli, typem klientů, rytmem provozu a základními pravidly jejího řízení. Student poznává roli sociálního pracovníka v organizaci, jeho hlavní činnosti a způsoby vedení dokumentace. Tato forma praxe je vhodná v ambulantních zařízeních, úřadech a dalších sociálních institucích. Tuto praxi doporučujeme vykonávat v neziskových organizacích.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Seznámení studenta se Soustavou praktických kompetencí 2. I. kompetence - Rozvíjet účinnou komunikaci 3. II. kompetence - Orientovat se a plánovat postup 4. III. kompetence - Podporovat a pomáhat k soběstačnosti 5. IV. kompetence - Zasahovat a poskytovat služby 6. V. kompetence - Přispívat k práci organizace 7. VI. kometence - Odborně růst 8. Výběr osvojované kompetence pro odbornou praxi 9. Samostatná příprava studenta na odbornou praxi 10. Proces dokládání osvojení si vybrané kompetence formou důkazů v průběhu odborné praxe.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Havrdová, Z. Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995 Tomeš, I. Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997 Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999
Literatura doporučená studentům	Havrdová, Z. Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995 Tomeš, I. Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997 Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Samostatně zpracované a obhájené portfolio

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 30 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Student navštíví pracoviště (instituci státní správy) 5x za jeden semestr, kde mu je podán rámcový přehled formou výkladu o struktuře a funkci instituce. Formou hospitace a observace se dále seznámí s povahou práce a povinnostmi pracovníků v instituci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Student získá reálnou představu o pracovišti, které se zabývá sociální prací s klientelou.Předmět úzce navazuje na další předměty: Sociální práce, Úvod do studia a sociálních kompetencí, které student absolvuje v 1. semestru. Vhodně doplňuje obsah učební látky a zajišťuje syntetizované znalosti od začátku studia. Teoretické poznatky umí aplikovat v práci s klientelou. Získané vědomosti pomáhají k osvojení vědomostí v dalších předmětech (např.Právo a právní předpisy aj.)
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Předmět je rozdělen do pěti dnů v semestru.1-6 Okresní úřad - odbor sociálních věcí a zdravot. Hradec Králové7-12 Referát státní sociální podpory OkÚ Hradec Králové13-18 Okresní správa sociálního zabezbečení Hradec Králové19-24 Městský úřad - odbor sociálních věcí a zdrav. Hradec Králové25-30 Úřad práce Hradec Králové
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Autorský kol. Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub, 1997. 271 s. ISBN 80-902260-1-9 Časopisy: Sociální práceSociální politikaNoviny Můžeš, Rodina a škola aj.Právní předpisy v sociální oblastiEtický kodex sociálních pracovníků.
Literatura doporučená studentům	Autorský kol. Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub,1997. 271 s. ISBN 80-902260-1-9Časopisy: Sociální práceSociální politikaPrávní předpisy v sociální oblastiEtický kodex sociálních pracovníků
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Klasifikace: zápočet Podmínky získání: 100% účast v hodinách společných praxí - hospitacích. (Pro případ jakékoliv neúčasti si student vyjedná praxi osobně s pracovištěm a přinese potvrzení, že byl informován o pracovišti a k zápočtu předloží písemnou práci o povaze, struktuře a funkci pracoviště).

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 30 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vyučovací předmět exkurze2 představuje stěžejní odborný předmět studijního oboru sociální a charitativní práce. Uvedený předmět představuje syntetizující složku profesní přípravy. Kromě toho, že praxe rozšiřuje teoretickou přípravu a metodologii studenta - navazuje ve svých jednotlivých formách na vyučovací předměty : sociální politika, psychologie, základy práva, metody sociální práce, pedagogika a zdravotní nauky - uvádí studenta do kontaktu s realitou profese a umožňuje mu experimentovat. Jde tedy o aktivní metodu výuky, která klade na studenta tyto požadavky: pozorovat, jednat a reflektovat.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem učení předmětu je seznámit se se strukturou organizace, jejím zařazením do sociální sítě, jejími cíli, typem klientů, rytmem provozu a základními pravidly jejího řízení. Student poznává roli sociálního pracovníka v organizaci, jeho hlavní činnosti a způsoby vedení dokumentace. Tato forma praxe je vhodná v ambulantních zařízeních, úřadech a dalších sociálních institucích. Tuto praxi doporučujeme vykonávat v neziskových organizacích.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Seznámení studenta se Soustavou praktických kompetencí 2. I. kompetence - Rozvíjet účinnou komunikaci 3. II. kompetence - Orientovat se a plánovat postup 4. III. kompetence - Podporovat a pomáhat k soběstačnosti 5. IV. kompetence - Zasahovat a poskytovat služby 6. V. kompetence - Přispívat k práci organizace 7. VI. kometence - Odborně růst 8. Výběr osvojované kompetence pro odbornou praxi 9. Samostatná příprava studenta na odbornou praxi 10. Proces dokládání osvojení si vybrané kompetence formou důkazů v průběhu odborné praxe.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Havrdová, Z. Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995 Tomeš, I. Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997 Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999
Literatura doporučená studentům	Havrdová, Z. Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995 Tomeš, I. Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997 Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Samostatně zpracované a obhájené portfolio

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pp - písemná, praktická a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: řízené konzultace 12 hod. za semestr studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Revoluce patří k základních pojmům moderního světa. Ale co lze vlastně zařadit pod pojem revoluce? Přednáška poskytne úvod do sociálních dějiny, tedy do z jednoho dynamicky se rozvíjejících historických oborů, seznámí studenty s jeho metodami a postupy. Ty pak bude sledovat na konkrétních historických jevech, kterými jsou západní revoluce od 15.-20. století jako nástroje a projevy celkových přeměn společnosti. Budeme se zabývat revolučním cyklem: revoluce, kontrarevoluce, restaurace, položíme si otázku, zda je revoluce něčím specificky západním, nebo zda ji lze nalézt také v prostředí mimo tento civilizační okruh.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Podat kvalifikovaný pohled na tento zásadní fenomén evropských a světových dějin ve světle současné historiografie. Student by si měl odnést vědomí, co je to revoluce, jakou roli hraje v evropských dějinách, jak jim lze porozumět a vysvětlit.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. zkušenost revoluce - úvod do sociálních dějin 2. vymezení pojmů: společnost a revoluce 3. husitství jako první „moderní“ revoluce 4. reformace jako revoluce 5. proměny novověké společnosti 6. podivné revoluce (Anglie, USA) 7. revoluce francouzská jako vzor a model. 8. revoluce průmyslová a sociální 9. revoluce v myšlení – proměny obrazu světa 10. revoluce a společnost ve 20. století
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Martin Malia: History´s Locomotives. Revolutions and the Making of the Modern World. Yale 2007. Le bouleversement de l´ordre du monde. Révoltes et révolutions en Europe et aux Amériques a la fin du 18 siecle. Ed. Jean-Pierre Poussou. Paris 2004. Edmund Burke: Úvahy o revoluci ve Francii. Brno 1997. Richard Van Dülmen: Reformation als Revolution. Soziale Bewegung und religiöser Radikalismus in der deutschen Reformation. München 1997. Elisabeth I. Eisenstein: Die Druckpresse. Kulturrevolutionen im frühen modernen Europa. Wien 1997. Francois Furet: Promýšlet francouzskou revoluci. Brno 1994. František Šmahel: Husitská revoluce I-IV, Praha Heinze, Rudolph W.: Reform and Conflict, Grand Rapids 2005. Eric Hobsbawm: Evropäische Revolutionen 1789 bis 1848, Köln 2004. Lynn Huntová: Francouzská revoluce. Politika, kultura, třída. Brno 2007. Thomas Nipperday: Reformation, Revolution, Utopie. Göttingen 1997. Mona Ozoufová, Revoluční svátky 1789-1799, Brno 2006. Jean-Claude Derivaux – Ekke-Ulf Ruhstrat: Zur Geschichte der Utopie. Emanzipationstheorie oder soziale Phantasterei? Pfaffenweiler 1987. Toni Pierenkemper, Umstrittene Revolutionen. Die Industrialisierung im 19. Jahrhundert. Frankfurt a/M. 1997. Richard Pipes: Dějiny ruské revoluce. Praha 1998. Jean-Pierre Rioux. La révolution industrielle 1780-1880. Paris 1991. Alexis de Tocqueville: Starý režim a revoluce. Praha 2003. Idem: Demokracie v Americe I., II., Praha 1992. Jean Vidalenc: La Restauration (1814-1830). Paris 1968. Hans Ulrich Wehler: Geschichte als Historische Sozialwissenschaft. Frankfurt a/M 1973.
Literatura doporučená studentům	Martin Malia: History´s Locomotives. Revolutions and the Making of the Modern World. Yale 2007. Edmund Burke: Úvahy o revoluci ve Francii. Brno 1997. Richard Van Dülmen: Reformation als Revolution. Soziale Bewegung und religiöser Radikalismus in der deutschen Reformation. München 1997. Elisabeth I. Eisenstein: Die Druckpresse. Kulturrevolutionen im frühen modernen Europa. Wien 1997. Francois Furet: Promýšlet francouzskou revoluci. Brno 1994. František Šmahel: Husitská revoluce I-IV, Praha Heinze, Rudolph W.: Reform and Conflict, Grand Rapids 2005. Eric Hobsbawm: Evropäische Revolutionen 1789 bis 1848, Köln 2004. Lynn Huntová: Francouzská revoluce. Politika, kultura, třída. Brno 2007. Thomas Nipperday: Reformation, Revolution, Utopie. Göttingen 1997. Mona Ozoufová, Revoluční svátky 1789-1799, Brno 2006. Richard Pipes: Dějiny ruské revoluce. Praha 1998. Alexis de Tocqueville: Starý režim a revoluce. Praha 2003. Idem: Demokracie v Americe I., II., Praha 1992. Hans Ulrich Wehler: Geschichte als Historische Sozialwissenschaft. Frankfurt a/M 1973.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kurz je úvodem do filosofie. Předpokládá znalosti ze střední školy a zaměřuje se na vybrané problémy dějinně filosofického a systematického rázu s důrazem na antropologické tázání. Má vést k filosofickému rozumění a k filosofickým reflexím a v neposlední řadě k vlastním filosofickým výkonům. Důraz se klade na práci s literaturou, četbu pramenů, samostatné vystoupení v semináři, dialogické projasňování sledovaných témat.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Kurz je úvodem do filosofie. Předpokládá znalosti ze střední školy a zaměřuje se na vybrané problémy dějinně filosofického a systematického rázu s důrazem na antropologické tázání. Má vést k filosofickému rozumění a k filosofickým reflexím a v neposlední řadě k vlastním filosofickým výkonům. Důraz se klade na práci s literaturou, četbu pramenů, samostatné vystoupení v semináři, dialogické projasňování sledovaných témat.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Vznik filosofie. Společenské a duševní předpoklady vzniku antické filosofie. Mythus a filosofie. Filosofie a parafilosofie. Přístupy k vymezení filosofie a jejích zdrojů.2. Předmět filosofieZákladní směry filosofického tázání. Historické proměny předmětu filosofie a její akcentace. Filosofie - věda -umění - náboženství - přirozený svět.3. Péče o duši v antické filosofiiMakro a mikrokosmos. Řád a míra v reflexi filosofie. Poznání světa a poznání sebe sama. Problematika hledání smyslu života. Lidské a božské. Linie Démokrita a Platóna.4. Drama lidského světa v zrcadle středověké filosofie a kulturyBůh - svět - člověk. Horizontála a vertikála života. Duše a tělo (přírodní a duševní člověk). Hřích, pokání, obrácení, vykoupení a spása. Křesťanské pojetí lásky.5. Renesanční humanismusStoupající Venuše a sestupující Madony. Příroda a přirozenost. Fenomen tvorby a přítomnění. Krystalizující antropocentrismus. Počátky vědy a občanský humanismus. Hledání sebe sama.6. Subjekt - objektová rozpolcenost v novověké filosofiiTeismus - deismus - naturalismus. Objektivní (vědecké) hledisko přeměny života. Problém subjektu. Fenomen panství a zvěcnění.7. Kantův kategorický imperativOsvícenství a J.J.Rousseaua. Koperníkovský obrat ve filosofii I.Kanta. Co jest člověk? Heteronomie a autonomie mravního jednání. Svoboda a povinnost. Povinnosti k sobě a druhým.8. Vůle k životu, vůle k mociRozpad Hegelova systému. Nové filosofické směry. Schopenhauerova dezerce z Evropy. Má život smysl? Problém nihilismu (slabosti a síly) - F.Nietzsche.9. Bytí k smrtiEsence a existence. Pobyt a zájem o bytí. Starost (vrženost, rozumění, výklad). Existence a konečnost. Autentický a neautentický život.10. T.G.Masaryk a J.Patočka. Masarykovo pojetí praktické humanity - Krize moderního člověka. Patočkovo pojetí lidského života jako trojpohybu. Problém domova.11. Novotomismus, křesťanský evolucionismus a personalismus. Návrat k učení Tomáše Akvinského. Víra a rozum. Náboženská a vědecká zkušenost. P.T.de Chardin: jednotící pohyb světa a lidstva. Sebezdokonalování člověka. Individum, osoba - duše a duch.12. O postmoderní filosofiiKonec celostního přístupu ke světu. Krize racionality a dějinnosti. Jinakost. Dialogické projasňování lidské situovanosti (Já-Ty). Problém tolerance.13. Krize kultury Hedonismus a konzumní způsob života. Osamělost. Nuda. Násilí. Masová společnost - masová kultura. Odvrat od kultury a touha po kultuře. Interkulturní a intrakulturní procesy.14. Člověk a přírodaOdcizení přírodě a její devastace. Duševní vyprahlost a nevyrovnanost. Problém postavení člověka v přírodě. Technologické a morální ekologie. Úcta k životu a vědomí odpovědnosti.15. Mít či být? Mětí (vlastnění) a bytí dle E.Fromma a G.Marcela. Časová povaha mětí a bytí. Vztah k přírodě, kultuře, k sobě samému a k ostatním lidem.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	1. A.Auzenbacher: Úvod do filosofie. 1990.2. I.Blecha: Filosofie (základní problémy). 1994.3. R. Guardini: Konec novověku. 1992.4. E.Kohák: Člověk, dobro a zlo. 1993.5. T.G.Masaryk: Ideály humanitní. 1990.6. J.Patočka: Negativní platonismus. 1990.7. M.Petříček: Úvod do (současné) filosofie. 1992.8. J.Poláková: Filosofie dialogu. 1993.9. J.Pešková, L.Schlücková: Já, člověk ... 1991.10. J.W.Sire: Za novými světy. 1991.11. J.Sokol: Člověk očima bible. 1993.12. H.J.Störig: Malě dějiny filosofie. 1989.13. N.Welsch: Postmoderna - pluralita jako etická a politická hodnota. 1993.14. L. Nekvinda: Úvod do studia dějin filosofie. 1996
Literatura doporučená studentům	1. A.Auzenbacher: Úvod do filosofie. 1990.2. I.Blecha: Filosofie (základní problémy). 1994.3. R. Guardini: Konec novověku. 1992.4. E.Kohák: Člověk, dobro a zlo. 1993.5. T.G.Masaryk: Ideály humanitní. 1990.6. J.Patočka: Negativní platonismus. 1990.7. M.Petříček: Úvod do (současné) filosofie. 1992.8. J.Poláková: Filosofie dialogu. 1993.9. J.Pešková, L.Schlücková: Já, člověk ... 1991.10. J.W.Sire: Za novými světy. 1991.11. J.Sokol: Člověk očima bible. 1993.12. H.J.Störig: Malě dějiny filosofie. 1989.13. N.Welsch: Postmoderna - pluralita jako etická a politická hodnota. 1993.14. L. Nekvinda: Úvod do studia dějin filosofie. 1996
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Pro získání zápočtu vypracovat esej, zkouška formou kolokvia.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kurz je úvodem do filosofie. Předpokládá znalosti ze střední školy a zaměřuje se na vybrané problémy dějinně filosofického a systematického rázu s důrazem na antropologické tázání. Má vést k filosofickému rozumění a k filosofickým reflexím a v neposlední řadě k vlastním filosofickým výkonům. Důraz se klade na práci s literaturou, četbu pramenů, samostatné vystoupení v semináři, dialogické projasňování sledovaných témat.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Kurz je úvodem do filosofie. Předpokládá znalosti ze střední školy a zaměřuje se na vybrané problémy dějinně filosofického a systematického rázu s důrazem na antropologické tázání. Má vést k filosofickému rozumění a k filosofickým reflexím a v neposlední řadě k vlastním filosofickým výkonům. Důraz se klade na práci s literaturou, četbu pramenů, samostatné vystoupení v semináři, dialogické projasňování sledovaných témat.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Vznik filosofie. Společenské a duševní předpoklady vzniku antické filosofie. Mythus a filosofie. Filosofie a parafilosofie. Přístupy k vymezení filosofie a jejích zdrojů.2. Předmět filosofieZákladní směry filosofického tázání. Historické proměny předmětu filosofie a její akcentace. Filosofie - věda -umění - náboženství - přirozený svět.3. Péče o duši v antické filosofiiMakro a mikrokosmos. Řád a míra v reflexi filosofie. Poznání světa a poznání sebe sama. Problematika hledání smyslu života. Lidské a božské. Linie Démokrita a Platóna.4. Drama lidského světa v zrcadle středověké filosofie a kulturyBůh - svět - člověk. Horizontála a vertikála života. Duše a tělo (přírodní a duševní člověk). Hřích, pokání, obrácení, vykoupení a spása. Křesťanské pojetí lásky.5. Renesanční humanismusStoupající Venuše a sestupující Madony. Příroda a přirozenost. Fenomen tvorby a přítomnění. Krystalizující antropocentrismus. Počátky vědy a občanský humanismus. Hledání sebe sama.6. Subjekt - objektová rozpolcenost v novověké filosofiiTeismus - deismus - naturalismus. Objektivní (vědecké) hledisko přeměny života. Problém subjektu. Fenomen panství a zvěcnění.7. Kantův kategorický imperativOsvícenství a J.J.Rousseaua. Koperníkovský obrat ve filosofii I.Kanta. Co jest člověk? Heteronomie a autonomie mravního jednání. Svoboda a povinnost. Povinnosti k sobě a druhým.8. Vůle k životu, vůle k mociRozpad Hegelova systému. Nové filosofické směry. Schopenhauerova dezerce z Evropy. Má život smysl? Problém nihilismu (slabosti a síly) - F.Nietzsche.9. Bytí k smrtiEsence a existence. Pobyt a zájem o bytí. Starost (vrženost, rozumění, výklad). Existence a konečnost. Autentický a neautentický život.10. T.G.Masaryk a J.Patočka. Masarykovo pojetí praktické humanity - Krize moderního člověka. Patočkovo pojetí lidského života jako trojpohybu. Problém domova.11. Novotomismus, křesťanský evolucionismus a personalismus. Návrat k učení Tomáše Akvinského. Víra a rozum. Náboženská a vědecká zkušenost. P.T.de Chardin: jednotící pohyb světa a lidstva. Sebezdokonalování člověka. Individum, osoba - duše a duch.12. O postmoderní filosofiiKonec celostního přístupu ke světu. Krize racionality a dějinnosti. Jinakost. Dialogické projasňování lidské situovanosti (Já-Ty). Problém tolerance.13. Krize kultury Hedonismus a konzumní způsob života. Osamělost. Nuda. Násilí. Masová společnost - masová kultura. Odvrat od kultury a touha po kultuře. Interkulturní a intrakulturní procesy.14. Člověk a přírodaOdcizení přírodě a její devastace. Duševní vyprahlost a nevyrovnanost. Problém postavení člověka v přírodě. Technologické a morální ekologie. Úcta k životu a vědomí odpovědnosti.15. Mít či být? Mětí (vlastnění) a bytí dle E.Fromma a G.Marcela. Časová povaha mětí a bytí. Vztah k přírodě, kultuře, k sobě samému a k ostatním lidem.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	1. A.Auzenbacher: Úvod do filosofie. 1990.2. I.Blecha: Filosofie (základní problémy). 1994.3. R. Guardini: Konec novověku. 1992.4. E.Kohák: Člověk, dobro a zlo. 1993.5. T.G.Masaryk: Ideály humanitní. 1990.6. J.Patočka: Negativní platonismus. 1990.7. M.Petříček: Úvod do (současné) filosofie. 1992.8. J.Poláková: Filosofie dialogu. 1993.9. J.Pešková, L.Schlücková: Já, člověk ... 1991.10. J.W.Sire: Za novými světy. 1991.11. J.Sokol: Člověk očima bible. 1993.12. H.J.Störig: Malě dějiny filosofie. 1989.13. N.Welsch: Postmoderna - pluralita jako etická a politická hodnota. 1993.14. L. Nekvinda: Úvod do studia dějin filosofie. 1996
Literatura doporučená studentům	1. A.Auzenbacher: Úvod do filosofie. 1990.2. I.Blecha: Filosofie (základní problémy). 1994.3. R. Guardini: Konec novověku. 1992.4. E.Kohák: Člověk, dobro a zlo. 1993.5. T.G.Masaryk: Ideály humanitní. 1990.6. J.Patočka: Negativní platonismus. 1990.7. M.Petříček: Úvod do (současné) filosofie. 1992.8. J.Poláková: Filosofie dialogu. 1993.9. J.Pešková, L.Schlücková: Já, člověk ... 1991.10. J.W.Sire: Za novými světy. 1991.11. J.Sokol: Člověk očima bible. 1993.12. H.J.Störig: Malě dějiny filosofie. 1989.13. N.Welsch: Postmoderna - pluralita jako etická a politická hodnota. 1993.14. L. Nekvinda: Úvod do studia dějin filosofie. 1996
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Dle instrukcí vyučujícího.

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	Předmět nemá zadán rozsah výuky
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kurz rozšiřuje znalosti z oblasti filosofie náboženství. Součástí kurzu je výklad důkazú boží existence, náboženské zkušenosti a náboženské praxe. Kurz se soustřeďuje také na analytickou filosofii náboženství, existenciální filosofii náboženství a srovnávací filosofii náboženství.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	Předmět nemá zadán rozsah výuky
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 6 hod. za semestr studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Jde o úvod k reflexi profesionální činnosti v tomto oboru. Tyto přednášky napomáhají sledat smysl bytí a veškerého konání člověka. Filosofická antropologie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	navázat na vědomosti, které studenti získali ve svém středoškolském vzdělání. zvládnout základní pojmový aparát filozofie, informovat o důležitých filozofických otázkách a způsobech jejich řešení ve filozofickém myšlení. orientovat v základní problematice filozofické antropologie. vybavit posluchače filozofickým základem pro aplikaci poznatků ostatních vědních oborů v praxi.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. člověk v antropofilozofickém pojetí - jednota jeho živočišné a duchovní existence. člověk jako bytost sociální, jejíž život probíhá v ustavičných změnách. 2. historické a filozofické základy sociální práce 3. příroda a člověk. potřeba znovudosažení jednoty člověka a přírody 4. práce, technika a technologie. problematika odcizení a nalézání sebe sama v podmínkách soudobé techologické společnosti 5. člověk jako subjekt a objekt historického dění. historické povědomí, vědomí, tranice, smysl dějin. Relativita pokroku v lidských dějinách 6. umění jako specifický výraz vztahu člověka a světa 7. pojetí člověka v dějinách filozofie, sebeuskutečnění člověka jako Božího obrazu
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Coreth E.: Co je člověk?, Zvon Praha 1994 Anzenbacher: Úvod do filozofie, Zvon Praha 1993 Sokol, J.: Člověk a svět očima Bible, Praha 1993 Buber M.: Já a Ty, Votobia Olomouc 1996 Fromm E.: Budete jako bohové, NLN Praha 1993 Wilson E.O.: O lidksé přirozenosti, NLN, 1993 Kulturní a sociální antropologie, Slon. Praha. 1994 Horyna B.: Úvod do religionistiky, Oikúmené 1994
Literatura doporučená studentům	Coreth E.: Co je člověk?, Zvon Praha 1994 Anzenbacher: Úvod do filozofie, Zvon Praha 1993 Sokol, J.: Člověk a svět očima Bible, Praha 1993 Buber M.: Já a Ty, Votobia Olomouc 1996 Fromm E.: Budete jako bohové, NLN Praha 1993 Wilson E.O.: O lidksé přirozenosti, NLN, 1993 Kulturní a sociální antropologie, Slon. Praha. 1994 Horyna B.: Úvod do religionistiky, Oikúmené 1994
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet je udělen za zpracování eseje dle daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět sleduje přirozené předpoklady přístupu ke křesťanské víře a v jejich kontextu představuje základy katolické teologie. Zároveň reflektuje aktuální otázky uskutečňování křesťanské víry v kulturně-společenských podmínkách současnosti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je ukázat Boží zjevení jako základ každé teologické práce. Předmět se přitom snaží prokázat důvěryhodnost křesťanství tak, aby křesťanská víra obstála před spravedlivým nárokem lidského rozumu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	I. Úvod: Cíle a metody fundamentální teologie II. Přínos religionistiky k otázce Boha: 1) náboženství v bádání filologie, etnologie, hlubinné psychologie, sociologie a fenomenologie 2) Struktura náboženského fenoménu 3) Náboženská potřeba a potřeba Boha III. Různé modely světa v jejich vztahu k možnosti existence osobního Boha IV. Možnost rozumového poznání Boha V. Zjevení Boží v Ježíši Kristu: pojem zjevení VI. Historičnost Ježíše a křesťanské vyznání Krista jako Božího Syna VII. Zázrak VIII. Zmrtvýchvstání Ježíše Krista IX. Úloha křesťanské tradice v předávání zjevení X. Církev jako nositelka tradice, učitelská služba Církve XI. Ekumenismus
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANSENBACHER, A., Úvod do filozofie, Praha 1987. BOF, G., „Fede“, v Nuovo Dizionario di Teologia, ed. G. Barbaglio – S. Dianich, Edizioni Paoline, Milano 1988. BOUBLÍK, V., Boží lid, Křesťanská akademie, Řím 1967. BOUBLÍK, V., Setkání s Ježíšem, Křesťanská akademie, Řím 1970. BOUBLÍK, V., Teologie nekřesťanských náboženství, Kostelní Vydří 2000. GIUSSANI, L., Náboženský smysl, Nové Město, Praha 2001. LANG, A., Kristus vrchol zjevení, Olomouc 1993. LIŠKA, A., Zmrtvýchvstání v moderní exegezi, Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském, Praha 2001. RATZINGER, J., „Co znamená věřit“, Communio 1/1997. SKALICKÝ, K., „Geneze koncilního dokumentu o Zjevení“, Teologické texty 1/2003. SKALICKÝ, K., Po stopách neznámého Boha, Trinitas, Svitavy 32003. SKALICKÝ, C., Teologia fondamentale, PUL, Roma 1980. WALDENFELS, H., Kontextová fundamentální teologie, Vyšehrad, Praha 2000. WALDENFELS, H., Einführung in die Theologie der Offenbarung, Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 1996.
Literatura doporučená studentům	ANSENBACHER, A., Úvod do filozofie, Praha 1987. BOUBLÍK, V., Boží lid, Křesťanská akademie, Řím 1967. BOUBLÍK, V., Setkání s Ježíšem, Křesťanská akademie, Řím 1970. BOUBLÍK, V., Teologie nekřesťanských náboženství, Kostelní Vydří 2000. GIUSSANI, L., Náboženský smysl, Nové Město, Praha 2001. LANG, A., Kristus vrchol zjevení, Olomouc 1993. LIŠKA, A., Zmrtvýchvstání v moderní exegezi, Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském, Praha 2001. RATZINGER, J., „Co znamená věřit“, Communio 1/1997. SKALICKÝ, K., „Geneze koncilního dokumentu o Zjevení“, Teologické texty 1/2003. SKALICKÝ, K., Po stopách neznámého Boha, Trinitas, Svitavy 32003. WALDENFELS, H., Kontextová fundamentální teologie, Vyšehrad, Praha 2000. Studijní pomůcky: BROŽ, V.: Základy fundamentální teologie – studijní pomůcka (*.rtf, 732 kB): http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/fundamentalka-skripta-1.rtf BROŽ, V.: Kritika náboženství (*.rtf, 214 kB): http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/kritika-nabozenstvi.rtf
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Test ověřující znalost obsahu předmětu. Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět chce představit hodnotové základy evropské civilizace, tak jak byly utvářeny interakcí židovství, křesťanství a řecké a římské filozofie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je poukázat na etické a kulturní zdroje západní civilizace, zejména na vliv řecko-římského myšlenkového dědictví, židovských posvátných textů a křest'anského Nového Zákona.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Dědictví 'Akropole': a) starořecké pojetí člověka a etické systémy b) řecká politická filozofie a demokracie 2. Dědictví 'Kapitolu': a) římské právo b) právo jako základ státu 3. Dědictví 'Sinaje': a) židovské náboženství b) Desatero 4. Dědictví 'Kalvárie': a) recepce židovství a antiky v křesťanství b) 'Wirkungsgeschichte' křesťanství na hodnotové základy Západu 5. Současnost a) 'tradiční' hodnoty v postmoderní Evropě b) evropské hodnoty v procesu globalizace c) aktuální otázky: genové inženýrství, interupce a eutanázie d) výhledy
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A., Úvod do filozofie, Portál, Praha 2002. ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, Portál, Praha 2001. DUFOUR, L., Slovník biblické teologie, Academia, Praha 2003. KINCL, URFUS, SKŘEJPEK, Římské právo, C.H.Beck, Praha 1995.
Literatura doporučená studentům	ARMSTRONG, A.H.(vyd.), Cambridge History of Later Greek and Early Medieval Philosophy, Cambridge: CUP 1967. O'COLLINS G., FARRUGIA M., Cattolicesimo. Storia e dottrina, Queriniana, Brescia 2006. GUARDINI, R., Konec novověku, Vyšehrad, Praha 1992. HUNTINGTON, S.P., Střet civilizací, Rybka Publishers, Praha 2001. KEPEL, G., Boží pomsta. Atlantis, Brno 1996. PIEPER, J., Was heißt philosophieren? : vier Vorlesungen, Johannes Verlag, Freiburg in Br. 2003. ŘÍČAN, P., Psychologie náboženství a spirituality, Portál, Praha 2007.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	prezentace vlastního příspěvku na předem domluvené téma a ústní zkouška

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Raban Miloš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představit pastorační a charitativní činnost a základní přístupy v obou oblastech, včetně antropologických a etických východisek a relevantních souvislostí. Podstatnou součást předmětu tvoří aplikovaná etika charitativní a pastorační práce v rámci specifických cílových skupin osob a klientů. Studenti se mají seznámit s charakteristikami a specifiky jednotlivých skupin, přístupů a adekvátních pomocí. Předpokládá se výrazná aktivní účast studentů: povinností studentů je vypracovat seminární práci na téma pastorační či charitativní péče s klienty pocházejících se specifických skupin. Čerpají přitom z odborné literatury, ale rovněž ze svých zkušeností. Snaží se charakterizovat a analyzovat současnou situaci, formulovat přiměřené přístupy, klíčové otázky a eticky signifikantní problémy. Předpokládá se přednesení části své práce před ostatními studenty a aktivní zapojení studentů v následující diskuzi.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Charitativní činnost a pastorační péče – úvod, charakteristika, obecné přístupy 2. Antropologická východiska a etické základy pastorační a sociální práce 3. Aplikovaná etika charitativní práce a pastorační péče – Práce, pomoc a péče vůči osobám z různých cílových skupin – a) Práce se starými lidmi; b) Práce s nemocnými; c) Práce s umírajícími; d) Práce s klienty a osobami s vážnými rodinnými problémy; e) Práce s oběťmi sexuálního násilí; f) Práce s lidmi se zdravotním handicapem; g) Práce s lidmi s mentálním postižením; h) Práce s duševně nemocnými; i) Práce s uživateli drog; j) Práce s lidmi s moderními formami závislosti; k) Práce s bezdomovci; l) Práce s uprchlíky a imigranty; m) Práce s oběťmi sekt a manipulací; n) Práce s rizikovou mládeží
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. BEDNÁŘOVÁ, L. - PELECH, L. Slabikář sociální práce na ulici: supervize, streetwork, financování. Brno: Doplněk, 2004. BENEDIKT XVI. Deus Caritas Est. Praha: Paulínky, 2006. BYOCK, I. Dobré umírání. Možnosti pokojného života. Praha: Vyšehrad, 2005. FISCHER, O. – MILFAIT, R. a kol. Etika pro sociální práci. Praha: JABOK, 2008. GRUBER, H. G. Ethisch denken und handeln: Grundzüge einer Ethik der Sozialen Arbeit. Stuttgart: Lucius. & Lucius, 2005. HALÍK, T. Sedm úvah o službě nemocným a trpícím. Brno: Cesta, 1993. HASLINGER, H. Diakonie: Grundlagen für die soziale Arbeit der Kirche. Paderborn, 2009. HENRIKSEN, J. O. – VETLESEN, A. J. Blízké a vzdálené. Etické teorie a principy práce s lidmi, Boskovice: Albert, 2000. HRADECKÁ, V. – HRADECKÝ, I. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje, 1996. CHADIMA, M. Charitativní péče – Historie a současnost. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. KELLEYOVÁ, P. – CALLANANOVÁ, M. Poslední dary. Jak porozumět zvláštnímu vnímání a potřebám umírajících. Praha: Vyšehrad, 2005. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2006. KRIEGER, W. (ed.) Caritas – Dienst an Mensch und Gesellschaft. Würzburg, 1999.KŘIVOHLAVÝ, J. Pastorální péče. Praha: Oliva, 2000. KŘIVOHLAVÝ, J. Křesťanská péče o nemocné. Praha: Advent, 1991. KŘIVOHLAVÝ, J. Poslední úsek cesty. Praha: Návrat domů, 1995. KŘIVOHLAVÝ, J. Povídej – naslouchám. Praha: Návrat, 1993. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, 2002. KÜBLER-ROSS, E. Odpovědi na otázky o smrti a umírání. Jinočany: H & H, 1995. MATĚJČEK, Z. Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál, 2007. MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. OPATRNÝ, A., Cesty pastorace v pluralitní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. OPATRNÝ, A. Malá příručka pastorační péče o nemocné. Praha: Pastorační středisko, 2003. OPATRNÝ, A. Pastorace v postmoderní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. OPATRNÝ, A. Pastorační péče v méně obvyklých situacích. Praha: Pastorační středisko, 2005. OPATRNÝ, A. Pastorační péče v sociální práci. Praha, 2000. POSPÍŠIL, V. C. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál, 2000. STUDENT, J. CH. – MÜHLUM, A. – STUDENT. U. Sociální práce v hospici a paliativní péče. Jinočany: H & H, 2006. SVATOŠOVÁ, M. Hospice a umění doprovázet. Praha: Ecce Homo, 1995. SVATOŠOVÁ, M. Hospic slovem i obrazem. Praha: Ecce Homo, 1998. ÚLEHLA, I. Umění pomáhat, učebnice metod sociální práce. Praha: SLON, 2007. VOJTÍŠEK, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. MAREK, 2005.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představit pastorační a charitativní činnost a základní přístupy v obou oblastech, včetně antropologických a etických východisek a relevantních souvislostí. Podstatnou součást předmětu tvoří aplikovaná etika charitativní a pastorační práce v rámci specifických cílových skupin osob a klientů. Studenti se mají seznámit s charakteristikami a specifiky jednotlivých skupin, přístupů a adekvátních pomocí. Předpokládá se výrazná aktivní účast studentů: povinností studentů je vypracovat seminární práci na téma pastorační či charitativní péče s klienty pocházejících se specifických skupin. Čerpají přitom z odborné literatury, ale rovněž ze svých zkušeností. Snaží se charakterizovat a analyzovat současnou situaci, formulovat přiměřené přístupy, klíčové otázky a eticky signifikantní problémy. Předpokládá se přednesení části své práce před ostatními studenty a aktivní zapojení studentů v následující diskuzi.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Charitativní činnost a pastorační péče – úvod, charakteristika, obecné přístupy 2. Antropologická východiska a etické základy pastorační a sociální práce 3. Aplikovaná etika charitativní práce a pastorační péče – Práce, pomoc a péče vůči osobám z různých cílových skupin – a) Práce se starými lidmi; b) Práce s nemocnými; c) Práce s umírajícími; d) Práce s klienty a osobami s vážnými rodinnými problémy; e) Práce s oběťmi sexuálního násilí; f) Práce s lidmi se zdravotním handicapem; g) Práce s lidmi s mentálním postižením; h) Práce s duševně nemocnými; i) Práce s uživateli drog; j) Práce s lidmi s moderními formami závislosti; k) Práce s bezdomovci; l) Práce s uprchlíky a imigranty; m) Práce s oběťmi sekt a manipulací; n) Práce s rizikovou mládeží
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. BEDNÁŘOVÁ, L. - PELECH, L. Slabikář sociální práce na ulici: supervize, streetwork, financování. Brno: Doplněk, 2004. BENEDIKT XVI. Deus Caritas Est. Praha: Paulínky, 2006. BYOCK, I. Dobré umírání. Možnosti pokojného života. Praha: Vyšehrad, 2005. FISCHER, O. – MILFAIT, R. a kol. Etika pro sociální práci. Praha: JABOK, 2008. GRUBER, H. G. Ethisch denken und handeln: Grundzüge einer Ethik der Sozialen Arbeit. Stuttgart: Lucius. & Lucius, 2005. HALÍK, T. Sedm úvah o službě nemocným a trpícím. Brno: Cesta, 1993. HASLINGER, H. Diakonie: Grundlagen für die soziale Arbeit der Kirche. Paderborn, 2009. HENRIKSEN, J. O. – VETLESEN, A. J. Blízké a vzdálené. Etické teorie a principy práce s lidmi, Boskovice: Albert, 2000. HRADECKÁ, V. – HRADECKÝ, I. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje, 1996. CHADIMA, M. Charitativní péče – Historie a současnost. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. KELLEYOVÁ, P. – CALLANANOVÁ, M. Poslední dary. Jak porozumět zvláštnímu vnímání a potřebám umírajících. Praha: Vyšehrad, 2005. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2006. KRIEGER, W. (ed.) Caritas – Dienst an Mensch und Gesellschaft. Würzburg, 1999.KŘIVOHLAVÝ, J. Pastorální péče. Praha: Oliva, 2000. KŘIVOHLAVÝ, J. Křesťanská péče o nemocné. Praha: Advent, 1991. KŘIVOHLAVÝ, J. Poslední úsek cesty. Praha: Návrat domů, 1995. KŘIVOHLAVÝ, J. Povídej – naslouchám. Praha: Návrat, 1993. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, 2002. KÜBLER-ROSS, E. Odpovědi na otázky o smrti a umírání. Jinočany: H & H, 1995. MATĚJČEK, Z. Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál, 2007. MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. OPATRNÝ, A., Cesty pastorace v pluralitní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. OPATRNÝ, A. Malá příručka pastorační péče o nemocné. Praha: Pastorační středisko, 2003. OPATRNÝ, A. Pastorace v postmoderní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. OPATRNÝ, A. Pastorační péče v méně obvyklých situacích. Praha: Pastorační středisko, 2005. OPATRNÝ, A. Pastorační péče v sociální práci. Praha, 2000. POSPÍŠIL, V. C. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál, 2000. STUDENT, J. CH. – MÜHLUM, A. – STUDENT. U. Sociální práce v hospici a paliativní péče. Jinočany: H & H, 2006. SVATOŠOVÁ, M. Hospice a umění doprovázet. Praha: Ecce Homo, 1995. SVATOŠOVÁ, M. Hospic slovem i obrazem. Praha: Ecce Homo, 1998. ÚLEHLA, I. Umění pomáhat, učebnice metod sociální práce. Praha: SLON, 2007. VOJTÍŠEK, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. MAREK, 2005.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představit pastorační a charitativní činnost a základní přístupy v obou oblastech, včetně antropologických a etických východisek a relevantních souvislostí. Podstatnou součást předmětu tvoří aplikovaná etika charitativní a pastorační práce v rámci specifických cílových skupin osob a klientů. Studenti se mají seznámit s charakteristikami a specifiky jednotlivých skupin, přístupů a adekvátních pomocí. Předpokládá se výrazná aktivní účast studentů: povinností studentů je vypracovat seminární práci na téma pastorační či charitativní péče s klienty pocházejících se specifických skupin. Čerpají přitom z odborné literatury, ale rovněž ze svých zkušeností. Snaží se charakterizovat a analyzovat současnou situaci, formulovat přiměřené přístupy, klíčové otázky a eticky signifikantní problémy. Předpokládá se přednesení části své práce před ostatními studenty a aktivní zapojení studentů v následující diskuzi.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Charitativní činnost a pastorační péče – úvod, charakteristika, obecné přístupy 2. Antropologická východiska a etické základy pastorační a sociální práce 3. Aplikovaná etika charitativní práce a pastorační péče – Práce, pomoc a péče vůči osobám z různých cílových skupin – a) Práce se starými lidmi; b) Práce s nemocnými; c) Práce s umírajícími; d) Práce s klienty a osobami s vážnými rodinnými problémy; e) Práce s oběťmi sexuálního násilí; f) Práce s lidmi se zdravotním handicapem; g) Práce s lidmi s mentálním postižením; h) Práce s duševně nemocnými; i) Práce s uživateli drog; j) Práce s lidmi s moderními formami závislosti; k) Práce s bezdomovci; l) Práce s uprchlíky a imigranty; m) Práce s oběťmi sekt a manipulací; n) Práce s rizikovou mládeží
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. BEDNÁŘOVÁ, L. - PELECH, L. Slabikář sociální práce na ulici: supervize, streetwork, financování. Brno: Doplněk, 2004. BENEDIKT XVI. Deus Caritas Est. Praha: Paulínky, 2006. BYOCK, I. Dobré umírání. Možnosti pokojného života. Praha: Vyšehrad, 2005. FISCHER, O. – MILFAIT, R. a kol. Etika pro sociální práci. Praha: JABOK, 2008. GRUBER, H. G. Ethisch denken und handeln: Grundzüge einer Ethik der Sozialen Arbeit. Stuttgart: Lucius. & Lucius, 2005. HALÍK, T. Sedm úvah o službě nemocným a trpícím. Brno: Cesta, 1993. HASLINGER, H. Diakonie: Grundlagen für die soziale Arbeit der Kirche. Paderborn, 2009. HENRIKSEN, J. O. – VETLESEN, A. J. Blízké a vzdálené. Etické teorie a principy práce s lidmi, Boskovice: Albert, 2000. HRADECKÁ, V. – HRADECKÝ, I. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje, 1996. CHADIMA, M. Charitativní péče – Historie a současnost. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. KELLEYOVÁ, P. – CALLANANOVÁ, M. Poslední dary. Jak porozumět zvláštnímu vnímání a potřebám umírajících. Praha: Vyšehrad, 2005. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2006. KRIEGER, W. (ed.) Caritas – Dienst an Mensch und Gesellschaft. Würzburg, 1999.KŘIVOHLAVÝ, J. Pastorální péče. Praha: Oliva, 2000. KŘIVOHLAVÝ, J. Křesťanská péče o nemocné. Praha: Advent, 1991. KŘIVOHLAVÝ, J. Poslední úsek cesty. Praha: Návrat domů, 1995. KŘIVOHLAVÝ, J. Povídej – naslouchám. Praha: Návrat, 1993. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, 2002. KÜBLER-ROSS, E. Odpovědi na otázky o smrti a umírání. Jinočany: H & H, 1995. MATĚJČEK, Z. Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál, 2007. MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. OPATRNÝ, A., Cesty pastorace v pluralitní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. OPATRNÝ, A. Malá příručka pastorační péče o nemocné. Praha: Pastorační středisko, 2003. OPATRNÝ, A. Pastorace v postmoderní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. OPATRNÝ, A. Pastorační péče v méně obvyklých situacích. Praha: Pastorační středisko, 2005. OPATRNÝ, A. Pastorační péče v sociální práci. Praha, 2000. POSPÍŠIL, V. C. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál, 2000. STUDENT, J. CH. – MÜHLUM, A. – STUDENT. U. Sociální práce v hospici a paliativní péče. Jinočany: H & H, 2006. SVATOŠOVÁ, M. Hospice a umění doprovázet. Praha: Ecce Homo, 1995. SVATOŠOVÁ, M. Hospic slovem i obrazem. Praha: Ecce Homo, 1998. ÚLEHLA, I. Umění pomáhat, učebnice metod sociální práce. Praha: SLON, 2007. VOJTÍŠEK, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. MAREK, 2005.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět poskytne historický přehled vzniku, dějin a konečně přeměně dvou mocných institucí, které významně ovlivnily evropské dějiny od 13. prakticky až do 20. století. Na konkrétních případech (např. aféra Galileo) budeme analyzovat mechanismy jejího fungování a role, které hrála v evropské společnosti. Od 16. století přebírá dohled nad náboženskou konformitou novověký stát. Závěrem zmíníme analogické mechanismy kontroly myšlení v totalitních režimech 20. století.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Poskytnou solidní, o současný vědecký výzkum opřený pohled na významný fenomén evropských dějin.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. náboženství a represe, „černá legenda“ inkvizice 2. biskupské lokální vyhledávání kacířů 3. zrození centralizované papežské inkvizice 4. cíle a metody středověké inkvizice 5. pozdně středověké proměny instituce 6. reformace a vznik kongregace Indexu 7. španělská inkvizice a případ Galileo 8. inkvizice a Index v moderní době 9. absolutní stát přejímá dohled 10. moderní dědicové kontroly myšlení
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Histoire du christianisme I.-XIII. dir. J.-M. Mayer – Ch. Petri – A.Vauchez – M. Venard. Dictionaire historique de la Papauté. ed. Philippe Levillain, Paris 2003. Handbuch der Kirchengeschichte 3-7. ed. Hubert Jedin, Freiburg i.Br., 1987. Wörterbuch Kirchengeschichte, ed. Georg Denzler – Carl Andresen, München 1982. G. Bedouelle, L´histoire de l´Eglise, Paris 1997. Benazzi, Natale-Matteo D´Amico: Le livre noir de l´Inquisition. Les grands proces, Paris 2000. James Brodrick, Robert Bellarmino. Kardinál a inkvizice. Olomouc 2007. Jean-Pierre Dedieu: L´Inquisition, Paris 1987. Franzen, A.: Malé církevní dějiny, Praha 1992. Ginzburg, Carlo: Hexensabbat, Frankfurt a.M. 1997. Halas, František X.: Fenomén Vatikán. Brno 2004. Kadlec, J.: Dějiny katolické církve I-III, Olomouc 1993. Küng, Hans: Malé dějiny katolické církve. Praha 2001. Johnson, Paul: Dějiny křesťanství. Brno 1999. Jedin, H.: Malé dějiny koncilů, Praha 1990. Lonchamp, Jean Pierre: L´affaire Galileé, 1988. Rapp, Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno 1996. Schatz, Klaus: Dějiny papežského primátu. Brno 2002. Středověký člověk a jeho svět. ed. Jacques Le Goff, Praha 1999. Testas, Guy-Testas Jean: L´Inquisition, Paris 1996.
Literatura doporučená studentům	Franzen, A.: Malé církevní dějiny, Praha 1992. Kadlec, J.: Dějiny katolické církve I-III, Olomouc 1993. Rapp, Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno 1996. Schatz, Klaus: Dějiny papežského primátu. Brno 2002. James Brodrick, Robert Bellarmino. Kardinál a inkvizice. Olomouc 2007.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Kolokvium, prověření znalostí získaných během kurzu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje s vědeckým výzkumem psychologických rozdílů mezi národy a kulturami, jejich odlišností v komunikaci, hodnotových systémech, rodinné výchově atd. Zabývá se nejen teoretickými koncepcemi, ale i výzkumnými zjištěními o rozdílech mezi kulturami, o psychických problémech imigrantů a etnických minorit, o rozdílech komunikačních stylů apod. Věnuje se rovněž aplikaci poznatků interkulturní psychologie do různých oblastí, jako je vzdělávání, management, zdravotnictví nebo řešení konfliktů.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem IP je představit tento obor, který se zaměřuje na problémy "komunikace mezi kulturami". Interdisciplinární obor, který se nachází na pomezí psychologie, antropologie, lingvistiky aj. Pro současný svět je charakteristická vysoká míra setkávání lidí odlišných kultur, ras a národů, jež má někdy podobu mírového soužití a spolupráce, jindy však konfliktů. Proto také roste zájem o vědecké studium psychologických rozdílů mezi národy a kulturami, jejich odlišností v komunikaci, hodnotových systémech, rodinné výchově a v řadě dalších aspektů. Student by též měl porozumět nejnovějším poznatkům v oblasti vzdělávání, managmentu, zdravotnictví nebo řešení konfliktů.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Vymezení interkulturní psychologie – definice, oblasti aplikací 2. Základní pojmy interkulturní psychologie – kultura, akulturace, etnikum, etnicita, národ, národnost, rasy, rasisimus, stereotypy, předsudky 3. Související vědecké disciplíny – sociální psychologie, sociologie, etnologie, etnografie, kulturní antropologie, psychologická antropologie, demografie, etnolingvistika, historická věda, politologie 4. Interkulturní rozdíly v hodnotách, interkulturní rozdíly v postojích k lásce a sexuálnímu obtěžování 5. Psychologické problémy akulturace a adaptace – akulturační stres a preference imigrantů 6. Předsudky a stereotypy – vznik a jejich vývoj, jejich redukce 7. Kulturní, etnická, národní identita – vztah národní identity a evropské identity 8. Psychologie českého etnika: stereotypy Čechů o jiných národech, stereotypy cizinců o Češích, česká národní povaha 9. Jazyk a komunikace v interkulturním aspektu – emoce a zdvořilost v jazycích a kulturách, maskulinita a feminita jako interkulturní dimenze 10. Aplikace interkulturní psychologie – edukace, interkulturní rozdíly ve zdravotní péči, vztahy a konflikty mezi etniky a národy, interkulturní komunikace jako reálný fenomén a jeho vědecká reflexe
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Berry, J.W. Cross - cultural psychiology. Research and Application. Cambridge 2002, 2nd ed. Berry, J.W. Immigration, acculturation and adaptation. applied Psychology 46. 1997 ALLPORT, G. W. O povaze předsudků. Praha : Prostor, 2004. LAŠEK, J. Sociálně psychologické klima školních tříd a školy. Hradec Králové : Gaudeamus, 2001. MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální psychologie. Praha: Sociologické nakl., 1998. NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha : Academia, 1997. PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie. Praha : Portál, 2007. PRŮCHA, J. Vzdělávání a školství ve světě. Základy mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. Praha : Portál, 1999. PRŮCHA, J. Multikulturní výchova (nejen) pro učitele. Praha : Triton, 2006. ŘÍČAN, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha : Portál, 2007.
Literatura doporučená studentům	Barša, P. - Strmiska, M. Národní stát a etnický konflikt. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Beneš, Z. Rozumět dějinám. Praha: Gallery 2002. Chalupný, E. Národní povaha česká. Praha: Nákladem vlastním 1907. Lorenzová, D. - Mareš, J. - Měrka, V. Zdravotní péče o muslimské pacienty. HK: Vojenská lékařská akademie J.E. Purkyně 1990. Hofstede, G. Cultures Consequences: International differences in work- Related Values. Beverly Hills, CA, Sage 1980. Šišková, T. Menšiny a migranti v ČEské republice. Praha:Portál 2001.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Součástí domácí přípravy je pravidelná příprava na semináře. Individuální příprava bude průběžně kontrolována při seminářích a individuálních konzultacích během semestru. K zápočtu student vypracuje seminární práci na zadané téma. Zkouška je písemná a ústní.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Sociální práce je po výtce interaktivní, komunikativní a interpretativní profesí. Interpretativní paradigma představuje v současnosti ve světě nosný koncept sociální práce ( model sociálně komunikativního jednání ). Každý člověk má svou nereflektovanou teorii světa, společnosti i své osobnosti, a pokud nepochopíme tyto teorie, pokud nedešifrujeme ve studované společnosti existující systémy vnímání a významů, ztrácí naše „ objektivní „ sledování pozorovaného lidského jednání smysl, neboť postrádá explikativní a tedy i predikační schopnost. „ Specifickým rysem sociologie je to, že se soustřeďuje především na poznávání pravidel života kolektivů a na zjišťování funkcionálních nebo symbolických vztahů mezi společenskými fakty „ (C.D.Echaudemaison a kol.: Slovník ekonomie a sociálních věd ). Rozhovor je základním nástrojem sociální práce. Dialog jako symetrický interpretační vztah Nelze hovořit o jednostranném ovlivňování, jak je tomu u sociální technologie nebo u přesvědčování, nýbrž o orientaci na vzájemné porozumění ( Van der Laan: Otázky legitimace sociální práce ).
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1.Chápat sociální realitu jako objektivní i subjektivní skutečnost. 2.Osvojit si základy sociologie vědění, rozšířit schopnost sociální diagnostiky, komunikace a interpretace. 3.Dovednost sociální analýzy nepříznivé sociální situace. 4.Porozumění sociálnímu jednání a jeho symbolismu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Interpretativní paradigma v sociálních vědách. Interpretace jako teoretický výkladový koncept, interpretace jako metodologický aspekt sociálního výzkumu. 2. – 6. Směry interpretativní sociologie: symbolický interakcionismus a jeho odnože, fenomenologie, etnometodologie, hermeneutika. 7.Sociální konstrukce reality. Společnost jako objektivní realita, společnost jako subjektivní realita. Sociální práce jako sociální konstrukce. Dekonstrukce. 8.Kultura v sociologické reflexi. 9.Teorie sociálních situací ( obtížné – nepříznivé sociální situace jako zacílenost sociální práce ). 10.Sociální, kulturní a symbolický kapitál. 11.Rituály, ritualizace v sociální práci. 12.Mýty přítomnosti. Mýty v sociální práci. 14.Byrokracie, athokracie. 15.Důvěra jako sociologická kategorie. 16.Teorie sociálního jednání – epistemologická východiska pro teoretické koncepty sociální práce a praktické modely sociální práce. 17.Postmoderna, postmoderní společnost. 18.Fáma jako nejstarší médium lidstva.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Keller,J. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, poslední vydání. Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996.. Berger,P.,Luckmann,T. Sociální konstrukce reality.Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury,1999 (samostudium: společnost jako objektivní realita – s.51-93, společnost jako subjektivní realita – s.128-177). Zita,J.,Stašová,L. Sociologie pro sociální pracovníky.Hradec Králové: Gaudeamus,1999 (samostudium: situace,definice situace –s.56-76, mýty,mýtus v rodině a mýty o rodině,mýty vztahující se k sociální práci –s.89-97,rituály,ritualizovaná chování,ritualizace života –s.101-108, byrokracie,úřad,syndrom choroby kancelářské –s.112-117). Bauman,Z. Úvahy o postmoderní době.Praha:Sociologické nakladatelství,1995. Bauman,Z. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. Berger,P.Pozvání do sociologie.Praha: Naše vojsko,1991. Bourdieu,P. Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998. Giddens,A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. Giddens,A. Unikající svět. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. Giddens,A. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. Grenz,S.J.Úvod do postmodernismu.Praha: Návrat domů,1997. Jirák,J.,Nekvapil,J.,Šoltys,.O. Jazyk ve společenském kontextu ( základy jazykovědy pro studenty sociálních věd ).Praha: Karolinum, 1996. Laan,G., van der.Otázky legitimace sociální práce.Boskovice: Albert,1998. Navrátil,P.Sociální práce jako sociální konstrukce. In.Sociologický časopis,č.1/1998 (samostudium –s.37-49). Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. Kaufmannová – Huberová,G. Děti potřebují rituály. Praha: Portál, 1998. Kuhn,T.S. Štruktúra vedeckých revolúcií.Bratislava: Pravda, 1982. Možný,I. Proč tak snadno… Praha: Sociologické nakladatelství, 1991. Petrusek,M. Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha: Karolinum, 1993. Petrusek,M. (ed). Sociologické školy, směry, paradigmata. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. Levy,D.J. Realismus ( pojednání o interpretaci a společenské realitě ). Brno: Doplněk, 1993. Zita,J. Teorie situací ( sociálních ? ) jako možný koncept české sociální práce. In: Sociália 2002 Sociální práce a ostatní společenskovědní disciplíny. Sborník příspěvků z vědeckého semináře ÚSS PdF UHK. Hradec Králové:Gaudeamus 2002, str. 201 – 208. Zita,J. Ritualizace rodinného života, školní rituály v optice všedního dne. In: Rodina a škola (edit.K.Janiš). Hradec Králové: Gaudeamus 2001, s. 81 – 85. Toffler,A. Šok z budoucnosti. Praha: Práce 1992. Thompson,K. Klíčové citace v sociologii. Brno: Barrister a Principal, 2001. Eliade,M. Mýty, sny a mystéria. Praha: Oikoymenh, 1998. Calhoun,C., Light,D., Keller, S. Sociology. New York: Mc Graw – Hill, 1994. Johnson,L.C. Social Work Practice ( Models of social work practice, s. 427 – 442 ). Basis,M.S.,Gelles,R.J.,Levine,A. Sociology. Mc Graw-Hill,1991. Bartlett,H.M. The Common Base of Social Work Practice. 1970. ČASOPISY Sociologický časopis. Social Work in Evrope. Sociální práce. Sociální politika.
Literatura doporučená studentům	Keller,J. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, poslední vydání. Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996.. Berger,P.,Luckmann,T. Sociální konstrukce reality.Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury,1999 (samostudium: společnost jako objektivní realita – s.51-93, společnost jako subjektivní realita – s.128-177). Zita,J.,Stašová,L. Sociologie pro sociální pracovníky.Hradec Králové: Gaudeamus,1999 (samostudium: situace,definice situace –s.56-76, mýty,mýtus v rodině a mýty o rodině,mýty vztahující se k sociální práci –s.89-97,rituály,ritualizovaná chování,ritualizace života –s.101-108, byrokracie,úřad,syndrom choroby kancelářské –s.112-117). Bauman,Z. Úvahy o postmoderní době.Praha:Sociologické nakladatelství,1995. Bauman,Z. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. Berger,P.Pozvání do sociologie.Praha: Naše vojsko,1991. Bourdieu,P. Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998. Giddens,A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. Giddens,A. Unikající svět. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. Giddens,A. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. Grenz,S.J.Úvod do postmodernismu.Praha: Návrat domů,1997. Laan,G., van der.Otázky legitimace sociální práce.Boskovice: Albert,1998. Navrátil,P.Sociální práce jako sociální konstrukce. In.Sociologický časopis,č.1/1998 (samostudium –s.37-49). Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. Kaufmannová – Huberová,G. Děti potřebují rituály. Praha: Portál, 1998. Kuhn,T.S. Štruktúra vedeckých revolúcií.Bratislava: Pravda, 1982. Možný,I. Proč tak snadno… Praha: Sociologické nakladatelství, 1991. Petrusek,M. Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha: Karolinum, 1993. Petrusek,M. (ed). Sociologické školy, směry, paradigmata. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. Levy,D.J. Realismus ( pojednání o interpretaci a společenské realitě ). Brno: Doplněk, 1993. Zita,J. Teorie situací ( sociálních ? ) jako možný koncept české sociální práce. In: Sociália 2002 Sociální práce a ostatní společenskovědní disciplíny. Sborník příspěvků z vědeckého semináře ÚSS PdF UHK. Hradec Králové:Gaudeamus 2002, str. 201 – 208. Zita,J. Ritualizace rodinného života, školní rituály v optice všedního dne. In: Rodina a škola (edit.K.Janiš). Hradec Králové: Gaudeamus 2001, s. 81 – 85. Thompson,K. Klíčové citace v sociologii. Brno: Barrister a Principal, 2001. Eliade,M. Mýty, sny a mystéria. Praha: Oikoymenh, 1998. Calhoun,C., Light,D., Keller, S. Sociology. New York: Mc Graw – Hill, 1994. Basis,M.S.,Gelles,R.J.,Levine,A. Sociology. Mc Graw-Hill,1991. Bartlett,H.M. The Common Base of Social Work Practice. 1970. ČASOPISY Sociologický časopis. Social Work in Evrope. Sociální práce. Sociální politika.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu – vypracování interpretativní seminární práce ( alternativa k volbě ): - problémy adaptace na povolání sociální pracovník v období prvního zaměstnání, - interpretace vlastní pracovní náplně sociálního pracovníka ( konzistentnost jejich částí, deklarativnost, v kterých aktivitách spočívá těžiště skutečných výkonů, co ve vlastní práci přináší pocit uspokojení , v kterých situacích a činnostech se proměňuji v instituci, kdy až tak nesvazují zákony a předpisy a nastává prostor pro vlastní interpretaci a tvořivý přístup, rozložení složek loajality ), - sociální symboly a sociální chování, interpretace soustředěných empirických vzorků, - případová studie diagnostikování a řešení obtížné sociální situace klienta sociální pomoci, a to podle konceptu teorie sociálních situací, - překlad tématického anglického textu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Sociální práce je po výtce interaktivní, komunikativní a interpretativní profesí. Interpretativní paradigma představuje v současnosti ve světě nosný koncept sociální práce ( model sociálně komunikativního jednání ). Každý člověk má svou nereflektovanou teorii světa, společnosti i své osobnosti, a pokud nepochopíme tyto teorie, pokud nedešifrujeme ve studované společnosti existující systémy vnímání a významů, ztrácí naše „ objektivní „ sledování pozorovaného lidského jednání smysl, neboť postrádá explikativní a tedy i predikační schopnost. „ Specifickým rysem sociologie je to, že se soustřeďuje především na poznávání pravidel života kolektivů a na zjišťování funkcionálních nebo symbolických vztahů mezi společenskými fakty „ (C.D.Echaudemaison a kol.: Slovník ekonomie a sociálních věd ). Rozhovor je základním nástrojem sociální práce. Dialog jako symetrický interpretační vztah Nelze hovořit o jednostranném ovlivňování, jak je tomu u sociální technologie nebo u přesvědčování, nýbrž o orientaci na vzájemné porozumění ( Van der Laan: Otázky legitimace sociální práce ).
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1.Chápat sociální realitu jako objektivní i subjektivní skutečnost. 2.Osvojit si základy sociologie vědění, rozšířit schopnost sociální diagnostiky, komunikace a interpretace. 3.Dovednost sociální analýzy nepříznivé sociální situace. 4.Porozumění sociálnímu jednání a jeho symbolismu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Interpretativní paradigma v sociálních vědách. Interpretace jako teoretický výkladový koncept, interpretace jako metodologický aspekt sociálního výzkumu. 2. – 6. Směry interpretativní sociologie: symbolický interakcionismus a jeho odnože, fenomenologie, etnometodologie, hermeneutika. 7.Sociální konstrukce reality. Společnost jako objektivní realita, společnost jako subjektivní realita. Sociální práce jako sociální konstrukce. Dekonstrukce. 8.Kultura v sociologické reflexi. 9.Teorie sociálních situací ( obtížné – nepříznivé sociální situace jako zacílenost sociální práce ). 10.Sociální, kulturní a symbolický kapitál. 11.Rituály, ritualizace v sociální práci. 12.Mýty přítomnosti. Mýty v sociální práci. 14.Byrokracie, athokracie. 15.Důvěra jako sociologická kategorie. 16.Teorie sociálního jednání – epistemologická východiska pro teoretické koncepty sociální práce a praktické modely sociální práce. 17.Postmoderna, postmoderní společnost. 18.Fáma jako nejstarší médium lidstva.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Keller,J. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, poslední vydání. Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996.. Berger,P.,Luckmann,T. Sociální konstrukce reality.Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury,1999 (samostudium: společnost jako objektivní realita – s.51-93, společnost jako subjektivní realita – s.128-177). Zita,J.,Stašová,L. Sociologie pro sociální pracovníky.Hradec Králové: Gaudeamus,1999 (samostudium: situace,definice situace –s.56-76, mýty,mýtus v rodině a mýty o rodině,mýty vztahující se k sociální práci –s.89-97,rituály,ritualizovaná chování,ritualizace života –s.101-108, byrokracie,úřad,syndrom choroby kancelářské –s.112-117). Bauman,Z. Úvahy o postmoderní době.Praha:Sociologické nakladatelství,1995. Bauman,Z. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. Berger,P.Pozvání do sociologie.Praha: Naše vojsko,1991. Bourdieu,P. Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998. Giddens,A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. Giddens,A. Unikající svět. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. Giddens,A. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. Grenz,S.J.Úvod do postmodernismu.Praha: Návrat domů,1997. Jirák,J.,Nekvapil,J.,Šoltys,.O. Jazyk ve společenském kontextu ( základy jazykovědy pro studenty sociálních věd ).Praha: Karolinum, 1996. Laan,G., van der.Otázky legitimace sociální práce.Boskovice: Albert,1998. Navrátil,P.Sociální práce jako sociální konstrukce. In.Sociologický časopis,č.1/1998 (samostudium –s.37-49). Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. Kaufmannová – Huberová,G. Děti potřebují rituály. Praha: Portál, 1998. Kuhn,T.S. Štruktúra vedeckých revolúcií.Bratislava: Pravda, 1982. Možný,I. Proč tak snadno… Praha: Sociologické nakladatelství, 1991. Petrusek,M. Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha: Karolinum, 1993. Petrusek,M. (ed). Sociologické školy, směry, paradigmata. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. Levy,D.J. Realismus ( pojednání o interpretaci a společenské realitě ). Brno: Doplněk, 1993. Zita,J. Teorie situací ( sociálních ? ) jako možný koncept české sociální práce. In: Sociália 2002 Sociální práce a ostatní společenskovědní disciplíny. Sborník příspěvků z vědeckého semináře ÚSS PdF UHK. Hradec Králové:Gaudeamus 2002, str. 201 – 208. Zita,J. Ritualizace rodinného života, školní rituály v optice všedního dne. In: Rodina a škola (edit.K.Janiš). Hradec Králové: Gaudeamus 2001, s. 81 – 85. Toffler,A. Šok z budoucnosti. Praha: Práce 1992. Thompson,K. Klíčové citace v sociologii. Brno: Barrister a Principal, 2001. Eliade,M. Mýty, sny a mystéria. Praha: Oikoymenh, 1998. Calhoun,C., Light,D., Keller, S. Sociology. New York: Mc Graw – Hill, 1994. Johnson,L.C. Social Work Practice ( Models of social work practice, s. 427 – 442 ). Basis,M.S.,Gelles,R.J.,Levine,A. Sociology. Mc Graw-Hill,1991. Bartlett,H.M. The Common Base of Social Work Practice. 1970. ČASOPISY Sociologický časopis. Social Work in Evrope. Sociální práce. Sociální politika.
Literatura doporučená studentům	Keller,J. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, poslední vydání. Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996.. Berger,P.,Luckmann,T. Sociální konstrukce reality.Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury,1999 (samostudium: společnost jako objektivní realita – s.51-93, společnost jako subjektivní realita – s.128-177). Zita,J.,Stašová,L. Sociologie pro sociální pracovníky.Hradec Králové: Gaudeamus,1999 (samostudium: situace,definice situace –s.56-76, mýty,mýtus v rodině a mýty o rodině,mýty vztahující se k sociální práci –s.89-97,rituály,ritualizovaná chování,ritualizace života –s.101-108, byrokracie,úřad,syndrom choroby kancelářské –s.112-117). Bauman,Z. Úvahy o postmoderní době.Praha:Sociologické nakladatelství,1995. Bauman,Z. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. Berger,P.Pozvání do sociologie.Praha: Naše vojsko,1991. Bourdieu,P. Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998. Giddens,A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. Giddens,A. Unikající svět. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. Giddens,A. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. Grenz,S.J.Úvod do postmodernismu.Praha: Návrat domů,1997. Laan,G., van der.Otázky legitimace sociální práce.Boskovice: Albert,1998. Navrátil,P.Sociální práce jako sociální konstrukce. In.Sociologický časopis,č.1/1998 (samostudium –s.37-49). Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. Kaufmannová – Huberová,G. Děti potřebují rituály. Praha: Portál, 1998. Kuhn,T.S. Štruktúra vedeckých revolúcií.Bratislava: Pravda, 1982. Možný,I. Proč tak snadno… Praha: Sociologické nakladatelství, 1991. Petrusek,M. Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha: Karolinum, 1993. Petrusek,M. (ed). Sociologické školy, směry, paradigmata. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. Levy,D.J. Realismus ( pojednání o interpretaci a společenské realitě ). Brno: Doplněk, 1993. Zita,J. Teorie situací ( sociálních ? ) jako možný koncept české sociální práce. In: Sociália 2002 Sociální práce a ostatní společenskovědní disciplíny. Sborník příspěvků z vědeckého semináře ÚSS PdF UHK. Hradec Králové:Gaudeamus 2002, str. 201 – 208. Zita,J. Ritualizace rodinného života, školní rituály v optice všedního dne. In: Rodina a škola (edit.K.Janiš). Hradec Králové: Gaudeamus 2001, s. 81 – 85. Thompson,K. Klíčové citace v sociologii. Brno: Barrister a Principal, 2001. Eliade,M. Mýty, sny a mystéria. Praha: Oikoymenh, 1998. Calhoun,C., Light,D., Keller, S. Sociology. New York: Mc Graw – Hill, 1994. Basis,M.S.,Gelles,R.J.,Levine,A. Sociology. Mc Graw-Hill,1991. Bartlett,H.M. The Common Base of Social Work Practice. 1970. ČASOPISY Sociologický časopis. Social Work in Evrope. Sociální práce. Sociální politika.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu – vypracování interpretativní seminární práce ( alternativa k volbě ): - problémy adaptace na povolání sociální pracovník v období prvního zaměstnání, - interpretace vlastní pracovní náplně sociálního pracovníka ( konzistentnost jejich částí, deklarativnost, v kterých aktivitách spočívá těžiště skutečných výkonů, co ve vlastní práci přináší pocit uspokojení , v kterých situacích a činnostech se proměňuji v instituci, kdy až tak nesvazují zákony a předpisy a nastává prostor pro vlastní interpretaci a tvořivý přístup, rozložení složek loajality ), - sociální symboly a sociální chování, interpretace soustředěných empirických vzorků, - případová studie diagnostikování a řešení obtížné sociální situace klienta sociální pomoci, a to podle konceptu teorie sociálních situací, - překlad tématického anglického textu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět kombinuje poznatky z historie, politologie, evropských studií, ale i dějin umění či filosofie. Kurz se zaměřuje na plynulost evropských dějin, provázanost klíčových fenoménů a evropských specifik.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je poukázat na ideové, etické a kulturní zdroje evropské civilizace. Předmět představuje hodnotové základy evropské civilizace, tak jak byly utvářeny interakcí židovství, křesťanství a řecké a římské kultury a následným historickým vývojem s koncepty reformace, osvícenství, moderny, etc. Student se seznámí s historickými kořeny konceptu lidských práv, občanských svobod, nesamozřejmostí jako je právní stát, oddělení soudní a výkonné moci, svoboda vyznání či vyjadřování nebo náboženská tolerance. Pochopení vlastního kulturního zázemí je nutným východiskem pro lepší porozumění kulturní odlišnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Klasické řecké pojetí člověka. Řecká politická filozofie a koncept demokracie, jeho dobové limity 2. Římský stát, právo a myšlenka impéria, které zajišťuje bezpečí a blahobyt svým občanům 3. Izrael a biblická koncepce člověka jako jedinečné bytosti s nezadatelnými právy a morálními závazky vůči sobě a společenství. Desatero 4. Křesťanství, jeho náboženský obsah a étos a) recepce židovství a antiky ve středověku skrze křesťanství b) keltské, germánské a slovanské národy Evropy a jejich vnos do budování nové společnosti po stěhování Evropy c) dominantní vliv křesťanství na hodnotové principy Západu 5. Historické proměny paradigmat – gregoriánská reforma, zápas duchovní a světské moci a vznik konceptu limitované moci a právního státu – zrození univerzity, znovuobjevení římského práva a koncept národních států – knihtisk, reformace a rozpad náboženské jednoty Západu – zámořské objevy a přírodovědecké objevy: bolestné proměny obrazu světa a reakce společenských elit – náboženské války, objevení fenoménu nevěry, ateismu, nekonfesijního křesťanství – osvícenství, jeho různé formy, jeho přínosy a stíny – zrození nové společnosti na přelomu 18. a 19. století – industrializace, urbanizace, nacionalismus – nové myšlenkové proudy: rasismus, socialismus, komunismus, liberalismus etc. a jejich kořeny 5. Současnost a) tradiční hodnoty v postmoderní Evropě b) evropské hodnoty v procesu globalizace
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BECK, U. Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. Brno 2007. BLACK, J. Evropa osmnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2003. BLOOM, H. Kánon západní literatury. Praha : Prostor, 2000. BROOKE, Ch. N. L. Evropa středověku v letech 962-1154. Praha : Vyšehrad, 2006. BRUNSCHVICG, L. Evropský duch. Praha : Vyšehrad, 2000. COLLINS, R. Evropa raného středověku 300-1000. Praha : Vyšehrad, 2005. DAWSON, Ch. Bohové revoluce. Praha : Vyšehrad, 1997. DAWSON, Ch. Porozumět Evropě. Praha : Zvon, 1995. DAWSON, Ch. Zrození Evropy. Praha : Vyšehrad, 1994. FLOSS, P. Cesty evropského myšlení. 1. Architekti křesťanského středověkého vědění. Praha : Vyšehrad, 2004. GRANT, M. Dějiny antického Říma. Praha : BBart 1999. GUARDINI, R. Konec novověku. Praha : Vyšehrad, 1992. HANUŠ, J.; VYBÍRAL, J. (eds.) Evropa a její duchovní tvář. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. HEER, F. Evropské duchovní dějiny. Praha : Vyšehrad, 2000. HORYNA, B. Idea Evropy. Praha : Argo, 2001. HUNTINGTON, S. P. Střet civilizací. Praha : Rybka Publishers, 2001. HUNTINGTON, S. P. Třetí vlna. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. KINCL, J.; URFUS, V.; MICHAL SKŘEJPEK, M. Římské právo. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 1995. MACKENNEY, R. Evropa šestnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2001. MUNCK, T. Evropa sedmnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2002. MUNDY, J. H. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha : Vyšehrad, 2008. OHLER, N. Katedrála. Náboženství, politika, architektura, dějiny. Jinočany : H & H, 2006. REALE, G. Kulturní a duchovní kořeny Evropy. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. RÉMOND, R. Náboženství a společnost v Evropě. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. SCHULZE, H. Stát a národ v evropských dějinách. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ŠEVČÍK, Oldřich. Architektura-historie-umění. Praha : Grada, 2001. VINEN, R. Evropa dvacátého století. Praha : Vyšehrad, 2007. VRÁNA, K. Společný evropský dům. Svitavy : Trinitas, 2001. WEGS, J. R. Evropa po roce 1945. Praha : Vyšehrad, 2002.
Literatura doporučená studentům	ČERNÝ, Václav. O povaze naší kultury. Brno: Atlantis, 1996. BECK, U. Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. Brno 2007. BLACK, J. Evropa osmnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2003. BLOOM, H. Kánon západní literatury. Praha : Prostor, 2000. BROOKE, Ch. N. L. Evropa středověku v letech 962-1154. Praha : Vyšehrad, 2006. BRUNSCHVICG, L. Evropský duch. Praha : Vyšehrad, 2000. COLLINS, R. Evropa raného středověku 300-1000. Praha : Vyšehrad, 2005. DAWSON, Ch. Bohové revoluce. Praha : Vyšehrad, 1997. DAWSON, Ch. Porozumět Evropě. Praha : Zvon, 1995. DAWSON, Ch. Zrození Evropy. Praha : Vyšehrad, 1994. FLOSS, P. Cesty evropského myšlení. 1. Architekti křesťanského středověkého vědění. Praha : Vyšehrad, 2004. GRANT, M. Dějiny antického Říma. Praha : BBart 1999. GUARDINI, R. Konec novověku. Praha : Vyšehrad, 1992. HANUŠ, J.; VYBÍRAL, J. (eds.) Evropa a její duchovní tvář. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. HEER, F. Evropské duchovní dějiny. Praha : Vyšehrad, 2000. HORYNA, B. Idea Evropy. Praha : Argo, 2001. HUNTINGTON, S. P. Střet civilizací. Praha : Rybka Publishers, 2001. HUNTINGTON, S. P. Třetí vlna. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. KINCL, J.; URFUS, V.; MICHAL SKŘEJPEK, M. Římské právo. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 1995. MACKENNEY, R. Evropa šestnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2001. MUNCK, T. Evropa sedmnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2002. MUNDY, J. H. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha : Vyšehrad, 2008. OHLER, N. Katedrála. Náboženství, politika, architektura, dějiny. Jinočany : H & H, 2006. REALE, G. Kulturní a duchovní kořeny Evropy. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. RÉMOND, R. Náboženství a společnost v Evropě. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. SCHULZE, H. Stát a národ v evropských dějinách. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ŠEVČÍK, Oldřich. Architektura-historie-umění. Praha : Grada, 2001. VINEN, R. Evropa dvacátého století. Praha : Vyšehrad, 2007. VRÁNA, K. Společný evropský dům. Svitavy : Trinitas, 2001. WEGS, J. R. Evropa po roce 1945. Praha : Vyšehrad, 2002.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zkouška ověřuje znalost představené látky a studijní literatury konkretizované v rámci seminářů.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Mikoška Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět poskytuje seznámení s hlavními myšlenkovými tradicemi v dějinách lidstva, především evropské kultury. Upozorňuje na jejich rozmanitost a dějinnou i geografickou podmíněnost. Zároveň ukazuje na některé konstanty přítomné napříč širokou škálou jednotlivých ideových systémů. Utváření a sdílení idejí představuje jako jednu ze základních složek kultury obecně.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Kurz sleduje diverzitu a souvztažnost myšlenkových paradigmat nejen v dějinném ohledu (přechod od předfilozofického myšlení k filozofickému; dějiny západního a východního myšlení; základní charakteristika vědeckých paradigmat), ale rovněž na vybraných příkladech v ohledu synchronním (majoritní kultury versus myšlení tzv. přírodních národů - australští domorodci, africké kultury, eskymácké a indiánské tradice). Kombinace diachronního a synchronního pohledu je uplatněna také při prezentaci styčných bodů a rozdílů vědeckého a filozoficko-náboženského myšlenkového rámce obecně. Student by po absolvování předmětu měl být nejen schopen se základně orientovat v rozmanitosti hlavních myšlenkových tradic v dějinách lidstva, ale také samostatně, byť zkusmo, vyhodnotit podíl vlivu jednotlivých ideových tradic na formování intelektuální krajiny současného globálního světa.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- Moudrost staré Indie a Egypta - Čínská moudrost a filozofie - Dějiny řeckého myšlení - Židovská a islámská filozofie - Filozofie středověku - Novověké myšlení - Moderní a postmoderní filozofie - Myšlenkové koncepty 20. století - Vztah jednotlivých ideově-kulturních paradigmat (věda – filosofie – náboženství – umění) - Synchronní diverzita myšlenkových tradic minulosti a přítomnosti - Ideové aspekty globalizace
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, Arno. Úvod do filosofie. 2. vyd. Praha : Portál, 2004. BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996. BONDY, Egon. Čínská filosofie. Praha : VOKNO, 1993. CORETH, Emerich et al. Filosofie 20. století. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2006. ELIADE, Mircea, Dějiny náboženského myšlení. Praha : Oikumené, 1996. FLOSS, Pavel. Cesty evropského myšlení. 1. Architekti křesťanského středověkého vědění. Praha : Vyšehrad, 2004. GILSON, Étienne. Bůh a filosofie. Praha : ISE, 1994. GUARDINI, Romano. Konec novověku. Pokus o orientaci. Praha : Vyšehrad, 1992. KRATOCHVÍL, Zdeněk, BOUZEK, Jan. Od mýtu k logu. Praha : Herrmann & synové, 1994. KRATOCHVÍL, Zdeněk, BOUZEK, Jan. Řeč umění a archaické filosofie. Praha : Herrmann & synové, 1995. Kol.autorů. Filosofický slovník. 2. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 1998. LAO-C'. O Tao a ctnosti – Tao te ťing. Přel. Berta Krebsová. Praha : Odeon, 1971. Lexikon východní moudrosti. Buddhismus. Hinduismus. Taoismus. Zen. Olomouc – Praha : Votobia/Viktoria P., 1996. LÉVI-STRAUSS, Claude. Myšlení přírodních národů. Praha : ČS, 1971. MACHOVEC, Milan. Filosofie tváří v tvář zániku. Brno : Zvláštní vydání, 1998. MARCUS AURELIUS, Antoninus. Hovory k sobě. Přel. Rudolf Kuthan. Praha : Gasset, 2006. MARX, Karl. Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844. Přel. Zbyněk Sekal. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1961. McGREAL, Ian P. (ed.). Velké postavy východního myšlení. Slovník myslitelů. Praha : Prostor, 1998. NEUBAUER, Zdeněk. Smysl a svět. Hermeneutický pohled na svět. Praha : Moraviapress, 2001. NICOLA, Ubaldo. Obrazové dějiny filozofie. Praha : Euromedia, 2006. PASCAL, Blaise. Myšlenky : výbor. Přel. Miloslav Žilina. Praha : Mladá fronta, 2000. STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000. TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení. Praha, Litomyšl : Paseka, 2006.
Literatura doporučená studentům	ANZENBACHER, Arno. Úvod do filosofie. 2. vyd. Praha : Portál, 2004. BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996. BONDY, Egon. Čínská filosofie. Praha : VOKNO, 1993. CORETH, Emerich et al. Filosofie 20. století. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2006. ELIADE, Mircea, Dějiny náboženského myšlení. Praha : Oikumené, 1996. FLOSS, Pavel. Cesty evropského myšlení. 1. Architekti křesťanského středověkého vědění. Praha : Vyšehrad, 2004. GILSON, Étienne. Bůh a filosofie. Praha : ISE, 1994. GUARDINI, Romano. Konec novověku. Pokus o orientaci. Praha : Vyšehrad, 1992. KRATOCHVÍL, Zdeněk, BOUZEK, Jan. Od mýtu k logu. Praha : Herrmann & synové, 1994. KRATOCHVÍL, Zdeněk, BOUZEK, Jan. Řeč umění a archaické filosofie. Praha : Herrmann & synové, 1995. Kol.autorů. Filosofický slovník. 2. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 1998. LAO-C'. O Tao a ctnosti – Tao te ťing. Přel. Berta Krebsová. Praha : Odeon, 1971. Lexikon východní moudrosti. Buddhismus. Hinduismus. Taoismus. Zen. Olomouc – Praha : Votobia/Viktoria P., 1996. LÉVI-STRAUSS, Claude. Myšlení přírodních národů. Praha : ČS, 1971. MACHOVEC, Milan. Filosofie tváří v tvář zániku. Brno : Zvláštní vydání, 1998. MARCUS AURELIUS, Antoninus. Hovory k sobě. Přel. Rudolf Kuthan. Praha : Gasset, 2006. MARX, Karl. Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844. Přel. Zbyněk Sekal. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1961. McGREAL, Ian P. (ed.). Velké postavy východního myšlení. Slovník myslitelů. Praha : Prostor, 1998. NEUBAUER, Zdeněk. Smysl a svět. Hermeneutický pohled na svět. Praha : Moraviapress, 2001. NICOLA, Ubaldo. Obrazové dějiny filozofie. Praha : Euromedia, 2006. PASCAL, Blaise. Myšlenky : výbor. Přel. Miloslav Žilina. Praha : Mladá fronta, 2000. STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000. TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení. Praha, Litomyšl : Paseka, 2006.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Očekává se studium povinné literatury. V semináři jsou texty rozebírány a diskutovány, nutná je domácí příprava i aktivní participace. Povoleny jsou max. 2 neomluvené absence. Nutnou podmínkou získání zápočtu je vypracování eseje (3 normostrany textu), či realizace ústního referátu na zadané téma. Předmět je zakončen písemnou, případně ústní zkouškou.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Přednášky se zaměří na aktuální otázky mezináboženského dialogu. Nastíní vývoj vztahů mezi náboženstvími v dějinách, přičemž proti ideologii střetu představí jako reálnou alternativu dialog. Reflexe mezináboženského dialogu bude sledována rovněž v kontextu teologických komparativních studií. Pro katolickou církev byl v otázkách vztahu k nekřesťanským náboženstvím důležitý druhý vatikánský koncil, dalším tématem proto bude představení pokoncilního vývoje dialogu mezi náboženstvími. Tématicky se přednášky dotknou otázek dialogu především mezi monoteistickými náboženstvími, ovšem nebude opomenut vztah křesťanství k náboženstvím Asie i k přírodním náboženstvím. Budou představeny základní modely v chápání „jinakosti“ náboženských spiritualit z různých úhlů pohledu. Nastíní též možné směřování v mezináboženských vztazích do budoucna.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Přiblížit aktuální otázky mezináboženského dialogu, nastínit vývoj vztahů mezi náboženstvími v dějinách, reflektovat mezináboženského dialogu v kontextu teologických komparativních studií. Vyhodnocení vztahu katolické církve k nekřesťanským náboženstvím před a po druhém vatikánském koncilu. Zmapování dialogu mezi křesťanstvím a ostatními monoteistickými náboženstvími, a dále vztah křesťanství k náboženstvím Asie i k přírodním náboženstvím.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- aktuální otázky mezináboženského dialogu - vývoj vztahů mezi náboženstvími v dějinách - pokoncilního vývoje dialogu mezi náboženstvími - dialog mezi monoteistickými náboženstvími - vztah křesťanství k náboženstvím Asie - vztah křesťanství k přírodním náboženstvím - základní modely v chápání „jinakosti“ náboženských spiritualit z různých úhlů pohledu - možné směřování v mezináboženských vztazích do budoucna
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HALÍK, T. Prolínání světů. Praha 2006. Korán. Praha 2000. KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha 1993. Křesťanství a ostatní náboženství. Dokument MTK z roku 1996. Praha – Řím 1999. KÜNG, H. Křesťanství a buddhismus. Praha 1997. KÜNG, H. Křesťanství a hinduismus. Praha 1997. KÜNG, H. Křesťanství a náboženství Číny. Praha 1999. KÜNG, H. Po stopách světových náboženství. Brno 2006. KÜNG, H. Světový étos pro politiku a hospodářství. Praha 2000.
Literatura doporučená studentům	L'Atteggiamento della Chiesa Cattolica di fronte ai seguaci di altre religioni, riflessioni e orientamenti di Dialogo e Missione. Řím 1984. Bible. Praha 2008. Dialogo e Annuncio. Řím 1991. Dokumenty II. vatikánského koncilu. Kostelní Vydří 2002. DUPUIS, J. Verso una teologia cristiana del pluralismo religioso. Brescia 1997. FLOSS, K. et al. Mezináboženský dialog. Se zřetelem k tzv. abrahámovským náboženstvím. Praha 2007. FRYOVÁ, H. Čítanka židovsko-křesťanského dialogu. Praha 2003. PRUDKÝ, M. Zvláštní lid Boží - křesťané a židé. Brno 2000. REALE, G. Kulturní a duchovní kořeny Evropy. Brno 2005. SKALICKÝ, K. Po stopách neznámého Boha. Svitavy 1999. SCHUBERT, K. Ježíš ve světle tradiční židovské literatury. Praha 2003. WALDENFELS, H. Fenomén křesťanství. Křesťanská univerzalita v pluralitě náboženství. Praha 1999.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zkouška je udělena za přípravu a prezentaci referátu na domluvené téma a za zvládnutí písemného testu, jenž prověřuje znalost probírané látky, studijních materiálů a studijní literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět si klade za cíl zprostředkovat seznámení se základními filozofickými přístupy k lidské existenci. Na pozadí dějinného utváření otázky po člověku přistupuje k lidské osobě jako k nepostižitelnému ontologickému tajemství, které se zvláště projevuje v mezních událostech lidského života (zrození, láska, smrt). Dále sleduje jednotlivé dimenze lidské existence ve světě.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je předložit nástin filozofické antropologie jakožto části filozofie, která hledá rozumovou cestou odpověď na otázku po člověku („co, příp. kdo je člověk jakožto člověk“). Předmět poukazuje na některé způsoby, jakými lze odpovídat na otázku po člověku v celistvosti jeho existence a nastiňuje konkrétní možnosti reflexe základních struktur „ontologického já“ člověka.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	a) Základní vymezení filozofické antropologie – obor filozofické antropologie, resp. filozofie člověka jako takový, jeho epistemologický status a metoda, význam předporozumění a jazyka; osoba jako podmět i předmět filozofické antropologie, jedinec a osoba, definice osoby; lidské myšlení na cestách od traktátů „De anima“ (O duši) k filozofické antropologii b) Dějinné pozadí filozofického tázání po člověku – antika a řecká filozofie; židovsko-křesťanské myšlení; středověká filozofie; renesanční antropologie; racionalismus a emipirismus; osvícenství; idealismus; Feuerbach a Marx; vitalismus; Kierkegaard, Nietzsche, Sartre; antropologie 20. století c) Člověk ve světě - různé přístupy ke světu, zkušenost světa, základní dimenze světa d) Cesty k ontologickým strukturám lidského já - přístupy k lidskému já - člověk jako ontologické tajemství - tajemství člověka zjevující se v mezních událostech života e) Původ člověka; ontologické tajemství člověka v události zrození f) Člověk ve společenství; ontologické tajemství člověka v události lásky g) Utrpení a smrt; ontologické tajemství člověka v události smrti h) Fenomenologie lidského jednání – „naturální“ nedostatečnost a „bída“ člověka; jeho nezávislost a vznešenost; niternost a vlastnění sebe sama; vnímání času; schopnost tvořit a vnímat symboly; jazyk; umění; věda; etika; náboženství ch) Lidské poznání – mohutnost člověka; lidské poznání jako obecné chápání; smyslové poznání; představivost a paměť; intelektové a rozumové poznání; pravda, jistota, omyl i) Vůle člověka – vůle jako mohutnost; předmět vůle; hodnoty; lidská svoboda j) Duální jednota člověka; člověk jako jednota duše a těla – historie otázky po jednotě a dualitě lidské existence; existence, duchovost a substancialita duše; duše jako forma těla; původ duše; poslední úděl člověka; lidské tělo
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BLECHA, Ivan. Filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. CLARKE, W. Norris. Osoba a bytí. Praha: Krystal OP; Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha: Zvon, 1996. GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy: Trinitas, 2005. MARITAIN, Jacques. Láska a přátelství. Praha: Krystal OP, 2005. PECKA, Dominik. Člověk I. Řím: Křesťanská akademie, 1970. SOKOL, Jan. Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002. STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. VALVERDE, Carlos. Antropologie filozoficzna. Poznaň: Pallotinum, 1998. VRÁNA, Karel. Dialogický personalismus. Praha: Zvon, 1996.
Literatura doporučená studentům	BUBER, Martin. Já a Ty. Praha: Kalich, 2005. KOHÁK, Erazim. Člověk, dobro a zlo. O smyslu života v zrcadle dějin. Praha: Ježek, 1993. GUARDINI, Romano. Konec novověku. Pokus o orientaci. Praha: Vyšehrad, 1992. HOJDA, Jan. Člověk jako východisko vztahu křesťanství a kultury. Reflexe tématu v díle J. Maritaina a R. Guardiniho. In Acta universitatis reginaehradecensis. Facultas paedagogica. Humanistica I. WOLF, V. (ed.) Hradec Králové: KNVCHP PdF UHK, 2008, s. 43-70. LACROIX, Jean. Smysl člověka. Praha: Vyšehrad, 1970. LÉVINAS, Emmanuel. Totalita a nekonečno. Praha: OIKOYMENH, 1997. MARCEL, Gabriel. K filosofii naděje. Praha: Vyšehrad, 1971. MARITAIN, Jacques. Integrální humanismus. Řím: Křesťanská akademie, 1967. MARITAIN, Jacques. Náboženství a kultura. Brno: Moravan, 1936. SCHELER, Max. Místo člověka v kosmu. Praha: Academia, 1968. SCHELER, Max. Řád lásky. Praha: Vyšehrad, 1971. TATRANSKÝ, Tomáš. Lévinas a metafyzika. Svitavy: Trinitas, 2004. TEILHARD de CHARDIN, Pierre. Místo člověka v přírodě. 2. vyd. Praha: Svoboda-Libertas, 1993. ZABOROWSKI, Holger. Ikonické existování. K hermeneutice toho, co znamená být člověkem. MKR Communio, 2006, roč. 10, č. 3, s. 245-267.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: Aktivní účast na semináři (min. 75 %) a tvorba seminární práce. Požadavky ke zkoušce: Osvojení si znalostí prezentovaných na přednáškách a ve studijní pomůcce. Seznámení s knihou E. Coretha "Co je člověk" a schopnost prezentovat její výpovědi.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět uvádí do tří základních náboženských okruhů: čínských náboženství, indických náboženství a abrahamovských náboženství. Zmíněna budou i náboženství kmenová i religiozita existující na hranicích a vně zavedených duchovních tradic.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představení náboženství jako integrální součásti lidských dějin a pochopení konstitutivních prvků světových náboženství. Předmět seznamuje též s aktuální problematikou vlivu světových náboženství na utváření současné evropské kultury.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. úvod do vědy o náboženství 2. náboženství jako předmět religionistiky -typologie náboženství 3. taoismus a konfucianismus 4. bráhmanismus, hinduismus, buddhismus 5. judaismus 6. vznik a formování raného křesťanství 7. vývoj křesťanství a křesťanské církevní organizace. 8. reformace 9. islám jako třetí nadnárodní náboženství 10. světová náboženství v současné Evropě a v České republice
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HALÍK, T. Prolínání světů, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. KÜNG, H. Po stopách světových náboženství, Brno: CDK, 2006.
Literatura doporučená studentům	BENEDIKT XVI. Úvod do křesťanství. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2007. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení I. 3. vyd. Praha : OIKOYMENH, 2008. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení II. Praha : OIKOYMENH, 1996. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení III. Praha : OIKOYMENH, 1997. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení IV. Praha : OIKOYMENH, 2007. ELIADE, M.; CULIANU, I. P. Slovník náboženství. 2. vyd. Praha : Argo, 2001. FUNDA, O. A. Křesťanství – jev lidských dějin a kultury. Praha : Karolinum, 1992. HELLER, J., MRÁZEK, M. Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. Praha : Kalich, 1988. HOLM, N. G. Úvod do psychologie náboženství. Praha : Portál, 1998. HORYNA, B.; PAVLINCOVÁ, H. Filosofie náboženství. Brno : MU, 1999. HORYNA, B. Úvod do religionistiky. Praha : OIKOYMENH, 1994. KEPEL, G. Boží pomsta. Brno : Atlantis, 1996. KROPÁČEK, L. Islámský fundamentalizmus. Praha : Vyšehrad, 1996. KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha : Vyšehrad, 1993. NEKVINDA, L. Tradiční náboženství u nás. Hradec Králové : Gaudeamus, 1999. NEWMAN, J., SIVAN, G. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. PAVLINCOVÁ, H.; HORYNA, B. (eds.) Judaismus, křesťanství, islám. 2. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2003. OTTO, R. Posvátno. Praha : Vyšehrad, 1998. SOKOL, J. Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. Praha : Ježek, 1993. VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. Praha : Dingir, 1999. ZBAVITEL, D. (ed.) Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. Praha : ČSAV, 1964.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	písemná zkouška testující znalosti obsahu přednášek

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Přednáška si klade za cíl seznámit studenty se základními tématy dějin spiritualit Evropy. Na základě vybraných osobností a hnutí bude prezentována dynamika vývoje duchovního směřování evropské civilizace.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Přednáška si klade za cíl seznámit studenty se základními tématy dějin spiritualit Evropy. Na základě vybraných osobností a hnutí bude prezentována dynamika vývoje duchovního směřování evropské civilizace.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	I. Metodologická východiska, duchovní interpretace dějin, teologický pojem "spirituality" a základní přístupy v prezentaci II. Duchovní proudy v Evropě okolo počátku letopočtu III. První projevy křesťanských spiritualit v patristické době V. Bohatství a různorodost středověkých spiritualit VI. Proměny duchovního života v novověku VII. Současná perspektiva a výhledy spiritualit sjednocené Evropy
Literatura, na níž je předmět vystavěn	AA. VV. Storia della spiritualità. Roma 1983nn. AA.VV. Storia della spiritualità. Bologna 1987nn. AUMANN, J. Křesťanská spiritualita v katolické tradici. Praha 2000. AURELIUS AUGUSTINUS. O Boží obci. Praha 2007. BLACK, J. Evropa osmnáctého století. Praha 2003. BONAVENTURA. Putování mysli do Boha. 2. vyd. Praha 2003. BROOKE, Ch. N. L. Evropa středověku v letech 962-1154. Praha 2006. COLLINS, R. Evropa raného středověku 300-1000. Praha 2005. DOSTÁLOVÁ, R; HOŠEK, R. Antická mystéria. Praha 1997. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení II. Praha 1996. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení III. Praha 1997. FIORES, S. et al. Slovník spirituality. Kostelní Vydří 1999. FROLÍKOVÁ, A. Rané křesťanství očima pohanů. Jinočany 1992. HANUŠ J.; VYBÍRAL, J. (eds.) Evropa a její duchovní tvář. Brno 2005. HEER, F. Evropské duchovní dějiny. Praha 2000. HOŠEK, R. Náboženství antického Řecka. Praha 2004. HOŠEK, R. Římské náboženství. Praha 1986. KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha 1993. MACKENNEY, R. Evropa šestnáctého století. Praha 2001. MUNCK, T. Evropa sedmnáctého století. Praha 2002. MUNDY, J. H. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha 2008. LE GOFF, J. et al. Encyklopedie středověku. 2. vyd. Praha 2008. POKORNÝ, P. Píseň o perle. Tajné knihy starověkých gnostiků. 2. vyd. Praha 1998. REALE, G. Kulturní a duchovní kořeny Evropy. Brno 2005. RÉMOND, R. Náboženství a společnost v Evropě. Praha 2003. SOKOL, J. (ed.) Mistr Eckhart a středověká mystika. Praha 2009. TOMÁŠ KEMPENSKÝ. Následování Krista. Řím 1969. UMLAUF, V. Evropské cesty k vlastnímu já. Brno 2002. VINEN, R. Evropa dvacátého století. Praha 2007. WEISMAYER, J. Život v plnosti. Dějiny a teologie duchovního života. Kostelní Vydří 1994. WEGS, J. R. Evropa po roce 1945. Praha 2002.
Literatura doporučená studentům	AA. VV. Storia della spiritualità. Roma 1983nn. AA.VV. Storia della spiritualità. Bologna 1987nn. AUMANN, J. Křesťanská spiritualita v katolické tradici. Praha 2000. AURELIUS AUGUSTINUS. O Boží obci. Praha 2007. BLACK, J. Evropa osmnáctého století. Praha 2003. BONAVENTURA. Putování mysli do Boha. 2. vyd. Praha 2003. BROOKE, Ch. N. L. Evropa středověku v letech 962-1154. Praha 2006. COLLINS, R. Evropa raného středověku 300-1000. Praha 2005. DOSTÁLOVÁ, R; HOŠEK, R. Antická mystéria. Praha 1997. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení II. Praha 1996. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení III. Praha 1997. FIORES, S. et al. Slovník spirituality. Kostelní Vydří 1999. FROLÍKOVÁ, A. Rané křesťanství očima pohanů. Jinočany 1992. HANUŠ J.; VYBÍRAL, J. (eds.) Evropa a její duchovní tvář. Brno 2005. HEER, F. Evropské duchovní dějiny. Praha 2000. HOŠEK, R. Náboženství antického Řecka. Praha 2004. HOŠEK, R. Římské náboženství. Praha 1986. KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha 1993. MACKENNEY, R. Evropa šestnáctého století. Praha 2001. MUNCK, T. Evropa sedmnáctého století. Praha 2002. MUNDY, J. H. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha 2008. LE GOFF, J. et al. Encyklopedie středověku. 2. vyd. Praha 2008. POKORNÝ, P. Píseň o perle. Tajné knihy starověkých gnostiků. 2. vyd. Praha 1998. REALE, G. Kulturní a duchovní kořeny Evropy. Brno 2005. RÉMOND, R. Náboženství a společnost v Evropě. Praha 2003. SOKOL, J. (ed.) Mistr Eckhart a středověká mystika. Praha 2009. TOMÁŠ KEMPENSKÝ. Následování Krista. Řím 1969. UMLAUF, V. Evropské cesty k vlastnímu já. Brno 2002. VINEN, R. Evropa dvacátého století. Praha 2007. WEISMAYER, J. Život v plnosti. Dějiny a teologie duchovního života. Kostelní Vydří 1994. WEGS, J. R. Evropa po roce 1945. Praha 2002.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Pro splnění zápočtu je třeba aktivní 85% účast v hodinách a příprava vlastního příspěvku ze zadané tématiky. Zkouška se bude skládat z ověření znalostí z látky probírané v hodině a prostudované literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kurs není zaměřen striktně historicky, ani komparatisticky. Periodizace jednotlivých historických epoch ve vývoji židovství a význačné události jsou samozřejmě zahrnuty. Předpokladem a základem bude společná práce se starozákonními texty a jejich četba.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Primárním cílem je posluchače seznámit se základními „pojmy“ judaismu a jejich kontextem a poskytnout základní orientaci v náboženské problematice židovství.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Pojetí židovství a judaismu, hlavní období a časová periodizace Historicky zaměřené téma, přibližující jednotlivé hlavní události a etapy ve vývoji židovského náboženství i v kontextu Starého zákona. 2. Antropologie a pojetí stvoření světa Pojetí člověka v židovském náboženství. Stvoření světa a člověka a důrazy na něj. Chápání Boha. Jednotlivé vrstvy ve Starém zákoně. 3. Komunita a autorita Pojetí a chápání vlastní komunity. Pojetí národa a jeho tmelících prvků, „lid smlouvy“. Pojetí autority v židovském náboženství a v abrahamovských náboženstvích vůbec. 4. Seznámení se Starým zákonem Počet knih, řazení. Vytváření kánonu Starého zákona a jeho historické okolnosti. „Lid knihy“ – proměna chápání a přechod od „náboženství Chrámu“ k „náboženství Knihy“. 5. Vnímání času v judaismu a ve Starém zákoně Rozlišení lineárního a cyklického pojetí času v náboženství. Stopy cyklického pojetí v Bibli. Lineární vnímání času a jeho důsledek na etické chápání. Apokalyptika a eschatologie. Všeobecná charakteristika z hlediska literárního typu. Zařazení apokalyptiky do určitého kulturního a dobového kontextu. Texty - Henoch, IV. kniha Ezdrášova. 6. Směry v judaismu Pojetí a rozlišení ortodoxního, konzervativního a liberálního judaismu. Kriteria. Chasidismus. 7. Problém tradice Mišny, midraše, Talmud. Seznámení s problematikou židovských spisů. Základní rozlišení a orientace. 8. Kalendář Kalendář. Etapy „židovského roku“. Hlavní svátky a jejich náležitosti. 9. Posvátný prostor Chrám a jeho historie, synagoga a její vývoj, pojetí prostoru synagogy, orientace staveb, jejich kolorit a náležitosti. Nejznámější synagogy v Čechách. 10. Modlitba a synagogální liturgie Pojetí modlitby. Seznámení s jejich hlavními prvky a texty. Liturgie, její části a náležitosti. 11. Etapy a periodizace života „Rituály přechodu“ a další. Zařazení se do komunity. Manželství. Smrt a pohřební obřady. 12. Tradice a zvyky Košer stravování, odívání, sváteční zvyky. Závaznost.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení I., Oikoymenh, Praha 1995, str. 159 - 181 str. 312 – 332. Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení II., Oikoymenh, Praha 1996, str. 222 – 247. Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení III., Oikoymenh, Praha 1997, str. 151 – 177. Judaismus od A do Z – Slovník pojmů a termínů, nakladatelství Sefer, Praha 1992, a pozdější vydání. Předmluvy u jednotlivých starozákonních knih ekumenického vydání Bible.
Literatura doporučená studentům	Kurt Schubert: Židovské náboženství v proměnách věků, nakladatelství Vyšehrad, Praha 1995 M. Stern: Svátky v životě Židů, Vyšehrad 2002 Pirkej Avot – Výroky otců – Traktát Babylónského talmudu s paralelním českým překladem, nakladatelství Sefer, Praha 1994 – z této knihy předmluvu B. Noska na str. 9 - 18 A. Novotný: Biblický slovník, Kalich 1956 Slovník judaismu, křesťanství, islám, Praha 1994
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Brož Vojtěch
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kurs není zaměřen striktně historicky, ani komparatisticky. Periodizace jednotlivých historických epoch ve vývoji židovství a význačné události jsou samozřejmě zahrnuty. Předpokladem a základem bude společná práce se starozákonními texty a jejich četba.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Primárním cílem je posluchače seznámit se základními „pojmy“ judaismu a jejich kontextem a poskytnout základní orientaci v náboženské problematice židovství.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Pojetí židovství a judaismu, hlavní období a časová periodizace Historicky zaměřené téma, přibližující jednotlivé hlavní události a etapy ve vývoji židovského náboženství i v kontextu Starého zákona. 2. Antropologie a pojetí stvoření světa Pojetí člověka v židovském náboženství. Stvoření světa a člověka a důrazy na něj. Chápání Boha. Jednotlivé vrstvy ve Starém zákoně. 3. Komunita a autorita Pojetí a chápání vlastní komunity. Pojetí národa a jeho tmelících prvků, „lid smlouvy“. Pojetí autority v židovském náboženství a v abrahamovských náboženstvích vůbec. 4. Seznámení se Starým zákonem Počet knih, řazení. Vytváření kánonu Starého zákona a jeho historické okolnosti. „Lid knihy“ – proměna chápání a přechod od „náboženství Chrámu“ k „náboženství Knihy“. 5. Vnímání času v judaismu a ve Starém zákoně Rozlišení lineárního a cyklického pojetí času v náboženství. Stopy cyklického pojetí v Bibli. Lineární vnímání času a jeho důsledek na etické chápání. Apokalyptika a eschatologie. Všeobecná charakteristika z hlediska literárního typu. Zařazení apokalyptiky do určitého kulturního a dobového kontextu. Texty - Henoch, IV. kniha Ezdrášova. 6. Směry v judaismu Pojetí a rozlišení ortodoxního, konzervativního a liberálního judaismu. Kriteria. Chasidismus. 7. Problém tradice Mišny, midraše, Talmud. Seznámení s problematikou židovských spisů. Základní rozlišení a orientace. 8. Kalendář Kalendář. Etapy „židovského roku“. Hlavní svátky a jejich náležitosti. 9. Posvátný prostor Chrám a jeho historie, synagoga a její vývoj, pojetí prostoru synagogy, orientace staveb, jejich kolorit a náležitosti. Nejznámější synagogy v Čechách. 10. Modlitba a synagogální liturgie Pojetí modlitby. Seznámení s jejich hlavními prvky a texty. Liturgie, její části a náležitosti. 11. Etapy a periodizace života „Rituály přechodu“ a další. Zařazení se do komunity. Manželství. Smrt a pohřební obřady. 12. Tradice a zvyky Košer stravování, odívání, sváteční zvyky. Závaznost.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení I., Oikoymenh, Praha 1995, str. 159 - 181 str. 312 – 332. Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení II., Oikoymenh, Praha 1996, str. 222 – 247. Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení III., Oikoymenh, Praha 1997, str. 151 – 177. Judaismus od A do Z – Slovník pojmů a termínů, nakladatelství Sefer, Praha 1992, a pozdější vydání. Předmluvy u jednotlivých starozákonních knih ekumenického vydání Bible.
Literatura doporučená studentům	Kurt Schubert: Židovské náboženství v proměnách věků, nakladatelství Vyšehrad, Praha 1995 M. Stern: Svátky v životě Židů, Vyšehrad 2002 Pirkej Avot – Výroky otců – Traktát Babylónského talmudu s paralelním českým překladem, nakladatelství Sefer, Praha 1994 – z této knihy předmluvu B. Noska na str. 9 - 18 A. Novotný: Biblický slovník, Kalich 1956 Slovník judaismu, křesťanství, islám, Praha 1994
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět přistupuje k člověku jako k nepostižitelnému ontologickému tajemství, které se zvláště projevuje v mezních událostech lidského života (zrození, láska, smrt). Snaží se ukázat, jak se ontologické tajemství člověka vyjasňuje v jeho nadpřirozeném určení Trojjediným Bohem. Součástí předmětu je též seznámení s disciplínou filozofické antropologie a s dějinným pozadím filozofického tázání po člověku.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Předmět si klade za cíl zprostředkovat seznámení se základními filozofickými přístupy k lidské existenci. Zároveň se snaží ukázat člověka jako ontologické tajemství, které se vyjasňuje v nadpřirozeném určení lidské osoby Trojjediným Bohem.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	I. Filozofická antropologie - její vznik, hlavní zájem, metoda II. Dějinné pozadí otázky po člověku - člověk v antickém myšlení - mikrokosmos, úloha rozumu, osud, čas, tělesnost - středověký obraz člověka - osoba v dějinách, syntéza s antikou, člověk jako stvoření, péče o svět a bližního - novověké pojetí člověka - subjekt, myšlení, produkt dějinného vývoje, konkrétní existence, osoba ve vztazích III. Člověk ve světě - různé přístupy ke světu, zkušenost světa, základní dimenze světa IV. Lidské já - přístupy k lidskému já - pluralita, otevřenost, negativní charakter poznání, jistota a pochybnost, poznání jako setkání - člověk jako ontologické tajemství - vlastnosti člověka a lidské já, "já jsem" jako ontologické tajemství - tajemství člověka v jeho zrození - zrození a existence, dětství jako konstituvní vztah, bytí jako dar, lidské já a jeho absolutní Ty, krizové podoby dětství - láska a její ontologická hodnota - láska a přátelství, nová ontologická kvalita lásky a její trinitární základ, manželství a rodina, sdílená intimita a symbolický význam domova - lidské bytí tváří tvář k smrti - smrt jako ztráta a jako sebeodevzdání, hodnota pohřbu, smrt jako milost, věčný život jako jednota života a smrti V. Křesťanství a kultura - antropologická dimenze vztahu křesťanství a kultury (R. Guardini, J. Maritain) - český tomismus a kultura před II. světovou válkou
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BALTHASAR, Hans Urs von. K pojmu osoba. MKR Communio, 2006, č. 3, s. 235-243. BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996. CLARKE, W. Norris. Osoba a bytí. Praha : Krystal OP; Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2007. CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha : Zvon, 1996. FLOSS, Karel. Metoděj Habáň (1899-1984) a tomismus. In Metoděj Habáň a český tomismus. K dílu a odkazu olomouckých dominikánů 1. poloviny 20. století. P. DVORSKÝ (ed.). Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2003, s. 7-89. GILSON, Étienne. Bůh a filosofie. Praha : ISE, 1994. GLOMBIK, Czesław. Český novotomismus třicátých let. Olomouc : Votobia, 1995. GUARDINI, Romano. Konec novověku. Pokus o orientaci. Praha : Vyšehrad, 1992. GUARDINI, Romano. Křesťanství a kultura. Kurs 24. Stará Říše na Moravě : s.n., 1931. GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy : Trinitas, 2005. LACROIX, Jean. Smysl člověka. Praha : Vyšehrad, 1970. MARCEL, Gabriel. K filosofii naděje. Praha : Vyšehrad, 1971. MARITAIN, Jacques. Integrální humanismus. Řím : Křesťanská akademie, 1967. MARITAIN, Jacques. Láska a přátelství. Praha : Krystal OP, 2005. MARITAIN, Jacques. Náboženství a kultura. Brno : Moravan, 1936. NEKVINDA, Libor. S. M. Braito a Hlubina. In Silvestr M. Braito 1898-1962. Příspěvek k českému tomismu. L. NEKVINDA (ed.). 2. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 1998, s. 19-24. PAVLINCOVÁ, Helena. S. M. Braito a Filosofická revue. In Silvestr M. Braito 1898-1962. Příspěvek k českému tomismu. L. NEKVINDA (ed.). 2. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 1998, s. 25-29. PECKA, Dominik. Cesta Nikolaje Berďajeva. Na hlubinu, 1936, ročník 11, s. 48-49. PECKA, Dominik. Záhada lidské existence. Na hlubinu, 1936, ročník 11, s. 618–624. PIEPER, Josef. Tomáš Akvinský. Život a dílo. Praha : Vyšehrad, 1997. PIEPER, Josef. Scholastika. Praha : Vyšehrad, 1993. PIKHART, Marcel. Český novotomismus od vydání encykliky Aeterni Patris do 50. let XX. století. Hradec Králové : Gaudeamus, 2000. PRZYWARA, Erich. Analogia entis. Olomouc : Refugium Velehrad-Roma, 2007. RICHARD VON SANKT-VICTOR. Die Dreieinigkeit. Einsiedeln : Johannes Verlag, 1980. SCHMIED, Martin. Silvestr Maria Braito a čeští novotomisté. In Metoděj Habáň a český tomismus. K dílu a odkazu olomouckých dominikánů 1. poloviny 20. století. P. DVORSKÝ (ed.). Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2003, s. 91-105. SKALICKÝ, Karel. Katolická filosofie a teologie zvláště tomistická v české společnosti XIX. a XX. století. In Slovo a naděje. Řím : Křesťanská akademie, 1978, s. 45-79. SOKOL, Jan. Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha : Portál, 2002. STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. (v KNA 1. vyd.) Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000. VRÁNA, Karel. Dialogický personalismus. Praha : Zvon, 1996. TRESMONTANT, Claude. Bible a antická tradice. Praha : Vyšehrad, 1970. ZABOROWSKI, Holger. Ikonické existování. K hermeneutice toho, co znamená být člověkem. MKR Communio, 2006, roč. 10, č. 3, s. 245-267.
Literatura doporučená studentům	BALTHASAR, Hans Urs von. K pojmu osoba. MKR Communio, 2006, č. 3, s. 235-243. BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996. CLARKE, W. Norris. Osoba a bytí. Praha : Krystal OP; Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2007. CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha : Zvon, 1996. GUARDINI, Romano. Konec novověku. Pokus o orientaci. Praha : Vyšehrad, 1992. GUARDINI, Romano. Křesťanství a kultura. Kurs 24. Stará Říše na Moravě : s.n., 1931. GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy : Trinitas, 2005. LACROIX, Jean. Smysl člověka. Praha : Vyšehrad, 1970. MARCEL, Gabriel. K filosofii naděje. Praha : Vyšehrad, 1971. MARITAIN, Jacques. Integrální humanismus. Řím : Křesťanská akademie, 1967. MARITAIN, Jacques. Láska a přátelství. Praha : Krystal OP, 2005. MARITAIN, Jacques. Náboženství a kultura. Brno : Moravan, 1936. PECKA, Dominik. Cesta Nikolaje Berďajeva. Na hlubinu, 1936, ročník 11, s. 48-49. PECKA, Dominik. Záhada lidské existence. Na hlubinu, 1936, ročník 11, s. 618–624. PIEPER, Josef. Tomáš Akvinský. Život a dílo. Praha : Vyšehrad, 1997. PIEPER, Josef. Scholastika. Praha : Vyšehrad, 1993. SOKOL, Jan. Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha : Portál, 2002. STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. (v KNA 1. vyd.) Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000. VRÁNA, Karel. Dialogický personalismus. Praha : Zvon, 1996. TRESMONTANT, Claude. Bible a antická tradice. Praha : Vyšehrad, 1970. ZABOROWSKI, Holger. Ikonické existování. K hermeneutice toho, co znamená být člověkem. MKR Communio, 2006, roč. 10, č. 3, s. 245-267.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast na řízených konzultacích vycházející z individuální přípravy studentů. Závěrečná práce ověřující schopnost aktivní četby a vytvoření písemného záznamu při studiu odborného textu s filozoficko antropologickým zaměřením. Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Religionistika, teologie a ateismus. Víra a rozum v reflexi světa. Typologie náboženství. Neteistické systémy Východu. Teistické systémy Západu. Nová duchovní hnutí (kulty, sekty). Stát, církve a náboženské společnosti u nás.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představení náboženství jako integrální součásti lidských dějin, pochopení konstitutivních prvků významných duchovních proudů a seznámení se s problematikou tradičních a netradičních náboženství u nás.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	ÚVOD DO VĚDY O NÁBOŽENSTVÍ. Příčiny a smysl současného tázání se po podstatě a významu náboženství. Předběžné vymezení pojmů náboženství. Tradice českého religionistického výzkumu. NÁBOŽENSTVÍ JAKO PŘEDMĚT RELIGIONISTIKY. Religio. Člověk jako nositel náboženské víry. Víra náboženská a nenáboženská. Dogma. Víra a rozum. TYPOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ. Třídící hledisko geografické, etnografické, genetické, sociologické. Vymezení a odůvodnění našeho přístupu k dělení náboženství: náboženství kmenová, národní a světová (nadnárodní). BRÁHMANISMUS, HINDUISMUS, BUDDHISMUS. Védy. Učení o dharmě, karmě a reinkarnaci. Varny. Brahma, Višna, a Šiva. Hare Kršna. Sikhismus. Současná situace hinduismu. Životní osudy Buddhovy. Tripitaka. Čtyři vznešené pravdy buddhismu. Samsaré. Nirvána. Současná situace buddhismu. JUDAISMUS. Judaismus jako nejvýznamnější národní náboženství. Palestina, Kanaán, Izraelité. Diaspora. Tóra, Pentateuch. Základní tématická charakteristika starozákonních biblických knih. Židovská koncepce historického vývoje. Smlouva a její naplňování, resp. dodržování. VZNIK A FORMOVÁNÍ RANÉHO KŘESŤANSTVÍ. Významné inspirace při vzniku křesťanství: antika, gnose, judaismus. Základní tématická charakteristika novozákonních biblických knih. Problematika historické existence Ježíše. Eschatologie. Chiliasmus. Postupné formulování základního křesťanského dogmatu: vyznání apoštolské, nikajské, Athanasiovo. Arius a Athanasius. Edikt milánský. První křesťanské koncily - nikajský, cařihradský, chalcedonský. VÝVOJ KŘESŤANSTVÍ A KŘESŤANSKÉ CÍRKEVNÍ ORGANIZACE. Církev a stát. Vznik řeholních společností (řádů a kongregací). Vznik schizmatu. Vznik pravoslaví. Základní charakteristika pravoslaví, autokefální církve. REFORMACE. První (česká) reformace (zvl. Hus, Chelčický), snaha o náboženské a sociální reformy. Druhá (německo-švýcarská) reformace (Luther, Kalvín, Münzer, Zwingli). Reformační pojetí predestinace, boha, víry. Lutherství a kalvinismus. ISLÁM JAKO TŘETÍ NADNÁRODNÍ NÁBOŽENSTVÍ. Životní osudy Mohamedovy. Hidžra. Korán. Pět sloupů víry. Džíhád. Sunnité a šíité. Současný stav islámu. Islám: náboženství a politika. CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE. Charakteristika církví a náboženských společností registrovaných v České republice. Církevní literatura, nakladatelství, vydavatelství, tiskoviny. Církev a sdělovací prostředky. SEKTY. Obecná charakteristika a základní rysy sekt. Historie a současnost. Sekty v České republice.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Cesty k pramenům. 1971 Čapek, V.: Historie bible. 1990 Čtyři vyznání. 1951 Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení Eliade, M. - Culianu, I. P.: Slovník náboženství. 1993 Funda, O. A.: Křesťanství jev lidských dějin a kultury. 1992 Funda, O. A.: Víra bez vyznání. 1994 Heller, J. - Mrázek, M.: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. 1988 Holm, N. G.: Úvod do psychologie náboženství. 1998 Horyna, B.: Úvod do religionistiky. 1994 Judaismus, křesťanství, islám (H. Pavlincová a kol.). Praha, Mladá fronta 1993 Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. 1993 Lesný, V.: Buddhismus Nekvinda, L.: Tradiční náboženství u nás. 1999 Newman, J. - Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992 Pavlincová, H., Horyna, B.: Filosofie náboženství. pokus o typologii. 1999 Pertold, O.: Základy všeobecné vědy náboženské. 1920, 1947 Pertold, O.: Úvod do vědy náboženské. 1947 Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. 1982 Otto, R.: Posvátno. 1998 Ratzinger, J.: Úvod do křesťanství. 1991 Sadek, J. a kol.: Dějiny a kultura židovského náboženství. 1992 Sokol, J.: Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. 1993 Vojtíšek, Z.: Netradiční náboženství u nás. 1998, 1999 Zbavitel, D. (ed.): Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. 1964
Literatura doporučená studentům	Cesty k pramenům. 1971 Čapek, V.: Historie bible. 1990 Čtyři vyznání. 1951 Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení Eliade, M. - Culianu, I. P.: Slovník náboženství. 1993 Funda, O. A.: Křesťanství jev lidských dějin a kultury. 1992 Funda, O. A.: Víra bez vyznání. 1994 Heller, J. - Mrázek, M.: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. 1988 Holm, N. G.: Úvod do psychologie náboženství. 1998 Horyna, B.: Úvod do religionistiky. 1994 Judaismus, křesťanství, islám (H. Pavlincová a kol.). Praha, Mladá fronta 1993 Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. 1993 Lesný, V.: Buddhismus Nekvinda, L.: Tradiční náboženství u nás. 1999 Newman, J. - Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992 Pavlincová, H., Horyna, B.: Filosofie náboženství. pokus o typologii. 1999 Pertold, O.: Základy všeobecné vědy náboženské. 1920, 1947 Pertold, O.: Úvod do vědy náboženské. 1947 Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. 1982 Otto, R.: Posvátno. 1998 Ratzinger, J.: Úvod do křesťanství. 1991 Sadek, J. a kol.: Dějiny a kultura židovského náboženství. 1992 Sokol, J.: Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. 1993 Vojtíšek, Z.: Netradiční náboženství u nás. 1998, 1999 Zbavitel, D. (ed.): Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. 1964
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Dle instrukcí vyučujícího.

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět uvádí do problematiky současného pojetí katecheze. Zabývá se katechezí jako nástrojem pomoci člověku ve zralé odpovědi víry. Předmět se dále zabývá způsobem a formami, subjektem, důvody a obsahem katecheze.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit s teologickými základy katecheze, s církevními dokumenty vztahujícími se ke katechezi a zprostředkovat poznání identity katecheze.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- místo katechetiky v teologických a antropologických oborech: východiska, cíle, praktický dopad; seznámení s dokumentem Všeobecné direktorium pro katechizaci; další literatura - teologické základy katecheze - katecheze a víra - katecheze jako činnost společenství Církve
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Katechetické směrnice České biskupské konference. Praha: ČBK, 1994. Osnovy náboženské výchovy pro základní školy. Praha: ČBK, 1996. Osnovy k výuce náboženské výchovy římskokatolické církve v 1.-9. ročníku základní školy. Praha: ČBK, 2004. Kongregace pro klérus: Všeobecné direktorium pro katechizaci. ČBK: Praha,1998. Dřímal, L.: Katecheze Církve jako služba Božímu slovu. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2001. Dřímal, L.: Katecheze jako výchova víry. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002. Dřímal, L.: Katecheze jako činnost společenství Církve. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003. Hollander, H.: Katechetika. Řím: Křesťanská akademie, 1971.
Literatura doporučená studentům	Katechetické směrnice České biskupské konference. Praha: ČBK, 1994. Osnovy náboženské výchovy pro základní školy. Praha: ČBK, 1996. Osnovy k výuce náboženské výchovy římskokatolické církve v 1.-9. ročníku základní školy. Praha: ČBK, 2004. Kongregace pro klérus: Všeobecné direktorium pro katechizaci. ČBK: Praha,1998. Dřímal, L.: Katecheze Církve jako služba Božímu slovu. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2001. Dřímal, L.: Katecheze jako výchova víry. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002. Dřímal, L.: Katecheze jako činnost společenství Církve. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003. Studijní pomůcka: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/katechetika-info-05.rtf
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast na řízených konzulatcích na základě individuální přípravy. Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Pešek Jiří
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět chce převážně pomocí praktických ukázek a cvičení uvést do práce s různými metodami používanými v katechezi a náboženské výchově, seznamuje se základními stavebními prvky katecheze a vyučovací hodiny, s pomůckami a jejich správným použitím v katechetické práci
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je získat nejzákladnější přehled o pomůckách, metodách a přístupech, které se nabízí učiteli náboženské výchovy a katechetovi, aby mohl dobře rozlišovat jejich použití při jednotlivých přípravách na výuku vzhledem k vyučované skupině.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- metody k vytváření a posílení společenství - metody etické výchovy - metody dramatické výchovy - metody práce se symboly - metody práce s textem - metody práce s biblickým textem - výtvarné metody - metody práce s obrazem
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Osnovy náboženské výchovy pro základní školy. Praha: ČBK, 1996. Kongregace pro klérus: Všeobecné direktorium pro katechizaci. ČBK: Praha,1998. DŘÍMAL, L.: Katecheze Církve jako služba Božímu slovu. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2001. DŘÍMAL, L.: Katecheze jako výchova víry. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002. DŘÍMAL, L.: Katecheze jako činnost společenství Církve. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003. HOLLANDER, H.: Katechetika. Řím: Křesťanská akademie, 1971. KUDLÁČOVÁ, B. – Lence, L.: Desatero a Otče náš, jak je neznáme. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2004. Metodiky a pracovní listy pro výuku náboženství v ČR na základních školách schválené ČBK. ŠELINGA, J.: Katechéza dětí (didakticko-metodický materiál pre prácu s děťmi). Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 2000. ŠELINGA, J.: Katechéza mládeže (metodologický materiál pre prácu s dospievajúcou mládežou). Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 1999. ŠELINGA, J.: Biblická katechéza dospievajúcej mládeže a jej formy. Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 1999. ŠELINGA, J.: Obraz a jeho úloha v katecheze. Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 1998. Trochtová, L.: Úvod do didaktiky. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002.
Literatura doporučená studentům	Osnovy náboženské výchovy pro základní školy. Praha: ČBK, 2004. Kongregace pro klérus: Všeobecné direktorium pro katechizaci. ČBK: Praha,1998. Trochtová, L.: Úvod do didaktiky. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002. Metodiky a pracovní listy pro výuku náboženství v ČR na základních školách schválené ČBK. Šelinga, J.: Katechéza dětí (didakticko-metodický materiál pre prácu s děťmi). Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 2000. Šelinga, J.: Katechéza mládeže (metodologický materiál pre prácu s dospievajúcou mládežou). Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 1999. Šelinga, J.: Biblická katechéza dospievajúcej mládeže a jej formy. Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 1999. Šelinga, J.: Obraz a jeho úloha v katecheze. Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Účast 75 %, zápočet

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Truhlářová Zuzana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 60 hod. za semestr studium prezenční: seminář 14 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vyučovací předmět Odborná praxe představuje stěžejní odborný předmět studijního oboru sociální práce. Uvedený předmět představuje syntetizující složku profesní přípravy. Kromě toho, že praxe rozšiřuje teoretickou přípravu a metodologii studenta - navazuje ve svých jednotlivých formách na vyučovací předměty : sociální politika, psychologie, základy práva, metody sociální práce, pedagogika a zdravotní nauky - uvádí studenta do kontaktu s realitou profese a umožňuje mu experimentovat. Jde tedy o aktivní metodu výuky, která klade na studenta tyto požadavky: pozorovat, jednat a reflektovat. Bloková průběžná praxe je úvodem do bloku odborná praxe a zahajuje výukový proces zvládnutí požadovaných kompetencí v praxi sociální práce. Krátkodobá průběžná praxe je zahájena přípravou studenta na praxi a dále probíhá pod vedení konzultanta na pracovišti praxe. Její trvání je 5 dní 1x týdně po 6 hodinách.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit se s rozmanitými institucemi poskytujícími sociální služby a jejich činnostmi v kontextu sociální práce. · Aplikovat znalosti a dovednosti v praxi. · Dovednost reflektovaného sociálního šetření. · Komunikovat s klientem, kriticky analyzovat komunikaci sociálních pracovníků (navázat kontakt, vyjasnit metarovinu definice situace, hledat zakázku, plánovat, kontrolovat, hodnotit, ukončovat kontakt) včetně neverbální komunikace. · Reflektovat sociální situaci a její vývoj (analýza potřeb klienta, analýza potřeb sociálního prostředí a společnosti, analýza zdrojů, evaluace). · Dodržovat etické standardy profese. Přemýšlet o etických dilematech. · Reflektovat profesionální hranice. · Orientovat se v organizaci a kriticky evaluovat kvalitu sociálních služeb. · Vedení sociální agendy. Reflexe její návaznosti na požadavky donátorů, potřeby klientů a organizace samé. · Naučit se naplánovat a realizovat sociální projekt včetně finančních garancí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Krátkodobá bloková praxe Probíhá dva týdny Typy zařízení: dle osobní preference studenta / zařízení státní správy a samosprávy, ústavy, hospic, LDN, výchovné ústavy, azylové domy apod./ Cíle učení: - seznámit se se strukturou organizace - seznámit se s kazuistikami - navázání kontaktu s klientem Základní předpoklady: Výběr osvojované kompetence, stanovení kritérií Návaznost na výuku: - ověření si svých teoretických znalostí z MSP, práva a pedagogiky - rozvoj komunikačních dovedností - týmová práce Organizace supervize: - úvodní skupinová – příprava na praxi - individuální před vstupem na praxi – plán praxe Supervize na pracovišti: týmová supervizor, konzultant a student Supervize závěrečná: - vyhodnocení splnění cílů z kontraktu - písemná forma zmapování činnosti organizace - kontrola materiálů v portfoliu praxe - vlastní pocity studenta
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HAVRDOVÁ,Z.:Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995 TOMEŠ,I.: Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999
Literatura doporučená studentům	HAVRDOVÁ,Z.:Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995 TOMEŠ,I.: Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997 Havrdová Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999 Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: Průvodce poskytovatele. Praha: MPSV 2002. Str. 5-53.(www.mpsv.cz – Sociální problematika – Koncepce sociálních služeb.) Metodika hodnocení kvality sociálních služeb v domovech pro občany se zdravotním postižením. Praha: MPSV 2001. Kapitola Posouzení kvality služeb pro jednotlivého uživatele.(www.mpsv.cz – Sociální problematika – Dokumenty ke kvalitě sociálních služeb.) Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995 TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Účast na praxi - doloženo potvrzením. Aktivní účast na supervizních seminářích. Zpracování hodnotící zprávy či komparační studie.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Raban Miloš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kulturní a sociální antropologie. Antropologie a její cesty. Výzkumy osobnosti a kultury. Antropologie a ekologie. Nová etnografie. Religionistika. Nové náboženské směry, kulturní a personální identita.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem výuky je podat základní informace o proudech a tématech kulturní antropologie a seznámit posluchače s termíny a teoretickými východisky kultur-ní a sociální antropologie.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- dějinný přehled hlavních filozofických směrů a jejich vliv na křesťanské myšlení, - systematické představení výchozích otázek filozofie a následné členění jejích disciplín. - obraz o člověku v křesťanském myšlení, jeho dějinný vývoj a filozofický kontext tohoto vývoje; materiální a duchovní komponenta v jedinečnosti lidské osoby; osoba člověka v biblické perspektivě,
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BAČOVÁ, V.: Etnická identita a historické zmeny. Bratislava: Slovenská akademie vied 1996 BELINGER, G. J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia 1998 BENEDICTOVÁ, R.: Kulturní vzorce. Praha: Argo 1999 DELUMEAU, J.: Hřích a strach. Praha: Volvox Globator 1993 DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997 DUERR, H. P.: Sedna. Praha: Gereon 1997 FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994 HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997 HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995 KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993 KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966 LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998 LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997 MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997 MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999 MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998 PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994 SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996 TODOROV, T.: Dobytí Ameriky. Praha: Mladá fronta 1996 VAN GENNEP, A.: Přechodové rituály. Praha: LN 1996 WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997 WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999 ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964
Literatura doporučená studentům	DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997 FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994 HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997 HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995 KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993 KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966 LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998 LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997 MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997 MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999 MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998 PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994 SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996 WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997 WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999 ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: pravidelná aktivní účast na lekcích vystoupení s referátem ústně písemná sem. zápočtová práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Raban Miloš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kulturní a sociální antropologie. Antropologie a její cesty. Výzkumy osobnosti a kultury. Antropologie a ekologie. Nová etnografie. Religionistika. Nové náboženské směry, kulturní a personální identita.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem výuky je podat základní informace o proudech a tématech kulturní antropologie a seznámit posluchače s termíny a teoretickými východisky kultur-ní a sociální antropologie.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- dějinný přehled hlavních filozofických směrů a jejich vliv na křesťanské myšlení, - systematické představení výchozích otázek filozofie a následné členění jejích disciplín. - obraz o člověku v křesťanském myšlení, jeho dějinný vývoj a filozofický kontext tohoto vývoje; materiální a duchovní komponenta v jedinečnosti lidské osoby; osoba člověka v biblické perspektivě,
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BAČOVÁ, V.: Etnická identita a historické zmeny. Bratislava: Slovenská akademie vied 1996 BELINGER, G. J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia 1998 BENEDICTOVÁ, R.: Kulturní vzorce. Praha: Argo 1999 DELUMEAU, J.: Hřích a strach. Praha: Volvox Globator 1993 DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997 DUERR, H. P.: Sedna. Praha: Gereon 1997 FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994 HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997 HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995 KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993 KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966 LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998 LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997 MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997 MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999 MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998 PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994 SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996 TODOROV, T.: Dobytí Ameriky. Praha: Mladá fronta 1996 VAN GENNEP, A.: Přechodové rituály. Praha: LN 1996 WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997 WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999 ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964
Literatura doporučená studentům	DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997 FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994 HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997 HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995 KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993 KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966 LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998 LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997 MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997 MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999 MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998 PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994 SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996 WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997 WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999 ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: pravidelná aktivní účast na lekcích vystoupení s referátem ústně písemná sem. zápočtová práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Šíma Václav
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pp - písemná, praktická a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Na základě teoretického minima o sociální a pedagogické komunikaci procvičit neverbální a verbální projevy se zaměřením na komunikativní a asertivní dovednosti (výběr). V úvodu do transakční analýzy (TA) procvičit analýzu struktury osobnosti a analýzu transakce s orientací na objasňování možnosti využití TA ve výchovném procesu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Navázat na dosavadní získané zkušenosti studentů s komunikativním výcvikem a pokračovat v dalším osvojování potřebných komunikativních dovedností v charitativní činnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod do sociální a pedagogické komunikace. - pojem, funkce, druhy, osobnostní a situační faktory - překážky v komunikaci, evalvace a devalvace sebevědomí - příčiny 2. Stručně o osobnosti - sebepoznání a poznávání druhých 3. Druhy neverbálního chování 4. Verbální komunikace - o rétorice, způsoby jednání, paralingvistika 5. Nácvik komunikačních dovedností - naslouchání, empatie - sdělování pocitů - kladení otázek - podávání a přijímání zpětné vazby 6. Asertivita a nácvik asertivních dovedností - požádání o laskavost - uplatnění nároku - umět říci "Ne" - přijímání a podávání kritiky - sdělování pocitů, oceňování - zvládání zlosti - vedení a ukončení rozhovoru 7. Úvod do transakční analýzy - analýza struktury osobnosti - analýza transakcí - životní programy - životní scénář
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Berne, Eric. Jak si lidé hrají. Dialog, 1992 De Vito, Joseph, A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada, 2001 Harris, Thomas, A. Já jsem OK, ty jsi OK. Praha: Pragua, 1997 Křivohlavý, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988 Praško, Ján, Prašková, Hana. Asertivitou proti stresu. Praha: Grada, 1996 Štěpaník, Jaroslav. Umění jednat s lidmi 2. Praha: Grada, 2005 Vališová, Alena. Asertivita v rodině a ve škole. Jinočany: nakladatelství a vydavatelství H & H, 1994 Vybíral, Zbyněk. Psychologie komunikace. Praha: Portál, 2005
Literatura doporučená studentům	Berne, Eric. Co řeknete, až pozdravíte. Lidové noviny, 1997 Křivohlavý, Jaro. Povídej naslouchám. Praha: Návrat, 1993 Lewis, David. Tajná řeč těla. Praha: Victoria Publishing, 1995 Prekop, Jirina. Empatie. Praha: Grada, 2004 Schulz von Thun, Fiedemann. Jak spolu komunikujeme. Praha: Grada, 2005 Svatoš, Tomáš, Kotková Věra. Sociální a pedagogická komunikace. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínkou udělení zápočtu: - aktivní účast na seminářích - vypracování seminární práce dle zadání

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: seminář 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět představuje aktuální problematiku vztahu křesťanství a ostatních náboženství. Na základě teologických východisek přístupu k ostatním náboženstvím naznačuje perspektivu mezináboženského dialogu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Na základě dokumentu Mezinárodní teologické komise z roku 1996 představit teologickou problematiku vztahu křesťanství a ostatních náboženství a ukázat východiska ke konkrétnímu přístupu v oblasti mezináboženského dialogu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- teologie ostatních náboženství - základní teologické předpoklady - některé důsledky pro křesťanskou teologii ostatních náboženství - dialog a poslání církve
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha 1995. Mezinárodní teologická komise: Křesťanství a ostatní náboženství. dokument z r. 1996. Praha 1999. Waldenfels, H.: Světová náboženství. Praha 1992. a další tituly uvedené u předmětu Základy fundamentální teologie.
Literatura doporučená studentům	Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha 1995. Mezinárodní teologická komise: Křesťanství a ostatní náboženství. dokument z r. 1996. Praha 1999.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast na řízených konzultacích. Vypracování seminární práce.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Truhlářová Zuzana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 30 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vyučovací předmět Odborná praxe představuje stěžejní odborný předmět studijního oboru sociální práce. Uvedený předmět představuje syntetizující složku profesní přípravy. Kromě toho, že praxe rozšiřuje teoretickou přípravu a metodologii studenta - navazuje ve svých jednotlivých formách na vyučovací předměty : sociální politika, psychologie, základy práva, metody sociální práce, pedagogika a zdravotní nauky - uvádí studenta do kontaktu s realitou profese a umožňuje mu experimentovat. Jde tedy o aktivní metodu výuky, která klade na studenta tyto požadavky: pozorovat, jednat a reflektovat. Krátkodobá průběžná praxe je úvodem do bloku odborná praxe a zahajuje výukový proces zvládnutí požadovaných kompetencí v praxi sociální práce. Krátkodobá průběžná praxe je zahájena přípravou studenta na praxi a dále probíhá pod vedení konzultanta na pracovišti praxe. Její trvání je 5 dní 1x týdně po 6 hodinách.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem učení předmětu krátkodobá průběžná praxe je seznámit se se strukturou organizace, jejím zařazením do sociální sítě, jejími cíli, typem klientů, rytmem provozu a základními pravidly jejího řízení. Student poznává roli sociálního pracovníka v organizaci, jeho hlavní činnosti a způsoby vedení dokumentace. Tato forma praxe je vhodná v ambulantních zařízeních, úřadech a dalších sociálních institucích. Tuto praxi doporučujeme vykonávat v neziskových organizacích.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Seznámení studenta se Soustavou praktických kompetencí 2. I. kompetence - Rozvíjet účinnou komunikaci 3. II. kompetence - Orientovat se a plánovat postup 4. III. kompetence - Podporovat a pomáhat k soběstačnosti 5. IV. kompetence - Zasahovat a poskytovat služby 6. V. kompetence - Přispívat k práci organizace 7. VI. kometence - Odborně růst 8. Výběr osvojované kompetence pro odbornou praxi 9. Samostatná příprava studenta na odbornou praxi 10. Proces dokládání osvojení si vybrané kompetence formou důkazů v průběhu odborné praxe.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Havrdová, Z. Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995 Tomeš, I. Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997 Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999
Literatura doporučená studentům	Havrdová, Z. Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995 Tomeš, I. Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997 Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Samostatně zpracované a obhájené portfolio krátkodobé průběžné praxe.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Matějek Jaromír
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Cílem přednáškového cyklu je zprostředkovat studentům základní informace o jednom ze základních obsahových aspektů učení církve. Sociální nauka církve je prezentována jako důležitý předpoklad smysluplnosti lidského života, do něhož církev přispívá vypracovaným systémem sociální činnosti, zaměřené na péči o bližního. Předmět má multidisciplinární charakter, neboť lze vycházet i z etiky, filozofie, psychologie náboženství, sociologie aj. V diskuzích se studenty půjde o prohloubení pochopení významu sociální nauky církve a aktivizaci jejich zájmu o předmět.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je vysvětlení podstaty, účelu a základních složek sociální nauky církve, aby ji studenti byli schopni uplatňovat ve své praxi, představit společensky diskutované kapitoly církevních dějin a zprostředkovat jejich pochopení v jejich historickém a teologickém a společensko-kulturním kontextu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. podstata sociální nauky církve 2. historická dimenze sociální nauky 3. rozbor sociálních encyklik 4. sociální činnost a nauka církve v současném světě 5. všeobecné principy, jimiž se řídí sociální život 6. člověk v rodinném společenství;křesťanství a nové ekologické výzvy 7. člověk v politickém prostředí; křesťanská angažovanost v polis 8. člověk a kultura; 9. člověk a hospodářství
Literatura, na níž je předmět vystavěn	CONGAR, Y. J. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995. DAWSON, CH. Zrození Evropy. Praha: Vyšehrad, 1994. Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha: Zvon, 1995. FIALA, P. Katolicismus a politika. Praha: CDK, 1995. FRANZEN, A. Malé církevní dějiny. Praha: Zvon, 1992. GELMI, J. Papežové. Praha: Mladá Fronta, 1994. HALÍK, T. Víra a kultura. Praha: Zvon, 1995. JEDIN, H. Malé dějiny koncilů. Praha: Česká katolická charita, 1990. MAIER, H. Revoluce a církev. Brno: CDK, 1999. METZ, J. B. Úvahy o politické theologii. Praha: OIKOYMENH, 1994. MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE. Křesťanství a ostatní náboženství. Dokument z r. 1996. Praha: Krystal OP, 1999. OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994. RÝPAR, F. Sociální nauka církve. Brno: Sursum, 1991. SPIAZZI, R. Sociální kodex církve. Brno: Sursum, 1993. Sociální encykliky. Praha: Zvon, 1996. WALDENFELS, H. Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa. Praha: Zvon, 1992.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Raban Miloš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kulturní a sociální antropologie. Antropologie a její cesty. Výzkumy osobnosti a kultury. Antropologie a ekologie. Nová etnografie. Religionistika. Nové náboženské směry, kulturní a personální identita.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem výuky je podat základní informace o proudech a tématech kulturní antropologie a seznámit posluchače s termíny a teoretickými východisky kultur-ní a sociální antropologie.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- dějinný přehled hlavních filozofických směrů a jejich vliv na křesťanské myšlení, - systematické představení výchozích otázek filozofie a následné členění jejích disciplín. - obraz o člověku v křesťanském myšlení, jeho dějinný vývoj a filozofický kontext tohoto vývoje; materiální a duchovní komponenta v jedinečnosti lidské osoby; osoba člověka v biblické perspektivě,
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BAČOVÁ, V.: Etnická identita a historické zmeny. Bratislava: Slovenská akademie vied 1996 BELINGER, G. J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia 1998 BENEDICTOVÁ, R.: Kulturní vzorce. Praha: Argo 1999 DELUMEAU, J.: Hřích a strach. Praha: Volvox Globator 1993 DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997 DUERR, H. P.: Sedna. Praha: Gereon 1997 FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994 HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997 HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995 KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993 KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966 LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998 LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997 MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997 MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999 MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998 PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994 SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996 TODOROV, T.: Dobytí Ameriky. Praha: Mladá fronta 1996 VAN GENNEP, A.: Přechodové rituály. Praha: LN 1996 WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997 WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999 ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964
Literatura doporučená studentům	DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997 FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994 HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997 HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995 KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993 KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966 LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998 LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997 MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997 MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999 MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998 PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994 SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996 WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997 WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999 ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: pravidelná aktivní účast na lekcích vystoupení s referátem ústně písemná sem. zápočtová práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Heblt Jiří
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Štica Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Cílem přednáškového cyklu je zprostředkovat studentům základní informace o jednom ze základních obsahových aspektů učení církve. Sociální nauka církve je prezentována jako důležitý předpoklad smysluplnosti lidského života, do něhož církev přispívá vypracovaným systémem sociální činnosti, zaměřené na péči o bližního. Předmět má multidisciplinární charakter, neboť lze vycházet i z etiky, filozofie, psychologie náboženství, sociologie aj. V diskuzích se studenty půjde o prohloubení pochopení významu sociální nauky církve a aktivizaci jejich zájmu o předmět.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je vysvětlení podstaty, účelu a základních složek sociální nauky církve, aby ji studenti byli schopni uplatňovat ve své praxi, představit společensky diskutované kapitoly církevních dějin a zprostředkovat jejich pochopení v jejich historickém a teologickém a společensko-kulturním kontextu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. podstata sociální nauky církve 2. historická dimenze sociální nauky 3. rozbor sociálních encyklik 4. sociální činnost a nauka církve v současném světě 5. všeobecné principy, jimiž se řídí sociální život 6. člověk v rodinném společenství;křesťanství a nové ekologické výzvy 7. člověk v politickém prostředí; křesťanská angažovanost v polis 8. člověk a kultura; 9. člověk a hospodářství
Literatura, na níž je předmět vystavěn	CONGAR, Y. J. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995. DAWSON, CH. Zrození Evropy. Praha: Vyšehrad, 1994. Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha: Zvon, 1995. FIALA, P. Katolicismus a politika. Praha: CDK, 1995. FRANZEN, A. Malé církevní dějiny. Praha: Zvon, 1992. GELMI, J. Papežové. Praha: Mladá Fronta, 1994. HALÍK, T. Víra a kultura. Praha: Zvon, 1995. JEDIN, H. Malé dějiny koncilů. Praha: Česká katolická charita, 1990. MAIER, H. Revoluce a církev. Brno: CDK, 1999. METZ, J. B. Úvahy o politické theologii. Praha: OIKOYMENH, 1994. MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE. Křesťanství a ostatní náboženství. Dokument z r. 1996. Praha: Krystal OP, 1999. OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994. RÝPAR, F. Sociální nauka církve. Brno: Sursum, 1991. SPIAZZI, R. Sociální kodex církve. Brno: Sursum, 1993. Sociální encykliky. Praha: Zvon, 1996. WALDENFELS, H. Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa. Praha: Zvon, 1992.
Literatura doporučená studentům	CONGAR, Y. J. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995. DAWSON, CH. Zrození Evropy. Praha: Vyšehrad, 1994. Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha: Zvon, 1995. FIALA, P. Katolicismus a politika. Praha: CDK, 1995. FRANZEN, A. Malé církevní dějiny. Praha: Zvon, 1992. GELMI, J. Papežové. Praha: Mladá Fronta, 1994. HALÍK, T. Víra a kultura. Praha: Zvon, 1995. JEDIN, H. Malé dějiny koncilů. Praha: Česká katolická charita, 1990. MAIER, H. Revoluce a církev. Brno: CDK, 1999. METZ, J. B. Úvahy o politické theologii. Praha: OIKOYMENH, 1994. MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE. Křesťanství a ostatní náboženství. Dokument z r. 1996. Praha: Krystal OP, 1999. OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994. RÝPAR, F. Sociální nauka církve. Brno: Sursum, 1991. SPIAZZI, R. Sociální kodex církve. Brno: Sursum, 1993. Sociální encykliky. Praha: Zvon, 1996. WALDENFELS, H. Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa. Praha: Zvon, 1992.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Raban Miloš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Cílem přednáškového cyklu je zprostředkovat studentům základní informace o jednom ze základních obsahových aspektů učení církve. Sociální nauka církve je prezentována jako důležitý předpoklad smysluplnosti lidského života, do něhož církev přispívá vypracovaným systémem sociální činnosti, zaměřené na péči o bližního. Předmět má multidisciplinární charakter, neboť lze vycházet i z etiky, filozofie, psychologie náboženství, sociologie aj. V diskuzích se studenty půjde o prohloubení pochopení významu sociální nauky církve a aktivizaci jejich zájmu o předmět.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je vysvětlení podstaty, účelu a základních složek sociální nauky církve, aby ji studenti byli schopni uplatňovat ve své praxi, představit společensky diskutované kapitoly církevních dějin a zprostředkovat jejich pochopení v jejich historickém a teologickém a společensko-kulturním kontextu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. podstata sociální nauky církve 2. historická dimenze sociální nauky 3. rozbor sociálních encyklik 4. sociální činnost a nauka církve v současném světě 5. všeobecné principy, jimiž se řídí sociální život 6. člověk v rodinném společenství;křesťanství a nové ekologické výzvy 7. člověk v politickém prostředí; křesťanská angažovanost v polis 8. člověk a kultura; 9. člověk a hospodářství
Literatura, na níž je předmět vystavěn	CONGAR, Y. J. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995. DAWSON, CH. Zrození Evropy. Praha: Vyšehrad, 1994. Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha: Zvon, 1995. FIALA, P. Katolicismus a politika. Praha: CDK, 1995. FRANZEN, A. Malé církevní dějiny. Praha: Zvon, 1992. GELMI, J. Papežové. Praha: Mladá Fronta, 1994. HALÍK, T. Víra a kultura. Praha: Zvon, 1995. JEDIN, H. Malé dějiny koncilů. Praha: Česká katolická charita, 1990. MAIER, H. Revoluce a církev. Brno: CDK, 1999. METZ, J. B. Úvahy o politické theologii. Praha: OIKOYMENH, 1994. MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE. Křesťanství a ostatní náboženství. Dokument z r. 1996. Praha: Krystal OP, 1999. OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994. RÝPAR, F. Sociální nauka církve. Brno: Sursum, 1991. SPIAZZI, R. Sociální kodex církve. Brno: Sursum, 1993. Sociální encykliky. Praha: Zvon, 1996. WALDENFELS, H. Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa. Praha: Zvon, 1992.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Paleček Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Člověk jako autentická veličina, zakořeněná do kulturních, tradičních a přírodních vazeb. Rodina, společnost, civilizace. Víra. Globální kultura. Zvláštní zřetel bude věnován pojetí člověka v náboženských systémech a religiozních formách. Dále bude rozvedena problematika těla a tělesnosti v křesťanství ve vztahu k moderní společnosti a kultuře.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Člověk jako autentická veličina, zakořeněná do kulturních, tradičních a přírodních vazeb. Rodina, společnost, civilizace. Víra. Globální kultura. Zvláštní zřetel bude věnován pojetí člověka v náboženských systémech a religiozních formách. Dále bude rozvedena problematika těla a tělesnosti v křesťanství ve vztahu k moderní společnosti a kultuře.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Antropologie nukleární rodiny 2. Antropologie příbuzenských svazků 3. Člověk jako muž a žena - gender study 4. Antropologie práva 5. Antropologie lidské identity (jedinec a národ) 6. Antropologie lidské identity (jedinec a společnost) 7. Antropologie jazyka a vnímání kultury 8. Antropologie víry a náboženství (jejich vývoj a funkce) 9. Křesťanská antropologie 10. Pojetí člověka v islámu a judaismu 11. Pojetí člověka v hinduismu a dalších východních náboženstvích 12. Materiální kultura a tradiční zvyky 13. Kulturní odlišnost a jinakost
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BOORSTIN, D. J. Člověk tvůrce. (Historie lidské imaginace.) Praha: Prostor (Obzor), 1996. CORETH, E. Co je člověk. Praha: Zvon, 1994. CRICK, F. Věda hledá duši. (Překvapivá domněnka.) Praha: Mladá fronta, 1997. CZEIZEL, E. Hodnota je v nás. Bratislava: Smena, 1990. DRVOTA, S. Od zvířete k člověku. Praha: Pyramida, 1979. GORE, A. Země na misce vah. Praha, Argo, 1994. KING, A. - SCHNEIDER, B. První globální revoluce. Bratislava: Bradlo, 1991. KREJČÍ, J. Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář. (Duchovní základy civilizační plurality.) Praha: UK, 1996. MARCUSE, H. Jednorozměrný člověk. (Studie o ideologie rozvinuté industriální společnosti.) Praha: Naše vojsko, 1991. MEDNIKOV, B. M. Darwinismus ve 20. století. Praha: Pyramida, 1980. MEDOWSOVÁ, D. H. - MEDOWS, D. L. - RANDER, J. Překročení mezí. (Konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti.) Praha: EVA, 1995. SOUKUP, V. Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: UK, 1996. ŠMAJS, J. Ohrožená kultura. (Od evoluční ontologie k ekologické politice.) Praha: Hynek, 1997. TEYSCHL, O. - BRUNECKÝ, Z. Duševní vývoj a výchova dítěte. Praha: Pyramida, 1973. WILSON, E. O. O lidské přirozenosti. (Máme svobodnou vůli nebo je naše chování určeno genetickým kódem?) Praha: Lidové noviny, 1993. WRIGHT, R. Morální zvíře. (Proč jsme to, co jsme.). Praha: Lidové noviny, 1995.
Literatura doporučená studentům	BOORSTIN, D. J. Člověk tvůrce. (Historie lidské imaginace.) Praha: Prostor (Obzor), 1996. CORETH, E. Co je člověk. Praha: Zvon, 1994. CRICK, F. Věda hledá duši. (Překvapivá domněnka.) Praha: Mladá fronta, 1997. CZEIZEL, E. Hodnota je v nás. Bratislava: Smena, 1990. DRVOTA, S. Od zvířete k člověku. Praha: Pyramida, 1979. GORE, A. Země na misce vah. Praha, Argo, 1994. KING, A. - SCHNEIDER, B. První globální revoluce. Bratislava: Bradlo, 1991. KREJČÍ, J. Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář. (Duchovní základy civilizační plurality.) Praha: UK, 1996. MARCUSE, H. Jednorozměrný člověk. (Studie o ideologie rozvinuté industriální společnosti.) Praha: Naše vojsko, 1991. MEDNIKOV, B. M. Darwinismus ve 20. století. Praha: Pyramida, 1980. MEDOWSOVÁ, D. H. - MEDOWS, D. L. - RANDER, J. Překročení mezí. (Konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti.) Praha: EVA, 1995. SOUKUP, V. Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: UK, 1996. ŠMAJS, J. Ohrožená kultura. (Od evoluční ontologie k ekologické politice.) Praha: Hynek, 1997. TEYSCHL, O. - BRUNECKÝ, Z. Duševní vývoj a výchova dítěte. Praha: Pyramida, 1973. WILSON, E. O. O lidské přirozenosti. (Máme svobodnou vůli nebo je naše chování určeno genetickým kódem?) Praha: Lidové noviny, 1993. WRIGHT, R. Morální zvíře. (Proč jsme to, co jsme.). Praha: Lidové noviny, 1995.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Člověk jako autentická veličina, zakořeněná do kulturních, tradičních a přírodních vazeb. Rodina, společnost, civilizace. Víra. Globální kultura. Zvláštní zřetel bude věnován pojetí člověka v náboženských systémech a religiozních formách. Dále bude rozvedena problematika těla a tělesnosti v křesťanství ve vztahu k moderní společnosti a kultuře.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Člověk jako autentická veličina, zakořeněná do kulturních, tradičních a přírodních vazeb. Rodina, společnost, civilizace. Víra. Globální kultura. Zvláštní zřetel bude věnován pojetí člověka v náboženských systémech a religiozních formách. Dále bude rozvedena problematika těla a tělesnosti v křesťanství ve vztahu k moderní společnosti a kultuře.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Antropologie nukleární rodiny 2. Antropologie příbuzenských svazků 3. Člověk jako muž a žena - gender study 4. Antropologie práva 5. Antropologie lidské identity (jedinec a národ) 6. Antropologie lidské identity (jedinec a společnost) 7. Antropologie jazyka a vnímání kultury 8. Antropologie víry a náboženství (jejich vývoj a funkce) 9. Křesťanská antropologie 10. Pojetí člověka v islámu a judaismu 11. Pojetí člověka v hinduismu a dalších východních náboženstvích 12. Materiální kultura a tradiční zvyky 13. Kulturní odlišnost a jinakost
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BOORSTIN, D. J. Člověk tvůrce. (Historie lidské imaginace.) Praha: Prostor (Obzor), 1996. CORETH, E. Co je člověk. Praha: Zvon, 1994. CRICK, F. Věda hledá duši. (Překvapivá domněnka.) Praha: Mladá fronta, 1997. CZEIZEL, E. Hodnota je v nás. Bratislava: Smena, 1990. DRVOTA, S. Od zvířete k člověku. Praha: Pyramida, 1979. GORE, A. Země na misce vah. Praha, Argo, 1994. KING, A. - SCHNEIDER, B. První globální revoluce. Bratislava: Bradlo, 1991. KREJČÍ, J. Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář. (Duchovní základy civilizační plurality.) Praha: UK, 1996. MARCUSE, H. Jednorozměrný člověk. (Studie o ideologie rozvinuté industriální společnosti.) Praha: Naše vojsko, 1991. MEDNIKOV, B. M. Darwinismus ve 20. století. Praha: Pyramida, 1980. MEDOWSOVÁ, D. H. - MEDOWS, D. L. - RANDER, J. Překročení mezí. (Konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti.) Praha: EVA, 1995. SOUKUP, V. Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: UK, 1996. ŠMAJS, J. Ohrožená kultura. (Od evoluční ontologie k ekologické politice.) Praha: Hynek, 1997. TEYSCHL, O. - BRUNECKÝ, Z. Duševní vývoj a výchova dítěte. Praha: Pyramida, 1973. WILSON, E. O. O lidské přirozenosti. (Máme svobodnou vůli nebo je naše chování určeno genetickým kódem?) Praha: Lidové noviny, 1993. WRIGHT, R. Morální zvíře. (Proč jsme to, co jsme.). Praha: Lidové noviny, 1995.
Literatura doporučená studentům	1. Antropologie nukleární rodiny 2. Antropologie příbuzenských svazků 3. Člověk jako muž a žena - gender study 4. Antropologie práva 5. Antropologie lidské identity (jedinec a národ) 6. Antropologie lidské identity (jedinec a společnost) 7. Antropologie jazyka a vnímání kultury 8. Antropologie víry a náboženství (jejich vývoj a funkce) 9. Křesťanská antropologie 10. Pojetí člověka v islámu a judaismu 11. Pojetí člověka v hinduismu a dalších východních náboženstvích 12. Materiální kultura a tradiční zvyky 13. Kulturní odlišnost a jinakost
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Člověk jako autentická veličina, zakořeněná do kulturních, tradičních a přírodních vazeb. Rodina, společnost, civilizace. Víra. Globální kultura. Zvláštní zřetel bude věnován pojetí člověka v náboženských systémech a religiozních formách. Dále bude rozvedena problematika těla a tělesnosti v křesťanství ve vztahu k moderní společnosti a kultuře.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Člověk jako autentická veličina, zakořeněná do kulturních, tradičních a přírodních vazeb. Rodina, společnost, civilizace. Víra. Globální kultura. Zvláštní zřetel bude věnován pojetí člověka v náboženských systémech a religiozních formách. Dále bude rozvedena problematika těla a tělesnosti v křesťanství ve vztahu k moderní společnosti a kultuře.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Antropologie nukleární rodiny 2. Antropologie příbuzenských svazků 3. Člověk jako muž a žena - gender study 4. Antropologie práva 5. Antropologie lidské identity (jedinec a národ) 6. Antropologie lidské identity (jedinec a společnost) 7. Antropologie jazyka a vnímání kultury 8. Antropologie víry a náboženství (jejich vývoj a funkce) 9. Křesťanská antropologie 10. Pojetí člověka v islámu a judaismu 11. Pojetí člověka v hinduismu a dalších východních náboženstvích 12. Materiální kultura a tradiční zvyky 13. Kulturní odlišnost a jinakost
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BOORSTIN, D. J. Člověk tvůrce. (Historie lidské imaginace.) Praha: Prostor (Obzor), 1996. CORETH, E. Co je člověk. Praha: Zvon, 1994. CRICK, F. Věda hledá duši. (Překvapivá domněnka.) Praha: Mladá fronta, 1997. CZEIZEL, E. Hodnota je v nás. Bratislava: Smena, 1990. DRVOTA, S. Od zvířete k člověku. Praha: Pyramida, 1979. GORE, A. Země na misce vah. Praha, Argo, 1994. KING, A. - SCHNEIDER, B. První globální revoluce. Bratislava: Bradlo, 1991. KREJČÍ, J. Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář. (Duchovní základy civilizační plurality.) Praha: UK, 1996. MARCUSE, H. Jednorozměrný člověk. (Studie o ideologie rozvinuté industriální společnosti.) Praha: Naše vojsko, 1991. MEDNIKOV, B. M. Darwinismus ve 20. století. Praha: Pyramida, 1980. MEDOWSOVÁ, D. H. - MEDOWS, D. L. - RANDER, J. Překročení mezí. (Konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti.) Praha: EVA, 1995. SOUKUP, V. Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: UK, 1996. ŠMAJS, J. Ohrožená kultura. (Od evoluční ontologie k ekologické politice.) Praha: Hynek, 1997. TEYSCHL, O. - BRUNECKÝ, Z. Duševní vývoj a výchova dítěte. Praha: Pyramida, 1973. WILSON, E. O. O lidské přirozenosti. (Máme svobodnou vůli nebo je naše chování určeno genetickým kódem?) Praha: Lidové noviny, 1993. WRIGHT, R. Morální zvíře. (Proč jsme to, co jsme.). Praha: Lidové noviny, 1995.
Literatura doporučená studentům	1. Antropologie nukleární rodiny 2. Antropologie příbuzenských svazků 3. Člověk jako muž a žena - gender study 4. Antropologie práva 5. Antropologie lidské identity (jedinec a národ) 6. Antropologie lidské identity (jedinec a společnost) 7. Antropologie jazyka a vnímání kultury 8. Antropologie víry a náboženství (jejich vývoj a funkce) 9. Křesťanská antropologie 10. Pojetí člověka v islámu a judaismu 11. Pojetí člověka v hinduismu a dalších východních náboženstvích 12. Materiální kultura a tradiční zvyky 13. Kulturní odlišnost a jinakost
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Martinek Radek
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje s místem liturgického slavení v životě církve. Představuje teologická východiska liturgie. Sleduje formování křesťanské liturgie, základní pojmy, struktura jednotlivých typů liturgie, členění liturgického roku, význam liturgické modlitby a liturgického prostoru.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit s teologickým vymezením liturgie, s formováním křesťanské liturgie, se základními pojmy, strukturou jednotlivých typů liturgie, členěním liturgického roku, významem liturgické modlitby a liturgického prostoru.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	A) Všeobecná liturgika - teologické důrazy jednotlivých etap historického vývoje liturgie - víra a liturgie, teologie a liturgie - velikonoční tajemství Ježíše Krista - hlavní kořen liturgie - Církev - Tělo Kristovo slaví liturgii - kult v Duchu a v pravdě B) Speciální liturgika - liturgie svátostí - liturgie s umírajícími a pohřeb - svátostiny - denní modlitba církve - liturgický rok a posvěcování času
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ADAM A.: Liturgika – křesťanská bohoslužba a její vývoj. Vyšehrad: Praha 2001. ADAM A.: Liturgický rok – historický vývoj a současná praxe. Vyšehrad: Praha 1998. BRADÁČ J.: Posvěcení času. MCM: Olomouc 1992. BUOB H.: Slavení eucharistie. Pokus o překlad z češtiny do tajemství in: BUOB H.: Dar rozlišování duchů. Kostelní Vydří 1996: 67-101. CANTALAMESSA R.: Eucharistie - naše posvěcení. Kostelní Vydří 1997. DE CLERC P.: Moudrost liturgie a jak jí porozumět.: Kostelní Vydří 2002. DENIS H.: Jak slavit eucharistii. Kostelní Vydří 2000. Domenico Sartore e Achille M. Triacca: Nuovo Dizionario di Liturgia. Milano 1988. DRÁPAL D. a kol. (překlad a úvodní texty): Spisy apoštolských otců. Praha 1986. GIGLIONI P.: Svátosti Krista a církve. Kostelní Vydří 1996. GOGOL N.V.: Rozjímání o božské liturgii. Velehrad 1996. GUARDINI R.: O duchu liturgie. Praha 1993. GUARDINI R.: O posvátných znameních. Kostelní Vydří 1992. Hippolyt Římský: Apoštolská tradice. Velehrad 2000. KUNETKA F.: Úvod do liturgie svátostí. Kostelní Vydří 2001. RATZINGER, J. Duch liturgie, 1. vyd. Brno: Barrister@Principal, 2006, 207 s. ISBN 80-7364-032-5. RICHTER, K. Liturgie a život, Vyšehrad, Praha 1996 VAVERKA, J. (ved.). Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice, 1. vyd. Kostelní Vydří: KNA, 2001, 435 s. ISBN 80-7192-539-X.
Literatura doporučená studentům	ADAM A.: Liturgika – křesťanská bohoslužba a její vývoj. Vyšehrad: Praha 2001. ADAM A.: Liturgický rok – historický vývoj a současná praxe. Vyšehrad: Praha 1998. GIGLIONI P.: Svátosti Krista a církve. Kostelní Vydří 1996. KUNETKA F.: Úvod do liturgie svátostí. Kostelní Vydří 2001. Studijní pomůcka: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/liturgika-sylab.rtf
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Logoterapie je terapeutickým přínosem zaměřena na duchovní stránku lidské existence. Ta se v životě člověka projevuje svobodou v osobních volbách, odpovědností za ně a prožíváním jejich smysluplnosti čí nesmysluplnosti vzhledem k rozpoznaným životním hodnotám
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je vést studenty k tomu, aby si osvojili základní poznatky z moderního psychoterapeutického směru. Hlavním cílem je získání nejen teoretických znalostí v oblasti logoterapie a existenciální analýzy, ale hlubší proniknutí prostřednictvím praktických technik a cvičení, do smysluplnějšího prožívání klienta (jak v oblasti sociální a charitativní činnosti, tak potenciální terapeutické praxe), tak ovlivnění sama sebe, vlastní osobnosti, která vede k plnějšímu životu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Logoterapie - moderní druh psychoterapie, její vymezení od existenciální analýzy, osa logoterapie, předmět, cíle, představitelé 2. Existenciální analýza – teorie existenciální analýzy, EA nevědomí, svědomí, svědomí a láska, svědomí člověka bez vyznání, přístup k víře v psychoterapii 3. Tři základní podmínky existence člověka : Mohu být? Chci být? Smím být? 4. Smysl jako transcendentální kategorie – smysl hodnot, funkce hodnot v psychoterapii, euthanasie, sebevražda, síla vzdorného ducha 5. Smysl v životě – smysl života, terapie, lásky, vztah mezi smyslem a spiritualitou 6. Krize smyslu v životě –příčiny krize smyslu, krize smyslu u duchovních, ostatních pomáhajících profesích, syndrom vyhoření, frustrace, prevence syndromu vyhoření 7. Smysl umírání –strach ze smrti, smysl utrpení 8. Speciální existenciální analýza – psychologie úzkostné neurózy,psychologie schizofrenie, psychosomatická onemocnění 9. Prostředky logoterapie – terapeutický vztah, postojová změna, dereflexe, paradoxní intence, osobní existenciální analýza
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Frankl, Viktor, E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999. Frankl, Viktor, E. Co v mých knihách není. Brno: Cesta, 1997. Frank, Viktor, E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1986. Frankl, Viktor, E. Psychoterapie a náboženství. Brno: Cesta, 2006. Frankl, Viktor, E. Vůle ke smyslu. Brno 2006. Kašparů, M. Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Brno: Cesta, 2002. Langle, S – Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Praha: Portál, 2007. Raban, M. Duchovní smysl člověka dnes. Praha: Vyšehrad 2008. Říčan, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007. Vymětal, J. Obecná psychoterapie. 2.rozšířené vydání. Praha: Grada, 2004. Wolicki, M. Logoterapeutyczna koncepcja wychowania. Sandomierz 2007.
Literatura doporučená studentům	Frankl, Viktor, E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999. Frankl, Viktor, E. Co v mých knihách není. Brno: Cesta, 1997. Frank, Viktor, E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1986. Frankl, Viktor, E. Psychoterapie a náboženství. Brno: Cesta, 2006. Frankl, Viktor, E. Vůle ke smyslu. Brno 2006. Kašparů, M. Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Brno: Cesta, 2002. Langle, S – Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Praha: Portál, 2007. Raban, M. Duchovní smysl člověka dnes. Praha: Vyšehrad 2008. Říčan, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007. Vymětal, J. Obecná psychoterapie. 2.rozšířené vydání. Praha: Grada, 2004. Wolicki, M. Logoterapeutyczna koncepcja wychowania. Sandomierz 2007.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast ve výuce je jednou z podmínek k udělení zápočtu. Zápočtový písemný test a zvládnutí praktických cvičení během výuky.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Logoterapie je terapeutickým přínosem zaměřena na duchovní stránku lidské existence. Ta se v životě člověka projevuje svobodou v osobních volbách, odpovědností za ně a prožíváním jejich smysluplnosti čí nesmysluplnosti vzhledem k rozpoznaným životním hodnotám.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je vést studenty k tomu, aby si osvojili základní poznatky z moderního psychoterapeutického směru. Hlavním cílem je získání nejen teoretických znalostí v oblasti logoterapie a existenciální analýzy, ale hlubší proniknutí prostřednictvím praktických technik a cvičení, do smysluplnějšího prožívání klienta (jak v oblasti sociální a charitativní činnosti, tak potenciální terapeutické praxe), tak ovlivnění sama sebe, vlastní osobnosti, která vede k plnějšímu životu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Logoterapie - moderní druh psychoterapie, její vymezení od existenciální analýzy, osa logoterapie, předmět, cíle, představitelé 2. Existenciální analýza – teorie existenciální analýzy, EA nevědomí, svědomí, svědomí a láska, svědomí člověka bez vyznání, přístup k víře v psychoterapii 3. Tři základní podmínky existence člověka : Mohu být? Chci být? Smím být? 4. Smysl jako transcendentální kategorie – smysl hodnot, funkce hodnot v psychoterapii, euthanasie, sebevražda, síla vzdorného ducha 5. Smysl v životě – smysl života, terapie, lásky, vztah mezi smyslem a spiritualitou 6. Krize smyslu v životě –příčiny krize smyslu, krize smyslu u duchovních, ostatních pomáhajících profesích, syndrom vyhoření, frustrace, prevence syndromu vyhoření 7. Smysl umírání –strach ze smrti, smysl utrpení 8. Speciální existenciální analýza – psychologie úzkostné neurózy,psychologie schizofrenie, psychosomatická onemocnění 9. Prostředky logoterapie – terapeutický vztah, postojová změna, dereflexe, paradoxní intence, osobní existenciální analýza
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Frankl, Viktor, E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999. Frankl, Viktor, E. Co v mých knihách není. Brno: Cesta, 1997. Frank, Viktor, E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1986. Frankl, Viktor, E. Psychoterapie a náboženství. Brno: Cesta, 2006. Frankl, Viktor, E. Vůle ke smyslu. Brno 2006. Kašparů, M. Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Brno: Cesta, 2002. Langle, S – Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Praha: Portál, 2007. Raban, M. Duchovní smysl člověka dnes. Praha: Vyšehrad 2008. Říčan, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007. Vymětal, J. Obecná psychoterapie. 2.rozšířené vydání. Praha: Grada, 2004. Wolicki, M. Logoterapeutyczna koncepcja wychowania. Sandomierz 2007.
Literatura doporučená studentům	Frankl, Viktor, E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999. Frankl, Viktor, E. Co v mých knihách není. Brno: Cesta, 1997. Frank, Viktor, E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1986. Frankl, Viktor, E. Psychoterapie a náboženství. Brno: Cesta, 2006. Frankl, Viktor, E. Vůle ke smyslu. Brno 2006. Kašparů, M. Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Brno: Cesta, 2002. Langle, S – Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Praha: Portál, 2007. Raban, M. Duchovní smysl člověka dnes. Praha: Vyšehrad 2008. Říčan, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007. Vymětal, J. Obecná psychoterapie. 2.rozšířené vydání. Praha: Grada, 2004. Wolicki, M. Logoterapeutyczna koncepcja wychowania. Sandomierz 2007.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast ve výuce je jednou z podmínek k udělení zápočtu. Zápočtový písemný test a zvládnutí praktických cvičení během výuky.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Logoterapie je terapeutickým přínosem zaměřena na duchovní stránku lidské existence. Ta se v životě člověka projevuje svobodou v osobních volbách, odpovědností za ně a prožíváním jejich smysluplnosti čí nesmysluplnosti vzhledem k rozpoznaným životním hodnotám.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je vést studenty k tomu, aby si osvojili základní poznatky z moderního psychoterapeutického směru. Hlavním cílem je získání nejen teoretických znalostí v oblasti logoterapie a existenciální analýzy, ale hlubší proniknutí prostřednictvím praktických technik a cvičení, do smysluplnějšího prožívání klienta (jak v oblasti sociální a charitativní činnosti, tak potenciální terapeutické praxe), tak ovlivnění sama sebe, vlastní osobnosti, která vede k plnějšímu životu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Logoterapie - moderní druh psychoterapie, její vymezení od existenciální analýzy, osa logoterapie, předmět, cíle, představitelé 2. Existenciální analýza – teorie existenciální analýzy, EA nevědomí, svědomí, svědomí a láska, svědomí člověka bez vyznání, přístup k víře v psychoterapii 3. Tři základní podmínky existence člověka : Mohu být? Chci být? Smím být? 4. Smysl jako transcendentální kategorie – smysl hodnot, funkce hodnot v psychoterapii, euthanasie, sebevražda, síla vzdorného ducha 5. Smysl v životě – smysl života, terapie, lásky, vztah mezi smyslem a spiritualitou 6. Krize smyslu v životě –příčiny krize smyslu, krize smyslu u duchovních, ostatních pomáhajících profesích, syndrom vyhoření, frustrace, prevence syndromu vyhoření 7. Smysl umírání –strach ze smrti, smysl utrpení 8. Speciální existenciální analýza – psychologie úzkostné neurózy,psychologie schizofrenie, psychosomatická onemocnění 9. Prostředky logoterapie – terapeutický vztah, postojová změna, dereflexe, paradoxní intence, osobní existenciální analýza
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Frankl, Viktor, E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999. Frankl, Viktor, E. Co v mých knihách není. Brno: Cesta, 1997. Frank, Viktor, E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1986. Frankl, Viktor, E. Psychoterapie a náboženství. Brno: Cesta, 2006. Frankl, Viktor, E. Vůle ke smyslu. Brno 2006. Kašparů, M. Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Brno: Cesta, 2002. Langle, S – Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Praha: Portál, 2007. Raban, M. Duchovní smysl člověka dnes. Praha: Vyšehrad 2008. Říčan, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007. Vymětal, J. Obecná psychoterapie. 2.rozšířené vydání. Praha: Grada, 2004. Wolicki, M. Logoterapeutyczna koncepcja wychowania. Sandomierz 2007.
Literatura doporučená studentům	Frankl, Viktor, E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999. Frankl, Viktor, E. Co v mých knihách není. Brno: Cesta, 1997. Frank, Viktor, E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1986. Frankl, Viktor, E. Psychoterapie a náboženství. Brno: Cesta, 2006. Frankl, Viktor, E. Vůle ke smyslu. Brno 2006. Kašparů, M. Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Brno: Cesta, 2002. Langle, S – Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Praha: Portál, 2007. Raban, M. Duchovní smysl člověka dnes. Praha: Vyšehrad 2008. Říčan, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007. Vymětal, J. Obecná psychoterapie. 2.rozšířené vydání. Praha: Grada, 2004. Wolicki, M. Logoterapeutyczna koncepcja wychowania. Sandomierz 2007.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast ve výuce je jednou z podmínek k udělení zápočtu. Zápočtový písemný test a zvládnutí praktických cvičení během výuky.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Pohled na lidskou sexualitu jako na předmět vědeckého oboru. Pohled na sexuální chování z medicínského ,psychologického hlediska
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit posluchače s problematikou sexuality jako nezbytné součásti lidského života, jeho přirozenosti a kultury. Sexuální chování provází každého lidského jedince od narození do smrti a kromě aspektu prokreačního, ústícího do zachování lidského rodu, má také aspekty společenské, etické a psychosociální. Vzhledem k medicínské orientaci garanta bude kladen důraz na východiska biologická v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, posluchači však budou seznámeni také s problematikou populační (plánované rodičovství) a hraničními oblastmi psychologie a etiky. V oblasti sociální práce a sociální politiky je pak nezbytné zabývat se i negativními jevy vyplývajícími často ze sexuálních maladaptací (sexuální dysfunkce a deviace, problémy partnerského soužití, nechtěné děti v návaznosti na syndrom zanedbávaného a týraného dítěte apod.) V oblasti sexuálně patologických jevů by posluchači měli získat nejen patřičné informace, ale také upřesnit a korigovat své postoje a dovednosti. Řešení problémů bude důsledně vycházet ze stanoviska moderních poznatků současné lékařské vědy, hlavních programových cílů Světové zdravotnické organizace (WHO) a závěrů Světové konference o populaci a rozvoji OSN. Posluchači budou seznámeni také se základními dokumenty Mezinárodní federace pro plánované rodičovství (IPPF).
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Sexualita jako vědní problém. Vývin a projevy pohlavnosti. Formy a typy sexuálního chování. Sexuální výběr a partnerství. Poruchy pohlavního soužití. Sexuální standard naší současnosti.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	1. Zvěřina, Jaroslav: Sexuologie (nejen) pro lékaře, Akademické nakladatelství CERM, Brno 2003. 2. Ridley, Matt: Červená královna. Sexualita a vývoj lidské přirozenosti, Mladá fronta, edice Kolumbus, 1999. 3. Kratochvíl, Stanislav: Manželská terapie, Portál 2000. 4. Kratochvíl, Stanislav: Léčení sexuálních dysfunkcí, Grada Publishing, 1999. 5. Weiss, Petr: Sexuální deviace, Portál 2002. 6. Diamond, Jared: Proč máme rádi sex? Evoluce lidské sexuality, Academia 2003
Literatura doporučená studentům	Pondělíček I., Pondělíčková J.: Lidská sexualita, Avicenum 1971 Papež L.: Gynekologie, Avicenum 1976 Kotásek A.: Porodnické operace, Avicenum 1976 KovářP.: MuDr. Plzák se zpovídá, Exit 1993 Pondělíček I.: stárnutí, ososbnost a sexualita, Avicenum 1997 Plzák M.:Hra o lidské štěstí, Orbis 1975 Plzák M.: Poruchy manželského soužití, SPN 1988 Plzák M.,Uzel R.: Zákony žensképřitažlivosti, Eminet 1995 Uzel r.: Ženské otazníky, práce 1977
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předpokladem pro získání zápočtu a zkoušky je zvládnutí základních poznatků oboru.Formou kontroly jsou průběžné diskuze, konzultace a testy.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Pohled na lidskou sexualitu jako na předmět vědeckého oboru. Pohled na sexuální chování z medicínského ,psychologického hlediska
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit posluchače s problematikou sexuality jako nezbytné součásti lidského života, jeho přirozenosti a kultury. Sexuální chování provází každého lidského jedince od narození do smrti a kromě aspektu prokreačního, ústícího do zachování lidského rodu, má také aspekty společenské, etické a psychosociální. Vzhledem k medicínské orientaci garanta bude kladen důraz na východiska biologická v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, posluchači však budou seznámeni také s problematikou populační (plánované rodičovství) a hraničními oblastmi psychologie a etiky. V oblasti sociální práce a sociální politiky je pak nezbytné zabývat se i negativními jevy vyplývajícími často ze sexuálních maladaptací (sexuální dysfunkce a deviace, problémy partnerského soužití, nechtěné děti v návaznosti na syndrom zanedbávaného a týraného dítěte apod.) V oblasti sexuálně patologických jevů by posluchači měli získat nejen patřičné informace, ale také upřesnit a korigovat své postoje a dovednosti. Řešení problémů bude důsledně vycházet ze stanoviska moderních poznatků současné lékařské vědy, hlavních programových cílů Světové zdravotnické organizace (WHO) a závěrů Světové konference o populaci a rozvoji OSN. Posluchači budou seznámeni také se základními dokumenty Mezinárodní federace pro plánované rodičovství (IPPF).
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Sexualita jako vědní problém. Vývin a projevy pohlavnosti. Formy a typy sexuálního chování. Sexuální výběr a partnerství. Poruchy pohlavního soužití. Sexuální standard naší současnosti.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	1. Zvěřina, Jaroslav: Sexuologie (nejen) pro lékaře, Akademické nakladatelství CERM, Brno 2003. 2. Ridley, Matt: Červená královna. Sexualita a vývoj lidské přirozenosti, Mladá fronta, edice Kolumbus, 1999. 3. Kratochvíl, Stanislav: Manželská terapie, Portál 2000. 4. Kratochvíl, Stanislav: Léčení sexuálních dysfunkcí, Grada Publishing, 1999. 5. Weiss, Petr: Sexuální deviace, Portál 2002. 6. Diamond, Jared: Proč máme rádi sex? Evoluce lidské sexuality, Academia 2003
Literatura doporučená studentům	Pondělíček I., Pondělíčková J.: Lidská sexualita, Avicenum 1971 Papež L.: Gynekologie, Avicenum 1976 Kotásek A.: Porodnické operace, Avicenum 1976 KovářP.: MuDr. Plzák se zpovídá, Exit 1993 Pondělíček I.: stárnutí, ososbnost a sexualita, Avicenum 1997 Plzák M.:Hra o lidské štěstí, Orbis 1975 Plzák M.: Poruchy manželského soužití, SPN 1988 Plzák M.,Uzel R.: Zákony žensképřitažlivosti, Eminet 1995 Uzel r.: Ženské otazníky, práce 1977
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předpokladem pro získání zápočtu a zkoušky je zvládnutí základních poznatků oboru.Formou kontroly jsou průběžné diskuze, konzultace a testy.

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 12 hod. za semestr studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	předmět je orientován za prohlubování managerských znalostí a dovedností u pracovníků v řídících funkcích neziskového sektoru.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	pomoci při podpoře a prohlubování managerských znalostí a dovedností. podat přehled o metodách a postupech sociálního plánování a tvorby sociálního projektu
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. definice managementu. management v neziskových organizacích. koncepce managementu, funkce, styly řízení. informační podpora v rozhodováacích procesech 2. motivace. stimulace. kontrolní činnost. systémy řízení. praktiky vedení. time management 3.charakteristika neziskových organizací. legislativa. srovnání se světem. jejich úloha v občanské společnosti. 4. personální menagement. zaměstnanecké vztahy. 5. osobnost managera, jeho role, dovednosti, výkon. managerská etika a sociální odpovědnost 6. menagement kvality. zjišťování, měření a řízení kvality v neziskových organizacích. specifika sociální péče. vlivy na kvalitu. kriteria a standardy kvality. 7. efektivnost a nákladovost při managementu obecně. Aplikace na neziskové organizace. Controlling. Krizový management. strategické plánování.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Strnad, L.: Základy managementu neziskových organizací. DCH Hradec Králové, 1997 Tomeš, I.: Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Socioklub. Praha 1997 Koubek J.: Řízení lidských zdrojů. Management Press. Praha 1995 Freiberg F.: Finanční controling, Management Press. Praha 1996
Literatura doporučená studentům	Strnad, L.: Základy managementu neziskových organizací. DCH Hradec Králové, 1997 Tomeš, I.: Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Socioklub. Praha 1997 Koubek J.: Řízení lidských zdrojů. Management Press. Praha 1995 Freiberg F.: Finanční controling, Management Press. Praha 1996
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Studenti budou během kurzu seznámeni se základy fungování centrální a regionální veřejné správy. Zároveň budou obeznámeni se základními metodami práce ve veřejném sektoru.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Studenti budou během kurzu seznámeni se základy fungování centrální a regionální veřejné správy. Zároveň budou obeznámeni se základními metodami práce ve veřejném sektoru.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Témata: 1. Státní správa, samospráva, veřejná správa. 2. Regionální politika a regionální rozvoj. 3. Základy komunikace - s občany, s médii atd. 4. Hlasová kultura, rétorika a realizace projevu, nonverbální komunikace, psychologické aspekty. 5. Společenský protokol a společenské chování. 6. Základy managementu a marketingu. 7. Administrativa a s ní spojená problematika. 8. Ekonomické aspekty – účetnictví, daňová problematika, grantový systém atd. 9. Etika a etické zásady pracovníka ve veřejném sektoru. 10. Trestně právní otázky – odpovědnost, pravomoci, všeobecná trestí odpovědnost. 11. Personalistika ve veřejné správě. Pracovně-právní problematika.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ČEPELKA, O. a kol. Práce s veřejností v nepodnikatelském sektoru. Liberec 1997. Management a organizační chování. Praha 2005. DĚDINA, J., CEJTHAMR, V. HAYNESOVÁ, M. E. Management osobního času. Praha 1993. Kol. aut. Základy veřejné správy. Praha 2007. LUKÁŠ, V. et al. Politologické aspekty veřejné správy. Praha 2006. MAREŠ, S. Základy managementu. Hradec Králové 2004. MATES, P., WOKOUN, R. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha 2010. SOUKUP, L. Vývoj veřejné správy v Českých zemích. Plzeň 1997. STÝBLO, J., URBAN, J., VYSOKAJOVÁ, M. Personalistika. Praha 2005. TOMAN, J. Jak dobře mluvit. Praha 1981. VEBER, J. et al. Management. Základy, prosperita, globalizace. Praha 2001. Další související literatura a podpůrné materiály budou dodávány průběžně v návaznosti na probíraná témata
Literatura doporučená studentům	ČEPELKA, O. a kol. Práce s veřejností v nepodnikatelském sektoru. Liberec 1997. Management a organizační chování. Praha 2005. DĚDINA, J., CEJTHAMR, V. HAYNESOVÁ, M. E. Management osobního času. Praha 1993. Kol. aut. Základy veřejné správy. Praha 2007. LUKÁŠ, V. et al. Politologické aspekty veřejné správy. Praha 2006. MAREŠ, S. Základy managementu. Hradec Králové 2004. MATES, P., WOKOUN, R. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha 2010. SOUKUP, L. Vývoj veřejné správy v Českých zemích. Plzeň 1997. STÝBLO, J., URBAN, J., VYSOKAJOVÁ, M. Personalistika. Praha 2005. TOMAN, J. Jak dobře mluvit. Praha 1981. VEBER, J. et al. Management. Základy, prosperita, globalizace. Praha 2001. Další související literatura a podpůrné materiály budou dodávány průběžně v návaznosti na probíraná témata
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast na seminářích – 75%; vypracování a přednesení zápočtové práce o rozsahu 10 normostran na zadané téma.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Karlová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět zprostředkovává osvojení základních představ o společenském fungování médií, o historii jejich vývoje, funkce a dopadů. Poskytuje základní představu o kompetenci mediálních pracovníků, o systému světových a českých médií a o skutečném stavu českých médií. Zaměření předmětu vychází z konceptu mediální gramotnosti, jak se ustavil v mediálních studiích a mediální pedagogice. Kurz kombinuje výklad s rozbory aktuálních mediálních příspěvků.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je získání znalostí z dějin a teorie médií, schopnost orientovat se v současných mediálních kanálech a kriticky je analyzovat. Studenti se dále učí zpracovávat a prezentovat odbornou literaturu z oblasti médií, vyhledávat informace a aktivně se zapojovat do publicistické činnosti (jak je uvedeno v podmínkách klasifikace). Součástí kurzu je exkurze do některé z hradeckých redakcí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- Moderní společnost – příčiny vzniku a klíčové změny - Masová společnost – charakteristika a interpretace pojmu, masa a elita - Masová kultura – teorie a kritika (Nietzsche, Tocqueville, Ortega Y Gasset, Toffler) - Masová komunikace – druhy a fungování, základní koncepty - Masová média – charakter, vznik a vývoj, teorie (McLuhan, Toffler) - Média a veřejné mínění, média a politika - Propaganda, reklama, mediální etika Dílčí témata z teorie médií: model mediální komunikace, systém českých tištěných a netištěných médií, funkce médií, mediální legislativa, mediální kritika, organizace a typologie médií, publicistické žánry Dílčí témata z praxe médií: problém tzv. nezávislosti médií, publicistická praxe, aktuální trendy v médiích
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BOURDIEU, Pierre. O televizi. Brno : Doplněk, 2002. BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno 2001. DEFLEUR, M. L. et al. Teorie masové komunikace. Praha 1996. ECO, U. Skeptikové a těšitelé. Praha : Argo, 1995. ILOWIECKI, M. Manipulace v médiích. Praha 2007. JÄGER, P. Svoboda projevu: demokracie, rovnost a svoboda slova. Praha 2007. JEDLIČKA, J. České typy aneb Poptávka po českém hrdinovi. Praha 1992. JIRÁK, J.; ŘÍCHOVÁ, B. Politická komunikace a média. Praha 2000. KUNCZIK, M. Základy masové komunikace. Praha 1999. MacLUHAN, M. Jak rozumět médiím. Praha 1992. McNAIR, B. Sociologie žurnalistiky. Praha 2004. McQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha 2009. MUGHAN, A. Democracy and the media: a comparative perspective. Cambridge 2000. POSTMAN, Neil. Ubavit se k smrti : veřejná komunikace ve věku zábavy. Praha : Mladá fronta, 2010. PROKOP, D. Boj o média: dějiny nového kritického myšlení o médiích. Praha 2005. RAMONET, Ignacio. Tyranie médií. Praha : Mladá fronta, 2003.
Literatura doporučená studentům	náplň seminářů dle harmonogramu; rozšiřující literatura: BOURDIEU, Pierre. O televizi. Brno : Doplněk, 2002. BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno 2001. DEFLEUR, M. L. et al. Teorie masové komunikace. Praha 1996. ECO, U. Skeptikové a těšitelé. Praha : Argo, 1995. ILOWIECKI, M. Manipulace v médiích. Praha 2007. JÄGER, P. Svoboda projevu: demokracie, rovnost a svoboda slova. Praha 2007. JEDLIČKA, J. České typy aneb Poptávka po českém hrdinovi. Praha 1992. JIRÁK, J.; ŘÍCHOVÁ, B. Politická komunikace a média. Praha 2000. KUNCZIK, M. Základy masové komunikace. Praha 1999. MacLUHAN, M. Jak rozumět médiím. Praha 1992. McNAIR, B. Sociologie žurnalistiky. Praha 2004. McQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha 2009. MUGHAN, A. Democracy and the media: a comparative perspective. Cambridge 2000. POSTMAN, Neil. Ubavit se k smrti : veřejná komunikace ve věku zábavy. Praha : Mladá fronta, 2010. PROKOP, D. Boj o média: dějiny nového kritického myšlení o médiích. Praha 2005. RAMONET, Ignacio. Tyranie médií. Praha : Mladá fronta, 2003.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Očekává se účast na výuce, povolené jsou max. 2 neomluvené absence. Frekventanti kurzu v malých skupinkách připravují panelové diskuse zaměřené na prezentaci a rozbor zvolené publikace z mediální oblasti. Kromě aktivní účasti na jedné z panelových diskusí má student/ka za úkol během semestru napsat jednu reakci na článek zveřejněný v českých (nikoliv internetových) médiích dle vlastního výběru. Reakci v rozsahu do 500 slov odešle po konzultaci s vyučující do daného média k případnému zveřejnění.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	pojetí menšin, vztahy mezi tématy rizikových skupin, etnických minorit a jiných menšin, historické, sociologické, sociálněprychologické politické a ekonomické aspekty sociální práce s menšinami, legislativní a politické aspekty problematiky menšin
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	poskytnout studentům přehled o historii a specifikách etnických a národnostních menšin vyskytujících se především na území ČR a ve střední Evropě v současnosti. Poznat příčiny současného rasismu, nacionalismu, migrace, uprchlictví, vysvětlit vznik xenofibie, rasismu a extremistických hnutí na bázi sociální psychologie, naučit vyhledávat potřebné poznatky historické, sociologiecké, sociálněpsychloligické a etnografické k těmto otázkám, podat přehled o mezinárodních organizacích a mezinárodních smlouvách na ochranu ninorit.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. pojem menšina, obecné vymezení, vymezení formulované v konceptu vlády ČR 2. pojmy xenofogie, rasismus, rasové násilí a diskriminace 3. autostereotyp a heterostereotyp, stigmatizace a její vliv na utváření menšiny 4. podmínky ovlivňující rozdíly mezi menšinami a většinou, jejich spolužití 5. základní rysy charakterizující boj za občanská práva 6. migrace, uprchlictví a cizinci 7. filozofie právní úpravy postavení menšin v ČR- vztah občan a stát 8. cíl a smysl národnostních práv 9. struktura legislativní úpravy - mezinárodní dokumenty, ústava, zákony 10. charakteristika konceptu vlády 11. charakteristika etnických odlišností Romů, romské vzdělávání 12. Práce s komunitou - základní principy
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Šišková, T.: Výchova k toleranci a proti rasismu, Portál, Praha 1998 Hubschmannová, M.: Šaj pes dovakeras - Můžeme se domluvit, UP, Olomouc 1998
Literatura doporučená studentům	Šišková, T.: Výchova k toleranci a proti rasismu, Portál, Praha 1998 Hubschmannová, M.: Šaj pes dovakeras - Můžeme se domluvit, UP, Olomouc 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	na zkladě seminární práce obdrží student zápočet, který je předpokladem pro složení ústní zkoušky

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Karlová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Přednáška nabídne průřez dějinami evropských sídelních forem. Začneme formami osídleni starověkých středomořských kultur, budeme se zabývat městkou kulturou a urbanismem klasického Řecka a Říma, bez jejichž znalosti jsou mnohé prvky jejich kulturního odkazu stěží pochopitelné. Ve středověku městská forma osídlení silně upadá a znovu se obnovuje až ve 12.-14. století, odkdy lze sledovat kontinuální rozvoj měst až do současné doby. Význam měst v politickém, kulturním a hospodářském životě výrazně přesahoval jejich podíl na celkové populaci. Kromě postižení celkového vývoje se budeme výběrově zabývat profilujícími městy jako Florencie, Řím, Paříž a Benátky.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Ve městech dnes žije většina evropské populace, ale po drtivou většinu dějin byla města z hlediska počtu obyvatel jen doplněním venkovské populace. Cílem kurzu je seznámit studenty s tím, kdy a jak se rozvíjí městská společnost a kultura, jakou roli hrál venkov a jak se utvářela evropská krajina.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Město a vesnice – vymezení pojmů 2. Formy osídlení ve starověké Evropě 3. Antické město – polis 4. Rozklad starověké společnosti a úpadek měst - Benátky 5. Evropská sídliště a obchod v raném středověku 6. Zakládání měst ve vrcholném středověku 7. Klasická podoba a půdorys evropského města 8. Základní body krajiny – vesnice, hrad, klášter, usedlost, mlýn, kovárna 9. Základní body města – dům, hospoda, chrám, škola, radnice 10. Rozvoj měst v renesanci a baroku – Řím a Florencie 11. Proměny krajiny a osídlení v protoindustriální Evropě 12. Urbanizace a proměny města v 19. století – Paříž 13. Konec dominance venkova ve 20. století
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Brian Goodal: The Penguin Dictionary of Human Geography. London 1987. Colin and Rose Bell: City Fathers. The Early History of Town Planning in Britain. Middlesex 1972. Lewis Mumford: The City in History. Its Origin, its Transformations, and its prospects. London 1973. Simon Schama: Krajina a paměť. Praha 2007. Peter Burke, Italská renesance. Kultura a společnost v Itálii. Praha 1997. Xavier Hernandez – Pilar Gomez: Barmi: Eine Stadt am Mittelmeer im Laufe der Geschichte. Nürnberg 1990. Christopher Hibbert: Florencie. Životopis města. 1997. Fantišek Hoffmann: České město ve středověku. Praha 1992. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Kol. Praha 1996. Fustel de Coulanges, Antická obec, 1998. Poetika míst. Ed. Daniela Hodrová. Praha 1997. Michel Molat du Jourdin: Evropa a moře. Bratislava 1994. Radislav Hošek – Václav Marek: Řím Marka Aurélia. Praha 1990. Norbert Rouland: Rome, democratie impossible? Les acteurs du pouvoir dans la cité romaine. Paris 1991. Philip Mansel: Paris. Capitale de l´Europe 1814-1852. Paris 2001. Giorgio Agamben: Homo sacer. Sovereign Power and Bare Life. Stanford/California 1998.
Literatura doporučená studentům	Simon Schama: Krajina a paměť. Praha 2007. Peter Burke, Italská renesance. Kultura a společnost v Itálii. Praha 1997. Xavier Hernandez – Pilar Gomez: Barmi: Eine Stadt am Mittelmeer im Laufe der Geschichte. Nürnberg 1990. Christopher Hibbert: Florencie. Životopis města. 1997. Fantišek Hoffmann: České město ve středověku. Praha 1992. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Kol. Praha 1996. Fustel de Coulanges, Antická obec, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Janebová Radka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Východiskem kursu je tzv. „generalizovaný přístup”. Úvodní část je věnována vymezení identity sociální práce a představení eklektického východiska výuky. Mezi dominující využité přístupy patří ekosystémová perspektiva, postmodernistické perspektivy, přístup, zaměřený na řešení problémů, a úkolově orientovaný přístup sociální práce. Kurs by měl vybavit studentky a studenty základními pravidly práce na sobě, dovedností sebereflexe, znalostí profesionálních dovedností, hodnot sociální práce a schopností vše aplikovat v praxi. Důraz je kladen na řešení vybraných dilemat sociální práce, především dilema mezi direktivními a nedirektivními přístupy, dilema „zasáhnout” či „nezasáhnout”, dilema mezi materiální a nemateriální pomocí a další. Semináře budou orientovány na nacvičování praktických dovedností v práci s klienty/klientkami, především na dovednosti potřebné pro jednotlivé fáze práce. V závěru budou studentky a studenti seznámeni se specifickými metodami a formami sociální práce, jako jsou práce se spisy, krizová intervence a mediace, celý průběh kursu připravuje jak k poradenské, tak případové práci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Absolvent(ka) kursu by měl(a) dosáhnout teoretické i praktické průpravy především v individuálních metodách a přístupech sociální práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. téma - Úvod do předmětu. (1. týden) Cíle: 1. Seznámení s osnovou, cíli a metodami výuky kursu. 2. Seznámení s podmínkami dosažení zápočtu a zkoušky. 2. téma – Vymezení sociální práce. Otázky okolo profesionalizace sociální práce. Vývojová dilemata sociální práce (2. týden) Přednáška: Cíle: 1. Co jsou metody sociální práce? 2. Zamyslet se nad otázkami: • Co to je sociální práce? • Co je jejím cílem? • Jak se odlišuje od jiných pomáhajících profesí? 3. Koncept „sociálního fungování” jako klíč k vymezení cíle sociální práce. 4. Představit tři malá paradigmata sociální práce. Diskuze o paradigmatickém zakotvení české sociální práce: • Terapeutické. • Reformní • Sociálně-právní. 5. Je sociální práce profesí? • Proč se na to ptáme? • Znaky profese. • Naplnění kritérií profese z pohledu české sociální práce. 6. Legislativní vymezení sociální práce. 7. Seznámit se s vývojovými dilematy sociální práce. • Formalizace x de-formalizace • Profesionalizace x de-profesionalizace. • Polyvalence x specializace. • Normativnost x nenormativnost. • Pomoc x sociální kontrola. Povinná literatura: (36) JANEBOVÁ, R. Otázky identity sociální práce. Práce a sociální politika 2, 2005, č. 4. (10) http://archiv.noviny.mpsv.cz/clanek.php?id=614 (Komentář k četbě: Soustřeďte se na následující otázky: Jakými znaky bývá charakterizována profese? Jak sociální práce jednotlivé charakteristiky naplňuje? Proč se vůbec otázkou své profesionalizace sociální práce zabývá? Článek je v mnohém zastaralý – v jakých ohledech se od jeho publikace posunula česká sociální práce dopředu?) MUSIL, L. „Ráda bych vám pomohla, ale...”. Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman, 2004, str. 15-18. (4) (Komentář k četbě: Co je cílem sociální práce? Jak se liší od jiných oborů či profesí?) NAVRÁTIL, P. Vybrané teorie sociální práce. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 183-192. (11) (Komentář k četbě: Zaměřte se na koncept „sociálního fungování” a jeho návaznost na definici sociální práce. O jakých třech malých paradigmatech sociální práce Navrátil píše? Která vývojová dilemata Navrátil vymezuje?) SMUTEK, M. Model řešení problému v sociální práci – Systémový pohled. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str. 23-33. (6) (Komentář k četbě: Co je to „metoda“? Jak lze chápat termín „technika“? Jak lze metody klasifikovat? Proč je nevhodné klasifikovat metody z hlediska počtu osob, se kterými sociální pracovník či pracovnice pracují? Jak se historicky vyvíjely metody sociální práce?) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka. Část osmá. § 109-117 (5) (Komentář k četbě: Které skupiny zajišťují výkon sociálních služeb? Jak se odlišují?) 3. téma – Ekosystémová perspektiva jako platforma sociální práce. Hodnoty sociální práce. (2. týden) Seminář: Cíle: 1. Vyjasnit ekosystémovou perspektivu sociální práce: • Východiska (systémový pohled, ekologická perspektiva). • Typy „sociálního fungování” a adekvátnost intervencí (adaptivní, rizikové, maladaptivní). • Systémové úrovně intervencí sociálních pracovníků a pracovnic (mikrolevel, midlevel, macrolevel intervence). 2. Diskutovat hodnoty sociální práce. 3. Reflektovat hodnotová dilemata. Zadání úkolu na seminář: Připravte si na základě četby povinné literatury písemné odpovědi na následující otázky: Ad 1) Viz Kovařík (2001): Zamyslete se nad využitím ekosystémové perspektivy (sociálněekologického modelu) v sociální práci. V čem spočívá její užitečnost pro sociální práci? (max. 1 str.) Ad 2) Zvolte si dvě hodnoty sociální práce z řady hodnot, kterým se věnuje Nečasová (2003) a pokuste se vymyslet ke každé z nich příklad z praxe, který bude vyjadřovat důležitost této hodnoty. (max. 1 str.) Povinná literatura: (26)  DUBOIS, B., KROGSRUD MILEY, K. Social Work An Empowering Profession. Boston: Allyn and Bacon, 1999, pp 60-78. (The Ekosystems Perspective) (19) (Komentář k četbě:Z jakých východisek čerpá ekosystémová perspektiva sociální práce? Jaké můžeme nalézt typy „sociálního fungování”? Jaké sociální služby jsou adekvátní k jednotlivým typům „sociálního fungování”? Na jakých systémových úrovních probíhají intervence sociálních pracovníků?) KOVAŘÍK, J. Sociálněekologický model a fenomenologická tradice. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, 248-251. (4) NEČASOVÁ, M. Profesní etika. In MATOUŠEK, O. a kol. MATOUŠEK, O. a kol. . Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 37-39. (3) (Komentář k četbě: Vytvořte si z různých pojetí klíčových hodnot v sociální práci, které uvádí Nečasová, soubor základních hodnot sociální práce.) 4. téma - Ambivalence sociální práce. (3. týden) Přednáška: Cíle: 1. Vysvětlit, co je to ambivalence sociální práce: • Dvojí vazba sociální práce. • Dvojznačné zprávy. • Tlaky na sociální pracovníky. 2. Reflexe opěrných bodů sociální práce: klient(ka) x sociální pracovník/pracovnice x společnost: • Role sociálního pracovníka/pracovnice mezi normami společnosti a způsoby klienta/klientky (prostředník, agent společnosti, obhájce klienta/klientky). • Jak se vyhnout jednostrannému příklonu k zájmům společnosti nebo zájmům klienta/klientky? • Jak sladit zájmy pracovníka/pracovnice, klienta/klientky a společnosti? (Profesionální svědomitost, reflektování jako metoda sociální práce.) 3. Jak pracovat s ambivalencí sociální práce? • Inspirace z ekonomie: Komisionářský model. • Reflektující model: Princip držitele problému. Pomoc versus kontrola: a) Profesionální způsoby kontroly (vyjasňování, přesvědčování, dozor, opatrování). b) Profesionální způsoby pomoci (vzdělávání, poradenství, terapie, doprovázení). Povinná literatura: (7) LAAN, van der G. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 225-227. (3) (Komentář k četbě: Co znamená dvojí vazba sociální práce? Co znamená: vysílat dvojí zprávy ke klientovi? Jakým dvěma tlakům či kritice čelí sociální práce?Jak se musí sociální pracovníci postavit problému ambivalence sociální práce?) SALAMON, E. Kdo je zákazníkem sociálních služeb? Sociální politika, 2001. č.2, str.6-9. (4) (Komentář k četbě: Charakterizujte „komisionářský model”. Kdo je podle něj zákazníkem? Jaká je hierarchie zadavatelů? Z jaké perspektivy komisionářský model vychází? Jak vysvětluje Salamon „zneužití” v sociální práci? Co je cílem „komisionářského modelu”? Seminář: (3. týden) Cíle: 1. Role profesních standardů s ohledem na ambivalenci sociální práce: • Jak řeší Etický kodex sociálních pracovníků otázky ambivalence sociální práce? • Jak řeší Standardy kvality sociálních služeb otázky ambivalence sociální práce?. • Etické principy a situační etika. 2. Cvičení k reflexi jednotlivých typů pomoci a kontroly. Zadání úkolu na seminář: Přečtěte Etický kodex sociálních pracovníků ČR a vypracujte písemnou úvahu (1str.), nakolik řeší téma ambivalence sociální práce (které pasáže jsou věnovány pomoci a které kontrole, zda jsou dle vašeho názoru stávající úpravy dostačující)? Povinná literatura: (26) Etický kodex sociálních pracovníků ČR. Společnost sociálních pracovníků, 2006. (4) Např.: http://sspcr.unas.cz/?q=node/13 (Komentář k četbě: Zamyslete se nad tím, nakolik Etický kodex řeší téma ambivalence /téma pomoci vs. kontroly/ sociální práce.) ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 20-41. (22) (Komentář k četbě: Jak lze odlišit pomoc a kontrolu podle čtyř hlavních kritérií: objednávka, legitimace, časové hledisko, percepce ze strany klienta? Jaké jsou tři opěrné body sociální práce? Co znamená, jestliže je pracovník obhájcem klienta nebo agentem společnosti? Co znamená v Úlehlově pojetí „reflektování” a čemu slouží? Vysvětlete princip držitele problému. Jaké jsou profesionální způsoby pomoci a kontroly?) 5. téma – Tři roviny pracovníka/pracovnice: 1. Sebereflexe sebe sama, 2. pomáhající osoba a předpoklady pro profesionální pomáhání, 3. vícečlenný pomáhající systém. Přednáška: (4. týden) Cíle: 1. Interakční proces sociální práce. 2. Koncept pracovníka/pracovnice: • Osobnost pracovníka/pracovnice. • Pomáhající osoba. • Pracovník/pracovnice jako součást vícečlenného systému. 3. Osobnost pracovníka/pracovnice: • Jak porozumět sama sobě? • Porozumění sama sobě - potřeba sebepoznání a sebeporozumění (hodnoty, potřeby, zkušenosti, životní filosofie, předsudky). • Hodnotové konflikty. 4. Pomáhající osoba - předpoklady pro profesionální pomáhání: • Rozdíl mezi pomáhající osobou a pomáhajícím profesionálem/profesionálkou. • Angažovaný (kontrola, obětování) vs. neangažovaný pracovník/pracovnice. • Pomoc bližní(mu) jako cesta k úspěchu (2. paradox profesionálního pomáhání). • Láska k bližní(mu) jako zboží (3. paradox profesionálního pomáhání) • Podmínka zralosti. • Autenticita a důvěra. • Schopnost komunikace a její zásady. • Schopnost vyjádřit emoce. • Kapacita posilovat model vhodného chování. • Schopnost akceptovat sebe i druhé (1. paradox profesionálního pomáhání - pochopní pro každého, příjemné a nepříjemné pocity vůči klientovi/klientce, jak se s nimi vyrovnat?). • Schopnost konstruktivně konfrontovat druhé (otázky zodpovědnosti a autority; za co je sociální pracovník/pracovnice zodpovědný/á; v jakých situacích je odpovědnost za klienta/klientku legitimní?) 2. Vícečlenný pomáhající systém: • Supervize, konzultace, spolupráce, odkazování, týmová práce (typy týmů). • Pracovník v organizaci (byrokratická vs. decentralizovaná struktura, výhody, nevýhody, dilemata). Povinná literatura: (75) JOHNSON, C.L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 99-127 (The Interactional Process - The Worker). (28) (Komentář k četbě: Jaké jsou tři význačné úhly pohledu k vysvětlení konceptu pracovníka? Z jakých důvodů je důležité poznávat a rozumět sám sobě? Jakými způsoby lze rozvíjet porozumění sama sobě? V jakých oblastech by si měl pracovník/pracovnice porozumět? Co to jsou hodnotové konflikty? Jaký je rozdíl mezi pomáhající osobou a pomáhajícím profesionálem/profesionálkou? Jaké základní schopnosti by měl/a mít sociální pracovník/pracovnice? Charakterizujte je. Za co je odpovědný(á) ve vztahu s klientem/klientkou sociální pracovník/pracovnice?V jakých situacích je převzetí odpovědnosti za klienta legitimní?V jakých typech vícečlenných pomáhajících systémů mohou sociální pracovníci a pracovnice pracovat?Jaké jsou problémy spojené s týmovou spoluprací?) KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 13-38. (26) (Komentář k četbě:Vysvětlete rozdíl mezi angažovaným a neangažovaným pracovníkem. Jaké jsou tři paradoxy profesionálního pomáhání? Jaké limity má porozumění druhému člověku? Jaké jsou některé chyby v porozumění?) LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 60-61. (2) (Komentář k četbě: Zaměřte se na šest bodů, kterými odlišuje Laan charakter práce v byrokratické a decentralizované organizaci.) MUSIL, L. „Ráda bych vám pomohla, ale...”. Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman, 2004, str. 13-15, 19-34. (19) (Komentář k četbě: Co Musil nazývá „komplexem služeb sociální práce”?Jak se odlišuje Musilův a Úlehlův pohled na hodnocení přijatelnosti chování klientů ze strany pracovníků?Charakterizujte termín “kultura organizace”.Jak kultura organizace ovlivňuje aktivity pracovníků sociálních služeb?) 6. téma – Zásady komunikace s klientkou/klientem Seminář: (4. týden) Cíle: 1. Nezbytnost sebepoznání a sebeporozumění pomáhající osoby (životní styl a životní filozofie, hodnotový systém, životní zkušenosti, osobní potřeby, hodnotové konflikty). 2. Zásady komunikace s klienty a klientkami. Zadání úkolu na seminář: 1. Přečíst povinnou literaturu k zásadám komunikace s klientkami a klienty. Seminář bude věnován technikám a zásadám této komunikace. 2. Připravte si písemnou sebereflexi na následující otázku: 1. K jakým sociálním stereotypům (dle znaku A je usuzováno na znak B; př. „muži s holou hlavou jsou agresívní“) či předsudkům (nereflektovaný stereotyp - tendence neověřovat stereotypy; př. „budu se všemi muži s holou hlavou jednat, jako by byli agresívní) máte sklony? Z jakých vašich hodnot či zkušeností tyto stereotypy či předsudky plynou? Jak se mohou odrazit ve vaší praxi? (1 str.) Povinná literatura: (26) HARTL, P. Poradenství. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 97-115. (19) (Komentář k četbě: Jaké techniky a zásady by měla zahrnovat profesionální komunikace s klientkami a klienty?) HAVRÁNKOVÁ, O. Případová práce. In MATOUŠEK, O. a kol. . Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 75-81. (7) (Komentář k četbě: Jaké techniky a zásady by měla zahrnovat profesionální komunikace s klientkami a klienty?) 7. téma - Moc a její zneužití v profesionálním pomáhání. Znovu k autoritě a odpovědnosti. Dvě systematické chyby sociální práce: „nesprávně zasáhnout” a „nesprávně nezasáhnout”. Dilema mezi emancipací vs. ukázňováním. Potřeba legitimace sociální práce. (5. týden) Přednáška: Cíle: 1. Upozornit na faktor moci v profesionálním pomáhání a možnosti jejího zneužití: • Moc a autorita. • Zdroje moci. • Ukázňování a kolonializace. • Projevy moci. • Výhody a nevýhody direktivního přístupu. • Rozložení odpovědnosti. 2. Vysvětlit podstatu dvou systematických chyb: • Nesprávně zasáhnout. • Nesprávně nezasáhnout. 3. Definovat problém emancipace a ukázňování. 4. Metarovina definice situace. 5. Představit „princip uvážlivé pomoci” jako zdroj legitimace sociální práce: • A priori legitimace - prostřednictvím společné definice situace. • A posteriori legitimace - dána ochotou sociálního pracovníka předložit předchozí postup k diskuzi. 6. Ochrana práv uživatelů služeb.. !!! Mimořádné zadání úkolu na přednášku: Pročtěte si pozorně kasuistiku o paní Wijnvoortové (str. 115-127) a sledujte linii uvažování sociální pracovnice. Soustřeďte se především na jednotlivé fáze sociální situace a na reflektující otázky, které Laan, respektive sociální pracovnice, pokládají. Kasuistika bude analyzována na přednášce. Povinná literatura: (62)  LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 36-48, 113-114, 115-127, 213-214, 227-228. (34) (na přednášku čtěte pouze strany 115-127 s kazuistikou o paní Wijnwoortové) (Komentář k četbě:Co je v Laanově pojetí ukázňování a co kolonializace? Co je to metarovina definice situace? Co má Laan na mysli, když píše o zneužití moci ve službě dobra? Jaká je podstata dvou systematických chyb v sociální práci?Kterých dvou předem připravených řešení jsou tyto chyby důsledkem?Jak se vyhnout dvěma předem připraveným chybám?Co znamená individualizace situace?Jakými znaky charakterizuje Laan princip uvážlivé pomoci? Co je to legitimace?Jak lze legitimovat zásah v sociální práci?) KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 39-51. (13) (Komentář k četbě: Jak se může projevovat moc sociálních pracovníků/pracovnic? Z jakých zdrojů tato moc vychází? Jaké jsou výhody a nevýhody direktivního přístupu?) SMUTEK, M. Model řešení problému v sociální práci – Systémový pohled. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str. 70-74. (5) (Komentář k četbě:V jakých významech lze chápat moc v sociální práci? Za co odpovídá a co přináší do vztahu klient(ka) a za co nese odpovědnost sociální pracovnice/pracovník?) Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 21-30. (Používání restriktivních postupů). (10) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: I když se průvodce nevztahuje ke stávající formulaci Standardů, obsahuje řadu podnětných informací. Která práva jsou především ohrožena při poskytování sociálních služeb? Jak tyto problémové oblasti identifikovat? Jaké jsou možné zdroje problémového chování uživatelů a uživatelek?Jaké restriktivní postupy některá zařízení sociálních služeb mohou využívat? Jaká jsou naopak nepřípustná? Jak restriktivní postupy uplatňovat, aby se nestaly zneužitím moci?) 8. téma - Úvod do etap práce s klientem/klientkou. Počáteční fáze práce s klientem či klientkou (příprava, 1. kontakt-jednání se zájemcem o službu, otevření). (5. týden) Seminář: Cíle: 1. Počáteční fáze práce s klienty/klientkami (inspirace v úkolově orientovaném přístupu a přístupu, zaměřeném na řešení problémů) 2. Příprava (k čemu jsou spisy, návštěva doma, vztah: pracovník/pracovnice – klient/ka). 3. Dva významy počáteční fáze s klientem/klientkou: • 1. kontakt-jednání se zájemcem o službu (cílem dohoda, zda bude užívat službu). • Otevření konkrétního problému (cílem připojení a vyjasnění konkrétních problémů klienta či klientky). 4. Komunikace s nedobrovolnou/ným klientkou/entem. Zadání úkolu na seminář: 1. Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci pro roli pomáhající(ho). 2. Připravte se na modelovou situaci: a) Připravte si dvě role: • Roli duševně nemocného klienta, který se v ordinaci svého psychiatra dozvěděl o organizaci, která poskytuje pomoc duševně nemocným a přišel se po prvé do zařízení podívat. Nemá moc představu, co ho čeká, ale umí říci, co by chtěl ve svém životě změnit, v čem by potřeboval podporu. • Současně si připravte i roli sociální(ho) pracovnice či pracovníka v zařízení, jehož cílem je podporovat a integrovat duševně nemocné. Když se poprvé dostaví zájemce či zájemkyně o službu, je vaším úkolem:  Zvládnout formality prvního kontaktu (nechat představit klienta/klientku sebe a své potřeby či představy, reflektovat jeho/její objednávku v souvislosti s posláním a cíli organizace, představit organizaci a podmínky poskytovaných služeb). Dále otevřít téma: připojit se, vytvořit příjemnou atmosféru, vyjasnit si, oč běží (definovat problémy) a jak to bude probíhat. Cílem je dosažní dohody, že budete dojednávat. b) Jako model si můžete zvolit Fokus Praha, který má kvalitní webové stránky. Nebudete si muset vymýšlet spektrum služeb a zázemí instituce budete mít částečně dáno. Na: http://www.fokus-praha.cz/ můžete prostudovat, jaké služby poskytují, případně si nabídku služeb můžete vytisknout jako tahák. Můžete samozřejmě i fabulovat. Povinná literatura: (42) BERG, I.K. Family Preservation. London: BT Press, 1991, str. 12-18, 20-24 (Začátek, Rozvíjení spolupráce). (český překlad Ivan Úlehla) (12) (Komentář k četbě: O čem je dobré se informovat před setkáním? Co je dobré dělat při návštěvě doma u klienta/klientky? Jak pracovat s klientem/klientkou, aby si vytvořili objednávku? Zaměřte se na zásady komunikace s nedobrovolným klientem/klientkou.) NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 231-235. (Přístup orientovaný na úkoly - kroky, explorace problému) (2) (Komentář k četbě:Charakterizujte hlavní teze „přístupu orientovaného na úkoly“. Jaké fáze tento přístup obsahují? Jak začít vyjasňovat problém?) ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 45-62. (18) (Komentář k četbě: Jak navazovat kontakt s klientem? Co znamená „připojit se“? Co to jsou „komunikační zátarasy“? Není třeba učit se přesně techniky jednotlivých autorů. Vyberte si ty otázky, které jsou pro vás osobně nejvíce užitečné.) Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 31-40 (Standard 3). (10) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: S jakými informacemi seznamovat zájemce o službu? Jak poskytovat informace zájemci o službu? Jak začít jednání s klientem?) 9. téma - Kdo je to klient(ka)? Posouzení životní situace. (6. týden) Přednáška: Cíle: 1. Definice klienta či klientky: • Kritéria problému či obtíže. • Kritéria zadavatele. • Jak určit, kdo je klient. 2. Charakteristika klienta či klientky. 3. Jak se lidé stávají klienty a klientkami? 4. Typy klientů a klientek. 5. Očekávání ke klientům a klientkám. 6. Proč lidé odmítají pomoc? 8. Jak porozumět individualitě klienta či klientky? • Lidská diversita. • „Social history“. 9. Perspektiva silných stránek. 10. Porozumění multiklientskému systému. 11. Sociální konstrukce klientství. Povinná literatura: (44) DOYLE, C. Casework. In HANVEY, CH., PHILPOT, T. Practising social work. London and New York: Routledge, 1993, pp 152-153. (Identifying the client) (2) (Komentář k četbě:Kdy je možné pracovat se všemi členy rodiny jako klienty jednoho/jedné pomáhající(ho)?Kdy není optimální, aby byly všichni členové rodiny klienty téhož pracovníka/pracovnice?) JOHNSON, C.L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 128-146 (Interactional Process - The Client). (19) (Komentář k četbě: Jak můžeme definovat klienta/klientku? Čím je charakteristický(á)? Jak se lidé stávají klienty/klientkami?Proč je to důležité pro sociální(ho) pracovnici/pracovníka vědět? O jakých typech klientů Johnson píše? Zamyslete se obecně nad užitečností typologizace klientů. Kdy jsou typologizace užitečné a kdy jsou bariérou pomoci?Jaká očekávání se vážou k roli klienta? Proč lidé odmítají pomoc? Popište na příkladu „social history“ jako metodu porozumění klientovi. Z jakých částí se skládá? Čemu tyto části slouží?Ke zkoušce nejde o to, umět metodu nazpaměť, ale vysvětlit podstatu.) NAVRÁTIL, P. Posouzení životní situace: úvod do problematiky. Sociální práce, 2007, č. 1, s. 72-86. (15) (Komentář k četbě: Jaké jsou základní způsoby posuzování životní situace klientů?) SMUTEK, M. Model řešení problému v sociální práci – Systémový pohled. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str. 34-41. (8) (Komentář k četbě:Co jsou to silné stránky klienta a jak je objevit? Jak historicky přistupovala ke klientům sociální práce?) 10. téma - Fáze dojednávání, formulace cílů a tvorba kontraktu. (6. týden) Seminář: Cíle: 1. Dojednávání (opět dva významy: k dohodě o poskytování služby a ke konkrétní objednávce) • Jak se ptát? • Objednávka, dojednávání, zakázka. • Formulace cílů. 2. Dohoda (kontrakt) o plnění cílů: • Typy kontraktů. • Výhody a nevýhody kontraktů. • Náležitosti kontraktů. 3. Otázka diagnostiky (katalytický a interaktivní model). Zadání úkolu na seminář: 1. Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci pro roli pomáhající(ho). 2. Připravte se na modelovou situaci, která navazuje na předchozí seminář. Skončili jsme u dohody na poskytnutí služby, byly definovány problémy. Nyní je cílem modelové situace dospět k písemnému kontraktu. Sociální pracovník či pracovnice by měl(a) ověřit, zda se pracuje skutečně na tom, co klient(ka) chce (zda byly dobře definovány a pochopeny potřeby či problémy), společně s klientkou či klientem vytyčí cíle intervencí a sepíše psaný kontrakt. Povinná literatura: (43) NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 235-236. (Formulace cílů) (2) (Komentář k četbě:Jaké jsou zásady formulace cílů? Co by měla obsahovat smlouva s klientem?) NEČASOVÁ, M. Profesní etika. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 34-35. (Katalytický a interaktivní model) (2) (Komentář k četbě: Jak se staví oba modely k diagnóze?) PRESTON-SHOOT, M. Written agreements: a contractual approach to social work. In HANVEY, CH., PHILPOT, T. Practising social work. London and New York: Routledge, pp 184-199. (16) (Komentář k četbě:Co je kontrakt? Jaké existují typy kontraktů? Jaké jsou důvody k ukončení kontraktu?Jaké jsou výhody a nevýhody kontraktů? Jaké náležitosti by měl kontrakt obsahovat?) ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, 63-81. (Dojednávání) (19) (Komentář k četbě:Jaké typy otázek lze používat v rámci dojednávání? Co je objednávka, dojednávání a zakázka? Co je to problém a jak ho identifikovat?Jak dobře zformulovat cíle?) Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 31-44 (Standardy 3,4). (4 nové strany, ostatní text byl povinný v rámci předcházejícího semináře) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: Jaká kritéria by měl naplňovat dobře formulovaný cíl? Jaká omezení mohou plynout ze stanovené diagnózy? Jaké jsou zásady dojednávání s klientem?Jak dojednávat s lidmi, kteří mají potíže v komunikaci?Jaké náležitosti by měla mít dohoda o poskytování služby?) 11. téma - Jak poskytovat uvážlivou pomoc. (7. týden) Přednáška: Cíle: 1. Kritérium obsahové - Vysvětlit problém objektivizace, moralizace a terapeutizace v sociální práci. Jakým způsobem se těmto extrémům vyvarovat - rozhovor musí být otevřený a obsahovat: • Zjišťování pravdy v objektivním světě. • Morální úvahy ohledně správnosti norem v sociální oblasti. • Hodnocení opravdovosti vyjádření vlastní identity v subjektivní oblasti. 2. Kritérium vztahové - Objasnit podmínku dialogického vedení rozhovoru: • Zohledňovat klientovy nároky na platnost. • Vést o nich diskuzi. • Orientovat se na vzájemné porozumění. • Rozpoznat kompetence klienta (instrumentální, sociální, expresívní) • Reflektovat vlastní bariéry komunikace. 3. Kritérium metodické (jak poskytovat uvážlivou pomoc při využití dostupné metodiky, aniž bychom se jí zároveň nechali spoutat?) Povinná literatura: (28) JANEBOVÁ, R. MUSIL, L Mýty o roli sociálních pracovníků a pracovnic. Sociální práce, 2007, č. 1, s. 50-61. (12)  LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 62-74. (13) (Komentář k četbě: • Jak se vyvíjela kauza paní De Mol? • Do jaké otázky překládá Laan problém „ukázňování“? • Obsahoval přístup pracovnice nějaký systém či metodiku? Jak můžeme přístup sociální pracovnice z tohoto hlediska hodnotit? (kap. Systematika: proces hledání mezi žádostí o pomoc a nabídkou pomoci) • Prostřednictvím jakých otázek hledá Laan odpověď na otázku, zda se jednalo v této kasuistice sociální „ukázňování“? (kap. Kvalita a Systematika: proces hledání mezi žádostí o pomoc a nabídkou pomoci) • Když hovoří Laan o potřebě věnovat pozornost komplexnosti situace, co má na mysli? Které tři světy by měly být definovány v rámci životního světa mezi sociální pracovnicí a klientkou? (kap. Krycí problém: tři světy) • Do jakých dvou rolí se může sociální pracovnice či pracovník vpravit při zacházení s odstupem a blízkostí ke klientovi či klientce? Co je to performativní postoj? Co to znamená, že budou nároky na platnost předloženy k diskuzi? K čemu se tyto nároky na platnost musí vztahovat? Které kompetence musí mít účastníci dialogu, aby mohly být diskutovány různé nároky na platnost? (kap. Nároky na platnost a vzájemné porozumění) • Pokuste se analyzovat Laanovu kasuistiku z hlediska tří typů kompetencí obou aktérek (sociální pracovnice a paní De Mol). Nakolik je v popsané situaci třeba bezvýhradně akceptovat klientčiny nároky na platnost, respektive v čem může být nebezpečná přílišná orientace na životní svět? Má ukázňování význam v popsané kasuistice? Kdy k němu dochází ze strany sociální pracovnice? (kap. Schopnosti)) MLČÁK, Z. Profesní kompetence sociálních pracovníků a jejich hodnocení klienty. FF OU: Ostrava, 2005, str. 157-159. (3) (Komentář k četbě:Mlčák používá nešťastně termín „diagnóza“ k tomu, co raději nazývejme „expertiza“ či „tvorba hypotéz při hodnocení situace“. Zaměřte se na metody, které mohou pomáhající využít k tvorbě těchto hypotéz. Tyto metody lze do jisté míry využít i při posuzování kompetencí klientky či klienta). Návrat k 10. tématu - Fáze dojednávání, formulace cílů a tvorba kontraktu. (7. týden) Seminář: Cíle: 1. Modelové situace k dojednávání cílů a tvorbě kontraktu. Povinná literatura: (0) 12. téma - Ochrana a rozpoznání hranic v praxi sociální práce. (8. týden) Přednáška: Cíle: 1. Rozpoznání a ochrana hranic: • Osobních i profesionálních (umění nakládat se svou reakcí jako s identifikačním signálem vedoucím k mobilizaci ochranných mechanismů). • Mezi etickým egoismem a sobectvím. • Rozlišení mezi empatií a soucitem. • Jak si udržovat své hranice? • Ke zdravému profesnímu cynismu (sociální práce jako údržba). 2. Syndrom vyhoření. 3. Potřeba a cíle supervize v sociální práci. Povinná literatura: (39) DAVIES, M. The Essential Social Worker. A Guide to Positive Practice. Ashgate: Hants, 1993. (český překlad Milan Šveřepa) (2) http://socialnirevue.cz/item/martin-davies-dosazeni-zmeny/category/socialni-prace (Komentář k četbě: Jaký druh skepticismu Davies propaguje? Jaký je váš názor k otázce cíle sociální práce jako údržby?) HENRIKSEN, J.-O. Blízké a vzdálené. Brno: Podané ruce, Boskovice: Albert, 2000, str. 200-201. (2) (Komentář k četbě: Jaký je rozdíl mezi etickým egoismem a sobectvím?) KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 73-92. (20) (Komentář k četbě: Co je to hranice profesionálním pomáhání? Popište problémy s rigidními versus propustnými hranicemi. Jak by měl vypadat optimální hranice? Jaký je rozdíl mezi soucitem a empatií?Jaký je rozdíl mezi vytvořením hranic a egoismem?) MATOUŠEK, O., HARTL, P. Nároky sociální práce a syndrom vyhoření. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003, str. 55-58. (Syndrom vyhoření) (4) (Komentář k četbě: Co je to syndrom vyhoření? Jak se projevuje? Na jakých pracovištích především vzniká? Jak mu předcházet?) RAUCHFLEISCH, U.: Doprovázení a terapie delikventů. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Albert, 2000, str. 22-28. (7) (Komentář k četbě: Z jakých důvodů je nebezpečné vnímání klientů jako „ubohých“, tedy lidí, kteří si zaslouží naši lítost? Zaměřte se na 3 problematické aspekty lítosti: nerovnováhu, viktimizaci, potřeba bezpodmínečně pomoci.) ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 116-119. (4) (Komentář k četbě:Co je supervize? Čemu slouží? Jak by měla probíhat?) 13. téma - Průběh, ukončení a evaluace intervence. (8. týden) Seminář: Cíle: 1. Průběh: • Základní pracovní témata (zakázka, stížnost, návštěva). • Zplnomocňování. • Užitečná nedorozumění. • Udržení pracovního kontaktu. 2. Ukončení: • Kdy ukončit pracovní kontakt. • Druhy terminace. • Proces determinace (odpoutávání, stabilizace změny, evaluace) 3. Evaluace: • Porozumět důležitosti evaluace v sociální práci (odpovědnost ke klientovi, profesi, agentuře, komunitě, donátorům, společnosti). • Seznámit se s různými pojetími evaluace (evaluace případu, programu, organizace; kvalitativní versus kvantitativní, klinická vs. manažerská, subjektivní vs. objektivní). • Seznámit se s technikami evaluace (vyhodnocení nasbíraných informací a dosažených změn, výzkum, PC). • Seznámit se s etickými a právními otázkami evaluace. Zadání úkolu na seminář: 1. Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci pro roli pomáhající(ho). 2. Připravte se na modelovou situaci, která navazuje na předchozí seminář: a) Klient(ka) si přinese stížnost (něco se nedaří). Připravte si takovou roli klienta/klientky. Pracovník či pracovnice ji budou řešit. Cílem je ověřit platnost kontraktu, případně ho přeformulovat. b) Dalším úkolem je ukončit pracovní kontakt s klientem/klientkou. Připravte si otázky, které vám napoví, zda je vhodný čas k ukončení spolupráce, otázky, evaluační a samotné ukončení kontaktu. Povinná literatura: (53) (Komentář k četbě všech zadaných textů: Jaké jsou zásady ukončování (terminace) práce s klientem? Čemu slouží evaluace (hodnocení) a jak ji dělat (viz Johnson)?) BERG, I.K. Family Preservation. London: BT Press, 1991, str. 64-72 (Průběh a ukončení). (český překlad Ivan Úlehla) (9) JOHNSON, C.L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 410-426 (Termination). (17) NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 236-237. (Úkoly, Ukončení) (2) ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, 83-98. (Průběh, Ukončení) (16) Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 45-53 (Standard 5). (9) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf 14. téma – Dilema mezi materiální a nemateriální pomocí. Nácvik finančního managementu. (9. týden) Přednáška: Cíle: 1. „Nová” a „stará” chudoba a jejich důsledky pro sociální práci. 2. Ekonomizace vs. psychologizace. 3. Dva typy finančních problémů: • Problém s nabýváním příjmů. • Problém s finančním vedením domácnosti. 4. Propojení materiální a nemateriální pomoci. 5. Finanční management (jak dělat odpočet s klientem/klientkou). Povinná literatura: (14) LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 21-34. (14) (Komentář k četbě: O jaké otázce byl spor Janssen vs. Janssen? Jak Laan rozlišuje materiální a nemateriální problémy? Jaké jsou argumenty pro oddělení materiální a nemateriální pomoci? Jaké jsou protiargumenty? Co jsou to ekonomizace a psychologizace pomoci? Jaké dva typy finančních problémů Laan nalézá? Jak s jejich znalostí provádět problémovou analýzu? Jaký je Laanův závěr: k otázce oddělení materiální a nemateriální pomoci a k otázce adekvátní formě pomoci v dané situaci?) Seminář: (9. týden) Cíle: Modelová situace interakce s klientem, který si stěžuje na problémy s financemi. Zadání úkolu na seminář: Doporučuji přinést si s sebou kalkulačku pro snadnější konstrukci rozpočtu. Povinná literatura: (0) 15. téma – Práce se spisy. Evaluace služeb v sociální práci. (10. týden) Přednáška: Cíle: 1. Vyjasnit k čemu slouží dokumentace: • Spisy jako pomůcka sociálního pracovníka (evidence případu). • Spisy jako kontrolní nástroj (evaluace použitých metod). • Supervize. • Sociální výzkum. • Plánování. 2. Jak uvážlivě zpracovávat informace? • Ambivalence elektronického zpracování dat (modernizace vs. redukce informací). • Protiklad měkkých vs. tvrdých dat. • Role a charakter dokumentace ve vztahu sociální pracovník a klient. • Role a charakter dokumentace ve vzájemném kontaktu sociálních pracovníků. • Role a charakter dokumentace ve vztahu sociální pracovník a management. • Role a charakter dokumentace ve vztahu management a financující subjekty. 3. Naučit se shromažďovat a zpracovávat informace z různých zdrojů. • Zdroje informací. • Etika shromažďování informací. 4. Rozbor přiměřené dokumentace: • Spisy a etické kodexy. • Zneužití dokumentace. • Nedostatečná vs. plétorická dokumentace. • Nutné informace, zajímavé informace, tabu informace. 5. Reflektovat souvislost mezi dokumentací a platnou či navrhovanou legislativou. 6. Formy a způsoby vedení dokumentace: • Písemná (zaznamenávaná v průběhu práce vs. zaznamenávaná po práci), obrazová, zvuková. Povinná literatura: (21) LAAN, van der G. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 155-165. (11) (Komentář k četbě: Jakých chyb se při zpracování informací organizace dopouštějí? Jakým cílům zpracování informací slouží? Co jsou to „tvrdé“ a „měkké“ údaje? Jak s nimi uvážlivě pracovat?Jaký je jejich vztah k nástrojům hodnocení (input, throughput a output)?) NOVOTNÁ, V., SCHIMMERLINGOVÁ, V. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha: Univerzita Karlova, 1992, str. 67. (1) (Komentář k četbě: Čemu slouží dokumentace? Jaké jsou zásady práce se spisy?) ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 42-44, 99-100. (5) (Komentář k četbě: Čemu slouží dokumentace? Jaké jsou zásady práce se spisy?) Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 54-57. (Standard 6). (4) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: Čemu slouží dokumentace? Jaké jsou zásady práce se spisy?) 16. téma - Krizová intervence. (10. týden) Seminář: Cíle: 1. Vysvětlit pojmy krize a krizová intervence. 2. Popsat možné zdroje krize: • Životní změny. • Životní události. • Krize pramenící ze socio-biologických dispozic. 3. Popsat průběh krize: 4. Krizová intervence: • Znaky krize. • Fáze krizové intervence. • Model krizové intervence. 5. Telefonická krizová intervence 6. Využití internetu. 6. Sebevražda. 7. Krizová intervence v případě materiální ztráty. 8. Krizová intervence u pozůstalých. 9. Krizová intervence v případě násilí páchaného na ženách – Intervence v případě akutně hrozící nebo právě probíhající násilné situace. Zadání úkolu na seminář: Přečtěte povinnou literaturu a v rámci semináře bude probíhat diskuse nad zásadami krizové intervence v rámci jednotlivých specifických situací. Povinná literatura: (59) MATOUŠEK, O. Metody a řízení v sociální práci. Praha: Portál, 2003, str. 119-134. (16) ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada, 2004, str. 26-42 (kap. 3.1 Telefonická krizová intervence), 60-61 (Krizová intervence v případě materiální ztráty), 73-75 (Krizová intervence u pozůstalých,), 112-114 (Krizová intervence v případě násilí páchaného na ženách – Intervence v případě akutně hrozící nebo právě probíhající násilné situace), 137-155 (kap. 13 Sebevražda). (43) (Komentář k četbě: Co je krize? Jaké jsou její příčiny? Jak lidé řeší krize? Jaké typy krizí rozlišujeme? Jak krize probíhá? Popište principy a proces krizové intervence obecně i u vybraných specifických forem). 17. téma – Mediace. (11. týden) Přednáška: Cíle: 1. Definice mediace. 2. Výsledky úspěšné mediace. 3. Úloha mediátora. 4. Výhody mediace. 5. Charakterizovat zásady mediace: • Poziční vs. konstruktivní vyjednávání. • Metody jednání s klienty. • Formy otázek. 6. Fáze mediace: • Dohoda na mediaci. • Porozumění problémům. • Vytváření možných řešení. • Dosažení dohody. • Realizace dohody. Seminář: (11. týden) Cíle: 1. Nácvik mediace. Zadání úkolu na seminář: Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci mediace pro roli pomáhající(ho). Bude nacvičována modelová situace, pro kterou je třeba znát zásady práce při medici v jednotlivých fázích práce. Konkrétní modelová situace bude upřesněna přímo na semináři. ¨ Povinná literatura: (32) RISKIN, L. L., ARNOLD, T., KEATING, J.M. Mediace aneb jak řešit konflikty. Praha: PALLATA 1997, str. 17-49. (32) (Komentář k četbě: Co je mediace?Jaké by měly být výsledky úspěšné mediace? Jakou úlohu má mediátor? Jaké jsou výhody mediace. Jaký je rozdíl mezi pozičním a konstruktivním vyjednáváním? Jaké jsou zásady mediace? Jaké jsou fáze mediace a jejich cíle a zásady?)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	viz osnova předmětu
Literatura doporučená studentům	viz osnova předmětu
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky pro získání zápočtu: Prezenční studium: • Aktivita na seminářích a průběžné plnění zadaných úkolů (účast v diskusích a v modelových situacích, včasné odevzdání písemných úkolů). Úkoly musí být v tištěné (nikoliv elektronické) podobě vždy odevzdány na konci semináře, pro který byly vypsány. Pokud student(ka) úkol neodevzdá, dodá jej nejpozději následující týden (takováto praxe však bude tolerována pouze dvakrát). V ostatních případech pozdního odevzdání, bude vyžadována omluvenka od lékaře/lékařky. • Průběžná četba zadané povinné literatury na semináře. Kombinované studium: Studentky a studenti odevzdají dvě seminární práce (v tištěné, nikoliv elektronické podobě): 1. Úvahu o dilematu mezi dvěma hodnotami sociální práce (viz 2. téma) demonstrovanou na konkrétní kazuistice. (1-2 strany) Ti, kteří se nepohybují v praxi sociální práce, rozpracují dle textu Nečasové (viz 2. téma) úvahu o klíčových hodnotách sociální práce. V této úvaze zvolí pět klíčových hodnot sociální práce a na konkrétních příkladech vysvětlí jejich podstatu (jak konkrétní hodnotu v praxi uplatňovat). (3 str.) 2. Úvahu, k jakým sociálním stereotypům (dle znaku A je usuzováno na znak B; př. „muži s holou hlavou jsou agresívní“) či předsudkům (nereflektovaný stereotyp - tendence neověřovat stereotypy; př. „budu se všemi muži s holou hlavou jednat, jako by byli agresívní) máte sklony? Z jakých vašich hodnot či zkušeností tyto stereotypy či předsudky plynou? Jak se mohou odrazit ve vaší praxi? (1 str.) Požadavky ke zkoušce: Požadavky ke zkoušce jsou pro prezenční i kombinované studium totožné. Písemná i ústní zkouška budou založeny na prověřování znalostí zadané povinné literatury na semináře i přednášky. Předmětem zkoušky budou také znalosti z přednášek. Zkoumány a hodnoceny nebudou pouze znalosti, ale také schopnosti informace reflektovat, propojovat a aplikovat v praxi.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Truhlářová Zuzana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje a vyučuje studenty možnostem využití metod skupinové sociální práce v sociální praxi. V každé výukové jednotce je obsažen teoretický základ konkrétních forem a technik skupinové práce a možnosti jejich začlenění do sociální praxe. Na teoretický základ navazují praktická cvičení forem a technik skupinové práce s využitím zpětné vazby včetně využití videozáznamu a jeho analýzy. Dokladem o absolvování předmětu a jeho zvládnutí studentem je samostatně zpracované portfolio metod skupinové sociální práce.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem výuky předmětu je teoretické a praktické seznámení studentů s možnostmi využití metod skupinové sociální práce v sociální praxi. V každé výukové jednotce je obsažen teoretický základ konkrétních forem a technik skupinové práce a možnosti jejich začlenění do sociální praxe. Na teoretický základ navazují praktická cvičení forem a technik skupinové práce s využitím zpětné vazby včetně využití videozáznamu a jeho analýzy. Dokladem o absolvování předmětu a jeho zvládnutí studentem je samostatně zpracované portfolio metod skupinové sociální práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	skupinové práce ve skupinách zaměřených na změnu způsobu života, skupiny svépomocné a skupiny terapeutické. Navazuje na kurz : - metody individuální práce - případová práce, management péče, poradenství, obhajování, zastupování Předmět je prerekvizicí pro kurzy: - práce s rodinou - systemická, strukturální a strategická rodinná terapie, rodinné poradenství, kreativní práce s rodinou - metody komunitní práce - komunitní organizování, rozvoj lokality, sociální akce 2. Sociální pracovník a jeho pozice ve skupinové práci - sociální pracovník v úloze facilitátora skupin léčebných, podpůrných vzdělávacích, pracovních, rekreačních a na sociální cíle orientovaných - sociální pracovník jako člen multidisciplinárních týmů, výboru, správních rad apod., skupin zaměřených na řešení problému - sociální pracovník jako konzultant pro akční komunitní skupiny, svépomocné a advocasy skupiny 3. Teoretická východiska skupinové práce - skupinová dynamika, organizace skupiny a role vedoucího - dynamika - cíle a struktura skupiny, normy a role ve skupině, koheze, tenze a projekce, tvorba podskupin, stadia vývoje uzavřené skupiny - organizace - počet osob, frekvence setkání a jeho trvání, zásady a pravidla práce se skupinou - vedení - role komentátora. moderátora, autentické osoby, koterapeuta, zapisovatele, nečlena skupiny 4. Formy a techniky metod skupinové sociální práce: - úvodní a pomocné techniky - jejich význam a rozdělení - pohybové, fantazijní, s psychologickým nábojem, podněcování diskuse a hraní rolí - formy skupinové sociální práce - komunita, diskusní skupina s orientací - biografickou, tématickou, interakční - facilitační techniky skupinové sociální práce - verbální techniky - psychodrama, sociodrama, sociálně psychologické hry, deníky a elaboráty, encounter - neverbální techniky - arteterapie, muzikoterapie, danceterapie, voiceterapie, psychogymnastika - alternativní a speciální techniky skupinové sociální práce - bálintovská skupina, relaxační techniky, psychomotorická cvičení, videotrénink interakcí, mediace, supervize, mentoring, asertivita
Literatura, na níž je předmět vystavěn	MATOUŠEK, O.: Metody a řízení v sociální práci. Portál, Praha 2003 MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Portál, Praha 2001 LEVICKÁ, J.: Metody sociálnej práce.Trnava 2002 LEVICKÁ, J.: Teoretické aspekty sociálnej práce. Trnava 2002 NAKONEČNÝ ,M.: Sociální psychologie KRATOCHVÍL, S.: Skupinová psychoterapie v praxi, Galén1995 SCHIMERLINGOVÁ, NOVOTNÁ: Sociální práce, její vývoj a metodické postupy, UK FF 1992 CHARVÁTOVÁ, D.: Metody sociální práce, Praha, SPN 1990 HAVRDOVÁ, Z.: Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium, Praha UK FF 1995 ŘEZNÍČEK, I.: Metody sociální práce, Sociologické nakladatelství Praha1994 ÚLEHLA,I.: Umění pomáhat, učebnice metod sociální praxe. Renesance Písek 1996 KOPŘIVA ,K.: Lidský vztah jako součást profese, Portál Praha 1997 PLAMÍNEK,L.: Řešení konfliktů a umění vyjednávat, Argo 1994 MEDZIHORSKÝ,Š.: Asertivita, Elfa, 1991
Literatura doporučená studentům	MATOUŠEK, O.: Metody a řízení v sociální práci. Portál, Praha 2003 MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Portál, Praha 2001 LEVICKÁ, J.: Metody sociálnej práce.Trnava 2002 LEVICKÁ, J.: Teoretické aspekty sociálnej práce. Trnava 2002 NAKONEČNÝ ,M.: Sociální psychologie KRATOCHVÍL, S.: Skupinová psychoterapie v praxi, Galén1995 SCHIMERLINGOVÁ, NOVOTNÁ: Sociální práce, její vývoj a metodické postupy, UK FF 1992 ŘEZNÍČEK, I.: Metody sociální práce, Sociologické nakladatelství Praha1994 ÚLEHLA,I.: Umění pomáhat, učebnice metod sociální praxe. Renesance Písek 1996 KOPŘIVA ,K.: Lidský vztah jako součást profese, Portál Praha 1997 PLAMÍNEK,L.: Řešení konfliktů a umění vyjednávat, Argo 1994 MEDZIHORSKÝ,Š.: Asertivita, Elfa, 1991
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet: - 75% aktivní účast na přednáškách - vypracování seminární práce zkouška: - udělený zápočet - ústní pohovor

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Kappl Miroslav
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět studenty seznamuje s jednou z metod sociální práce – s komunitní prací. Kromě teoretických základů a historických východisek si studenti prakticky zkusí vyvolat hypotetickou sociální změnu na základě týmově zpracovaného projektu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Po dokončení cyklu seminářů by měl být student schopen: - základní orientace v problematice komunitní práce - vytvořit projekt na základě potřeb komunity - podat žádost o grant na tento projekt - porozumět potřebám komunity, hodnotit tyto potřeby a vnímat perspektivu jejich rozvoje.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	I. lekce - Úvod do předmětu Obsah lekce: 1. Seznámení s cíli a obsahem kursu 2. Seznámení s podmínkami získání zápočtu II. lekce – Historie komunitní práce v zahraničí a ČR Obsah lekce: 1. Základní pojmy – komunita, komunitní práce 2. Vývoj komunitní práce v zahraničí a v ČR, současnost III. lekce – Radikální komunitní práce Obsah lekce: 1. Základní přístupy ke komunitní práci – “profesionální” a “radikální” pojetí 2. Historie a teoretické zázemí radikální komunitní práce 3. Metody radikální komunitní práce IV. lekce – Proces komunitní práce Obsah lekce: 1. Etapy sociální práce s komunitou 2. První etapa (shromažďování informací o komunitě) V. lekce – Druhá etapa (diagnostická) Obsah lekce: Metodické postupy zjišťování a analýzy potřeb VI. lekce – Třetí etapa (etapa navrhování projektu) Obsah lekce: 1. Typy projektů 2. Plánování VII. lekce – Budování komunit zaměřených na člověka (C.R. Rogers) Obsah lekce: 1. Vytváření komunity 2. Skupinový proces 3. Důsledky pro budoucnost VIII. lekce – Čtvrtá etapa (etapa realizace projektu) Obsah lekce: Komunikace s veřejností IX. lekce – Vyjednávání Obsah lekce: 1. Typy vyjednávání 2. Možnosti a meze komunikace X. lekce – Pátá etapa (etapa ověřování výsledků) Obsah lekce: 1. Přístupy k vyhodnocování 2. Metody hodnocení XI. lekce – Exkurse do komunitního centra XII. lekce – Fundraising XIII-XIV. lekce – Prezentace hotových projektů
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: Slon, 1997. MATOUŠEK, Oldřich, a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0 NOVOTNÁ, Věra. SCHIMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce: její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066-483-5 http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty.php?predmet=5
Literatura doporučená studentům	BÁRTA, Jiří. Strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: NROS, 1997. DRUCKER, Peter F. Řízení neziskových organizací. Praha: Management Press, 1994. HARTL, Pavel. Komunitní práce. Praha: FF UK, 1993. HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: Slon, 1997. HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: OSMIUM, 1999. LAAN, Geert van der. Otázky legitimace sociální práce. Ostrava: ZSF Ostravské univerzity a Boskovice: nakladatelství Albert, 1998. LEDVINOVÁ, J. - PEŠTA, K.. Základy fundraisingu aneb ….Praha, ICN 1996. MATOUŠEK, Oldřich, a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. MATOUŠEK, Oldřich, KROFTOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2000. MAYO, Marjorie. Community work. In: HANVEY, Christopher. PHILPOT, Terry. Practising Social Work. 2. vyd. London: Routledge, 1996. 207 s. ISBN 0-415-09237-X Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub, 1997. NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0 NOVOTNÁ, Věra. SCHIMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce: její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066-483-5 PEASE, Bob. FOOK, Jan. Transforming Social Work Practise. 1. vyd. London: Routledge, 1999. 234 s. ISBN 0-415-21647-8 RPGERS, Carl R. Způsob bytí. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 292 s. ISBN 80-7178-233-5 ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. Praha: Slon, 1994. ŠAMALÍK, František. Občanská společnost v moderním státě. Praha: Doplněk, 1995. WHITE, Michael. Community Assignments: http://www.dulwichcentre.com.au/CommunityAssignmentNotes.htm Časopisy: ÉTHUM KOPRA (starší ročníky, později ÉTHUM) Sociální práce Sociální politika
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet a zkouška podmínky k udělení zápočtu: - účast a aktivita v seminářích - odevzdání seminárního portfolia, vypracovaného dle zadaných instrukcí zkouška v ústní formě; skládá se ze dvou částí - 1) prezentace znalostí jednotlivých tématických okruhů, 2) obhajoba seminárního projektu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Janebová Radka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	MESPCH2 Teorie a metody sociální práce II.
Anotace předmětu	Východiskem kursu je tzv. „generalizovaný přístup”. Úvodní část je věnována vymezení identity sociální práce a představení eklektického východiska výuky. Mezi dominující využité přístupy patří ekosystémová perspektiva, postmodernistické perspektivy, přístup, zaměřený na řešení problémů, a úkolově orientovaný přístup sociální práce. Kurs by měl vybavit studentky a studenty základními pravidly práce na sobě, dovedností sebereflexe, znalostí profesionálních dovedností, hodnot sociální práce a schopností vše aplikovat v praxi. Důraz je kladen na řešení vybraných dilemat sociální práce, především dilema mezi direktivními a nedirektivními přístupy, dilema „zasáhnout” či „nezasáhnout”, dilema mezi materiální a nemateriální pomocí a další. Semináře budou orientovány na nacvičování praktických dovedností v práci s klienty/klientkami, především na dovednosti potřebné pro jednotlivé fáze práce. V závěru budou studentky a studenti seznámeni se specifickými metodami a formami sociální práce, jako jsou práce se spisy, krizová intervence a mediace, celý průběh kursu připravuje jak k poradenské, tak případové práci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Absolvent(ka) kursu by měl(a) dosáhnout teoretické i praktické průpravy především v individuálních metodách a přístupech sociální práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. téma - Úvod do předmětu. (1. týden) Cíle: 1. Seznámení s osnovou, cíli a metodami výuky kursu. 2. Seznámení s podmínkami dosažení zápočtu a zkoušky. 2. téma – Vymezení sociální práce. Otázky okolo profesionalizace sociální práce. Vývojová dilemata sociální práce (2. týden) Přednáška: Cíle: 1. Co jsou metody sociální práce? 2. Zamyslet se nad otázkami: • Co to je sociální práce? • Co je jejím cílem? • Jak se odlišuje od jiných pomáhajících profesí? 3. Koncept „sociálního fungování” jako klíč k vymezení cíle sociální práce. 4. Představit tři malá paradigmata sociální práce. Diskuze o paradigmatickém zakotvení české sociální práce: • Terapeutické. • Reformní • Sociálně-právní. 5. Je sociální práce profesí? • Proč se na to ptáme? • Znaky profese. • Naplnění kritérií profese z pohledu české sociální práce. 6. Legislativní vymezení sociální práce. 7. Seznámit se s vývojovými dilematy sociální práce. • Formalizace x de-formalizace • Profesionalizace x de-profesionalizace. • Polyvalence x specializace. • Normativnost x nenormativnost. • Pomoc x sociální kontrola. Povinná literatura: (36) JANEBOVÁ, R. Otázky identity sociální práce. Práce a sociální politika 2, 2005, č. 4. (10) http://archiv.noviny.mpsv.cz/clanek.php?id=614 (Komentář k četbě: Soustřeďte se na následující otázky: Jakými znaky bývá charakterizována profese? Jak sociální práce jednotlivé charakteristiky naplňuje? Proč se vůbec otázkou své profesionalizace sociální práce zabývá? Článek je v mnohém zastaralý – v jakých ohledech se od jeho publikace posunula česká sociální práce dopředu?) MUSIL, L. „Ráda bych vám pomohla, ale...”. Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman, 2004, str. 15-18. (4) (Komentář k četbě: Co je cílem sociální práce? Jak se liší od jiných oborů či profesí?) NAVRÁTIL, P. Vybrané teorie sociální práce. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 183-192. (11) (Komentář k četbě: Zaměřte se na koncept „sociálního fungování” a jeho návaznost na definici sociální práce. O jakých třech malých paradigmatech sociální práce Navrátil píše? Která vývojová dilemata Navrátil vymezuje?) SMUTEK, M. Model řešení problému v sociální práci – Systémový pohled. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str. 23-33. (6) (Komentář k četbě: Co je to „metoda“? Jak lze chápat termín „technika“? Jak lze metody klasifikovat? Proč je nevhodné klasifikovat metody z hlediska počtu osob, se kterými sociální pracovník či pracovnice pracují? Jak se historicky vyvíjely metody sociální práce?) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka. Část osmá. § 109-117 (5) (Komentář k četbě: Které skupiny zajišťují výkon sociálních služeb? Jak se odlišují?) 3. téma – Ekosystémová perspektiva jako platforma sociální práce. Hodnoty sociální práce. (2. týden) Seminář: Cíle: 1. Vyjasnit ekosystémovou perspektivu sociální práce: • Východiska (systémový pohled, ekologická perspektiva). • Typy „sociálního fungování” a adekvátnost intervencí (adaptivní, rizikové, maladaptivní). • Systémové úrovně intervencí sociálních pracovníků a pracovnic (mikrolevel, midlevel, macrolevel intervence). 2. Diskutovat hodnoty sociální práce. 3. Reflektovat hodnotová dilemata. Zadání úkolu na seminář: Připravte si na základě četby povinné literatury písemné odpovědi na následující otázky: Ad 1) Viz Kovařík (2001): Zamyslete se nad využitím ekosystémové perspektivy (sociálněekologického modelu) v sociální práci. V čem spočívá její užitečnost pro sociální práci? (max. 1 str.) Ad 2) Zvolte si dvě hodnoty sociální práce z řady hodnot, kterým se věnuje Nečasová (2003) a pokuste se vymyslet ke každé z nich příklad z praxe, který bude vyjadřovat důležitost této hodnoty. (max. 1 str.) Povinná literatura: (26)  DUBOIS, B., KROGSRUD MILEY, K. Social Work An Empowering Profession. Boston: Allyn and Bacon, 1999, pp 60-78. (The Ekosystems Perspective) (19) (Komentář k četbě:Z jakých východisek čerpá ekosystémová perspektiva sociální práce? Jaké můžeme nalézt typy „sociálního fungování”? Jaké sociální služby jsou adekvátní k jednotlivým typům „sociálního fungování”? Na jakých systémových úrovních probíhají intervence sociálních pracovníků?) KOVAŘÍK, J. Sociálněekologický model a fenomenologická tradice. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, 248-251. (4) NEČASOVÁ, M. Profesní etika. In MATOUŠEK, O. a kol. MATOUŠEK, O. a kol. . Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 37-39. (3) (Komentář k četbě: Vytvořte si z různých pojetí klíčových hodnot v sociální práci, které uvádí Nečasová, soubor základních hodnot sociální práce.) 4. téma - Ambivalence sociální práce. (3. týden) Přednáška: Cíle: 1. Vysvětlit, co je to ambivalence sociální práce: • Dvojí vazba sociální práce. • Dvojznačné zprávy. • Tlaky na sociální pracovníky. 2. Reflexe opěrných bodů sociální práce: klient(ka) x sociální pracovník/pracovnice x společnost: • Role sociálního pracovníka/pracovnice mezi normami společnosti a způsoby klienta/klientky (prostředník, agent společnosti, obhájce klienta/klientky). • Jak se vyhnout jednostrannému příklonu k zájmům společnosti nebo zájmům klienta/klientky? • Jak sladit zájmy pracovníka/pracovnice, klienta/klientky a společnosti? (Profesionální svědomitost, reflektování jako metoda sociální práce.) 3. Jak pracovat s ambivalencí sociální práce? • Inspirace z ekonomie: Komisionářský model. • Reflektující model: Princip držitele problému. Pomoc versus kontrola: a) Profesionální způsoby kontroly (vyjasňování, přesvědčování, dozor, opatrování). b) Profesionální způsoby pomoci (vzdělávání, poradenství, terapie, doprovázení). Povinná literatura: (7) LAAN, van der G. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 225-227. (3) (Komentář k četbě: Co znamená dvojí vazba sociální práce? Co znamená: vysílat dvojí zprávy ke klientovi? Jakým dvěma tlakům či kritice čelí sociální práce?Jak se musí sociální pracovníci postavit problému ambivalence sociální práce?) SALAMON, E. Kdo je zákazníkem sociálních služeb? Sociální politika, 2001. č.2, str.6-9. (4) (Komentář k četbě: Charakterizujte „komisionářský model”. Kdo je podle něj zákazníkem? Jaká je hierarchie zadavatelů? Z jaké perspektivy komisionářský model vychází? Jak vysvětluje Salamon „zneužití” v sociální práci? Co je cílem „komisionářského modelu”? Seminář: (3. týden) Cíle: 1. Role profesních standardů s ohledem na ambivalenci sociální práce: • Jak řeší Etický kodex sociálních pracovníků otázky ambivalence sociální práce? • Jak řeší Standardy kvality sociálních služeb otázky ambivalence sociální práce?. • Etické principy a situační etika. 2. Cvičení k reflexi jednotlivých typů pomoci a kontroly. Zadání úkolu na seminář: Přečtěte Etický kodex sociálních pracovníků ČR a vypracujte písemnou úvahu (1str.), nakolik řeší téma ambivalence sociální práce (které pasáže jsou věnovány pomoci a které kontrole, zda jsou dle vašeho názoru stávající úpravy dostačující)? Povinná literatura: (26) Etický kodex sociálních pracovníků ČR. Společnost sociálních pracovníků, 2006. (4) Např.: http://sspcr.unas.cz/?q=node/13 (Komentář k četbě: Zamyslete se nad tím, nakolik Etický kodex řeší téma ambivalence /téma pomoci vs. kontroly/ sociální práce.) ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 20-41. (22) (Komentář k četbě: Jak lze odlišit pomoc a kontrolu podle čtyř hlavních kritérií: objednávka, legitimace, časové hledisko, percepce ze strany klienta? Jaké jsou tři opěrné body sociální práce? Co znamená, jestliže je pracovník obhájcem klienta nebo agentem společnosti? Co znamená v Úlehlově pojetí „reflektování” a čemu slouží? Vysvětlete princip držitele problému. Jaké jsou profesionální způsoby pomoci a kontroly?) 5. téma – Tři roviny pracovníka/pracovnice: 1. Sebereflexe sebe sama, 2. pomáhající osoba a předpoklady pro profesionální pomáhání, 3. vícečlenný pomáhající systém. Přednáška: (4. týden) Cíle: 1. Interakční proces sociální práce. 2. Koncept pracovníka/pracovnice: • Osobnost pracovníka/pracovnice. • Pomáhající osoba. • Pracovník/pracovnice jako součást vícečlenného systému. 3. Osobnost pracovníka/pracovnice: • Jak porozumět sama sobě? • Porozumění sama sobě - potřeba sebepoznání a sebeporozumění (hodnoty, potřeby, zkušenosti, životní filosofie, předsudky). • Hodnotové konflikty. 4. Pomáhající osoba - předpoklady pro profesionální pomáhání: • Rozdíl mezi pomáhající osobou a pomáhajícím profesionálem/profesionálkou. • Angažovaný (kontrola, obětování) vs. neangažovaný pracovník/pracovnice. • Pomoc bližní(mu) jako cesta k úspěchu (2. paradox profesionálního pomáhání). • Láska k bližní(mu) jako zboží (3. paradox profesionálního pomáhání) • Podmínka zralosti. • Autenticita a důvěra. • Schopnost komunikace a její zásady. • Schopnost vyjádřit emoce. • Kapacita posilovat model vhodného chování. • Schopnost akceptovat sebe i druhé (1. paradox profesionálního pomáhání - pochopní pro každého, příjemné a nepříjemné pocity vůči klientovi/klientce, jak se s nimi vyrovnat?). • Schopnost konstruktivně konfrontovat druhé (otázky zodpovědnosti a autority; za co je sociální pracovník/pracovnice zodpovědný/á; v jakých situacích je odpovědnost za klienta/klientku legitimní?) 2. Vícečlenný pomáhající systém: • Supervize, konzultace, spolupráce, odkazování, týmová práce (typy týmů). • Pracovník v organizaci (byrokratická vs. decentralizovaná struktura, výhody, nevýhody, dilemata). Povinná literatura: (75) JOHNSON, C.L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 99-127 (The Interactional Process - The Worker). (28) (Komentář k četbě: Jaké jsou tři význačné úhly pohledu k vysvětlení konceptu pracovníka? Z jakých důvodů je důležité poznávat a rozumět sám sobě? Jakými způsoby lze rozvíjet porozumění sama sobě? V jakých oblastech by si měl pracovník/pracovnice porozumět? Co to jsou hodnotové konflikty? Jaký je rozdíl mezi pomáhající osobou a pomáhajícím profesionálem/profesionálkou? Jaké základní schopnosti by měl/a mít sociální pracovník/pracovnice? Charakterizujte je. Za co je odpovědný(á) ve vztahu s klientem/klientkou sociální pracovník/pracovnice?V jakých situacích je převzetí odpovědnosti za klienta legitimní?V jakých typech vícečlenných pomáhajících systémů mohou sociální pracovníci a pracovnice pracovat?Jaké jsou problémy spojené s týmovou spoluprací?) KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 13-38. (26) (Komentář k četbě:Vysvětlete rozdíl mezi angažovaným a neangažovaným pracovníkem. Jaké jsou tři paradoxy profesionálního pomáhání? Jaké limity má porozumění druhému člověku? Jaké jsou některé chyby v porozumění?) LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 60-61. (2) (Komentář k četbě: Zaměřte se na šest bodů, kterými odlišuje Laan charakter práce v byrokratické a decentralizované organizaci.) MUSIL, L. „Ráda bych vám pomohla, ale...”. Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman, 2004, str. 13-15, 19-34. (19) (Komentář k četbě: Co Musil nazývá „komplexem služeb sociální práce”?Jak se odlišuje Musilův a Úlehlův pohled na hodnocení přijatelnosti chování klientů ze strany pracovníků?Charakterizujte termín “kultura organizace”.Jak kultura organizace ovlivňuje aktivity pracovníků sociálních služeb?) 6. téma – Zásady komunikace s klientkou/klientem Seminář: (4. týden) Cíle: 1. Nezbytnost sebepoznání a sebeporozumění pomáhající osoby (životní styl a životní filozofie, hodnotový systém, životní zkušenosti, osobní potřeby, hodnotové konflikty). 2. Zásady komunikace s klienty a klientkami. Zadání úkolu na seminář: 1. Přečíst povinnou literaturu k zásadám komunikace s klientkami a klienty. Seminář bude věnován technikám a zásadám této komunikace. 2. Připravte si písemnou sebereflexi na následující otázku: 1. K jakým sociálním stereotypům (dle znaku A je usuzováno na znak B; př. „muži s holou hlavou jsou agresívní“) či předsudkům (nereflektovaný stereotyp - tendence neověřovat stereotypy; př. „budu se všemi muži s holou hlavou jednat, jako by byli agresívní) máte sklony? Z jakých vašich hodnot či zkušeností tyto stereotypy či předsudky plynou? Jak se mohou odrazit ve vaší praxi? (1 str.) Povinná literatura: (26) HARTL, P. Poradenství. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 97-115. (19) (Komentář k četbě: Jaké techniky a zásady by měla zahrnovat profesionální komunikace s klientkami a klienty?) HAVRÁNKOVÁ, O. Případová práce. In MATOUŠEK, O. a kol. . Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 75-81. (7) (Komentář k četbě: Jaké techniky a zásady by měla zahrnovat profesionální komunikace s klientkami a klienty?) 7. téma - Moc a její zneužití v profesionálním pomáhání. Znovu k autoritě a odpovědnosti. Dvě systematické chyby sociální práce: „nesprávně zasáhnout” a „nesprávně nezasáhnout”. Dilema mezi emancipací vs. ukázňováním. Potřeba legitimace sociální práce. (5. týden) Přednáška: Cíle: 1. Upozornit na faktor moci v profesionálním pomáhání a možnosti jejího zneužití: • Moc a autorita. • Zdroje moci. • Ukázňování a kolonializace. • Projevy moci. • Výhody a nevýhody direktivního přístupu. • Rozložení odpovědnosti. 2. Vysvětlit podstatu dvou systematických chyb: • Nesprávně zasáhnout. • Nesprávně nezasáhnout. 3. Definovat problém emancipace a ukázňování. 4. Metarovina definice situace. 5. Představit „princip uvážlivé pomoci” jako zdroj legitimace sociální práce: • A priori legitimace - prostřednictvím společné definice situace. • A posteriori legitimace - dána ochotou sociálního pracovníka předložit předchozí postup k diskuzi. 6. Ochrana práv uživatelů služeb.. !!! Mimořádné zadání úkolu na přednášku: Pročtěte si pozorně kasuistiku o paní Wijnvoortové (str. 115-127) a sledujte linii uvažování sociální pracovnice. Soustřeďte se především na jednotlivé fáze sociální situace a na reflektující otázky, které Laan, respektive sociální pracovnice, pokládají. Kasuistika bude analyzována na přednášce. Povinná literatura: (62)  LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 36-48, 113-114, 115-127, 213-214, 227-228. (34) (na přednášku čtěte pouze strany 115-127 s kazuistikou o paní Wijnwoortové) (Komentář k četbě:Co je v Laanově pojetí ukázňování a co kolonializace? Co je to metarovina definice situace? Co má Laan na mysli, když píše o zneužití moci ve službě dobra? Jaká je podstata dvou systematických chyb v sociální práci?Kterých dvou předem připravených řešení jsou tyto chyby důsledkem?Jak se vyhnout dvěma předem připraveným chybám?Co znamená individualizace situace?Jakými znaky charakterizuje Laan princip uvážlivé pomoci? Co je to legitimace?Jak lze legitimovat zásah v sociální práci?) KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 39-51. (13) (Komentář k četbě: Jak se může projevovat moc sociálních pracovníků/pracovnic? Z jakých zdrojů tato moc vychází? Jaké jsou výhody a nevýhody direktivního přístupu?) SMUTEK, M. Model řešení problému v sociální práci – Systémový pohled. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str. 70-74. (5) (Komentář k četbě:V jakých významech lze chápat moc v sociální práci? Za co odpovídá a co přináší do vztahu klient(ka) a za co nese odpovědnost sociální pracovnice/pracovník?) Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 21-30. (Používání restriktivních postupů). (10) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: I když se průvodce nevztahuje ke stávající formulaci Standardů, obsahuje řadu podnětných informací. Která práva jsou především ohrožena při poskytování sociálních služeb? Jak tyto problémové oblasti identifikovat? Jaké jsou možné zdroje problémového chování uživatelů a uživatelek?Jaké restriktivní postupy některá zařízení sociálních služeb mohou využívat? Jaká jsou naopak nepřípustná? Jak restriktivní postupy uplatňovat, aby se nestaly zneužitím moci?) 8. téma - Úvod do etap práce s klientem/klientkou. Počáteční fáze práce s klientem či klientkou (příprava, 1. kontakt-jednání se zájemcem o službu, otevření). (5. týden) Seminář: Cíle: 1. Počáteční fáze práce s klienty/klientkami (inspirace v úkolově orientovaném přístupu a přístupu, zaměřeném na řešení problémů) 2. Příprava (k čemu jsou spisy, návštěva doma, vztah: pracovník/pracovnice – klient/ka). 3. Dva významy počáteční fáze s klientem/klientkou: • 1. kontakt-jednání se zájemcem o službu (cílem dohoda, zda bude užívat službu). • Otevření konkrétního problému (cílem připojení a vyjasnění konkrétních problémů klienta či klientky). 4. Komunikace s nedobrovolnou/ným klientkou/entem. Zadání úkolu na seminář: 1. Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci pro roli pomáhající(ho). 2. Připravte se na modelovou situaci: a) Připravte si dvě role: • Roli duševně nemocného klienta, který se v ordinaci svého psychiatra dozvěděl o organizaci, která poskytuje pomoc duševně nemocným a přišel se po prvé do zařízení podívat. Nemá moc představu, co ho čeká, ale umí říci, co by chtěl ve svém životě změnit, v čem by potřeboval podporu. • Současně si připravte i roli sociální(ho) pracovnice či pracovníka v zařízení, jehož cílem je podporovat a integrovat duševně nemocné. Když se poprvé dostaví zájemce či zájemkyně o službu, je vaším úkolem:  Zvládnout formality prvního kontaktu (nechat představit klienta/klientku sebe a své potřeby či představy, reflektovat jeho/její objednávku v souvislosti s posláním a cíli organizace, představit organizaci a podmínky poskytovaných služeb). Dále otevřít téma: připojit se, vytvořit příjemnou atmosféru, vyjasnit si, oč běží (definovat problémy) a jak to bude probíhat. Cílem je dosažní dohody, že budete dojednávat. b) Jako model si můžete zvolit Fokus Praha, který má kvalitní webové stránky. Nebudete si muset vymýšlet spektrum služeb a zázemí instituce budete mít částečně dáno. Na: http://www.fokus-praha.cz/ můžete prostudovat, jaké služby poskytují, případně si nabídku služeb můžete vytisknout jako tahák. Můžete samozřejmě i fabulovat. Povinná literatura: (42) BERG, I.K. Family Preservation. London: BT Press, 1991, str. 12-18, 20-24 (Začátek, Rozvíjení spolupráce). (český překlad Ivan Úlehla) (12) (Komentář k četbě: O čem je dobré se informovat před setkáním? Co je dobré dělat při návštěvě doma u klienta/klientky? Jak pracovat s klientem/klientkou, aby si vytvořili objednávku? Zaměřte se na zásady komunikace s nedobrovolným klientem/klientkou.) NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 231-235. (Přístup orientovaný na úkoly - kroky, explorace problému) (2) (Komentář k četbě:Charakterizujte hlavní teze „přístupu orientovaného na úkoly“. Jaké fáze tento přístup obsahují? Jak začít vyjasňovat problém?) ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 45-62. (18) (Komentář k četbě: Jak navazovat kontakt s klientem? Co znamená „připojit se“? Co to jsou „komunikační zátarasy“? Není třeba učit se přesně techniky jednotlivých autorů. Vyberte si ty otázky, které jsou pro vás osobně nejvíce užitečné.) Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 31-40 (Standard 3). (10) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: S jakými informacemi seznamovat zájemce o službu? Jak poskytovat informace zájemci o službu? Jak začít jednání s klientem?) 9. téma - Kdo je to klient(ka)? Posouzení životní situace. (6. týden) Přednáška: Cíle: 1. Definice klienta či klientky: • Kritéria problému či obtíže. • Kritéria zadavatele. • Jak určit, kdo je klient. 2. Charakteristika klienta či klientky. 3. Jak se lidé stávají klienty a klientkami? 4. Typy klientů a klientek. 5. Očekávání ke klientům a klientkám. 6. Proč lidé odmítají pomoc? 8. Jak porozumět individualitě klienta či klientky? • Lidská diversita. • „Social history“. 9. Perspektiva silných stránek. 10. Porozumění multiklientskému systému. 11. Sociální konstrukce klientství. Povinná literatura: (44) DOYLE, C. Casework. In HANVEY, CH., PHILPOT, T. Practising social work. London and New York: Routledge, 1993, pp 152-153. (Identifying the client) (2) (Komentář k četbě:Kdy je možné pracovat se všemi členy rodiny jako klienty jednoho/jedné pomáhající(ho)?Kdy není optimální, aby byly všichni členové rodiny klienty téhož pracovníka/pracovnice?) JOHNSON, C.L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 128-146 (Interactional Process - The Client). (19) (Komentář k četbě: Jak můžeme definovat klienta/klientku? Čím je charakteristický(á)? Jak se lidé stávají klienty/klientkami?Proč je to důležité pro sociální(ho) pracovnici/pracovníka vědět? O jakých typech klientů Johnson píše? Zamyslete se obecně nad užitečností typologizace klientů. Kdy jsou typologizace užitečné a kdy jsou bariérou pomoci?Jaká očekávání se vážou k roli klienta? Proč lidé odmítají pomoc? Popište na příkladu „social history“ jako metodu porozumění klientovi. Z jakých částí se skládá? Čemu tyto části slouží?Ke zkoušce nejde o to, umět metodu nazpaměť, ale vysvětlit podstatu.) NAVRÁTIL, P. Posouzení životní situace: úvod do problematiky. Sociální práce, 2007, č. 1, s. 72-86. (15) (Komentář k četbě: Jaké jsou základní způsoby posuzování životní situace klientů?) SMUTEK, M. Model řešení problému v sociální práci – Systémový pohled. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str. 34-41. (8) (Komentář k četbě:Co jsou to silné stránky klienta a jak je objevit? Jak historicky přistupovala ke klientům sociální práce?) 10. téma - Fáze dojednávání, formulace cílů a tvorba kontraktu. (6. týden) Seminář: Cíle: 1. Dojednávání (opět dva významy: k dohodě o poskytování služby a ke konkrétní objednávce) • Jak se ptát? • Objednávka, dojednávání, zakázka. • Formulace cílů. 2. Dohoda (kontrakt) o plnění cílů: • Typy kontraktů. • Výhody a nevýhody kontraktů. • Náležitosti kontraktů. 3. Otázka diagnostiky (katalytický a interaktivní model). Zadání úkolu na seminář: 1. Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci pro roli pomáhající(ho). 2. Připravte se na modelovou situaci, která navazuje na předchozí seminář. Skončili jsme u dohody na poskytnutí služby, byly definovány problémy. Nyní je cílem modelové situace dospět k písemnému kontraktu. Sociální pracovník či pracovnice by měl(a) ověřit, zda se pracuje skutečně na tom, co klient(ka) chce (zda byly dobře definovány a pochopeny potřeby či problémy), společně s klientkou či klientem vytyčí cíle intervencí a sepíše psaný kontrakt. Povinná literatura: (43) NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 235-236. (Formulace cílů) (2) (Komentář k četbě:Jaké jsou zásady formulace cílů? Co by měla obsahovat smlouva s klientem?) NEČASOVÁ, M. Profesní etika. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 34-35. (Katalytický a interaktivní model) (2) (Komentář k četbě: Jak se staví oba modely k diagnóze?) PRESTON-SHOOT, M. Written agreements: a contractual approach to social work. In HANVEY, CH., PHILPOT, T. Practising social work. London and New York: Routledge, pp 184-199. (16) (Komentář k četbě:Co je kontrakt? Jaké existují typy kontraktů? Jaké jsou důvody k ukončení kontraktu?Jaké jsou výhody a nevýhody kontraktů? Jaké náležitosti by měl kontrakt obsahovat?) ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, 63-81. (Dojednávání) (19) (Komentář k četbě:Jaké typy otázek lze používat v rámci dojednávání? Co je objednávka, dojednávání a zakázka? Co je to problém a jak ho identifikovat?Jak dobře zformulovat cíle?) Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 31-44 (Standardy 3,4). (4 nové strany, ostatní text byl povinný v rámci předcházejícího semináře) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: Jaká kritéria by měl naplňovat dobře formulovaný cíl? Jaká omezení mohou plynout ze stanovené diagnózy? Jaké jsou zásady dojednávání s klientem?Jak dojednávat s lidmi, kteří mají potíže v komunikaci?Jaké náležitosti by měla mít dohoda o poskytování služby?) 11. téma - Jak poskytovat uvážlivou pomoc. (7. týden) Přednáška: Cíle: 1. Kritérium obsahové - Vysvětlit problém objektivizace, moralizace a terapeutizace v sociální práci. Jakým způsobem se těmto extrémům vyvarovat - rozhovor musí být otevřený a obsahovat: • Zjišťování pravdy v objektivním světě. • Morální úvahy ohledně správnosti norem v sociální oblasti. • Hodnocení opravdovosti vyjádření vlastní identity v subjektivní oblasti. 2. Kritérium vztahové - Objasnit podmínku dialogického vedení rozhovoru: • Zohledňovat klientovy nároky na platnost. • Vést o nich diskuzi. • Orientovat se na vzájemné porozumění. • Rozpoznat kompetence klienta (instrumentální, sociální, expresívní) • Reflektovat vlastní bariéry komunikace. 3. Kritérium metodické (jak poskytovat uvážlivou pomoc při využití dostupné metodiky, aniž bychom se jí zároveň nechali spoutat?) Povinná literatura: (28) JANEBOVÁ, R. MUSIL, L Mýty o roli sociálních pracovníků a pracovnic. Sociální práce, 2007, č. 1, s. 50-61. (12)  LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 62-74. (13) (Komentář k četbě: • Jak se vyvíjela kauza paní De Mol? • Do jaké otázky překládá Laan problém „ukázňování“? • Obsahoval přístup pracovnice nějaký systém či metodiku? Jak můžeme přístup sociální pracovnice z tohoto hlediska hodnotit? (kap. Systematika: proces hledání mezi žádostí o pomoc a nabídkou pomoci) • Prostřednictvím jakých otázek hledá Laan odpověď na otázku, zda se jednalo v této kasuistice sociální „ukázňování“? (kap. Kvalita a Systematika: proces hledání mezi žádostí o pomoc a nabídkou pomoci) • Když hovoří Laan o potřebě věnovat pozornost komplexnosti situace, co má na mysli? Které tři světy by měly být definovány v rámci životního světa mezi sociální pracovnicí a klientkou? (kap. Krycí problém: tři světy) • Do jakých dvou rolí se může sociální pracovnice či pracovník vpravit při zacházení s odstupem a blízkostí ke klientovi či klientce? Co je to performativní postoj? Co to znamená, že budou nároky na platnost předloženy k diskuzi? K čemu se tyto nároky na platnost musí vztahovat? Které kompetence musí mít účastníci dialogu, aby mohly být diskutovány různé nároky na platnost? (kap. Nároky na platnost a vzájemné porozumění) • Pokuste se analyzovat Laanovu kasuistiku z hlediska tří typů kompetencí obou aktérek (sociální pracovnice a paní De Mol). Nakolik je v popsané situaci třeba bezvýhradně akceptovat klientčiny nároky na platnost, respektive v čem může být nebezpečná přílišná orientace na životní svět? Má ukázňování význam v popsané kasuistice? Kdy k němu dochází ze strany sociální pracovnice? (kap. Schopnosti)) MLČÁK, Z. Profesní kompetence sociálních pracovníků a jejich hodnocení klienty. FF OU: Ostrava, 2005, str. 157-159. (3) (Komentář k četbě:Mlčák používá nešťastně termín „diagnóza“ k tomu, co raději nazývejme „expertiza“ či „tvorba hypotéz při hodnocení situace“. Zaměřte se na metody, které mohou pomáhající využít k tvorbě těchto hypotéz. Tyto metody lze do jisté míry využít i při posuzování kompetencí klientky či klienta). Návrat k 10. tématu - Fáze dojednávání, formulace cílů a tvorba kontraktu. (7. týden) Seminář: Cíle: 1. Modelové situace k dojednávání cílů a tvorbě kontraktu. Povinná literatura: (0) 12. téma - Ochrana a rozpoznání hranic v praxi sociální práce. (8. týden) Přednáška: Cíle: 1. Rozpoznání a ochrana hranic: • Osobních i profesionálních (umění nakládat se svou reakcí jako s identifikačním signálem vedoucím k mobilizaci ochranných mechanismů). • Mezi etickým egoismem a sobectvím. • Rozlišení mezi empatií a soucitem. • Jak si udržovat své hranice? • Ke zdravému profesnímu cynismu (sociální práce jako údržba). 2. Syndrom vyhoření. 3. Potřeba a cíle supervize v sociální práci. Povinná literatura: (39) DAVIES, M. The Essential Social Worker. A Guide to Positive Practice. Ashgate: Hants, 1993. (český překlad Milan Šveřepa) (2) http://socialnirevue.cz/item/martin-davies-dosazeni-zmeny/category/socialni-prace (Komentář k četbě: Jaký druh skepticismu Davies propaguje? Jaký je váš názor k otázce cíle sociální práce jako údržby?) HENRIKSEN, J.-O. Blízké a vzdálené. Brno: Podané ruce, Boskovice: Albert, 2000, str. 200-201. (2) (Komentář k četbě: Jaký je rozdíl mezi etickým egoismem a sobectvím?) KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 73-92. (20) (Komentář k četbě: Co je to hranice profesionálním pomáhání? Popište problémy s rigidními versus propustnými hranicemi. Jak by měl vypadat optimální hranice? Jaký je rozdíl mezi soucitem a empatií?Jaký je rozdíl mezi vytvořením hranic a egoismem?) MATOUŠEK, O., HARTL, P. Nároky sociální práce a syndrom vyhoření. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003, str. 55-58. (Syndrom vyhoření) (4) (Komentář k četbě: Co je to syndrom vyhoření? Jak se projevuje? Na jakých pracovištích především vzniká? Jak mu předcházet?) RAUCHFLEISCH, U.: Doprovázení a terapie delikventů. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Albert, 2000, str. 22-28. (7) (Komentář k četbě: Z jakých důvodů je nebezpečné vnímání klientů jako „ubohých“, tedy lidí, kteří si zaslouží naši lítost? Zaměřte se na 3 problematické aspekty lítosti: nerovnováhu, viktimizaci, potřeba bezpodmínečně pomoci.) ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 116-119. (4) (Komentář k četbě:Co je supervize? Čemu slouží? Jak by měla probíhat?) 13. téma - Průběh, ukončení a evaluace intervence. (8. týden) Seminář: Cíle: 1. Průběh: • Základní pracovní témata (zakázka, stížnost, návštěva). • Zplnomocňování. • Užitečná nedorozumění. • Udržení pracovního kontaktu. 2. Ukončení: • Kdy ukončit pracovní kontakt. • Druhy terminace. • Proces determinace (odpoutávání, stabilizace změny, evaluace) 3. Evaluace: • Porozumět důležitosti evaluace v sociální práci (odpovědnost ke klientovi, profesi, agentuře, komunitě, donátorům, společnosti). • Seznámit se s různými pojetími evaluace (evaluace případu, programu, organizace; kvalitativní versus kvantitativní, klinická vs. manažerská, subjektivní vs. objektivní). • Seznámit se s technikami evaluace (vyhodnocení nasbíraných informací a dosažených změn, výzkum, PC). • Seznámit se s etickými a právními otázkami evaluace. Zadání úkolu na seminář: 1. Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci pro roli pomáhající(ho). 2. Připravte se na modelovou situaci, která navazuje na předchozí seminář: a) Klient(ka) si přinese stížnost (něco se nedaří). Připravte si takovou roli klienta/klientky. Pracovník či pracovnice ji budou řešit. Cílem je ověřit platnost kontraktu, případně ho přeformulovat. b) Dalším úkolem je ukončit pracovní kontakt s klientem/klientkou. Připravte si otázky, které vám napoví, zda je vhodný čas k ukončení spolupráce, otázky, evaluační a samotné ukončení kontaktu. Povinná literatura: (53) (Komentář k četbě všech zadaných textů: Jaké jsou zásady ukončování (terminace) práce s klientem? Čemu slouží evaluace (hodnocení) a jak ji dělat (viz Johnson)?) BERG, I.K. Family Preservation. London: BT Press, 1991, str. 64-72 (Průběh a ukončení). (český překlad Ivan Úlehla) (9) JOHNSON, C.L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 410-426 (Termination). (17) NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 236-237. (Úkoly, Ukončení) (2) ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, 83-98. (Průběh, Ukončení) (16) Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 45-53 (Standard 5). (9) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf 14. téma – Dilema mezi materiální a nemateriální pomocí. Nácvik finančního managementu. (9. týden) Přednáška: Cíle: 1. „Nová” a „stará” chudoba a jejich důsledky pro sociální práci. 2. Ekonomizace vs. psychologizace. 3. Dva typy finančních problémů: • Problém s nabýváním příjmů. • Problém s finančním vedením domácnosti. 4. Propojení materiální a nemateriální pomoci. 5. Finanční management (jak dělat odpočet s klientem/klientkou). Povinná literatura: (14) LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 21-34. (14) (Komentář k četbě: O jaké otázce byl spor Janssen vs. Janssen? Jak Laan rozlišuje materiální a nemateriální problémy? Jaké jsou argumenty pro oddělení materiální a nemateriální pomoci? Jaké jsou protiargumenty? Co jsou to ekonomizace a psychologizace pomoci? Jaké dva typy finančních problémů Laan nalézá? Jak s jejich znalostí provádět problémovou analýzu? Jaký je Laanův závěr: k otázce oddělení materiální a nemateriální pomoci a k otázce adekvátní formě pomoci v dané situaci?) Seminář: (9. týden) Cíle: Modelová situace interakce s klientem, který si stěžuje na problémy s financemi. Zadání úkolu na seminář: Doporučuji přinést si s sebou kalkulačku pro snadnější konstrukci rozpočtu. Povinná literatura: (0) 15. téma – Práce se spisy. Evaluace služeb v sociální práci. (10. týden) Přednáška: Cíle: 1. Vyjasnit k čemu slouží dokumentace: • Spisy jako pomůcka sociálního pracovníka (evidence případu). • Spisy jako kontrolní nástroj (evaluace použitých metod). • Supervize. • Sociální výzkum. • Plánování. 2. Jak uvážlivě zpracovávat informace? • Ambivalence elektronického zpracování dat (modernizace vs. redukce informací). • Protiklad měkkých vs. tvrdých dat. • Role a charakter dokumentace ve vztahu sociální pracovník a klient. • Role a charakter dokumentace ve vzájemném kontaktu sociálních pracovníků. • Role a charakter dokumentace ve vztahu sociální pracovník a management. • Role a charakter dokumentace ve vztahu management a financující subjekty. 3. Naučit se shromažďovat a zpracovávat informace z různých zdrojů. • Zdroje informací. • Etika shromažďování informací. 4. Rozbor přiměřené dokumentace: • Spisy a etické kodexy. • Zneužití dokumentace. • Nedostatečná vs. plétorická dokumentace. • Nutné informace, zajímavé informace, tabu informace. 5. Reflektovat souvislost mezi dokumentací a platnou či navrhovanou legislativou. 6. Formy a způsoby vedení dokumentace: • Písemná (zaznamenávaná v průběhu práce vs. zaznamenávaná po práci), obrazová, zvuková. Povinná literatura: (21) LAAN, van der G. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 155-165. (11) (Komentář k četbě: Jakých chyb se při zpracování informací organizace dopouštějí? Jakým cílům zpracování informací slouží? Co jsou to „tvrdé“ a „měkké“ údaje? Jak s nimi uvážlivě pracovat?Jaký je jejich vztah k nástrojům hodnocení (input, throughput a output)?) NOVOTNÁ, V., SCHIMMERLINGOVÁ, V. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha: Univerzita Karlova, 1992, str. 67. (1) (Komentář k četbě: Čemu slouží dokumentace? Jaké jsou zásady práce se spisy?) ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 42-44, 99-100. (5) (Komentář k četbě: Čemu slouží dokumentace? Jaké jsou zásady práce se spisy?) Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 54-57. (Standard 6). (4) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: Čemu slouží dokumentace? Jaké jsou zásady práce se spisy?) 16. téma - Krizová intervence. (10. týden) Seminář: Cíle: 1. Vysvětlit pojmy krize a krizová intervence. 2. Popsat možné zdroje krize: • Životní změny. • Životní události. • Krize pramenící ze socio-biologických dispozic. 3. Popsat průběh krize: 4. Krizová intervence: • Znaky krize. • Fáze krizové intervence. • Model krizové intervence. 5. Telefonická krizová intervence 6. Využití internetu. 6. Sebevražda. 7. Krizová intervence v případě materiální ztráty. 8. Krizová intervence u pozůstalých. 9. Krizová intervence v případě násilí páchaného na ženách – Intervence v případě akutně hrozící nebo právě probíhající násilné situace. Zadání úkolu na seminář: Přečtěte povinnou literaturu a v rámci semináře bude probíhat diskuse nad zásadami krizové intervence v rámci jednotlivých specifických situací. Povinná literatura: (59) MATOUŠEK, O. Metody a řízení v sociální práci. Praha: Portál, 2003, str. 119-134. (16) ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada, 2004, str. 26-42 (kap. 3.1 Telefonická krizová intervence), 60-61 (Krizová intervence v případě materiální ztráty), 73-75 (Krizová intervence u pozůstalých,), 112-114 (Krizová intervence v případě násilí páchaného na ženách – Intervence v případě akutně hrozící nebo právě probíhající násilné situace), 137-155 (kap. 13 Sebevražda). (43) (Komentář k četbě: Co je krize? Jaké jsou její příčiny? Jak lidé řeší krize? Jaké typy krizí rozlišujeme? Jak krize probíhá? Popište principy a proces krizové intervence obecně i u vybraných specifických forem). 17. téma – Mediace. (11. týden) Přednáška: Cíle: 1. Definice mediace. 2. Výsledky úspěšné mediace. 3. Úloha mediátora. 4. Výhody mediace. 5. Charakterizovat zásady mediace: • Poziční vs. konstruktivní vyjednávání. • Metody jednání s klienty. • Formy otázek. 6. Fáze mediace: • Dohoda na mediaci. • Porozumění problémům. • Vytváření možných řešení. • Dosažení dohody. • Realizace dohody. Seminář: (11. týden) Cíle: 1. Nácvik mediace. Zadání úkolu na seminář: Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci mediace pro roli pomáhající(ho). Bude nacvičována modelová situace, pro kterou je třeba znát zásady práce při medici v jednotlivých fázích práce. Konkrétní modelová situace bude upřesněna přímo na semináři. ¨ Povinná literatura: (32) RISKIN, L. L., ARNOLD, T., KEATING, J.M. Mediace aneb jak řešit konflikty. Praha: PALLATA 1997, str. 17-49. (32) (Komentář k četbě: Co je mediace?Jaké by měly být výsledky úspěšné mediace? Jakou úlohu má mediátor? Jaké jsou výhody mediace. Jaký je rozdíl mezi pozičním a konstruktivním vyjednáváním? Jaké jsou zásady mediace? Jaké jsou fáze mediace a jejich cíle a zásady?)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	viz osnova předmětu
Literatura doporučená studentům	viz osnova předmětu
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky pro získání zápočtu: Prezenční studium: • Aktivita na seminářích a průběžné plnění zadaných úkolů (účast v diskusích a v modelových situacích, včasné odevzdání písemných úkolů). Úkoly musí být v tištěné (nikoliv elektronické) podobě vždy odevzdány na konci semináře, pro který byly vypsány. Pokud student(ka) úkol neodevzdá, dodá jej nejpozději následující týden (takováto praxe však bude tolerována pouze dvakrát). V ostatních případech pozdního odevzdání, bude vyžadována omluvenka od lékaře/lékařky. • Průběžná četba zadané povinné literatury na semináře. Kombinované studium: Studentky a studenti odevzdají dvě seminární práce (v tištěné, nikoliv elektronické podobě): 1. Úvahu o dilematu mezi dvěma hodnotami sociální práce (viz 2. téma) demonstrovanou na konkrétní kazuistice. (1-2 strany) Ti, kteří se nepohybují v praxi sociální práce, rozpracují dle textu Nečasové (viz 2. téma) úvahu o klíčových hodnotách sociální práce. V této úvaze zvolí pět klíčových hodnot sociální práce a na konkrétních příkladech vysvětlí jejich podstatu (jak konkrétní hodnotu v praxi uplatňovat). (3 str.) 2. Úvahu, k jakým sociálním stereotypům (dle znaku A je usuzováno na znak B; př. „muži s holou hlavou jsou agresívní“) či předsudkům (nereflektovaný stereotyp - tendence neověřovat stereotypy; př. „budu se všemi muži s holou hlavou jednat, jako by byli agresívní) máte sklony? Z jakých vašich hodnot či zkušeností tyto stereotypy či předsudky plynou? Jak se mohou odrazit ve vaší praxi? (1 str.) Požadavky ke zkoušce: Požadavky ke zkoušce jsou pro prezenční i kombinované studium totožné. Písemná i ústní zkouška budou založeny na prověřování znalostí zadané povinné literatury na semináře i přednášky. Předmětem zkoušky budou také znalosti z přednášek. Zkoumány a hodnoceny nebudou pouze znalosti, ale také schopnosti informace reflektovat, propojovat a aplikovat v praxi.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Truhlářová Zuzana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	MESPCH1 Teorie a metody sociální práce I.
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje a vyučuje studenty možnostem využití metod skupinové sociální práce v sociální praxi. V každé výukové jednotce je obsažen teoretický základ konkrétních forem a technik skupinové práce a možnosti jejich začlenění do sociální praxe. Na teoretický základ navazují praktická cvičení forem a technik skupinové práce s využitím zpětné vazby včetně využití videozáznamu a jeho analýzy. Dokladem o absolvování předmětu a jeho zvládnutí studentem je samostatně zpracované portfolio metod skupinové sociální práce.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem výuky předmětu je teoretické a praktické seznámení studentů s možnostmi využití metod skupinové sociální práce v sociální praxi. V každé výukové jednotce je obsažen teoretický základ konkrétních forem a technik skupinové práce a možnosti jejich začlenění do sociální praxe. Na teoretický základ navazují praktická cvičení forem a technik skupinové práce s využitím zpětné vazby včetně využití videozáznamu a jeho analýzy. Dokladem o absolvování předmětu a jeho zvládnutí studentem je samostatně zpracované portfolio metod skupinové sociální práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Kurz vychází z kontextu evropského pojetí sociální práce, přibližuje metody skupinové práce ve skupinách zaměřených na změnu způsobu života, skupiny svépomocné a skupiny terapeutické. Navazuje na kurz : - metody individuální práce - případová práce, management péče, poradenství, obhajování, zastupování Předmět je prerekvizicí pro kurzy: - práce s rodinou - systemická, strukturální a strategická rodinná terapie, rodinné poradenství, kreativní práce s rodinou - metody komunitní práce - komunitní organizování, rozvoj lokality, sociální akce 2. Sociální pracovník a jeho pozice ve skupinové práci - sociální pracovník v úloze facilitátora skupin léčebných, podpůrných vzdělávacích, pracovních, rekreačních a na sociální cíle orientovaných - sociální pracovník jako člen multidisciplinárních týmů, výboru, správních rad apod., skupin zaměřených na řešení problému - sociální pracovník jako konzultant pro akční komunitní skupiny, svépomocné a advocasy skupiny 3. Teoretická východiska skupinové práce - skupinová dynamika, organizace skupiny a role vedoucího - dynamika - cíle a struktura skupiny, normy a role ve skupině, koheze, tenze a projekce, tvorba podskupin, stadia vývoje uzavřené skupiny - organizace - počet osob, frekvence setkání a jeho trvání, zásady a pravidla práce se skupinou - vedení - role komentátora. moderátora, autentické osoby, koterapeuta, zapisovatele, nečlena skupiny 4. Formy a techniky metod skupinové sociální práce: - úvodní a pomocné techniky - jejich význam a rozdělení - pohybové, fantazijní, s psychologickým nábojem, podněcování diskuse a hraní rolí - formy skupinové sociální práce - komunita, diskusní skupina s orientací - biografickou, tématickou, interakční - facilitační techniky skupinové sociální práce - verbální techniky - psychodrama, sociodrama, sociálně psychologické hry, deníky a elaboráty, encounter - neverbální techniky - arteterapie, muzikoterapie, danceterapie, voiceterapie, psychogymnastika - alternativní a speciální techniky skupinové sociální práce - bálintovská skupina, relaxační techniky, psychomotorická cvičení, videotrénink interakcí, mediace, supervize, mentoring, asertivita
Literatura, na níž je předmět vystavěn	MATOUŠEK, O.: Metody a řízení v sociální práci. Portál, Praha 2003 MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Portál, Praha 2001 LEVICKÁ, J.: Metody sociálnej práce.Trnava 2002 LEVICKÁ, J.: Teoretické aspekty sociálnej práce. Trnava 2002 NAKONEČNÝ ,M.: Sociální psychologie KRATOCHVÍL, S.: Skupinová psychoterapie v praxi, Galén1995 SCHIMERLINGOVÁ, NOVOTNÁ: Sociální práce, její vývoj a metodické postupy, UK FF 1992 CHARVÁTOVÁ, D.: Metody sociální práce, Praha, SPN 1990 HAVRDOVÁ, Z.: Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium, Praha UK FF 1995 ŘEZNÍČEK, I.: Metody sociální práce, Sociologické nakladatelství Praha1994 ÚLEHLA,I.: Umění pomáhat, učebnice metod sociální praxe. Renesance Písek 1996 KOPŘIVA ,K.: Lidský vztah jako součást profese, Portál Praha 1997 PLAMÍNEK,L.: Řešení konfliktů a umění vyjednávat, Argo 1994 MEDZIHORSKÝ,Š.: Asertivita, Elfa, 1991
Literatura doporučená studentům	MATOUŠEK, O.: Metody a řízení v sociální práci. Portál, Praha 2003 MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Portál, Praha 2001 LEVICKÁ, J.: Metody sociálnej práce.Trnava 2002 LEVICKÁ, J.: Teoretické aspekty sociálnej práce. Trnava 2002 NAKONEČNÝ ,M.: Sociální psychologie KRATOCHVÍL, S.: Skupinová psychoterapie v praxi, Galén1995 SCHIMERLINGOVÁ, NOVOTNÁ: Sociální práce, její vývoj a metodické postupy, UK FF 1992 ŘEZNÍČEK, I.: Metody sociální práce, Sociologické nakladatelství Praha1994 ÚLEHLA,I.: Umění pomáhat, učebnice metod sociální praxe. Renesance Písek 1996 KOPŘIVA ,K.: Lidský vztah jako součást profese, Portál Praha 1997 PLAMÍNEK,L.: Řešení konfliktů a umění vyjednávat, Argo 1994 MEDZIHORSKÝ,Š.: Asertivita, Elfa, 1991
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet: - 75% aktivní účast na přednáškách - vypracování zadání dle požadavků vyučujícího zkouška: - udělený zápočet - písemný test: výborně 100% - 90% velmi dobře 89% - 70% dobře 69% - 60%

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Kappl Miroslav
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět studenty seznamuje s jednou z metod sociální práce – s komunitní prací. Kromě teoretických základů a historických východisek si studenti prakticky zkusí vyvolat hypotetickou sociální změnu na základě týmově zpracovaného projektu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Po dokončení cyklu seminářů by měl být student schopen: - základní orientace v problematice komunitní práce - vytvořit projekt na základě potřeb komunity - podat žádost o grant na tento projekt - porozumět potřebám komunity, hodnotit tyto potřeby a vnímat perspektivu jejich rozvoje.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	I. lekce - Úvod do předmětu Obsah lekce: 1. Seznámení s cíli a obsahem kursu 2. Seznámení s podmínkami získání zápočtu II. lekce – Historie komunitní práce v zahraničí a ČR Obsah lekce: 1. Základní pojmy – komunita, komunitní práce 2. Vývoj komunitní práce v zahraničí a v ČR, současnost III. lekce – Radikální komunitní práce Obsah lekce: 1. Základní přístupy ke komunitní práci – “profesionální” a “radikální” pojetí 2. Historie a teoretické zázemí radikální komunitní práce 3. Metody radikální komunitní práce IV. lekce – Proces komunitní práce Obsah lekce: 1. Etapy sociální práce s komunitou 2. První etapa (shromažďování informací o komunitě) V. lekce – Druhá etapa (diagnostická) Obsah lekce: Metodické postupy zjišťování a analýzy potřeb VI. lekce – Třetí etapa (etapa navrhování projektu) Obsah lekce: 1. Typy projektů 2. Plánování VII. lekce – Budování komunit zaměřených na člověka (C.R. Rogers) Obsah lekce: 1. Vytváření komunity 2. Skupinový proces 3. Důsledky pro budoucnost VIII. lekce – Čtvrtá etapa (etapa realizace projektu) Obsah lekce: Komunikace s veřejností IX. lekce – Vyjednávání Obsah lekce: 1. Typy vyjednávání 2. Možnosti a meze komunikace X. lekce – Pátá etapa (etapa ověřování výsledků) Obsah lekce: 1. Přístupy k vyhodnocování 2. Metody hodnocení XI. lekce – Exkurse do komunitního centra XII. lekce – Fundraising XIII-XIV. lekce – Prezentace hotových projektů
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: Slon, 1997. MATOUŠEK, Oldřich, a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0 NOVOTNÁ, Věra. SCHIMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce: její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066-483-5 http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty.php?predmet=5
Literatura doporučená studentům	BÁRTA, Jiří. Strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: NROS, 1997. DRUCKER, Peter F. Řízení neziskových organizací. Praha: Management Press, 1994. HARTL, Pavel. Komunitní práce. Praha: FF UK, 1993. HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: Slon, 1997. HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: OSMIUM, 1999. LAAN, Geert van der. Otázky legitimace sociální práce. Ostrava: ZSF Ostravské univerzity a Boskovice: nakladatelství Albert, 1998. LEDVINOVÁ, J. - PEŠTA, K.. Základy fundraisingu aneb ….Praha, ICN 1996. MATOUŠEK, Oldřich, a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. MATOUŠEK, Oldřich, KROFTOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2000. MAYO, Marjorie. Community work. In: HANVEY, Christopher. PHILPOT, Terry. Practising Social Work. 2. vyd. London: Routledge, 1996. 207 s. ISBN 0-415-09237-X Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub, 1997. NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0 NOVOTNÁ, Věra. SCHIMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce: její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066-483-5 PEASE, Bob. FOOK, Jan. Transforming Social Work Practise. 1. vyd. London: Routledge, 1999. 234 s. ISBN 0-415-21647-8 RPGERS, Carl R. Způsob bytí. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 292 s. ISBN 80-7178-233-5 ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. Praha: Slon, 1994. ŠAMALÍK, František. Občanská společnost v moderním státě. Praha: Doplněk, 1995. WHITE, Michael. Community Assignments: http://www.dulwichcentre.com.au/CommunityAssignmentNotes.htm Časopisy: ÉTHUM KOPRA (starší ročníky, později ÉTHUM) Sociální práce Sociální politika
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet a zkouška podmínky k udělení zápočtu: - účast a aktivita v seminářích - odevzdání seminárního portfolia, vypracovaného dle zadaných instrukcí zkouška v ústní formě; skládá se ze dvou částí - 1) prezentace znalostí jednotlivých tématických okruhů, 2) obhajoba seminárního projektu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 8 hod. za semestr studium prezenční: seminář 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	procesy a způsoby sociálně vědního výzkumu. Základní výzkumná terminolige. Jak vzniká výzkumný problém. Koncuptualizace a operacionalizace a měření. Výběrová šetření. Základy zpracování výzkumných dat
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	seznámit s obsahem a formami sociologických výzkumů a představit hlavní techniky jejich realizace
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. základní východiska pro sociologický výzkum 2. základní metody a techniky získávání sociologických dat 3. zkoumání mezilidských vztahů - sociometrie 4. využití vybraných metoda a technik socilogických výzkumů v práci sociálního pracovníka: příprava, provedení a interpretace socilogického výzkumu,rozbor vybraných metod a technik socilogických výzkumů, interpretace vybraných výsledků socilog. výzkumů
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Petrusek, M. a kol.: Sociologie, SPN Praha 1991 Buriánek, J.: Sociologie, Fortuna. Praha 1996 Jeřábek, H.: Úvod do sociologického výzkumu, Karolinum. Praha 1992 Malý socilogický slovník, Svoboda Praha časopisy - demografie, Sociologický časopis, S-obzor
Literatura doporučená studentům	Petrusek, M. a kol.: Sociologie, SPN Praha 1991 Buriánek, J.: Sociologie, Fortuna. Praha 1996 Jeřábek, H.: Úvod do sociologického výzkumu, Karolinum. Praha 1992 Malý socilogický slovník, Svoboda Praha časopisy - demografie, Sociologický časopis, S-obzor
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zakonče zkouškou (písemný test + ústní část) podle daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět je seminářem, který se věnuje interpretaci vybraných děl světové kinematografie. Zaměřuje se na témata jednotlivých etap lidského života. Všímá si toho, že jednotlivé životní etapy zobrazené ve filmu odkazují k některým postatným rysům lidské existence.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je ukázat, jak jednotlivé životní etapy poodhalují tajemství lidské existence.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- zrození - dětství - dospívání - manželství a rodina - stárnutí - smrt
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BÍLEK, Petr A. Hledání jazyka interpretace. Brno : Host, 2003. BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. Spiritualita ve filmu. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha : Zvon, 1996. GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy : Trinitas, 2005. GUARDINI, Romano. Křesťanství a kultura. Kurs 24. Stará Říše na Moravě : s.n., 1931. LACROIX, Jean. Smysl člověka. Praha : Vyšehrad, 1970. TRESMONTANT, Claude. Bible a antická tradice. Praha : Vyšehrad, 1970. MARCEL, Gabriel. K filosofii naděje. Praha : Vyšehrad, 1971. MARITAIN, Jacques. Integrální humanismus. Řím : Křesťanská akademie, 1967. MARITAIN, Jacques. Náboženství a kultura. Brno : Moravan, 1936. PECHAR, Jiří. Interpretace a analýza literárního díla. Praha : Filosofia, 2002. SLAVÍK, Ivan. Tváře za zrcadlem. Praha : Vyšehrad, 1996. VRÁNA, Karel. Dialogický personalismus. Praha : Zvon, 1996.
Literatura doporučená studentům	BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. Spiritualita ve filmu. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy : Trinitas, 2005. LACROIX, Jean. Smysl člověka. Praha : Vyšehrad, 1970.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	75% prezence, aktivní účast

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sýkora Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seznámení studentů s různými druhy her - hry s pomůckami (tužkou a papírem, mincemi, kamínky, kostkami,...), hry v místnosti (hledací hry, šifrování, Kimovy hry,...), taneční hry, hry tvořivé dramatiky, psychohry a sociohry, ekologické hry, etapové a celotáborové hry, projekty pro volný čas, hry na zvládnutí agresivity, hry na seznámení, atd.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Vybavit studenty základními poznatky a dovednostmi z přípravy, řízení a organizace her.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Zásady pořádání her, herní systémy 2.Hry na seznámení 3.Hry s pomůckami (tužkou a papírem, mincemi, kamínky, kostkami, nůžkami a papírem,...) 4.Stolní hry 5.Hry v místnosti (kimovy hry, hledací hry, šifrování,...) 6.Hry společenské zábavy v místnosti 7.Sociohry 8.Hry na zvládnutí agresivity 9.Hry na porozumění dětí a rodičů 10.Hry tvořivé dramatiky 11.Pohybové hry (v tělocvičně, na hřišti, v lese a v přírodě) 12.Hry v zimě na sněhu 13.Projekty pro volný čas - Outward Bound 14.Prezentace vlastních nápadů
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Pike,G., Selby,D.: Globální výchova. Praha 1994 Hora,P. a kol.:Prázdniny se šlehačkou. Praha 1984 Zapletal,M.: Hry v přírodě. Hry v klubovně. Hry na hřišti a v tělocvičně. Hry ve městě. Praha 1985 - 88 Zapletal,M.: Jak vést letní tábor Škop a kol.: Turistika mládeže
Literatura doporučená studentům	Pike,G., Selby,D.: Globální výchova. Praha 1994 Hora,P. a kol.:Prázdniny se šlehačkou. Praha 1984 Zapletal,M.: Hry v přírodě. Hry v klubovně. Hry na hřišti a v tělocvičně. Hry ve městě. Praha 1985 - 88 Zapletal,M.: Jak vést letní tábor Škop a kol.: Turistika mládeže
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	1.Aktivní účast na seminářích 2.Splnění konkrétního zápočtového úkolu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět se zaměří na řadu fenoménů, které utvářely středověkou společnost v 14.až 16. století, které představuje jednu z nejdynamičtějších období evropských dějin. Morová epidemie otřese jistotami a institucemi středověké společnosti. Znejistěná, traumatizovaná společnost hledá nepřítele a pronásleduje čarodějnice či židovské obyvatelstvo, ale dokáže své krize překonat a vytváří unikátní typ náboženského humanismu nejprve v Itálii a později celé Evropě. Dochází k proměně mentality a k technickým inovacím či zámořským objevům, které mění obraz světa.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Ukázat, jakým způsobem čelila evropská společnost 14.-16. století novým výzvám a krizovým jevům své doby, nejen jako zdroj poznání společné minulosti, ale jako inspiraci pro naši současnost. Vyzdvihnout roli kreativity a odolnosti pozdně středověké společnosti jako základu rozvoje evropských národů v novověku.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. světla a stíny pozdně středověké společnosti 2. otřes morové rány 1347-1350 3. papežství v Avignonu 4. církev jako monarchie nebo republika: konciliarismus 5. humanismus 15.-16. století – Erasmus Rotterdamský 6. vynález knihtisku a intelektuální revoluce 7. reformace a její důsledky 8. tridentský koncil 9. zámořské objevy a střet kultur 10. pronásledování Židů na přelomu středověku a novověku
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Histoire du christianisme I.-XIII. dir. J.-M. Mayer – Ch. Petri – A.Vauchez – M. Venard. Dictionaire historique de la Papauté. ed. Philippe Levillain, Paris 2003. Handbuch der Kirchengeschichte 3-6. ed. Hubert Jedin, Freiburg i.Br., 1987. Wörterbuch Kirchengeschichte, ed. Georg Denzler – Carl Andresen, München 1982. Bedouelle, Guy: L´histoire de l´Eglise, Paris 1997. Bergdolf, Klaus: Černá smrt v Evropě. Velký mor a konec středověku. Praha 2002. Joachim Bouflet, Les stigmatisés. Paris 1996. Elisabeth I. Eisenstein: Die Druckpresse. Kulturrevolutionen im frühen modernen Europa. Wien 1997. Mariano Delgado: Hunger und Durst nach der Gerechtigkeit. Das Christentum des Bartolomé de Las Casas. Freiburg (Schweiz) 2001. Franzen, A.: Malé církevní dějiny, Praha 1992. Gelmi, J.: Papežové, Praha 1994. Halas, František X.: Fenomén Vatikán. Brno 2004. Jedin, H.: Malé dějiny koncilů, Praha 1990. Johnson, Paul: Dějiny křesťanství. Brno 1999. Küng, Hans: Malé dějiny katolické církve. Praha 2001. Heinze, Rudolph W.: Reform and Conflict, Grand Rapids 2005. Pesch, Otto: Cesty k Lutherovi, Brno 1999. Rapp, Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno 1996. Schatz, Klaus: Dějiny papežského primátu. Brno 2002. Joseph R. Strayer: On the medieval Origins of the Modern State. Princeton 1970. Středověký člověk a jeho svět. ed. Jacques Le Goff, Praha 1999. Wrigth, Jonathan: Jezuité. Misie, mýty a dějiny. Praha 2006.
Literatura doporučená studentům	Bergdolf, Klaus: Černá smrt v Evropě. Velký mor a konec středověku. Praha 2002. Gelmi, J.: Papežové, Praha 1994. Franzen, A.: Malé církevní dějiny, Praha 1992. Jedin, H.: Malé dějiny koncilů, Praha 1990. Küng, Hans: Malé dějiny katolické církve. Praha 2001. Kadlec, J.: Dějiny katolické církve II, Olomouc 1993. Pesch, Otto: Cesty k Lutherovi, Brno 1999. Rapp, Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno 1996. Schatz, Klaus: Dějiny papežského primátu. Brno 2002. Středověký člověk a jeho svět. ed. Jacques Le Goff, Praha 1999.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje s obecnými východisky teologické etiky. Zabývá se dále problematikou etického hodnocení konkrétních oblastí lidského jednání.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představit etický rozměr uskutečňování lidského života ve světle biblické a církevní tradice.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	I. Obecná etika: 1) Význam a úloha etiky 2) Z dějin etiky našeho kulturního prostředí: a) Řecká filosofie; b) Biblická etika; c) Křesťanská etika starověku a středověku; d) Etické návrhy novověké filosofie; 3) Mravní nárok: a) Přirozený zákon; b) Situační etika; c) Teleologické zdůvodnění normy; d) Dobro osoby jako základní kritérium etiky; 4) Svědomí 5) Odpověď na mravní požadavek: a) Obecné prvky mravního jednání; b) Negativní odpověď na mravní požadavek; c) Pozitivní odpověď na mravní požadavek. II. Konkrétní etika: 1) Individuální oblast života: a) Odpovědnost člověka za vlastní osobnost; b) Povolání jako seberealizace ve vztahu ke společenství ; c) Partnerský vztah a odpovědnost v oblasti sexuality; 2) Osobně mezilidská oblast života: a) Ochrana života a bioetika; b) Pravdivost a etika komunikace; c) Péče o sociální blaho bližního; c) Odpovědné nakládání s majetkem a vlastnictvím; d) Rodina jako základní lidská skupina
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A., Úvod do filozofie, I., Praha 1987. CAVEDO, R., „Morale dell’Antico Testamento e del Giudaismo“, in Nuovo Dizionario di Teologia morale, ed. F. Compagnoni, G. Piana, S. Privitera, Edizioni Paoline Torino 1990, str. 770-786. FABRIS, R., „Morale del Nuovo Testamento“, in Nuovo Dizionario di Teologia morale, ed. F. Compagnoni, G. Piana, S. Privitera, Edizioni Paoline, Torino 1990, str. 786-800. FURGER, F., Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky, Academia, Praha 2003. PESCHKE, K. H., Křesťanská etika, Zvon Vyšehrad, Praha 2004. SKOBLÍK, J., Přehled křesťanské etiky, Karolinum, Praha 1997. STÖRIG, H. J., Malé dějiny filosofie, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2000. THOMPSON, M., Přehled etiky, Portál, Praha 2004. WEBER, H., Všeobecná morální teologie, Zvon Vyšehrad, Praha 1998.
Literatura doporučená studentům	ANZENBACHER, A., Úvod do filozofie, I., Praha 1987. SKOBLÍK, J., Přehled křesťanské etiky, Karolinum, Praha 1997. THOMPSON, M., Přehled etiky, Portál, Praha 2004. WEBER, H., Všeobecná morální teologie, Zvon Vyšehrad, Praha 1998. Studijní pomůcky: BROŽ, V: Morální teologie, I. - 1. část (*.rtf, 723 kB): http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/moralka-skripta-1.rtf BROŽ, V: Morální teologie, II. - 2. část (*.rtf, 335 kB): http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/moralka-skripta-2.rtf
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Test ověřující znalost obsahu předmětu. Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 15 hod. za semestr studium prezenční: seminář 15 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět studenty seznamuje s teoretickými koncepty sociální práce, metodami sociální práce a s praktickými dovednostmi. zahrnuje podrobnou případovou analýzu předkládanou na seminárním cvičení ke komentáři a kritice. Účelem je zvládnutí základního profesního aparátu sociální práce a jeho odlišení od sociologického a klinického přístupu.zaměření individuální práce s klientem.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit studenty s teoretickými koncepty sociální prác, metodami sociální práce s individuálním klientem a praktickými dovednosti (zazangažování, komunikace, intervence, kontrahování, uzavření případu, vedení záznamu, organizace práce. Naučit zvládnout základním profesní aparát sociální práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. teoretické modely, z nichž čerpá sociální práce 2. faktory, které ovlivňují postavení sociálního pracovníka ve společnosti 3. charakteristika profese sociální práce 4. systemická teorie, její pojetí etiky 5. individuální práce s klientem, vedení rozhovoru, předpoklady pro práci sociálního pracovníka, profiesionální způsoby práce, navázán kontaktu, způsob práce s oceněním, komunikační zátarasy,dojednávání: vytvřáení pocitu bezpečí, efektivní dotazování, zplnomocňování klienta, způsoby ukončení rozhovoru. 6.práce ve specifických situacích: násilí, závislosti, multiproblémov rodiny, krizová intervence 7. péče o sebe sama, výcvik, supervize
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Berg, K.I.:Posílení rodiny, ISZ praha 1992 Haškovcová, H,: Spoutaný život, Panorama. Praha . 1985 Novotná, V., Schimerlingová, V.: Sociální práce - její vývoj a metodické postupy, UK Praha 1992 Řezníček, I.: Metody sociální práce, Slon. Praha.1994 Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek. Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999
Literatura doporučená studentům	Berg, K.I.:Posílení rodiny, ISZ praha 1992 Haškovcová, H,: Spoutaný život, Panorama. Praha . 1985 Novotná, V., Schimerlingová, V.: Sociální práce - její vývoj a metodické postupy, UK Praha 1992 Řezníček, I.: Metody sociální práce, Slon. Praha.1994 Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek. Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků, předpokladem k úspěšnému složení zkoušky je aktivní účast na nácvicích během seminářů

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 15 hod. za semestr studium prezenční: seminář 15 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět studenty seznamuje s teoretickými koncepty sociální práce, metodami sociální práce a s praktickými dovednostmi. zahrnuje podrobnou případovou analýzu předkládanou na seminárním cvičení ke komentáři a kritice. Účelem je zvládnutí základního profesního aparátu sociální práce a jeho odlišení od sociologického a klinického přístupu. zaměření na skupinovou práci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit studenty s teoretickými koncepty sociální práce, metodami sociální práce skupinové a praktickými dovednosti. Naučit zvládnout základním profesní aparát sociální práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. teoretické principy pro práci se skupinou 2. charakteristiky skupin 3. specifika různých cílových skupin 4. skupinová dynamika 5. hlavní pricipy komunitní práce a jejího vývoje 6. metody skupinové práce a jejich použití v sociální práci
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Berg, K.I.:Posílení rodiny, ISZ praha 1992 Haškovcová, H,: Spoutaný život, Panorama. Praha . 1985 Novotná, V., Schimerlingová, V.: Sociální práce - její vývoj a metodické postupy, UK Praha 1992 Řezníček, I.: Metody sociální práce, Slon. Praha.1994 Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek. Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999
Literatura doporučená studentům	Berg, K.I.:Posílení rodiny, ISZ praha 1992 Haškovcová, H,: Spoutaný život, Panorama. Praha . 1985 Novotná, V., Schimerlingová, V.: Sociální práce - její vývoj a metodické postupy, UK Praha 1992 Řezníček, I.: Metody sociální práce, Slon. Praha.1994 Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek. Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	12
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr studium prezenční: seminář 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	soudobá systemická teorie rodiny, hlavní proudy rodinného poradenství a rodinné terapie. těžištěm je příprava na práci s rodinami, v nichž je problémovým členem dospělý nebo dítě, a to díky své somatické nemoci, vrozeným vadám, získaným handicapům, duševní nemoci nebo závislosti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	seznámit studenty s historií systemického paradigmatu, osvojit si pojmosloví soudobé systemické teorie rodiny, seznámit s hlavními proudy rodinného poradenství a rodinné terapie. Součástí seminářů jsou konkrétní nácviky komunikace jako přípravy na práci s problémovou rodinou
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. historie systemického paradigmatu 2. vnitřní struktura rodiny a interakční vzorce 3. problémový systém, nefunkční rodiny, multiproblémové rodiny 4. teorie změny - exkurz k Franklovi a Jungovi 5. druhy poradenské a terapeutické práce s rodinou 6. popis problému, základní směrnice pro poradenství a terapii, možnosti a meze uplatnění sociálního pracovníka u následujících případů: rodina se zanedbábaným či týraným dítětem, rodina se zneužívaným či týraným dospělým, rodina a tělesná nemoc, rodina a duševní nemoc,rodina s postiženým dítětem, rodina mladistvého delikventa, rodina svobodné matky, rodina se závislým členem, rozvod a rekonstrukce rodiny, romská rodina, rodina uprchlíků
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Berg, K.I.:Posílení rodiny, ISZ praha 1992 Haškovcová, H,: Spoutaný život, Panorama. Praha . 1985 Novotná, V., Schimerlingová, V.: Sociální práce - její vývoj a metodické postupy, UK Praha 1992 Řezníček, I.: Metody sociální práce, Slon. Praha.1994 Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek. Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999 Ludewig,K.: Systemická terapie. ISZ Praha 1994 Matoušek, O.: Rodina jako vztahová síť, Slon Praha 1997 Warshak, R.A.: Revoluce v porozvodové péči o děti. Portál, Praha 1996 Kopřiva, K.: Lidský vztah jako součást profese. Portál. Praha 1997
Literatura doporučená studentům	Berg, K.I.:Posílení rodiny, ISZ praha 1992 Haškovcová, H,: Spoutaný život, Panorama. Praha . 1985 Novotná, V., Schimerlingová, V.: Sociální práce - její vývoj a metodické postupy, UK Praha 1992 Řezníček, I.: Metody sociální práce, Slon. Praha.1994 Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek. Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999 Ludewig,K.: Systemická terapie. ISZ Praha 1994 Matoušek, O.: Rodina jako vztahová síť, Slon Praha 1997 Warshak, R.A.: Revoluce v porozvodové péči o děti. Portál, Praha 1996 Kopřiva, K.: Lidský vztah jako součást profese. Portál. Praha 1997
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků, nutná účast na seminářích - nácviky

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Pešek Jiří
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět se zabývá obsahem, metodami a cíly náboženské výchovy člověka v moderní době. Vychází přitom z antropologických a náboženských potřeb jedince, situace současné multikulturní společnosti, požadavků výchovných institucí a principů římskokatolické církve.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je rozšířit poznatky obecné pedagogiky o charakteristické znaky týkající se náboženské výchovy. Předmět má uschopnit studenty kvalifikovaně posuzovat situaci adresátů náboženské výchovy, volit přiměřené cíle, metody a obsahy nábožensko-pedagogického působení a nasměrovat další rozvoj své vlastní pedagogické osobnosti, svých znalostí a dovedností.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Kontext náboženské výchovy: tradiční a moderní společnost Náhled do historie náboženské pedagogiky Religiozita, náboženství a víra ve výchovných procesech Rozlišení katecheze a jiných nábožensko-pedagogických aktivit Náboženská pedagogika v kontextu jiných věd Adresáti náboženské výchovy Profil náboženského pedagoga/katechety „Management“ projektů náboženské výchovy
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Kongregace pro klérus: Všeobecné katechetické direktorium. Praha: ČBK, 1998. ALBERICH E. – DŘÍMAL L.: Katechetika. Praha: Portál, 2008. MUCHOVÁ L.: Budete mými svědky. Brno: Jiří Brauner, Kartuziánské nakladatelství a vydavatelství 2011.
Literatura doporučená studentům	Francouzská biskupská konference: Pozvat současnou společnost k životu z víry. Dopis francouzským katolíkům. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2003. Francouzská biskupská konference: O směřování katecheze v dnešní době. Národní text pro orientaci katecheze ve Francii a principy její organizace. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2003. MUCHOVÁ, L.: Úvod do náboženské pedagogiky. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1994. SMAHEL, R.: Duchovní vývoj a duševní zrání dítěte. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1997. PIŤHA P.: Výchova, naděje společnosti. Praha: Poustevník, 2006. MARTINEK M.: Ztracená generace? O duchovním dialogu mezi českou mládeží a katolickou církví. Svitavy: Trinitas, 2006. VACEK P.: Rozvoj morálního vědomí žáků. Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Portál, Praha, 2008.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma Ondřej
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	NJVSEO Všeobecný německý jazyk
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem kurzu je cvičit četbu odborného textu s porozuměním, dále pak zdokonalit volný ústní a písemný projev v německém jazyce (diskuze nad texty, prezentace hlavních myšlenek textů, písemný komentář). Výběr textů z oblasti sociální a charitativní práce lze v případě zájmu přizpůsobit odborným potřebám a profesní orientaci účastníků kurzu. Prostřednictvím aktivní práce s internetovou databází textů „Deutsche Gesellschaft für Sozialarbeit“ se účastníci seznámí se specifikami sociální práce německy mluvících zemí a aktuálními tendencemi odborné terminologie.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Vybrané zdroje textů: Aktuální texty „Deutsche Gesellschaft für Sozialarbeit“ Dostupné z WWW: http://www.deutsche-gesellschaft-fuer-sozialarbeit.de/ ADAM, Gottfried [ed.]. Unterwegs zu einer Kultur des Helfens. Stuttgart: Calwer , 2006. HERING, S., MÜNCHMEIER R. Geschichte der Sozialen Arbeit: Eine Einführung. Weinheim: Juventa; 4.Aufl., 2007. ARNOLD, Helmut [ed.] : Praxishandbuch Drogen und Drogenprävention : Handlungsfelder - Handlungskonzepte - Praxisschritte. Weinheim: Juventa-Verl., 2002. Doplňková literatura: ONDRÁKOVÁ, J., BLÁHOVÁ, J., MARYŠKOVÁ, L., Německé odborné texty a cvičení pro studenty sociální pedagogiky. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Studenti během domácí přípravy odpovídají písemně na zadané otázky k textu, které potom v průběhu cvičení ústně prezentují a obhajují. Jako závěrečný výstup cvičení si každý student na konci kurzu individuálně sestaví krátký slovníček odborných termínů (cca 30 slov), jejichž osvojení prokáže v závěrečném kolokviu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	Předmět nemá zadán rozsah výuky
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	NJ se zaměřením na sociální oblast
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	2 základní cíle: 1. komunikativní cíl sleduje rozvoj řečových dovedností a komunikativních kompetencí s cílem dosáhnout takové úrovně, aby studenti mohli využívat cizího jazyka ve svém povolání a pro další vzdělávání 2. vzdělávací cíl je zaměřen na rozšíření odborného vzdělávání sociálních pracovníků a na vytvoření dovednosti samostatně studovat odbornou literaturu v cizím jazyce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. rozvíjení řečových dovedností - porozumění čtenému textu i vyslechnutému projevu, ústní a písemné vyjadřování 2. osvojení gramatiky v rozsahu NJ pro samouky 3. osvojování jazykových prostředků zejména všeobecné slovní zásoby 4. konvezační témata: životopis, rodina, orientace ve městě, zájmy, volný čas, počasí 5. práce s odbornými texty k problematice "sociální práce a charita"
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Učebnice německého jazyka pro samouky Studijní texty dle výběru vyučujícího
Literatura doporučená studentům	Učebnice německého jazyka pro samouky Studijní texty dle výběru vyučujícího
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zakončen zkouškou (písemný test + ústní část) podle daných požadavků KNJL

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Raban Miloš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Uvedení do problému neziskového sektoru a orientace ve vedení organizace. Předmět je založen na získání manažerských znalostí v oblasti nonprofitního sektoru s ohledem na práci v týmu, legislativu dané problematiky, strategické plánování a grantovou politiku.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BĚLOHLÁVEK , F. Jak řídit a vést lidi. Brno: Computer press, 2003, www.cpress.cz CHÁB, M. Svět bez ústavů. Praha: QUIP – společnost pro změnu, 2004. KAŽMIERSKI , T. - PELCL, P. Projektové a strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: REC ČR, 2003. KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce fondy EU pro neziskové organizace, Praha: vydala NROS, 2005. www.nros.cz, www.ngo-eu.cz Sbírka zákonů ČR (nejucelenější informace v internetové databázi ASPI- aktuální znění zákonů vyhlášek a nařízení vlády) Server neziskových organizací www.econnect.cz Webové stránky Národního vzdělávacího fondu www.nvf.cz (projektové dokumentace, projektové příručky) Webové stránky ústředních orgánů státní správy www.msmt.cz a dále www.mpsv.cz (zákony a vyhlášky v oblasti školství a sociálních věcí)
Literatura doporučená studentům	BĚLOHLÁVEK , F. Jak řídit a vést lidi. Brno: Computer press, 2003, www.cpress.cz CHÁB, M. Svět bez ústavů. Praha: QUIP – společnost pro změnu, 2004. KAŽMIERSKI , T. - PELCL, P. Projektové a strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: REC ČR, 2003. KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce fondy EU pro neziskové organizace, Praha: vydala NROS, 2005. www.nros.cz, www.ngo-eu.cz Sbírka zákonů ČR (nejucelenější informace v internetové databázi ASPI- aktuální znění zákonů vyhlášek a nařízení vlády) Server neziskových organizací www.econnect.cz Webové stránky Národního vzdělávacího fondu www.nvf.cz (projektové dokumentace, projektové příručky) Webové stránky ústředních orgánů státní správy www.msmt.cz a dále www.mpsv.cz (zákony a vyhlášky v oblasti školství a sociálních věcí)
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Písemný test Studie návrhu řešení rozvoje NO

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Raban Miloš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Uvedení do problému neziskového sektoru a orientace ve vedení organizace. Předmět je založen na získání manažerských znalostí v oblasti nonprofitního sektoru s ohledem na práci v týmu, legislativu dané problematiky, strategické plánování a grantovou politiku.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Metody řízení a způsoby vedení pracovního týmu. Specifika manažerských dovedností v rámci nonprofitního sektoru. Komunikace s donátory, formy smluv a metody efektivního fundraisingu. 2. SWOT analýza, facilitace společné vize, strategické plánování a tvorba realizačních plánů 3. Organizace pracovních jednání a porad. Způsoby strukturování problémů v práci managementu daného zařízení. 4. Metody rozdělování kompetencí a odpovědnosti v týmu. 5. Ekonomická stránka řízení NNO, získávání nových finančních zdrojů. 6. Legislativní pravidla v oblasti vztahující se k řízení a organizaci. 7. Rizika a problémy v práci ředitele. 8. Vnější rámec fungování NNO – vztahy k státní správě, samosprávě a metody komunikace s veřejností. 9. Pracovně právní vztahy, zákoník práce a příklady jeho aplikace. 10. Příklady strategie finančního hodnocení zaměstnanců školy, obecné metody odměňování. 11. Základní dokumenty v ústavním zařízení a povinná dokumentace. 12. Legislativní pravidla v oblasti NNO. Dotační schéma, grantová politika, evropské rozvojové programy, strukturální fondy. 13. Spolupráce týmu speciálního zařízení s rodinou klienta, rodičovskými sdruženími. 14. Komparace českého a zahraničního pojetí. Typologizace manažerských odlišností v závislosti na právní subjektivitě, lokalitě, klientele a pracovním týmu.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BĚLOHLÁVEK , F. Jak řídit a vést lidi. Brno: Computer press, 2003, www.cpress.cz CHÁB, M. Svět bez ústavů. Praha: QUIP – společnost pro změnu, 2004. KAŽMIERSKI , T. - PELCL, P. Projektové a strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: REC ČR, 2003. KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce fondy EU pro neziskové organizace, Praha: vydala NROS, 2005. www.nros.cz, www.ngo-eu.cz Sbírka zákonů ČR (nejucelenější informace v internetové databázi ASPI- aktuální znění zákonů vyhlášek a nařízení vlády) Server neziskových organizací www.econnect.cz Webové stránky Národního vzdělávacího fondu www.nvf.cz (projektové dokumentace, projektové příručky) Webové stránky ústředních orgánů státní správy www.msmt.cz a dále www.mpsv.cz (zákony a vyhlášky v oblasti školství a sociálních věcí)
Literatura doporučená studentům	BĚLOHLÁVEK , F. Jak řídit a vést lidi. Brno: Computer press, 2003, www.cpress.cz CHÁB, M. Svět bez ústavů. Praha: QUIP – společnost pro změnu, 2004. KAŽMIERSKI , T. - PELCL, P. Projektové a strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: REC ČR, 2003. KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce fondy EU pro neziskové organizace, Praha: vydala NROS, 2005. www.nros.cz, www.ngo-eu.cz Sbírka zákonů ČR (nejucelenější informace v internetové databázi ASPI- aktuální znění zákonů vyhlášek a nařízení vlády) Server neziskových organizací www.econnect.cz Webové stránky Národního vzdělávacího fondu www.nvf.cz (projektové dokumentace, projektové příručky) Webové stránky ústředních orgánů státní správy www.msmt.cz a dále www.mpsv.cz (zákony a vyhlášky v oblasti školství a sociálních věcí)
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Písemný test Studie návrhu řešení rozvoje NO

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Uvedení do problému neziskového sektoru a orientace ve vedení organizace. Předmět je založen na získání manažerských znalostí v oblasti nonprofitního sektoru s ohledem na práci v týmu, legislativu dané problematiky, strategické plánování a grantovou politiku.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Metody řízení a způsoby vedení pracovního týmu. Specifika manažerských dovedností v rámci nonprofitního sektoru. Komunikace s donátory, formy smluv a metody efektivního fundraisingu. 2. SWOT analýza, facilitace společné vize, strategické plánování a tvorba realizačních plánů 3. Organizace pracovních jednání a porad. Způsoby strukturování problémů v práci managementu daného zařízení. 4. Metody rozdělování kompetencí a odpovědnosti v týmu. 5. Ekonomická stránka řízení NNO, získávání nových finančních zdrojů. 6. Legislativní pravidla v oblasti vztahující se k řízení a organizaci. 7. Rizika a problémy v práci ředitele. 8. Vnější rámec fungování NNO – vztahy k státní správě, samosprávě a metody komunikace s veřejností. 9. Pracovně právní vztahy, zákoník práce a příklady jeho aplikace. 10. Příklady strategie finančního hodnocení zaměstnanců školy, obecné metody odměňování. 11. Základní dokumenty v ústavním zařízení a povinná dokumentace. 12. Legislativní pravidla v oblasti NNO. Dotační schéma, grantová politika, evropské rozvojové programy, strukturální fondy. 13. Spolupráce týmu speciálního zařízení s rodinou klienta, rodičovskými sdruženími. 14. Komparace českého a zahraničního pojetí. Typologizace manažerských odlišností v závislosti na právní subjektivitě, lokalitě, klientele a pracovním týmu.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BĚLOHLÁVEK , F. Jak řídit a vést lidi. Brno: Computer press, 2003, www.cpress.cz CHÁB, M. Svět bez ústavů. Praha: QUIP – společnost pro změnu, 2004. KAŽMIERSKI , T. - PELCL, P. Projektové a strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: REC ČR, 2003. KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce fondy EU pro neziskové organizace, Praha: vydala NROS, 2005. www.nros.cz, www.ngo-eu.cz Sbírka zákonů ČR (nejucelenější informace v internetové databázi ASPI- aktuální znění zákonů vyhlášek a nařízení vlády) Server neziskových organizací www.econnect.cz Webové stránky Národního vzdělávacího fondu www.nvf.cz (projektové dokumentace, projektové příručky) Webové stránky ústředních orgánů státní správy www.msmt.cz a dále www.mpsv.cz (zákony a vyhlášky v oblasti školství a sociálních věcí)
Literatura doporučená studentům	BĚLOHLÁVEK , F. Jak řídit a vést lidi. Brno: Computer press, 2003, www.cpress.cz CHÁB, M. Svět bez ústavů. Praha: QUIP – společnost pro změnu, 2004. KAŽMIERSKI , T. - PELCL, P. Projektové a strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: REC ČR, 2003. KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce fondy EU pro neziskové organizace, Praha: vydala NROS, 2005. www.nros.cz, www.ngo-eu.cz Sbírka zákonů ČR (nejucelenější informace v internetové databázi ASPI- aktuální znění zákonů vyhlášek a nařízení vlády) Server neziskových organizací www.econnect.cz Webové stránky Národního vzdělávacího fondu www.nvf.cz (projektové dokumentace, projektové příručky) Webové stránky ústředních orgánů státní správy www.msmt.cz a dále www.mpsv.cz (zákony a vyhlášky v oblasti školství a sociálních věcí)
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Písemný test Studie návrhu řešení rozvoje NO

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Studenti se seznámí se sociologií jako multiparadigmatickou vědou, s dějinami sociologického myšlení, s nejvýznamnějšími osobnostmi světové i české sociologie a se základními kategoriemi sociologie. Předmět má poskytnout souhrnný přehled základů sociologických znalostí. Získané poznatky mohou být využity při poznávání společenského prostředí, při analýze sociálních jevů a procesů, které ve společnosti probíhají, i při běžném jednání s lidmi.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámení se sociologií jako multiparadigmatickou vědou, s dějinami sociologického myšlení, s nejvýznamnějšími osobnostmi světové i české sociologie a se základními kategoriemi sociologie. Poskytnutí souhrnného přehledu základů sociologických znalostí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Předmět, struktura a funkce sociologie 2. Základní sociologické pojmy (sociální zkušenost, soc. jevy, procesy, vztahy, společenská podstata člověka …). 3. Vývoj sociologického myšlení od 40. let 19. stol. do 20. let našeho stol. – obd. „velkých teorií“ a sociologičtí klasikové, 20. – 50.léta – obd. „velkých výzkumů“, hledání „nových teorií“ po 2. sv. válce, soudobá světová sociologie. 4. Vývoj české sociologie. 5. Příroda a společnost (jejich vzájemný vztah, etapy jeho vývoje, pojem životní prostředí, ekologické problémy …). 6. Kultura (několik rovin sociolog. pojetí kultury, struktura a funkce kultury, masová kultura). 7. Základy pospolitého života a jedinec, socializace a osobnost, sociální pozice a sociál. role, ritualizace jednání. 8. Skupinová struktura společnosti (zákl. vlastnosti sociál. skupin, klasifikace skupin, konflikty v sociál. skupinách). 9. Sociální struktura společnosti (společen. diferenciace, sociál. status, vertikální a horizontální sociál. mobilita, třídy a sociál. stratifikace). 10. Instituce, organizace, byrokracie. 11. Společenské změny a myšlenka pokroku (společen. pohyb, společen. změny, společen. vývoj, pojetí pokroku, problémy sociál. revolucí, modernizace, industrializace a technolog. rozvoj, urbanizace, globalizace ...) 12. Problémy etnických a národnostních vztahů (etnické skupiny, národnosti, národy, rasismus, nacionalismus, integrační procesy).
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BAUMAN, Z. Myslet sociologicky. 1. vyd. Praha : SLON, 1996. 233 s. ISBN 80-85850-14-1. BURIÁNEK, J. Sociologie. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1998. 127 s. ISBN 80-7168-304-3. BERGER, P. Pozvání do sociologie. 1. vyd. Praha : Správa soc. řízení FMO, 1991. 157 s. ISBN 80-85469-08-01. CALHOUN, C., LIGHT, D., KELLER, S. Sociology. 6. vyd. New. York : McGraw-Hill, 1994. 651s. ISBN 0-07-037879-7. CUIN, CH.-H., GRESLE, F. Dějiny sociologie. 1. vyd. Praha : SLON, 2004. 263 s. ISBN 80-86429-33-4. DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1993. 374 s. ISBN 80-7066-822-9. GIDDENS, A. Sociologie. 1. vyd. Praha : Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4. HAVLÍK, R. Úvod do sociologie. 3. vyd. Praha : Karolinum, 1999. 113 s. ISBN 80-7184-814-X. JEŘÁBEK, H. Úvod do sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1993. 162 s. ISBN 80-7066-662-5. KELLER, J. Dějiny klasické sociologie. 1. vyd. Praha : SLON, 2004. 529 s. ISBN 80-86429-34-2. KELLER, J. Úvod do sociologie. 4. vyd. Praha : SLON, 1999. 204 s. ISBN 80-85850-25-7. KENNETH, T. Klíčové citace v sociologii. Hlavní myslitelé, pojmy a témata. 1. vyd. Brno :BarristerPrincipal, 2001. 267 s. ISBN 80–85947–68–4. PETRUSEK, M. a kol. Sociologie. 3. vyd. Praha : SPN, 1997. 75 s. ISBN 80-04-26689-4. PETRUSEK, M. a kol. Sociologické školy, směry, paradigmata. 1. vyd. Praha : SLON, 1996. 249 s. ISBN 80-85850-04-4. SCHAEFER, R. T., LAM, R. P. Sociology. 5. vyd. New. York : McGraw–Hill, 1995, 677 s. ISBN 0-07-056959-2. ŠUBRT, J. Postavy a problémy soudobé teoretické sociologie. 1. vyd. Praha : ISV nakl., 2001, 164 s. ISBN 80–85866–77–3. Velký sociologický slovník I. a II. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996, 1627 s. ISBN 80-7184-311-3.
Literatura doporučená studentům	BAUMAN, Z. Myslet sociologicky. 1. vyd. Praha : SLON, 1996. 233 s. ISBN 80-85850-14-1. BURIÁNEK, J. Sociologie. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1998. 127 s. ISBN 80-7168-304-3. BERGER, P. Pozvání do sociologie. 1. vyd. Praha : Správa soc. řízení FMO, 1991. 157 s. ISBN 80-85469-08-01. CALHOUN, C., LIGHT, D., KELLER, S. Sociology. 6. vyd. New. York : McGraw-Hill, 1994. 651s. ISBN 0-07-037879-7. CUIN, CH.-H., GRESLE, F. Dějiny sociologie. 1. vyd. Praha : SLON, 2004. 263 s. ISBN 80-86429-33-4. DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1993. 374 s. ISBN 80-7066-822-9. GIDDENS, A. Sociologie. 1. vyd. Praha : Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4. HAVLÍK, R. Úvod do sociologie. 3. vyd. Praha : Karolinum, 1999. 113 s. ISBN 80-7184-814-X. JEŘÁBEK, H. Úvod do sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1993. 162 s. ISBN 80-7066-662-5. KELLER, J. Dějiny klasické sociologie. 1. vyd. Praha : SLON, 2004. 529 s. ISBN 80-86429-34-2. KELLER, J. Úvod do sociologie. 4. vyd. Praha : SLON, 1999. 204 s. ISBN 80-85850-25-7. KENNETH, T. Klíčové citace v sociologii. Hlavní myslitelé, pojmy a témata. 1. vyd. Brno :BarristerPrincipal, 2001. 267 s. ISBN 80–85947–68–4. PETRUSEK, M. a kol. Sociologie. 3. vyd. Praha : SPN, 1997. 75 s. ISBN 80-04-26689-4. PETRUSEK, M. a kol. Sociologické školy, směry, paradigmata. 1. vyd. Praha : SLON, 1996. 249 s. ISBN 80-85850-04-4. SCHAEFER, R. T., LAM, R. P. Sociology. 5. vyd. New. York : McGraw–Hill, 1995, 677 s. ISBN 0-07-056959-2. ŠUBRT, J. Postavy a problémy soudobé teoretické sociologie. 1. vyd. Praha : ISV nakl., 2001, 164 s. ISBN 80–85866–77–3. Velký sociologický slovník I. a II. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996, 1627 s. ISBN 80-7184-311-3.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Vypracování semestrální práce na zadané téma v zadaném rozsahu, četba a znalost zadané literatury. Zkouška ústní formou na základě připravených okruhů.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 20 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Janiš Kamil
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Jedná se o prezentaci základních informací z oblasti obecné didaktiky se zvláštním důrazem na nové poznatky a trendy v oboru.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Zopakovat nejobecnější pojmy a metody či koncepce z obecné didaktiky. Exponovat studentům nové trendy a poznatky z obecné didaktiky.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. CO JE DIDAKTIKA ? 2. VÝVOJ VZDĚLÁVACÍCH KONCEPCÍ I 3. VÝVOJ VZDĚLÁVACÍCH KONCEPCÍ II 4. VÝVOJ VZDĚLÁVACÍCH KONCEPCÍ III 5. VÝVOJ VZDĚLÁVACÍCH KONCEPCÍ IV 6. TRADIČNÍ MODEL VYUČOVÁNÍ 7. PODSTATA VYUČOVACÍHO PROCESU 8. VYUČOVACÍ KONCEPCE I 9. VYUČOVACÍ KONCEPCE II 10. VYUČOVACÍ KONCEPCE III 11. ALTERNATIVNÍ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉMY 12. AKTUÁLNÍ OTÁZKY transformace českého školství 13. TECHNOLOGIE VÝUKY 14. ČINITELÉ EDUKAČNÍ REALITY I: učitel 15. ČINITELÉ EDUKAČNÍ REALITY II: dítě - žák - student 16. UČITELSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ A JEHO VÝVOJ 17. PŘÍPRAVA UČITELE NA VYUČOVÁNÍ 18. PEDAGOGICKÉ DOVEDNOSTI A PEDAGOGICKÉ SITUACE 19. AKTIVIZUJÍCÍ METODY VYUČOVÁNÍ - KREATIVITA 20. DIAGNOSTIKA, AUTODIAGNOSTIKA A UČITELSKÁ SEBEREFLEXE 21. AKTUÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ TÉMATA I:
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Blížkovský,B.: Pedeutologické základy učitelského vzdělávání. In : Učitel v demokratické škole. Brno, Paido 1994, s.19. kolektiv: K současnému pojetí didaktiky základní školy. Praha, Karolinum 1994. Maňák,J.: Nárys didaktiky. Brno, PedF MU 1992. Pike,G.,Selby,D.: Globální výchova. Praha, Grada 1994. Průcha,J.: Moderní pedagogika. Praha, Portál 1997. Průcha,J.,Walterová,E.,Mareš,J.: Pedagogický slovník. Praha, Portál 1997. Solfronk,J.: Problematika organizačních forem vyučování a alternativního školství. Praha, Karolinum 1996. Šturma,J.: Školní pedagogika I. Hradec Králové, Gaudeamus 1996.
Literatura doporučená studentům	Bertrand,Y.: Soudobé teorie vzdělávání. Praha, Portál 1998. Gavora,P.: Žiak a text. Bratislava, SPN 1992. Helus,Z.: Jak dál ve vzdělávání učitelů ? Pedagogika 1995, č.2, s.105. kolektiv: K současnému pojetí didaktiky základní školy. Praha, Karolinum 1994. kolektiv: Aktuální otázky pedagogiky a psychologie (sborník). Hradec Králové, Gaudeamus 1997. kolektiv: Tvořivostí učitele k tvořivosti žáků. Brno, Paido 1997. kolektiv: Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha, Portál 1998. Svatoš,T.: Sebereflexní motivy v učitelském studiu. In: Mareš,J.,Slavík,J., Svatoš,T., Švec,V.: Učitelovo pojetí výuky. Brno, CDVU MU 1996, s.74. Švec,V.: Sebereflexe studentů v pregraduální didaktické přípravě. Pedagogika 1996, č.3,
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Anotace odborné publikace a vypracování seminární práce - k zápočtu. Písemný test a rozhovor nad vybraným tématem - ke zkoušce.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	ru - praktická a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: praxe 5 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět rozvíjí schopnost techniky plánování učiva a písemné přípravy na výuku. Zaměřuje se na problematiku praktického uplatnění vědomostí o logické struktuře hodiny, potřebě vyváženosti jednotlivých kroků učebního procesu a časovém plánování. Dále ověřuje schopnost správného formulování cíle hodiny. Všímá si také forem ověření míry, ve které bylo stanoveného cíle hodiny dosaženo. Neopomíjí ani problematiku praktického uplatnění forem výuky orientované na žáka.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je zprostředkovat schopnost uplatnění teoretických dovedností získaných během studia v praxi výuky předmětu náboženství.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- seznámení s formálními požadavky na výkon odborné praxe - konzultace nad písemnými přípravami a záznamy výstupů - zhodnocení průběhu odborné praxe
Literatura, na níž je předmět vystavěn	JANOUCH, V.: Bůh nás vede: učebnice náboženství pro 4. třídu. Portál: Praha 1991. KAŇA, J.: Bůh mě má rád: učebnice náboženství pro 1. třídu. Portál: Praha 1995. Katechetické směrnice České biskupské konference. Praha: ČBK, 1994. Kongregace pro klérus: Všeobecné direktorium pro katechizaci. ČBK: Praha,1998.Osnovy náboženské výchovy pro základní školy. Praha: ČBK, 1996. Osnovy k výuce náboženské výchovy římskokatolické církve v 1.-9. ročníku základní školy. Praha: ČBK, 2004. ŠPAČKOVÁ, M., MLÉČKOVÁ M., SVOBODOVÁ, L.: Bůh k nám přichází: učebnice katolického náboženství pro 3. třídu. Portál: Praha 1996. VEDROVÁ, D.: Bůh nás volá: učebnice náboženství pro 5. třídu. Portál: Praha 1991.
Literatura doporučená studentům	JANOUCH, V.: Bůh nás vede: učebnice náboženství pro 4. třídu. Portál: Praha 1991. KAŇA, J.: Bůh mě má rád: učebnice náboženství pro 1. třídu. Portál: Praha 1995. Katechetické směrnice České biskupské konference. Praha: ČBK, 1994. Kongregace pro klérus: Všeobecné direktorium pro katechizaci. ČBK: Praha,1998.Osnovy náboženské výchovy pro základní školy. Praha: ČBK, 1996. Osnovy k výuce náboženské výchovy římskokatolické církve v 1.-9. ročníku základní školy. Praha: ČBK, 2004. ŠPAČKOVÁ, M., MLÉČKOVÁ M., SVOBODOVÁ, L.: Bůh k nám přichází: učebnice katolického náboženství pro 3. třídu. Portál: Praha 1996. VEDROVÁ, D.: Bůh nás volá: učebnice náboženství pro 5. třídu. Portál: Praha 1991.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet bude udělen na základě splnění uvedených požadavků: - výuka 5 hodin předmětu náboženství doložená písemnou přípravou na jednotlivé hodiny - písemně doložené zhodnocení průběhu odučených hodin garantem - vypracování pedagogického deníku s přípravami na jednotlivé hodiny - individuální konzultace ke zhodnocení praxe

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Úvod do studia sociologie ve vztahu k sociální práci (teorie a praxe sociální práce). Výuková disciplina je členěna do dvou vzájemně se propojujících částí: teoretická sociologie a empirická sociologie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	CÍLE PŘEDMĚTU: 1.Dovednost sociologické imaginace vnímání jevů sociálního světa. 2.Použití sociologických poznatků a dovedností v sociální práci. 3.Připravit a realizovat empirický sociologický průzkum. 4.Úvod do sociologie v návaznosti na další disciplíny studijního programu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Předmět sociologie (třídy sociálních jevů), její vznik a vývoj.Sociologie jako věda společenská i sociální.2. Základní paradigmata, koncepce, směry, školy.3. Metody sociologického poznání (diskurz: analytický, narativní).4. Sociologie a "common sense" (individuální sociální zkušenost). Socializace.5. Sociální realita.6. Většinové a menšinové světy lidí.7. Společnost v sociologické reflexi (tradiční, moderní, postmoderní). Řád.8. Struktura společnosti, skupinová struktura. Formální organizace.9. Sociální mobilita.Sociální změna (společenské procesy a společenská hnutí).10.Empirická sociologie. 11.Sociologický průzkum (předmět, projekt).12.Výzkumné metody, techniky, procedury.13.Jednoduché matematicko statistické zpracování dat.14.Sociologická imaginace v sociální práci.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	1.Keller,J. Úvod do sociologie. Praha: SLON, l99l (a další vydání). 2.Bauman,Z. Myslet sociologicky. Praha: SLON, l997. 3.Berger,P. Pozvání do sociologie. Praha: Naše vojsko, 1991. 4.Petrusek,M. a kol. Sociologie. Praha, SPN l992. 5.Calhoun,C., Light,D., Keller,S. Sociology. New York: Mc Gran-Hill, l994. 6.Zita.J., Stašová,L. Sociologie pro sociální pracovníky. Hradec Králové, Gaudeamus, l999. 7.Giddens,A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. 8.Merton,R.Studie ze sociologické teorie.Praha:Sociologické nakladatelství,2000.
Literatura doporučená studentům	1.Možný,I. Proč tak snadno...? Praha: SLON, 1991. 2.Lann,G. van der. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, 1998. 3.Edwards,R.,L. Editor-in-Chief. Encyklopedia of Social Work (19th Edition). Washinkton: NASW Press, 1995. 4.Petrusek,M. a kol. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- zápočet (aktivní práce v semináři, překlad stati z AJ, seminární práce: esej o vybraném menšinovém světě lidí - podmínka: osobní prožitek, psát v diskurzním jazyce sociologie),-písemná (empirická sociologie) a ústní (narativní sociologie) zkouška.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Kudová Lucie
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Úvod do studia sociologie ve vztahu k sociální práci (teorie a praxe sociální práce). Výuková disciplina je členěna do dvou vzájemně se propojujících částí: teoretická sociologie a empirická sociologie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	CÍLE PŘEDMĚTU: 1.Dovednost sociologické imaginace vnímání jevů sociálního světa. 2.Použití sociologických poznatků a dovedností v sociální práci. 3.Připravit a realizovat empirický sociologický průzkum. 4.Úvod do sociologie v návaznosti na další disciplíny studijního programu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Předmět sociologie (třídy sociálních jevů), její vznik a vývoj.Sociologie jako věda společenská i sociální.2. Základní paradigmata, koncepce, směry, školy.3. Metody sociologického poznání (diskurz: analytický, narativní).4. Sociologie a "common sense" (individuální sociální zkušenost). Socializace.5. Sociální realita.6. Většinové a menšinové světy lidí.7. Společnost v sociologické reflexi (tradiční, moderní, postmoderní). Řád.8. Struktura společnosti, skupinová struktura. Formální organizace.9. Sociální mobilita.Sociální změna (společenské procesy a společenská hnutí).10.Empirická sociologie. 11.Sociologický průzkum (předmět, projekt).12.Výzkumné metody, techniky, procedury.13.Jednoduché matematicko statistické zpracování dat.14.Sociologická imaginace v sociální práci.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	1.Keller,J. Úvod do sociologie. Praha: SLON, l99l (a další vydání). 2.Bauman,Z. Myslet sociologicky. Praha: SLON, l997. 3.Berger,P. Pozvání do sociologie. Praha: Naše vojsko, 1991. 4.Petrusek,M. a kol. Sociologie. Praha, SPN l992. 5.Calhoun,C., Light,D., Keller,S. Sociology. New York: Mc Gran-Hill, l994. 6.Zita.J., Stašová,L. Sociologie pro sociální pracovníky. Hradec Králové, Gaudeamus, l999. 7.Giddens,A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. 8.Merton,R.Studie ze sociologické teorie.Praha:Sociologické nakladatelství,2000.
Literatura doporučená studentům	1.Možný,I. Proč tak snadno...? Praha: SLON, 1991. 2.Lann,G. van der. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, 1998. 3.Edwards,R.,L. Editor-in-Chief. Encyklopedia of Social Work (19th Edition). Washinkton: NASW Press, 1995. 4.Petrusek,M. a kol. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- zápočet (aktivní práce v semináři, překlad stati z AJ, seminární práce: esej o vybraném menšinovém světě lidí - podmínka: osobní prožitek, psát v diskurzním jazyce sociologie),-písemná (empirická sociologie) a ústní (narativní sociologie) zkouška.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	Předmět nemá zadán rozsah výuky
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Tento předmět vymezuje místo pastorální a náboženské psychologie v systému psychologických věd a zabývá se jejími vztahy ke spolupracujícím oborům, psychologickými aspekty religiozity, náboženského vývoje a socializace, spirituální zralosti, vztahem religiozity a prosociálního chování, souvislostmi mezi pojetím Boha a vlivem výchovy a vzdělání. Seznamuje také s kritickým pohledem teologie a tradičně církevně orientované psychoterapie na užití křesťanských symbolů v pastorální psychologii. Důležitým úkolem je prověřovat, nakolik silné křesťanské symboly mohou v naší společnosti být přínosem v psychoterapii a poradenství.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. vztah pastorace ke společenským vědám - modely vztahů ke společenským vědám („Ancilla paradigma, paradigma cizího pokroku, paradigma konvergující volby, p. konvergující volby, p. vzájemné kritické korelace, p. dle Johannese van der Vena, p. multidisciplinární, p. interdisciplinární, p. intradisciplinární) 2. teoretická základna pastorální psychologie - aplikace psychologie v oblasti pastorační práce 3. historický vývoj I. ( 20. – 40. léta v USA; W.S. Keller, R.C. Cabot, A. Boisen) 4. historický vývoj II. ( 40. - 60. léta v USA – rozšíření profese pastorálního poradce 60. – současnost – vytvoření pevné struktury a rozšíření do Evropy) 5. křesťanské obsahy v pastorální psychologii, jejich uplatnění jako symbolů 6. psychologická interpretace uplatnění křesťanského symbolu v poradenství 7. konfrontace pastorální psychologie s pastýřskou péčí (Seelsorge – péče o duši) 8. psychologické aspekty religiozity a náboženského vývoje 9. vztah religiozity a prosociálního chování 10. kritický pohled teologie 11. přínos křesťanských symbolů v psychoterapii a poradenství 12. pastorální psychologie v praxi
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ČORNEJ, Petr. a kol. Dějiny zemí Koruny české. JANÁČEK, Josef. Valdštejn a jeho doba. Praha 1978. KAFKA, František. Bílá hora a české dějiny. Praha, 1962. MACEK, Josef. Jagelonský věk v českých zemích 1. – 4. Praha, 1992 – 1999. POLIŠENSKÝ, Josef. Třicetiletá válka a evropská krize XVII. století. Praha 1970. ŠMAHEL, František. Husitská revoluce I. – IV. Praha, 1993. TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Praha, 1997. URBÁNEK, Rudolf. Věk poděbradský I. – IV. Praha, 1916 – 1963. Velké dějiny zemí koruny České. ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí. Praha, 1997. ZPĚVÁČEK, Jiří. Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV. Praha, 1980 - 1994.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 14 hod. za semestr studium prezenční: seminář 6 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	pastorační péče a pomoc k lidsky důstojnému zvládnutí těžké životní situace. pozornost je soustředěna na doprovázení těžce nemocných, starých, a umírajících. metody pastorační pomoci v méně obvyklých situacích.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	dát vhled do pastorační péče laiků, orientovat se v přístupech a metodách pastorační péče pro určité konkrétní situace, dát vhled do respektování jedinečnosti člověka a naučit pomoci lidsky důstojně zvládnout obtížnou situaci
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. co se rozumí pastorační péčí, pohledy na nemoc, nevyléčitelnou nemoc a smrt z hlediska nemocného a toho, kdo vede pastorační rozhovor 2. pastorační rozhovor jako základní forma pastorační péče, meze pastorační péče, jiné metody pastorační péče 3. cíl pastorační péče 4. Směry pastorační péče k: vážně nebo nevyléčitelně nemocným, lidem s psychickými obtížemi a duševní nemocí, obětem násilí a podvodu, lidem v obtížném manželství, rozvádějícím se a rozvedeným, těm,kteří nemohou mít děti, pěstounským rodinám, lidem s homosexuální orientací 5. další oblasti pastorační péče 6. pastorace doprovázejících
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Vorlíček, J., Adam Z.: Paliativní medicína. Grada Praha 1998 Holota, V.: Hovory na nemocničním lůžku, Praha Zvon 1994 Pera, H.: Nemocným nablízku, Vyšehrad. Praha 1994 Halík, T.: 7 úvah o sužbě nemocným a trpícím. Cesta, Brno 1993 Svatošová, M.: Hospice u mění doprovázet, Ecce homo. Praha 1995 Svatošová, M.: Hospic slovem i obrazem, Ecce homo. Praha 1998 Křivohlavý J.: Poslední úsek cesty, Návrat Praha 1994 Opatrný A.: Pastorační péče v sociální práci, Pastorační středisko AP.Praha.2000 Pastorační sborník, Pastorační středisko AP. Praha. 1996 Opatrný, A.: Malé příručka pastorační péče o nemocné. Past. stř. AP. Praha. 1995 Opatrný, A.: pastorační péče v méně obvyklých situacích. Past. stř. AP. Praha.1998
Literatura doporučená studentům	Vorlíček, J., Adam Z.: Paliativní medicína. Grada Praha 1998 Holota, V.: Hovory na nemocničním lůžku, Praha Zvon 1994 Pera, H.: Nemocným nablízku, Vyšehrad. Praha 1994 Halík, T.: 7 úvah o sužbě nemocným a trpícím. Cesta, Brno 1993 Svatošová, M.: Hospice u mění doprovázet, Ecce homo. Praha 1995 Svatošová, M.: Hospic slovem i obrazem, Ecce homo. Praha 1998 Křivohlavý J.: Poslední úsek cesty, Návrat Praha 1994 Opatrný A.: Pastorační péče v sociální práci, Pastorační středisko AP.Praha.2000 Pastorační sborník, Pastorační středisko AP. Praha. 1996 Opatrný, A.: Malé příručka pastorační péče o nemocné. Past. stř. AP. Praha. 1995 Opatrný, A.: pastorační péče v méně obvyklých situacích. Past. stř. AP. Praha.1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	obecné otázky spojené s vymezením normality a patologie lidské psychiky, s příčinami, projevy a důsledky odchylek od normy. Psychické problémy nemoci a zdravotního postižení. Psychické poruchy a choroby. psychické problémy vyvolané sociálními faktory.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	osvojit si základní znalosti z psychopatologie, přispět k pochopení variability a patologie lidské psychiky, rozvinout schopnost odhadnout sociální dopady subjektivních potíží souvisejících s nemocemi
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. základní pojmy obecné psychopatologie: pojetí normy, mechanismy variability lidské psychiky, přehled jednotlivých psychických funkcí, psychologické vyšetření, psychoterapie 2. Psychologická problematika nemocných a zdravotně postižených: nemoc jako psychologický problém, psychologická problematika některých neurologických onemocnění, psychologická problematika zdravotně postižených 3. Duševní a bahaviorální poruchy: demence, mentální retardace, pervazivní vývojové poruchy, psychotické poruchy, schizofrenie, afektivní a neurotické poruchy, poruchy příjmu potravy, sebevražedné jednání, poruchy osobnosti, agresivní chování, poruchy chování v dětském věku a dospívání, závislosti 4. psychologická problematika sociální patologie: problémy spojené s nevhodným působením rodiny, sociokulturní handicapy, nezaměstnanost, bezdomovectví, psychologické problémy spojené s delikventním chováním
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Frankl, V.E.: Lékařská péče o duši, Cesta, Brno, 1995 Helus, Z.: Vyznat se v dětech. SPN. Praha Kalina, K.: Jak žít s psychózou. Avicenum Praha 1987 Matějček, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Grada Praha Matoušek, O.: Práce s rizikovou mládeží. Portál, Praha 1996 Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese, Portál Praha 1999
Literatura doporučená studentům	Frankl, V.E.: Lékařská péče o duši, Cesta, Brno, 1995 Helus, Z.: Vyznat se v dětech. SPN. Praha Kalina, K.: Jak žít s psychózou. Avicenum Praha 1987 Matějček, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Grada Praha Matoušek, O.: Práce s rizikovou mládeží. Portál, Praha 1996 Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese, Portál Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zakonče ústní zkouškou podle předem daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Doležalová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: exkurze 16 hod. za semestr studium kombinované: exkurze 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Požadavkem současnosti je přispívat prostřednictvím vlastní odbornosti k multidisciplinárnímu pohledu na klienta, což s sebou nese právě spolupráci v mezioborových týmech. Práce s klienty v hospicovém zařízení je svou podstatou i zaměřením názornou ukázkou mezioborovosti, vyhraňuje se vůči ostatním formám sociální a charitativní práce, speciální pedagogiky či pedagogiky volného času, sociální práce, sociální pedagogiky, psychologie. Pro studenta znamená vykonávání praxe tohoto typu zvýšené nároky na jeho teoretickou připravenost, osobní i morální kvality. Tato praktická disciplína navazuje na dosud získané znalosti v předcházejícím studiu, dotváří je a studium v souvislosti s tématikou praxe činí smysluplným. Vzhledem k odbornému zaměření hospice, patří k těmto nárokům také důraz na vnitřní zainteresovanost studenta takovouto praxi v rámci studia absolvovat.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Organizační struktura a zabezpečení praxe: 1. Praxe v hospicovém zařízení je určena pro studenty sociální a charitativní práce, sociální práce, speciální pedagogiky, sociální pedagogiky, pedagogiky volného času, obecné a sociální psychologie. 2. Průběžné či souvislé praxe se může vždy účastnit maximálně 5 studentů s tím, že každý z nich bude v celém jejím průběhu pod přímým vedením jednoho z pracovníků hospice a spolu s ním bude pečovat o pouze o jednoho klienta a jeho rodinný systém. 3. Vlastní vykonávání praxe je ohraničeno minimální dobou dvou týdnů s tím, že bude studentovi v hospicovém zařízení poskytnuto ubytování, aby mohl zachytit způsoby spolupráce mezi personálem hospice, klientem a jeho rodinou a být popřípadě této spolupráci nápomocen. 4. Výstupem z praxe bude jednak hodnocení studenta a studentem v trojúhelníku škola – pracoviště – student, jednak zpracovaná kazuistika týkající se vybraného klienta a jeho rodinného systému. 5. Student bude veden k vnímavému promýšlení sebe jako nástroje vlastní profese a k promýšlení vlastní práce za pomoci vedoucího praxe na pracovišti a ve škole, supervizora a dalších. K sebereflexi a reflexi poslouží mj. společné Týmové dny probíhající v hospicovém zařízení, kde si bude student moci svoje poznatky na základě přednesené a komentované kazuistiky ujednotit a konfrontovat je s poznatky ostatních studentů provádějících praxi a s náhledy pracovníků ostatních profesí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	EXKURZE: První fáze praktického výcviku, tedy exkurze, se zaměřuje na:  získání všeobecné orientace v dané problematice  seznámení se s pracovištěm a získání reálné představy o něm  seznámení se s uplatněním toho kterého studovaného oboru v oblasti hospicové péče
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 80 hod. za semestr studium kombinované: praxe 80 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Požadavkem současnosti je přispívat prostřednictvím vlastní odbornosti k multidisciplinárnímu pohledu na klienta, což s sebou nese právě spolupráci v mezioborových týmech. Práce s klienty v hospicovém zařízení je svou podstatou i zaměřením názornou ukázkou mezioborovosti, vyhraňuje se vůči ostatním formám sociální a charitativní práce, speciální pedagogiky či pedagogiky volného času, sociální práce, sociální pedagogiky, psychologie. Pro studenta znamená vykonávání praxe tohoto typu zvýšené nároky na jeho teoretickou připravenost, osobní i morální kvality. Tato praktická disciplína navazuje na dosud získané znalosti v předcházejícím studiu, dotváří je a studium v souvislosti s tématikou praxe činí smysluplným. Vzhledem k odbornému zaměření hospice, patří k těmto nárokům také důraz na vnitřní zainteresovanost studenta takovouto praxi v rámci studia absolvovat.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Organizační struktura a zabezpečení praxe: 1. Praxe v hospicovém zařízení je určena pro studenty sociální a charitativní práce, sociální práce, speciální pedagogiky, sociální pedagogiky, pedagogiky volného času, obecné a sociální psychologie. 2. Průběžné či souvislé praxe se může vždy účastnit maximálně 5 studentů s tím, že každý z nich bude v celém jejím průběhu pod přímým vedením jednoho z pracovníků hospice a spolu s ním bude pečovat o pouze o jednoho klienta a jeho rodinný systém. 3. Vlastní vykonávání praxe je ohraničeno minimální dobou dvou týdnů s tím, že bude studentovi v hospicovém zařízení poskytnuto ubytování, aby mohl zachytit způsoby spolupráce mezi personálem hospice, klientem a jeho rodinou a být popřípadě této spolupráci nápomocen. 4. Výstupem z praxe bude jednak hodnocení studenta a studentem v trojúhelníku škola – pracoviště – student, jednak zpracovaná kazuistika týkající se vybraného klienta a jeho rodinného systému. 5. Student bude veden k vnímavému promýšlení sebe jako nástroje vlastní profese a k promýšlení vlastní práce za pomoci vedoucího praxe na pracovišti a ve škole, supervizora a dalších. K sebereflexi a reflexi poslouží mj. společné Týmové dny probíhající v hospicovém zařízení, kde si bude student moci svoje poznatky na základě přednesené a komentované kazuistiky ujednotit a konfrontovat je s poznatky ostatních studentů provádějících praxi a s náhledy pracovníků ostatních profesí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	PRŮBĚŽNÁ DVOUTÝDENNÍ PRAXE: Druhá fáze praktického výcviku se zaměřuje na:  podrobnější seznámení se se strukturou daného zařízení  navázání kontaktu a konkrétní práce s klientem  osvojení si a aplikace teoretických znalostí v praxi  před nástupem na praxi – skupinová a individuální konzultace s vedoucím předmětu o důraz na znalosti nejen z vlastního oboru  v průběhu praxe – úzká spolupráce s mentorem na pracovišti o osobní konzultace o účast na týmových dnech  po ukončení praxe – vyhodnocení dvoutýdenní činnosti o zpracování činnosti organizace písemnou formou o zpracování písemnou formou konkrétní práce s klientem o vlastní pocity a osobní postřehy studenta
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 150 hod. za semestr studium kombinované: praxe 150 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Požadavkem současnosti je přispívat prostřednictvím vlastní odbornosti k multidisciplinárnímu pohledu na klienta, což s sebou nese právě spolupráci v mezioborových týmech. Práce s klienty v hospicovém zařízení je svou podstatou i zaměřením názornou ukázkou mezioborovosti, vyhraňuje se vůči ostatním formám sociální a charitativní práce, speciální pedagogiky či pedagogiky volného času, sociální práce, sociální pedagogiky, psychologie. Pro studenta znamená vykonávání praxe tohoto typu zvýšené nároky na jeho teoretickou připravenost, osobní i morální kvality. Tato praktická disciplína navazuje na dosud získané znalosti v předcházejícím studiu, dotváří je a studium v souvislosti s tématikou praxe činí smysluplným. Vzhledem k odbornému zaměření hospice, patří k těmto nárokům také důraz na vnitřní zainteresovanost studenta takovouto praxi v rámci studia absolvovat.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Organizační struktura a zabezpečení praxe: 1. Praxe v hospicovém zařízení je určena pro studenty sociální a charitativní práce, sociální práce, speciální pedagogiky, sociální pedagogiky, pedagogiky volného času, obecné a sociální psychologie. 2. Průběžné či souvislé praxe se může vždy účastnit maximálně 5 studentů s tím, že každý z nich bude v celém jejím průběhu pod přímým vedením jednoho z pracovníků hospice a spolu s ním bude pečovat o pouze o jednoho klienta a jeho rodinný systém. 3. Vlastní vykonávání praxe je ohraničeno minimální dobou dvou týdnů s tím, že bude studentovi v hospicovém zařízení poskytnuto ubytování, aby mohl zachytit způsoby spolupráce mezi personálem hospice, klientem a jeho rodinou a být popřípadě této spolupráci nápomocen. 4. Výstupem z praxe bude jednak hodnocení studenta a studentem v trojúhelníku škola – pracoviště – student, jednak zpracovaná kazuistika týkající se vybraného klienta a jeho rodinného systému. 5. Student bude veden k vnímavému promýšlení sebe jako nástroje vlastní profese a k promýšlení vlastní práce za pomoci vedoucího praxe na pracovišti a ve škole, supervizora a dalších. K sebereflexi a reflexi poslouží mj. společné Týmové dny probíhající v hospicovém zařízení, kde si bude student moci svoje poznatky na základě přednesené a komentované kazuistiky ujednotit a konfrontovat je s poznatky ostatních studentů provádějících praxi a s náhledy pracovníků ostatních profesí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	SOUVISLÁ ČTYŘTÝDENNÍ PRAXE: Třetí fáze praktického výcviku se zaměří na:  samostatnou práci studenta pod vedením mentora  samostatnou aktivitu při plnění úkolů  osvojení si znalostí při zpracovávání materiálů o klientovi  práce s osobními poznatky  vyhodnocení zprostředkovaných informací – konzultace s mentorem i širším týmem pracovníků v rámci týmových dnů  závěrečné vyhodnocení a mezioborová skupinová konzultace na půdě školy pod vedení garanta předmětu
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kurz vede studenty k porozumění procesům, které se odehrávají na pracovním trhu a diskutuje problematiku nezaměstnanosti. Znalost teoretických přístupů je východiskem pro studium politiky zaměstnanosti a trhu práce. Diskutována jsou pasivní a zvláště pak aktivní opatření na trhu práce, jejich institucionální zajištění a jsou nastíněny možnosti provedení analýz účinků těchto opatření.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je uvést politiku zaměstnanosti a trhu práce do kontextu fundamentálních teoretických přístupů.Teoretické přístupy ke studiu trhu práce budou ve druhé polovině kurzu využity při studiu politiky zaměstnanosti a především opatření na trhu práce. Při jejich studiu si předmět klade za cíl seznámit posluchače s principy, cíli, nástroji a konečně účinky politik. Získané dovednosti umožní studentům vypracovávat analýzy opatření politik na trhu práce a vedou k porozumění širším vazbám mezi ekonomickými a sociálními mechanismy. V praxi jsou tyto dovednosti primárně využitelné v rámci činnosti Úřadů práce apod.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Výuka je rozdělena do dvou bloků. První blok trvá 7 týdnů, druhý 6 týdnů. Po prvním i druhém bloku budou následovat písemné testy. Ve čtrnácti týdnech semestru tedy bude probráno 13 témat. BLOK I. TEORIE TRHU PRÁCE A POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI 1. Makroekonomická perspektiva - hospodářský cyklus - vztah k HDP - produktivita - vztah nezaměstnanosti k inflaci: krátkodobá Phillipsova křivka - přirozená míra nezaměstnanosti - utváření nabídky a poptávky po práci 2. Typy nezaměstnanosti - frikční - cyklická - strukturální - příčiny a vztah k přirozené míře nezaměstnanosti 3. Rovnováha a poruchy na trhu práce - statická rovnováha a dobrovolná nezaměstnanost - nedobrovolná nezaměstnanost a rigidita mezd, vliv odborů 4. Další interpretace nezaměstnanosti - neokeynesiánství a institucionální teorie - nedokonalá soutěž, vyjednané mzdy - lidský kapitál, insideři-outsideři 5. Segmentace trhu práce - pojem a typy segmentace - důsledky segmentace - dualita pracovních trhů 6. Politika zaměstnanosti - monetární, fiskální a mzdová politika - expanzivní versus restriktivní politika 7. Politika pracovního trhu - cíle a typologie politik - opatření na straně nabídky - opatření na straně poptávky - aktivní a pasivní politika 8. Průběžný test (shrnuje Blok I. - 7 témat) Odevzdat draft seminární práce BLOK II. POLITIKA PRACOVNÍHO TRHU 9. Kompenzace příjmu v nezaměstnanosti - pojištění a sociální dávky - poměr náhrady - nároky na dávky - účinky na mobilitu pracovních sil 10. Vývoj aktivní politiky zaměstnanosti - základní vývojové etapy - základní modelové příklady (Německo, Británie, Švédsko) 11. Aktivní politika trhu práce - služby zaměstnanosti a poradenství - opatření pro mládež - tvorba pracovních míst atd. 12. Trh práce v ČR - vývoj a specifika - národní plán zaměstnanosti- institucionální zabezpečení 13. Účinky a hodnocení efektivity politik trhu práce- klasifikace účinků (čisté, vedlejší)- rozsah, struktura a cílenost opatření- problém mrtvé váhy 14. Perspektivy vývoje politiky zaměstnanosti pracovního trhu - realita evropského pracovního trhu - nové tendence v politice pracovního trhuZávěrečný test (shrnuje Blok II. – 6 témat)Odevzdat konečnou verzi seminární práce
Literatura, na níž je předmět vystavěn	- Aktivní politika zaměstnanosti v České republice. Ročenka MPSV ČR.- CALMFORS L. (1994) Active Labour Market Policy and Unemployment. A Framework for the Analysis of Crucial Design Features. OECD, Paris. - CLASEN J., GOUD A., VINCENT J. (1997) Long-term Unemployment and the Threat of Social Exclusion. The Policy Press. - DORNBUSH R., FISCHER S. (1994) Makroekonomie. Economics, Praha. - LAYARD R., NICKELL S., JACKMAN R. (1995) The Unemployment Crisis. Oxford University Press.- MAREŠ P. (1998) Nezaměstnanost jako sociální problém. SLON, Praha. - Národní plán zaměstnanosti České republiky - NICAISE I. Et al. (1995) Pitfalls and Dilemmas in Labour Market Policies for Disadvantaged Groups and How to Avoid Them. In: European Journal of Social Policy 5,1995. - SAMUELSON P. A., NORDHAUS W. D. (1991) Ekonomie. Svoboda, Praha. - SIROVÁTKA T. (1997) Marginalizace na pracovním trhu. MU, Brno. - SIROVÁTKA T. (1995) Politika pracovního trhu. MU, Brno. - SIROVÁTKA T., MAREŠ P. (eds.) (2003) Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. MU, Brno. - SIROVÁTKA T., RÁKOCZYOVÁ M. (2001) Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti na lokálním trhu práce. VÚPSV, Brno.
Literatura doporučená studentům	BLOK I. TEORIE TRHU PRÁCE A POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI - SAMUELSON P. A., NORDHAUS W. D. (1991) Ekonomie. Svoboda, Praha.s. 285-344 - DORNBUSH R., FISCHER S. (1994) Makroekonomie. Economics, Praha. - SIROVÁTKA T. (1995) Politika pracovního trhu. MU, Brno. s.5-15, 16-20, 21-30 - LAYARD R., NICKELL S., JACKMAN R. (1995) The Unemployment Crisis. Oxford University Press. s.1-26, 53-83 - MAREŠ P. (1998) Nezaměstnanost jako sociální problém. SLON, Praha. s.26-33, 47-55 - SIROVÁTKA T. (1997) Marginalizace na pracovním trhu. MU, Brno. s. 1-72 BLOK II. POLITIKA PRACOVNÍHO TRHU - Aktivní politika zaměstnanosti v České republice. Ročenka MPSV ČR.- SIROVÁTKA T. (1997) Marginalizace na pracovním trhu. MU, Brno. - SIROVÁTKA T. (1995) Politika pracovního trhu. MU, Brno. - MAREŠ P. (1998) Nezaměstnanost jako sociální problém. SLON, Praha. s.99-141. - SIROVÁTKA T., MAREŠ P. (eds.) (2003) Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. MU, Brno. s. 167-272. - NICAISE I. Et al. (1995) Pitfalls and Dilemmas in Labour Market Policies for Disadvantaged Groups and How to Avoid Them. In: European Journal of Social Policy 5,1995. s.199-217.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky udělení zápočtu: 1. Vypracování seminární práce na téma: Analýza opatření určité aktivní politiky na vybraném lokálním trhu práce (okres) zaměřená na specifickou skupinu obyvatel. Bližší specifikace požadavků na seminární práci bude studentům sdělena při zahájení výuky. Rozsah 5 – 10 normostran. Pracovní verze (obsahující základní cíl práce a zvolenou oblast zájmu) bude odevzdána v 8. týdnu výuky a konzultována s vyučujícím. 2. Bodový výsledek průběžného a závěrečného zápočtového testu v součtu alespoň 60% maxima.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kurz vede studenty k porozumění procesům, které se odehrávají na pracovním trhu a diskutuje problematiku nezaměstnanosti. Znalost teoretických přístupů je východiskem pro studium politiky zaměstnanosti a trhu práce. Diskutována jsou pasivní a zvláště pak aktivní opatření na trhu práce, jejich institucionální zajištění a jsou nastíněny možnosti provedení analýz účinků těchto opatření.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je uvést politiku zaměstnanosti a trhu práce do kontextu fundamentálních teoretických přístupů.Teoretické přístupy ke studiu trhu práce budou ve druhé polovině kurzu využity při studiu politiky zaměstnanosti a především opatření na trhu práce. Při jejich studiu si předmět klade za cíl seznámit posluchače s principy, cíli, nástroji a konečně účinky politik. Získané dovednosti umožní studentům vypracovávat analýzy opatření politik na trhu práce a vedou k porozumění širším vazbám mezi ekonomickými a sociálními mechanismy. V praxi jsou tyto dovednosti primárně využitelné v rámci činnosti Úřadů práce apod.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Výuka je rozdělena do dvou bloků. První blok trvá 7 týdnů, druhý 6 týdnů. Po prvním i druhém bloku budou následovat písemné testy. Ve čtrnácti týdnech semestru tedy bude probráno 13 témat. BLOK I. TEORIE TRHU PRÁCE A POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI 1. Makroekonomická perspektiva - hospodářský cyklus - vztah k HDP - produktivita - vztah nezaměstnanosti k inflaci: krátkodobá Phillipsova křivka - přirozená míra nezaměstnanosti - utváření nabídky a poptávky po práci 2. Typy nezaměstnanosti - frikční - cyklická - strukturální - příčiny a vztah k přirozené míře nezaměstnanosti 3. Rovnováha a poruchy na trhu práce - statická rovnováha a dobrovolná nezaměstnanost - nedobrovolná nezaměstnanost a rigidita mezd, vliv odborů 4. Další interpretace nezaměstnanosti - neokeynesiánství a institucionální teorie - nedokonalá soutěž, vyjednané mzdy - lidský kapitál, insideři-outsideři 5. Segmentace trhu práce - pojem a typy segmentace - důsledky segmentace - dualita pracovních trhů 6. Politika zaměstnanosti - monetární, fiskální a mzdová politika - expanzivní versus restriktivní politika 7. Politika pracovního trhu - cíle a typologie politik - opatření na straně nabídky - opatření na straně poptávky - aktivní a pasivní politika 8. Průběžný test (shrnuje Blok I. - 7 témat) Odevzdat draft seminární práce BLOK II. POLITIKA PRACOVNÍHO TRHU 9. Kompenzace příjmu v nezaměstnanosti - pojištění a sociální dávky - poměr náhrady - nároky na dávky - účinky na mobilitu pracovních sil 10. Vývoj aktivní politiky zaměstnanosti - základní vývojové etapy - základní modelové příklady (Německo, Británie, Švédsko) 11. Aktivní politika trhu práce - služby zaměstnanosti a poradenství - opatření pro mládež - tvorba pracovních míst atd. 12. Trh práce v ČR - vývoj a specifika - národní plán zaměstnanosti- institucionální zabezpečení 13. Účinky a hodnocení efektivity politik trhu práce- klasifikace účinků (čisté, vedlejší)- rozsah, struktura a cílenost opatření- problém mrtvé váhy 14. Perspektivy vývoje politiky zaměstnanosti pracovního trhu - realita evropského pracovního trhu - nové tendence v politice pracovního trhuZávěrečný test (shrnuje Blok II. – 6 témat)Odevzdat konečnou verzi seminární práce
Literatura, na níž je předmět vystavěn	- Aktivní politika zaměstnanosti v České republice. Ročenka MPSV ČR.- CALMFORS L. (1994) Active Labour Market Policy and Unemployment. A Framework for the Analysis of Crucial Design Features. OECD, Paris. - CLASEN J., GOUD A., VINCENT J. (1997) Long-term Unemployment and the Threat of Social Exclusion. The Policy Press. - DORNBUSH R., FISCHER S. (1994) Makroekonomie. Economics, Praha. - LAYARD R., NICKELL S., JACKMAN R. (1995) The Unemployment Crisis. Oxford University Press.- MAREŠ P. (1998) Nezaměstnanost jako sociální problém. SLON, Praha. - Národní plán zaměstnanosti České republiky - NICAISE I. Et al. (1995) Pitfalls and Dilemmas in Labour Market Policies for Disadvantaged Groups and How to Avoid Them. In: European Journal of Social Policy 5,1995. - SAMUELSON P. A., NORDHAUS W. D. (1991) Ekonomie. Svoboda, Praha. - SIROVÁTKA T. (1997) Marginalizace na pracovním trhu. MU, Brno. - SIROVÁTKA T. (1995) Politika pracovního trhu. MU, Brno. - SIROVÁTKA T., MAREŠ P. (eds.) (2003) Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. MU, Brno. - SIROVÁTKA T., RÁKOCZYOVÁ M. (2001) Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti na lokálním trhu práce. VÚPSV, Brno.
Literatura doporučená studentům	BLOK I. TEORIE TRHU PRÁCE A POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI - SAMUELSON P. A., NORDHAUS W. D. (1991) Ekonomie. Svoboda, Praha.s. 285-344 - DORNBUSH R., FISCHER S. (1994) Makroekonomie. Economics, Praha. - SIROVÁTKA T. (1995) Politika pracovního trhu. MU, Brno. s.5-15, 16-20, 21-30 - LAYARD R., NICKELL S., JACKMAN R. (1995) The Unemployment Crisis. Oxford University Press. s.1-26, 53-83 - MAREŠ P. (1998) Nezaměstnanost jako sociální problém. SLON, Praha. s.26-33, 47-55 - SIROVÁTKA T. (1997) Marginalizace na pracovním trhu. MU, Brno. s. 1-72 BLOK II. POLITIKA PRACOVNÍHO TRHU - Aktivní politika zaměstnanosti v České republice. Ročenka MPSV ČR.- SIROVÁTKA T. (1997) Marginalizace na pracovním trhu. MU, Brno. - SIROVÁTKA T. (1995) Politika pracovního trhu. MU, Brno. - MAREŠ P. (1998) Nezaměstnanost jako sociální problém. SLON, Praha. s.99-141. - SIROVÁTKA T., MAREŠ P. (eds.) (2003) Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. MU, Brno. s. 167-272. - NICAISE I. Et al. (1995) Pitfalls and Dilemmas in Labour Market Policies for Disadvantaged Groups and How to Avoid Them. In: European Journal of Social Policy 5,1995. s.199-217.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky udělení zápočtu: 1. Vypracování seminární práce na téma: Analýza opatření určité aktivní politiky na vybraném lokálním trhu práce (okres) zaměřená na specifickou skupinu obyvatel. Bližší specifikace požadavků na seminární práci bude studentům sdělena při zahájení výuky. Rozsah 5 – 10 normostran. Pracovní verze (obsahující základní cíl práce a zvolenou oblast zájmu) bude odevzdána v 8. týdnu výuky a konzultována s vyučujícím. 2. Bodový výsledek průběžného a závěrečného zápočtového testu v součtu alespoň 60% maxima.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět je koncipován jako předpoklad k pochopení variability a patologie lidské psychiky, zejména pro osoby v pomáhající profesi, což jsou studenti sociální a charitativní práce.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je osvojení a porozumění normality a patologie lidské psychiky. Psychopatologie se zabývá příčinami, projevy a důsledky odchylek od normy. Dále porozuměním psychických problémů vyplývající ze somatické nemoci a zdravotního postižení a též pochopení psychických problémů, které jsou vyvolané sociálními faktory. Ve výuce jsou zdůrazněny všechny sociální aspekty uvedených obtíží a poruch.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod, vymezení normy. 2. Mechanismus vývoje psychických odchylek (dědičnost, prostředí, zátěžové situace). 3. Přehled poruch jednotlivých psychických funkcí (poruchy vědomí, pozornosti, vnímání, myšlení, paměti, řeči, emocí, jednání, motivace, vůle, poruchy osobnosti). 4. Psychologické problémy spojené se somatickým onemocněním, rodina postiženého dítěte. 5. Poruchy a onemocnění CNS. 6. Psychologická problematika zdravotně postižených. 7. Psychlogická problematika zrakového a sluchového postižení. 8. Demence, mentální retardace. 9. Neurotické poruchy. Psychické zvláštnosti neurotického dítěte. 10. Disharmonický vývoj a psychopatie. 11. Hlavní psychotická onemocnění dětského věku a dospívání. 12. Specifické vývojové poruchy učení. 12. Poruchy chování se sociálním základem. 13. Predelikvence dětí a delikvence mladistvých. 14. Problémy spojené s nevhodným působením rodiny -Syndrom CAN, domácí násilí, závislost na ideologii.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. přepracované vydání. Praha: Portál, 2004 Malá,E. - Pavlovský,P. Psychiatrie. Praha:Portál, 2002 Miňhová,J. - Novotná, L. Psychopatologie pro učitele. Plzeň: Západočeská univerzita, 2000 Svoboda, M. - ČEšková, E. - Kučerová, H. Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál, 2006. LESNÝ, J.- ŠPITZ, J. Neurologie a psychiatrie pro speciální pedagogy. Praha: SPN, 1989
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: pravidelná aktivní účast na lekcích vystoupení s referátem ústně Zkouška: Písemná část- test podle tématických okruhů Ústní část - doplnění testu, kontrolní dotazy, ústní rozbor zvoleného tématu zápočtové práce, celkové zhodnocení.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: praxe 60 hod. za semestr studium kombinované: seminář 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Průběžná praxe trvá většinou jeden semestr a student dochází na pracoviště 1 den v týdnu po dobu 10 týdnů po 6 hodinách. Tento typ praxe je vhodný v ambulantních poradenských a informačních službách, stacionářích, speciálně pedagogických centrech, azylových domech, odděleních péče o děti aj. Student má možnost zúčastnit se po delší dobu pravidelných aktivit, skupin, návštěvních dnů. V této formě praxe může plnit náročné cíle učení: sledovat a zaznamenat vývoj jednoho případu, naučit se vést dokumentaci, pochopit metodiku vedení případu a uvědomit si varianty řešení, učit se sebereflexi, naučit se analyzovat a zaznamenávat změny, udělat plán sociální pomoci a některé opatření realizovat. Cíle této formy praxe navazují na úkoly z nižšího ročníku - student by měl umět např. navázat kontakt s klientem, vést rozhovor, pracovat s dokumentací.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit se s rozmanitými institucemi poskytujícími sociální služby a jejich činnostmi v kontextu sociální práce. · Aplikovat znalosti a dovednosti v praxi. · Dovednost reflektovaného sociálního šetření. · Komunikovat s klientem, kriticky analyzovat komunikaci sociálních pracovníků (navázat kontakt, vyjasnit metarovinu definice situace, hledat zakázku, plánovat, kontrolovat, hodnotit, ukončovat kontakt) včetně neverbální komunikace. · Reflektovat sociální situaci a její vývoj (analýza potřeb klienta, analýza potřeb sociálního prostředí a společnosti, analýza zdrojů, evaluace). · Dodržovat etické standardy profese. Přemýšlet o etických dilematech. · Reflektovat profesionální hranice. · Orientovat se v organizaci a kriticky evaluovat kvalitu sociálních služeb. · Vedení sociální agendy. Reflexe její návaznosti na požadavky donátorů, potřeby klientů a organizace samé.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Průběžná praxeUskutečňuje se 1 den v týdnu po dobu 1 semestru Typ organizace: dle osobní preference studenta –OPD,domovy důchodců,speciálně pedagogická centra,psychiatrické léčebny,domovy pro matky s dětmi, zařízení pro děti a mládež s poruchami chování, věznice, projekty primární a sekundární péče o děti a mládež, rodinné pradny Základní předpoklad: Výběr praktické kompetence, stanovení kritérií Návaznost na výuku: Zadávat studentům odpovídající úkoly pro osvojení praktických kompetencí sociálního pracovníka, zároveň využívat vlastní prožitky při praxi. Cíle učení - sledovat a zaznamenat vývoj jednoho případu - vedení dokumentace - učit se reflexi - učit se analyzovat a zaznamenávat vývoj - orientace ve specifické pomoci- znát regionální síť Organizace supervize: 1x za 14 dní 2 hodinový supervizní seminář - nedirektivní vedení - průběžná projekce prožitků - vzájemná informovanost o institucích praxe - problémy studentů při vlastní praxi Supervize konzultantů v institucích praxe: - provádět individuálně dle potřeb studentů - navazovat kontakty s pracovišti a konzultanty praxe Závěrečná supervize: - zhodnocení splnění úkolů dle kontraktu prostřednictvím portfolia - zobecněním závěrů a návrhu dalšího odborného růstu praktikanta - administrativní ukončení praxe
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HAVRDOVÁ,Z.: Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995 TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997 HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 1999
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Účast na praxi - doloženo potvrzením. Aktivní účast na supervizních seminářích. Zpracování potfolia(seznámení s případem, explorace problému, dohoda o cílech - např. formou kontraktu, popis realizace plánu, ukončení, evaluace; v případě, že student nevedl práci s klientem sám, ale přihlížel jednání jiného pracovníka - kritickou reflexi zvoleného postupu; doložit případovou studii dokumentací daného případu (samozřejmě nemusí být originál).

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 60 hod. za semestr studium prezenční: seminář 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Průběžná praxe trvá většinou jeden semestr a student dochází na pracoviště 1 den v týdnu po dobu 5 týdnů po 6 hodinách. Tento typ praxe je vhodný v ambulantních poradenských a informačních službách, stacionářích, speciálně pedagogických centrech, azylových domech, odděleních péče o děti aj. Student má možnost zúčastnit se po delší dobu pravidelných aktivit, skupin, návštěvních dnů. V této formě praxe může plnit náročné cíle učení: sledovat a zaznamenat vývoj jednoho případu, naučit se vést dokumentaci, pochopit metodiku vedení případu a uvědomit si varianty řešení, učit se sebereflexi, naučit se analyzovat a zaznamenávat změny, udělat plán sociální pomoci a některé opatření realizovat. Cíle této formy praxe navazují na úkoly z nižšího ročníku - student by měl umět např. navázat kontakt s klientem, vést rozhovor, pracovat s dokumentací.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit se s rozmanitými institucemi poskytujícími sociální služby a jejich činnostmi v kontextu sociální práce. · Aplikovat znalosti a dovednosti v praxi. · Dovednost reflektovaného sociálního šetření. · Komunikovat s klientem, kriticky analyzovat komunikaci sociálních pracovníků (navázat kontakt, vyjasnit metarovinu definice situace, hledat zakázku, plánovat, kontrolovat, hodnotit, ukončovat kontakt) včetně neverbální komunikace. · Reflektovat sociální situaci a její vývoj (analýza potřeb klienta, analýza potřeb sociálního prostředí a společnosti, analýza zdrojů, evaluace). · Dodržovat etické standardy profese. Přemýšlet o etických dilematech. · Reflektovat profesionální hranice. · Orientovat se v organizaci a kriticky evaluovat kvalitu sociálních služeb. · Vedení sociální agendy. Reflexe její návaznosti na požadavky donátorů, potřeby klientů a organizace samé.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Průběžná praxeUskutečňuje se 1 den v týdnu po dobu 1 semestru Typ organizace: dle osobní preference studenta –OPD,domovy důchodců,speciálně pedagogická centra,psychiatrické léčebny,domovy pro matky s dětmi, zařízení pro děti a mládež s poruchami chování, věznice, projekty primární a sekundární péče o děti a mládež, rodinné pradny Základní předpoklad: Výběr praktické kompetence, stanovení kritérií Návaznost na výuku: Zadávat studentům odpovídající úkoly pro osvojení praktických kompetencí sociálního pracovníka, zároveň využívat vlastní prožitky při praxi. Cíle učení - sledovat a zaznamenat vývoj jednoho případu - vedení dokumentace - učit se reflexi - učit se analyzovat a zaznamenávat vývoj - orientace ve specifické pomoci- znát regionální síť Organizace supervize: 1x za 14 dní 2 hodinový supervizní seminář - nedirektivní vedení - průběžná projekce prožitků - vzájemná informovanost o institucích praxe - problémy studentů při vlastní praxi Supervize konzultantů v institucích praxe: - provádět individuálně dle potřeb studentů - navazovat kontakty s pracovišti a konzultanty praxe Závěrečná supervize: - zhodnocení splnění úkolů dle kontraktu prostřednictvím portfolia - zobecněním závěrů a návrhu dalšího odborného růstu praktikanta - administrativní ukončení praxe
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HAVRDOVÁ,Z.: Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995 TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997 HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 1999
Literatura doporučená studentům	TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997 HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Účast na praxi - doloženo potvrzením. Aktivní účast na supervizních seminářích. Zpracování případové studie klienta (seznámení s případem, explorace problému, dohoda o cílech - např. formou kontraktu, popis realizace plánu, ukončení, evaluace; v případě, že student nevedl práci s klientem sám, ale přihlížel jednání jiného pracovníka - kritickou reflexi zvoleného postupu; doložit případovou studii dokumentací daného případu (samozřejmě nemusí být originál).

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sovová Olga
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Obsahové zaměření individuální přípravy: - příprava na diskusní semináře - vyhledání a studium příslušných právních předpisů - dosažení schopnosti práce s právní normou - studium doporučené literatury - dosažení schopnosti řešit modelové situace - příprava na zkoušku
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1. Seznámit studenty s obecnými principy práva, jeho vnitřní strukturou, formami a metodami jeho aplikace. Vysvětlení ústavních principů České republiky jako východisek k poznání právního řádu a jeho systematického uspořádání. 2. Vést studenty ke konkrétní práci s právní normou, umění se v právní normě orientovat, dokázat ji aplikovat a prakticky použít.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Návod ke studiu: Každodenně se v běžném životě dostáváme do běžných situací, které však svojí podstatou znamenají vznik, změnu a zánik určitých právních vztahů. Někdy dokonce může toto naše jednání vést ke vzniku některé z forem právní odpovědnosti. Právo ve své podstatě tvoří rámec chování společnosti jako celku i každého jednotlivého občana. Student by měl pochopit nezastupitelnou roli práva a jeho postavení vedle norem a principů etických, společenských, náboženských a dalších, jeho všeobecnou závaznost a vynutitelnost, jakož i význam sankce jako důsledku porušení práva. Výuka vychází z předpokladu, že studenti mají v oblasti práva pouze všeobecné povědomí, získané na střední škole v rámci občanské výchovy a hromadných sdělovacích prostředků, takže znají jen základní principy na kterých je budována struktura právního státu. Požadované znalosti lze stručně shrnout asi následovně: 1. Obecná část - základní teoretické otázky státu a práva - pojem práva, prameny práva - subjekty práva - právní vztahy - právní odpovědnost - právní odvětví 2. Zvláštní část - Ústavní právo - struktura Ústavy a Listiny základních práv a svobod - dělba moci ve státě, moc zákonodárná, výkonná a soudní - základní lidská práva, jejich garance a aplikace - politický systém,politické strany a politická hnutí - Pracovní právo - subjekty pracovněprávních vztahů - pracovní poměr, vznik, změna a zánik - práce konané mimo pracovní poměr - náhrada škody v pracovním právu - Trestní právo hmotné - trestný čin a znaky skutkové podstaty trestného činu - tresty, alternativní tresty a ochranná opatření - struktura zvláštní části trestního zákona - trestné činy proti rodině a mládeži - trestné činy proti svobodě a důstojnosti člověka - trestné činy proti životu a zdraví - Trestní právo procesní - subjekty trestního řízení - řízení proti mladistvému - zajištění osob a věcí - řízení před soudem, řádné a mimořádné opravné prostředky - vykonávací řízení - Rodinné právo - vznik a zánik manželství - vztahy mezi rodiči a dětmi - poručenství, opatrovnictví a náhradní rodinná výchova - Občanské právo hmotné a procesní - fyzické a právnické osoby - způsobilost k právům a povinnostem - způsobilost k právním úkonům - věcná práva - závazková práva - základní principy občanského procesu - Obchodní právo - obchodní společnosti - obchodní závazkové vztahy - smlouvy dle Obchodního zákoníku
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BALZER, J., PAVLÍK, P. Právo pro maturitní a pomaturitní studium. Praha: 2002. BARTUŠKOVÁ, J. Právní nauka pro odborné školy. Praha: 1998. BOGUCZAK, J. a kol. Teorie práva. Praha: 2002. ELIÁŠ, K. Obchodní společnosti. Praha: 1994. JAKUBKA, J. Zákoník práce s výkladem. Praha: 2000. MITLÖHNER, M. Vybrané právní otázky učitelského povolání. Praha: 2001. NESNÍDAL, J. a kol. Obchodní právo. Praha: 2001. NOVOTNÝ, F a kol. Trestní kodexy. 2. dopl. vyd. Praha: 2002.
Literatura doporučená studentům	Zákony: Ústava České republiky Listina základních práv a svobod Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Trestní zákon č. 140/1961 Sb., v platném znění Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, v platném znění Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, v platném znění Zákon č. 65/1965 Sb., Zákoník práce, v platném znění
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: - aktivní účast v seminárních diskusích - schopnost práce s právní normou, včetně její interpretace - aplikace právní normy v modelové situaci Požadavky ke zkoušce: - zápočet za práci v semináři - zvládnutí teoretických východisek - hlubší znalost problematiky - výklad právní normy v širších souvislostech - praktická aplikace právní normy KONTROLNÍ OTÁZKY: Pojem práva, tvorba práva a legislativní proces Podstata a principy právní odpovědnosti Ústava a Listina základních lidských práv Dělba moci ve státě Fyzické a právnické osoby Způsobilost k právům a povinnostem Způsobilost s právním úkonům Vlastnictví a držba Vznik a zánik manželství Rodičovství a náhradní rodinná péče Pojem trestného činu a znaky skutkové podstaty trestného činu Trestněprávní ochrana rodiny a mládeže Trestněprávní ochrana života zdraví Trestněprávní ochrana důstojnosti člověka Vznik, změna a zánik pracovního poměru Práce konané limo pracovní poměr Odpovědnost zaměstnance za způsobenou škodu Odpovědnost zaměstnavatele za způsobenou škodu Obchodní organizace, jejich založení, vznik a zánik Smlouvy v obchodním právu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sovová Olga
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Obsahové zaměření individuální přípravy: - příprava na diskusní semináře - vyhledání a studium příslušných právních předpisů - dosažení schopnosti práce s právní normou - studium doporučené literatury - dosažení schopnosti řešit modelové situace - příprava na zkoušku
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1. Seznámit studenty s obecnými principy práva, jeho vnitřní strukturou, formami a metodami jeho aplikace. Vysvětlení ústavních principů České republiky jako východisek k poznání právního řádu a jeho systematického uspořádání. 2. Vést studenty ke konkrétní práci s právní normou, umění se v právní normě orientovat, dokázat ji aplikovat a prakticky použít.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Návod ke studiu: Každodenně se v běžném životě dostáváme do běžných situací, které však svojí podstatou znamenají vznik, změnu a zánik určitých právních vztahů. Někdy dokonce může toto naše jednání vést ke vzniku některé z forem právní odpovědnosti. Právo ve své podstatě tvoří rámec chování společnosti jako celku i každého jednotlivého občana. Student by měl pochopit nezastupitelnou roli práva a jeho postavení vedle norem a principů etických, společenských, náboženských a dalších, jeho všeobecnou závaznost a vynutitelnost, jakož i význam sankce jako důsledku porušení práva. Výuka vychází z předpokladu, že studenti mají v oblasti práva pouze všeobecné povědomí, získané na střední škole v rámci občanské výchovy a hromadných sdělovacích prostředků, takže znají jen základní principy na kterých je budována struktura právního státu. Požadované znalosti lze stručně shrnout asi následovně: 1. Obecná část - základní teoretické otázky státu a práva - pojem práva, prameny práva - subjekty práva - právní vztahy - právní odpovědnost - právní odvětví 2. Zvláštní část - Ústavní právo - struktura Ústavy a Listiny základních práv a svobod - dělba moci ve státě, moc zákonodárná, výkonná a soudní - základní lidská práva, jejich garance a aplikace - politický systém,politické strany a politická hnutí - Pracovní právo - subjekty pracovněprávních vztahů - pracovní poměr, vznik, změna a zánik - práce konané mimo pracovní poměr - náhrada škody v pracovním právu - Trestní právo hmotné - trestný čin a znaky skutkové podstaty trestného činu - tresty, alternativní tresty a ochranná opatření - struktura zvláštní části trestního zákona - trestné činy proti rodině a mládeži - trestné činy proti svobodě a důstojnosti člověka - trestné činy proti životu a zdraví - Trestní právo procesní - subjekty trestního řízení - řízení proti mladistvému - zajištění osob a věcí - řízení před soudem, řádné a mimořádné opravné prostředky - vykonávací řízení - Rodinné právo - vznik a zánik manželství - vztahy mezi rodiči a dětmi - poručenství, opatrovnictví a náhradní rodinná výchova - Občanské právo hmotné a procesní - fyzické a právnické osoby - způsobilost k právům a povinnostem - způsobilost k právním úkonům - věcná práva - závazková práva - základní principy občanského procesu - Obchodní právo - obchodní společnosti - obchodní závazkové vztahy - smlouvy dle Obchodního zákoníku
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BALZER, J., PAVLÍK, P.: Právo pro maturitní a pomaturitní studium, Praha 2002 BARTUŠKOVÁ, J.: Právní nauka pro odborné školy, Praha 1998 BOGUCZAK, J. a kol.: Teorie práva, Praha 2002 BUREŠ, J., DRÁPAL, : Občanský soudní řád, Praha 1999 ELIÁŠ, K.: Obchodní společnosti, Praha 1994 HRUŠÁKOVÁ, M. a kol.: Zákon o rodině, Praha 1998 JAKUBKA, J.: Zákoník práce s výkladem, Praha 2000 JANIŠ, K.: Rodina a škola, Hradec Králové 2001 JEDLIČKA, J.: Občanský zákoník, Praha 1997 MITLÖHNER, M. : Vybrané právní otázky učitelského povolání, Praha 2001 NESNÍDAL, J. a kol. : Obchodní právo, Praha 2001 NOVOTNÝ, F a kol. : Trestní kodexy, 2. dopl. vyd. Praha 2002 NOVOTNÝ, Z. a kol.: Právní nauka pro školy i praxi, Brno 1995
Literatura doporučená studentům	Zákony Ústava České republiky Listina základních práv a svobod Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Trestní zákon č. 140/1961 Sb., v platném znění Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně mládeže v platném znění Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, v platném znění Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, v platném znění Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., v platném znění Zákon č. 65/1965 Sb., Zákoník práce, v platném znění Zákon č. 99/1963 Sb, občanský soudní řád Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině v platném znění
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: - aktivní účast v seminárních diskusích - schopnost práce s právní normou, včetně její interpretace - aplikace právní normy v modelové situaci Požadavky ke zkoušce: - zápočet za práci v semináři - zvládnutí teoretických východisek - hlubší znalost problematiky - výklad právní normy v širších souvislostech - praktická aplikace právní normy KONTROLNÍ OTÁZKY: Pojem práva, tvorba práva a legislativní proces Podstata a principy právní odpovědnosti Ústava a Listina základních lidských práv Dělba moci ve státě Fyzické a právnické osoby Způsobilost k právům a povinnostem Způsobilost s právním úkonům Vlastnictví a držba Vznik a zánik manželství Rodičovství a náhradní rodinná péče Pojem trestného činu a znaky skutkové podstaty trestného činu Trestněprávní ochrana rodiny a mládeže Trestněprávní ochrana života zdraví Trestněprávní ochrana důstojnosti člověka Vznik, změna a zánik pracovního poměru Práce konané limo pracovní poměr Odpovědnost zaměstnance za způsobenou škodu Odpovědnost zaměstnavatele za způsobenou škodu Obchodní organizace, jejich založení, vznik a zánik Smlouvy v obchodním právu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sovová Olga
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Obsahové zaměření individuální přípravy: - příprava na diskusní semináře - vyhledání a studium příslušných právních předpisů - dosažení schopnosti práce s právní normou - studium doporučené literatury - dosažení schopnosti řešit modelové situace - příprava na zkoušku
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1. Seznámit studenty s obecnými principy práva, jeho vnitřní strukturou, formami a metodami jeho aplikace. Vysvětlení ústavních principů České republiky jako východisek k poznání právního řádu a jeho systematického uspořádání. 2. Vést studenty ke konkrétní práci s právní normou, umění se v právní normě orientovat, dokázat ji aplikovat a prakticky použít.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Návod ke studiu: Každodenně se v běžném životě dostáváme do běžných situací, které však svojí podstatou znamenají vznik, změnu a zánik určitých právních vztahů. Někdy dokonce může toto naše jednání vést ke vzniku některé z forem právní odpovědnosti. Právo ve své podstatě tvoří rámec chování společnosti jako celku i každého jednotlivého občana. Student by měl pochopit nezastupitelnou roli práva a jeho postavení vedle norem a principů etických, společenských, náboženských a dalších, jeho všeobecnou závaznost a vynutitelnost, jakož i význam sankce jako důsledku porušení práva. Výuka vychází z předpokladu, že studenti mají v oblasti práva pouze všeobecné povědomí, získané na střední škole v rámci občanské výchovy a hromadných sdělovacích prostředků, takže znají jen základní principy na kterých je budována struktura právního státu. Požadované znalosti lze stručně shrnout asi následovně: 1. Obecná část - základní teoretické otázky státu a práva - pojem práva, prameny práva - subjekty práva - právní vztahy - právní odpovědnost - právní odvětví 2. Zvláštní část - Ústavní právo - struktura Ústavy a Listiny základních práv a svobod - dělba moci ve státě, moc zákonodárná, výkonná a soudní - základní lidská práva, jejich garance a aplikace - politický systém,politické strany a politická hnutí - Pracovní právo - subjekty pracovněprávních vztahů - pracovní poměr, vznik, změna a zánik - práce konané mimo pracovní poměr - náhrada škody v pracovním právu - Trestní právo hmotné - trestný čin a znaky skutkové podstaty trestného činu - tresty, alternativní tresty a ochranná opatření - struktura zvláštní části trestního zákona - trestné činy proti rodině a mládeži - trestné činy proti svobodě a důstojnosti člověka - trestné činy proti životu a zdraví - Trestní právo procesní - subjekty trestního řízení - řízení proti mladistvému - zajištění osob a věcí - řízení před soudem, řádné a mimořádné opravné prostředky - vykonávací řízení - Rodinné právo - vznik a zánik manželství - vztahy mezi rodiči a dětmi - poručenství, opatrovnictví a náhradní rodinná výchova - Občanské právo hmotné a procesní - fyzické a právnické osoby - způsobilost k právům a povinnostem - způsobilost k právním úkonům - věcná práva - závazková práva - základní principy občanského procesu - Obchodní právo - obchodní společnosti - obchodní závazkové vztahy - smlouvy dle Obchodního zákoníku
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BALZER, J., PAVLÍK, P. Právo pro maturitní a pomaturitní studium. Praha: 2002. BARTUŠKOVÁ, J. Právní nauka pro odborné školy. Praha: 1998. BOGUCZAK, J. a kol. Teorie práva. Praha: 2002. ELIÁŠ, K. Obchodní společnosti. Praha: 1994. JAKUBKA, J. Zákoník práce s výkladem. Praha: 2000. MITLÖHNER, M. Vybrané právní otázky učitelského povolání. Praha: 2001. NESNÍDAL, J. a kol. Obchodní právo. Praha: 2001. NOVOTNÝ, F a kol. Trestní kodexy. 2. dopl. vyd. Praha: 2002.
Literatura doporučená studentům	Zákony: Ústava České republiky Listina základních práv a svobod Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Trestní zákon č. 140/1961 Sb., v platném znění Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, v platném znění Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, v platném znění Zákon č. 65/1965 Sb., Zákoník práce, v platném znění
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: - aktivní účast v seminárních diskusích - schopnost práce s právní normou, včetně její interpretace - aplikace právní normy v modelové situaci Požadavky ke zkoušce: - zápočet za práci v semináři - zvládnutí teoretických východisek - hlubší znalost problematiky - výklad právní normy v širších souvislostech - praktická aplikace právní normy KONTROLNÍ OTÁZKY: Pojem práva, tvorba práva a legislativní proces Podstata a principy právní odpovědnosti Ústava a Listina základních lidských práv Dělba moci ve státě Fyzické a právnické osoby Způsobilost k právům a povinnostem Způsobilost s právním úkonům Vlastnictví a držba Vznik a zánik manželství Rodičovství a náhradní rodinná péče Pojem trestného činu a znaky skutkové podstaty trestného činu Trestněprávní ochrana rodiny a mládeže Trestněprávní ochrana života zdraví Trestněprávní ochrana důstojnosti člověka Vznik, změna a zánik pracovního poměru Práce konané limo pracovní poměr Odpovědnost zaměstnance za způsobenou škodu Odpovědnost zaměstnavatele za způsobenou škodu Obchodní organizace, jejich založení, vznik a zánik Smlouvy v obchodním právu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sovová Olga
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Obsahové zaměření individuální přípravy: - příprava na diskusní semináře - vyhledání a studium příslušných právních předpisů - dosažení schopnosti práce s právní normou - studium doporučené literatury - dosažení schopnosti řešit modelové situace - příprava na zkoušku
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1. Seznámit studenty s obecnými principy práva, jeho vnitřní strukturou, formami a metodami jeho aplikace. Vysvětlení ústavních principů České republiky jako východisek k poznání právního řádu a jeho systematického uspořádání. 2. Vést studenty ke konkrétní práci s právní normou, umění se v právní normě orientovat, dokázat ji aplikovat a prakticky použít.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Trestní právo hmotné - trestný čin a znaky skutkové podstaty trestného činu - tresty, alternativní tresty a ochranná opatření - struktura zvláštní části trestního zákona - trestné činy proti rodině a mládeži - trestné činy proti svobodě a důstojnosti člověka - trestné činy proti životu a zdraví - Trestní právo procesní - subjekty trestního řízení - řízení proti mladistvému - zajištění osob a věcí - řízení před soudem, řádné a mimořádné opravné prostředky - vykonávací řízení - Rodinné právo - vznik a zánik manželství - vztahy mezi rodiči a dětmi - poručenství, opatrovnictví a náhradní rodinná výchova - Občanské právo hmotné a procesní - fyzické a právnické osoby - způsobilost k právům a povinnostem - způsobilost k právním úkonům - věcná práva - závazková práva - základní principy občanského procesu - Obchodní právo - obchodní společnosti - obchodní závazkové vztahy - smlouvy dle Obchodního zákoníku
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BALZER, J., PAVLÍK, P.: Právo pro maturitní a pomaturitní studium, Praha 2002 BARTUŠKOVÁ, J.: Právní nauka pro odborné školy, Praha 1998 BOGUCZAK, J. a kol.: Teorie práva, Praha 2002 BUREŠ, J., DRÁPAL, : Občanský soudní řád, Praha 1999 ELIÁŠ, K.: Obchodní společnosti, Praha 1994 HRUŠÁKOVÁ, M. a kol.: Zákon o rodině, Praha 1998 JAKUBKA, J.: Zákoník práce s výkladem, Praha 2000 JANIŠ, K.: Rodina a škola, Hradec Králové 2001 JEDLIČKA, J.: Občanský zákoník, Praha 1997 MITLÖHNER, M. : Vybrané právní otázky učitelského povolání, Praha 2001 NESNÍDAL, J. a kol. : Obchodní právo, Praha 2001 NOVOTNÝ, F a kol. : Trestní kodexy, 2. dopl. vyd. Praha 2002 NOVOTNÝ, Z. a kol.: Právní nauka pro školy i praxi, Brno 1995
Literatura doporučená studentům	Zákony Ústava České republiky Listina základních práv a svobod Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Trestní zákon č. 140/1961 Sb., v platném znění Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně mládeže v platném znění Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, v platném znění Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, v platném znění Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., v platném znění Zákon č. 65/1965 Sb., Zákoník práce, v platném znění Zákon č. 99/1963 Sb, občanský soudní řád Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině v platném znění
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: - aktivní účast v seminárních diskusích - schopnost práce s právní normou, včetně její interpretace - aplikace právní normy v modelové situaci Požadavky ke zkoušce: - zápočet za práci v semináři - zvládnutí teoretických východisek - hlubší znalost problematiky - výklad právní normy v širších souvislostech - praktická aplikace právní normy KONTROLNÍ OTÁZKY: Pojem práva, tvorba práva a legislativní proces Podstata a principy právní odpovědnosti Ústava a Listina základních lidských práv Dělba moci ve státě Fyzické a právnické osoby Způsobilost k právům a povinnostem Způsobilost s právním úkonům Vlastnictví a držba Vznik a zánik manželství Rodičovství a náhradní rodinná péče Pojem trestného činu a znaky skutkové podstaty trestného činu Trestněprávní ochrana rodiny a mládeže Trestněprávní ochrana života zdraví Trestněprávní ochrana důstojnosti člověka Vznik, změna a zánik pracovního poměru Práce konané limo pracovní poměr Odpovědnost zaměstnance za způsobenou škodu Odpovědnost zaměstnavatele za způsobenou škodu Obchodní organizace, jejich založení, vznik a zánik Smlouvy v obchodním právu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sovová Olga
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Obsahové zaměření individuální přípravy: - příprava na diskusní semináře - vyhledání a studium příslušných právních předpisů - dosažení schopnosti práce s právní normou - studium doporučené literatury - dosažení schopnosti řešit modelové situace - příprava na zkoušku
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1. Seznámit studenty s obecnými principy práva, jeho vnitřní strukturou, formami a metodami jeho aplikace. Vysvětlení ústavních principů České republiky jako východisek k poznání právního řádu a jeho systematického uspořádání. 2. Vést studenty ke konkrétní práci s právní normou, umění se v právní normě orientovat, dokázat ji aplikovat a prakticky použít.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Návod ke studiu: Každodenně se v běžném životě dostáváme do běžných situací, které však svojí podstatou znamenají vznik, změnu a zánik určitých právních vztahů. Někdy dokonce může toto naše jednání vést ke vzniku některé z forem právní odpovědnosti. Právo ve své podstatě tvoří rámec chování společnosti jako celku i každého jednotlivého občana. Student by měl pochopit nezastupitelnou roli práva a jeho postavení vedle norem a principů etických, společenských, náboženských a dalších, jeho všeobecnou závaznost a vynutitelnost, jakož i význam sankce jako důsledku porušení práva. Výuka vychází z předpokladu, že studenti mají v oblasti práva pouze všeobecné povědomí, získané na střední škole v rámci občanské výchovy a hromadných sdělovacích prostředků, takže znají jen základní principy na kterých je budována struktura právního státu. Požadované znalosti lze stručně shrnout asi následovně: 1. Obecná část - základní teoretické otázky státu a práva - pojem práva, prameny práva - subjekty práva - právní vztahy - právní odpovědnost - právní odvětví 2. Zvláštní část - Ústavní právo - struktura Ústavy a Listiny základních práv a svobod - dělba moci ve státě, moc zákonodárná, výkonná a soudní - základní lidská práva, jejich garance a aplikace - politický systém,politické strany a politická hnutí - Pracovní právo - subjekty pracovněprávních vztahů - pracovní poměr, vznik, změna a zánik - práce konané mimo pracovní poměr - náhrada škody v pracovním právu - Trestní právo hmotné - trestný čin a znaky skutkové podstaty trestného činu - tresty, alternativní tresty a ochranná opatření - struktura zvláštní části trestního zákona - trestné činy proti rodině a mládeži - trestné činy proti svobodě a důstojnosti člověka - trestné činy proti životu a zdraví - Trestní právo procesní - subjekty trestního řízení - řízení proti mladistvému - zajištění osob a věcí - řízení před soudem, řádné a mimořádné opravné prostředky - vykonávací řízení - Rodinné právo - vznik a zánik manželství - vztahy mezi rodiči a dětmi - poručenství, opatrovnictví a náhradní rodinná výchova - Občanské právo hmotné a procesní - fyzické a právnické osoby - způsobilost k právům a povinnostem - způsobilost k právním úkonům - věcná práva - závazková práva - základní principy občanského procesu - Obchodní právo - obchodní společnosti - obchodní závazkové vztahy - smlouvy dle Obchodního zákoníku
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BALZER, J., PAVLÍK, P. Právo pro maturitní a pomaturitní studium. Praha: 2002. BARTUŠKOVÁ, J. Právní nauka pro odborné školy. Praha: 1998. BOGUCZAK, J. a kol. Teorie práva. Praha: 2002. ELIÁŠ, K. Obchodní společnosti. Praha: 1994. JAKUBKA, J. Zákoník práce s výkladem. Praha: 2000. MITLÖHNER, M. Vybrané právní otázky učitelského povolání. Praha: 2001. NESNÍDAL, J. a kol. Obchodní právo. Praha: 2001. NOVOTNÝ, F a kol. Trestní kodexy. 2. dopl. vyd. Praha: 2002.
Literatura doporučená studentům	Zákony: Ústava České republiky Listina základních práv a svobod Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Trestní zákon č. 140/1961 Sb., v platném znění Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, v platném znění Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, v platném znění Zákon č. 65/1965 Sb., Zákoník práce, v platném znění
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: - aktivní účast v seminárních diskusích - schopnost práce s právní normou, včetně její interpretace - aplikace právní normy v modelové situaci Požadavky ke zkoušce: - zápočet za práci v semináři - zvládnutí teoretických východisek - hlubší znalost problematiky - výklad právní normy v širších souvislostech - praktická aplikace právní normy KONTROLNÍ OTÁZKY: Pojem práva, tvorba práva a legislativní proces Podstata a principy právní odpovědnosti Ústava a Listina základních lidských práv Dělba moci ve státě Fyzické a právnické osoby Způsobilost k právům a povinnostem Způsobilost s právním úkonům Vlastnictví a držba Vznik a zánik manželství Rodičovství a náhradní rodinná péče Pojem trestného činu a znaky skutkové podstaty trestného činu Trestněprávní ochrana rodiny a mládeže Trestněprávní ochrana života zdraví Trestněprávní ochrana důstojnosti člověka Vznik, změna a zánik pracovního poměru Práce konané limo pracovní poměr Odpovědnost zaměstnance za způsobenou škodu Odpovědnost zaměstnavatele za způsobenou škodu Obchodní organizace, jejich založení, vznik a zánik Smlouvy v obchodním právu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sovová Olga
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Obsahové zaměření individuální přípravy: - příprava na diskusní semináře - vyhledání a studium příslušných právních předpisů - dosažení schopnosti práce s právní normou - studium doporučené literatury - dosažení schopnosti řešit modelové situace - příprava na zkoušku
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1. Seznámit studenty s obecnými principy práva, jeho vnitřní strukturou, formami a metodami jeho aplikace. Vysvětlení ústavních principů České republiky jako východisek k poznání právního řádu a jeho systematického uspořádání. 2. Vést studenty ke konkrétní práci s právní normou, umění se v právní normě orientovat, dokázat ji aplikovat a prakticky použít.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Trestní právo hmotné - trestný čin a znaky skutkové podstaty trestného činu - tresty, alternativní tresty a ochranná opatření - struktura zvláštní části trestního zákona - trestné činy proti rodině a mládeži - trestné činy proti svobodě a důstojnosti člověka - trestné činy proti životu a zdraví - Trestní právo procesní - subjekty trestního řízení - řízení proti mladistvému - zajištění osob a věcí - řízení před soudem, řádné a mimořádné opravné prostředky - vykonávací řízení - Rodinné právo - vznik a zánik manželství - vztahy mezi rodiči a dětmi - poručenství, opatrovnictví a náhradní rodinná výchova - Občanské právo hmotné a procesní - fyzické a právnické osoby - způsobilost k právům a povinnostem - způsobilost k právním úkonům - věcná práva - závazková práva - základní principy občanského procesu - Obchodní právo - obchodní společnosti - obchodní závazkové vztahy - smlouvy dle Obchodního zákoníku
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BALZER, J., PAVLÍK, P.: Právo pro maturitní a pomaturitní studium, Praha 2002 BARTUŠKOVÁ, J.: Právní nauka pro odborné školy, Praha 1998 BOGUCZAK, J. a kol.: Teorie práva, Praha 2002 BUREŠ, J., DRÁPAL, : Občanský soudní řád, Praha 1999 ELIÁŠ, K.: Obchodní společnosti, Praha 1994 HRUŠÁKOVÁ, M. a kol.: Zákon o rodině, Praha 1998 JAKUBKA, J.: Zákoník práce s výkladem, Praha 2000 JANIŠ, K.: Rodina a škola, Hradec Králové 2001 JEDLIČKA, J.: Občanský zákoník, Praha 1997 MITLÖHNER, M. : Vybrané právní otázky učitelského povolání, Praha 2001 NESNÍDAL, J. a kol. : Obchodní právo, Praha 2001 NOVOTNÝ, F a kol. : Trestní kodexy, 2. dopl. vyd. Praha 2002 NOVOTNÝ, Z. a kol.: Právní nauka pro školy i praxi, Brno 1995
Literatura doporučená studentům	Zákony Ústava České republiky Listina základních práv a svobod Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Trestní zákon č. 140/1961 Sb., v platném znění Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně mládeže v platném znění Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, v platném znění Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, v platném znění Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., v platném znění Zákon č. 65/1965 Sb., Zákoník práce, v platném znění Zákon č. 99/1963 Sb, občanský soudní řád Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině v platném znění
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: - aktivní účast v seminárních diskusích - schopnost práce s právní normou, včetně její interpretace - aplikace právní normy v modelové situaci Požadavky ke zkoušce: - zápočet za práci v semináři - zvládnutí teoretických východisek - hlubší znalost problematiky - výklad právní normy v širších souvislostech - praktická aplikace právní normy KONTROLNÍ OTÁZKY: Pojem práva, tvorba práva a legislativní proces Podstata a principy právní odpovědnosti Ústava a Listina základních lidských práv Dělba moci ve státě Fyzické a právnické osoby Způsobilost k právům a povinnostem Způsobilost s právním úkonům Vlastnictví a držba Vznik a zánik manželství Rodičovství a náhradní rodinná péče Pojem trestného činu a znaky skutkové podstaty trestného činu Trestněprávní ochrana rodiny a mládeže Trestněprávní ochrana života zdraví Trestněprávní ochrana důstojnosti člověka Vznik, změna a zánik pracovního poměru Práce konané limo pracovní poměr Odpovědnost zaměstnance za způsobenou škodu Odpovědnost zaměstnavatele za způsobenou škodu Obchodní organizace, jejich založení, vznik a zánik Smlouvy v obchodním právu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sovová Olga
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Obsahové zaměření individuální přípravy: - příprava na diskusní semináře - vyhledání a studium příslušných právních předpisů - dosažení schopnosti práce s právní normou - studium doporučené literatury - dosažení schopnosti řešit modelové situace - příprava na zkoušku
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1. Seznámit studenty s obecnými principy práva, jeho vnitřní strukturou, formami a metodami jeho aplikace. Vysvětlení ústavních principů České republiky jako východisek k poznání právního řádu a jeho systematického uspořádání. 2. Vést studenty ke konkrétní práci s právní normou, umění se v právní normě orientovat, dokázat ji aplikovat a prakticky použít.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Návod ke studiu: Každodenně se v běžném životě dostáváme do běžných situací, které však svojí podstatou znamenají vznik, změnu a zánik určitých právních vztahů. Někdy dokonce může toto naše jednání vést ke vzniku některé z forem právní odpovědnosti. Právo ve své podstatě tvoří rámec chování společnosti jako celku i každého jednotlivého občana. Student by měl pochopit nezastupitelnou roli práva a jeho postavení vedle norem a principů etických, společenských, náboženských a dalších, jeho všeobecnou závaznost a vynutitelnost, jakož i význam sankce jako důsledku porušení práva. Výuka vychází z předpokladu, že studenti mají v oblasti práva pouze všeobecné povědomí, získané na střední škole v rámci občanské výchovy a hromadných sdělovacích prostředků, takže znají jen základní principy na kterých je budována struktura právního státu. Požadované znalosti lze stručně shrnout asi následovně: 1. Obecná část - základní teoretické otázky státu a práva - pojem práva, prameny práva - subjekty práva - právní vztahy - právní odpovědnost - právní odvětví 2. Zvláštní část - Ústavní právo - struktura Ústavy a Listiny základních práv a svobod - dělba moci ve státě, moc zákonodárná, výkonná a soudní - základní lidská práva, jejich garance a aplikace - politický systém,politické strany a politická hnutí - Pracovní právo - subjekty pracovněprávních vztahů - pracovní poměr, vznik, změna a zánik - práce konané mimo pracovní poměr - náhrada škody v pracovním právu - Trestní právo hmotné - trestný čin a znaky skutkové podstaty trestného činu - tresty, alternativní tresty a ochranná opatření - struktura zvláštní části trestního zákona - trestné činy proti rodině a mládeži - trestné činy proti svobodě a důstojnosti člověka - trestné činy proti životu a zdraví - Trestní právo procesní - subjekty trestního řízení - řízení proti mladistvému - zajištění osob a věcí - řízení před soudem, řádné a mimořádné opravné prostředky - vykonávací řízení - Rodinné právo - vznik a zánik manželství - vztahy mezi rodiči a dětmi - poručenství, opatrovnictví a náhradní rodinná výchova - Občanské právo hmotné a procesní - fyzické a právnické osoby - způsobilost k právům a povinnostem - způsobilost k právním úkonům - věcná práva - závazková práva - základní principy občanského procesu - Obchodní právo - obchodní společnosti - obchodní závazkové vztahy - smlouvy dle Obchodního zákoníku
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BALZER, J., PAVLÍK, P. Právo pro maturitní a pomaturitní studium. Praha: 2002. BARTUŠKOVÁ, J. Právní nauka pro odborné školy. Praha: 1998. BOGUCZAK, J. a kol. Teorie práva. Praha: 2002. ELIÁŠ, K. Obchodní společnosti. Praha: 1994. JAKUBKA, J. Zákoník práce s výkladem. Praha: 2000. MITLÖHNER, M. Vybrané právní otázky učitelského povolání. Praha: 2001. NESNÍDAL, J. a kol. Obchodní právo. Praha: 2001. NOVOTNÝ, F a kol. Trestní kodexy. 2. dopl. vyd. Praha: 2002.
Literatura doporučená studentům	Zákony: Ústava České republiky Listina základních práv a svobod Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Trestní zákon č. 140/1961 Sb., v platném znění Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, v platném znění Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, v platném znění Zákon č. 65/1965 Sb., Zákoník práce, v platném znění
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: - aktivní účast v seminárních diskusích - schopnost práce s právní normou, včetně její interpretace - aplikace právní normy v modelové situaci Požadavky ke zkoušce: - zápočet za práci v semináři - zvládnutí teoretických východisek - hlubší znalost problematiky - výklad právní normy v širších souvislostech - praktická aplikace právní normy KONTROLNÍ OTÁZKY: Pojem práva, tvorba práva a legislativní proces Podstata a principy právní odpovědnosti Ústava a Listina základních lidských práv Dělba moci ve státě Fyzické a právnické osoby Způsobilost k právům a povinnostem Způsobilost s právním úkonům Vlastnictví a držba Vznik a zánik manželství Rodičovství a náhradní rodinná péče Pojem trestného činu a znaky skutkové podstaty trestného činu Trestněprávní ochrana rodiny a mládeže Trestněprávní ochrana života zdraví Trestněprávní ochrana důstojnosti člověka Vznik, změna a zánik pracovního poměru Práce konané limo pracovní poměr Odpovědnost zaměstnance za způsobenou škodu Odpovědnost zaměstnavatele za způsobenou škodu Obchodní organizace, jejich založení, vznik a zánik Smlouvy v obchodním právu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sovová Olga
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Obsahové zaměření individuální přípravy: - příprava na diskusní semináře - vyhledání a studium příslušných právních předpisů - dosažení schopnosti práce s právní normou - studium doporučené literatury - dosažení schopnosti řešit modelové situace - příprava na zkoušku
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1. Seznámit studenty s obecnými principy práva, jeho vnitřní strukturou, formami a metodami jeho aplikace. Vysvětlení ústavních principů České republiky jako východisek k poznání právního řádu a jeho systematického uspořádání. 2. Vést studenty ke konkrétní práci s právní normou, umění se v právní normě orientovat, dokázat ji aplikovat a prakticky použít.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Návod ke studiu: Každodenně se v běžném životě dostáváme do běžných situací, které však svojí podstatou znamenají vznik, změnu a zánik určitých právních vztahů. Někdy dokonce může toto naše jednání vést ke vzniku některé z forem právní odpovědnosti. Právo ve své podstatě tvoří rámec chování společnosti jako celku i každého jednotlivého občana. Student by měl pochopit nezastupitelnou roli práva a jeho postavení vedle norem a principů etických, společenských, náboženských a dalších, jeho všeobecnou závaznost a vynutitelnost, jakož i význam sankce jako důsledku porušení práva. Výuka vychází z předpokladu, že studenti mají v oblasti práva pouze všeobecné povědomí, získané na střední škole v rámci občanské výchovy a hromadných sdělovacích prostředků, takže znají jen základní principy na kterých je budována struktura právního státu. Požadované znalosti lze stručně shrnout asi následovně: 1. Obecná část - základní teoretické otázky státu a práva - pojem práva, prameny práva - subjekty práva - právní vztahy - právní odpovědnost - právní odvětví 2. Zvláštní část - Ústavní právo - struktura Ústavy a Listiny základních práv a svobod - dělba moci ve státě, moc zákonodárná, výkonná a soudní - základní lidská práva, jejich garance a aplikace - politický systém,politické strany a politická hnutí - Pracovní právo - subjekty pracovněprávních vztahů - pracovní poměr, vznik, změna a zánik - práce konané mimo pracovní poměr - náhrada škody v pracovním právu - Trestní právo hmotné - trestný čin a znaky skutkové podstaty trestného činu - tresty, alternativní tresty a ochranná opatření - struktura zvláštní části trestního zákona - trestné činy proti rodině a mládeži - trestné činy proti svobodě a důstojnosti člověka - trestné činy proti životu a zdraví - Trestní právo procesní - subjekty trestního řízení - řízení proti mladistvému - zajištění osob a věcí - řízení před soudem, řádné a mimořádné opravné prostředky - vykonávací řízení - Rodinné právo - vznik a zánik manželství - vztahy mezi rodiči a dětmi - poručenství, opatrovnictví a náhradní rodinná výchova - Občanské právo hmotné a procesní - fyzické a právnické osoby - způsobilost k právům a povinnostem - způsobilost k právním úkonům - věcná práva - závazková práva - základní principy občanského procesu - Obchodní právo - obchodní společnosti - obchodní závazkové vztahy - smlouvy dle Obchodního zákoníku
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BALZER, J., PAVLÍK, P.: Právo pro maturitní a pomaturitní studium, Praha 2002 BARTUŠKOVÁ, J.: Právní nauka pro odborné školy, Praha 1998 BOGUCZAK, J. a kol.: Teorie práva, Praha 2002 BUREŠ, J., DRÁPAL, : Občanský soudní řád, Praha 1999 ELIÁŠ, K.: Obchodní společnosti, Praha 1994 HRUŠÁKOVÁ, M. a kol.: Zákon o rodině, Praha 1998 JAKUBKA, J.: Zákoník práce s výkladem, Praha 2000 JANIŠ, K.: Rodina a škola, Hradec Králové 2001 JEDLIČKA, J.: Občanský zákoník, Praha 1997 MITLÖHNER, M. : Vybrané právní otázky učitelského povolání, Praha 2001 NESNÍDAL, J. a kol. : Obchodní právo, Praha 2001 NOVOTNÝ, F a kol. : Trestní kodexy, 2. dopl. vyd. Praha 2002 NOVOTNÝ, Z. a kol.: Právní nauka pro školy i praxi, Brno 1995
Literatura doporučená studentům	Zákony Ústava České republiky Listina základních práv a svobod Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Trestní zákon č. 140/1961 Sb., v platném znění Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně mládeže v platném znění Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, v platném znění Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, v platném znění Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., v platném znění Zákon č. 65/1965 Sb., Zákoník práce, v platném znění Zákon č. 99/1963 Sb, občanský soudní řád Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině v platném znění
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: - aktivní účast v seminárních diskusích - schopnost práce s právní normou, včetně její interpretace - aplikace právní normy v modelové situaci Požadavky ke zkoušce: - zápočet za práci v semináři - zvládnutí teoretických východisek - hlubší znalost problematiky - výklad právní normy v širších souvislostech - praktická aplikace právní normy KONTROLNÍ OTÁZKY: Pojem práva, tvorba práva a legislativní proces Podstata a principy právní odpovědnosti Ústava a Listina základních lidských práv Dělba moci ve státě Fyzické a právnické osoby Způsobilost k právům a povinnostem Způsobilost s právním úkonům Vlastnictví a držba Vznik a zánik manželství Rodičovství a náhradní rodinná péče Pojem trestného činu a znaky skutkové podstaty trestného činu Trestněprávní ochrana rodiny a mládeže Trestněprávní ochrana života zdraví Trestněprávní ochrana důstojnosti člověka Vznik, změna a zánik pracovního poměru Práce konané limo pracovní poměr Odpovědnost zaměstnance za způsobenou škodu Odpovědnost zaměstnavatele za způsobenou škodu Obchodní organizace, jejich založení, vznik a zánik Smlouvy v obchodním právu

 

Kreditové hodnocení předmětu	7
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 42 hod. za semestr studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	PRAXE2 Odborná praxe II
Anotace předmětu	praxe má nezastupitelnou úlohu v získávání nových poznatků o účelu jednotlivých organizací, napomáhá při formování žádoucích osobnostních vlastností pracovníka a jeho profesních dovedností.je5-tidenní souvislá, individuálně stanovená třístranným kontraktem.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	prohloubit a rozšířit studentovu odbornost v sociální práci díky zaměřené reflexi a supervizi. Vzhledem k tomu, že v tomto studiu jde o zralé studenty, mezi nimiž jsou velké rozdíly v jejich dosavadní zkušenosti, je snahou ÚSS co nejvíce individualizovat rozvoj odbornosti. To je možné za pomoci individuálního plánování praxe a supervize, při stanovení zřetelných společních výstupů. Další aspekt, který by praxe měla splnit, je rozšíření pohledu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	obsah praxe je stanovován individuálně formulováním třístranného kontraktu. 1. seznámení s fungováním organizace, s legislativním rámcem, s financováním instituce, s postavením v síti sociálních služeb 2. poznat úlohu tmu, role jednotlivých členů týmu 3. naučit se navázat vztah ke klientovi 4. naučit se rozpoznávat potřeby klienta a otevřít se těmto potřebám 5. seznámit se s kazuistikamia se způsobem vedení dokumentace v dané institutci 6. obeznámit se metodami sociální práce, které zařízení používá (způsoby pomoci)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999
Literatura doporučená studentům	Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	podmínkou k udělení zápočtu je odevzdání práce z praxe, která může být ve dvou variantách: variantaI: kazuistika resp. popis případu sociální změny, charakteristika definovaných kriteií a důkazy o jejich splnění, vyjádření o praxi v jiných než vlastním zařízení, vyjádření supervizova o počtu a povaze absolvovaných supervizí, reflexi učebního procesu variantaII: portfolio (student pod vedením supervizora zpracuje úplné vlastní portfolio dobré praxe dle vodítek v publikaci "kompetence v praxi v sociální práce), vyjádření o praxi v jiném než vlastním zařízení, vyjádření supervizora o počtu a povaze absolvovaných supervizí, reflexi učebního procesu

 

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 120 hod. za semestr
Prerekvizity	PRAXE1 Odborná praxe I
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	praxe má nezastupitelnou úlohu v získávání nových poznatků o účelu jednotlivých organizací, napomáhá při formování žádoucích osobnostních vlastností pracovníka a jeho profesních dovedností.je 3 týdenní souvislá, individuálně stanovená třístranným kontraktem.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	prohloubit a rozšířit studentovu odbornost v sociální práci díky zaměřené reflexi a supervizi. Vzhledem k tomu, že v tomto studiu jde o zralé studenty, mezi nimiž jsou velké rozdíly v jejich dosavadní zkušenosti, je snahou ÚSS co nejvíce individualizovat rozvoj odbornosti. To je možné za pomoci individuálního plánování praxe a supervize, při stanovení zřetelných společných výstupů. Další aspekt, který by praxe měla splnit, je rozšíření pohledu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	obsah praxe je stanovován individuálně formulováním třístranného kontraktu. 1. seznámení s fungováním organizace, s legislativním rámcem, s financováním instituce, s postavením v síti sociálních služeb 2. poznat úlohu týmu, role jednotlivých členů týmu 3. naučit se navázat vztah ke klientovi 4. naučit se rozpoznávat potřeby klienta a otevřít se těmto potřebám 5. seznámit se s kazuistikami a se způsobem vedení dokumentace v dané institutci 6. obeznámit se metodami sociální práce, které zařízení používá (způsoby pomoci)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999 Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek
Literatura doporučená studentům	Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999 Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	podmínkou k udělení zápočtu je odevzdání práce z praxe, která může být ve dvou variantách: variantaI: kazuistika resp. popis případu sociální změny, charakteristika definovaných kriteií a důkazy o jejich splnění, vyjádření o praxi v jiných než vlastním zařízení, vyjádření supervizova o počtu a povaze absolvovaných supervizí, reflexi učebního procesu variantaII: portfolio (student pod vedením supervizora zpracuje úplné vlastní portfolio dobré praxe dle vodítek v publikaci "kompetence v praxi v sociální práce"), vyjádření o praxi v jiném než vlastním zařízení, vyjádření supervizora o počtu a povaze absolvovaných supervizí, reflexi učebního procesu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět posiluje dovednosti v sociální práci. Poskytuje přehled specifických menšin v ČR. Charakterizuje menšiny podle hodnotových zvláštností.: etnických, sociálně-kulturních, náboženských aj. Předmět obsahuje také historické příčiny rasizmu, xenofobie a jejich současné podoby. Součástí tohoto tématu je i znalost o problematice uprchlictví, exilu, násilné i ekonomicky zdůvodněné emigrace a migrace obyvatelstva a poznatky o holocaustu, genocidě a právech na azyl a mezinárodních úmluvách a sankcích proti zločinům proti lidskosti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Poskytnout studentům přehled o historii a specifikách etnických, národnostních a sociálních menšin. Poskytnout poznatky o migračních proudech, o sociální podmíněnosti migrace, upozornit na stereotypy, předsudky, rasistické, šovinistické a xenofobní nálady. Student by měl umět řešit rozpory a konflikty vyplývající ze specifiky různých kultur a neautoritativním způsobem napomáhat k lepšímu pochopení a soužití minorit s majoritním obyvatelstvem a být sám bez předsudků vůči minoritám, chápat jejich postavení, dovést vysvětlit předsudky, autostererotypy a heterostereotypy vyskytující se ve společnosti a dovést ocenit "jinakost" druhého a přínos těchto skupin pro kulturu společnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Rozdělení menšin podle charakteristik. Základní pojmy. 2. Národnost a nacionalismus. 3. Židé. 4. Němci. 5. Romové. 6. Vztahy Čechů a Slováků. 7. Volyňští Češi. Vztahy s Ruskem. 8. Poláci. 9. Maďaři. 10. Migrace. 11. Homosexuální minorita. 12. Ženská otázka. 13. Metody a postupy snižování národnostního a rasového napětí a odstraňování předsudků. 14. Organizace a nevládní organizace na pomoc minoritám. 15. Besedy se zástupci jednotlivých minorit
Literatura, na níž je předmět vystavěn	JAKOUBEK, Marek. Romské osady - enklávy tradiční společnosti. In: Projekt Varianty - interkulturní vzdělávání - Čítanka textů k otázce romských populací v ČR a SR. s. 1-15 LEWIS, Oskar. The Culture of Poverty. In: Scientific American, sv. 215, č. 4, 1966. s. 19-25 MATOUŠEK a kol., Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. ISBN 80-7178-473-7 ŠIŠKOVÁ (ed.), Tatjana. Menšiny a migranti v České repoublice. Praha: Portál, 2001. 200 s. ISBN 80-7178-648-9 ŠIŠKOVÁ (ed.), Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 208 s. ISBN 80-7178-285-8 Zákon o uprchlících ze dne 16.listopadu 1990. Trestní zákoník (zák. č. 140/1961 Sb.) par. 196 - 261 - rasově motivované trestné činy (par. 259 genocidium atd.). Úmluva o právním postavení uprchlíků. Ostrava: Aries, edice Světové dokumenty, VII., 1993. Listina základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., čl. 3) Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech (Sb. č. 120, 1976, čl. 2.) Mezinárodní úmluva OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace (Sb. č.95, 1974, čl. 1.) Mezinárodní úmluva o potlačování a trestání zločinů apartheidu (Sb. č. 116, 1976, čl.3) Platné právní předpisy k zákazu diskriminace v ČR, vydal Úřad předsedy vlády, duben 1997 Úmluva Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8. (Sb.č. 209, 1992) čl. 14 http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty.php?predmet=1
Literatura doporučená studentům	BAUMAN, Zygmunt. Myslet sociologicky. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. 233 s. ISBN 80-85850-14-1 BARŠA, Pavel. Panství člověka a touha ženy. 1. vyd. Praha: SLON, 2002. 323 s. ISBN 80-86429-06-7 BERGER, Peter L. Pozvání do sociologie. 1. vyd. Praha: Správa sociálního řízení FMO, 1991. 157 s. ISBN80-85469-08-01 BRÁZDA, Radim. Racionální diskriminace nebo nepřípustná perzekuce? (http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/studie/pravaluze.html) BRZEK, Antonín, PONDĚLÍČKOVÁ-MAŠLOVÁ, Jaroslava. Třetí pohlaví. Praha: Scientia Medica, 1992. DACÍK, Tomáš. Člověk a rasa. 1. Vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 130 s. ISBN 80-7204-216-5 FANEL, Jiří. Gay historie. Praha: Dauphin, 2000. GABAL, Ivan. Etnické klima české společnosti. In: Etnické menšiny ve střední Evropě. Konflikt nebo integrace. Praha: H&H, 1999. s. 70 – 95. GELLNER, Arnošt. Národy a nacionalismus. Praha: Hříbal, 1993. GLATZ, Ferenc. Otázka menšín v strednej Európe. 1. vyd. Budapešť: Europa Institut Budapešť, 1993. 62 s. ISBN 963-831206-8 GOULD, Stephen Jay. Jak neměřit člověka. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. 1997. 436 s. ISBN 80-7106-168-9 HAMMANNOVÁ, Brigitte. Hitlerova Vídeň. 1. vyd. Praha: Prostor. 1999. 512 s. ISBN 80-7260-003-6 HANVEY, Christopher. PHILPOT (ed.), Terry. Practising social work. 2. vyd. London: Routledge, 1996. 207 s. HAVELKOVÁ, Hana: Feminismus a moderní společnost. Praha: SLON, 2001. JAKOUBEK, Marek. Romské osady - enklávy tradiční společnosti. In: Projekt Varianty - interkulturní vzdělávání - Čítanka textů k otázce romských populací v ČR a SR. s. 1-15 KELLER, Jan. Politika s ručením omezeným. 1. vyd. Praha: Evropský literární klub, 2001. 144 s. ISBN 80-86316-27-0 (http://www.blisty.cz/txt.php?id=10311) LEWIS, Oskar. The Culture of Poverty. In: Scientific American, sv. 215, č. 4, 1966. s. 19-25 MACHAČOVÁ, Jana. MATĚJČEK (ed.), Jiří. Národnostní menšiny a jejich sociální pozice ve střední Evropě. 1. vyd. Opava: Slezský ústav SZM, 1999. 294 s. ISBN 80-86224-10-4 MACHALOVÁ, Tatiana. Lidská práva proti rasismu. 1. Vyd. Brno: Doplněk, 2001. 264 s. ISBN 80-7239-099-6 MATOUŠEK a kol., Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. ISBN 80-7178-473-7 MIKULE, Vladimír. Národnostní menšiny v České republice pohledem českého práva. In: Etnické menšiny ve střední Evropě. Konflikt nebo integrace. Praha: H&H, 1999. s. 50 – 70. NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0 NAVRÁTIL, Pavel. MUSIL, Libor. Sociální práce s příslušníky menšinových skupin (in Sociální studia č. 5). 1. vyd. Brno: Masarykova universita, 2000. NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého - vydavatelství Olomouc, 1999. 129 s. ISBN 80-7067-952-2 RIDLEY, Matt. Červená královna. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 328 s. ISBN 80-204-0825-8 RIDLEY, Matt. Genom. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 285 s. ISBN 80-7178-507-5 ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme - jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 144 s. ISBN 80-7178-250-5 SIROVÁTKA (ed.), Tomáš. Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. 1. vyd. Brno: MU FSS a Georgetown, 2002. 355 s. ISBN 80-210-2791-6 ŠIŠKOVÁ (ed.), Tatjana. Menšiny a migranti v České repoublice. Praha: Portál, 2001. 200 s. ISBN 80-7178-648-9 ŠIŠKOVÁ (ed.), Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 208 s. ISBN 80-7178-285-8 TAJFEL, Henri. Sociálna psychológia menšín. 1. vyd. Bratislava: Minority Rights Group - Slovakia, 1995. 25 s. TAYLOR, Charles. Multi-kulturalismus. 1. vyd. Praha: Filosofia, 2001. 192 s. ISBN 80-7007-161-3 URUBEK, Tomáš. Azylová procedura v České republice. Národnostní politika v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita, 2000. s. 61 – 80. WRIGHT, Robert. Morální zvíře. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. 478 s. ISBN 80-7106-127-1 WRIGHTOVÁ, Elisabeth. Lacan a postfeminismus. 1. vyd. Praha: Triton, 2003. 78 s. ISBN 80-7254-369-5 ŽIŽEK, Slavoj. Raduj sa z národa svojho ako zo seba samého. 1. vyd. Bratislava: G plus G, 1995. 74 s. ISBN: 80-901896-0-1 Sborník textů. Dívčí válka s ideologií. 1. vVyd. Praha: SLON, 1998. 304 s. ISBN 80-85850-67-2 Skupina pre práva menšín. TWEEC. Menšiny v strednej a východnej Európe. Bratislava: Minority Rights Groups, 1995. 47 s. ISBN 80-967169-5-6 Zákon o uprchlících ze dne 16.listopadu 1990. Trestní zákoník (zák. č. 140/1961 Sb.) par. 196 - 261 - rasově motivované trestné činy (par. 259 genocidium atd.). Úmluva o právním postavení uprchlíků. Ostrava: Aries, edice Světové dokumenty, VII., 1993. Listina základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., čl. 3) Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech (Sb. č. 120, 1976, čl. 2.) Mezinárodní úmluva OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace (Sb. č.95, 1974, čl. 1.) Mezinárodní úmluva o potlačování a trestání zločinů apartheidu (Sb. č. 116, 1976, čl.3) Platné právní předpisy k zákazu diskriminace v ČR, vydal Úřad předsedy vlády, duben 1997 Úmluva Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8. (Sb.č. 209, 1992) čl. 14 www.panackove.cz http://www.mvcr.cz/uprchlici/index.html
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- orientace v literatuře - samostatná práce na přípravě cca 15 minutového referátu - projevovat svůj názor v rámci diskuse - účast na seminářích

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kurz se zabývá jak problematikou vnější – tedy vztahy mezi státy, které české země a jejich němečtí sousedé v průběhu dějin zformovaly, tak složitou a politicky zatíženou problematikou německé menšiny historicky usídlené v pohraničí českých zemí.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je uvést studenty do problematiky česko-německých vztahů, které tvoří již více než tisíc let důležitou osu dějin českých zemí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Osnova: - Příchod slovanského obyvatelstva do českých zemí a jejich chápání „Němců“ - Kolonizace 13. století, vznik německy mluvících měst a jazykových ostrovů v českých zemích - Středověký národ, husitství a jazykové a národností otázky v 15.-16. století - Problematika pobělohorské germanizace – mýtus nebo realita? - Tereziánsko-josefínské školské a administrativní reformy a „znovuobjevení“ českého jazyka - Francouzská revoluce a zrození moderního nacionalismu v německém a později českém prostředí - Národní emancipace Čechů a Němců v rakouském soustátí, revoluce 1848/1849 - Zostřování nacionální konfrontace na přelomu 19./20. století – rozdělení pražské univerzity - Vznik ČSR a nepřijetí nového státu ze stany jeho klíčové národnostní „menšiny“ - Příklon sudetských Němců k myšlence odtržení a události 1938-1945 - Odsun jako radikální „řešení“ národnostní otázky a politické zatížení česko-německého dialogu - Německá menšina v ČSR po roce 1948 - Sudetoněmecké spolky, vláda BRD a role církví při snaze po česko-německém, a česko-sudetoněmeckém smíření - Československo a česko-německé vztahy v letech 1945-2005
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BOLDT, F. Kultur versus Staatlichkeit: zur Genesis der modernen politischen Kultur in den böhmischen Ländern im Widerspiel von kulturellem und politischem Bewusstsein bei den böhmischen Tschechen und Deutschen bis zum Jahre 1898. Praha 1996. ČAPKOVÁ, K. Češi, Němci, Židé? Národní identita Židů v Čechách 1918-1938. Praha 2005. DEUTSCHE, TSCHECHEN, SUDETENDEUTSCHE: Analyse und Stellungnahmen zu Geschichte und Gegenwart aus fünf Jahrzehnten. Hrsg. LUFT R., FS zum 75. Geburtstag von Ferdinand SEIBT. München 2002. HAHNOVÁ, E.; HAHN H. H. Sudetoněmecká vzpomínání a zapomínání. Praha 2002. KAISEROVÁ, K. Konfesní myšlení českých Němců v 19. a 20. století. Praha 2003. KLÍMA, A. Češi a Němci v revoluci 1848-1849. Praha 1994. KOL. Češi, Němci, odsun. Praha 1990. KOL. Deutsch-tschechische Geschichte von „München“ bis „Potsdam“. Eine folgenschwere Zäsur. München 1988. KOL. Tisíc let česko-německých vztahů. Praha 1995. MANN, G. Dějiny Německa 1919-1945. Praha 1993. RAK, J. Bývali Čechové. České historické mýty a stereotypy. Praha 1994. SEIBT, F. Deutschland und die Tschechen. Geschichte einer Nachbarschaft in der Mitte Europas. München 1993.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 3 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Filmové umění se stalo novým a neodmyslitelným fenoménem, který s sebou přineslo 20. století. Spojení promítaného obrazu, hudby a slova začalo umožňovat efektní oslovení mnohem většího množství lidí, než bylo v jeho počátcích vůbec myslitelné. Film proto začal být využíván politickými ideologiemi k jejich vlastní prezentaci, k manipulaci i zastrašování.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem kurzu je seznámit studenty s fenoménem filmové politické propagandy jakožto nástrojem k oslovení mas. Zároveň je obeznamuje s různými formami manipulace v těchto filmech se objevujících, konfrontuje je s jejich vlastním myšlením i etickým cítěním. Kurz je postaven na práci s dobovým propagandistickým filmem.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1) Politická propaganda ve filmu – uvedení do problematiky 2) Filmová politická propaganda jako nástroj totalitarismu. 3) Propagandistický národně - socialistický film a jeho specifika 4) Propagandistický „nadnárodně – socialistický“ film a jeho specifika. 5) Amerika a propaganda – pohled odjinud. 6) Animovaný film ve službách propagandy. 7) Politická propaganda ve hraném filmu. 8) Dokumentární film a jeho jazyk ve světle politických procesů. 9) „Výchova“ jako ústřední téma propagandistického filmu 10) Utváření pokřiveného obrazu dějin prostřednictvím filmové propagandy. 11) Umělci a myslitelé ve službách ideologií
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BECANCON, A.: Nemoc století: komunismus, nacismus a holocaust. Praha: Themis 2000. BURLACKIJ, F. M.: Ideologie a propaganda: aktuální otázky. Moskva: NOvosť 1985. DALRYMPLE, T.: Nepomíjivost ideologie: historii stále pohánějí velké ideje. Praha: Občanský institut 2009. DUFFACK, J. J.: Dr. Joseph Goebbles: poznání a propaganda: komentovaný překlad projevů. Praha: Naše vojsko 2002. KAŠPAR, L.: Český hraný film a filmaři za protektorátu: propaganda, kolaborace, rezistence. Praha: Libri 2007. Kol. aut.: Hromadné sdělovací prostředky, propaganda, vzdělávání. Praha: Vysoká škola politická ÚV KSČ 1970. KOONZ, C.: Svědomí nacizmu. Praha: Columbus 2009. KOVÁŘ, M.: Film a ideologie. Praha: Panorama 1985. NOVÁK, M.: Mezi demokracií a totalitarismem: Aronova politická sociologie industriálních společností 20. Století. Brno: Masarykova univerzita 2007. WRÓBEL, A.: Výchova a manipulace: podstata manipulace, mechanizmy a proces, vynucování a násilí, propaganda. Praha: Grada 2008.
Literatura doporučená studentům	BECANCON, A.: Nemoc století: komunismus, nacismus a holocaust. Praha: Themis 2000. BURLACKIJ, F. M.: Ideologie a propaganda: aktuální otázky. Moskva: NOvosť 1985. DALRYMPLE, T.: Nepomíjivost ideologie: historii stále pohánějí velké ideje. Praha: Občanský institut 2009. DUFFACK, J. J.: Dr. Joseph Goebbles: poznání a propaganda: komentovaný překlad projevů. Praha: Naše vojsko 2002. KAŠPAR, L.: Český hraný film a filmaři za protektorátu: propaganda, kolaborace, rezistence. Praha: Libri 2007. Kol. aut.: Hromadné sdělovací prostředky, propaganda, vzdělávání. Praha: Vysoká škola politická ÚV KSČ 1970. KOONZ, C.: Svědomí nacizmu. Praha: Columbus 2009. KOVÁŘ, M.: Film a ideologie. Praha: Panorama 1985. NOVÁK, M.: Mezi demokracií a totalitarismem: Aronova politická sociologie industriálních společností 20. Století. Brno: Masarykova univerzita 2007. WRÓBEL, A.: Výchova a manipulace: podstata manipulace, mechanizmy a proces, vynucování a násilí, propaganda. Praha: Grada 2008.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast na seminářích - min. 75%, předlopžení zápisků ze seminářů.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět posiluje dovednosti v sociální práci. Poskytuje přehled specifických menšin v ČR. Charakterizuje menšiny podle hodnotových zvláštností.: etnických, sociálně-kulturních, náboženských aj. Předmět obsahuje také historické příčiny rasizmu, xenofobie a jejich současné podoby. Součástí tohoto tématu je i znalost o problematice uprchlictví, exilu, násilné i ekonomicky zdůvodněné emigrace a migrace obyvatelstva a poznatky o holocaustu, genocidě a právech na azyl a mezinárodních úmluvách a sankcích proti zločinům proti lidskosti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Poskytnout studentům přehled o historii a specifikách etnických, národnostních a sociálních menšin. Poskytnout poznatky o migračních proudech, o sociální podmíněnosti migrace, upozornit na stereotypy, předsudky, rasistické, šovinistické a xenofobní nálady. Student by měl umět řešit rozpory a konflikty vyplývající ze specifiky různých kultur a neautoritativním způsobem napomáhat k lepšímu pochopení a soužití minorit s majoritním obyvatelstvem a být sám bez předsudků vůči minoritám, chápat jejich postavení, dovést vysvětlit předsudky, autostererotypy a heterostereotypy vyskytující se ve společnosti a dovést ocenit "jinakost" druhého a přínos těchto skupin pro kulturu společnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Rozdělení menšin podle charakteristik. Základní pojmy. 2. Národnost a nacionalismus. 3. Židé. 4. Němci. 5. Romové. 6. Vztahy Čechů a Slováků. 7. Volyňští Češi. Vztahy s Ruskem. 8. Poláci. 9. Maďaři. 10. Migrace. 11. Homosexuální minorita. 12. Ženská otázka. 13. Metody a postupy snižování národnostního a rasového napětí a odstraňování předsudků. 14. Organizace a nevládní organizace na pomoc minoritám. 15. Besedy se zástupci jednotlivých minorit
Literatura, na níž je předmět vystavěn	JAKOUBEK, Marek. Romské osady - enklávy tradiční společnosti. In: Projekt Varianty - interkulturní vzdělávání - Čítanka textů k otázce romských populací v ČR a SR. s. 1-15 LEWIS, Oskar. The Culture of Poverty. In: Scientific American, sv. 215, č. 4, 1966. s. 19-25 MATOUŠEK a kol., Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. ISBN 80-7178-473-7 ŠIŠKOVÁ (ed.), Tatjana. Menšiny a migranti v České repoublice. Praha: Portál, 2001. 200 s. ISBN 80-7178-648-9 ŠIŠKOVÁ (ed.), Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 208 s. ISBN 80-7178-285-8 Zákon o uprchlících ze dne 16.listopadu 1990. Trestní zákoník (zák. č. 140/1961 Sb.) par. 196 - 261 - rasově motivované trestné činy (par. 259 genocidium atd.). Úmluva o právním postavení uprchlíků. Ostrava: Aries, edice Světové dokumenty, VII., 1993. Listina základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., čl. 3) Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech (Sb. č. 120, 1976, čl. 2.) Mezinárodní úmluva OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace (Sb. č.95, 1974, čl. 1.) Mezinárodní úmluva o potlačování a trestání zločinů apartheidu (Sb. č. 116, 1976, čl.3) Platné právní předpisy k zákazu diskriminace v ČR, vydal Úřad předsedy vlády, duben 1997 Úmluva Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8. (Sb.č. 209, 1992) čl. 14 http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty.php?predmet=1
Literatura doporučená studentům	BAUMAN, Zygmunt. Myslet sociologicky. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. 233 s. ISBN 80-85850-14-1 BARŠA, Pavel. Panství člověka a touha ženy. 1. vyd. Praha: SLON, 2002. 323 s. ISBN 80-86429-06-7 BERGER, Peter L. Pozvání do sociologie. 1. vyd. Praha: Správa sociálního řízení FMO, 1991. 157 s. ISBN80-85469-08-01 BRÁZDA, Radim. Racionální diskriminace nebo nepřípustná perzekuce? (http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/studie/pravaluze.html) BRZEK, Antonín, PONDĚLÍČKOVÁ-MAŠLOVÁ, Jaroslava. Třetí pohlaví. Praha: Scientia Medica, 1992. DACÍK, Tomáš. Člověk a rasa. 1. Vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 130 s. ISBN 80-7204-216-5 FANEL, Jiří. Gay historie. Praha: Dauphin, 2000. GABAL, Ivan. Etnické klima české společnosti. In: Etnické menšiny ve střední Evropě. Konflikt nebo integrace. Praha: H&H, 1999. s. 70 – 95. GELLNER, Arnošt. Národy a nacionalismus. Praha: Hříbal, 1993. GLATZ, Ferenc. Otázka menšín v strednej Európe. 1. vyd. Budapešť: Europa Institut Budapešť, 1993. 62 s. ISBN 963-831206-8 GOULD, Stephen Jay. Jak neměřit člověka. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. 1997. 436 s. ISBN 80-7106-168-9 HAMMANNOVÁ, Brigitte. Hitlerova Vídeň. 1. vyd. Praha: Prostor. 1999. 512 s. ISBN 80-7260-003-6 HANVEY, Christopher. PHILPOT (ed.), Terry. Practising social work. 2. vyd. London: Routledge, 1996. 207 s. HAVELKOVÁ, Hana: Feminismus a moderní společnost. Praha: SLON, 2001. JAKOUBEK, Marek. Romské osady - enklávy tradiční společnosti. In: Projekt Varianty - interkulturní vzdělávání - Čítanka textů k otázce romských populací v ČR a SR. s. 1-15 KELLER, Jan. Politika s ručením omezeným. 1. vyd. Praha: Evropský literární klub, 2001. 144 s. ISBN 80-86316-27-0 (http://www.blisty.cz/txt.php?id=10311) LEWIS, Oskar. The Culture of Poverty. In: Scientific American, sv. 215, č. 4, 1966. s. 19-25 MACHAČOVÁ, Jana. MATĚJČEK (ed.), Jiří. Národnostní menšiny a jejich sociální pozice ve střední Evropě. 1. vyd. Opava: Slezský ústav SZM, 1999. 294 s. ISBN 80-86224-10-4 MACHALOVÁ, Tatiana. Lidská práva proti rasismu. 1. Vyd. Brno: Doplněk, 2001. 264 s. ISBN 80-7239-099-6 MATOUŠEK a kol., Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. ISBN 80-7178-473-7 MIKULE, Vladimír. Národnostní menšiny v České republice pohledem českého práva. In: Etnické menšiny ve střední Evropě. Konflikt nebo integrace. Praha: H&H, 1999. s. 50 – 70. NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0 NAVRÁTIL, Pavel. MUSIL, Libor. Sociální práce s příslušníky menšinových skupin (in Sociální studia č. 5). 1. vyd. Brno: Masarykova universita, 2000. NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého - vydavatelství Olomouc, 1999. 129 s. ISBN 80-7067-952-2 RIDLEY, Matt. Červená královna. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 328 s. ISBN 80-204-0825-8 RIDLEY, Matt. Genom. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 285 s. ISBN 80-7178-507-5 ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme - jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 144 s. ISBN 80-7178-250-5 SIROVÁTKA (ed.), Tomáš. Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. 1. vyd. Brno: MU FSS a Georgetown, 2002. 355 s. ISBN 80-210-2791-6 ŠIŠKOVÁ (ed.), Tatjana. Menšiny a migranti v České repoublice. Praha: Portál, 2001. 200 s. ISBN 80-7178-648-9 ŠIŠKOVÁ (ed.), Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 208 s. ISBN 80-7178-285-8 TAJFEL, Henri. Sociálna psychológia menšín. 1. vyd. Bratislava: Minority Rights Group - Slovakia, 1995. 25 s. TAYLOR, Charles. Multi-kulturalismus. 1. vyd. Praha: Filosofia, 2001. 192 s. ISBN 80-7007-161-3 URUBEK, Tomáš. Azylová procedura v České republice. Národnostní politika v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita, 2000. s. 61 – 80. WRIGHT, Robert. Morální zvíře. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. 478 s. ISBN 80-7106-127-1 WRIGHTOVÁ, Elisabeth. Lacan a postfeminismus. 1. vyd. Praha: Triton, 2003. 78 s. ISBN 80-7254-369-5 ŽIŽEK, Slavoj. Raduj sa z národa svojho ako zo seba samého. 1. vyd. Bratislava: G plus G, 1995. 74 s. ISBN: 80-901896-0-1 Sborník textů. Dívčí válka s ideologií. 1. vVyd. Praha: SLON, 1998. 304 s. ISBN 80-85850-67-2 Skupina pre práva menšín. TWEEC. Menšiny v strednej a východnej Európe. Bratislava: Minority Rights Groups, 1995. 47 s. ISBN 80-967169-5-6 Zákon o uprchlících ze dne 16.listopadu 1990. Trestní zákoník (zák. č. 140/1961 Sb.) par. 196 - 261 - rasově motivované trestné činy (par. 259 genocidium atd.). Úmluva o právním postavení uprchlíků. Ostrava: Aries, edice Světové dokumenty, VII., 1993. Listina základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., čl. 3) Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech (Sb. č. 120, 1976, čl. 2.) Mezinárodní úmluva OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace (Sb. č.95, 1974, čl. 1.) Mezinárodní úmluva o potlačování a trestání zločinů apartheidu (Sb. č. 116, 1976, čl.3) Platné právní předpisy k zákazu diskriminace v ČR, vydal Úřad předsedy vlády, duben 1997 Úmluva Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8. (Sb.č. 209, 1992) čl. 14 www.panackove.cz http://www.mvcr.cz/uprchlici/index.html
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- orientace v literatuře - samostatná práce na přípravě cca 15 minutového referátu - projevovat svůj názor v rámci diskuse - účast na seminářích

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Úvodní poznámka: Sekta je v jistém ohledu „nešťastný pojem“, proto budou hned v úvodu kurzu představena terminologická upřesnění zejména s odvoláním na autority jako je: Max Weber, Peter L. Berger a H. Richard Niebuhr. Student bude uveden do problematiky psychologických, sociologických a teologických aspektů nových náboženských hnutí. Osvojí si základní typologii a taxonomii v názvu studijního předmětu uvedených jevů. Bude seznámen s limity a výhodami námi používané klasifikace pojednávaných fenoménů, které dělíme na: a) nenáboženská hnutí odvolávající se zejména na mentální a psychické možnosti člověka (např. scientologie), b) náboženské sekty a kulty (křesťanské, východní, islámské, apokalyptické, mesiánské atd. (např. Svědkové Jehovovi) c) hnutí magická, okultní a satanistická d) New Age a hnutí neopohanská a mysticko-esoterická (např. astrologie). Frekventant kurzu bude informován o charakteristických znacích nebezpečných náboženských hnutí jako jsou: manipulace, brainwashing, zmocňování se majetku členů, využívání jejich práce a pronásledování „odpadlíků“. Účastníkovi přednášek bude představena terapeutická metoda výstupového poradenství tzv. deprogramování, které je opakem brainwashingu. Na závěr budou vysvětleny mechanismy komerční manipulace přítomné v reklamě, marketingu a fungování některých řetězců (podle určité části odborníků např. Amway).
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HRABAL, F. (ed.) Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: Cad Press, 1998. LUŽNÝ, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ŘÍČAN, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007. VÁCLAVÍK, D. Sociologie nových náboženských hnutí. Brno: Masarykova univerzita, 2007. VOJTÍŠEK, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. VOJTÍŠEK, Z. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. Praha: Beta Books, 2007.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium celoživotní: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Sekta je v jistém ohledu „nešťastný pojem“, proto budou hned v úvodu kurzu představena terminologická upřesnění zejména s odvoláním na autority jako je: Max Weber, Peter L. Berger a H. Richard Niebuhr. Student bude uveden do problematiky psychologických, sociologických a teologických aspektů nových náboženských hnutí. Osvojí si základní typologii a taxonomii v názvu studijního předmětu uvedených jevů. Bude seznámen s limity a výhodami námi používané klasifikace pojednávaných fenoménů.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je nabídnout studentům orientaci v některých náboženských či pseudonáboženských jevech (viz název kurzu) a hodnotit jejich případnou nebezpečnost. Důraz je kladen též na informace o způsobech efektivní pomoci obětem sekt, destruktivních náboženských vlivů a manipulace.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	a) nenáboženská hnutí odvolávající se zejména na mentální a psychické možnosti člověka (např. scientologie) b) náboženské sekty a kulty (křesťanské, východní, islámské, apokalyptické, mesiánské atd. např. Svědkové Jehovovi) c) hnutí magická, okultní a satanistická d) New Age a hnutí neopohanská a mysticko-esoterická (např. astrologie) e) charakteristické znaky nebezpečných náboženských hnutí: manipulace, brainwashing, zmocňování se majetku členů, využívání jejich práce a pronásledování „odpadlíků“ f) terapeutická metoda výstupového poradenství tzv. deprogramování (opak brainwashingu) g) mechanismy komerční manipulace přítomné v reklamě, marketingu a fungování některých řetězců (podle určité části odborníků např. Amway).
Literatura, na níž je předmět vystavěn	VOJTÍŠEK, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. VOJTÍŠEK, Z. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. Praha: Beta Books, 2007.
Literatura doporučená studentům	HRABAL, F. (ed.) Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: Cad Press, 1998. LUŽNÝ, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ŘÍČAN, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007. VÁCLAVÍK, D. Sociologie nových náboženských hnutí. Brno: Masarykova univerzita, 2007.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	prezentace referátu k domluvenému tématu (10 min) a úspěšně zvládnuté závěrečné kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Sekta je v jistém ohledu „nešťastný pojem“, proto budou hned v úvodu kurzu představena terminologická upřesnění zejména s odvoláním na autority jako je: Max Weber, Peter L. Berger a H. Richard Niebuhr. Student bude uveden do problematiky psychologických, sociologických a teologických aspektů nových náboženských hnutí. Osvojí si základní typologii a taxonomii v názvu studijního předmětu uvedených jevů. Bude seznámen s limity a výhodami námi používané klasifikace pojednávaných fenoménů.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je nabídnout studentům orientaci v některých náboženských či pseudonáboženských jevech a hodnotit jejich případnou nebezpečnost. Důraz je kladen též na informace o způsobech efektivní pomoci obětem sekt, destruktivních náboženských vlivů a manipulace.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	a) nenáboženská hnutí odvolávající se zejména na mentální a psychické možnosti člověka (např. scientologie) b) náboženské sekty a kulty (křesťanské, východní, islámské, apokalyptické, mesiánské atd. např. Svědkové Jehovovi) c) hnutí magická, okultní a satanistická d) New Age a hnutí neopohanská a mysticko-esoterická (např. astrologie) e) charakteristické znaky nebezpečných náboženských hnutí: manipulace, brainwashing, zmocňování se majetku členů, využívání jejich práce a pronásledování „odpadlíků“ f) terapeutická metoda výstupového poradenství tzv. deprogramování (opak brainwashingu) g) mechanismy komerční manipulace přítomné v reklamě, marketingu a fungování některých řetězců (podle určité části odborníků např. Amway).
Literatura, na níž je předmět vystavěn	VOJTÍŠEK, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. VOJTÍŠEK, Z. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. Praha: Beta Books, 2007.
Literatura doporučená studentům	HRABAL, F. (ed.) Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: Cad Press, 1998. LUŽNÝ, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ŘÍČAN, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007. VÁCLAVÍK, D. Sociologie nových náboženských hnutí. Brno: Masarykova univerzita, 2007.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	prezentace referátu k domluvenému tématu (20 min) a úspěšně zvládnuté závěrečné kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět je seminářem, který volně navazuje na povinný kurz „Antropologie rodiny a příbuzenských vztahů“. Seznamuje s uměleckou reprezentací prožívání rodinných a příbuzenských vztahů v průběhu lidského života. Náplň předmětu tvoří interpretace vybraných děl české i světové kinematografie. Interpretační úsilí semináře se přitom nezaměřuje pouze na sémantiku jednotlivých děl, ale i na jejich antropologický smysl. Zejména se věnuje jejich odkazování vzhledem k mezním událostem lidského života a všímá si toho, že jednotlivé životní etapy zobrazené ve filmu odkazují k některým podstatným rysům lidské existence.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představit některé způsoby uměleckého ztvárnění rodinných a příbuzenských vztahů a poukázat na jejich symbolický rozměr.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- zrození a původ lidské existence (Der Lebensborn – Pramen života, 2000) - dětství jako totální vztah; dětský svět a jeho uspořádání (Karlík a továrna na čokoládu, 2005; Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, 2005; Václav, 2007; Zázrak v Miláně, 1951; Kid, 1921) - dospívání – svoboda a zodpovědnost (Darmošlapové, 1953; Pusinky, 2007; Ochranné zbarvení, 1977) - láska, manželství a rodina – znovunalezení svého já ve svobodném vztahu (Romance pro křídlovku, 1966; Krátký film o lásce, 1988; Střecha, 1956; Želary, 2003; Tajnosti, 2007) - stárnutí – společenská zastupitelnost a metafyzická nenahraditelnost lidské osoby (Kulový blesk, 1978; Hogo fogo Homolka, 1970; Na samotě u lesa, 1976; Persona non grata, 2005) - smrt – vzpoura, smíření a naděje (Lesní jahody, 1957; Sedmá pečeť, 1957; Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou, 2000)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Studijní pomůcka: HOJDA, J. Interpretace uměleckého textu: Metodologická východiska filozoficko-antropologické interpretace. Významové dění díla. Smysl díla a jeho odkazování směrem k aktuálnímu světu. Pomůcka určená pro vnitřní potřebu studia na PdF UHK; 7s. Studijní literatura: BÍLEK, Petr A. Hledání jazyka interpretace. Brno : Host, 2003. BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. Spiritualita ve filmu. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha : Zvon, 1996. ČULÍK, Jan. Graham Greene – básník trapnosti. Brno : Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy : Trinitas, 2005. HOJDA, Jan; POLEHLA, Petr. Zpověď v díle G. Greena a J. Durycha. Motiv zpovědi v Greenově Honorárním konzulovi a Durychově Bloudění. MKR Communio, 2007, č. 1, s. 108-120. HOJDA, Jan. Dobyvatelé Absolutna a milované děti Boží. Vztah člověka a Absolutna v beletrii Jaroslava Durycha. MKR Communio, 2004, č. 3-4, s. 383-419. KAUTMAN, František. Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha : Rozmluvy, 1992. LACROIX, Jean. Smysl člověka. Praha : Vyšehrad, 1970. MARCEL, Gabriel. K filosofii naděje. Praha : Vyšehrad, 1971. MURPHY, Robert F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. PECHAR, Jiří. Interpretace a analýza literárního díla. Praha : Filosofia, 2002. SLAVÍK, Ivan. Tváře za zrcadlem. Praha : Vyšehrad, 1996.
Literatura doporučená studentům	Studijní pomůcka: HOJDA, J. Interpretace uměleckého textu: Metodologická východiska filozoficko-antropologické interpretace. Významové dění díla. Smysl díla a jeho odkazování směrem k aktuálnímu světu. Pomůcka určená pro vnitřní potřebu studia na PdF UHK; 7s. Studijní literatura: BÍLEK, Petr A. Hledání jazyka interpretace. Brno : Host, 2003. BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. Spiritualita ve filmu. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha : Zvon, 1996. MURPHY, Robert F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	podmínkou udělení zápočtu je aktivní účast na semináři a vypracování závěrečné práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Šíma Václav
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Na základě teoretického minima o sociální a pedagogické komunikaci procvičit neverbální a verbální projevy se zaměřením na komunikativní a asertivní dovednosti (výběr). V úvodu do transakční analýzy (TA) procvičit analýzu struktury osobnosti a analýzu transakce s orientací na objasňování možnosti využití TA ve výchovném procesu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Navázat na dosavadní získané zkušenosti studentů s komunikativním výcvikem a pokračovat v dalším osvojování potřebných komunikativních dovedností v charitativní činnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod do sociální a pedagogické komunikace. - pojem, funkce, druhy, osobnostní a situační faktory - překážky v komunikaci, evalvace a devalvace sebevědomí - příčiny 2. Stručně o osobnosti - sebepoznání a poznávání druhých 3. Druhy neverbálního chování 4. Verbální komunikace - o rétorice, způsoby jednání, paralingvistika 5. Nácvik komunikačních dovedností - naslouchání, empatie - sdělování pocitů - kladení otázek - podávání a přijímání zpětné vazby 6. Asertivita a nácvik asertivních dovedností - požádání o laskavost - uplatnění nároku - umět říci "Ne" - přijímání a podávání kritiky - sdělování pocitů, oceňování - zvládání zlosti - vedení a ukončení rozhovoru 7. Úvod do transakční analýzy - analýza struktury osobnosti - analýza transakcí - životní programy - životní scénář
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Berne, Eric. Jak si lidé hrají. Dialog, 1992 De Vito, Joseph, A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada, 2001 Harris, Thomas, A. Já jsem OK, ty jsi OK. Praha: Pragua, 1997 Křivohlavý, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988 Praško, Ján, Prašková, Hana. Asertivitou proti stresu. Praha: Grada, 1996 Štěpaník, Jaroslav. Umění jednat s lidmi 2. Praha: Grada, 2005 Vališová, Alena. Asertivita v rodině a ve škole. Jinočany: nakladatelství a vydavatelství H & H, 1994 Vybíral, Zbyněk. Psychologie komunikace. Praha: Portál, 2005
Literatura doporučená studentům	Berne, Eric. Co řeknete, až pozdravíte. Lidové noviny, 1997 Křivohlavý, Jaro. Povídej naslouchám. Praha: Návrat, 1993 Lewis, David. Tajná řeč těla. Praha: Victoria Publishing, 1995 Prekop, Jirina. Empatie. Praha: Grada, 2004 Schulz von Thun, Fiedemann. Jak spolu komunikujeme. Praha: Grada, 2005 Svatoš, Tomáš, Kotková Věra. Sociální a pedagogická komunikace. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínkou udělení zápočtu: - aktivní účast na seminářích- vypracování seminární práce dle zadání

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Šíma Václav
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Na základě teoretického minima o sociální a pedagogické komunikaci procvičit neverbální a verbální projevy se zaměřením na komunikativní a asertivní dovednosti (výběr). V úvodu do transakční analýzy (TA) procvičit analýzu struktury osobnosti a analýzu transakce s orientací na objasňování možnosti využití TA ve výchovném procesu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Navázat na dosavadní získané zkušenosti studentů s komunikativním výcvikem a pokračovat v dalším osvojování potřebných komunikativních dovedností v charitativní činnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod do sociální a pedagogické komunikace. - pojem, funkce, druhy, osobnostní a situační faktory - překážky v komunikaci, evalvace a devalvace sebevědomí - příčiny 2. Stručně o osobnosti - sebepoznání a poznávání druhých 3. Druhy neverbálního chování 4. Verbální komunikace - o rétorice, způsoby jednání, paralingvistika 5. Nácvik komunikačních dovedností - naslouchání, empatie - sdělování pocitů - kladení otázek - podávání a přijímání zpětné vazby 6. Asertivita a nácvik asertivních dovedností - požádání o laskavost - uplatnění nároku - umět říci "Ne" - přijímání a podávání kritiky - sdělování pocitů, oceňování - zvládání zlosti - vedení a ukončení rozhovoru 7. Úvod do transakční analýzy - analýza struktury osobnosti - analýza transakcí - životní programy - životní scénář
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Berne, Eric. Jak si lidé hrají. Dialog, 1992 De Vito, Joseph, A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada, 2001 Harris, Thomas, A. Já jsem OK, ty jsi OK. Praha: Pragua, 1997 Křivohlavý, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988 Praško, Ján, Prašková, Hana. Asertivitou proti stresu. Praha: Grada, 1996 Štěpaník, Jaroslav. Umění jednat s lidmi 2. Praha: Grada, 2005 Vališová, Alena. Asertivita v rodině a ve škole. Jinočany: nakladatelství a vydavatelství H & H, 1994 Vybíral, Zbyněk. Psychologie komunikace. Praha: Portál, 2005
Literatura doporučená studentům	Berne, Eric. Co řeknete, až pozdravíte. Lidové noviny, 1997 Křivohlavý, Jaro. Povídej naslouchám. Praha: Návrat, 1993 Lewis, David. Tajná řeč těla. Praha: Victoria Publishing, 1995 Prekop, Jirina. Empatie. Praha: Grada, 2004 Schulz von Thun, Fiedemann. Jak spolu komunikujeme. Praha: Grada, 2005 Svatoš, Tomáš, Kotková Věra. Sociální a pedagogická komunikace. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínkou udělení zápočtu: - aktivní účast na seminářích- vypracování seminární práce dle zadání

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Psychologie náboženství je vědou o vztahu náboženských projevů k lidské psychice a psychickým procesům. Hlavními okruhy zájmu jsou: · Formování náboženských názorů v kontextu s kognitivními funkcemi, vývojovými a genetickými vlivy. · Způsoby chování, které provázejí náboženské představy, zvyky a přístupy. Vzhledem k individuální povaze těchto aspektů jde vždy o uplatnění psychologické deskripce. · Formování náboženských zážitků. Vnitřní pole jednotlivce má vždy charakter reciproční zkušenosti. Povaha náboženských zážitků souvisí se sociálním kontextem, proto psychologie náboženství čerpá ze sociologie a sociální psychologie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Kurz psychologie náboženství seznamuje posluchače se základní problematikou definované vědní disciplíny. Cíl předmětu spočívá ve zvládnutí témat a teoretických znalostí. Připravuje posluchače na praxi a specifickou klientelou nábožensky žijících lidí a věřících.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Terminologie: náboženství, religiozita, duše, náboženství, psychologie náboženství jako věda 2. Vymezení psychologie náboženství jako vědní disciplíny: Psychologie náboženství kontextu sociálních a humanitních věd. 3. Psychologie náboženství a religionistika, psychologie náboženství a sociologie náboženství, psychologie náboženství a filosofie náboženství. 4. Vznik psychologie nábožensví a typologie systémů: Freud, Jung, Adler, Fromm, Říčan 5. Religiozita jako psychický projev 6. Náboženská praxe a náboženský způsob života 7. Agresivita, destruktivita a náboženský fundamentalismus, fanatismus 8. Alternativní formy náboženské praxe
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Říčan P.: Psychologie náboženství a spirituality. Portál, Praha 2007.
Literatura doporučená studentům	Holm N., G.: Úvod do psychologie náboženství, Portál, Praha, 1998. Jung C., G.: Základní otázky analytické psychologie, TJ, Brno, 1996. Nekonečný Milan: Encyklopedie obecné psychologie, Academia, Praha, 1997. Výrost Josef: Aplikovaná sociální psychologie, Portál, Praha, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Seminární práce založená na samostatném výzkumu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Psychologie náboženství je vědou o vztahu náboženských projevů k lidské psychice a psychickým procesům. Hlavními okruhy zájmu jsou: · Formování náboženských názorů v kontextu s kognitivními funkcemi, vývojovými a genetickými vlivy. · Způsoby chování, které provázejí náboženské představy, zvyky a přístupy. Vzhledem k individuální povaze těchto aspektů jde vždy o uplatnění psychologické deskripce. · Formování náboženských zážitků. Vnitřní pole jednotlivce má vždy charakter reciproční zkušenosti. Povaha náboženských zážitků souvisí se sociálním kontextem, proto psychologie náboženství čerpá ze sociologie a sociální psychologie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Kurz psychologie náboženství seznamuje posluchače se základní problematikou definované vědní disciplíny. Cíl předmětu spočívá ve zvládnutí témat a teoretických znalostí. Připravuje posluchače na praxi a specifickou klientelou nábožensky žijících lidí a věřících.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Terminologie: náboženství, religiozita, duše, náboženství, psychologie náboženství jako věda 2. Vymezení psychologie náboženství jako vědní disciplíny: Psychologie náboženství kontextu sociálních a humanitních věd. 3. Psychologie náboženství a religionistika, psychologie náboženství a sociologie náboženství, psychologie náboženství a filosofie náboženství. 4. Vznik psychologie nábožensví a typologie systémů: Freud, Jung, Adler, Fromm, Říčan 5. Religiozita jako psychický projev 6. Náboženská praxe a náboženský způsob života 7. Agresivita, destruktivita a náboženský fundamentalismus, fanatismus 8. Alternativní formy náboženské praxe
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Říčan P.: Psychologie náboženství a spirituality. Portál, Praha 2007.
Literatura doporučená studentům	Holm N., G.: Úvod do psychologie náboženství, Portál, Praha, 1998. Jung C., G.: Základní otázky analytické psychologie, TJ, Brno, 1996. Nekonečný Milan: Encyklopedie obecné psychologie, Academia, Praha, 1997. Výrost Josef: Aplikovaná sociální psychologie, Portál, Praha, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Seminární práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Vondroušová Jindra
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Cílem předmětu je seznámit studenty se základními pojmy psychologie osobnosti s důrazem na její determinanty, vývoj v jednotlivých stadiích ontogeneze s ohledem na dosavadní stupeň poznání.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty se základními pojmy psychologie osobnosti s důrazem na její determinanty, vývoj v jednotlivých stadiích ontogeneze s ohledem na dosavadní stupeň poznání.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Předmět psychologie osobnosti.2. Dědičnost a osobnost.3. Kultura a osobnost.4. Struktura osobnosti.5. Kultura a osobnost.6. Inteligence.7. Dimenze temperamentu.8. Typy a typologie.9. Já a osobnost.10. Motivace11. Potřeby.12. Vývoj osobnosti.13. Osobnost v dospívání a adolescenci.14. Projevy osobnosti.15. Přizpůsobení osobnosti, zralá osobnost.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Homola, M. Úvod do psychologie osobnosti, Praha, SPN 1971 Říčan, P. Psychologie osobnosti, Praha, Orbis 1975 Balcar, K. Úvod do studia psychologie osobnosti, Praha, SPN 1983 Piaget, J., Inhelderová, B.: Psychologie dítěte, Praha SPN 1972 Helus, Z. Pojetí žáka a perspektivy osobnosti, Praha SPN 1982 Nakonečný, M. Základy psychologie, Praha, Academia 1998
Literatura doporučená studentům	Homola, M. Úvod do psychologie osobnosti, Praha, SPN 1971 Říčan, P. Psychologie osobnosti, Praha, Orbis 1975 Balcar, K. Úvod do studia psychologie osobnosti, Praha, SPN 1983 Piaget, J., Inhelderová, B.: Psychologie dítěte, Praha SPN 1972 Helus, Z. Pojetí žáka a perspektivy osobnosti, Praha SPN 1982 Nakonečný, M. Základy psychologie, Praha, Academia 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet : 75%ní účast Zkouška : znalost přednesené a nastudované látky; součástí zkoušky je písemný test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Lašek Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Cílem předmětu je seznámit studenty se základními pojmy psychologie osobnosti s důrazem na její determinanty, vývoj v jednotlivých stadiích ontogeneze s ohledem na dosavadní stupeň poznání.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty se základními pojmy psychologie osobnosti s důrazem na její determinanty, vývoj v jednotlivých stadiích ontogeneze s ohledem na dosavadní stupeň poznání.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Předmět psychologie osobnosti.2. Dědičnost a osobnost.3. Kultura a osobnost.4. Struktura osobnosti.5. Kultura a osobnost.6. Inteligence.7. Dimenze temperamentu.8. Typy a typologie.9. Já a osobnost.10. Motivace11. Potřeby.12. Vývoj osobnosti.13. Osobnost v dospívání a adolescenci.14. Projevy osobnosti.15. Přizpůsobení osobnosti, zralá osobnost.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Homola, M. Úvod do psychologie osobnosti, Praha, SPN 1971 Říčan, P. Psychologie osobnosti, Praha, Orbis 1975 Balcar, K. Úvod do studia psychologie osobnosti, Praha, SPN 1983 Piaget, J., Inhelderová, B.: Psychologie dítěte, Praha SPN 1972 Helus, Z. Pojetí žáka a perspektivy osobnosti, Praha SPN 1982 Nakonečný, M. Základy psychologie, Praha, Academia 1998
Literatura doporučená studentům	Homola, M. Úvod do psychologie osobnosti, Praha, SPN 1971 Říčan, P. Psychologie osobnosti, Praha, Orbis 1975 Balcar, K. Úvod do studia psychologie osobnosti, Praha, SPN 1983 Piaget, J., Inhelderová, B.: Psychologie dítěte, Praha SPN 1972 Helus, Z. Pojetí žáka a perspektivy osobnosti, Praha SPN 1982 Nakonečný, M. Základy psychologie, Praha, Academia 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet : 75%ní účast Zkouška : znalost přednesené a nastudované látky; součástí zkoušky je písemný test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Levická Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 15 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět psychologie. Přehled hlavních psychol. směrů. Biologická a sociální determinace psychiky. Přehled hlavních druhů psychických jevů. Senzorické a racionální poznání. Mnestický proces. Pozornost. Rozbor citových a volních procesů. Struktura osobnosti. Předmět vývojové psychologie. Psychický vývoj - vymezení pojmu, činitelé, mechanismy, periodizace, základní zákonitosti. Psychické zvláštnosti jednotlivých vývojových období (od prenatálního do adolescentního) s akcentem na problematiku střední školy.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Osvojení základních pojmů obecné a vývojové psychologie pro potřeby navazujícího studia dalších disciplin psychologie a pedagogiky.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Předmět psychologie. Determinace psychiky.Přehled hlavních psychologických směrů.Metody psychologie. 2. Osobnost: pojem, struktura, dynamika, typy.Přehled poruch osobnosti: nejzávažnější poruca (dezintegrace) a nejvýznamnější typy poruch (paranoidní, schizoidní, disociální, histrionská, anankastická, narcistická aj.). Poruchy motivačních a konativních procesů, vědomí. 3. poznávací (kognitivní) procesy, jejích charakteristika a fyziologický základ. Čití a počitky.Vnímání a vjemy. Poruchy vnimání. 4. Paměť, mnemické procesy. Představy a fantazie. Poruchy paměti. 5. Poznávací procesy, jejich charakteristika a fyziologický základ. Senzorické poznání (čití a vnímání, představy prosté a fantazijní). 6. Myšlení. Myšlenkové operace, formy myšlení. Vlastnosti myšlení. Poruchy myšlení. 7. Komunikace, jazyk, řeč. Základní poruchy řeči. 8. Emoce. Emoční inteligence. Poruchy emoci. 9. Vymezení volních procesů a volních vlastností, vůle, struktura volního aktu, volní úsilí. Poruchy vůle. 10. Vývoj osobnosti v ontogeneze. Akcelerace a retardace psychického vývoje. Mentální retardace, hraniční pásmo intelektového defektu, demence. Základní teorie vývoje. Periodizace psychického vývoje. 11. Psychické zvláštnosti období prenatálního, novorozeneckého, kojeneckého¨a batolícího. Citová, kognitivní a sociální deprivace a její působení na psychický vývoj v raném dětství. 12. Předškolní dětství. Rozvoj poznávacích procesů. Socializace předškoláka. Zralost a připravenost pro školu. 13. Psychické zvláštnosti období mladšího školního věku. Rozvoj poznávacích procesů.Socialisace dítěte školního věku. 14. Období dospívání - pubescence. Subjektivní význam tělesné proměny na rozvoj osobnosti pubescenta. Sexuální problematika v pubertě. Rozvoj poznávacích procesů. Socializace a rozvoj identity pubescenta. Specefické poruchy učení a chování v dětském věku a dospivání. 15. Psychické zvláštnosti období adolescence. Psychosociální moratorium. Formování vlastní ídentity. Rozvoj poznávacích procesů. 16. Střední a starší dospělost. Rozvoj poznávacích procesů. Socializace a identita dospělých. Krize životního středu.Psychotické poruchy dospělých. 17. Stáří. Involuce psychiky ve stáří. Sociální chování. Identita starého člověka. Model "aktivního stáří" a jeho psychologický význam. Umírání a smrt.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Atkinsonová, R.L. a kol.: Psychologie. Praha: Viktorie Publisching 1995 Čáp, J., Mareš, J: Psychologie pro učitele. Praha: Portál 2001 Kern, H., Mehlová, Ch.: Přehled psychologie. Praha: Portál 1999 Vágnerová, M.: Vývojová psychologie. Praha: Karolinum 1996 Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál 2000 Langmeier, J., Krejčířová, D.: Vývojová psychologie. Praha: Grada 1998 Heřmanská, D., Iljuk, B.: Psychologie obecná a osobnosti. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001 Hort, Vl. a kol.: Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha. Portál 2000 Říčan, P.: Cesta životem. Praha: Panorama 1990 Train, A.: Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha: Portál 1997 Stuart-Hamilton, J.: Psychologie starnutí. Praha: Portál 1999
Literatura doporučená studentům	Čáp, J.: Psychologie výchovy a vyučování. Praha: UK 1993 Kern, H., Mehlová, Ch.: Přehled psychologie. Praha: Portál 1999 Atkinsonová, R. L. a kol.: Psychologie. Praha: Victoria Publisching 1995 Vágnerová, M.: Vývojová psychologie. Praha: Karolinum 1996 Langmeier, J., Krejčířová, D.: Vývojová psychologie. Praha: Grada 1998 Novotná, M., Kremličková, M.: Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele. Praha: SPN 1997 Heřmanská, D.: Psycholog. analýza dětské predelikvence. Hradec Králové: Gaudeamus, 1994 Vágnerová, M.: Psychologie problémového dítěte škol. věku. Praha: UK 1997 Train, A.: Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha: Portál 1997.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: účast a aktivita v seminářích, studium zadané literatury, vypracování individuální seminární práce na určené téma, zkušební úkoly v semináři. Zkouška: zkouška dle stanovených okruhů otázek, součástí zkoušky je didaktický test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět je koncipován jako předpoklad k pochopení variability a patologie lidské psychiky, zejména pro osoby v pomáhající profesi, což je sociální a charitativní práce.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je osvojení a porozumění normality a patologie lidské psychiky. Psychopatologie se zabývá příčinami, projevy a důsledky odchylek od normy. Dále porozuměním psychických problémů vyplývající ze somatické nemoci a zdravotního postižení a též pochopení psychických problémů, které jsou vyvolané sociálními faktory. Ve výuce jsou zdůrazněny všechny sociální aspekty uvedených obtíží a poruch.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod, vymezení normy. 2. Mechanismus vývoje psychických odchylek (dědičnost, prostředí, zátěžové situace). 3. Přehled poruch jednotlivých psychických funkcí (poruchy vědomí, pozornosti, vnímání, myšlení, paměti, řeči, emocí, jednání, motivace, vůle, poruchy osobnosti). 4. Psychologické problémy spojené se somatickým onemocněním, rodina postiženého dítěte. 5. Poruchy a onemocnění CNS. 6. Psychologická problematika zdravotně postižených. 7. Psychlogická problematika zrakového a sluchového postižení. 8. Demence, mentální retardace. 9. Neurotické poruchy. Psychické zvláštnosti neurotického dítěte. 10. Disharmonický vývoj a psychopatie. 11. Hlavní psychotická onemocnění dětského věku a dospívání. 12. Specifické vývojové poruchy učení. 12. Poruchy chování se sociálním základem. 13. Predelikvence dětí a delikvence mladistvých. 14. Problémy spojené s nevhodným působením rodiny -Syndrom CAN, domácí násilí, závislost na ideologii.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004 Malá,E., Pavlovský,P. Psychiatrie. Praha:Portál, 2002 Miňhová,J. , Novotná, L. Psychopatologie pro učitele. Plzeň: Západočeská univerzita, 2000 LESNÝ, J., ŠPITZ, J. Neurologie a psychiatrie pro speciální pedagogy. Praha: SPN, 1989 Svoboda, M. - Čéšková,E. - Kučerová, H. Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál.
Literatura doporučená studentům	LESNÝ, J., ŠPITZ, J. Neurologie a psychiatrie pro speciální pedagogy. Praha: SPN, 1989 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999v
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: pravidelná aktivní účast na lekcích vystoupení s referátem ústně Zkouška: Písemná část- test podle tématických okruhů Ústní část - doplnění testu, kontrolní dotazy, ústní rozbor zvoleného tématu zápočtové práce, celkové zhodnocení.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Kappl Miroslav
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Cílem kursu je seznámit studenty podrobněji s vybranými modely sociální práce – systémovým a systemickým přístupem. Velký důraz je kladen metodologii obou přístupů a na jejich praktické procvičení během seminárních hodin. Kurs je převážně zaměřen na rozvoj komunikativních dovedností, orientaci v sociální situaci, plánování a spoluplánování intervence s klientem. Výuka navazuje na předměty „Teorie a metody sociální práce I.“ a „Teorie v sociální práci“.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem kursu je seznámit studenty podrobněji s vybranými modely sociální práce – systémovým a systemickým přístupem. Velký důraz je kladen metodologii obou přístupů a na jejich praktické procvičení během seminárních hodin. Kurs je převážně zaměřen na rozvoj komunikativních dovedností, orientaci v sociální situaci, plánování a spoluplánování intervence s klientem. Výuka navazuje na předměty „Teorie a metody sociální práce I.“ a „Teorie v sociální práci“.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Program kursu: I. lekce - Úvod do předmětu Obsah lekce: 1. Seznámení s cíli a obsahem kursu 2. Seznámení s podmínkami získání zápočtu 3. Základní pojmy, vymezení zvoleného objektu sociální práce a příslušných institucí II. lekce – Historie a základní východiska systémových a systemických teorií Obsah lekce: 1. Strategická terapie - vývoj, představitelé, základní východiska a základní pojmy 2. Strukturální terapie - vývoj, představitelé, základní východiska a základní pojmy 3. Systemická terapie - vývoj, představitelé, základní východiska a základní pojmy III. lekce – Nabízení spolupráce a přebírání starosti, profesionální způsoby práce Obsah lekce: 1. Řešení dilematu „pomoc a kontrola“ v systémových a systemických teoriích 2. Profesionální způsoby práce IV. lekce – Metodická základna systémových a systemických přístupů I. Obsah lekce: 1. Metodická východiska strategického přístupu: - teorie psychopatologie - teorie terapeutických procesů 2. Metodická východiska strukturální teorie: - teorie psychopatologie - teorie terapeutických procesů V. lekce - Metodická základna systémových a systemických přístupů II. Obsah lekce: 1. Metodická východiska systemického přístupu: - teorie psychopatologie - teorie terapeutických procesů 2. Modifikace základních systemických východisek: - „Hamburská škola“ K. Ludewiga - De Shazerova „krátká terapie zaměřená na řešení“ VI. lekce – Práce s týmem Obsah lekce: 1. Práce s konzultujícím týmem v pojetí strukturální teorie 2. Práce s reflektujícím týmem (systemické pojetí) 3. Seminární cvičení: - modelové situace - reflexe modelových situací VII. lekce – První rozhovor s klientem Obsah lekce: 1. Cirkulární dotazování – objasňování kontextu doporučení a kontextu očekávání 2. Vypracovávání zakázky 3. Seminární cvičení: - modelové situace - reflexe modelových situací VIII. lekce – Určení a popis problému z pohledu systémových teorií Obsah lekce: 1. Hypotetizování, další typy cirkulárního dotazování 2. Seminární cvičení: - modelové situace - reflexe modelových situací IX. lekce - Určení a popis problému z pohledu systemických teorií Obsah lekce: 1. Systemické otázky ke kontextu problému 2. Seminární cvičení: - modelové situace - reflexe modelových situací X. lekce – Konstruování možností řešení z pohledu systémových teorií Obsah lekce: 1. Zvyšování vědomí 2. Vybírání 3. Katarze 4. Protipodmiňování 5. Seminární cvičení: - modelové situace - reflexe modelových situací XI. lekce - Konstruování možností řešení z pohledu systemických teorií Obsah lekce: 1. Systemické otázky na řešení, otázky na „výjimky“, „zdroje“, „zázrak“, „zhoršení“ 2. Seminární cvičení: - modelové situace - reflexe modelových situací XII. lekce – Ukončení spolupráce s klientem Obsah lekce: 1. Závěrečné komentáře 2. Návrhy jednání (tři základní formy) 3. Seminární cvičení: - modelové situace - reflexe modelových situací XIII. lekce – Témata skupiny Obsah lekce: 1. Možnosti dalšího využití prezentovaných přístupů 2. Jiné významné školy a osobnosti obou přístupů XIV. lekce – Závěrečná reflexe Obsah lekce: Kontrola porozumění a znovuvyjasnění sporných bodů teorie a metody
Literatura, na níž je předmět vystavěn	KAPPL, Miroslav. Metody sociální práce s jednotlivcem. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. (s. 219-226) NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman, 2001. (s. 90-98) ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. Praha: SLON, 1999.
Literatura doporučená studentům	BĚLOHRADSKÝ, Václav. http://www.multiweb.cz/hawkmoon/ BĚLOHRADSKÝ, Václav. Mezi světy & Mezisvěty. Praha: Votobia, 1997. BERG, Insoo Kim. Posílení rodiny. Praha: ISZ, 1992. GJURIČOVÁ, Šárka. KUBIČKA, Jiří. Rodinná terapie – Systemické a narativní přístupy. Praha: Grada publishing, 2003. LUDEWIG, Kurt. Systemická terapie – Základy klinické teorie a praxe. Praha: Pallata, 1994. PECHÁČKOVÁ, Soňa. Zpráva o systemické terapii. Praha: ISZ, 1993. PROCHASKA, James. NORCROSS, John. Psychoterapeutické systémy - průřez teoriemi. Praha: Grada publishing, 1996. (s. 286-317, 351-365) SCHLIPPE, Arist von. SCHWEITZER, Jochen. Systemická terapie a poradenství. Brno: Cesta, 2001. ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. Praha: SLON, 1999. VYBÍRAL, Zbyněk. Co, čím, jak a s kým komunikujeme? Hradec Králové: Gaudeamus, 1999.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky pro získání zápočtu: - účast a aktivita na seminářích - vypracování a předložení seminárního portfolia

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Lašek Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seznámit posluchače s problematikou člověka a společnosti, se základními psychickými jevy, jak nastávají za sociálních podmínek. Předpokladem je znalost obecné, vývojové psychologie a psychologie osobnosti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit posluchače s problematikou člověka a společnosti, se základními psychickými jevy, jak nastávají za sociálních podmínek. Předpokladem je znalost obecné, vývojové psychologie a psychologie osobnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Sociální psychologie a její zařazení do struktury disciplin 2. Metody sociální psychologie. Specifika metod v oblasti. Zkoumání člověka ve společnosti. 3. Kultura 4. Postoje 5. Postojová změna, teorie postojových změn. 6. Předsudky, stereotypy. Agrese. 7. Sociální percepce: principy, percepční akcentace, personální percepce. 8. Implicitní teorie osobnosti, efekt primárnosti, centrální rys. 9. Komunikace: teorie komunikace, interakce. Jazyk. 10. Komunikace učitel - žák. Narušená komunikace. 11. Socializace 12. Imitace, identifikace, internalizace. 13. Normy, konveční a ideál. normy. Internalizace norem. 14. Skupiny: vznik, vývoj, skupinové členství, skupiny, struktura, normy. Autostereotypy, heterostereotypy. 15. Status, pozice, role.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Krech, D. Crutchfield, R. S., Ballachey, E. L.: Človek v spoločnosti, Bratislava: SAV 1968, Nakonečný, M.: Základy sociální psychologie. Praha: SPN 1971 Janoušek, J. a kol.: Metody sociální psychologie. Praha: SPN 1986 Skaloková, J. a kol.: Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu, Praha: SPN 1983 Výrost, J.: Sociálno-psychologický výskum postojov. Bratislava: Veda 1989 Výrost, J., Slaměník, I.: Sociální psychologie, Praha: ISV 1997 Řezáč, J.: Sociální psychologie. Brno: Paido 1998
Literatura doporučená studentům	Krech, D. Crutchfield, R. S., Ballachey, E. L.: Človek v spoločnosti, Bratislava: SAV 1968, Nakonečný, M.: Základy sociální psychologie. Praha: SPN 1971 Janoušek, J. a kol.: Metody sociální psychologie. Praha: SPN 1986 Skaloková, J. a kol.: Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu, Praha: SPN 1983 Výrost, J.: Sociálno-psychologický výskum postojov. Bratislava: Veda 1989 Výrost, J., Slaměník, I.: Sociální psychologie, Praha: ISV 1997 Řezáč, J.: Sociální psychologie. Brno: Paido 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet: 75 %ní aktivní účast. zkouška: znalost v oboru, součástí zkoušky je písemný test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Lašek Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seznámit posluchače s problematikou člověka a společnosti, se základními psychickými jevy, jak nastávají za sociálních podmínek. Předpokladem je znalost obecné, vývojové psychologie a psychologie osobnosti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit posluchače s problematikou člověka a společnosti, se základními psychickými jevy, jak nastávají za sociálních podmínek. Předpokladem je znalost obecné, vývojové psychologie a psychologie osobnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Sociální psychologie a její zařazení do struktury disciplin 2. Metody sociální psychologie. Specifika metod v oblasti. Zkoumání člověka ve společnosti. 3. Kultura 4. Postoje 5. Postojová změna, teorie postojových změn. 6. Předsudky, stereotypy. Agrese. 7. Sociální percepce: principy, percepční akcentace, personální percepce. 8. Implicitní teorie osobnosti, efekt primárnosti, centrální rys. 9. Komunikace: teorie komunikace, interakce. Jazyk. 10. Komunikace učitel - žák. Narušená komunikace. 11. Socializace 12. Imitace, identifikace, internalizace. 13. Normy, konveční a ideál. normy. Internalizace norem. 14. Skupiny: vznik, vývoj, skupinové členství, skupiny, struktura, normy. Autostereotypy, heterostereotypy. 15. Status, pozice, role.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Krech, D. Crutchfield, R. S., Ballachey, E. L.: Človek v spoločnosti, Bratislava: SAV 1968, Nakonečný, M.: Základy sociální psychologie. Praha: SPN 1971 Janoušek, J. a kol.: Metody sociální psychologie. Praha: SPN 1986 Skaloková, J. a kol.: Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu, Praha: SPN 1983 Výrost, J.: Sociálno-psychologický výskum postojov. Bratislava: Veda 1989 Výrost, J., Slaměník, I.: Sociální psychologie, Praha: ISV 1997 Řezáč, J.: Sociální psychologie. Brno: Paido 1998
Literatura doporučená studentům	Krech, D. Crutchfield, R. S., Ballachey, E. L.: Človek v spoločnosti, Bratislava: SAV 1968, Nakonečný, M.: Základy sociální psychologie. Praha: SPN 1971 Janoušek, J. a kol.: Metody sociální psychologie. Praha: SPN 1986 Skaloková, J. a kol.: Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu, Praha: SPN 1983 Výrost, J.: Sociálno-psychologický výskum postojov. Bratislava: Veda 1989 Výrost, J., Slaměník, I.: Sociální psychologie, Praha: ISV 1997 Řezáč, J.: Sociální psychologie. Brno: Paido 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet: 75 %ní aktivní účast. zkouška: znalost v oboru, součástí zkoušky je písemný test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět je koncipován jako samostatná vědecká disciplína, která čerpá z psychologických poznatků a nalézá uplatnění v oborech, které dnes nazýváme pomáhajícími profesemi. Předmět poskytuje vhled do obecné psychoterapie, studenti se setkávají se současnými psychoterapeutickými směry. Získané poznatky mohou být i dovednostmi, které lze uplatnít při práci se samotnými klienty v průběhu praxe.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je poskytnout studentům poznatky o lidském zdraví, jeho poruchách, prevenci a léčbě těchto poruch z hlediska možností jejich ovlivňování komunikační a vztahovou cestou. Využívá se zde poznatků zejména psychologie a přístupů psychosomatické medicíny. Dalším cílem je též poskytnou poznatky o působení psychoterapie a její ovlivnění osobnosti a též rozbor jednotlivých psychoterapeutických přístupů.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Vymezení oboru psychoterapie 2. Indikace a cíle psychoterapie 3. Formy a prostředky psychoterapie 4. Psychoterapeutický vztah a psychoterapeutický proces 5. Faktory psychoterapie 6. Behaviorální terapie 7. Rogersovská terapie 8. Psychoanalytická psychoterapie 9. Logoterapie a existenciální analýza 10. Tvarová terapie 11. Systemická rodinná terapie
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Vymětal, J. Obecná psychoterapie. Grada, Praha 2004 Kratochvíl, S. Základy psychoterapie. 5.přepracované vydání, Portál, Praha 2006 Vymětal, J. Úvod do psychoterapie. Grada Publishing 2003 Langle, S.- Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Portál, Praha 2007 Frank, V. Psychoterapie a náboženství. Cesta, Brno 2006
Literatura doporučená studentům	Kottler, J. - Carlson, J. Nezdařená terapie. Portál, Praha 2006 Yalom, I. Láska a její kat. Portál, Praha 2006 Yalom, I. Léčba Schopenhauerem. Portál, Praha 2006 Yalom, I. Chvála psychoterapie. Portál, Praha 2003 Langmeier, J. - Balcar, K. Dětská psychoterapie. Portál,Praha 2000 Vodáčková, D. Krizová intervence. Portál, Praha 2007
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast ve výuce je jedna z podmínek k udělení zápočtu. Další podmínky udělení zápočtu: Vypracování seminární práce na přidělenou psychoterapeutickou literaturu. Podminky ke zkoušce: Úspěšné zvládnutí písemného testu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Lašek Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seznámit posluchače se základní periodizací psychického vývoje, vývojovými změnami s akcentem na období batolete, předškolního a školního věku, prepuberty a puberty, adolescence, dospělosti a stáří s akcentem na proces socializace jedince. V souladu s těmito poznatky pak seznámit posluchače s problematikou člověka a společnosti, se základními psychickými jevy, jak nastávají za sociálních podmínek: člověk jako produkt kultury, jako člen skupin ( vč. rodiny), kde vystupuje jako nositel různých statusů a rolí, vytváří si postoje, komunikuje, navazuje vztahy, internalizuje sociální normy, je socializován a socializuje. Předpokladem je znalost obecné psychologie a psychologie osobnosti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit posluchače s problematikou člověka a společnosti, se základními psychickými jevy, jak nastávají za sociálních podmínek. Předpokladem je znalost obecné, vývojové psychologie a psychologie osobnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Předmět vývojové psychologie. Pojem vývoj, vývojové zákonitosti. Periodizace psychického vývoje. Činitelé psychického vývoje – dědičnost a prostředí. 2. Batole – charakteristika období. Rozvoj poznávacích procesů a myšlení. Socializace dítěte a rozvoj osobnosti v předškolním věku. 3. Školní věk, charakteristika období, role žáka, vrstevnické skupiny.4. Prepuberta a puberta, rozvoj inteligence, hlavní problémy osobnosti pubescenta intra a interpsychické vč. sociálních. 5. Adolescence, časná a střední dospělost. Všeobecná charakteristika období, pracovní činnost, partnerství, manželství, rodičovství, krize středního věku.6. Pozdní dospělost, počáteční a pokročilé stáří. Osobnost v pozdní dospělosti, ve stáří. Model aktivního stáří. 7. Kultura, způsob života, modální osobnost, kulturní hodnoty a normy, reciprocita jedince a kultury.8. Jazyk a komunikace. Interakce, vztahový a osbsahový aspekt komunikace, poruchy komunikace, rituál.9. Normy. Kulturně hodnotové vzorce, hodnotový systém, normy konvenční, institucionální, ideální. Internalizace norem, konformita. 10. Postoje. Hodnoty a hodnocení, potřeby, tvorba postojů a změna, vliv skupiny na postoje jedince. Předsudky a stereotypy. Tolerance. Postojová změna. 11. Socializace, fáze, zralá osobnost. Skupiny. Malá skupiny, sebeidentita, vůdce, moc, status, role, statusová úzkost. 12. Sociální percepce a chyby v ní. Kognitivní mapa, implicitní teorie osobnosti, efekt primárnosti, kauzalita, vztahový rámec. Stereotypy, výběrové zkreslení.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 776. ISBN: 80-7178-303-X. HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. s. 168. ISBN 80-7178-198-3 HELUS, Z. Psychologické problémy socializace osobnosti. Praha : SPN 1983. 220 s. HUNT, M. Dějiny psychologie. 1. vyd. Praha: Portál 2000. s.708. ISBN: 80-7178-386-2 JANOUŠEK, J. a kol. Metody sociální psychologie. Praha: SPN, 1986 KRECH, D., CRUTCHFIELD, R.S., BALLACHEY, E.L. Človek v spoločnosti. 1. vyd. Bratislava: SPN 1968. s. 625. NAKONEČNÝ. M. Sociální psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7. LANGEMIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Grada 1998. SMÉKAL,V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal 2002. s. 517. ISBN 80-85947-80-3. VÝROST, J. Sociálno-psychologický výskum postojov. 1. vyd. Bratislava:Veda 1989. s. 344. ISBN 80-224-0054-8. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie, I. Člověk a sociální instituce. l. vyd. Praha: Portál, 1998. s.384. ISBN 80-7178-269-6. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie, II. l. vyd. Praha: Grada Publishing 2001. s.260. ISBN 80-247-0042-5. ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998.
Literatura doporučená studentům	HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 776. ISBN: 80-7178-303-X. HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. s. 168. ISBN 80-7178-198-3 HELUS, Z. Psychologické problémy socializace osobnosti. Praha : SPN 1983. 220 s. HUNT, M. Dějiny psychologie. 1. vyd. Praha: Portál 2000. s.708. ISBN: 80-7178-386-2 JANOUŠEK, J. a kol. Metody sociální psychologie. Praha: SPN, 1986 KRECH, D., CRUTCHFIELD, R.S., BALLACHEY, E.L. Človek v spoločnosti. 1. vyd. Bratislava: SPN 1968. s. 625. NAKONEČNÝ. M. Sociální psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7. LANGEMIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Grada 1998. SMÉKAL,V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal 2002. s. 517. ISBN 80-85947-80-3. VÝROST, J. Sociálno-psychologický výskum postojov. 1. vyd. Bratislava:Veda 1989. s. 344. ISBN 80-224-0054-8. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie, I. Člověk a sociální instituce. l. vyd. Praha: Portál, 1998. s.384. ISBN 80-7178-269-6. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie, II. l. vyd. Praha: Grada Publishing 2001. s.260. ISBN 80-247-0042-5. ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: 75%- ní aktivní účast na seminářích, zpracovaná, přednesená a obhájená zápočtová práce (do 10 stran textu z doporuč. literatury). Požadavky ke zkoušce : znalost předneseného a nastudovaného materiálu, schopnost samostatně používat odborné pojmy a aplikovat je do řešení problémů v rovině sociální práce. Přehled o aplikovaných oblastech vývojové a sociální psychologie. Poznatky o sociální percepci a komunikaci ve vlastní práci. Součástí zkoušky je písemný test

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Lašek Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seznámit posluchače se základní periodizací psychického vývoje, vývojovými změnami s akcentem na období batolete, předškolního a školního věku, prepuberty a puberty, adolescence, dospělosti a stáří s akcentem na proces socializace jedince. V souladu s těmito poznatky pak seznámit posluchače s problematikou člověka a společnosti, se základními psychickými jevy, jak nastávají za sociálních podmínek: člověk jako produkt kultury, jako člen skupin ( vč. rodiny), kde vystupuje jako nositel různých statusů a rolí, vytváří si postoje, komunikuje, navazuje vztahy, internalizuje sociální normy, je socializován a socializuje. Předpokladem je znalost obecné psychologie a psychologie osobnosti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit posluchače s problematikou člověka a společnosti, se základními psychickými jevy, jak nastávají za sociálních podmínek. Předpokladem je znalost obecné, vývojové psychologie a psychologie osobnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Předmět vývojové psychologie. Pojem vývoj, vývojové zákonitosti. Periodizace psychického vývoje. Činitelé psychického vývoje – dědičnost a prostředí. 2. Batole – charakteristika období. Rozvoj poznávacích procesů a myšlení. Socializace dítěte a rozvoj osobnosti v předškolním věku. 3. Školní věk, charakteristika období, role žáka, vrstevnické skupiny.4. Prepuberta a puberta, rozvoj inteligence, hlavní problémy osobnosti pubescenta intra a interpsychické vč. sociálních. 5. Adolescence, časná a střední dospělost. Všeobecná charakteristika období, pracovní činnost, partnerství, manželství, rodičovství, krize středního věku.6. Pozdní dospělost, počáteční a pokročilé stáří. Osobnost v pozdní dospělosti, ve stáří. Model aktivního stáří. 7. Kultura, způsob života, modální osobnost, kulturní hodnoty a normy, reciprocita jedince a kultury.8. Jazyk a komunikace. Interakce, vztahový a osbsahový aspekt komunikace, poruchy komunikace, rituál.9. Normy. Kulturně hodnotové vzorce, hodnotový systém, normy konvenční, institucionální, ideální. Internalizace norem, konformita. 10. Postoje. Hodnoty a hodnocení, potřeby, tvorba postojů a změna, vliv skupiny na postoje jedince. Předsudky a stereotypy. Tolerance. Postojová změna. 11. Socializace, fáze, zralá osobnost. Skupiny. Malá skupiny, sebeidentita, vůdce, moc, status, role, statusová úzkost. 12. Sociální percepce a chyby v ní. Kognitivní mapa, implicitní teorie osobnosti, efekt primárnosti, kauzalita, vztahový rámec. Stereotypy, výběrové zkreslení.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 776. ISBN: 80-7178-303-X. HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. s. 168. ISBN 80-7178-198-3 HELUS, Z. Psychologické problémy socializace osobnosti. Praha : SPN 1983. 220 s. HUNT, M. Dějiny psychologie. 1. vyd. Praha: Portál 2000. s.708. ISBN: 80-7178-386-2 JANOUŠEK, J. a kol. Metody sociální psychologie. Praha: SPN, 1986 KRECH, D., CRUTCHFIELD, R.S., BALLACHEY, E.L. Človek v spoločnosti. 1. vyd. Bratislava: SPN 1968. s. 625. NAKONEČNÝ. M. Sociální psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7. LANGEMIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Grada 1998. SMÉKAL,V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal 2002. s. 517. ISBN 80-85947-80-3. VÝROST, J. Sociálno-psychologický výskum postojov. 1. vyd. Bratislava:Veda 1989. s. 344. ISBN 80-224-0054-8. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie, I. Člověk a sociální instituce. l. vyd. Praha: Portál, 1998. s.384. ISBN 80-7178-269-6. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie, II. l. vyd. Praha: Grada Publishing 2001. s.260. ISBN 80-247-0042-5. ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998.
Literatura doporučená studentům	HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 776. ISBN: 80-7178-303-X. HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. s. 168. ISBN 80-7178-198-3 HELUS, Z. Psychologické problémy socializace osobnosti. Praha : SPN 1983. 220 s. HUNT, M. Dějiny psychologie. 1. vyd. Praha: Portál 2000. s.708. ISBN: 80-7178-386-2 JANOUŠEK, J. a kol. Metody sociální psychologie. Praha: SPN, 1986 KRECH, D., CRUTCHFIELD, R.S., BALLACHEY, E.L. Človek v spoločnosti. 1. vyd. Bratislava: SPN 1968. s. 625. NAKONEČNÝ. M. Sociální psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7. LANGEMIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Grada 1998. SMÉKAL,V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal 2002. s. 517. ISBN 80-85947-80-3. VÝROST, J. Sociálno-psychologický výskum postojov. 1. vyd. Bratislava:Veda 1989. s. 344. ISBN 80-224-0054-8. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie, I. Člověk a sociální instituce. l. vyd. Praha: Portál, 1998. s.384. ISBN 80-7178-269-6. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie, II. l. vyd. Praha: Grada Publishing 2001. s.260. ISBN 80-247-0042-5. ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: 75%- ní aktivní účast na seminářích, zpracovaná, přednesená a obhájená zápočtová práce (do 10 stran textu z doporuč. literatury). Požadavky ke zkoušce : znalost předneseného a nastudovaného materiálu, schopnost samostatně používat odborné pojmy a aplikovat je do řešení problémů v rovině sociální práce. Přehled o aplikovaných oblastech vývojové a sociální psychologie. Poznatky o sociální percepci a komunikaci ve vlastní práci. Součástí zkoušky je písemný test

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Psychologie náboženství je vědou o vztahu náboženských projevů k lidské psychice a psychickým procesům. Hlavními okruhy zájmu jsou: · Formování náboženských názorů v kontextu s kognitivními funkcemi, vývojovými a genetickými vlivy. · Způsoby chování, které provázejí náboženské představy, zvyky a přístupy. Vzhledem k individuální povaze těchto aspektů jde vždy o uplatnění psychologické deskripce. · Formování náboženských zážitků. Vnitřní pole jednotlivce má vždy charakter reciproční zkušenosti. Povaha náboženských zážitků souvisí se sociálním kontextem, proto psychologie náboženství čerpá ze sociologie a sociální psychologie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Kurz psychologie náboženství seznamuje posluchače se základní problematikou definované vědní disciplíny. Cíl předmětu spočívá ve zvládnutí témat a teoretických znalostí. Připravuje posluchače na praxi a specifickou klientelou nábožensky žijících lidí a věřících.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Terminologie: náboženství, religiozita, duše, náboženství, psychologie náboženství jako věda 2. Vymezení psychologie náboženství jako vědní disciplíny: Psychologie náboženství kontextu sociálních a humanitních věd. 3. Psychologie náboženství a religionistika, psychologie náboženství a sociologie náboženství, psychologie náboženství a filosofie náboženství. 4. Vznik psychologie nábožensví a typologie systémů: Freud, Jung, Adler, Fromm, Říčan 5. Religiozita jako psychický projev 6. Náboženská praxe a náboženský způsob života 7. Agresivita, destruktivita a náboženský fundamentalismus, fanatismus 8. Alternativní formy náboženské praxe
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Říčan P.: Psychologie náboženství a spirituality. Portál, Praha 2007.
Literatura doporučená studentům	Holm N., G.: Úvod do psychologie náboženství, Portál, Praha, 1998. Jung C., G.: Základní otázky analytické psychologie, TJ, Brno, 1996. Nekonečný Milan: Encyklopedie obecné psychologie, Academia, Praha, 1997. Výrost Josef: Aplikovaná sociální psychologie, Portál, Praha, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Seminární práce založená na samostatném výzkumu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět je koncipován jako samostatná vědecká disciplína, která čerpá z psychologických poznatků a nalézá uplatnění v oborech, které dnes nazýváme pomáhajícími profesemi. Předmět poskytuje vhled do obecné psychoterapie, studenti se setkávají se současnými psychoterapeutickými směry. Získané poznatky mohou být i dovednostmi, které lze uplatnít při práci se samotnými klienty v průběhu praxe.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je poskytnout studentům poznatky o lidském zdraví, jeho poruchách, prevenci a léčbě těchto poruch z hlediska možností jejich ovlivňování komunikační a vztahovou cestou. Využívá se zde poznatků zejména psychologie a přístupů psychosomatické medicíny. Dalším cílem je též poskytnou poznatky o působení psychoterapie a její ovlivnění osobnosti a též rozbor jednotlivých psychoterapeutických přístupů.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Vymezení oboru psychoterapie 2. Indikace a cíle psychoterapie 3. Formy a prostředky psychoterapie 4. Psychoterapeutický vztah a psychoterapeutický proces 5. Faktory psychoterapie 6. Behaviorální terapie 7. Rogersovská terapie 8. Psychoanalytická psychoterapie 9. Logoterapie a existenciální analýza 10. Tvarová terapie 11. Systemická rodinná terapie
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Vymětal, J. Obecná psychoterapie. Grada, Praha 2004 Kratochvíl, S. Základy psychoterapie. 5.přepracované vydání, Portál, Praha 2006 Vymětal, J. Úvod do psychoterapie. Grada Publishing 2003 Langle, S.- Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Portál, Praha 2007 Frank, V. Psychoterapie a náboženství. Cesta, Brno 2006
Literatura doporučená studentům	Kottler, J. - Carlson, J. Nezdařená terapie. Portál, Praha 2006 Yalom, I. Láska a její kat. Portál, Praha 2006 Yalom, I. Léčba Schopenhauerem. Portál, Praha 2006 Yalom, I. Chvála psychoterapie. Portál, Praha 2003 Langmeier, J. - Balcar, K. Dětská psychoterapie. Portál,Praha 2000 Vodáčková, D. Krizová intervence. Portál, Praha 2007
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast ve výuce je jedna z podmínek k udělení zápočtu. Další podmínky udělení zápočtu: Vypracování seminární práce na přidělenou psychoterapeutickou literaturu. Podminky ke zkoušce: Úspěšné zvládnutí písemného testu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 14 hod. za semestr studium prezenční: seminář 6 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	pohled na člověka v kontinuu fylogenetického a ontegenetického vývoje jeho psychiky, porozumění motivačním zdrojům a psychickým bariérám, kognitivní výbavě psychiky, zákonitostem učení a paměti, lidské emocionalitě a temperamentu, vývoji jáství a charakteru.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	vytvořit vědomosti o tom, co je osobnost, jaké jsou její složky a její jednotky, jak ji definují různé psychologické školy, , naučit základní pojmy a termíny nutné k popisu osobnosti a k ojasnění, proč je osobnost taková, jaká je. Vytvořit dovednosti analyzovat a popisovat osobnost druhého člověk i svou vlastní. Poskytnout prožitek a zprostředkovanou zkušenost vzniku, rozvoje a působnosti osobnostních charakteristik pomocí sympatie, recipatie a sebereflexe.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. psychologie osobnosti jako věda, způsoby získávání poznatků v psychologii osobnosti, způsoby uvažování o osobnosti 2. pojem osobnost, znaky osobnosti 3. způsoby konceptualizace osobnosti 4. strukturní a funkční jenotky a složky osobnosti 5. charakterizace osobnosti 6. vnější obraz osobnosti 7. vnitřní obraz osobnosti 8. tělesné zvláštnosti, konstituce, tělové schéma 9. výrazové projevy 10. způsoby chování 11. jáství, sebepojetí, aspirace 12. kognitivní styly 13. utváření osobnosti 14. transakční analýza 15. význam psychologie pro sociálního pracovníka
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Crabb, l.: Uvnitř, Návrat, 1994 Crabb, L.: Osobnost člověka, Návrat, 1996 Nakonečný, M.: Psychologie osobnosti, Academia Praha, 1995 Nakonečný, M.: Zákaldy psychologie. Praha , Academia 1999 Říčan, P.: Psychologie osobnosti, Praha 1972 Marek, A.M.: Psychologie. Olomouc, MCM 1992
Literatura doporučená studentům	Crabb, l.: Uvnitř, Návrat, 1994 Crabb, L.: Osobnost člověka, Návrat, 1996 Nakonečný, M.: Psychologie osobnosti, Academia Praha, 1995 Nakonečný, M.: Zákaldy psychologie. Praha , Academia 1999 Říčan, P.: Psychologie osobnosti, Praha 1972 Marek, A.M.: Psychologie. Olomouc, MCM 1992
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zakončen zkouškou (písemný test + ústní část) podle daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Mikoška Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Na základě teoretického minima o sociální a pedagogické komunikaci procvičit neverbální a verbální projevy se zaměřením na komunikativní a asertivní dovednosti (výběr). V úvodu do transakční analýzy (TA) procvičit analýzu struktury osobnosti a analýzu transakce s orientací na objasňování možnosti využití TA ve výchovném procesu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod do sociální a pedagogické komunikace. - pojem, funkce, druhy, osobnostní a situační faktory - překážky v komunikaci, evalvace a devalvace sebevědomí -příčiny 2. Stručně o osobnosti - sebepoznání a poznávání druhých 3. Druhy neverbálního chování 4. Verbální komunikace - o rétorice, způsoby jednání, paralingvistika 5. Nácvik komunikačních dovedností - naslouchání, empatie - sdělování pocitů - kladení otázek - podávání a přijímání zpětné vazby 6. Asertivita a nácvik asertivních dovedností - požádání o laskavost - uplatnění nároku - umět říci "Ne" - přijímání a podávání kritiky - sdělování pocitů, oceňování - zvládání zlosti - vedení a ukončení rozhovoru 7. Úvod do transakční analýzy - analýza struktury osobnosti - analýza transakcí - životní programy - životní scénář
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BERNE, E. Jak si lidé hrají. 2. vyd. Litvínov : Dialog, 1992. De VITO, J. A. Základy mezilidské komunikace. Praha : Grada, 2001. HARRIS, T. A. Já jsem OK, ty jsi OK. Praha : Pragua, 1997. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988. PRAŠKO, J.; Prašková, H. Asertivitou proti stresu. Praha : Grada, 1996 ŠTĚPANÍK, J. Umění jednat s lidmi 2. Praha : Grada, 2005. VALIŠOVÁ, A. Asertivita v prostředí rodiny a školy. Praha : ISV, 2002. VYBÍRAL, Z. Psychologie komunikace. Praha : Portál, 2005.
Literatura doporučená studentům	BERNE, E. Co řeknete, až pozdravíte. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. KŘIVOHLAVÝ, J. Povídej naslouchám. Praha : Návrat, 1993. LEWIS, D. Tajná řeč těla. Praha : Victoria Publishing, 1995. Prekop, J. Empatie. Praha: Grada, 2004. SCHULZ von THUN, F. Jak spolu komunikujeme? Praha : Grada, 2005. SVATOŠ, T.; KOTKOVÁ, V. Sociální a pedagogická komunikace. Hradec Králové : Gaudeamus, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Očekává se studium povinné literatury. Nutná je domácí příprava i aktivní participace. Povoleny jsou max. 2 neomluvené absence. Nutnou podmínkou získání zápočtu je vypracování eseje (3 normostrany textu), či realizace ústního referátu na zadané téma.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Na základě teoretického minima o sociální a pedagogické komunikaci procvičit neverbální a verbální projevy se zaměřením na komunikativní a asertivní dovednosti (výběr). V úvodu do transakční analýzy (TA) procvičit analýzu struktury osobnosti a analýzu transakce s orientací na objasňování možnosti využití TA ve výchovném procesu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Navázat na dosavadní získané zkušenosti studentů s komunikativním výcvikem a pokračovat v dalším osvojování potřebných komunikativních dovedností v charitativní činnosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod do sociální a pedagogické komunikace. - pojem, funkce, druhy, osobnostní a situační faktory - překážky v komunikaci, evalvace a devalvace sebevědomí - příčiny 2. Stručně o osobnosti - sebepoznání a poznávání druhých 3. Druhy neverbálního chování 4. Verbální komunikace - o rétorice, způsoby jednání, paralingvistika 5. Nácvik komunikačních dovedností - naslouchání, empatie - sdělování pocitů - kladení otázek - podávání a přijímání zpětné vazby 6. Asertivita a nácvik asertivních dovedností - požádání o laskavost - uplatnění nároku - umět říci "Ne" - přijímání a podávání kritiky - sdělování pocitů, oceňování - zvládání zlosti - vedení a ukončení rozhovoru 7. Úvod do transakční analýzy - analýza struktury osobnosti - analýza transakcí - životní programy - životní scénář
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Berne, Eric. Jak si lidé hrají. Dialog, 1992 De Vito, Joseph, A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada, 2001 Harris, Thomas, A. Já jsem OK, ty jsi OK. Praha: Pragua, 1997 Křivohlavý, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988 Praško, Ján, Prašková, Hana. Asertivitou proti stresu. Praha: Grada, 1996 Štěpaník, Jaroslav. Umění jednat s lidmi 2. Praha: Grada, 2005 Vališová, Alena. Asertivita v rodině a ve škole. Jinočany: nakladatelství a vydavatelství H & H, 1994 Vybíral, Zbyněk. Psychologie komunikace. Praha: Portál, 2005
Literatura doporučená studentům	Berne, Eric. Co řeknete, až pozdravíte. Lidové noviny, 1997 Křivohlavý, Jaro. Povídej naslouchám. Praha: Návrat, 1993 Lewis, David. Tajná řeč těla. Praha: Victoria Publishing, 1995 Prekop, Jirina. Empatie. Praha: Grada, 2004 Schulz von Thun, Fiedemann. Jak spolu komunikujeme. Praha: Grada, 2005 Svatoš, Tomáš, Kotková Věra. Sociální a pedagogická komunikace. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínkou udělení zápočtu: - aktivní účast na seminářích- vypracování seminární práce dle zadání

 

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr studium prezenční: seminář 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	komunikační motivy acíle, komunikační proces, verbální neverbální komunikace, zpětné vazby, komunikačně-relační hypotéza a její konsekvence, distance a pozice, komunikační styly, typy dialogů, mužská a ženská komunikační specifika, funční a dysfunkční komunikace v rodině a manželství, modely komunikace, konflikty, vyjednávání, komunikační poruchy a patologie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	nabídnout poznatky o komunikačních procesech, o významu a souvislostech komunikace s utvářením mezilidských vztahů a rozvojem osobnosti, jakož i o funkční a poruchové komunikaci v nejrůznějších kontextech. prostřednictvím demonstrací a výcviku umožnit sebereflexi a rozvoj komunikačních dovedností.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. komunikační motivy a komunikační proces 2. komunikačně-relační hypotéza 3. verbální a neverbální poselství 4. transakní prostředí 5. zpětné vazby 6. komunikační styly (konvence a rituály, konverzační styl, operativní komunikace, vyjednávání, osobní komunikace a zúčastněné naslouchání) 7. komunikační zádrhely a fauly 8. komunikace ve specifických situacích (komunikace s dítětem, komunikace s člověkem "mimo duševní normu")
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Plaňava,I.: Plešingerová, D., Rieger, Z.: Mezilidksá komunikace- výcvik, výuka (texty pro studující). Brno 1999 Plaňava, I.: Jak (to) spolu mluvíme. FF MU, Brno 1992 Plaňava, I.: Spolu každý sám. LN, Praha 1998 Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme. Svoboda, Praha 1988 Lewis, D.: Tajná řeč těla, Victoria Publ. Praha
Literatura doporučená studentům	Plaňava,I.: Plešingerová, D., Rieger, Z.: Mezilidksá komunikace- výcvik, výuka (texty pro studující). Brno 1999 Plaňava, I.: Jak (to) spolu mluvíme. FF MU, Brno 1992 Plaňava, I.: Spolu každý sám. LN, Praha 1998 Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme. Svoboda, Praha 1988 Lewis, D.: Tajná řeč těla, Victoria Publ. Praha
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	podmínky pro udělení zápočtu: účast min. na 80% výuky (tj. 16 vyuč. hodin, osobní angažovanost na seminárních aktivitách, natočení audio- nebo videozáznamu rozhovoru dle instrukcí, předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Psychologie náboženství je vědou o vztahu náboženských projevů k lidské psychice a psychickým procesům. Hlavními okruhy zájmu jsou: · Formování náboženských názorů v kontextu s kognitivními funkcemi, vývojovými a genetickými vlivy. · Způsoby chování, které provázejí náboženské představy, zvyky a přístupy. Vzhledem k individuální povaze těchto aspektů jde vždy o uplatnění psychologické deskripce. · Formování náboženských zážitků. Vnitřní pole jednotlivce má vždy charakter reciproční zkušenosti. Povaha náboženských zážitků souvisí se sociálním kontextem, proto psychologie náboženství čerpá ze sociologie a sociální psychologie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Kurz psychologie náboženství seznamuje posluchače se základní problematikou definované vědní disciplíny. Cíl předmětu spočívá ve zvládnutí témat a teoretických znalostí. Připravuje posluchače na praxi a specifickou klientelou nábožensky žijících lidí a věřících.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Terminologie: náboženství, religiozita, duše, náboženství, psychologie náboženství jako věda 2. Vymezení psychologie náboženství jako vědní disciplíny: Psychologie náboženství kontextu sociálních a humanitních věd. 3. Psychologie náboženství a religionistika, psychologie náboženství a sociologie náboženství, psychologie náboženství a filosofie náboženství. 4. Vznik psychologie nábožensví a typologie systémů: Freud, Jung, Adler, Fromm, Říčan 5. Religiozita jako psychický projev 6. Náboženská praxe a náboženský způsob života 7. Agresivita, destruktivita a náboženský fundamentalismus, fanatismus 8. Alternativní formy náboženské praxe
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Říčan P.: Psychologie náboženství a spirituality. Portál, Praha 2007.
Literatura doporučená studentům	Holm N., G.: Úvod do psychologie náboženství, Portál, Praha, 1998. Jung C., G.: Základní otázky analytické psychologie, TJ, Brno, 1996. Nekonečný Milan: Encyklopedie obecné psychologie, Academia, Praha, 1997. Výrost Josef: Aplikovaná sociální psychologie, Portál, Praha, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Seminární práce založená na samostatném výzkumu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Slaninová Gabriela
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Pojmové vymezení - volný čas (definice, význam, funkce, úkoly,...). Geneze volného času - sociální a sociologické koncepce práce a volného času. Pedagog volného času, zájmová činnost ve volném čase, úloha a vliv masmédií na trávení volného času. Hra - specifická činnost ve volném čase. Pedagogika zážitku - Outward Bound. Pedagogika odpočinku. Plánování činností, pojetí projektů ve výchově mimo vyučování.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Vybavit studenty základními znalostmi z oboru pedagogiky volného času s přihlédnutím k jejich specializaci. Seznámit studenty s novým pojetím výchovy mimo vyučování. Úzké propojení s pedagogickou praxí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Volný čas - pojem VČ, různé pohledy na VČ v historii, VČ a životní styl.2. VČ a v něm výchova mimo vyučování - činitelé vývoje jedince, pojem VMV, funkce VMV, úkoly, současné pojetí výchovy člověka ve VČ - tři dimenze VMV (obsah, vztah a prostředí), zvláštnosti.3. Činnosti ve VČ - výchovné, vzdělávací, odpočinkové, zájmové,...4. Zájmová činnost ve VČ (obsah, druhy, funkce), zájmová výchova. 5. Zařízení pro VMV - školská, materiální vybavení jednotlivých zařízení, specifika.6. Aktivity, prostory a zařízení VČ dětí a mládeže v mezinárodním kontextu.7. Právo a VČ. Pedagogika odpočinku jako součást moderní psychogyhieny.8. Historický vývoj výchovy ve VČ.9. Hra (specifická činnost ve VČ) a hračka, herní systémy, zásady uvádění her.10. Vliv masmédií ve VČ na děti, mládež a dospělé.11. Perspektivy a problémy VČ. Výzkumná oblast dětí, mládeže a dospělých u nás a v zahraničí.12. Nové přístupy v pedagogice VČ - animace, výchova zážitkem, sociální asistenti.13. Pedagogika zážitku - Outward Bound, výchova mládeže k přírodě.14. LDT - charakteristika, dělení, náplň, organizační zajištění,...15. Sociální pedagog. Typologie pedagoga VČ, rozsah profesionální působnosti, vzdělávání a působnost sociálních pedagogů u nás a v zahraničí. 11. Perspektivy a problémy VČ. Výzkumná oblast dětí, mládeže a dospělých u nás a v zahraničí. 12. Nové přístupy v pedagogice VČ - animace, výchova zážitkem, sociální asistenti. 13. Pedagogika zážitku - Outward Bound, výchova mládeže k přírodě. 14. LDT - charakteristika, dělení, náplň, organizační zajištění,... 15. Sociální pedagog. Typologie pedagoga VČ, rozsah profesionální působnosti, vzdělávání a působnost sociálních pedagogů u nás a v zahraničí. 16.Pojem sociální deviace a moderní teorie. 17.Základní typy deviantního chování. 18.Deviace primární a sekundární
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Pávková, J. a kol.: Pedagogika volného času.Portál, Praha 1999Spousta, V. a kol.: Kapitoly z pedagogiky volného času.Brno 1995Vážanský, M. - Smékal, V.: Základy pedagogiky volného času.Brno 1995Veselá, J.: Jak ve volném čase.Gaudeamus, Hradec Králové 1997Časopisecké stati:Vychovávatel - Educatio MŠ SR.Mládež a společnost - IDM MŠMT ČR.Děti a my - Avicenum, Praha.
Literatura doporučená studentům	Špičák a kol. Úvod do metodiky zájmových činností v domově mládeže. Olomouc 1991.Přadka, M.: Kapitoly z dějin pedagogiky volného času. MU Brno 1999Adresář vybraných občanských sdružení pracujících s dětmi a mládeží 1999. MŠMT ČR, odbor pro mládež.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Přednesení seminární práce ne jedné z konzultací (rozsah 5 - 10 min. napsané na A4, včetně pramenů) + zkouška

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Slaninová Gabriela
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Pojmové vymezení - volný čas (definice, význam, funkce, úkoly,...). Geneze volného času - sociální a sociologické koncepce práce a volného času. Pedagog volného času, zájmová činnost ve volném čase, úloha a vliv masmédií na trávení volného času. Hra - specifická činnost ve volném čase. Pedagogika zážitku - Outward Bound. Pedagogika odpočinku. Plánování činností, pojetí projektů ve výchově mimo vyučování.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Vybavit studenty základními znalostmi z oboru pedagogiky volného času s přihlédnutím k jejich specializaci. Seznámit studenty s novým pojetím výchovy mimo vyučování. Úzké propojení s pedagogickou praxí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Volný čas - pojem VČ, různé pohledy na VČ v historii, VČ a životní styl.2. VČ a v něm výchova mimo vyučování - činitelé vývoje jedince, pojem VMV, funkce VMV, úkoly, současné pojetí výchovy člověka ve VČ - tři dimenze VMV (obsah, vztah a prostředí), zvláštnosti.3. Činnosti ve VČ - výchovné, vzdělávací, odpočinkové, zájmové,...4. Zájmová činnost ve VČ (obsah, druhy, funkce), zájmová výchova. 5. Zařízení pro VMV - školská, materiální vybavení jednotlivých zařízení, specifika.6. Aktivity, prostory a zařízení VČ dětí a mládeže v mezinárodním kontextu.7. Právo a VČ. Pedagogika odpočinku jako součást moderní psychogyhieny.8. Historický vývoj výchovy ve VČ.9. Hra (specifická činnost ve VČ) a hračka, herní systémy, zásady uvádění her.10. Vliv masmédií ve VČ na děti, mládež a dospělé.11. Perspektivy a problémy VČ. Výzkumná oblast dětí, mládeže a dospělých u nás a v zahraničí.12. Nové přístupy v pedagogice VČ - animace, výchova zážitkem, sociální asistenti.13. Pedagogika zážitku - Outward Bound, výchova mládeže k přírodě.14. LDT - charakteristika, dělení, náplň, organizační zajištění,...15. Sociální pedagog. Typologie pedagoga VČ, rozsah profesionální působnosti, vzdělávání a působnost sociálních pedagogů u nás a v zahraničí. 11. Perspektivy a problémy VČ. Výzkumná oblast dětí, mládeže a dospělých u nás a v zahraničí. 12. Nové přístupy v pedagogice VČ - animace, výchova zážitkem, sociální asistenti. 13. Pedagogika zážitku - Outward Bound, výchova mládeže k přírodě. 14. LDT - charakteristika, dělení, náplň, organizační zajištění,... 15. Sociální pedagog. Typologie pedagoga VČ, rozsah profesionální působnosti, vzdělávání a působnost sociálních pedagogů u nás a v zahraničí. 16.Pojem sociální deviace a moderní teorie. 17.Základní typy deviantního chování. 18.Deviace primární a sekundární
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Pávková, J. a kol.: Pedagogika volného času.Portál, Praha 1999Spousta, V. a kol.: Kapitoly z pedagogiky volného času.Brno 1995Vážanský, M. - Smékal, V.: Základy pedagogiky volného času.Brno 1995Veselá, J.: Jak ve volném čase.Gaudeamus, Hradec Králové 1997Časopisecké stati:Vychovávatel - Educatio MŠ SR.Mládež a společnost - IDM MŠMT ČR.Děti a my - Avicenum, Praha.
Literatura doporučená studentům	Špičák a kol. Úvod do metodiky zájmových činností v domově mládeže. Olomouc 1991.Přadka, M.: Kapitoly z dějin pedagogiky volného času. MU Brno 1999Adresář vybraných občanských sdružení pracujících s dětmi a mládeží 1999. MŠMT ČR, odbor pro mládež.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Přednesení seminární práce ne jedné z konzultací (rozsah 5 - 10 min. napsané na A4, včetně pramenů) + zkouška

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Raban Miloš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	V rámci předmětu se studenti seznámí s politikou zaměstnaností, kde významnou roli hraje stát i trh. Předmět dále studentům poskytuje přehled základní problematiky personální práce v podniku - plánování, řízení lidských zdrojů, hodnocení pracovníků u nás i v zahraničí
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Studenti se seznámí s personální prací na praktických příkladech. Získají dovednosti potřebné k řízení personálních útvarů.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Politika zaměstnanosti - cíle, kritéria, funkce a typy. 2.Role státu a trhu, nezaměstnanost. 3.Úřady práce - vznik, úkoly, náplň a organizace. 4.Personální útvar - úkoly, náplň, organizační uspořádání, informační systém. 5.Plánování personal. práce a působení vnějších vlivů na PÚ 6.Řízení lidských zdrojů - historický vývoj a podniková kultura. 7.Komunikace v personální práci. 8.-9.Péče o zaměstnance, práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů, pracovní poměr, pracovní doba. 10.Management odměňování. 11.-13.Nábor, výběr, orientace, umístění a hodnocení pracovníků, odborná příprava a rozvoj lidských zdrojů. 14.Celosvětová personalistika.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Kahle, B., Stýblo, J.:Praktická personalistika. Praha, Pragoeduca, 1996 Koubek, J.: Řízení lidských zdrojů. Praha, Management Press, 1998 Potůček, M.: Sociální politika. Praha, Sociologické nakladatelství, 1995 Werther, W.B., Davis, K.: Lidský faktor a personální management. Praha, Victoria Publishing, 1992
Literatura doporučená studentům	Kahle, B., Stýblo, J.:Praktická personalistika. Praha, Pragoeduca, 1996 Koubek, J.: Řízení lidských zdrojů. Praha, Management Press, 1998 Potůček, M.: Sociální politika. Praha, Sociologické nakladatelství, 1995 Werther, W.B., Davis, K.: Lidský faktor a personální management. Praha, Victoria Publishing, 1992
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- písemný test

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Raban Miloš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	V rámci předmětu se studenti seznámí s politikou zaměstnaností, kde významnou roli hraje stát i trh. Předmět dále studentům poskytuje přehled základní problematiky personální práce v podniku - plánování, řízení lidských zdrojů, hodnocení pracovníků u nás i v zahraničí
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Studenti se seznámí s personální prací na praktických příkladech. Získají dovednosti potřebné k řízení personálních útvarů.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Politika zaměstnanosti - cíle, kritéria, funkce a typy. 2.Role státu a trhu, nezaměstnanost. 3.Úřady práce - vznik, úkoly, náplň a organizace. 4.Personální útvar - úkoly, náplň, organizační uspořádání, informační systém. 5.Plánování personal. práce a působení vnějších vlivů na PÚ 6.Řízení lidských zdrojů - historický vývoj a podniková kultura. 7.Komunikace v personální práci. 8.-9.Péče o zaměstnance, práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů, pracovní poměr, pracovní doba. 10.Management odměňování. 11.-13.Nábor, výběr, orientace, umístění a hodnocení pracovníků, odborná příprava a rozvoj lidských zdrojů. 14.Celosvětová personalistika.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Kahle, B., Stýblo, J.:Praktická personalistika. Praha, Pragoeduca, 1996 Koubek, J.: Řízení lidských zdrojů. Praha, Management Press, 1998 Potůček, M.: Sociální politika. Praha, Sociologické nakladatelství, 1995 Werther, W.B., Davis, K.: Lidský faktor a personální management. Praha, Victoria Publishing, 1992
Literatura doporučená studentům	Kahle, B., Stýblo, J.:Praktická personalistika. Praha, Pragoeduca, 1996 Koubek, J.: Řízení lidských zdrojů. Praha, Management Press, 1998 Potůček, M.: Sociální politika. Praha, Sociologické nakladatelství, 1995 Werther, W.B., Davis, K.: Lidský faktor a personální management. Praha, Victoria Publishing, 1992
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- písemný test

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Religionistika, teologie a ateismus. Víra a rozum v reflexi světa. Typologie náboženství. Neteistické systémy Východu. Teistické systémy Západu. Nová duchovní hnutí (kulty, sekty). Stát, církve a náboženské společnosti u nás.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představení náboženství jako integrální součásti lidských dějin, pochopení konstitutivních prvků významných duchovních proudů a seznámení se s problematikou tradičních a netradičních náboženství u nás.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	ÚVOD DO VĚDY O NÁBOŽENSTVÍ. Příčiny a smysl současného tázání se po podstatě a významu náboženství. Předběžné vymezení pojmů náboženství. Tradice českého religionistického výzkumu. NÁBOŽENSTVÍ JAKO PŘEDMĚT RELIGIONISTIKY. Religio. Člověk jako nositel náboženské víry. Víra náboženská a nenáboženská. Dogma. Víra a rozum. TYPOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ. Třídící hledisko geografické, etnografické, genetické, sociologické. Vymezení a odůvodnění našeho přístupu k dělení náboženství: náboženství kmenová, národní a světová (nadnárodní). BRÁHMANISMUS, HINDUISMUS, BUDDHISMUS. Védy. Učení o dharmě, karmě a reinkarnaci. Varny. Brahma, Višna, a Šiva. Hare Kršna. Sikhismus. Současná situace hinduismu. Životní osudy Buddhovy. Tripitaka. Čtyři vznešené pravdy buddhismu. Samsaré. Nirvána. Současná situace buddhismu. JUDAISMUS. Judaismus jako nejvýznamnější národní náboženství. Palestina, Kanaán, Izraelité. Diaspora. Tóra, Pentateuch. Základní tématická charakteristika starozákonních biblických knih. Židovská koncepce historického vývoje. Smlouva a její naplňování, resp. dodržování. VZNIK A FORMOVÁNÍ RANÉHO KŘESŤANSTVÍ. Významné inspirace při vzniku křesťanství: antika, gnose, judaismus. Základní tématická charakteristika novozákonních biblických knih. Problematika historické existence Ježíše. Eschatologie. Chiliasmus. Postupné formulování základního křesťanského dogmatu: vyznání apoštolské, nikajské, Athanasiovo. Arius a Athanasius. Edikt milánský. První křesťanské koncily - nikajský, cařihradský, chalcedonský. VÝVOJ KŘESŤANSTVÍ A KŘESŤANSKÉ CÍRKEVNÍ ORGANIZACE. Církev a stát. Vznik řeholních společností (řádů a kongregací). Vznik schizmatu. Vznik pravoslaví. Základní charakteristika pravoslaví, autokefální církve. REFORMACE. První (česká) reformace (zvl. Hus, Chelčický), snaha o náboženské a sociální reformy. Druhá (německo-švýcarská) reformace (Luther, Kalvín, Münzer, Zwingli). Reformační pojetí predestinace, boha, víry. Lutherství a kalvinismus. ISLÁM JAKO TŘETÍ NADNÁRODNÍ NÁBOŽENSTVÍ. Životní osudy Mohamedovy. Hidžra. Korán. Pět sloupů víry. Džíhád. Sunnité a šíité. Současný stav islámu. Islám: náboženství a politika. CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE. Charakteristika církví a náboženských společností registrovaných v České republice. Církevní literatura, nakladatelství, vydavatelství, tiskoviny. Církev a sdělovací prostředky. SEKTY. Obecná charakteristika a základní rysy sekt. Historie a současnost. Sekty v České republice.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ALBRIGET, E. W. Cesty k pramenům. Biblická archeologie a literární kritika. Praha: Vyšehrad, 1971. ČAPEK, V. Historie bible. Praha: Advent, 1990. BARTOŠ, F. M. - DOBIÁŠ F. M. - NOVOTNÝ, A. - SOBOTKA, V. Čtyři vyznání. Praha: Komenského evangelická bohoslovecká fakulta, 1951. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení. Praha: OIKOYMENH, 2008. ELIADE, M. - CULIANU, I. P. Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, 1993. FUNDA, O. A. Křesťanství. Jev lidských dějin a kultury. Dílčí informace o křesťanství v religionistickém pohledu. Praha: UK, 1992. FUNDA, O. A. Víra bez náboženství. Praha: Prvokruh, 1994. HELLER, J. - MRÁZEK, M. Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. Praha: Kalich, 1988. HOLM, N. G. Úvod do psychologie náboženství. Praha: Portál, 1998. HORYNA, B. Úvod do religionistiky. Praha: OIKOYMENH, 1994. PAVLINCOVÁ, H. a kol. Judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta, 1993. KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. LESNÝ, V. Buddhismus. Praha: Samsovo nakladatelství, 1948. NEKVINDA, L. Tradiční náboženství u nás. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. NEWMAN, J. - SIVAN, G. Judaismus od A do Z: Slovník pojmů a termínů. Praha: Sefer, 1992. PAVLINCOVÁ, H. - HORYNA, B. Filosofie náboženství. pokus o typologii. Brno: Masarykova univerzita, 1999. PERTOLD, O. Základy všeobecné vědy náboženské. Kladno: Šnajdr, 1920. PERTOLD, O. Úvod do vědy náboženské. Praha: Melantrich, 1947. Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. Praha: Vyšehrad, 1982. OTTO, R. Posvátno. Praha: Vyšehrad, 1998. RATZINGER, J. Úvod do křesťanství. Brno: Petrov, 1991. SADEK, J. a kol. Dějiny a kultura židovského náboženství. Praha: SPN, 1992. SOKOL, J. Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. Praha: Ježek, 1993. VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. 1. vydání, Praha: Dingir, 1998.; 2. vydání, Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. ZBAVITEL, D. (ed.) Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. Praha: ČSAV, 1964.
Literatura doporučená studentům	ALBRIGET, E. W. Cesty k pramenům. Biblická archeologie a literární kritika. Praha: Vyšehrad, 1971. ČAPEK, V. Historie bible. Praha: Advent, 1990. BARTOŠ, F. M. - DOBIÁŠ F. M. - NOVOTNÝ, A. - SOBOTKA, V. Čtyři vyznání. Praha: Komenského evangelická bohoslovecká fakulta, 1951. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení. Praha: OIKOYMENH, 2008. ELIADE, M. - CULIANU, I. P. Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, 1993. FUNDA, O. A. Křesťanství. Jev lidských dějin a kultury. Dílčí informace o křesťanství v religionistickém pohledu. Praha: UK, 1992. FUNDA, O. A. Víra bez náboženství. Praha: Prvokruh, 1994. HELLER, J. - MRÁZEK, M. Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. Praha: Kalich, 1988. HOLM, N. G. Úvod do psychologie náboženství. Praha: Portál, 1998. HORYNA, B. Úvod do religionistiky. Praha: OIKOYMENH, 1994. PAVLINCOVÁ, H. a kol. Judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta, 1993. KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. LESNÝ, V. Buddhismus. Praha: Samsovo nakladatelství, 1948. NEKVINDA, L. Tradiční náboženství u nás. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. NEWMAN, J. - SIVAN, G. Judaismus od A do Z: Slovník pojmů a termínů. Praha: Sefer, 1992. PAVLINCOVÁ, H. - HORYNA, B. Filosofie náboženství. pokus o typologii. Brno: Masarykova univerzita, 1999. PERTOLD, O. Základy všeobecné vědy náboženské. Kladno: Šnajdr, 1920. PERTOLD, O. Úvod do vědy náboženské. Praha: Melantrich, 1947. Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. Praha: Vyšehrad, 1982. OTTO, R. Posvátno. Praha: Vyšehrad, 1998. RATZINGER, J. Úvod do křesťanství. Brno: Petrov, 1991. SADEK, J. a kol. Dějiny a kultura židovského náboženství. Praha: SPN, 1992. SOKOL, J. Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. Praha: Ježek, 1993. VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. 1. vydání, Praha: Dingir, 1998.; 2. vydání, Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. ZBAVITEL, D. (ed.) Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. Praha: ČSAV, 1964.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Religionistika, teologie a ateismus. Víra a rozum v reflexi světa. Typologie náboženství. Neteistické systémy Východu. Teistické systémy Západu. Nová duchovní hnutí (kulty, sekty). Stát, církve a náboženské společnosti u nás.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představení náboženství jako integrální součásti lidských dějin, pochopení konstitutivních prvků významných duchovních proudů a seznámení se s problematikou tradičních a netradičních náboženství u nás.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	ÚVOD DO VĚDY O NÁBOŽENSTVÍ. Příčiny a smysl současného tázání se po podstatě a významu náboženství. Předběžné vymezení pojmů náboženství. Tradice českého religionistického výzkumu. NÁBOŽENSTVÍ JAKO PŘEDMĚT RELIGIONISTIKY. Religio. Člověk jako nositel náboženské víry. Víra náboženská a nenáboženská. Dogma. Víra a rozum. TYPOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ. Třídící hledisko geografické, etnografické, genetické, sociologické. Vymezení a odůvodnění našeho přístupu k dělení náboženství: náboženství kmenová, národní a světová (nadnárodní). BRÁHMANISMUS, HINDUISMUS, BUDDHISMUS. Védy. Učení o dharmě, karmě a reinkarnaci. Varny. Brahma, Višna, a Šiva. Hare Kršna. Sikhismus. Současná situace hinduismu. Životní osudy Buddhovy. Tripitaka. Čtyři vznešené pravdy buddhismu. Samsaré. Nirvána. Současná situace buddhismu. JUDAISMUS. Judaismus jako nejvýznamnější národní náboženství. Palestina, Kanaán, Izraelité. Diaspora. Tóra, Pentateuch. Základní tématická charakteristika starozákonních biblických knih. Židovská koncepce historického vývoje. Smlouva a její naplňování, resp. dodržování. VZNIK A FORMOVÁNÍ RANÉHO KŘESŤANSTVÍ. Významné inspirace při vzniku křesťanství: antika, gnose, judaismus. Základní tématická charakteristika novozákonních biblických knih. Problematika historické existence Ježíše. Eschatologie. Chiliasmus. Postupné formulování základního křesťanského dogmatu: vyznání apoštolské, nikajské, Athanasiovo. Arius a Athanasius. Edikt milánský. První křesťanské koncily - nikajský, cařihradský, chalcedonský. VÝVOJ KŘESŤANSTVÍ A KŘESŤANSKÉ CÍRKEVNÍ ORGANIZACE. Církev a stát. Vznik řeholních společností (řádů a kongregací). Vznik schizmatu. Vznik pravoslaví. Základní charakteristika pravoslaví, autokefální církve. REFORMACE. První (česká) reformace (zvl. Hus, Chelčický), snaha o náboženské a sociální reformy. Druhá (německo-švýcarská) reformace (Luther, Kalvín, Münzer, Zwingli). Reformační pojetí predestinace, boha, víry. Lutherství a kalvinismus. ISLÁM JAKO TŘETÍ NADNÁRODNÍ NÁBOŽENSTVÍ. Životní osudy Mohamedovy. Hidžra. Korán. Pět sloupů víry. Džíhád. Sunnité a šíité. Současný stav islámu. Islám: náboženství a politika. CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE. Charakteristika církví a náboženských společností registrovaných v České republice. Církevní literatura, nakladatelství, vydavatelství, tiskoviny. Církev a sdělovací prostředky. SEKTY. Obecná charakteristika a základní rysy sekt. Historie a současnost. Sekty v České republice.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ALBRIGET, E. W. Cesty k pramenům. Biblická archeologie a literární kritika. Praha: Vyšehrad, 1971. ČAPEK, V. Historie bible. Praha: Advent, 1990. BARTOŠ, F. M. - DOBIÁŠ F. M. - NOVOTNÝ, A. - SOBOTKA, V. Čtyři vyznání. Praha: Komenského evangelická bohoslovecká fakulta, 1951. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení. Praha: OIKOYMENH, 2008. ELIADE, M. - CULIANU, I. P. Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, 1993. FUNDA, O. A. Křesťanství. Jev lidských dějin a kultury. Dílčí informace o křesťanství v religionistickém pohledu. Praha: UK, 1992. FUNDA, O. A. Víra bez náboženství. Praha: Prvokruh, 1994. HELLER, J. - MRÁZEK, M. Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. Praha: Kalich, 1988. HOLM, N. G. Úvod do psychologie náboženství. Praha: Portál, 1998. HORYNA, B. Úvod do religionistiky. Praha: OIKOYMENH, 1994. PAVLINCOVÁ, H. a kol. Judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta, 1993. KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. LESNÝ, V. Buddhismus. Praha: Samsovo nakladatelství, 1948. NEKVINDA, L. Tradiční náboženství u nás. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. NEWMAN, J. - SIVAN, G. Judaismus od A do Z: Slovník pojmů a termínů. Praha: Sefer, 1992. PAVLINCOVÁ, H. - HORYNA, B. Filosofie náboženství. pokus o typologii. Brno: Masarykova univerzita, 1999. PERTOLD, O. Základy všeobecné vědy náboženské. Kladno: Šnajdr, 1920. PERTOLD, O. Úvod do vědy náboženské. Praha: Melantrich, 1947. Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. Praha: Vyšehrad, 1982. OTTO, R. Posvátno. Praha: Vyšehrad, 1998. RATZINGER, J. Úvod do křesťanství. Brno: Petrov, 1991. SADEK, J. a kol. Dějiny a kultura židovského náboženství. Praha: SPN, 1992. SOKOL, J. Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. Praha: Ježek, 1993. VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. 1. vydání, Praha: Dingir, 1998.; 2. vydání, Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. ZBAVITEL, D. (ed.) Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. Praha: ČSAV, 1964.
Literatura doporučená studentům	ALBRIGET, E. W. Cesty k pramenům. Biblická archeologie a literární kritika. Praha: Vyšehrad, 1971. ČAPEK, V. Historie bible. Praha: Advent, 1990. BARTOŠ, F. M. - DOBIÁŠ F. M. - NOVOTNÝ, A. - SOBOTKA, V. Čtyři vyznání. Praha: Komenského evangelická bohoslovecká fakulta, 1951. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení. Praha: OIKOYMENH, 2008. ELIADE, M. - CULIANU, I. P. Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, 1993. FUNDA, O. A. Křesťanství. Jev lidských dějin a kultury. Dílčí informace o křesťanství v religionistickém pohledu. Praha: UK, 1992. FUNDA, O. A. Víra bez náboženství. Praha: Prvokruh, 1994. HELLER, J. - MRÁZEK, M. Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. Praha: Kalich, 1988. HOLM, N. G. Úvod do psychologie náboženství. Praha: Portál, 1998. HORYNA, B. Úvod do religionistiky. Praha: OIKOYMENH, 1994. PAVLINCOVÁ, H. a kol. Judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta, 1993. KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. LESNÝ, V. Buddhismus. Praha: Samsovo nakladatelství, 1948. NEKVINDA, L. Tradiční náboženství u nás. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. NEWMAN, J. - SIVAN, G. Judaismus od A do Z: Slovník pojmů a termínů. Praha: Sefer, 1992. PAVLINCOVÁ, H. - HORYNA, B. Filosofie náboženství. pokus o typologii. Brno: Masarykova univerzita, 1999. PERTOLD, O. Základy všeobecné vědy náboženské. Kladno: Šnajdr, 1920. PERTOLD, O. Úvod do vědy náboženské. Praha: Melantrich, 1947. Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. Praha: Vyšehrad, 1982. OTTO, R. Posvátno. Praha: Vyšehrad, 1998. RATZINGER, J. Úvod do křesťanství. Brno: Petrov, 1991. SADEK, J. a kol. Dějiny a kultura židovského náboženství. Praha: SPN, 1992. SOKOL, J. Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. Praha: Ježek, 1993. VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. 1. vydání, Praha: Dingir, 1998.; 2. vydání, Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. ZBAVITEL, D. (ed.) Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. Praha: ČSAV, 1964.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Písemné ověření znalostí z prostudované literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Religionistika, teologie a ateismus. Víra a rozum v reflexi světa. Typologie náboženství. Neteistické systémy Východu. Teistické systémy Západu. Nová duchovní hnutí (kulty, sekty). Stát, církve a náboženské společnosti u nás.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představení náboženství jako integrální součásti lidských dějin, pochopení konstitutivních prvků významných duchovních proudů a seznámení se s problematikou tradičních a netradičních náboženství u nás.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	ÚVOD DO VĚDY O NÁBOŽENSTVÍ. Příčiny a smysl současného tázání se po podstatě a významu náboženství. Předběžné vymezení pojmů náboženství. Tradice českého religionistického výzkumu. NÁBOŽENSTVÍ JAKO PŘEDMĚT RELIGIONISTIKY. Religio. Člověk jako nositel náboženské víry. Víra náboženská a nenáboženská. Dogma. Víra a rozum. TYPOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ. Třídící hledisko geografické, etnografické, genetické, sociologické. Vymezení a odůvodnění našeho přístupu k dělení náboženství: náboženství kmenová, národní a světová (nadnárodní). BRÁHMANISMUS, HINDUISMUS, BUDDHISMUS. Védy. Učení o dharmě, karmě a reinkarnaci. Varny. Brahma, Višna, a Šiva. Hare Kršna. Sikhismus. Současná situace hinduismu. Životní osudy Buddhovy. Tripitaka. Čtyři vznešené pravdy buddhismu. Samsaré. Nirvána. Současná situace buddhismu. JUDAISMUS. Judaismus jako nejvýznamnější národní náboženství. Palestina, Kanaán, Izraelité. Diaspora. Tóra, Pentateuch. Základní tématická charakteristika starozákonních biblických knih. Židovská koncepce historického vývoje. Smlouva a její naplňování, resp. dodržování. VZNIK A FORMOVÁNÍ RANÉHO KŘESŤANSTVÍ. Významné inspirace při vzniku křesťanství: antika, gnose, judaismus. Základní tématická charakteristika novozákonních biblických knih. Problematika historické existence Ježíše. Eschatologie. Chiliasmus. Postupné formulování základního křesťanského dogmatu: vyznání apoštolské, nikajské, Athanasiovo. Arius a Athanasius. Edikt milánský. První křesťanské koncily - nikajský, cařihradský, chalcedonský. VÝVOJ KŘESŤANSTVÍ A KŘESŤANSKÉ CÍRKEVNÍ ORGANIZACE. Církev a stát. Vznik řeholních společností (řádů a kongregací). Vznik schizmatu. Vznik pravoslaví. Základní charakteristika pravoslaví, autokefální církve. REFORMACE. První (česká) reformace (zvl. Hus, Chelčický), snaha o náboženské a sociální reformy. Druhá (německo-švýcarská) reformace (Luther, Kalvín, Münzer, Zwingli). Reformační pojetí predestinace, boha, víry. Lutherství a kalvinismus. ISLÁM JAKO TŘETÍ NADNÁRODNÍ NÁBOŽENSTVÍ. Životní osudy Mohamedovy. Hidžra. Korán. Pět sloupů víry. Džíhád. Sunnité a šíité. Současný stav islámu. Islám: náboženství a politika. CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE. Charakteristika církví a náboženských společností registrovaných v České republice. Církevní literatura, nakladatelství, vydavatelství, tiskoviny. Církev a sdělovací prostředky. SEKTY. Obecná charakteristika a základní rysy sekt. Historie a současnost. Sekty v České republice.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ALBRIGET, E. W. Cesty k pramenům. Biblická archeologie a literární kritika. Praha: Vyšehrad, 1971. ČAPEK, V. Historie bible. Praha: Advent, 1990. BARTOŠ, F. M. - DOBIÁŠ F. M. - NOVOTNÝ, A. - SOBOTKA, V. Čtyři vyznání. Praha: Komenského evangelická bohoslovecká fakulta, 1951. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení. Praha: OIKOYMENH, 2008. ELIADE, M. - CULIANU, I. P. Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, 1993. FUNDA, O. A. Křesťanství. Jev lidských dějin a kultury. Dílčí informace o křesťanství v religionistickém pohledu. Praha: UK, 1992. FUNDA, O. A. Víra bez náboženství. Praha: Prvokruh, 1994. HELLER, J. - MRÁZEK, M. Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. Praha: Kalich, 1988. HOLM, N. G. Úvod do psychologie náboženství. Praha: Portál, 1998. HORYNA, B. Úvod do religionistiky. Praha: OIKOYMENH, 1994. PAVLINCOVÁ, H. a kol. Judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta, 1993. KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. LESNÝ, V. Buddhismus. Praha: Samsovo nakladatelství, 1948. NEKVINDA, L. Tradiční náboženství u nás. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. NEWMAN, J. - SIVAN, G. Judaismus od A do Z: Slovník pojmů a termínů. Praha: Sefer, 1992. PAVLINCOVÁ, H. - HORYNA, B. Filosofie náboženství. pokus o typologii. Brno: Masarykova univerzita, 1999. PERTOLD, O. Základy všeobecné vědy náboženské. Kladno: Šnajdr, 1920. PERTOLD, O. Úvod do vědy náboženské. Praha: Melantrich, 1947. Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. Praha: Vyšehrad, 1982. OTTO, R. Posvátno. Praha: Vyšehrad, 1998. RATZINGER, J. Úvod do křesťanství. Brno: Petrov, 1991. SADEK, J. a kol. Dějiny a kultura židovského náboženství. Praha: SPN, 1992. SOKOL, J. Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. Praha: Ježek, 1993. VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. 1. vydání, Praha: Dingir, 1998.; 2. vydání, Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. ZBAVITEL, D. (ed.) Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. Praha: ČSAV, 1964.
Literatura doporučená studentům	ALBRIGET, E. W. Cesty k pramenům. Biblická archeologie a literární kritika. Praha: Vyšehrad, 1971. ČAPEK, V. Historie bible. Praha: Advent, 1990. BARTOŠ, F. M. - DOBIÁŠ F. M. - NOVOTNÝ, A. - SOBOTKA, V. Čtyři vyznání. Praha: Komenského evangelická bohoslovecká fakulta, 1951. ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení. Praha: OIKOYMENH, 2008. ELIADE, M. - CULIANU, I. P. Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, 1993. FUNDA, O. A. Křesťanství. Jev lidských dějin a kultury. Dílčí informace o křesťanství v religionistickém pohledu. Praha: UK, 1992. FUNDA, O. A. Víra bez náboženství. Praha: Prvokruh, 1994. HELLER, J. - MRÁZEK, M. Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. Praha: Kalich, 1988. HOLM, N. G. Úvod do psychologie náboženství. Praha: Portál, 1998. HORYNA, B. Úvod do religionistiky. Praha: OIKOYMENH, 1994. PAVLINCOVÁ, H. a kol. Judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta, 1993. KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. LESNÝ, V. Buddhismus. Praha: Samsovo nakladatelství, 1948. NEKVINDA, L. Tradiční náboženství u nás. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. NEWMAN, J. - SIVAN, G. Judaismus od A do Z: Slovník pojmů a termínů. Praha: Sefer, 1992. PAVLINCOVÁ, H. - HORYNA, B. Filosofie náboženství. pokus o typologii. Brno: Masarykova univerzita, 1999. PERTOLD, O. Základy všeobecné vědy náboženské. Kladno: Šnajdr, 1920. PERTOLD, O. Úvod do vědy náboženské. Praha: Melantrich, 1947. Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. Praha: Vyšehrad, 1982. OTTO, R. Posvátno. Praha: Vyšehrad, 1998. RATZINGER, J. Úvod do křesťanství. Brno: Petrov, 1991. SADEK, J. a kol. Dějiny a kultura židovského náboženství. Praha: SPN, 1992. SOKOL, J. Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. Praha: Ježek, 1993. VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. 1. vydání, Praha: Dingir, 1998.; 2. vydání, Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. ZBAVITEL, D. (ed.) Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. Praha: ČSAV, 1964.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Pikhart Marcel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	obecná charakteristika sociálně patologických jevů
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	orientovat studenta v sociálně patologických jevech, jejich příčinách a vývojových tendencích. informovat o technikách navázání kontaktu s těmito osobami,způsobech pomoci - konkrétní sociální a zdravotní službách.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. obecná charakteristika sociálně patologických jevů 2. patologie rodiny 3. kriminalita a osoby s trestnou činností 4. prostituce 5. sexuální deviace 6. vězeňství a postpenitenciální péče 7. závislosti - drogová závislost, alkoholismus, patologické hráčství 8. migrace 9. bezdomovství 10. sekty 11. nezaměstnanost
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Nešpor,K.: Léčba a prevence závislosti. Psychiatrické centrum, Praha 1996 Presl, J.: Drogová závislost. Maxdorf, Praha 1994 Matoušek, O.: Práce s rizikovou mládeží. Portál, Praha 1996 Kolektiv: Sociální deviace, sociologie nemoci a medicíny, Slon, Praha 1991 Spilková a kol.: Syntrom CAN, DKC Praha 1994
Literatura doporučená studentům	Nešpor,K.: Léčba a prevence závislosti. Psychiatrické centrum, Praha 1996 Presl, J.: Drogová závislost. Maxdorf, Praha 1994 Matoušek, O.: Práce s rizikovou mládeží. Portál, Praha 1996 Kolektiv: Sociální deviace, sociologie nemoci a medicíny, Slon, Praha 1991 Spilková a kol.: Syntrom CAN, DKC Praha 1994
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet je pomíněn aktivní účastí na výuce a písemnou prací na předem určené téma

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Martinek Radek
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje s místem rituálů a liturgického slavení v životě společnosti. Příhlíží zejména k západní bohoslužebné tradici. Představuje teologická východiska bohoslužby, formování křesťanské liturgie, základní pojmy, symbolickou stránku, strukturu jednotlivých typů liturgie, členění času v bohoslužbě, význam liturgické modlitby a liturgického prostoru.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit s vymezením a místem bohoslužby v západní tradici, s formováním křesťanské bohoslužby, se základními pojmy, strukturou jednotlivých typů liturgie, členěním času v bohoslužbě, významem liturgické modlitby a liturgického prostoru.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	A) Všeobecně - důrazy jednotlivých etap historického vývoje bohoslužby - bohoslužba jako komunikační proces - symboly v liturgii - zaklady křesťanské liturgie B) Jednotlivě - liturgie křesťanských svátostí, zejména eucharistie - bohoslužby s umírajícími a pohřeb - rituály žehnání, svátostiny - denní modlitba církve - liturgický rok a posvěcování času
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ADAM A.: Liturgika – křesťanská bohoslužba a její vývoj. Vyšehrad: Praha 2001. ADAM A.: Liturgický rok – historický vývoj a současná praxe. Vyšehrad: Praha 1998. BRADÁČ J.: Posvěcení času. MCM: Olomouc 1992. BUOB H.: Slavení eucharistie. Pokus o překlad z češtiny do tajemství in: BUOB H.: Dar rozlišování duchů. Kostelní Vydří 1996: 67-101. CANTALAMESSA R.: Eucharistie - naše posvěcení. Kostelní Vydří 1997. DE CLERC P.: Moudrost liturgie a jak jí porozumět.: Kostelní Vydří 2002. DENIS H.: Jak slavit eucharistii. Kostelní Vydří 2000. Domenico Sartore e Achille M. Triacca: Nuovo Dizionario di Liturgia. Milano 1988. DRÁPAL D. a kol. (překlad a úvodní texty): Spisy apoštolských otců. Praha 1986. GIGLIONI P.: Svátosti Krista a církve. Kostelní Vydří 1996. GOGOL N.V.: Rozjímání o božské liturgii. Velehrad 1996. GUARDINI R.: O duchu liturgie. Praha 1993. GUARDINI R.: O posvátných znameních. Kostelní Vydří 1992. Hippolyt Římský: Apoštolská tradice. Velehrad 2000. KUNETKA F.: Úvod do liturgie svátostí. Kostelní Vydří 2001. RATZINGER, J. Duch liturgie, 1. vyd. Brno: Barrister@Principal, 2006, 207 s. ISBN 80-7364-032-5. RICHTER, K. Liturgie a život, Vyšehrad, Praha 1996 VAVERKA, J. (ved.). Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice, 1. vyd. Kostelní Vydří: KNA, 2001, 435 s. ISBN 80-7192-539-X.
Literatura doporučená studentům	ADAM A.: Liturgika – křesťanská bohoslužba a její vývoj. Vyšehrad: Praha 2001. ADAM A.: Liturgický rok – historický vývoj a současná praxe. Vyšehrad: Praha 1998. BRADÁČ J.: Posvěcení času. MCM: Olomouc 1992. BUOB H.: Slavení eucharistie. Pokus o překlad z češtiny do tajemství in: BUOB H.: Dar rozlišování duchů. Kostelní Vydří 1996: 67-101. CANTALAMESSA R.: Eucharistie - naše posvěcení. Kostelní Vydří 1997. DE CLERC P.: Moudrost liturgie a jak jí porozumět.: Kostelní Vydří 2002. DENIS H.: Jak slavit eucharistii. Kostelní Vydří 2000. Domenico Sartore e Achille M. Triacca: Nuovo Dizionario di Liturgia. Milano 1988. DRÁPAL D. a kol. (překlad a úvodní texty): Spisy apoštolských otců. Praha 1986. GIGLIONI P.: Svátosti Krista a církve. Kostelní Vydří 1996. GOGOL N.V.: Rozjímání o božské liturgii. Velehrad 1996. GUARDINI R.: O duchu liturgie. Praha 1993. GUARDINI R.: O posvátných znameních. Kostelní Vydří 1992. Hippolyt Římský: Apoštolská tradice. Velehrad 2000. KUNETKA F.: Úvod do liturgie svátostí. Kostelní Vydří 2001. RATZINGER, J. Duch liturgie, 1. vyd. Brno: Barrister@Principal, 2006, 207 s. ISBN 80-7364-032-5. RICHTER, K. Liturgie a život, Vyšehrad, Praha 1996 VAVERKA, J. (ved.). Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice, 1. vyd. Kostelní Vydří: KNA, 2001, 435 s. ISBN 80-7192-539-X.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Karlová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Součástí řešení současných problémů společnosti je důkladné poznání minulosti. Moderní historiografie učinila velký pokrok v otázce studia forem manželství, rodinného života, stejně jako prožívání stáří či dětství v antické, středověké či novověké společnosti. Vývoj prokazuje překvapivou variabilitu těchto základních forem prožívání lidského údělu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Pravidelně se setkáváme s konstatováním, že klasická model evropské rodiny a manželství se ocitá v hluboké krizi. Cílem kurzu je ukázat, jak proměnlivé formy manželství a rodina v minulosti mělo.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- antické pojetí manželství a rodiny - pojetí manželství u germánských a slovanských národů - středověká církevní syntéza chápání manželství - středověké rodiny, zrození celibátu - fáze lidského života, dětství a mládí v premoderních společnostech - rodina v ranném novověku - dvorská společnost a aristokracie - proměny společnosti v preindustriální a industriální epoše - zrození „romantického“ pojetí manželství z lásky - rodina 19. století jako „kanonický model“ rodiny vůbec - „ženská otázka“ a zápas za občanskou a profesní emancipaci
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Jack Goody: L´Evolution de la famille et du mariage en Europe. Paris 1985. Lynn Abramsová: Zrození moderní ženy. Evropa 1879-1918. Brno 2005. Peter Brown: Tělo a společnost. Muži, ženy a sexuální odříkání v raném křesťanství. Brno 2000. Maurice Daumas: Le Mariage amoureux. Histoire du lien conjugal sous l´Ancien Régime. Paris 2004. Georges Duby: Vznešené paní z 12. století I., Héloise, Aliénor, Isolda a další, Brno 1999. Idem: Vznešené paní z 12. století II. Památce babiček. Brno 1999. Idem: Vznešené paní z 12. století III. Eva a kněží. Brno 1999. Jean Bethke Elshtainová: Veřejný muž, soukromá žena. Ženy ve společenském a politickém myšlení. Praha 1999. Edith Ennen: Frauen im Mittelalter. München 1984. Pavla Horská – Milan Kučera – Eduard Maur – Milan Stloukal: Dětství, rodina, stáří v dějinách Evropy. Praha 1990. Georg Denzler: Dějiny celibátu. Brno 200. Jean-Claude Carriere – Daniel Vigne – Natalie Zenon Davis: Návrat pravého Sommersbyho, Praha 1998. Frauen suchen ihre Geschichte. Historische Studien zum 19. und 20. Jahrhundert. München 1983. Yvonne Knibiehler: Geschichte der Väter. Eine Kultur- und sozialhistorische Spurensuche. Freiburg i/Br. 1996. Ingeborg Weber-Kellermann: Die deutsche Familie. Versuch einer Sozialgeschichte. Frankfurt a/M 1975. Dominique Godineau: Les femmes dans la société francaise 16e-18e siecle. Paris 2003.
Literatura doporučená studentům	Jack Goody: L´Evolution de la famille et du mariage en Europe. Paris 1985. Lynn Abramsová: Zrození moderní ženy. Evropa 1879-1918. Brno 2005. Peter Brown: Tělo a společnost. Muži, ženy a sexuální odříkání v raném křesťanství. Brno 2000. Maurice Daumas: Le Mariage amoureux. Histoire du lien conjugal sous l´Ancien Régime. Paris 2004. Georges Duby: Vznešené paní z 12. století I., Héloise, Aliénor, Isolda a další, Brno 1999. Idem: Vznešené paní z 12. století II. Památce babiček. Brno 1999. Idem: Vznešené paní z 12. století III. Eva a kněží. Brno 1999. Jean Bethke Elshtainová: Veřejný muž, soukromá žena. Ženy ve společenském a politickém myšlení. Praha 1999. Edith Ennen: Frauen im Mittelalter. München 1984. Pavla Horská – Milan Kučera – Eduard Maur – Milan Stloukal: Dětství, rodina, stáří v dějinách Evropy. Praha 1990. Georg Denzler: Dějiny celibátu. Brno 200. Jean-Claude Carriere – Daniel Vigne – Natalie Zenon Davis: Návrat pravého Sommersbyho, Praha 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Mitlöhner Miroslav
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	Předmět nemá zadán rozsah výuky
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Rj se zaměřením na sociální oblast
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	2 základní cíle: 1. komunikativní cíl sleduje rozvoj řečových dovedností a komunikativních kompetencí s cílem dosáhnout takové úrovně, aby studenti mohli využívat cizího jazyka ve svém povolání a pro další vzdělávání 2. vzdělávací cíl je zaměřen na rozšíření odborného vzdělávání sociálních pracovníků a na vytvoření dovednosti samostatně studovat odbornou literaturu v cizím jazyce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. rozvíjení řečových dovedností - porozumění čtenému textu i vyslechnutému projevu, ústní a písemné vyjadřování 2. osvojení gramatiky v rozsahu NJ pro samouky 3. osvojování jazykových prostředků zejména všeobecné slovní zásoby 4. konvezační témata: já a moje rodina, moje město,záliby,bydlení, denní program, zaměstnání s důrezem na odbornou slovní zásobu, cestování, Česká republika, sociální a společenské problémy 5. práce s odbornými texty k problematice "sociální práce a charita"
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Bauer J.: Školní mluvnice ruského jazyka, Praha 1968 Jelínek, J.:Raduga, učebnice ruštiny pro střední a jazykové školy, Plzeň, 1996 Purm, R.: Ruskij jazyk, Hradec Králové 1995
Literatura doporučená studentům	Bauer J.: Školní mluvnice ruského jazyka, Praha 1968 Jelínek, J.:Raduga, učebnice ruštiny pro střední a jazykové školy, Plzeň, 1996 Purm, R.: Ruskij jazyk, Hradec Králové 1995
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zakončen zkouškou (písemný test + ústní část) podle daných požadavků KRJL

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Martinek Radek
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět se zabývá proměnami sakrální architektury a bohoslužebného prostoru v evropské kulturní tradici od pozdní antiky až do současnosti, dispozicí a vnitřním vybavením chrámu. Sleduje jejich proměny ve vztahu k liturgii, k jednotlivým křesťanským církvím, ale reflektuje i specifikum židovství a synagogy.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit studenty se základními pojmy a tématy daného předmětu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- sakrální architektura – vymezení pojmů - první kultovní místa křesťanství a počátky sakrální architektury - typologie sakrální architektury v historickém vývoji - symbolika křesťanského chrámu - církevně správní postavení chrámu - dispozice a vnitřní vybavení chrámu v historickém vývoji a ve vztahu k liturgii (chór, sakristie, sanktuář, oltář, kazatelna, relikviáře, monstrance, křtitelnice aj.) - kostely, modlitebny, sbory a bohoslužebný prostor reformovaných církví - chrám (církev) v pravoslaví – dispozice, vybavení interiéru a jeho funkce - synagoga – vznik, vývoj a význam, dispozice, vybavení interiéru a jeho funkce
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ADAM, A. Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha 2001. ČERNOUŠEK, T. Liturgický prostor. Olomouc 1992. GOLDAMMER, K. Kultsymbolik des Protestantismus. Stuttgart 1966 von HAEBLER, H. C. Das Bild in der evagelischen Kirche. Berlin 1957. HARASIMOWICZ, J. Treści i funkce ideowe sztuki ślaskiej Reformacji 1520-1650. Wroclaw 1986. HEROUT, J. Slabikář návštěvníků památek. Praha 2000. HUYGHE, R. (ed.). Umění středověku. Praha 1969 JUNGMANN, A. J. Symbolik der katholischen Kirchengebäudes. Stuttgart 1960. KOCH, W. Evropská architektura. Praha 1998. KUNZE, G. Lehre, Gottesdienst, Kirchenbau in ihren gegenseitigen Beziehungen, t.II. Göttingen 1960. MAYER, D. Kapitoly ze židovských dějin. Praha 1988. ONASCH, K. Liturgie und Kunst der Ostkirche in Stichworten. Leipzig 1981. PAVLINCOVÁ, H.a kol. Slovník. Judaismus. Křesťanství. Islám. Praha 1994. POKORNÝ, L. Liturgika. Praha 1972-77. ŠIDLOVSKÝ, E. G. Svět liturgie. Slovník základní církevní terminologie. Praha 1991. TRETERA, R. J. Církevní právo. Praha 1993.
Literatura doporučená studentům	ADAM, A. Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha 2001. ČERNOUŠEK, T. Liturgický prostor. Olomouc 1992. GOLDAMMER, K. Kultsymbolik des Protestantismus. Stuttgart 1966 von HAEBLER, H. C. Das Bild in der evagelischen Kirche. Berlin 1957. HARASIMOWICZ, J. Treści i funkce ideowe sztuki ślaskiej Reformacji 1520-1650. Wroclaw 1986. HEROUT, J. Slabikář návštěvníků památek. Praha 2000. HUYGHE, R. (ed.). Umění středověku. Praha 1969 JUNGMANN, A. J. Symbolik der katholischen Kirchengebäudes. Stuttgart 1960. KOCH, W. Evropská architektura. Praha 1998. KUNZE, G. Lehre, Gottesdienst, Kirchenbau in ihren gegenseitigen Beziehungen, t.II. Göttingen 1960. MAYER, D. Kapitoly ze židovských dějin. Praha 1988. ONASCH, K. Liturgie und Kunst der Ostkirche in Stichworten. Leipzig 1981. PAVLINCOVÁ, H.a kol. Slovník. Judaismus. Křesťanství. Islám. Praha 1994. POKORNÝ, L. Liturgika. Praha 1972-77. ŠIDLOVSKÝ, E. G. Svět liturgie. Slovník základní církevní terminologie. Praha 1991. TRETERA, R. J. Církevní právo. Praha 1993.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Prokázat znalost probírané látky a orientace ve studijních pramenech a literatuře.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Bakalářská práce- součást závěrečné zkoušky. Metodické zpracování bakalářského úkolu.Nejčastější chyby při zpracování bakalářského úkolu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je metodologicky připravit studenty na vypracování bakalářské práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Obsahové zaměření prací studentů je individuální. Student si již v předchozím ročníku zvolil téma své práce (viz každoročně navržená témata – www. stránky UHK nebo si zvolí své téma vážící se ke studovanému oboru). Studijní literatura vychází z problematiky zpracovávaného oboru a je individuální. Případnou doporučenou literaturu stanoví konzultant práce podle konkrétního tématu. Studenti mají k dispozici k základní formální úpravě prací brožuru „ Bakalářská práce a diplomová práce“ – informace o pojetí prací a pokyny k jejich úpravě (viz http://www.uhk.cz/pdf/katedra/uss/material.htm).
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Kováříček,V.,Krejčí,V. Diplomová a závěrečná práce. Ostrava, 1997. Kubátová,H.,Šimek,D. Od abstraktu do závěrečné práce. Olomouc, 1995. Katuščák,D. Ako písať...Bratislava, 1998
Literatura doporučená studentům	Kováříček,V.,Krejčí,V. Diplomová a závěrečná práce. Ostrava, 1997. Kubátová,H.,Šimek,D. Od abstraktu do závěrečné práce. Olomouc, 1995. Katuščák,D. Ako písať...Bratislava, 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Pro udělení zápočtu je nutné předložit zpracovanou anotaci bakalářského úkolu a seznam prostudované literatury

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Koncem 18. století tisícileté soužití státu a církví přestává být samozřejmostí. Procesy dynamické modernizace společnosti jsou v této době doprovázeny procesem sekularizace, který vytěsňuje církev z veřejného prostoru a radikální ji zbavuje mocenského vlivu. Církev na to reaguje odmítáním moderny en bloc, uzavíráním se to sebe (mentalita obleřené pevnosti), nebo naopak ztrátou vlastní identity. Hledání nového postaven a role církví je doprovázen nepochopením a střety z obou stran.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Dnešní postavení náboženství a církví v evropské společnosti lze v mnohém vysvětlit pohledem do dějin komplikovaných vztahů církve, státu a společnosti v 18.-20. století.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. osvícenství a zrození nového paradigmatu 2. francouzská revoluce a odpověď církve 3. vznik moderního antiklerikalismu 4. vzestup a pád liberálního katolicismu 5. Pius IX. a Sylabus omylů moderní doby 6. Kulturkampf a konec církevního státu 7. modernismus a antimodernismus v katolické církvi 8. Radikální alternativa - americký model 9. Církve a totalitní režimy 20. století 10. Pokus o změnu: Druhý vatikánský koncil 11. Integristická odpověď
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Histoire du christianisme XII-XIII. dir. J.-M. Mayer – Ch. Petri – A.Vauchez – M. Venard. Dictionaire historique de la Papauté. ed. Philippe Levillain, Paris 2003. Handbuch der Kirchengeschichte 6-7. ed. Hubert Jedin, Freiburg i.Br., 1987. Wörterbuch Kirchengeschichte, ed. Georg Denzler – Carl Andresen, München 1982. Bedouelle, Guy: L´histoire de l´Eglise, Paris 1997. Michele Bertrand: Le status de la religion chez Marx et Engels, Paris 1979. Blet, Pierre: Pius XII. a druhá světová válka ve světle vatikánských archívů, Olomouc 2001. J.W. Burrow: Krize rozumu. Evropské myšlení 1848-1914, Brno 2003. Christoph Charle: Intelektuálové v Evropě 19. století. Brno 2004. Conzemius, Victor: Proroci a předchůdci. Praha 1997. Dějiny kultury a civilizace Západu v 19. století, ed. Jiří Hanuš, Brno 2002. Philippe Goujard: L´Europe catholique au XVIII siecle. Entre intégrisme et laïcisation, Paris 2004. Halas, František X.: Fenomén Vatikán. Brno 2004. Chadwick, Owen: The Christian Church in the Cold War, London 1993. Lalouette, Jaquelin: La séparation des Eglises et de l´Etat, Paris 2005. Küng, Hans: Malé dějiny katolické církve. Praha 2001. Jedin, H.: Malé dějiny koncilů, Praha 1990. Johnson, Paul: Dějiny křesťanství. Brno 1999. Hugh McLeod: Náboženství a lidé západní Evropy (1789-1989), Brno 2007. Hans Maier: Revoluce a církev. Brno 1999. Neil, Stephen: A History of Christian Missions, London 1964. Ozouf, Mona: Revoluční svátky 1789-1799, Brno 2006. Pearse, Meic: The Age of Reason, Grand Rapids 2006. Plongeron, Bernard: Zrození republikánského křesťanství. Brno 2000. Rémond, René: Náboženství a společnost v Evropě. Praha 2003. Pierre Rosanvallon: Le Sacre du citoyen. Histoire du suffrage universel en France, Paris 1992. Schatz, Klaus: Dějiny papežského primátu. Brno 2002. Schoof, Ted: Aggiornamento na prahu 3. tisíciletí? Vývoj moderní katolické teologie. Praha 2003. Vidler, Alec, R.: The Church in Age of Revolution, London 1961. Vznik státu jako proces sekularizace, ed. Jiří Hanuš. Brno 2006.
Literatura doporučená studentům	Conzemius, Victor: Proroci a předchůdci. Praha 1997. Franzen, A.: Malé církevní dějiny, Praha 1992. Kadlec, J.: Dějiny katolické církve III, Olomouc 1993. Pesch, Otto Hermann: Druhý vatikánský koncil 1962-1965. Příprava, průběh, odkaz. Praha 1996. Plongeron, Bernard: Zrození republikánského křesťanství. Brno 2000. Rémond, René: Náboženství a společnost v Evropě. Praha 2003. Schatz, Klaus: Dějiny papežského primátu. Brno 2002. Schoof, Ted: Aggiornamento na prahu 3. tisíciletí? Vývoj moderní katolické teologie. Praha 2003.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kolokvium

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 6 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seznámit studenty s pravidly tvorby závěrečné práce.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit studenty s pravidly tvorby závěrečné práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. co je cílem a obsahem bakalářské práce, k čemu slouží 2. vhodná volba tématu 3. pracovní plán, osnova BP 4. vyhledávání bibliografických pramenů, práce s odborným textem 5. psaní a způsoby vyjadřování 6. konečná podoba bakalářské práce
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Interní materiály ÚSS Jak pracovat s odborným textem, Leda. Praha. 1999 Eco, H.: Jak napsat diplomovou práci, Votobia. Olomouc. 1997
Literatura doporučená studentům	Interní materiály ÚSS Jak pracovat s odborným textem, Leda. Praha. 1999 Eco, H.: Jak napsat diplomovou práci, Votobia. Olomouc. 1997
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet je podmíněn: účastí na semináři, zpracováním osnovy (struktury) bakalářské práce, předložením seznam použité literatury k BP dle normy bibliografických citací, zpracováním anotace BP

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: Stáž 24 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seminář sleduje základní témata systematické teologie. Zabývá se reflexí hlavních obsahů křesťanské víry.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty s metodou systematické teologie a takto reflektovat základní obsahy křesťanské víry.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- metoda v systematické teologii - stvoření - člověk - Ježíš Kristus - tajemství nejsvětější Trojice
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994. BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001. JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990. KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995. LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991. NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Krystal, Praha 2003. POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999. POSPÍŠIL C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, Praha 2000. POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000.
Literatura doporučená studentům	BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994. BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001. JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990. KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995. LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991. NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Krystal, Praha 2003. POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999. POSPÍŠIL C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, Praha 2000. POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	aktivní účast 75%, seminární práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: Stáž 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seminář sleduje základní témata systematické teologie. Zabývá se reflexí hlavních obsahů křesťanské víry.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty s metodou systematické teologie a takto reflektovat základní obsahy křesťanské víry.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- hermeneutika mystéria - tajemství Ducha svatého - Maria z Nazareta - milost - církev - svátosti - důvody křesťanské naděje
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994. BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001. JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990. KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995. LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991. NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Krystal, Praha 2003. POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999. POSPÍŠIL C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, Praha 2000. POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000.
Literatura doporučená studentům	BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994. BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001. JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990. KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995. LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991. NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Krystal, Praha 2003. POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999. POSPÍŠIL C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, Praha 2000. POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	aktivní účast 75 %, seminární práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Mitlöhner Miroslav
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. za semestr studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Martinek Radek
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: seminář 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seminář seznamuje s praktickými aspekty křesťanské liturgie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je praktické přiblížení liturgie a jejího slavení.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- liturgický prostor - čas v liturgii - liturgické předměty a oděvy - gesta a symboly v liturgii - liturgie jednotlivých svátostí - svátostiny a žehnání - lidová zbožnost a liturgie
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ADAM A.: Liturgika – křesťanská bohoslužba a její vývoj. Vyšehrad: Praha 2001. ADAM A.: Liturgický rok – historický vývoj a současná praxe. Vyšehrad: Praha 1998. BRADÁČ J.: Posvěcení času. MCM: Olomouc 1992. BUOB H.: Slavení eucharistie. Pokus o překlad z češtiny do tajemství in: BUOB H.: Dar rozlišování duchů. Kostelní Vydří 1996: 67-101. CANTALAMESSA R.: Eucharistie - naše posvěcení. Kostelní Vydří 1997. DE CLERC P.: Moudrost liturgie a jak jí porozumět.: Kostelní Vydří 2002. DENIS H.: Jak slavit eucharistii. Kostelní Vydří 2000. Domenico Sartore e Achille M. Triacca: Nuovo Dizionario di Liturgia. Milano 1988. GIGLIONI P.: Svátosti Krista a církve. Kostelní Vydří 1996. GOGOL N.V.: Rozjímání o božské liturgii. Velehrad 1996. GUARDINI R.: O duchu liturgie. Praha 1993. GUARDINI R.: O posvátných znameních. Kostelní Vydří 1992. Hippolyt Římský: Apoštolská tradice. Velehrad 2000. KUNETKA F.: Úvod do liturgie svátostí. Kostelní Vydří 2001.
Literatura doporučená studentům	ADAM A.: Liturgika – křesťanská bohoslužba a její vývoj. Vyšehrad: Praha 2001. ADAM A.: Liturgický rok – historický vývoj a současná praxe. Vyšehrad: Praha 1998. GIGLIONI P.: Svátosti Krista a církve. Kostelní Vydří 1996. KUNETKA F.: Úvod do liturgie svátostí. Kostelní Vydří 2001.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	aktivní účast 85 %, ověření znalostí z nastudované literatury

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 8 hod. za semestr studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	vysvětlení podstaty, účelu a základních složek sociální nauky církve, aby ji studenti byli schopni uplatňovat ve své praxi
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	vytvětlit podstatu a historickou dimenzi sociální nauky, seznámit se sociálními encyklikami, diskutovat nové poznatky vzhledem k současné praxi
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. podstata sociální nauky církve 2. historická dimenze sociální nauky 3. rozbo sociálních encyklik 4. sociální činnost a nauka církve v současném světě 5. všeobecné principy, jimiž se řídí sociální život 6. Člověk v rodinném společenství 7. člověk v politickém prostředí 8. člověk a kultura 9. člověk a hospodářství
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Sociální encykliky, Zvon. Praha 1996 Rýpar, F.: Sociální nauka církve, Sursum Brno, 1991 Halík, T.: Víra a kultura, Zvon. Praha 1995 Fiala, P.: Katolicismus a politika, CDK. Praha 1995 Ockenfels, W.: Katolická sociální nauka, Zvon. Praha 1994 Spiazzi, R.: Sociální kodex církve, Sursum 1993
Literatura doporučená studentům	Sociální encykliky, Zvon. Praha 1996 Rýpar, F.: Sociální nauka církve, Sursum Brno, 1991 Halík, T.: Víra a kultura, Zvon. Praha 1995 Fiala, P.: Katolicismus a politika, CDK. Praha 1995 Ockenfels, W.: Katolická sociální nauka, Zvon. Praha 1994 Spiazzi, R.: Sociální kodex církve, Sursum 1993
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	aktivní účast ve výuce, prezentace závěrů skupinových diskusí na zvolené téma podmiňuje udělení zápočtu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Raban Miloš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vysvětlit podstatu a historickou dimenzi sociální nauky, seznámit se sociálními encyklikami, diskutovat nové poznatky vzhledem k současné praxi
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je vysvětlení podstaty, účelu a základních složek sociální nauky církve, aby ji studenti byli schopni uplatňovat ve své praxi, představit společensky diskutované kapitoly církevních dějin a zprostředkovat jejich pochopení v jejich historickém a teologickém a společensko-kulturním kontextu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. podstata sociální nauky církve 2. historická dimenze sociální nauky 3. rozbor sociálních encyklik 4. sociální činnost a nauka církve v současném světě 5. všeobecné principy, jimiž se řídí sociální život 6. Člověk v rodinném společenství 7. člověk v politickém prostředí 8. člověk a kultura 9. člověk a hospodářství
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Sociální encykliky, Zvon. Praha 1996 Rýpar, F.: Sociální nauka církve, Sursum Brno, 1991 Halík, T.: Víra a kultura, Zvon. Praha 1995 Fiala, P.: Katolicismus a politika, CDK. Praha 1995 Ockenfels, W.: Katolická sociální nauka, Zvon. Praha 1994 Spiazzi, R.: Sociální kodex církve, Sursum 1993 Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha 1995. Mezinárodní teologická komise: Křesťanství a ostatní náboženství. dokument z r. 1996. Praha 1999. Waldenfels, H.: Světová náboženství. Praha 1992. a další tituly uvedené u předmětu Základy fundamentální teologie. Dawson, Ch.: Zrození Evropy. Praha 1994. Franzen, A.: Malé církevní dějiny. Praha 1992. Gelmi, J.: Papežové. Praha 1994. Jedin, H.: Malé dějiny koncilů. Praha 1990.
Literatura doporučená studentům	Sociální encykliky, Zvon. Praha 1996 Rýpar, F.: Sociální nauka církve, Sursum Brno, 1991 Halík, T.: Víra a kultura, Zvon. Praha 1995 Fiala, P.: Katolicismus a politika, CDK. Praha 1995 Ockenfels, W.: Katolická sociální nauka, Zvon. Praha 1994 Spiazzi, R.: Sociální kodex církve, Sursum 1993 Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha 1995. Mezinárodní teologická komise: Křesťanství a ostatní náboženství. dokument z r. 1996. Praha 1999. Waldenfels, H.: Světová náboženství. Praha 1992. Franzen, A.: Malé církevní dějiny. Praha 1992. Jedin, H.: Malé dějiny koncilů. Praha 1990.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast ve výuce, prezentace závěrů skupinových diskusí na zvolené téma podmiňuje udělení zápočtu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Raban Miloš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Cílem přednáškového cyklu je zprostředkovat studentům základní informace o jednom ze základních obsahových aspektů učení církve. Sociální nauka církve je prezentována jako důležitý předpoklad smysluplnosti lidského života, do něhož církev přispívá vypracovaným systémem sociální činnosti, zaměřené na péči o bližního. Předmět má multidisciplinární charakter, neboť lze vycházet i z etiky, filozofie, psychologie náboženství, sociologie aj. V diskuzích se studenty půjde o prohloubení pochopení významu sociální nauky církve a aktivizaci jejich zájmu o předmět.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je vysvětlení podstaty, účelu a základních složek sociální nauky církve, aby ji studenti byli schopni uplatňovat ve své praxi, představit společensky diskutované kapitoly církevních dějin a zprostředkovat jejich pochopení v jejich historickém a teologickém a společensko-kulturním kontextu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. podstata sociální nauky církve 2. historická dimenze sociální nauky 3. rozbor sociálních encyklik 4. sociální činnost a nauka církve v současném světě 5. všeobecné principy, jimiž se řídí sociální život 6. člověk v rodinném společenství;křesťanství a nové ekologické výzvy 7. člověk v politickém prostředí; křesťanská angažovanost v polis 8. člověk a kultura; 9. člověk a hospodářství
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Sociální encykliky, Zvon. Praha 1996 Rýpar, F.: Sociální nauka církve, Sursum Brno, 1991 Halík, T.: Víra a kultura, Zvon. Praha 1995 Fiala, P.: Katolicismus a politika, CDK. Praha 1995 Ockenfels, W.: Katolická sociální nauka, Zvon. Praha 1994 Spiazzi, R.: Sociální kodex církve, Sursum 1993 Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha 1995. Mezinárodní teologická komise: Křesťanství a ostatní náboženství. dokument z r. 1996. Praha 1999. Waldenfels, H.: Světová náboženství. Praha 1992. Congar, Yves J. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 1995 Dokumenty II. Vatikánského koncilu. Praha: Zvon 1995 Maier, Hans. Revoluce a církev. Brno: CDK 1999 Metz, Johann Baptist. Úvahy o politické theologii. Praha: Oikúmené 1994 a další tituly uvedené u předmětu Základy fundamentální teologie. Dawson, Ch.: Zrození Evropy. Praha 1994. Franzen, A.: Malé církevní dějiny. Praha 1992. Gelmi, J.: Papežové. Praha 1994. Jedin, H.: Malé dějiny koncilů. Praha 1990.
Literatura doporučená studentům	Sociální encykliky, Zvon. Praha 1996 Rýpar, F.: Sociální nauka církve, Sursum Brno, 1991 Halík, T.: Víra a kultura, Zvon. Praha 1995 Fiala, P.: Katolicismus a politika, CDK. Praha 1995 Ockenfels, W.: Katolická sociální nauka, Zvon. Praha 1994 Spiazzi, R.: Sociální kodex církve, Sursum 1993 Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha 1995. Mezinárodní teologická komise: Křesťanství a ostatní náboženství. dokument z r. 1996. Praha 1999. Waldenfels, H.: Světová náboženství. Praha 1992. a další tituly uvedené u předmětu Základy fundamentální teologie. Dawson, Ch.: Zrození Evropy. Praha 1994. Franzen, A.: Malé církevní dějiny. Praha 1992. Gelmi, J.: Papežové. Praha 1994. Jedin, H.: Malé dějiny koncilů. Praha 1990.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast ve výuce, prezentace závěrů skupinových diskusí na zvolené téma podmiňuje udělení zápočtu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 14 hod. za semestr studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	základní orientace v náboženstvích a náboženských hnutích, se kterými se u nás lze běžně setkat. Základním hlediskem je popis jednotlivých náboženství a hnutí, kultů, vysvětlení jejich východisek, praktik a cílů.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	orientovat v náboženství a náboženskkých hnutích běžných v naší společnosti. popsat jednotlivých náboženství a hnutí a vysvětlit jejich východiska, praktiky a cíle. objasnit, do jaké míry sjou náplně jednotlivých náboženství slučitelná s běžnou evropskou kulturou. orientovat v působení náboženství na člověka v nouzových a kritických situacích. posluchač má získat základní přehled v náboženské oblasti a měl by umět upozornit na důsledky, které plynou z užšího kontaktu s některými náboženstvími, sektami příp. psychokulty.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Křesťanská náboženství 2. Židovství 3. Islám 4. Sekty odvozené od křesťanství 5. Náboženství a skupiny hinduistického původu 6. Psychokulty 7. Nová náboženská hnutí
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Štampach, O.I.: Náboženství v dialogu, Portál. Praha . 1998 Remeš, P.: Svědkové Jehovovi. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Vojtíšek, Z., Novotný.T.: Základní orientace v nových náboženských směrech. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha. 1995 Novotný, T., Opatrný, A., Remeš, P.: Zneužití náboženství, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1996 Novotný, T.: Písma Mormonů Kniha Abrahamova. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Štampach, O.I.: Malý přehled náboženství, SPN, Sursum Praha 1992
Literatura doporučená studentům	Štampach, O.I.: Náboženství v dialogu, Portál. Praha . 1998 Remeš, P.: Svědkové Jehovovi. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Vojtíšek, Z., Novotný.T.: Základní orientace v nových náboženských směrech. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha. 1995 Novotný, T., Opatrný, A., Remeš, P.: Zneužití náboženství, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1996 Novotný, T.: Písma Mormonů Kniha Abrahamova. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Štampach, O.I.: Malý přehled náboženství, SPN, Sursum Praha 1992
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet lze obdržet na základě zpracování seminární práce podle daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	základní orientace v náboženstvích a náboženských hnutích, se kterými se u nás lze běžně setkat. Základním hlediskem je popis jednotlivých náboženství a hnutí, kultů, vysvětlení jejich východisek, praktik a cílů
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je orientovat se v náboženství a náboženských hnutích běžných v naší společnosti. Popsat jednotlivých náboženství a hnutí a vysvětlit jejich východiska, praktiky a cíle. objasnit, do jaké míry jsou náplně jednotlivých náboženství slučitelná s běžnou evropskou kulturou. orientovat v působení náboženství na člověka v nouzových a kritických situacích. posluchač má získat základní přehled v náboženské oblasti a měl by umět upozornit na důsledky, které plynou z užšího kontaktu s některými náboženstvími, sektami příp. psychokulty.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Pojetí náboženství v různých vědeckých disciplínách 2. Charakteristiky sekt 3. Náboženství Číny 4. Náboženství Indie 5. Monoteistická náboženství 6. Střet nebo dialog náboženství?
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Štampach, O.I.: Náboženství v dialogu, Portál. Praha . 1998 Remeš, P.: Svědkové Jehovovi. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Vojtíšek, Z., Novotný.T.: Základní orientace v nových náboženských směrech. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha. 1995 Novotný, T., Opatrný, A., Remeš, P.: Zneužití náboženství, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1996 Novotný, T.: Písma Mormonů Kniha Abrahamova. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Štampach, O.I.: Malý přehled náboženství, SPN, Sursum Praha 1992
Literatura doporučená studentům	Štampach, O.I.: Náboženství v dialogu, Portál. Praha . 1998 Remeš, P.: Svědkové Jehovovi. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Vojtíšek, Z., Novotný.T.: Základní orientace v nových náboženských směrech. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha. 1995 Novotný, T., Opatrný, A., Remeš, P.: Zneužití náboženství, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1996 Novotný, T.: Písma Mormonů Kniha Abrahamova. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Štampach, O.I.: Malý přehled náboženství, SPN, Sursum Praha 1992 Encyklopedie náboženství. Kostelní Vydří 1997. Encyklopedie světových náboženství. Kostelní Vydří 2009.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet bude zapsán za písemné ověření znalostí z přednesené látky a nastudované literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	základní orientace v náboženstvích a náboženských hnutích, se kterými se u nás lze běžně setkat. Základním hlediskem je popis jednotlivých náboženství a hnutí, kultů, vysvětlení jejich východisek, praktik a cílů
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je orientovat se v náboženství a náboženských hnutích běžných v naší společnosti. Popsat jednotlivých náboženství a hnutí a vysvětlit jejich východiska, praktiky a cíle. objasnit, do jaké míry jsou náplně jednotlivých náboženství slučitelná s běžnou evropskou kulturou. orientovat v působení náboženství na člověka v nouzových a kritických situacích. posluchač má získat základní přehled v náboženské oblasti a měl by umět upozornit na důsledky, které plynou z užšího kontaktu s některými náboženstvími, sektami příp. psychokulty.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Pojetí náboženství v různých vědeckých disciplínách 2. Charakteristiky sekt 3. Náboženství Číny 4. Náboženství Indie 5. Monoteistická náboženství 6. Střet nebo dialog náboženství?
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Štampach, O.I.: Náboženství v dialogu, Portál. Praha . 1998 Remeš, P.: Svědkové Jehovovi. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Vojtíšek, Z., Novotný.T.: Základní orientace v nových náboženských směrech. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha. 1995 Novotný, T., Opatrný, A., Remeš, P.: Zneužití náboženství, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1996 Novotný, T.: Písma Mormonů Kniha Abrahamova. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Štampach, O.I.: Malý přehled náboženství, SPN, Sursum Praha 1992
Literatura doporučená studentům	Štampach, O.I.: Náboženství v dialogu, Portál. Praha . 1998 Remeš, P.: Svědkové Jehovovi. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Vojtíšek, Z., Novotný.T.: Základní orientace v nových náboženských směrech. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha. 1995 Novotný, T., Opatrný, A., Remeš, P.: Zneužití náboženství, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1996 Štampach, O.I.: Malý přehled náboženství, SPN, Sursum Praha 1992 Encyklopedie náboženství. Kostelní Vydří 1997. Encyklopedie světových náboženství. Kostelní Vydří 2009.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet bude zapsán za písemné ověření znalostí z přednesené látky a nastudované literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Stručná anotace předmětu: Předmět se zabývá získáním teoretických poznatků zaměřených na osvojení základních znalostí v dané problematice. Vzhledem k zaměření studijního oboru je rozměr duchovních hodnot neodmyslitelnou součástí praktické činnosti. Cílovou skupinou v praxi jsou ti, kteří se ocitají v krizových životních situacích. Náboženský rozměr sociální a pastorační péče je možno uplatnit při práci ve státním i neziskovém sektoru, při práci s jednotlivci, skupinami a komunitami.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je příprava studenta na státní zkoušku z Sociální a pastorační péče
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Program kurzu Sociální a pastorační péče 1. Přednáška: Úvod do problematiky sociální a pastorační péče a) hlavní termíny b) prostředky činnosti c) cíle 1.Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze 2. Přednáška: Počátky organizované soc. a pastorační péče a) antické pojetí polis se zaměřením na první náznaky sociální péče ( péče o duši) b) termíny agape, charitas, eros c) vliv řecké kultury na kultivaci společenského života v Římě 2.Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze 3.Přednáška: Evropské kořeny soc. a pastorační péče a) židovský důraz na rovnocenné postavení člověka před Bohem a společensko sociální důsledky této teorie b) prolnutí řecké a židovské kultury v osobě Ježíše Krista – důraz na charitativní činnost ranné církve c) vliv křesťanské kultury na kultivaci římského zákonodárství (zákon na ochranu dětí aj.) 3.Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze 4. Přednáška: Činnost středověké církve v oblasti sociální a charitativní péče a) církev a její péče o osoby na okraji společnosti (chudí, bezzemci, prostitutky, leprotici) b) sociálně-charitativní církevní síť (azylové domy, leprosália, chudobince, domy pro padlé ženy) c) vliv soc. charitativní činnosti na kultivaci světské moci 4.Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze 5. Přednáška: Stát přebírá sociální a charitativní péči od církve a) odklon od pasivního geocentrického modelu společnosti k antropocentrickému modelu b) počátky sociologie a psychologie zaměřené na zlepšení podmínek jedince a společnosti c) specifika české společnosti v novověku vzhledem k našemu tématu 5.Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze 6. Přednáška: Multidisciplinarita oboru sociální a charitativní práce v naší době z hlediska teologie a) teologické úvahy, jeho východiska k určení problémů oboru b) vztah předmětu k sociologii, psychologii c) vztah předmětu k pedagogice 6.Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze 7.Přednáška: Postavení a úloha církve v době tzv. postmoderny a)vliv církve na sekularizovanou společnost b)reforma církevní sociální a pastorační péče v duchu postmoderny c)perspektivy sociální a pastorační péče v naší společnosti 7. Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze Přednáška: Specifika křesťanské charitativní práce I. a)duchovní rozměr lidského utrpení b)důležitost duchovního osvětlení krizové situace c)fenomén empatie, jakožto základní předpoklad duchovenské charitativní práce 8. Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze 8.Přednáška: Specifika křesťanské charitativní práce II. a)zapojení duchovních do činnosti v krizových situacích (LDN, DD, HOSPIC) b)charitativní činnost církve v moderní době (církevní centra pomoci, církví zakládané pečovatelské domy, církvemi organizovaná finanční pomoc klientům – konta) c)činnost církve ve svém specifickém poslání při prevenci – osvětové přednášky týkající se problematiky drog, bezdomovectví, prostituce aj. 9.Přednáška: Vliv církevní tradice pastorační péče na současnost a)přístup v 19. stol. – G. Bosco b)přístup v 20. stol. – Matka Tereza c)přístup v 21. stol. - hledání nových cest 9. Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze 10. Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze 10.Přednáška: Možnosti uplatnění sociální a pastorační péče: a)ve státních organizacích b)v soukromém sektoru c)v církevních organizacích 11. Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze 11.Přednáška: Metody sociální a pastorační péče: a)interpersonální charakter sociální a pastorační péče b)teoretická východiska sociální a pastorační péče c)jednotlivé metody sociální a pastorační péče 12. Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze 12.Přednáška: Konkrétní rozměr sociální a pastorační péče: a)péče o dlouhodobě nemocné a umírající b)práce s problémovou mládeží c)práce s lidmi na okraji společnosti 13. Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze 13.Přednáška: Poznatky ze sociální a pastorační péče v zahraničí: a)evropská tradice sociální a pastorační péče b)americký přístup k sociální a pastorační péči c)sociální a pastorační péče v horizontu globalizace 14. Navazující seminář: student si připraví 5ti minutový referát či koreferát a následuje diskuze
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Základní literatura: FRANKL, V.E. Vůle ke smyslu. Brno: Cesta, 1994 HALÍK, T. Sedm úvah o službě nemocným a trpícím. Brno: Cesta, 1994 KŘIVOHLAVÝ, J. Křesťanská péče o nemocné. Praha: Advent, 1991 OPATRNÝ, A. Malá příručka pastorační péče o nemocné. Praha: Pastorační středisko, 1995 ROTTER, H. Důstojnost lidského života. Praha: Vyšehrad, 1999 SCHMIDBAUER, W. Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha: Portál, 2000
Literatura doporučená studentům	Doporučená literatura: Bolest a naděje. Deset esejů o osobním zrání. Praha, 1995 BOSCO, J. Epistolario. Volume secondo. Rim, 1991 BRABEC, L. Křesťanská thanatologie. Praha, 1991
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ukončení kurzu: zápočet a zkouška 1. Výstupy v písemné i elektronické podobě 2.Aktivita při seminářích 3. Aktivita na konzultacích Komentář k výstupu: písemné zhodnocení celkového výkonu studenta, kvantitativní Vyhodnocení : minimální zisk 55% pro získání zápočtu. Možnost opravy : student má možnost dvou opravných termínů, kdy předloží upravenou či specifikovanou seminární práci Rozsah a zaměření seminárních prací studentů: četba povinné literatury 300 stran, 30stran cizojazyčného textu, písemné zpracování seminární práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 6 hod. za semestr studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	charakteristiky, změny v postavení starých lidí v současné společnosti, srovnání s postavením v minulosti a v různých kulturách. Image starých lidí, ageismus.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	cílem je získat přehled teorií o stárnutí jedince i starých lidí jako sociálně věkové skupiny a upozornit budoucí sociální pracovníky na důsledky, které bude mít stárnutí světové populace pro civilizaci i pro ČR v nejbližších desetiletích. seznámit studenty s fyziologickými a psychickými změnami v této fázi života jedince a jejich vliv na vytváření postojů starých lidí a vůi starým lidem.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. stáří jako fáze lids¨kého života, stáří jako specifiká sociálně věková skupina 2. staří lidé jako quasiminorita, její znaky 3. změny ve stáří člověka- fyzické, psychické, sensomotorické změny v osobnosti 4. osobnost starého člověka, starý člověk a jeho rodina,jeho vztah k práci, starý člověk v institucionální péči 5. příprava na stáří a výchova k uspokojivému prožívání stáří 6. příprava společnosti, sociální politiky na stárnutí populace
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Haškovcová, H.: Fenomén stáří. Praha 193 Haškovcová, H.: Spoutaný život. Panorama Praha 1985 Halík, T.: Sedm úvah o službě nemocným a trpícím, Cesta, Brno 1993 Frankl, V.E.: Vůle ke smyslu, Cesta, Brno, 1994 Frankl, V.E.: Lékařská péče o duši, Cesta Brno 1994 Kubler-Ross, E.: Odpovědi na otázky o smrti a umírání, EM Reflex Praha
Literatura doporučená studentům	Haškovcová, H.: Fenomén stáří. Praha 193 Haškovcová, H.: Spoutaný život. Panorama Praha 1985 Halík, T.: Sedm úvah o službě nemocným a trpícím, Cesta, Brno 1993 Frankl, V.E.: Vůle ke smyslu, Cesta, Brno, 1994 Frankl, V.E.: Lékařská péče o duši, Cesta Brno 1994 Kubler-Ross, E.: Odpovědi na otázky o smrti a umírání, EM Reflex Praha
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zpracování závěrečné eseje ke zvolenému tématu a projednání jejího zpracování s vyučujícím

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 3 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět poskytuje vhled do prudce se rozvíjejícího odvětví aplikované sociální psychologie v návaznosti na sociální psychologii. Profesionální interakce je simulována řadou cvičení, zaměřených na specifické dovednosti (naslouchání, asertivita, ocenění, volně zavěšená pozornost v kontaktu s klientem aj.). Během cvičení je pozornost studentů orientována na uvědomování vlastních prožitků.Součástí kursu je i diskuse pojmu sociálně-psychologického výcviku, informace o jeho historii, jeho hranicích (zejména vůči psychoterapii), jeho druzích a metodice.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Hlavním cílem je rozvoj sociálních dovedností. Jedna se o dovednosti, které jsou využívány při jakémkoli setkávání lidí v sociálních skupinách, jsou uplatňovány v profesích a dávají člověku možnost lépe porozumět nejen sám sobě, ale zejména druhým lidem, efektivně s nimi komunikovat, kooperovat, vyjednávat i zvládat zátěžové situace ve skupině.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Co je sociálně psychologický výcvik? - T-skupiny a skupiny setkání, trénink sensitivity. Sociálně psychologický výcvik v Československu a ČR. Hranice SPV vůči psychoterapii a volnočasovým aktivitám. 2. Skupinové sebezkušenostní techniky, nácvik profesionálních dovedností. 3. Zakotvení v těle. 4. Techniky na sociální komunikaci. 5. Techniky na sociální interakci ve skupině. 6. Konflikty a jejich zvládání. 7. Rozvíjení tvořivosti. 8. Techniky vytváření skupinové koheze. 9. Asertivita.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	INSKIPP, F. Skills Training for Counselling. London and New York: Cassell 1996. KOMÁRKOVÁ, R., SLAMĚNÍK, I., VÝROST, J. (Eds.): Aplikovaná sociální psychologie III: Sociálněpsychologický výcvik. Praha: Grada 2001. GENDLIN, E. T.: Focusing. Praha: Portál 2003. ROGERS, C. R.: Encountrové skupiny. MODRA: Inštitút rozvoja osobnosti 1997. BROOKS, Ch. V.W.: Sensory Awareness.New York: Viking Press 1974
Literatura doporučená studentům	KOMÁRKOVÁ, R., SLAMĚNÍK, I., VÝROST, J. (Eds.): Aplikovaná sociální psychologie III: Sociálněpsychologický výcvik. Praha: Grada 2001. GENDLIN, E. T.: Focusing. Praha: Portál 2003.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Povinná aktivní účast na cvičeních (minimálně 80%), hodnocení praktických dovedností, písemný zápočtový test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 8 hod. za semestr studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	seznámit s postavením sociální politiky v systému politiky státu, zejména ve vztahu k hospodářské politice.vysvětlit roli SP jako jednoho z nástrojů sociálního smíru ve společnosti. poskytnout přehled o nejdůležitějších směrech a součástech sociální politiky.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	podat přehled o charakteru sociální politiky v ČR a vybraných evropských států, vysvětlit principy a základní poncepsi státní sociální politiky, zajistit základní orientaci v systému sociálního zabezpečení, poznat subjekty a nstroje sociální politiky a umět je používat
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. sociální procesy a sociální politika, vznik sociálního státu a jeho funkce 2. hodnotová východiska a principy sociální politiky, principy a cíle sociální politiky 3. sociální stát, jeho typy a jeho vývoj 4. sociální politika jako sociálně-politický proces 5. účinky sociální politiky 6. Evropské normy a instituce, dokumenty 7. harmonizace a integrace systému 1. úvod do sociální politiky, základní pojmy 2. geneze sociálních institucí 3. makrosociální a makroekonomické dimenze sociální politiky 4. Evropská dimenze sociální politiky 5. Sociální stát, definice, typologie funkce sociálního státu
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Potůček, M.:Sociální politika. Slon, Praha 1995 Tomeš, I.:Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Socioklub, Praha 1997 Tomeš, I.: Právo sociálního zabezpečení. Vyšehrad, Praha 1993 Večeřa, J.: Sociální stát. Slon, Praha 1993 Krebs, V., Durdisová, J., Poláková,0., Žižková, J.:Sociální politika. Praha, Codex 1997 Sirovátka, T.: Sociální zabezpečení, Brno, Masarykova univerzita 1997 Potůček, M.: Křižovatky české sociální reformy, Praha Slon 1999 Brdek, M., Jírová, H.: Sociální politika v zemích EU a ČR. Praha, Codex 1998
Literatura doporučená studentům	Potůček, M.:Sociální politika. Slon, Praha 1995 Tomeš, I.:Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Socioklub, Praha 1997 Tomeš, I.: Právo sociálního zabezpečení. Vyšehrad, Praha 1993 Večeřa, J.: Sociální stát. Slon, Praha 1993 Krebs, V., Durdisová, J., Poláková,0., Žižková, J.:Sociální politika. Praha, Codex 1997 Sirovátka, T.: Sociální zabezpečení, Brno, Masarykova univerzita 1997 Potůček, M.: Křižovatky české sociální reformy, Praha Slon 1999 Brdek, M., Jírová, H.: Sociální politika v zemích EU a ČR. Praha, Codex 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	na základě seminární práce obdrží student zápočet

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Caltová Hepnarová Gabriela
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje se současným pojetím dané discipliny u nás i v zahraničí, poskytuje orientaci v oblasti sociálních aspektů výchovy, charakterizuje prostředí, v nichž se výchovný proces odehrává a jeho jednotlivé typy. Má poukázat na všechny faktory v prostředí ohrožující optimální rozvoj osobnosti a ukázat specifiku metod sociálně výchovné práce v praxi.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Osnova předmětu: 1. Přehled vývoje sociální pedagogiky jako vědní disciplina do současnosti 2. Předmět a úkoly sociální pedagogiky, její základní kategorie 3. Podstata sociální podmíněnosti výchovného procesu, faktory determinace 4. Prostředí a výchova, jeho role ve výchově, typologie,pedagogizace prostředí 5. Charakteristika prostředí rodiny 6. Charakteristika prostředí výchovných institucí 7. Prostředí vrstevnických skupin, dětské a mládežnické organizace a hnutí 8. Lokální a regionální prostředí a výchova 9. Ohrožení rozvoje osobnosti dětí a mládeže v prostředí, dětská práva 10. Metody sociálně výchovné práce 11. Zdravý a disociální životní způsob a výchova 12. Náročné a krizové situace v životě a pedagogické souvislosti 13. Výchovné působení v minoritních a rizikových skupinách, práce s komunitami 14. Profesní model sociálního pedagoga 15. Práce sociálních pedagogů v terénu
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. Praha : Portál, 1998. ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha : UK, 1993. DOČKAL, J. Člověk a svět. Úvod do sociální pedagogiky. Praha : Ethum, 1999. HRONCOVÁ, J.; EMMEROVÁ, I.; KRAUS, B. a kol. K dejinám sociálnej pedagogiky v Európe. Ústí nad Labem : PF UJEP, 2008. HRONCOVÁ, J.; MATUALAYOVÁ, T. Sociálna pedagogika a sociálna práca. Bánská Bystrica : PF UMB, 2000. JANOUŠEK, J.; RIEGEL, K. Etické základy sociální pedagogiky. Praha : FSV UK, 2006. KLAPILOVÁ, S. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Olomouc : PF UP, 1996. KRAUS, B.; POLÁČKOVÁ, V. a kol. Člověk – prostředí – výchova. Brno : Paido, 2001. KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. 2. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 1999. KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha : Portál, 2008. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997. PRŮCHA, J. a kol. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1998. PŘADKA, M.; KNOTOVÁ, D.; FALTÝSKOVÁ, J. Kapitoly za sociální pedagogiky. 2. vyd. Brno : PF MU, 2004. VESELÁ, J. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Pardubice : UPce, 2006. WROCZYNSKI, R. Sociálna pedagogika. Bratislava : SPN, 1968.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Zita Josef
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Sociologická interpretace rodiny (vztahové společenské instituce) v rámci holistického matrimoniologického přístupu. Využití sociologické analýzy rodiny v sociální práci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	l.Osvojit si sociologické vnímání a interpretaci rodiny. 2.Základy sociologie ženy a feministických teorií.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	l.Vymezení (definování, znaky) rodiny sociologicky. 2.Matrimoniologické přístupy k rodině. 3.Strukturní analýza rodiny.Závislost rodiny na státu.Proměna příbuzenských vztahů v široké a vícegenerační rodině. 4.- lO. Funkcionální analýza rodiny. Reprodukční funkce. Sexuální funkce. Hospodářská funkce. Emočně expresivní funkce. Socializační funkce. Kulturní funkce. Pečovatelská funkce. Legitimizační funkce. Stratifikační funkce. Rekreační funkce. 11.Světy mužů a světy žen. 12.Homogamie vytváření párů.Osobní autonomie manželského života. 13.Rekonstruovaná rodina. 14.Teorie a aktivity liberálního feminismu.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Možný,I. Sociologie rodiny. Praha: SLON, l999. Singly,F. de. Sociologie současné rodiny. Praha: Portál, l999. Oates-Indruchová,L. Dívčí válka s ideologií. Praha: SLON, l999.
Literatura doporučená studentům	Bourdieu Pierre. Nadvláda mužů. Praha:Karolinum,2000. Matoušek,O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON, l993. Možný.I. Moderní rodina. Brno: Blok, l990. Zita,J.,Stašová,L. Sociologie pro sociální pracovníky. Hradec Králové: Gaudeamus, l999.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Rozprava nad aktuálním článkem s matrimoniologickou problematikou. Ústní zkouška.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Ohrožení rozvoje osobnosti prostředím, dětská práva. Životní způsob, životní a výchovné situace, krizové situace a jejich řešení. Práce sociálního pedagoga, práce v terénu, skomunitami, s rizikovými a ohroženými skupinami, minoritami, pomáhání, dobrovolnická služba, probačnía mediační služba. Specifika metodologie a výchovných metod z pohledu sociální pedagogiky.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je navázat na poznatky z předcházejícího semestru o sociální pedagogice jako vědě a o prostředí a poukázat na faktory v prostředí ohrožující rozvoj osobnosti, dále ukázat sopecifiku sociálně výchovné práce v praxi. Analyzovat problematiku životních situací včetně krizových a uvést do spojitosti s výchovnými situacemi. Analyzovat profesi sociálního pedagoga a ukázat všechny možnosti jeho uplatnění především v souvislosti s terénní prací.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Ohrožení rozvoje osobnosti dětí a mládeže v prostředí, dětská práva2. Metody sociálně výchovného působení3. Životní způsob a jeho utváření4. Životní a výchovné situace5. Profesní model sociálního pedagoga6. Práce sociálních pedagogů v terénu7. Sociálně výchovné působení v minoritních a rizikových skupinách8. Pomáhání v ČR a dobrovolnická práce 9. Probační a mediační služba10.Projektování v oblasti sociálně výchovného působení11.Specifika metodologie sociální pedagogiky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Kraus,B., Poláčková,V. a kol. Člověk, prostředí, výchova. Brno: Paido, 2001 Kraus,B. Sociální aspekty výchovy. Hradec Král.: Gaudeamus, 1999 Klapilová, S. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Olomouc:PF UP, 1999 Wroczynski, R. Sociálna pedagogika. Bratislava: SPN, 1968 Přadka, M.,Knotová,D. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Brno: PF MU, 1998
Literatura doporučená studentům	Kraus,B., Poláčková,V. a kol. Člověk, prostředí, výchova. Brno: Paido, 2001 Kraus,B. Sociální aspekty výchovy. Hradec Král.: Gaudeamus, 1999 Klapilová, S. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Olomouc:PF UP, 1999 Wroczynski, R. Sociálna pedagogika. Bratislava: SPN, 1968 Přadka, M.,Knotová,D. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Brno: PF MU, 1998 Časopis Vychovávatěl Časopis ETHUM
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Předmět je ukončen zápočtem na základě odevzdané seminární práce na dané téma a zkouškou (požadavky - osnova předmětu)

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Ohrožení rozvoje osobnosti prostředím, dětská práva. Životní způsob, životní a výchovné situace, krizové situace a jejich řešení. Práce sociálního pedagoga, práce v terénu, skomunitami, s rizikovými a ohroženými skupinami, minoritami, pomáhání, dobrovolnická služba, probačnía mediační služba. Specifika metodologie a výchovných metod z pohledu sociální pedagogiky.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je navázat na poznatky z předcházejícího semestru o sociální pedagogice jako vědě a o prostředí a poukázat na faktory v prostředí ohrožující rozvoj osobnosti, dále ukázat sopecifiku sociálně výchovné práce v praxi. Analyzovat problematiku životních situací včetně krizových a uvést do spojitosti s výchovnými situacemi. Analyzovat profesi sociálního pedagoga a ukázat všechny možnosti jeho uplatnění především v souvislosti s terénní prací.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Ohrožení rozvoje osobnosti dětí a mládeže v prostředí, dětská práva2. Metody sociálně výchovného působení3. Životní způsob a jeho utváření4. Životní a výchovné situace5. Profesní model sociálního pedagoga6. Práce sociálních pedagogů v terénu7. Sociálně výchovné působení v minoritních a rizikových skupinách8. Pomáhání v ČR a dobrovolnická práce 9. Probační a mediační služba10.Projektování v oblasti sociálně výchovného působení11.Specifika metodologie sociální pedagogiky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Kraus,B., Poláčková,V. a kol. Člověk, prostředí, výchova. Brno: Paido, 2001 Kraus,B. Sociální aspekty výchovy. Hradec Král.: Gaudeamus, 1999 Klapilová, S. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Olomouc:PF UP, 1999 Wroczynski, R. Sociálna pedagogika. Bratislava: SPN, 1968 Přadka, M.,Knotová,D. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Brno: PF MU, 1998
Literatura doporučená studentům	Kraus,B., Poláčková,V. a kol. Člověk, prostředí, výchova. Brno: Paido, 2001 Kraus,B. Sociální aspekty výchovy. Hradec Král.: Gaudeamus, 1999 Klapilová, S. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Olomouc:PF UP, 1999 Wroczynski, R. Sociálna pedagogika. Bratislava: SPN, 1968 Přadka, M.,Knotová,D. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Brno: PF MU, 1998 Časopis Vychovávatěl Časopis ETHUM
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Předmět je ukončen zápočtem na základě odevzdané seminární práce na dané téma a zkouškou (požadavky - osnova předmětu)

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: praxe 60 hod. za semestr studium kombinované: seminář 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vyučovací předmět souvislá praxe I. představuje stěžejní odborný předmět studijního oboru sociální a charitativní práce. Uvedený předmět představuje syntetizující složku profesní přípravy. Kromě toho, že praxe rozšiřuje teoretickou přípravu a metodologii studenta - navazuje ve svých jednotlivých formách na vyučovací předměty : sociální politika, psychologie, základy práva, metody sociální práce, pedagogika a zdravotní nauky - uvádí studenta do kontaktu s realitou profese a umožňuje mu experimentovat. Jde tedy o aktivní metodu výuky, která klade na studenta tyto požadavky: pozorovat, jednat a reflektovat. Bloková průběžná praxe je úvodem do bloku odborná praxe a zahajuje výukový proces zvládnutí požadovaných kompetencí v praxi sociální práce. Krátkodobá průběžná praxe je zahájena přípravou studenta na praxi a dále probíhá pod vedení konzultanta na pracovišti praxe. Její trvání je 10 pracovních dní po 6 hodinách na jednom pracovišti v celku.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit se s rozmanitými institucemi poskytujícími sociální služby a jejich činnostmi v kontextu sociální práce. · Aplikovat znalosti a dovednosti v praxi. · Dovednost reflektovaného sociálního šetření. · Komunikovat s klientem, kriticky analyzovat komunikaci sociálních pracovníků (navázat kontakt, vyjasnit metarovinu definice situace, hledat zakázku, plánovat, kontrolovat, hodnotit, ukončovat kontakt) včetně neverbální komunikace. · Reflektovat sociální situaci a její vývoj (analýza potřeb klienta, analýza potřeb sociálního prostředí a společnosti, analýza zdrojů, evaluace). · Dodržovat etické standardy profese. Přemýšlet o etických dilematech. · Reflektovat profesionální hranice. · Orientovat se v organizaci a kriticky evaluovat kvalitu sociálních služeb. · Vedení sociální agendy. Reflexe její návaznosti na požadavky donátorů, potřeby klientů a organizace samé. · Naučit se naplánovat a realizovat sociální projekt včetně finančních garancí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Probíhá dva týdny Typy zařízení: dle osobní preference studenta / zařízení státní správy a samosprávy, ústavy, hospic, LDN, výchovné ústavy, azylové domy apod./ Cíle učení: - seznámit se se strukturou organizace - seznámit se s kazuistikami - navázání kontaktu s klientem Základní předpoklady: Výběr osvojované kompetence, stanovení kritérií Návaznost na výuku: - ověření si svých teoretických znalostí z MSP, práva a pedagogiky - rozvoj komunikačních dovedností - týmová práce Organizace supervize: - úvodní skupinová – příprava na praxi - individuální před vstupem na praxi – plán praxe Supervize na pracovišti: týmová supervizor, konzultant a student Supervize závěrečná: - vyhodnocení splnění cílů z kontraktu - písemná forma zmapování činnosti organizace - kontrola materiálů v portfoliu praxe - vlastní pocity studenta
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HAVRDOVÁ,Z.:Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995 TOMEŠ,I.: Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999
Literatura doporučená studentům	HAVRDOVÁ,Z.:Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995 TOMEŠ,I.: Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997 Havrdová Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999 Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: Průvodce poskytovatele. Praha: MPSV 2002. Str. 5-53.(www.mpsv.cz – Sociální problematika – Koncepce sociálních služeb.) Metodika hodnocení kvality sociálních služeb v domovech pro občany se zdravotním postižením. Praha: MPSV 2001. Kapitola Posouzení kvality služeb pro jednotlivého uživatele.(www.mpsv.cz – Sociální problematika – Dokumenty ke kvalitě sociálních služeb.) Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995 TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Účast na praxi - doloženo potvrzením. Aktivní účast na supervizních seminářích. Zpracování portfolia (kompetence dle Havrdové).

 

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: praxe 120 hod. za semestr studium kombinované: seminář 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Souvislá praxe II. trvá 4 a více týdnů v zařízení a student je přítomen na pracovišti denně. Tato praxe je vhodná v lůžkových zařízeních, ve stacionářích, azylových domech apod. Předpokládá se, že student bude mít možnost stanovit a naplnit náročné cíle učení: důkladně poznat určitý typ pracoviště, jeho cíle, strukturu, způsob fungování, vzájemné vztahy, týmovou spolupráci a dokáže identifikovat svoji úlohu v týmu. Má možnost aplikovat teoretické poznatky do praxe, zapojit se do řešení případů a hledat další nové možnosti. Pozná různé role sociálního pracovníka - podílí se na vedení dokumentace, je schopen sepsat anamnézu, navázat styk s jinými organizacemi, orientovat se v potřebách klientů. Naučí se sociálním dovednostem při jednání s klientem: posoudí vhodnost přístupu ke klientovi, účinně komunikuje s klientem, vyšetří jeho potřeby a stanoví plán pomoci, podporuje klientova práva, samostatnost a rozhodování. Tato forma praxe je vhodná pro druhý a třetí ročník.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit se s rozmanitými institucemi poskytujícími sociální služby a jejich činnostmi v kontextu sociální práce. · Aplikovat znalosti a dovednosti v praxi. · Dovednost reflektovaného sociálního šetření. · Komunikovat s klientem, kriticky analyzovat komunikaci sociálních pracovníků (navázat kontakt, vyjasnit metarovinu definice situace, hledat zakázku, plánovat, kontrolovat, hodnotit, ukončovat kontakt) včetně neverbální komunikace. · Reflektovat sociální situaci a její vývoj (analýza potřeb klienta, analýza potřeb sociálního prostředí a společnosti, analýza zdrojů, evaluace). · Dodržovat etické standardy profese. Přemýšlet o etických dilematech. · Reflektovat profesionální hranice. · Orientovat se v organizaci a kriticky evaluovat kvalitu sociálních služeb. · Vedení sociální agendy. Reflexe její návaznosti na požadavky donátorů, potřeby klientů a organizace samé. · Naučit se naplánovat a realizovat sociální projekt včetně finančních garancí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Probíhá 4 týdny v jednom zařízení Typy zařízení: dle osobní preference studenta – státní i nestátní sociální péče/ ústavní, stacionáře, státní správa, vazební věznice, azylovédomy, chráněné dílny, domy na půl cesty a další/ Návaznost na výuku: MPS, právo, psychologie, etika, pedagogika, zdravotní nauky, korespondence, práce s počítačem Základní předpoklady: Výběr osvojované kompetence, stanovení kritériíCíle učení: 1. Seznámení se s organizací a se specifikou práce v daném zařízení - seznámení se s týmem pracovníků - aktivita studentů 2. Samostatná práce studenta pod supervizí - samostatné rozbory situace pod vedením konzultanta - samostatná aktivita studenta v při plnění úkolů v organizaci - týmová spolupráce- návrh dalšího osobního rozvoje 3. Naučit se pracovat s materiály o klientovi / práce s vlastními poznatky, vyhodnocení zprostředkovaných informací,vedení anamnézy, kazuistika/ Organizace supervize: - úvodní skupinová – příprava na praxi - individuální supervize před vstupem na praxi - supervize na pracovišti – týmová supervizor,konzultant a student - závěrečná skupinová ve škole
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HAVRDOVÁ,Z.: Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995 TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997 HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 19
Literatura doporučená studentům	HAVRDOVÁ,Z.: Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995 TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997 HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Kritéria hodnocení: samostatně zpracované portfolio, závěrečná práce, zápis o supervizi, návrh projektu apod.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 60 hod. za semestr studium prezenční: seminář 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vyučovací předmět Odborná praxe představuje stěžejní odborný předmět studijního oboru sociální práce. Uvedený předmět představuje syntetizující složku profesní přípravy. Kromě toho, že praxe rozšiřuje teoretickou přípravu a metodologii studenta - navazuje ve svých jednotlivých formách na vyučovací předměty : sociální politika, psychologie, základy práva, metody sociální práce, pedagogika a zdravotní nauky - uvádí studenta do kontaktu s realitou profese a umožňuje mu experimentovat. Jde tedy o aktivní metodu výuky, která klade na studenta tyto požadavky: pozorovat, jednat a reflektovat. Bloková průběžná praxe je úvodem do bloku odborná praxe a zahajuje výukový proces zvládnutí požadovaných kompetencí v praxi sociální práce. Krátkodobá průběžná praxe je zahájena přípravou studenta na praxi a dále probíhá pod vedení konzultanta na pracovišti praxe. Její trvání je 5 dní 1x týdně po 6 hodinách.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit se s rozmanitými institucemi poskytujícími sociální služby a jejich činnostmi v kontextu sociální práce. · Aplikovat znalosti a dovednosti v praxi. · Dovednost reflektovaného sociálního šetření. · Komunikovat s klientem, kriticky analyzovat komunikaci sociálních pracovníků (navázat kontakt, vyjasnit metarovinu definice situace, hledat zakázku, plánovat, kontrolovat, hodnotit, ukončovat kontakt) včetně neverbální komunikace. · Reflektovat sociální situaci a její vývoj (analýza potřeb klienta, analýza potřeb sociálního prostředí a společnosti, analýza zdrojů, evaluace). · Dodržovat etické standardy profese. Přemýšlet o etických dilematech. · Reflektovat profesionální hranice. · Orientovat se v organizaci a kriticky evaluovat kvalitu sociálních služeb. · Vedení sociální agendy. Reflexe její návaznosti na požadavky donátorů, potřeby klientů a organizace samé. · Naučit se naplánovat a realizovat sociální projekt včetně finančních garancí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Krátkodobá bloková praxe Probíhá dva týdny Typy zařízení: dle osobní preference studenta / zařízení státní správy a samosprávy, ústavy, hospic, LDN, výchovné ústavy, azylové domy apod./ Cíle učení: - seznámit se se strukturou organizace - seznámit se s kazuistikami - navázání kontaktu s klientem Základní předpoklady: Výběr osvojované kompetence, stanovení kritérií Návaznost na výuku: - ověření si svých teoretických znalostí z MSP, práva a pedagogiky - rozvoj komunikačních dovedností - týmová práce Organizace supervize: - úvodní skupinová – příprava na praxi - individuální před vstupem na praxi – plán praxe Supervize na pracovišti: týmová supervizor, konzultant a student Supervize závěrečná: - vyhodnocení splnění cílů z kontraktu - písemná forma zmapování činnosti organizace - kontrola materiálů v portfoliu praxe - vlastní pocity studenta
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HAVRDOVÁ,Z.:Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995 TOMEŠ,I.: Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999
Literatura doporučená studentům	HAVRDOVÁ,Z.:Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995 TOMEŠ,I.: Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997 Havrdová Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999 Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: Průvodce poskytovatele. Praha: MPSV 2002. Str. 5-53.(www.mpsv.cz – Sociální problematika – Koncepce sociálních služeb.) Metodika hodnocení kvality sociálních služeb v domovech pro občany se zdravotním postižením. Praha: MPSV 2001. Kapitola Posouzení kvality služeb pro jednotlivého uživatele.(www.mpsv.cz – Sociální problematika – Dokumenty ke kvalitě sociálních služeb.) Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995 TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Účast na praxi - doloženo potvrzením. Aktivní účast na supervizních seminářích. Zpracování hodnotící zprávy či komparační studie.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 120 hod. za semestr studium prezenční: seminář 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Dlouhodobá bloková praxe trvá 4 a více týdnů v zařízení a student je přítomen na pracovišti denně. Tato praxe je vhodná v lůžkových zařízeních, ve stacionářích, azylových domech apod. Předpokládá se, že student bude mít možnost stanovit a naplnit náročné cíle učení: důkladně poznat určitý typ pracoviště, jeho cíle, strukturu, způsob fungování, vzájemné vztahy, týmovou spolupráci a dokáže identifikovat svoji úlohu v týmu. Má možnost aplikovat teoretické poznatky do praxe, zapojit se do řešení případů a hledat další nové možnosti. Pozná různé role sociálního pracovníka - podílí se na vedení dokumentace, je schopen sepsat anamnézu, navázat styk s jinými organizacemi, orientovat se v potřebách klientů. Naučí se sociálním dovednostem při jednání s klientem: posoudí vhodnost přístupu ke klientovi, účinně komunikuje s klientem, vyšetří jeho potřeby a stanoví plán pomoci, podporuje klientova práva, samostatnost a rozhodování. Tato forma praxe je vhodná pro druhý a třetí ročník.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit se s rozmanitými institucemi poskytujícími sociální služby a jejich činnostmi v kontextu sociální práce. · Aplikovat znalosti a dovednosti v praxi. · Dovednost reflektovaného sociálního šetření. · Komunikovat s klientem, kriticky analyzovat komunikaci sociálních pracovníků (navázat kontakt, vyjasnit metarovinu definice situace, hledat zakázku, plánovat, kontrolovat, hodnotit, ukončovat kontakt) včetně neverbální komunikace. · Reflektovat sociální situaci a její vývoj (analýza potřeb klienta, analýza potřeb sociálního prostředí a společnosti, analýza zdrojů, evaluace). · Dodržovat etické standardy profese. Přemýšlet o etických dilematech. · Reflektovat profesionální hranice. · Orientovat se v organizaci a kriticky evaluovat kvalitu sociálních služeb. · Vedení sociální agendy. Reflexe její návaznosti na požadavky donátorů, potřeby klientů a organizace samé. · Naučit se naplánovat a realizovat sociální projekt včetně finančních garancí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Probíhá 4 týdny v jednom zařízení Typy zařízení: dle osobní preference studenta – státní i nestátní sociální péče/ ústavní, stacionáře, státní správa, vazební věznice, azylovédomy, chráněné dílny, domy na půl cesty a další/ Návaznost na výuku: MPS, právo, psychologie, etika, pedagogika, zdravotní nauky, korespondence, práce s počítačem Základní předpoklady: Výběr osvojované kompetence, stanovení kritériíCíle učení: 1. Seznámení se s organizací a se specifikou práce v daném zařízení - seznámení se s týmem pracovníků - aktivita studentů 2. Samostatná práce studenta pod supervizí - samostatné rozbory situace pod vedením konzultanta - samostatná aktivita studenta v při plnění úkolů v organizaci - týmová spolupráce- návrh dalšího osobního rozvoje 3. Naučit se pracovat s materiály o klientovi / práce s vlastními poznatky, vyhodnocení zprostředkovaných informací,vedení anamnézy, kazuistika/ Organizace supervize: - úvodní skupinová – příprava na praxi - individuální supervize před vstupem na praxi - supervize na pracovišti – týmová supervizor,konzultant a student - závěrečná skupinová ve škole
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HAVRDOVÁ,Z.: Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995 TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997 HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 19
Literatura doporučená studentům	HAVRDOVÁ,Z.: Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995 TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997 HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997 HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Kritéria hodnocení: samostatně zpracované portfolio, závěrečná práce, zápis o supervizi, návrh projektu apod.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Truhlářová Zuzana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Absolvent kursu by měl získat základní znalosti a dovednosti potřebné pro sociální práci se starými lidmi. Během kursu studenti získají přehled o nejdůležitějších psychických a fyzických příznacích stáří, seznámeni budou i s nejčastějšími somatickými a duševními onemocněními ve stáří. Absolventi kursu by měli ovládat základní metody sociální práce u této kategorie klientů, stejně tak by měli znát všechny typy zařízení a služeb pro staré občany.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Ve spojitosti s teoretickými znalostmi budou rozvíjeny také dovednosti praktické - především rozvoj komunikace, orientace v sociální situaci a plánování a spoluplánování intervence s klientem. Tyto znalosti a dovednosti budou zejména prezentovány z dvou teoretických přístupů a to z kognitivně – behaviorálního a preterapie (se zaměřením na osoby postižené různými formami demence a Alzheimerovou chorobou). Výuka navazuje na znalosti z předmětů Zdravověda, Psychopatologie, Psychologie stáří a Metody sociální práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Úvod do předmětu 1. Seznámení s cíli a obsahem kursu 2. Seznámení s podmínkami získání zápočtu Historické základy a teorie gerontologie 1. Základní pojmy 2. Pohledy na období stárnutí a stáří v historii 3. Současné vědecké poznatky 4. Definiční vymezení kognitivně – behaviorálního přístupu a preterapie – příklady z praxe Sociální služby v ČR pro seniory 1. Systém a propojenost sociální služeb pro seniory v ČR¨ 2. Možnosti financování dle platných právních norem 3. Nové trendy sociálních služeb Starý člověk v sociálním kontextu 1. Vztahy v užším a širším rodinném a společenském prostředí 2. Úrovně závislosti a soběstačnosti starého člověka 4. Možnosti preterapie – krizová intervence, katatonie – zaměření na klienta 5. Možnosti kognitivně – behaviorálního přístupu vzhledem k tématu 6. Kazuistika Problematika osamělých, týraných a zneužívaných starých lidí 1. Problematika starých lidí 2. Problematika týraných a zneužívaných starých lidí 3. Možnosti řešení 4. Možnosti preterapie – krizová intervence, katatonie – zaměření na klienta 5. Možnosti kognitivně – behaviorálního přístupu vzhledem k tématu 6. Kazuistika Problém hospitalismu 1. Hospitalismus 2. Prevence hospitalismu Specifické otázky umírání a smrti 1. Fáze vyrovnávání se se smrtí 2. Doprovázení 3. Možnosti využití logoterapie Současné trendy v péči o staré lidi ve světě a změny v této oblasti u nás 1. Aktivizace 2. Kognitivní rehabilitace, aktivace a trénink 3.Reminiscenční terapie – individuální, skupinová 4. Pet – terapie, muzikoterapie, danceterapie 5. Univerzity třetího věku Možnosti péče o starého člověka Obsah lekce: Seznámení se s různými typy péče o starého člověka
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HOLMEROVÁ, I.,JURAŠKOVÁ, B.,ZIKMUNDOVÁ, K. Vybranné kapitoly z gerontologie.Praha: Gema, 2002. HOLMEROVÁ, I., JAROLÍMOVÁ. E., SUCHÁ. J. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Gerontologické centrum: edice Vážka, 2007 KALVACH, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Slon, 1993. MAREŠ, P. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Slon, 1999. MOŽNÝ. P., PRAŠKO. J. Konitivně – behaviorální terapie, úvod do teorie a praxe.Praha: Triton 1999 PROUTY. G., WERDE. D.V., PORTNER. M. Preterapie. Praha: Portál, 2005 ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Panorama, 1989. JEDLIČKA, V. Praktická gerontologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1991. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. Brno, 2001. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. Praha: Grada, 1999.
Literatura doporučená studentům	HOLMEROVÁ, I.,JURAŠKOVÁ, B.,ZIKMUNDOVÁ, K. Vybranné kapitoly z gerontologie.Praha: Gema, 2002. HOLMEROVÁ, I., JAROLÍMOVÁ. E., SUCHÁ. J. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Gerontologické centrum: edice Vážka, 2007 KALVACH, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Slon, 1993. MAREŠ, P. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Slon, 1999. MOŽNÝ. P., PRAŠKO. J. Konitivně – behaviorální terapie, úvod do teorie a praxe.Praha: Triton 1999 PROUTY. G., WERDE. D.V., PORTNER. M. Preterapie. Praha: Portál, 2005 ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Panorama, 1989. JEDLIČKA, V. Praktická gerontologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1991. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. Brno, 2001. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. Praha: Grada, 1999.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky pro získání zápočtu: - průběžné plnění zadaných úkolů - účast a aktivita na seminářích - vypracované portfolium z vypracovanými úkoly ze seminářů Rozsah domácí přípravy 10 hod./sem.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Truhlářová Zuzana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Absolvent kursu by měl získat základní znalosti a dovednosti potřebné pro sociální práci se starými lidmi. Během kursu studenti získají přehled o nejdůležitějších psychických a fyzických příznacích stáří, seznámeni budou i s nejčastějšími somatickými a duševními onemocněními ve stáří. Absolventi kursu by měli ovládat základní metody sociální práce u této kategorie klientů, stejně tak by měli znát všechny typy zařízení a služeb pro staré občany.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Ve spojitosti s teoretickými znalostmi budou rozvíjeny také dovednosti praktické - především rozvoj komunikace, orientace v sociální situaci a plánování a spoluplánování intervence s klientem. Tyto znalosti a dovednosti budou zejména prezentovány z dvou teoretických přístupů a to z kognitivně – behaviorálního a preterapie (se zaměřením na osoby postižené různými formami demence a Alzheimerovou chorobou). Výuka navazuje na znalosti z předmětů Zdravověda, Psychopatologie, Psychologie stáří a Metody sociální práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Úvod do předmětu 1. Seznámení s cíli a obsahem kursu 2. Seznámení s podmínkami získání zápočtu Historické základy a teorie gerontologie 1. Základní pojmy 2. Pohledy na období stárnutí a stáří v historii 3. Současné vědecké poznatky 4. Definiční vymezení kognitivně – behaviorálního přístupu a preterapie – příklady z praxe Sociální služby v ČR pro seniory 1. Systém a propojenost sociální služeb pro seniory v ČR¨ 2. Možnosti financování dle platných právních norem 3. Nové trendy sociálních služeb Starý člověk v sociálním kontextu 1. Vztahy v užším a širším rodinném a společenském prostředí 2. Úrovně závislosti a soběstačnosti starého člověka 4. Možnosti preterapie – krizová intervence, katatonie – zaměření na klienta 5. Možnosti kognitivně – behaviorálního přístupu vzhledem k tématu 6. Kazuistika Problematika osamělých, týraných a zneužívaných starých lidí 1. Problematika starých lidí 2. Problematika týraných a zneužívaných starých lidí 3. Možnosti řešení 4. Možnosti preterapie – krizová intervence, katatonie – zaměření na klienta 5. Možnosti kognitivně – behaviorálního přístupu vzhledem k tématu 6. Kazuistika Problém hospitalismu 1. Hospitalismus 2. Prevence hospitalismu Specifické otázky umírání a smrti 1. Fáze vyrovnávání se se smrtí 2. Doprovázení 3. Možnosti využití logoterapie Současné trendy v péči o staré lidi ve světě a změny v této oblasti u nás 1. Aktivizace 2. Kognitivní rehabilitace, aktivace a trénink 3.Reminiscenční terapie – individuální, skupinová 4. Pet – terapie, muzikoterapie, danceterapie 5. Univerzity třetího věku Možnosti péče o starého člověka Obsah lekce: Seznámení se s různými typy péče o starého člověka
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HOLMEROVÁ, I.,JURAŠKOVÁ, B.,ZIKMUNDOVÁ, K. Vybranné kapitoly z gerontologie.Praha: Gema, 2002. HOLMEROVÁ, I., JAROLÍMOVÁ. E., SUCHÁ. J. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Gerontologické centrum: edice Vážka, 2007 KALVACH, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Slon, 1993. MAREŠ, P. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Slon, 1999. MOŽNÝ. P., PRAŠKO. J. Konitivně – behaviorální terapie, úvod do teorie a praxe.Praha: Triton 1999 PROUTY. G., WERDE. D.V., PORTNER. M. Preterapie. Praha: Portál, 2005 ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Panorama, 1989. JEDLIČKA, V. Praktická gerontologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1991. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. Brno, 2001. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. Praha: Grada, 1999.
Literatura doporučená studentům	HOLMEROVÁ, I.,JURAŠKOVÁ, B.,ZIKMUNDOVÁ, K. Vybranné kapitoly z gerontologie.Praha: Gema, 2002. HOLMEROVÁ, I., JAROLÍMOVÁ. E., SUCHÁ. J. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Gerontologické centrum: edice Vážka, 2007 KALVACH, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Slon, 1993. MAREŠ, P. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Slon, 1999. MOŽNÝ. P., PRAŠKO. J. Konitivně – behaviorální terapie, úvod do teorie a praxe.Praha: Triton 1999 PROUTY. G., WERDE. D.V., PORTNER. M. Preterapie. Praha: Portál, 2005 ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Panorama, 1989. JEDLIČKA, V. Praktická gerontologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1991. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. Brno, 2001. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. Praha: Grada, 1999.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky pro získání zápočtu: - průběžné plnění zadaných úkolů - účast a aktivita na seminářích - vypracované portfolium z vypracovanými úkoly ze seminářů Rozsah domácí přípravy 10 hod./sem.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 8 hod. za semestr studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	základní poznatky sociální psychologie
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	zvládnout aplikovat základní poznatky sociální psychologie na svou praktickou zkušenost, umět nahlížet člověka v procesu jeho socializace, při přijímání sociálních rolí, norem a postojů. Porozumět zákonitostem a úrovním mezilidské komunikace, interakce a percepce, povaze sociálních konfliktů, sociálním motivacím, zájmům a hodnotovým orientacím člověka.poznat psychologické mechanismu fungování malých skupin, jejich fenomenologii, davově psychologické procesy, modely činnosti institucí a společenských organizací, principy masové komunikace.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. člověk jako biologická a sociální bytost (význam sociální determinace a rovnováhy, sociální a kulturní vlivy) 2. socializace, sociální učení, kulturní vzorce 3. sociální normy, sociální role, postoje, sociální vztah a interakce 4. sociální vnímání, psachologie malých skupin, skupinová dynamika 5. davově psychologické procesy, kulturní mediátory
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Výrost, Slaměník: Sociální psychologie, 1998 Helus, Z.: Sociální psychologie pro učitele I., SPN, Praha 1994 Křivohlavý, J.: Konflikty mezi lidmi, Svoboda, Praha 1973
Literatura doporučená studentům	Výrost, Slaměník: Sociální psychologie, 1998 Helus, Z.: Sociální psychologie pro učitele I., SPN, Praha 1994 Křivohlavý, J.: Konflikty mezi lidmi, Svoboda, Praha 1973
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět jejzakončen zkouškou (písemný test+ustní část) podle daných poadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Zita Josef
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Sociologická interpretace rodiny (vztahové společenské instituce) v rámci holistického matrimoniologického přístupu. Využití sociologické analýzy rodiny v sociální práci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	l.Osvojit si sociologické vnímání a interpretaci rodiny. 2.Základy sociologie ženy a feministických teorií.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	l.Vymezení (definování, znaky) rodiny sociologicky. 2.Matrimoniologické přístupy k rodině. 3.Strukturní analýza rodiny.Závislost rodiny na státu.Proměna příbuzenských vztahů v široké a vícegenerační rodině. 4.- lO. Funkcionální analýza rodiny. Reprodukční funkce. Sexuální funkce. Hospodářská funkce. Emočně expresivní funkce. Socializační funkce. Kulturní funkce. Pečovatelská funkce. Legitimizační funkce. Stratifikační funkce. Rekreační funkce. 11.Světy mužů a světy žen. 12.Homogamie vytváření párů.Osobní autonomie manželského života. 13.Rekonstruovaná rodina. 14.Teorie a aktivity liberálního feminismu
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Možný,I. Sociologie rodiny. Praha: SLON, l999. Singly,F. de. Sociologie současné rodiny. Praha: Portál, l999. Oates-Indruchová,L. Dívčí válka s ideologií. Praha: SLON, l999.
Literatura doporučená studentům	Bourdieu Pierre. Nadvláda mužů. Praha:Karolinum,2000. Matoušek,O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON, l993. Možný.I. Moderní rodina. Brno: Blok, l990. Zita,J.,Stašová,L. Sociologie pro sociální pracovníky. Hradec Králové: Gaudeamus, l999.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Rozprava nad aktuálním článkem s matrimoniologickou problematikou. Ústní zkouška.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Truhlářová Zuzana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: praxe 30 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Student navštíví pracoviště (instituci státní správy) 5x za jeden semestr, kde mu je podán rámcový přehled formou výkladu o struktuře a funkci instituce. Formou hospitace a observace se dále seznámí s povahou práce a povinnostmi pracovníků v instituci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Student získá reálnou představu o pracovišti, které se zabývá sociální prací s klientelou.Předmět úzce navazuje na další předměty: Sociální práce, Úvod do studia a sociálních kompetencí, které student absolvuje v 1. semestru. Vhodně doplňuje obsah učební látky a zajišťuje syntetizované znalosti od začátku studia. Teoretické poznatky umí aplikovat v práci s klientelou. Získané vědomosti pomáhají k osvojení vědomostí v dalších předmětech (např.Právo a právní předpisy aj.)
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Předmět je rozdělen do pěti dnů v semestru.1-6 Okresní úřad - odbor sociálních věcí a zdravot. Hradec Králové7-12 Referát státní sociální podpory OkÚ Hradec Králové13-18 Okresní správa sociálního zabezbečení Hradec Králové19-24 Městský úřad - odbor sociálních věcí a zdrav. Hradec Králové25-30 Úřad práce Hradec Králové
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Autorský kol. Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub, 1997. 271 s. ISBN 80-902260-1-9 Časopisy: Sociální práceSociální politikaNoviny Můžeš, Rodina a škola aj.Právní předpisy v sociální oblastiEtický kodex sociálních pracovníků.
Literatura doporučená studentům	Autorský kol. Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub,1997. 271 s. ISBN 80-902260-1-9Časopisy: Sociální práceSociální politikaPrávní předpisy v sociální oblastiEtický kodex sociálních pracovníků
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Klasifikace: zápočet Podmínky získání: 100% účast v hodinách společných praxí - hospitacích. (Pro případ jakékoliv neúčasti si student vyjedná praxi osobně s pracovištěm a přinese potvrzení, že byl informován o pracovišti a k zápočtu předloží písemnou práci o povaze, struktuře a funkci pracoviště).

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Štica Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Pastorační péče a pomoc k lidsky důstojnému zvládnutí těžké životní situace. Sociální práce s různými skupinami osob. Předmět sociální a pastorační péče dále podává základní informace o dějinách i současnosti péče, která má křesťanský podtext. Během přednáškového cyklu získají studenti základní informace o dějinách, vývoji i současnosti sociální a pastorační péče v Evrop, o jejich křesťanských základech či o jejím vztahu ke křesťanským církvím. V diskuzích lze následně prohloubit a objasnit význam sociální a pastorační péče pro zkvalitnění života moderního člověka.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je dát vhled do pastorační péče laiků, orientovat se v přístupech a metodách pastorační péče pro určité konkrétní situace, dát vhled do respektování jedinečnosti člověka a naučit pomoci lidsky důstojně zvládnout obtížnou situaci.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Vymezení termínů, úvod 2. Křesťanské základy charitativní práce a pastorační péče (včetně biblických základů) 3. Dějiny sociální a charitativní práce 4. Étos charitativní práce 5. Sociální a pastorační práce s vybranými skupinami osob
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Matoušek, O. a kol.: Sociální práce v praxi, Praha 2005 Chadima, M.: Charitativní péče – Historie a současnost, Hradec Králové 2007 Messina, R.: Dějiny charitativní činnosti, Kostelní Vydří 2005 Kopřiva, K.: Lidský vztah jako součást profese, Praha 2005 Benedikt XVI., Deus caritas est, Praha 2005 dále např.: Pera, H.: Nemocným nablízku, Vyšehrad. Praha 1994 Svatošová, M.: Hospice u mění doprovázet, Ecce homo. Praha 1995 Svatošová, M.: Hospic slovem i obrazem, Ecce homo. Praha 1998 Křivohlavý J.: Poslední úsek cesty, Návrat Praha 1994 Opatrný A.: Pastorační péče v sociální práci, Pastorační středisko AP.Praha.2000 Pastorační sborník, Pastorační středisko AP. Praha. 1996 Opatrný, A.: Malé příručka pastorační péče o nemocné. Past. stř. AP. Praha. 1995 Matoušek, Oldřich a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál 2001 Opatrný, Aleš. Pastorace v postmoderní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2001 Vojtíšek, Zdeněk. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L.Marek 2005 Opatrný, A.: pastorační péče v méně obvyklých situacích. Past. stř. AP. Praha.1998
Literatura doporučená studentům	Vorlíček, J., Adam Z.: Paliativní medicína. Grada Praha 1998 Holota, V.: Hovory na nemocničním lůžku, Praha Zvon 1994 Pera, H.: Nemocným nablízku, Vyšehrad. Praha 1994 Halík, T.: 7 úvah o sužbě nemocným a trpícím. Cesta, Brno 1993 Svatošová, M.: Hospice u mění doprovázet, Ecce homo. Praha 1995 Svatošová, M.: Hospic slovem i obrazem, Ecce homo. Praha 1998 Křivohlavý J.: Poslední úsek cesty, Návrat Praha 1994 Opatrný A.: Pastorační péče v sociální práci, Pastorační středisko AP.Praha.2000 Pastorační sborník, Pastorační středisko AP. Praha. 1996 Opatrný, A.: Malé příručka pastorační péče o nemocné. Past. stř. AP. Praha. 1995 Opatrný, A.: pastorační péče v méně obvyklých situacích. Past. stř. AP. Praha.1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Předmět je zakončen písemnou zkouškou podle daných požadavků upřesněných na začátku semestru. K absolvování zkoušky je třeba odevzdat seminární práci v patřičném rozsahu v předepsaném termínu a podle kritérií pro seminární práce. Dále je třeba aktivní účasti na výuce (samostudium patřičné literatury - forma kontroly bude upřesněna).

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Kučírek Jiří
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vstup do terminologie, kompetence a způsobů hodnocení. nahlédnutí do kontextu psychodiagnostiky. Etymologický význam slova diagnóza je vědět ( dia-gnósis ,roz-poznávat). Jakýkoliv typ diagnózy je pouze způsob, jak uspořádat data (Minuchin). Diagnóza může být viděna jako proces spřádání několika úrovní abstrakce. Začínáme pozorovanými daty, pak na abstraktnější úrovni vytváříme různé mapy či popisy situace, a na ještě abstraktnější úrovni uspořádáme tato data určitým způsobem. Diagnostika jako převážně aplikovaná disciplina pro zjišťování a měření duševních vlastností a stavů, případně dalších charakteristik individua. Je úzce spjata s psychologií osobnosti, zejména s její důležitou částí: diferenciální psychologií, tj. naukou o individuálních rozdílech mezi lidmi, o vlastnostech, jejich vývoji a trvání (tj.. statická struktura osobnosti). Začátky psychodiagnostiky a psychometrie lze hledat u Galtona, který zkoumal dědičnost různých vlastností lidí a zajímal se o jejich význam v životě člověka. Dále se bude věnovat pozornost teoretickým a metodologickým východiskům v roz-poznávání a určování psychologických charakteristik, v nichž se jednotlivci odlišují, či popisují jejich aktuální psychický stav, naladěnost. Nahlédnutí na diagnostické metody, zásady práce s diagnostickými metodami a diagnostickou činností, meze jejich využití v praxi. Oprávněnost práce s psychodiagnostickými testy. V seminářích se budeme prakticky zabývat pouze testy, které jsou veřejně k dispozici a dostupné pro ty, kteří nejsou psychology. Například MBTI, LBT a j. Psychometrické vlastnosti a klasifikace psychodiagnostických metod. Klinické a testové metody, matching . Mtaching je pojem, který se v zahraniční litaratuře používá v souvislosti s potřebou komplexního pohledu na klienta. Při volbě nejvhodnější formě pomoci se bere v úvahu nejen diagnostická kategorie, ale i řada dalších okolností ( v zahraniční literatuře se vžil právě tento pojem:“matching“). Lze říci, že při matchingu, hledání nejvhodnější intervence vůči klientovi, bereme v úvahu mnohem širší spektrum informací než pouze diagnostické. Tj. vedle psychologické charakteristiky také sociální situovanost, fungující či nefungující síť sociálních vazeb, vztahů, trestní stíhání, pohlaví, věk, motivace, tělesné zdraví a pod. Dále se budeme zabývat diagnostikou jako standardizací léčebných postupů, diagnostika jako prostředek komunikace mezi pracovišti, efektivita a také nejčastější chyb při diagnostice.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem je teoreticky i prakticky připravit posluchače k výkonu funkce etopeda - získat dovednost práce s pedagogickou dokumentací, získání informací o dětech a vytváření etop. diagn., včetně stanovení individuálních výchovných programů, priorit a naznačení možné prognózy vývoje. 1. Rozlišení : psychodiagnostika jedince, skupinová diagnostika, sociální diagnostika . 2. Přístupy ke stanovení normality (ideální, funkční, klinické, statistické) 3. Typologie (biotypologie): vztahy mezi jednotlivými vlastnostmi konstituce a třídící konstituce na jednotlivé typy člověka. teorie založená na typologickém popisu osobnosti. Hippokrates, CG.Jung, Kretschmer, Scheldon, Rees-Eysenck a j. 4.Metody klinické diagnostiky. V zásadě používání dvou typů metod a to metody klinické a metody testové. Obvykle se ale ještě přiřazují metody přístrojové. 5. Klinické metody. Pozorování – Rozhovor – Anamnéza – Analýza spontánních produktů
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Etopedická diagnostika jako proces (zásady, účel, požadavky). Osobnost dítěte jako model vytváření et. diagnózy. Etopedická diagnostika jako součást komplexní diagnostiky. Specifikace obsahu a charakteru činnosti etopeda. Poruchy chování ve vztahu k reedukačním přístupům, zásadám a možnostem.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Cohen, R.M. Nejčastější psychické poruchy v klinické praxi, Portál 2002 Říčan, P., Krejčířová, D. a kol.: Dětská klinická psychologie. Sovák, M.: Nárys speciální pedagogiky. Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Svoboda, M, Psychodiagnostika dospělých, Praha 1995 Watzlawick,P.: Jak skutečná je skutečnost? Konfrontace Hradec králové 1998 Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha 2000 Vybíral, Z.: Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci, Portál, Praha 2003 Bierach,J.A.: Poznej člověka na první pohled, Alternativa Praha 1995 Bierach,J.A.: Za maskou je člověk – jak prohlédnout přetvářku, Alternativa Praha 1995 Simon,F.,B., Stierlin,H.: Slovník rodinné terapie, Konfrontace1995 Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme, Praha 1988
Literatura doporučená studentům	Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Říčan, P., Krejčířová, D. a kol.: Dětská klinická psychologie. Sovák, M.: Nárys speciální pedagogiky. Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Svoboda, M, Psychodiagnostika dospělých, Praha 1995 Watzlawick,P.: Jak skutečná je skutečnost? Konfrontace Hradec králové 1998 Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha 2000 Vybíral, Z.: Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci, Portál, Praha 2003 Bierach,J.A.: Poznej člověka na první pohled, Alternativa Praha 1995 Bierach,J.A.: Za maskou je člověk – jak prohlédnout přetvářku, Alternativa Praha 1995 Simon,F.,B., Stierlin,H.: Slovník rodinné terapie, Konfrontace1995 Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme, Praha 1988
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Písemný test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Vojtko Tibor
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Základní pojmy speciální pedagogiky. Klasifikace handicapů a poruch podle stupně, doby vzniku a druhu.Možnosti a meze školní integrace handicapovaných. Vývojové poruchy učení. Autismus. Jednotlivé obory speciální pedagogiky (etopedie, psychopedie, logopedie, surdopedie, optopedie, somatopedie). Kombinované vady. Speciální výchovné, vzdělávací a poradenské instituce. Výchova a vzdělávání menšin v ČR.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Vybavit studenty základními poznatky z jednotlivých oborů speciální pedagogiky. Z hlediska sociální práce se zabývat sítí speciálních škol, současnými trendy integrace handicapovaných i aktivními formami provádění depistáže.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.-2. Základní pojmy speciální pedagogiky. 3.-4. Klasifikace handicapů a poruch podle stupně, doby vzniku a druhu. 5. Možnosti a meze školní integrace handicapovaných. 6. Vývojové poruchy učení. Autismus. 7. Etopedie. 8. Psychopedie. 9. Logopedie. 10.Surdopedie. 11.Optopedie. 12.Somatopedie. 13.Kombinované vady. Speciální výchovné, vzdělávací a poradenské instituce. 14.Výchova a vzdělávání menšin v ČR.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Monatová,Lili. Speciální pedagogika.1.vyd. Brno: SPN 1990.128s. Novotná,M.,Kremličková,M. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele.1.vyd. Brno : SPN 1997.116s. ISBN 80-95937-60-3 Spousta,V. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. 2.vyd.Brno : PdF Univerzita Masarykova 1995.110s. Edelsberger,L.,Kábele,F. Speciální pedagogika pro učitele prvního stupně základní školy.1.vyd. Praha : SPN 1989.170s. Vítková,M. Integrativní speciální pedagogika. 1.vyd. Brno: 1998.181s.
Literatura doporučená studentům	Monatová,Lili. Speciální pedagogika.1.vyd. Brno: SPN 1990.128s. Novotná,M.,Kremličková,M. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele.1.vyd. Brno : SPN 1997.116s. ISBN 80-95937-60-3 Spousta,V. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. 2.vyd.Brno : PdF Univerzita Masarykova 1995.110s. Edelsberger,L.,Kábele,F. Speciální pedagogika pro učitele prvního stupně základní školy.1.vyd. Praha : SPN 1989.170s. Vítková,M. Integrativní speciální pedagogika. 1.vyd. Brno: 1998.181s.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Pro udělení zápočtu student prokáže znalost jednotlivých oborů speciální pedagogiky a aplikaci teorie do praxe v oblasti sociální práce písemnou formou na dané téma( patologie výchovného prostředí, prevence, integrace, speciálně pedagogická zařízení, depistáž, handicapovaná osobnost). Splnění uvedeného požadavku je předpokladem pro úspěšné vykonání ústní zkoušky.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Kučírek Jiří
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vstup do terminologie, kompetence a způsobů hodnocení. nahlédnutí do kontextu psychodiagnostiky. Etymologický význam slova diagnóza je vědět ( dia-gnósis ,roz-poznávat). Jakýkoliv typ diagnózy je pouze způsob, jak uspořádat data (Minuchin). Diagnóza může být viděna jako proces spřádání několika úrovní abstrakce. Začínáme pozorovanými daty, pak na abstraktnější úrovni vytváříme různé mapy či popisy situace, a na ještě abstraktnější úrovni uspořádáme tato data určitým způsobem. Diagnostika jako převážně aplikovaná disciplina pro zjišťování a měření duševních vlastností a stavů, případně dalších charakteristik individua. Je úzce spjata s psychologií osobnosti, zejména s její důležitou částí: diferenciální psychologií, tj. naukou o individuálních rozdílech mezi lidmi, o vlastnostech, jejich vývoji a trvání (tj.. statická struktura osobnosti). Začátky psychodiagnostiky a psychometrie lze hledat u Galtona, který zkoumal dědičnost různých vlastností lidí a zajímal se o jejich význam v životě člověka. Dále se bude věnovat pozornost teoretickým a metodologickým východiskům v roz-poznávání a určování psychologických charakteristik, v nichž se jednotlivci odlišují, či popisují jejich aktuální psychický stav, naladěnost. Nahlédnutí na diagnostické metody, zásady práce s diagnostickými metodami a diagnostickou činností, meze jejich využití v praxi. Oprávněnost práce s psychodiagnostickými testy. V seminářích se budeme prakticky zabývat pouze testy, které jsou veřejně k dispozici a dostupné pro ty, kteří nejsou psychology. Například MBTI, LBT a j. Psychometrické vlastnosti a klasifikace psychodiagnostických metod. Klinické a testové metody, matching . Mtaching je pojem, který se v zahraniční litaratuře používá v souvislosti s potřebou komplexního pohledu na klienta. Při volbě nejvhodnější formě pomoci se bere v úvahu nejen diagnostická kategorie, ale i řada dalších okolností ( v zahraniční literatuře se vžil právě tento pojem:“matching“). Lze říci, že při matchingu, hledání nejvhodnější intervence vůči klientovi, bereme v úvahu mnohem širší spektrum informací než pouze diagnostické. Tj. vedle psychologické charakteristiky také sociální situovanost, fungující či nefungující síť sociálních vazeb, vztahů, trestní stíhání, pohlaví, věk, motivace, tělesné zdraví a pod. Dále se budeme zabývat diagnostikou jako standardizací léčebných postupů, diagnostika jako prostředek komunikace mezi pracovišti, efektivita a také nejčastější chyb při diagnostice.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem je teoreticky i prakticky připravit posluchače k výkonu funkce etopeda - získat dovednost práce s pedagogickou dokumentací, získání informací o dětech a vytváření etop. diagn., včetně stanovení individuálních výchovných programů, priorit a naznačení možné prognózy vývoje. 1. Rozlišení : psychodiagnostika jedince, skupinová diagnostika, sociální diagnostika . 2. Přístupy ke stanovení normality (ideální, funkční, klinické, statistické) 3. Typologie (biotypologie): vztahy mezi jednotlivými vlastnostmi konstituce a třídící konstituce na jednotlivé typy člověka. teorie založená na typologickém popisu osobnosti. Hippokrates, CG.Jung, Kretschmer, Scheldon, Rees-Eysenck a j. 4.Metody klinické diagnostiky. V zásadě používání dvou typů metod a to metody klinické a metody testové. Obvykle se ale ještě přiřazují metody přístrojové. 5. Klinické metody. Pozorování – Rozhovor – Anamnéza – Analýza spontánních produktů
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Etopedická diagnostika jako proces (zásady, účel, požadavky). Osobnost dítěte jako model vytváření et. diagnózy. Etopedická diagnostika jako součást komplexní diagnostiky. Specifikace obsahu a charakteru činnosti etopeda. Poruchy chování ve vztahu k reedukačním přístupům, zásadám a možnostem.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Cohen, R.M. Nejčastější psychické poruchy v klinické praxi, Portál 2002 Říčan, P., Krejčířová, D. a kol.: Dětská klinická psychologie. Cohen, R.M. Nejčastější psychické poruchy v klinické praxi, Portál 2002 Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Říčan, P., Krejčířová, D. a kol.: Dětská klinická psychologie. Sovák, M.: Nárys speciální pedagogiky. Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Svoboda, M, Psychodiagnostika dospělých, Praha 1995 Watzlawick,P.: Jak skutečná je skutečnost? Konfrontace Hradec králové 1998 Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha 2000 Vybíral, Z.: Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci, Portál, Praha 2003 Bierach,J.A.: Poznej člověka na první pohled, Alternativa Praha 1995 Bierach,J.A.: Za maskou je člověk – jak prohlédnout přetvářku, Alternativa Praha 1995 Simon,F.,B., Stierlin,H.: Slovník rodinné terapie, Konfrontace1995 Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme, Praha 1988
Literatura doporučená studentům	Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Říčan, P., Krejčířová, D. a kol.: Dětská klinická psychologie. Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Říčan, P., Krejčířová, D. a kol.: Dětská klinická psychologie. Sovák, M.: Nárys speciální pedagogiky. Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Svoboda, M, Psychodiagnostika dospělých, Praha 1995 Watzlawick,P.: Jak skutečná je skutečnost? Konfrontace Hradec králové 1998 Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha 2000
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Písemný test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Vojtko Tibor
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Základní pojmy speciální pedagogiky. Klasifikace handicapů a poruch podle stupně, doby vzniku a druhu.Možnosti a meze školní integrace handicapovaných. Vývojové poruchy učení. Autismus. Jednotlivé obory speciální pedagogiky (etopedie, psychopedie, logopedie, surdopedie, optopedie, somatopedie). Kombinované vady. Speciální výchovné, vzdělávací a poradenské instituce. Výchova a vzdělávání menšin v ČR.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Vybavit studenty základními poznatky z jednotlivých oborů speciální pedagogiky. Z hlediska sociální práce se zabývat sítí speciálních škol, současnými trendy integrace handicapovaných i aktivními formami provádění depistáže.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.-2. Základní pojmy speciální pedagogiky. 3.-4. Klasifikace handicapů a poruch podle stupně, doby vzniku a druhu. 5. Možnosti a meze školní integrace handicapovaných. 6. Vývojové poruchy učení. Autismus. 7. Etopedie. 8. Psychopedie. 9. Logopedie. 10.Surdopedie. 11.Optopedie. 12.Somatopedie. 13.Kombinované vady. Speciální výchovné, vzdělávací a poradenské instituce. 14.Výchova a vzdělávání menšin v ČR.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Monatová,Lili. Speciální pedagogika.1.vyd. Brno: SPN 1990.128s. Novotná,M.,Kremličková,M. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele.1.vyd. Brno : SPN 1997.116s. ISBN 80-95937-60-3 Spousta,V. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. 2.vyd.Brno : PdF Univerzita Masarykova 1995.110s. Edelsberger,L.,Kábele,F. Speciální pedagogika pro učitele prvního stupně základní školy.1.vyd. Praha : SPN 1989.170s. Vítková,M. Integrativní speciální pedagogika. 1.vyd. Brno: 1998.181s.
Literatura doporučená studentům	Monatová,Lili. Speciální pedagogika.1.vyd. Brno: SPN 1990.128s. Novotná,M.,Kremličková,M. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele.1.vyd. Brno : SPN 1997.116s. ISBN 80-95937-60-3 Spousta,V. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. 2.vyd.Brno : PdF Univerzita Masarykova 1995.110s. Edelsberger,L.,Kábele,F. Speciální pedagogika pro učitele prvního stupně základní školy.1.vyd. Praha : SPN 1989.170s. Vítková,M. Integrativní speciální pedagogika. 1.vyd. Brno: 1998.181s.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Pro udělení zápočtu student prokáže znalost jednotlivých oborů speciální pedagogiky a aplikaci teorie do praxe v oblasti sociální práce písemnou formou na dané téma( patologie výchovného prostředí, prevence, integrace, speciálně pedagogická zařízení, depistáž, handicapovaná osobnost). Splnění uvedeného požadavku je předpokladem pro úspěšné vykonání ústní zkoušky.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Smutková Lucie
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kurz seznamuje studenty s problémovými tématy sociální práce s lidmi s postižením - hodnocení ústavní péče, integrace, respektování práv lidí s postižením. Zaměřuje se na oblasti adaptačních dovedností, v nichž se každé postižení konkrétně a individuálně projevuje, a s pojmem podpory jakožto pomoci směřující k nezávislosti a integraci člověka s postižením. V této souvislosti jsou probrány modely poskytování služeb v rezidenčních zařízeních pro lidi s postižením (zdravotnický, sociálně-výchovný, model podpory nezávislého života).
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem kurzu je seznámit studenty s moderními trendy v oblasti sociálních služeb pro lidi s postižením a naučit je rámcově posoudit potřebnou podporu u konkrétního člověka s postižením a kvalitu jeho prostředí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Obsah kurzu je rozdělen do 9 tematických okruhů. Součástí každé lekce je diskuse nad probíranými tématy a předpokládá se aktivní zapojení všech studentů. 1. Základní pojmy z oblasti sociální práce s handicapovanými 2. Zdravotní postižení 3. Mentální postižení a autismus 4. Duševní nemoc 5. Stáří 6. Rovnoprávné zapojení a vzdělávání handicapovaných 7. Síť sociálních služeb pro zdravotně postižené 8. Ústavní péče a její alternativy 9. Organizace osob se zdravotním postižením - svépomocné organizace, poradenská činnost
Literatura, na níž je předmět vystavěn	CALDWELL, P. Getting in Touch. Brighton: Pavillon Publishing 1996. FORD, A. et al.: The Syracuse Community-Referenced Curriculum Guide for Students with Moderate and Severe Disabilities. Baltimore - London - Toronto – Sydney: Paul H. Brookes Publishing Co. 1989. CHVÁTALOVÁ, H.: Jak se žije dětem se zdravotním postižením. Praha: Portál 2001. MATĚJČEK, Z.: Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. Jinočany: H and H 2001. MATOUŠEK, O.: Sociální práce v praxi. Praha: Portál 2005. Mental Retardation: Definition, Classification, and Systems of Supports. 9th Edition. American Association on Mental Retardation, Washington, D.C. 1992. NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. Struktura a formy poradenské pomoci lidem se zdravotním postižením. Praha: Portál, 2000. ŠVARCOVÁ-SLABIKOVÁ, I.: Mentální retardace. Praha: Portál 2000. VÁGNEROVÁ, M.: Psychologie handicapu. Praha: Karolinum 2000. VYSOKAJOVÁ, M. Hospodářská, sociální a kulturní práva a zdravotně postižení. Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, Praha 2000. www.mpsv.cz
Literatura doporučená studentům	MATOUŠEK, O.: Sociální práce v praxi. Praha: Portál 2005. VYSOKAJOVÁ, M. Hospodářská, sociální a kulturní práva a zdravotně postižení. Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, Praha 2000. NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. Struktura a formy poradenské pomoci lidem se zdravotním postižením. Praha: Portál, 2000. ŠVARCOVÁ-SLABIKOVÁ, I.: Mentální retardace. Praha: Portál 2000. VÁGNEROVÁ, M.: Psychologie handicapu. Praha: Karolinum 2000.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	◘ Zpracování vybraného tématu a jeho prezentace. Téma bude zpracováno 1-3 studenty nebo studentkami písemně a bude na semináři osobně prezentováno. Termíny prezentací se řídí rozpisem témat vypracovaným na prvním nebo druhém setkání. K prezentaci tématu je možno přizvat i zástupce cílové populace nebo pomáhajícího pracovníka činného v dané oblasti. Text referátu v písemné podobě (min. 10 stran samotného textu, v případě spolupráce 2 a více studentů min. 15 stran textu) bude odevzdán nejpozději v den prezentace, doba prezentace min. 45 minut, dalších 30 minut vedení řízené diskuse k tématu (předem připravená diskusní témata, otázky, řešení modelových situací apod.). Text musí respektovat předepsaný formát textu i citací a v závěru obsahovat seznam použité literatury (min. 5 různých citačních zdrojů mimo povinné literatury). Hodnocení prezentace obdrží studenti a studentky vždy do 1 týdne. Hodnocena bude obsahová i formální stránka referátu, dodržení časového rozsahu prezentace a její úroveň. Zdroje: literatura doporučená k předmětu, další odborná literatura vztahující se ke konkrétnímu tématu, www stránky institucí poskytující služby pro zdravotně postižené, osobní konzultace na konkrétním pracovišti, atp. Obsah prezentace: 1. vymezení konkrétního typu zdravotního postižení (vymezení základních pojmů, četnost výskytu v populaci, postavení ve společnosti), 2. charakteristika cílové skupiny a zhodnocení jejích specifických potřeb, 3. zhodnocení objektivních determinant ovlivňujících život lidí s konkrétním postižením (společenské postoje, stav životního prostředí, sociální politika, vzdělávací politika, politika zaměstnanosti, sociální služby, poradenství), 4. možnosti pomoci orientované na cílovou skupinu. Seznam témat –cílové skupiny: - klienti se zrakovým postižením, - klienti se sluchovým postižením, - klienti s tělesným postižením, - klienti se specifickými poruchami učení, - klienti s řečovým postižením, - klienti s mentálním postižením (mimo autismus), - klienti s autismem, - klienti s duševním onemocněním (psychiatrická onemocnění), - senioři. ◘ Aktivní účast na seminářích – min. 75%.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět zprostředkovává znalosti o spiritualitě jednotlivých knih Starého a Nového zákona. Toto seznámení je doprovázeno exegetickým rozborem konkrétních textů. Nezanedbatelnou součástí předmětu bude reflexe nad uvedenými biblickými tématy z pozice židovské, křesťanské a islámské víry.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je získání základních vědomostí o biblických knihách a příbězích, jak jsou interpretovány u tři monoteistických náboženství.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	I. Starý zákon a spiritualita Tóry; II. Prorocká a sapienciální spiritualita; III. Starozákonní postavy; IV. Duchovní proudy židovského a helénského světa období Ježíše; V. Ježíšova osobní spiritualita; VI. Pavlovská, synoptická a janovská spiritualita; VII. Spiritualita katolických listů; VIII. Apokalyptická spiritualita; IX. Prvokřesťanské a „heretické“ spirituality.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	CHIOLERIO Marco, Blaze tomu, kdo slyší tato slova. První setkání se Starým zákonem, Praha: Paulínky, 1997, s. 39-106; Pentateuch (Pět knih Mojžíšových). Český katolický překlad, Kostelní Vydří: KN, 2006, zejména s. 21-29; Výklad ke Starému zákonu. I. Zákon, M. Bič (ed.), Praha: Kalich, 1991; ARMINJON Blaise, Veľpieseň. Komentár k Piesni piesní, Trnava: Dobrá Kniha, 2004; BEAUCHAMP Paul, Žalmy. Noc a deň, Trnava: Dobrá Kniha, 2004; HERIBAN Jozef, hesla „apokalyptika“, „proroctvo“, „prorok, proroci“, „sapienciálna literatúra“, „žalm“, „žalmy“ a „žaltár“, in Príručný lexikón biblických vied, Rím: Slovenský ústav sv. Cyrila a Metoda, 1992; CHIOLERIO Marco, Blaze tomu, kdo slyší tato slova. První setkání se Starým zákonem, Praha: Paulínky, 1997, s. 107-134.147-157.169-174.191-222.241-258; Výklady ke Starému zákonu. III. Knihy naučné, M. Bič (ed.), Kostelní Vydří: KN, 1998; Výklady ke Starému zákonu. IV. Knihy prorocké, M. Bič (ed.), Kostelní Vydří: KN, 1998; BORNKAMM Gunther, Apoštol Pavel, Praha: Kalich, 1998; HERIBAN Jozef, hesla „Ján [apoštol]“, „Ján [evanjelium]“, „Ján [listy]“, „Lukáš“, „Lukáš [evanjelium]“, „Marek“, „Marek [evanjelium]“, „Matúš“, „Matúš [evanjelium]“, „Pastorálne listy“, „Pavlove listy [teológia]“, „Pavol“, „synoptické evanjeliá“, in Príručný lexikón biblických vied, Rím: Slovenský ústav sv. Cyrila a Metoda, 1992; HAHN Scott, Kniha Zjevení jako obraz mše svaté, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006; HERIBAN Jozef, hesla „Hebrejom [List]“, „Jakub [List]“, „Júda [List]“, „Katolícke listy“, „Peter [Listy]“, „Zjavenie [Kniha]“, in Príručný lexikón biblických vied, Rím: Slovenský ústav sv. Cyrila a Metoda, 1992; REJCHRT Luděk, Apokalypsa aneb Zpěv o naději, Praha: Kalich, 2006.
Literatura doporučená studentům	Bude specifikována na první hodině.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Pro splnění předmětu je nutná 85% účast. Znalosti budou prověřeny písemně, kdy student bude interpretovat předložený úryvek z biblických knih na pozadí pohledu židovství, křesťanství a islámu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Přednáška představuje dějiny východní křesťanské spirituality, jak se rozvinuly ve východních patriarchátech: Jeruzalémském, Alexandrijském a Antiochijském. Přednášky charakterizují specifická témata východní křesťanské spirituality a mystiky, přičemž se partikulárně zaměří na jejich tvůrčí vyjádření v kultuře národů blízkého i vzdáleného orientu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Počátky a rozvoj křesťanské spirituality v Jeruzalémském patriarchátu: židovské kořeny spirituality (Kumrán), novost Ježíšovy spirituality a její odraz v prokřesťanských spisech, historický pohled na vývoj Jeruzalémského patriarchátu do dnešních dní; 2. Počátky a rozvoj křesťanské spirituality v Alexandrijském patriarchátu: židovské a helénské kořeny spirituality (thaumaturgové), vznik křesťanských komunit okolí Alexandrie, spiritualita alexandrijské katechetické školy (Klement Alexandrijský, Órigenés), spirituální metoda četby Písma zvaná lectio divina, počátky a moudrost pouštního mnišství (Antonín, Pachomio), četba spisů pouštních otců (apoftegmata), historický přehled církví Alexandrijského patriarchátu v ekumenickém pohledu (koptové, etiopská církev atd.); 3. Počátky a rozvoj křesťanské spirituality v Antiochijském patriarchátu: spiritualita antiochijské teologické školy, duchovní odkaz Jana Zlatoústého, dějinný přehled misijní činnosti Antiochijského patriarchátu a rozvoj církví této geografické oblasti, a to v ekumenickém náhledu.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Apoftegmata I.-III., Praha 2000-2008. ATANÁŠ. Život sv. Antonína Poustevníka. Velehrad 1996. ÓRIGENÉS. O svobodě vůle. Olomouc 2007. Parrésia. Revue pro východní křesťanství. 1/2007. LORIEUX, C. Cristiani d´Oriente nelle terre dell´islam. Lecce 2002. PUTNA, M. C. Órigenés z Alexandrie. Praha 2001. ŘOUTIL, M. (ed.) „Rýžoviště zlata a doly drahokamů…“. Červený Kostelec 2006. ŠPIDLÍK, T. Spiritualita křesťanského Východu, Mnišství, IV. Velehrad 2004. ŠPIDLÍK, T. Spiritualita křesťanského Východu, Modlitba, II. Velehrad 1999. ŠPIDLÍK, T. Spiritualita křesťanského Východu, Systematická příručka, I. Velehrad 2002. VENTURA, V. Spiritualita křesťanského mnišství, I. Praha 2006.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Pro složení zápočtu je třeba úspěšně napsat zápočtovou písemnou práci z probrané látky.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Anotace: Přednáška představí spirituální a osobnostní rozvoj pracovníka v pomáhajících profesích v kontextu bipolarity teologálního života s důrazem na vlastní sebepoznání, sebereflexi a práci s emocemi doprovázejícími tuto profesi. Seznámí též s důležitými aspekty smyslu povolání v rozličných oblastech sociální práce a rozvede základní ctnosti pracovníka v pomáhající profesi, které umožňují osobnostně růst v dané profesi.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem přednášek je dát studentovi základní orientaci v utváření osobní sebereflexe, jak rozlišovat různá emoční hnutí, nalézat hlubší smysl svého povolání a ukázat, jak je možné tvůrčím způsobem osobnostně růst ve své profesi.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Seminář seznámí s aspekty spirituálního a osobnostního rozvoje pracovníka v pomáhajících profesích, přičemž zohlední tato témata: 1. vertikální a horizontální rozměr charitní služby v kontextu bipolarioty teologálního života 2. sebepoznání, práce s emocemi a vnitřním životem v pomáhající profesi 3. klasické „itineráře“ duchovního růstu jednotlivce a společenství s konkrétním zaměřením na povolání ke službě 4. praktické principy k utváření osobní syntézy: bipolární rozvoj teologálních ctností, tvořivá věrnost povolání 5. rozvoj ctností související s osobností pracovníka v pomáhajících profesích jako moudrost, odpovědnost, láska k nemocnému, soucit, umění vcítit se do druhého, trpělivost, obětavost, sociální cítění, poctivost, velkorysost, humor i optimismus atd. 6. rizika a nebezpečí zneužití moci, léčba patologií v pomáhající profesi
Literatura, na níž je předmět vystavěn	CUSKELLY, E. J. Současná spiritualita. Duchovní život z hlediska moderní psychologie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. FRANKL, V. E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 2006. GROESCHEL, B. J. Etapy duchovného rastu. Bratislava: Serafín, 2002. GUGGENBÜHL-CRAIG, A. Nebezpečí moci v pomáhající profesi, Praha: Portál, 2007. HÁJEK, K. Práce s emocemi v pomáhající profesi, Praha: Portál, 2007. kol. autorů Osoba-osobnost-osobitost. Velehrad: Refugium, 2004. POSPÍŠIL, C. V. Teologie služby. Kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. RUPNIK, M. I. O duchovním otcovství a rozlišování, Olomouc: Velehrad, 2001. SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti, Praha: Portál, 2004. WEISMAYER, J. Život v plnosti. Dějiny a teologie duchovního života, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ústní zkouška z probrané látky a nastudované literatury

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Brož Vojtěch
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kurz si klade za cíl seznámit studenty se základními tématy křesťanského duchovního života a s jejich pokoncilní teologickou prezentací. Svůj jednotící střed nachází v trojici pojmů: "spirituální teologie", "spiritualita" a "duchovní život", a ve svém průběhu se opírá zejména o systematickou a morální teologii, přihlíží ovšem i k poznatkům antropologických věd.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Kurz si klade za cíl seznámit studenty se základními tématy křesťanského duchovního života a s jejich pokoncilní teologickou prezentací. Svůj jednotící střed nachází v trojici pojmů: "spirituální teologie", "spiritualita" a "duchovní život", a ve svém průběhu se opírá zejména o systematickou a morální teologii, přihlíží ovšem i k poznatkům antropologických věd.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Osnova předmětu: I. Teologická východiska (vydávající se trojjediný Bůh, obdarovávaní lidí, Boží milost a lidský hřích, křesťanská zkušenost a dynamiky teologálního života); II. Základní témata (společenství spiritualit, svědectví o zjevené lásce, slavení božsko-lidského vztahu, povolání ke službě a mystika v církvi); III. Duchovní putování (duchovní rozvoj jednotlivce i společenství, paradigmata rozvoje modlitby, teologální patologie, bipolární charakter duchovního života); IV. Studium spirituální teologie (základní vymezení oboru, prameny, metody a tématika, vztah k ostatním oborům a praktická metodika).
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Literatura, na které je předmět vystavěn i ke studiu: Cuskelly E. J., Současná spiritualita. Duchovní život z hlediska současné psychologie, Kostelní Vydří 1994; De Fiores S. a Goffi T. (edd.), Slovník spirituality, Kostelní Vydří 1999; Gogola J., Teologia komunii z Bogiem, Kraków 2001; Ruiz F., Le vie dello Spirito. Sintesi di teologia spirituale, Bologna 1999; Špidlík T., Prameny světla. Příručka křesťanské dokonalosti, Velehrad 2000; Weismayer J., Život v plnosti. Dějiny a teologie duchovního života, Kostelní Vydří 1994.
Literatura doporučená studentům	Literatura, na které je předmět vystavěn i ke studiu: Cuskelly E. J., Současná spiritualita. Duchovní život z hlediska současné psychologie, Kostelní Vydří 1994; De Fiores S. a Goffi T. (edd.), Slovník spirituality, Kostelní Vydří 1999; Gogola J., Teologia komunii z Bogiem, Kraków 2001; Ruiz F., Le vie dello Spirito. Sintesi di teologia spirituale, Bologna 1999; Špidlík T., Prameny světla. Příručka křesťanské dokonalosti, Velehrad 2000; Weismayer J., Život v plnosti. Dějiny a teologie duchovního života, Kostelní Vydří 1994.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Písemné ověření znalostí z nastudované literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Přednáška představí spirituální a osobnostní rozvoj pracovníka v pomáhajících profesích v kontextu širšího náhledu na člověka v jeho horizontálně-vertikální rovině. Důraz bude kladen na vlastní sebepoznání, sebereflexi a práci s emocemi doprovázejícími tuto profesi. Seznámí též s důležitými aspekty smyslu povolání v rozličných oblastech sociální práce a rozvede základní ctnosti pracovníka v pomáhající profesi, které umožňují osobnostně růst. Nevyhne se problematice syndromu vyhoření, zneužití moci v pomáhajících profesích, vztahu k nemoci, stáří a smrti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem přednášek je dát studentovi základní orientaci v utváření osobní sebereflexe, jak rozlišovat různá emoční hnutí, nalézat hlubší smysl svého povolání a ukázat, jak je možné tvůrčím způsobem osobnostně růst ve své profesi.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Seminář seznámí s aspekty spirituálního a osobnostního rozvoje pracovníka v pomáhajících profesích, přičemž zohlední tato témata: 1. sebepoznání, práce s emocemi a vnitřním životem 2. vertikální a horizontální rozměr osobnosti v duševně-tělesné rovině 3. klasické „itineráře“ duchovního růstu jednotlivce a společenství s konkrétním zaměřením na povolání ke službě 4. praktické principy k utváření osobní syntézy: rozvoj teologálních ctností, tvořivá věrnost povolání 5. rozvoj ctností související s osobností pracovníka v pomáhajících profesích jako moudrost, odpovědnost, láska k nemocnému, soucit, umění vcítit se do druhého, trpělivost, obětavost, sociální cítění, poctivost, velkorysost, humor i optimismus atd. 6. rizika a nebezpečí zneužití moci, léčba patologií v pomáhající profesi 7. Vztah k nemoci, stáří a smrti
Literatura, na níž je předmět vystavěn	CUSKELLY, E. J. Současná spiritualita. Duchovní život z hlediska moderní psychologie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. FRANKL, V. E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 2006. GROESCHEL, B. J. Etapy duchovného rastu. Bratislava: Serafín, 2002. GUGGENBÜHL-CRAIG, A. Nebezpečí moci v pomáhající profesi, Praha: Portál, 2007. HÁJEK, K. Práce s emocemi v pomáhající profesi, Praha: Portál, 2007. kol. autorů Osoba-osobnost-osobitost. Velehrad: Refugium, 2004. POSPÍŠIL, C. V. Teologie služby. Kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. RUPNIK, M. I. O duchovním otcovství a rozlišování, Olomouc: Velehrad, 2001. SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti, Praha: Portál, 2004. WEISMAYER, J. Život v plnosti. Dějiny a teologie duchovního života, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994.
Literatura doporučená studentům	CUSKELLY, E. J. Současná spiritualita. Duchovní život z hlediska moderní psychologie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. FRANKL, V. E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 2006. GROESCHEL, B. J. Etapy duchovného rastu. Bratislava: Serafín, 2002. GUGGENBÜHL-CRAIG, A. Nebezpečí moci v pomáhající profesi, Praha: Portál, 2007. HÁJEK, K. Práce s emocemi v pomáhající profesi, Praha: Portál, 2007. kol. autorů Osoba-osobnost-osobitost. Velehrad: Refugium, 2004. POSPÍŠIL, C. V. Teologie služby. Kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. RUPNIK, M. I. O duchovním otcovství a rozlišování, Olomouc: Velehrad, 2001. SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti, Praha: Portál, 2004. WEISMAYER, J. Život v plnosti. Dějiny a teologie duchovního života, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ústní zkouška z probrané látky a nastudované literatury

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Přednáška představí spirituální a osobnostní rozvoj pracovníka v pomáhajících profesích v kontextu bipolarity teologálního života s důrazem na vlastní sebepoznání, sebereflexi a práci s emocemi doprovázejícími tuto profesi. Seznámí též s důležitými aspekty smyslu povolání v rozličných oblastech sociální práce a rozvede základní ctnosti pracovníka v pomáhající profesi, které umožňují osobnostně růst v dané profesi.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem přednášek je dát studentovi základní orientaci v utváření osobní sebereflexe, jak rozlišovat různá emoční hnutí, nalézat hlubší smysl svého povolání a ukázat, jak je možné tvůrčím způsobem osobnostně růst ve své profesi.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Seminář seznámí s aspekty spirituálního a osobnostního rozvoje pracovníka v pomáhajících profesích, přičemž zohlední tato témata: 1. vertikální a horizontální rozměr charitní služby v kontextu bipolarioty teologálního života 2. sebepoznání, práce s emocemi a vnitřním životem v pomáhající profesi 3. klasické „itineráře“ duchovního růstu jednotlivce a společenství s konkrétním zaměřením na povolání ke službě 4. praktické principy k utváření osobní syntézy: bipolární rozvoj teologálních ctností, tvořivá věrnost povolání 5. rozvoj ctností související s osobností pracovníka v pomáhajících profesích jako moudrost, odpovědnost, láska k nemocnému, soucit, umění vcítit se do druhého, trpělivost, obětavost, sociální cítění, poctivost, velkorysost, humor i optimismus atd. 6. rizika a nebezpečí zneužití moci, léčba patologií v pomáhající profesi
Literatura, na níž je předmět vystavěn	CUSKELLY, E. J. Současná spiritualita. Duchovní život z hlediska moderní psychologie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. FRANKL, V. E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 2006. GROESCHEL, B. J. Etapy duchovného rastu. Bratislava: Serafín, 2002. GUGGENBÜHL-CRAIG, A. Nebezpečí moci v pomáhající profesi, Praha: Portál, 2007. HÁJEK, K. Práce s emocemi v pomáhající profesi, Praha: Portál, 2007. kol. autorů Osoba-osobnost-osobitost. Velehrad: Refugium, 2004. POSPÍŠIL, C. V. Teologie služby. Kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. RUPNIK, M. I. O duchovním otcovství a rozlišování, Olomouc: Velehrad, 2001. SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti, Praha: Portál, 2004. WEISMAYER, J. Život v plnosti. Dějiny a teologie duchovního života, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994.
Literatura doporučená studentům	CUSKELLY, E. J. Současná spiritualita. Duchovní život z hlediska moderní psychologie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. FRANKL, V. E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 2006. GROESCHEL, B. J. Etapy duchovného rastu. Bratislava: Serafín, 2002. GUGGENBÜHL-CRAIG, A. Nebezpečí moci v pomáhající profesi, Praha: Portál, 2007. HÁJEK, K. Práce s emocemi v pomáhající profesi, Praha: Portál, 2007. kol. autorů Osoba-osobnost-osobitost. Velehrad: Refugium, 2004. POSPÍŠIL, C. V. Teologie služby. Kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. RUPNIK, M. I. O duchovním otcovství a rozlišování, Olomouc: Velehrad, 2001. SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti, Praha: Portál, 2004. WEISMAYER, J. Život v plnosti. Dějiny a teologie duchovního života, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ústní zkouška z probrané látky a nastudované literatury

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Sociální politika a společnost je úvodní kapitolou studia sociální politiky. Nastínění sociálních problémů z různých perspektiv a jejich vazba na veřejnou politiku pokládá základy k debatě o sociálním státu a jeho režimech. Je nastíněna i tzv. krize sociálního státu. Tomuto tématu předchází shrnutí vývojových etap sociální politiky. Základní principy sociální politiky se opírají o diskusi nad tématem solidarity a sociální spravedlnosti a integrity. V další části jsou probírány základní oblasti a nástroje sociální politiky. Funkce sociálního pojištění v systému a jeho limity vyžadují diskusi o demografických charakteristikách populace, fenoménu stárnutí populace a od toho se odvíjející potřebě reformy důchodového pojištění. Závěrečnou třetinu kurzu tvoří jednotlivé oblasti sociální politiky. Tématicky se tak kurz dotýká prevence sociálních problémů pomocí politiky zaměstnanosti a politiky pracovního trhu, rozvoje lidského kapitálu pomocí zdravotní politiky a politiky v oblasti vzdělávání. Podobnou oblast pomáhají budovat i politiky na poli rozvoje a podpory funkce rodiny a bytová politika. Kurz uzavírá téma o současných trendech a problémech v oblasti sociální politiky v Evropě.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je nastínit základní funkce a principy sociální politiky a vybavit tak studenty znalostmi o sociální a ekonomické podmíněnosti opatření v oblasti sociální politiky. K nim je možno dojít postupnými kroky od znalostí z historie sociální politiky, přes současný stav až k vývojovým tendencím sociální politiky v současné Evropě. Hlavní důraz by měl být kladen na to, aby studenti porozuměli všestranným účinkům jednotlivých politik a jejich vzájemnému ovlivňování. V důsledku by měli být studenti schopni využít poznatků a znalostí v praxi při nalézání vhodných řešení sociálních problémů.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	BLOK I. SOCIÁLNÍ POLITIKA 1. Vznik institucí sociální politiky - vývoj občanství - teorie byrokracie - základní funkce sociální politiky 2. Principy sociální politiky - solidarita - sociální spravedlnost - sociální nerovnosti - cíle sociální politiky 3. Vývojové etapy sociální politiky - pojem a definice welfare state 4. Sociální stát a jeho režimy - klasifikace Esping-Andersena, Titmusse - institucionální a residuální pojetí - welfare mix 5. Krize sociálního státu a její příčiny - hledání evropského sociálního státu 6. Sociální pomoc - nástroje a cíle - pojem chudoba a její různé definice, past chudoby 7. Prevence sociálních problémů - sociální pojištění - demografické charakteristiky společnosti - problematika stárnutí společnosti BLOK II. ZÁKLADNÍ OBLASTI SOCIÁLNÍ POLITIKY 9. Politika zaměstnanosti a pracovního trhu - kompenzace příjmu v nezaměstnanosti - aktivní politika a její nástroje - národní plán zaměstnanosti 10. Zdravotní politika - organizace zdravotních systémů - náklady na zdravotní politiku 11. Vzdělávací politika - vztah k hospodářské politice - investice do lidského kapitálu a návratnost 12. Rodinná politika - funkce a význam rodiny ve společnosti - pojetí rodiny – konzervativní, liberální, sociálně-demokratické - a odpovídající modely rodinné politiky 13. Bytová politika - indikátory úrovně a potřeby bydlení - sociální bydlení 14. Soudobé trendy a problémy sociální politiky - instituce a úmluvy - harmonizace systémů
Literatura, na níž je předmět vystavěn	- BRDEK M., JÍROVÁ H. (1998) Sociální politika v zemích EU a ČR. Praha. - CLASEN J. (ed.) (1999) Comparative Social Policy. Concepts, theories and methods. Oxford. - DUBEN R. (1993) Teorie sociální politiky. Praha 1993. - ESPING-ANDERSEN G. (1990) The Three Worlds of Welfare Capitalism. Princeton University Press, Princeton. - FLORA P., HEIDENHEIMER A. J. (1990) The Development of Welfare States in Europe and America. Transaction Publishers, New Brunswick. - KONOPÁSEK Z. (1998) Estetika sociálního státu. Praha. - KREBS V. a kol. (1997) Sociální politika. Praha. - MAREŠ P. (1998) Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha. - MAREŠ P. (1999) Sociologie nerovnosti a chudoby. SLON, Praha. - MUSIL L. (1996) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno. - PIERSON CH. (1991) Beyond The Welfare State. The Pennsylvania State University Press, Pennsylvania - POTůČEK, M. (1995). Sociální politika. Praha: SLON. - PRůŠA, L. (1997) Sociální politika v sídlech a regionech. Praha. - SIROVÁTKA T. (ed.) (2000) Česká sociální politika na prahu 21. století. MU, Brno. - SIROVÁTKA T. (1995) Politika pracovního trhu. MU, Brno. - SMUTEK, M. (2005). Sociální stát - úvod do studia. Gaudeamus: Hradec Králové. - SMUTEK, M. (2005). Evaluace sociálních programů. Gaudeamus: Hradec Králové. - TOMEŠ, I. (1996) Sociální politika - teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Socioklub. - VEČEŘA M. (1993) Sociální stát. Východiska a přístupy. Praha. - ŽIŽKOVÁ J. (1995) Úvod do studia sociální politiky. Praha.
Literatura doporučená studentům	- ESPING-ANDERSEN G. (1990) The Three Worlds of Welfare Capitalism. Princeton University Press, Princeton. - KREBS a kol. (2000) Sociální politika. Codex, Praha. - MAREŠ P. (1999) Sociologie nerovnosti a chudoby. SLON, Praha. - MUSIL L. (1996) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno. - PIERSON CH. (1991) Beyond The Welfare State. The Pennsylvania State University Press, Pennsylvania. - SIROVÁTKA T. (ed.) (2000) Česká sociální politika na prahu 21. století. MU, Brno. - SMUTEK, M. (2005). Sociální stát - úvod do studia. Gaudeamus: Hradec Králové. - SMUTEK, M. (2005). Evaluace sociálních programů. Gaudeamus: Hradec Králové. - TOMEŠ, I. (1996) Sociální politika - teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Socioklub. - VEČEŘA M. (1993) Sociální stát. SLON, Praha.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky udělení zápočtu: 1. Vypracování seminární práce na vybrané téma. Bližší specifikace požadavků na seminární práci bude sdělena ústně při zahájení výuky. Rozsah 1250 – 2500 slov. Text bezpodmínečně v úvodu obsahuje cíl zpracování práce, aplikační a symbolický cíl (viz ústní pokyny), dále je v úvodu zmíněn stručný obsah, resp. sled dílčích témat textu (a komentář k logice jejich zařazení a sledu...), - text pracuje s tištěnými zdroji, s elektronickými zdroji a minimálně s jedním cizojazyčným zdrojem. Text obsahuje odkazy na zdroje přímo v textu. Na konci textu je uveden (1) soupis bezprostředně použitých a (2) dalších relevantních zdrojů, které byly volně využity při zpracování tématu (nebyly citovány ani parafrázovány v textu). Dodržujte základní body normy ISO 690, která se týká bibliografické citace zdrojů. 2. Bodový výsledek závěrečného zápočtového testu alespoň 50% maxima. Podmínky složení zkoušky: Zkoušce předchází udělení zápočtu. Zkouška bude probíhat písemnou formou.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 8 hod. za semestr studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	subjekty a nástroje sociální politiky a jejich použití, dílčí oblasti sociální politiky důležité pro sociální práci, strategie subjektů pro řešení sociálních situací
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	seznámit se se základními pojmy sociální politiky a systémem sociální politiky, poznat subjekty SP a osvojit si nástroje SP a umět je používat, poznat některé dílčí oblasti sociální politiky důležité pro sociální práci, naučit se formulovat strategii subjektů zejména nevládních organizací a obcí pro řešení socialních situací
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. nástroje sociální politiky 2. Obecné problémy soudobé sociální politiky 3. Zdroje sociálního státu 4. cíle sociální politiky, úkoly sociální politiky 5. dílčí sociální politiky-obecní, regionální, zaměstnanecká, komunitní, zdravotnická, rodinná, bytová 6. transformace sociální sféry, scénáře sociální reformy a vládní programy 7. systémy sociální ochrany
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Tomeš, I.: Sociální politika, toerie a mezinárodní zkušenost. Socioklub, Praha 1997 Tomeš, I.: Právo sociálního zabezpečení, Vyšehrad, Praha 1993 Potůček, M.: Sociální politika. Slon, Praha 1995
Literatura doporučená studentům	Tomeš, I.: Sociální politika, toerie a mezinárodní zkušenost. Socioklub, Praha 1997 Tomeš, I.: Právo sociálního zabezpečení, Vyšehrad, Praha 1993 Potůček, M.: Sociální politika. Slon, Praha 1995
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	na základě seminární práce obdrží student zápočet, předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Smutek Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Sociální politika a společnost je úvodní kapitolou studia sociální politiky. Nastínění sociálních problémů z různých perspektiv a jejich vazba na veřejnou politiku pokládá základy k debatě o sociálním státu a jeho režimech. Je nastíněna i tzv. krize sociálního státu. Tomuto tématu předchází shrnutí vývojových etap sociální politiky. Základní principy sociální politiky se opírají o diskusi nad tématem solidarity a sociální spravedlnosti a integrity. V další části jsou probírány základní oblasti a nástroje sociální politiky. Funkce sociálního pojištění v systému a jeho limity vyžadují diskusi o demografických charakteristikách populace, fenoménu stárnutí populace a od toho se odvíjející potřebě reformy důchodového pojištění. Závěrečnou třetinu kurzu tvoří jednotlivé oblasti sociální politiky. Tématicky se tak kurz dotýká prevence sociálních problémů pomocí politiky zaměstnanosti a politiky pracovního trhu, rozvoje lidského kapitálu pomocí zdravotní politiky a politiky v oblasti vzdělávání. Podobnou oblast pomáhají budovat i politiky na poli rozvoje a podpory funkce rodiny a bytová politika. Kurz uzavírá téma o současných trendech a problémech v oblasti sociální politiky v Evropě.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je nastínit základní funkce a principy sociální politiky a vybavit tak studenty znalostmi o sociální a ekonomické podmíněnosti opatření v oblasti sociální politiky. K nim je možno dojít postupnými kroky od znalostí z historie sociální politiky, přes současný stav až k vývojovým tendencím sociální politiky v současné Evropě. Hlavní důraz by měl být kladen na to, aby studenti porozuměli všestranným účinkům jednotlivých politik a jejich vzájemnému ovlivňování. V důsledku by měli být studenti schopni využít poznatků a znalostí v praxi při nalézání vhodných řešení sociálních problémů.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Výuka je rozdělena do dvou bloků. První blok trvá 7 týdnů, druhý 6 týdnů. Po prvním i druhém bloku budou následovat písemné testy (viz Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu) Ve čtrnácti týdnech semestru tedy bude probráno 13 témat. BLOK I. SOCIÁLNÍ POLITIKA 1. sociální politika, sociální stát a sociální práce jako společenské instituce - vývoj občanství a politických práv - sociální politika a ostatní veřejné politiky 2. Principy sociální politiky - solidarita a sociální spravedlnost (rovnost a svoboda) jako hlavní prvky dynamiky sociální politiky - cíle sociální politiky 3. Vývojové etapy sociální politiky - pojem a definice welfare state - historické příčiny vzniku sociálního státu a paralely k současnému vývoji 4. Sociální stát a jeho režimy - klasifikace Esping-Andersena, Titmusse, institucionální a residuální pojetí - welfare mix 5. Krize sociálního státu a její příčiny - hledání evropského sociálního státu 6. Sociální pomoc - pojem chudoba a její různé definice, past chudoby, sociální exkluze 7. Prevence sociálních problémů - sociální pojištění - demografické charakteristiky společnosti - problematika stárnutí společnosti 8. Průběžný test (shrnuje Blok I. - 7 témat) BLOK II. ZÁKLADNÍ OBLASTI SOCIÁLNÍ POLITIKY 9. Politika zaměstnanosti a pracovního trhu - aktivační strategie a její nástroje 10. Zdravotní politika - organizace zdravotních systémů - náklady na zdravotní politiku 11. Vzdělávací politika - vztah k hospodářské politice - investice do lidského kapitálu a návratnost 12. Rodinná politika - funkce a význam rodiny ve společnosti - pojetí rodiny – konzervativní, liberální, sociálně-demokratické - a odpovídající modely rodinné politiky 13. Bytová politika - indikátory úrovně a potřeby bydlení - sociální bydlení 14. Soudobé trendy a problémy sociální politiky - instituce a úmluvy - harmonizace systémů Závěrečný test (shrnuje Blok II. – 6 témat)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	- BRDEK M., JÍROVÁ H. (1998) Sociální politika v zemích EU a ČR. Praha. - CLASEN J. (ed.) (1999) Comparative Social Policy. Concepts, theories and methods. Oxford. - DUBEN R. (1993) Teorie sociální politiky. Praha 1993. - ESPING-ANDERSEN G. (1990) The Three Worlds of Welfare Capitalism. Princeton University Press, Princeton. - FLORA P., HEIDENHEIMER A. J. (1990) The Development of Welfare States in Europe and America. Transaction Publishers, New Brunswick. - KONOPÁSEK Z. (1998) Estetika sociálního státu. Praha. - KREBS V. a kol. (1997) Sociální politika. Praha. - MAREŠ P. (1998) Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha. - MAREŠ P. (1999) Sociologie nerovnosti a chudoby. SLON, Praha. - MUSIL L. (1996) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno. - PIERSON CH. (1991) Beyond The Welfare State. The Pennsylvania State University Press, Pennsylvania - POTůČEK, M. (1995). Sociální politika. Praha: SLON. - PRůŠA, L. (1997) Sociální politika v sídlech a regionech. Praha. - SIROVÁTKA T. (ed.) (2000) Česká sociální politika na prahu 21. století. MU, Brno. - SIROVÁTKA T. (1995) Politika pracovního trhu. MU, Brno. - SMUTEK, M. (2005). Sociální stát - úvod do studia. Gaudeamus: Hradec Králové. - SMUTEK, M. (2005). Evaluace sociálních programů. Gaudeamus: Hradec Králové. - TOMEŠ, I. (1996) Sociální politika - teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Socioklub. - VEČEŘA M. (1993) Sociální stát. Východiska a přístupy. Praha. - ŽIŽKOVÁ J. (1995) Úvod do studia sociální politiky. Praha.
Literatura doporučená studentům	- ESPING-ANDERSEN G. (1990) The Three Worlds of Welfare Capitalism. Princeton University Press, Princeton. - KREBS a kol. (2000) Sociální politika. Codex, Praha. - MAREŠ P. (1999) Sociologie nerovnosti a chudoby. SLON, Praha. - MUSIL L. (1996) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno. - PIERSON CH. (1991) Beyond The Welfare State. The Pennsylvania State University Press, Pennsylvania. - SIROVÁTKA T. (ed.) (2000) Česká sociální politika na prahu 21. století. MU, Brno. - SMUTEK, M. (2005). Sociální stát - úvod do studia. Gaudeamus: Hradec Králové. - SMUTEK, M. (2005). Evaluace sociálních programů. Gaudeamus: Hradec Králové. - TOMEŠ, I. (1996) Sociální politika - teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Socioklub. - VEČEŘA M. (1993) Sociální stát. SLON, Praha.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky udělení zápočtu: 1. Vypracování seminární práce na vybrané téma. Bližší specifikace požadavků na seminární práci bude sdělena ústně při zahájení výuky. Rozsah 1250 – 2500 slov. Text bezpodmínečně v úvodu obsahuje cíl zpracování práce, aplikační a symbolický cíl (viz ústní pokyny), dále je v úvodu zmíněn stručný obsah, resp. sled dílčích témat textu (a komentář k logice jejich zařazení a sledu...), - text pracuje s tištěnými zdroji, s elektronickými zdroji a minimálně s jedním cizojazyčným zdrojem. Text obsahuje odkazy na zdroje přímo v textu. Na konci textu je uveden (1) soupis bezprostředně použitých a (2) dalších relevantních zdrojů, které byly volně využity při zpracování tématu (nebyly citovány ani parafrázovány v textu). Dodržujte základní body normy ISO 690, která se týká bibliografické citace zdrojů. 2. Bodový výsledek průbězného a závěrečného zápočtového testu v součtu alespoň 60% maxima. Podmínky složení zkoušky: Zkoušce předchází udělení zápočtu. Zkouška bude probíhat ústní formou.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Vojtko Tibor
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Základní pojmy speciální pedagogiky. Klasifikace handicapů a poruch podle stupně, doby vzniku a druhu.Možnosti a meze školní integrace handicapovaných. Vývojové poruchy učení. Autismus. Jednotlivé obory speciální pedagogiky (etopedie, psychopedie, logopedie, surdopedie, optopedie, somatopedie). Kombinované vady. Speciální výchovné, vzdělávací a poradenské instituce. Výchova a vzdělávání menšin v ČR.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Vybavit studenty základními poznatky z jednotlivých oborů speciální pedagogiky. Z hlediska sociální práce se zabývat sítí speciálních škol, současnými trendy integrace handicapovaných i aktivními formami provádění depistáže.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.-2. Základní pojmy speciální pedagogiky. 3.-4. Klasifikace handicapů a poruch podle stupně, doby vzniku a druhu. 5. Možnosti a meze školní integrace handicapovaných. 6. Vývojové poruchy učení. Autismus. 7. Etopedie. 8. Psychopedie. 9. Logopedie. 10.Surdopedie. 11.Optopedie. 12.Somatopedie. 13.Kombinované vady. Speciální výchovné, vzdělávací a poradenské instituce. 14.Výchova a vzdělávání menšin v ČR.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Monatová,Lili. Speciální pedagogika.1.vyd. Brno: SPN 1990.128s. Novotná,M.,Kremličková,M. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele.1.vyd. Brno : SPN 1997.116s. ISBN 80-95937-60-3 Spousta,V. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. 2.vyd.Brno : PdF Univerzita Masarykova 1995.110s. Edelsberger,L.,Kábele,F. Speciální pedagogika pro učitele prvního stupně základní školy.1.vyd. Praha : SPN 1989.170s. Vítková,M. Integrativní speciální pedagogika. 1.vyd. Brno: 1998.181s.
Literatura doporučená studentům	Monatová,Lili. Speciální pedagogika.1.vyd. Brno: SPN 1990.128s. Novotná,M.,Kremličková,M. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele.1.vyd. Brno : SPN 1997.116s. ISBN 80-95937-60-3 Spousta,V. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. 2.vyd.Brno : PdF Univerzita Masarykova 1995.110s. Edelsberger,L.,Kábele,F. Speciální pedagogika pro učitele prvního stupně základní školy.1.vyd. Praha : SPN 1989.170s. Vítková,M. Integrativní speciální pedagogika. 1.vyd. Brno: 1998.181s.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Pro udělení zápočtu student prokáže znalost jednotlivých oborů speciální pedagogiky a aplikaci teorie do praxe v oblasti sociální práce písemnou formou na dané téma( patologie výchovného prostředí, prevence, integrace, speciálně pedagogická zařízení, depistáž, handicapovaná osobnost). Splnění uvedeného požadavku je předpokladem pro úspěšné vykonání ústní zkoušky.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	pastorační péče a pomoc k lidsky důstojnému zvládnutí těžké životní situace. pozornost je soustředěna na doprovázení těžce nemocných, starých, a umírajících. metody pastorační pomoci v méně obvyklých situacích
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je dát vhled do pastorační péče laiků, orientovat se v přístupech a metodách pastorační péče pro určité konkrétní situace, dát vhled do respektování jedinečnosti člověka a naučit pomoci lidsky důstojně zvládnout obtížnou situaci.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. co se rozumí pastorační péčí, pohledy na nemoc, nevyléčitelnou nemoc a smrt z hlediska nemocného a toho, kdo vede pastorační rozhovor 2. pastorační rozhovor jako základní forma pastorační péče, meze pastorační péče, jiné metody pastorační péče 3. cíl pastorační péče 4. Směry pastorační péče k: vážně nebo nevyléčitelně nemocným, lidem s psychickými obtížemi a duševní nemocí, obětem násilí a podvodu, lidem v obtížném manželství, rozvádějícím se a rozvedeným, těm,kteří nemohou mít děti, pěstounským rodinám, lidem s homosexuální orientací 5. další oblasti pastorační péče 6. pastorace doprovázejících
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Vorlíček, J., Adam Z.: Paliativní medicína. Grada Praha 1998 Holota, V.: Hovory na nemocničním lůžku, Praha Zvon 1994 Pera, H.: Nemocným nablízku, Vyšehrad. Praha 1994 Halík, T.: 7 úvah o sužbě nemocným a trpícím. Cesta, Brno 1993 Svatošová, M.: Hospice u mění doprovázet, Ecce homo. Praha 1995 Svatošová, M.: Hospic slovem i obrazem, Ecce homo. Praha 1998 Křivohlavý J.: Poslední úsek cesty, Návrat Praha 1994 Opatrný A.: Pastorační péče v sociální práci, Pastorační středisko AP.Praha.2000 Pastorační sborník, Pastorační středisko AP. Praha. 1996 Opatrný, A.: Malé příručka pastorační péče o nemocné. Past. stř. AP. Praha. 1995 Opatrný, A.: pastorační péče v méně obvyklých situacích. Past. stř. AP. Praha.1998
Literatura doporučená studentům	Vorlíček, J., Adam Z.: Paliativní medicína. Grada Praha 1998 Holota, V.: Hovory na nemocničním lůžku, Praha Zvon 1994 Pera, H.: Nemocným nablízku, Vyšehrad. Praha 1994 Halík, T.: 7 úvah o sužbě nemocným a trpícím. Cesta, Brno 1993 Svatošová, M.: Hospice u mění doprovázet, Ecce homo. Praha 1995 Svatošová, M.: Hospic slovem i obrazem, Ecce homo. Praha 1998 Křivohlavý J.: Poslední úsek cesty, Návrat Praha 1994 Opatrný A.: Pastorační péče v sociální práci, Pastorační středisko AP.Praha.2000 Pastorační sborník, Pastorační středisko AP. Praha. 1996 Opatrný, A.: Malé příručka pastorační péče o nemocné. Past. stř. AP. Praha. 1995 Opatrný, A.: pastorační péče v méně obvyklých situacích. Past. stř. AP. Praha.1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Smutková Lucie
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Obsah kursu vychází z obecných základů sociální práce a je zaměřen na kompetence a činnost státních i nestátních subjektů v oblasti sociální práce s rodinou. Vymezuje rodinu jako klienta sociální práce, zabývá se etikou sociální práce s rodinou a jejími institucionálními základy, oblastí sociálně-právní ochrany dětí a náhradní péče o dítě, problematikou syndrom CAN, prací s rodinami mladistvých delikventů a problematikou mnohoproblémových rodin. Nabízí systémový pohled na práci s rodinou, poradenství a terapii.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je poskytnout studentům ucelený přehled o obsahu sociální práce s rodinou v systému sociálního zabezpečení, zejména v oblasti sociálně-právní ochrany dětí včetně zprostředkování náhradní rodinné péče. Absolvent kursu by měl získat kvalitní orientaci ve společenských a legislativních podmínkách sociální práce s rodinou a osvojit si základní postupy užívané v praxi sociálního pracovníka v této oblasti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Obsah kurzu je rozdělen do 7 tematických okruhů. Součástí každé lekce je diskuse nad probíranými tématy a předpokládá se aktivní zapojení všech studentů. 1. Rodina jako klient sociální práce Definice a pojetí rodiny, funkce rodiny, sociologický a psychologický pohled na rodinu, typologie rodiny, vývoj práce s rodinou, rodina a systémy sociálních služeb, rodinná politika v ČR a pojetí rodiny v EU. Literatura Horský, J., Seligová, M.: Rodina našich předků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 143 s. ISBN 80-7106-195-6 Klabouch, J.: Manželství a rodina v minulosti. Praha: Orbis, 1962. 281 s. Levická, J.: Sociálna práca s rodinou I. Trnava: 2004. 177 s. ISBN 80-89074-93-6 Matoušek, O.: Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003.384 s. ISBN 80-7178-548-2 Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9 Matoušek, O.: Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. 351 s. ISBN 80-7367-002-X Národní zpráva o rodině 2004. MPSV ČR 2004. Smutková, L.: Sociální práce s rodinou. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 110 s. ISBN 978-80-7041-069-1 Úlehla, I.: Umění pomáhat. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 127 s. ISBN 80-85850-69-9 2. Etika sociální práce s rodinou a její institucionální základy Hodnoty, morálka a etika v sociální práci s rodinou. Legislativní a institucionální základy sociální práce s rodinou - sociální práce s rodinou v rámci resortů Ministerstva vnitra, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva práce a sociálních věcí. Literatura Banks, S.: Ethics and Values In Social Work. London: Macmillan Press, 2000. 227 s. ISBN 0-333-71934-4 Kopřiva, K: Lidský vztah jako součást profese.Praha: Portál, 1997.147s. ISBN 80-7178-150-9 Laan,van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998. 260 s. ISBN 80-85834-41-3 Nečasová, M.: Úvod od filozofie a etiky a sociální práci. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, 2001. 98 s. ISBN 80-210-2673-1 www.mpsv.cz www.osf.cz/socialniprace 3. Sociálně-právní ochrana dětí Práva dítěte a mezinárodní právo, zákon o rodině, zákon o sociálně-právní ochraně dětí, další související právní předpisy, kompetence orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Literatura Hroncová, J., Hudecová, A., Matulayová, T.: Sociálna pedagogika a sociálna práca. Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB v Banskej Bystrici, 2001. 298 s. ISBN 80-8055-476-5 Koblová, S., Mišurcová, V.: Práva dítěte v dokumentech. Praha: Tiskárny MV, 1998. Matějček, Z., Dytrych, Z.: Jak a proč nás trápí děti. Praha: Grada Publishing, 1997.192 s. ISBN 80-7169-587-4 Matějček, Z.: Rodiče a děti. Praha: Avicenum, 1989. Potůček, M.: Sociální politika. Praha: Slon, 1995. 142 s. ISBN 80-85850-01-X Rodinné právo. Úplné znění. č.492. Sagit, 2005.128 s. ISBN 80-7208-492-5 Smutková, L.: Sociální práce s rodinou. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 110 s. ISBN 978-80-7041-069-1 Tomeš, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Socioklub,1996. 213 s. ISBN 80-902260-0-0 4. Náhradní rodinná péče Náhradní ústavní a náhradní rodinná péče o dítě, opuštěné dítě, poslání náhradní péče o dítě, základní instituty náhradní rodinné péče – osvojení, pěstounská péče, opatrovnictví, poručenství. Literatura Dunovský, J.: Rodina a její poruchy ve vztahu k dítěti. Praha: MPSV ČSR, 1986. 81 s. Matějček, Z.: Náhradní rodinná péče. Praha: Portál, 1999. 184 s. ISBN 80-7178-204-8 Matějček, Z.(ed.): Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002. 152 s. ISBN 80-7178-637-3 Matoušek, O.: Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 159 s. ISBN 80-85850-76-1 Rodinné právo. Úplné znění. č.492. Sagit, 2005.128 s. ISBN 80-7208-492-5 5. Rodina s týraným, zneužívaným a zanedbávaným dítětem Syndrom CAN, definice, způsoby sociální intervence. Domácí násilí, definice pojmu domácí násilí, formy, znaky a tendence domácího násilí. Státní a nestátní organizace jako subjekty práce s rodinami postiženými výskytem domácího násilí. Literatura Bechyňová, V. a kol.: Syndrom CAN a způsob péče o rodinný systém. Praha: Ureas, 2007. 229 s. ISBN 978-80-8668-447-5 Bentovim, A.: Týrání a sexuální zneužívání v rodinách. Praha: Grada, 1998. 117 s. ISBN 80-7169-629-3 Dunovský, J., Dytrych, Z.,Matějček, Z.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995. 245 s. ISBN 80-7169-192-5 Voňková, J., Huňková, H.: Domácí násilí v českém právu. Praha: ProFem, 2004. 194 s. ISBN 80-239-2106-1 Peterson, L., W., Hardin, M., E.: Děti v tísni. Praha: Triton, 2002. 141 s. ISBN 80-7254-207-0 Smutková, L.: Sociální práce s rodinou. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 110 s. ISBN 978-80-7041-069-1 www.fod.cz www.bkb.cz 6. Sociální práce s rodinou mladistvého delikventa Specifika sociální práce s rodinou mladistvého delikventa. Trestná činnost dětí a mládeže, postavení mladistvého a jeho rodiny v trestním řízení, sociální práce s rodinou mladistvého delikventa v trestní justici, probace a mediace, rodinné konference. Literatura Kacafírková, M.: Úloha orgánu pověřeného péčí o mládež v trestním řízení. Právo a rodina, 2001, č.5, str.8-10. Koudelková, A.: Psychologické otázky delikvence. Praha: Victoria Publishing, 1995. 114 s. ISBN 80-7187-022-6 Labáth, V.: Riziková mládež. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. 157 s. ISBN 80-85850-66-4 Matoušek,O., Kroftová,A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. 335 s. ISBN 80-7178-226-2 Mendel., A., R.: Méně slov a více pomoci: Účinné a neúčinné metody při snižování kriminality mládeže. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 80-7338-002-1 Rauchfleisch, U.: Doprovázení a terapie delikventů. Brno: Albert Boskovice, 2000. 84 s. ISBN 80-85834-83-9 Smutková, L.: Sociální práce s rodinou. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 110 s. ISBN 978-80-7041-069-1 Trestní předpisy, přestupky. Úplné znění č.486. Sagit, 2005. 352 s. www.justice.cz 7. Sociální práce s mnohoproblémovou rodinou Sociální práce s mnohoproblémovou rodinou, „funkční“ a „nefunkční“ rodina, systémový pohled na sociální práci s rodinou, poradenství, rodinná terapie. Literatura Gjuričová, Š., Kubička, j.: Rodinná terapie: Systemické a narativní přístupy. Praha: Grada, 2003. 182 s. ISBN 80-247-0415-3 Kratochvíl, S.: Základy psychoterapie. Praha: Portál, 1997. 392 s. ISBN 80-7178-179-7 Levická, J.: Sociálna práca s rodinou I. Trnava: 2004. 177 s. ISBN 80-89074-93-6 Ludewig, K.: Systemická terapie. Praha: Palata: 1994. 150 s. ISBN 80-901710-0-1 Navrátil, P.: Úvod do teorií a metod sociální práce. Brno: Marek Zeman 2000. 67 s. Řezníček, I.: Metody sociální práce. Praha: Sociologické nakladatelství,1994.75 s. ISBN 80-85850-00-1
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Banks, S.: Ethics and Values In Social Work. London: Macmillan Press, 2000. 227 s. ISBN 0-333-71934-4 Bechyňová, V. a kol.: Syndrom CAN a způsob péče o rodinný systém. Praha: Ureas, 2007. 229 s. ISBN 978-80-8668-447-5 Bentovim, A.: Týrání a sexuální zneužívání v rodinách. Praha: Grada, 1998. 117 s. ISBN 80-7169-629-3 Dunovský, J.: Rodina a její poruchy ve vztahu k dítěti. Praha: MPSV ČSR, 1986. 81 s. Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995. 245 s. ISBN 80-7169-192-5 Gjuričová, Š., Kubička, J.: Rodinná terapie: Systemické a narativní přístupy. Praha: Grada, 2003. 182 s. ISBN 80-247-0415-3 Horský, J., Seligová, M.: Rodina našich předků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 143 s. ISBN 80-7106-195-6 Hroncová, J., Hudecová, A., Matulayová, T.: Sociálna pedagogika a sociálna práca. Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB v Banskej Bystrici, 2001. 298 s. ISBN 80-8055-476-5 Kacafírková, M.: Úloha orgánu pověřeného péčí o mládež v trestním řízení. Právo a rodina, 2001, č.5, str.8-10. Klabouch, J.: Manželství a rodina v minulosti. Praha: Orbis, 1962. 281 s. Koblová, S., Mišurcová, V.: Práva dítěte v dokumentech. Praha: Tiskárny MV, 1998. Kopřiva, K: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997.147s. ISBN 80-7178-150-9 Koudelková, A.: Psychologické otázky delikvence. Praha: Victoria Publishing, 1995. 114 s. ISBN 80-7187-022-6 Kratochvíl, S.: Základy psychoterapie. Praha: Portál, 1997. 392 s. ISBN 80-7178-179-7 Laan, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998. 260 s. ISBN 80-85834-41-3 Labáth, V.: Riziková mládež. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. 157 s. ISBN 80-85850-66-4 Levická, J.: Sociálna práca s rodinou I. Trnava: 2004. 177 s. ISBN 80-89074-93-6 Ludewig, K.: Systemická terapie. Praha: Palata: 1994. 150 s. ISBN 80-901710-0-1 Matějček, Z., Dytrych, Z.: Jak a proč nás trápí děti. Praha: Grada Publishing, 1997.192 s. ISBN 80-7169-587-4 Matějček, Z.: Náhradní rodinná péče. Praha: Portál, 1999. 184 s. ISBN 80-7178-204-8 Matějček, Z.: Rodiče a děti. Praha: Avicenum, 1989. Matějček, Z.(ed.): Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002. 152 s. ISBN 80-7178-637-3 Matoušek, O.: Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003.384 s. ISBN 80-7178-548-2 Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9 Matoušek, O.: Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. 351 s. ISBN 80-7367-002-X Matoušek, O.: Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 159 s. ISBN 80-85850-76-1 Matoušek, O., Kroftová, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. 335 s. ISBN 80-7178-226-2 Mendel., A., R.: Méně slov a více pomoci: Účinné a neúčinné metody při snižování kriminality mládeže. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 80-7338-002-1 Národní zpráva o rodině 2004. MPSV ČR 2004. Navrátil, P.: Úvod do teorií a metod sociální práce. Brno: Marek Zeman 2000. 67 s. Nečasová, M.: Úvod od filozofie a etiky a sociální práci. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, 2001. 98 s. ISBN 80-210-2673-1 Peterson, L., W., Hardin, M., E.: Děti v tísni. Praha: Triton, 2002. 141 s. ISBN 80-7254-207-0 Potůček, M.: Sociální politika. Praha: Slon, 1995. 142 s. ISBN 80-85850-01-X Rauchfleisch, U.: Doprovázení a terapie delikventů. Brno: Albert Boskovice, 2000. 84 s. ISBN 80-85834-83-9 Rodinné právo. Úplné znění. č.492. Sagit, 2005.128 s. ISBN 80-7208-492-5 Řezníček, I.: Metody sociální práce. Praha:Sociologické nakladatelství, 1994.75 s. ISBN 80-85850-00-1 Smutková, L.: Sociální práce s rodinou. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 110 s. ISBN 978-80-7041-069-1 Tomeš, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Socioklub,1996. 213 s. ISBN 80-902260-0-0 Trestní předpisy, přestupky. Úplné znění č.486. Sagit, 2005. 352 s. Voňková, J., Huňková, H.: Domácí násilí v českém právu. Praha: ProFem, 2004. 194 s. ISBN 80-239-2106-1 Úlehla, I.: Umění pomáhat. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 127 s. ISBN 80-85850-69-9
Literatura doporučená studentům	Bechyňová, V. a kol.: Syndrom CAN a způsob péče o rodinný systém. Praha: Ureas, 2007. 229 s. ISBN 978-80-8668-447-5 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995. 245 s. ISBN 80-7169-192-5 Gjuričová, Š., Kubička, J.: Rodinná terapie: Systemické a narativní přístupy. Praha: Grada, 2003. 182 s. ISBN 80-247-0415-3 Kopřiva, K: Lidský vztah jako součást profese.Praha: Portál, 1997.147s. ISBN 80-7178-150-9 Matějček, Z.(ed.): Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002. 152 s. ISBN 80-7178-637-3 Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9 Matoušek, O.: Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. 351 s. ISBN 80-7367-002-X Matoušek, O., Kroftová, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. 335 s. ISBN 80-7178-226-2 Mendel., A., R.: Méně slov a více pomoci: Účinné a neúčinné metody při snižování kriminality mládeže. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 80-7338-002-1 Národní zpráva o rodině 2004. MPSV ČR 2004. Rauchfleisch, U.: Doprovázení a terapie delikventů. Brno: Albert Boskovice, 2000. 84 s. ISBN 80-85834-83-9 Rodinné právo. Úplné znění. č.492. Sagit, 2005.128 s. ISBN 80-7208-492-5 Smutková, L.: Sociální práce s rodinou. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 110 s. ISBN 978-80-7041-069-1 Úlehla, I.: Umění pomáhat. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 127 s. ISBN 80-85850-69-9
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	1.Vypracování seminární práce v rozsahu 5-10 stran a její prezentace. Vymezení kompetencí a možných způsobů práce s klientem v daném segmentu sociální práce s rodinou (státní i nestátní sektor). Seminární práce bude obsahovat krátkou kasuistiku - konkrétní příklad práce s klientem – popis problémové situace a způsobu jejího řešení. Seminární práce bude v závěru obsahovat krátké zamyšlení nad tím, s jakým z tzv. „malých paradigmat“ tento typ práce s rodinou koresponduje. Text seminární práce v písemné podobě bude odevzdán nejpozději v den prezentace. Text musí respektovat předepsaný formát textu i citací a v závěru obsahovat seznam použité literatury. Hodnocení seminární práce obdrží studenti do 1 týdne od prezentace. Hodnocena bude obsahová i formální stránka práce a úroveň prezentace. Zdroje: odborná literatura, internet, konzultace na konkrétním pracovišti. 2.Bodový výsledek zápočtového testu – minimálně 70 % úspěšnost. 3.Účast na semináři min. 80 %.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Janebová Radka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Studenti by měli získat základní znalosti a dovednosti pro sociální práci s vybranými rizikovými skupinami. Absolvent kursu by měl porozumět dynamice vzniku sociálních norem v jejich kulturně historické podmíněnosti a v tomto kontextu chápat pojem sociální deviace. Důraz bude kladen především na reflektování příčin, dynamiky, prevence a pomoci u rizikových sociálních fenoménů. Kurs navazuje na předměty: Metody sociální práce, Základy sociální práce a sociální politiky, Zdraví a nemoc a Obecná sociologie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu získat základní znalosti a dovednosti pro sociální práci s vybranými rizikovými skupinami. Absolvent kursu by měl porozumět dynamice vzniku sociálních norem v jejich kulturně historické podmíněnosti a v tomto kontextu chápat pojem sociální deviace. Důraz bude kladen především na reflektování příčin, dynamiky, prevence a pomoci u rizikových sociálních fenoménů. Kurs navazuje na předměty: Metody sociální práce, Základy sociální práce a sociální politiky, Zdraví a nemoc a Obecná sociologie.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. lekce - Úvod do předmětu Cíle lekce: 1. Seznámení s cíli a obsahem kursu. 2. Seznámení s podmínkami dosažení zápočtu. 2. lekce - Význam pojetí norem pro sociální práci Cíle lekce: 1. Vysvětlit základní pojetí norem a jejich důsledky pro sociální práci: · sociokulturní pojetí normy jako opěrný bod sociální práce · kontraindikace přílišné fixace na sociokulturní pojetí normy (moralizace a etnocentrismus, normativní pojetí sociální deviace) · dilema funkčního pojetí normy · rizika statistického pojetí normy · jak se vyrovnat se subjektivními normami pozorovatele · reaktivní koncepce deviace a etiketizační teorie (stereotypy a předsudky, kriminalizace) · mechanismus a příčiny diskriminace 2. Reflektovat strategie společností sloužící k udržení řádu a faktory moci v nich přítomné. 3. Uvést základní zásady sociální práce s rizikovými skupinami ve vztahu ke společenským normám. Povinná literatura: & VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. (kap. 1: Pojetí normy) Praha: Portál 1999, str. 19-23. (5) Kontrolní otázky: 1. Popište význam sociokulturního pojetí norem pro sociální práci. 2. K jakým negativním důsledkům může vést přílišná fixace na sociokulturní normy? 3. Jaké jsou nevýhody statistického pojetí normy? 4. Jakým způsobem se vyhnout neuvážlivému rozhodnutí plynoucímu ze subjektivní normy pozorovatele? 5. Z jakých důvodů je rizikové funkční pojetí normality? 6. Vysvětlete pojem „sociální exkluze“, její příčiny a aspekty. 7. Vysvětlete mechanismus diskriminace. 8. Uveďte základní zásady sociální práce s rizikovými skupinami ve vztahu ke společenským normám. Vybraná doplňková literatura: BAUMAN, Z.: Úvahy o postmoderní době. Praha: SLON, 1995. BAUMAN, Z.: Myslet sociologicky. Praha: SLON, 1996. BERGER, P.L..: Pozvání do sociologie. Praha: Správa sociálního řízení FMO, 1991, str. 63-106. (44) BOURDIEU, P.: Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998. FOUCAULT, M.: Dějiny šílenství. Praha: Lidové noviny, 1993. HRČKA, M.: Sociální deviace. Praha: SLON, 2001. KELLER, J.: Úvod do sociologie. Praha: SLON, 1995, str. 31-34. (4) MATOUŠEK, O. a kol.: Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996. Sociologický časopis 3. lekce - Specifika sociální práce s rizikovými skupinami Cíle lekce: 1. Popsat ”svízelné” typy osobnosti, charakteristické znaky a projevy chování a příslušné zvládací strategie. Prostřednictvím nácviku modelových situací jednání s jednotlivými typy osob ”přeložit” psychodiagnostickou terminologii do kontextu sociální práce: · úzkostný · úzkostně-agresívní · narcistně-agresívní · bezohledně-agresívní · pedantický · nepřístupný · histrionský 2. Popsat frekventované sociální situace při práci s rizikovými skupinami a adekvátní strategie jednání sociálního pracovníka: · klient pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných a psychotropních látek · konflikty s klientem Zadání úkolu na seminář: 6 1. Pokuste se na základě Vágnerovou (1999: 266-273) popsaných přístupů u ”svízelných” typů osobnosti vymyslet modelovou situaci jednání s rizikovým klientem: · vytvořte skupiny po třech · rozdělte se do rolí klienta, sociálního pracovníka a pozorovatele · vyberte jednu z osobností klienta · zamyslete se, ve které z cílových rizikových skupin tento typ osobnosti můžete najít (nezaměstnaný, bezdomovec, prostitut(ka), členové sekt, příslušník alternativní kultury, osoba ve VV nebo ve VTOS, riziková mládež, ...) · vytvořte modelovou situaci, která vychází z předpokladu, že se jedná o nedobrovolného klienta, kterému nabízíte vaše služby · při prezentaci nejprve popište kontext modelové situace (instituci, případ klienta, fáze případové práce, čas a místo kontaktu) · po prezentaci pozorovatel shrne a zhodnotí přehranou situaci · na závěr dostane prostor pro reflexi celá skupina 6 2. Při četbě Rauchfleische (2000) se pokuste ”překládat” psychoanalytickou terminologii do jazyka sociální práce. Zhodnoťte, nakolik jsou představená řešení jednotlivých kasuistik převoditelná do sociální práce, případně uveďte případy, kdy hodnotíte jednání terapeuta jako neuvážlivé. Povinná literatura: & NOVOSAD, L.: Základy speciálního poradenství. (kap. 6.5: Přístupy u svízelných typů osob). Praha: Portál 2000, str. 84-92. (9) & RAUCHFLEISCH, U.: Doprovázení a terapie delikventů. (kap. 2: ”Cokoli dělám - všechno je špatně”, kap. 5: ”Kdyby nebylo těch hrozných ostatních”, kap. 6: ”A pořád znovu alkohol”, ”Mám z něho strach”). Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Nakladatelství Albert, 2000, str. 16-21, 33-50, 60-72. (26) & VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. (kap. 19: Agresívní chování, jeho příčiny a varianty) Praha: Portál 1999, str. 266-273. (8) Kontrolní otázky: 1. Vysvětlete jakou roli hraje v práci s rizikovými skupinami sociální realita. V čem mohou spočívat problémy klienta se sociální realitou a jak by měl se sociální realitou pracovat pomáhající. 2. Řada klientů se vyznačuje nedůvěrou k pomáhajícímu. Vysvětlete z jakých faktorů tato nedůvěra plyne a jak v případě nedůvěřivého klienta postupovat. 3. Jaké funkce může mít pro klienty alkohol? Vysvětlete koncept „ambivalentní role alkoholu“. Jak tento koncept můžeme využít pro práci s klientem? 4. Jaký postup s intoxikovaným klientem preferujete vy sami? Svou metodiku odůvodněte. 5. Z jakých příčin může vznikat agresivita klientů. Popište alespoň čtyři varianty agresívního jednání. 6. Popište adekvátní postup při práci s agresívním klientem. 7. Jakým chováním se projevuje nespolehlivost klientů? Jaké strategie může využít pomáhající při práci s nespolehlivým klientem? 8. Vysvětlete příčiny tendence rizikových skupin manipulovat s pomáhajícím. Jak se tato tendence projevuje. Jak by měl pomáhající s manipulujícím klientem pracovat? 9. Vysvětlete Rauchfleischův koncept „motivační ideologie“. Jaký význam přikládáte motivaci klienta vy sami? Svůj postoj odůvodněte. 10. Vysvětlete, z jakých důvodů při práci s rizikovými skupinami hovoříme o „ambivalenci naděje“. Vybraná doplňková literatura: GLASSER, W.: Terapie realitou. Praha: Portál, 2001. KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 21-24, 30-38. (12) LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998. LABÁTH, V.: Riziková mládež. Praha: SLON, 2001. KELLER, J.: Sociologie byrokracie a organizace. Praha: SLON, 1996, str. 125-132. MATOUŠEK, O. a kol.: Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996, str. 26-29, 35-37. (7) MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. ŘEZNÍČEK, I.: Metody sociální práce. Praha: SLON, 1994. TOMEŠ, I.: Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: SOCIOKLUB, 1996, str. 131-133. (3) ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON, 1999, str. 20-41. (22) Sociální práce, Sociální politika 4. lekce - Chudoba Cíle lekce: 1. Představit různé definice chudoby a chudých: · absolutní vs. relativní · subjektivní vs. objektivní · „nová“ vs. „stará“ 2. Seznámit se s příčinami chudoby: · jako výsledek uspořádání společnosti a nerovnosti v ní · důsledek špatných morálních vlastností chudých · výsledek situačních faktorů 3. Reflektovat problém sociální exkluze a jejích souvislostí (kultura bídy a problematika underclass). 4. Boj s chudobou (formy redistribuce a typy garancí). 5. Seznámit s možnými reakcemi na problém chudoby: · materiální pomoc (dávky, informace o dávkách, překlenovací půjčky, zprostředkování půjček · nemateriální pomoc (psychosociální pomoc, učení se procesu hospodaření - rozpočet, ...) Zadání úkolu na seminář: 6 Modelová situace interakce s klientem, který si stěžuje na problémy s financemi: · vytvořte skupiny po třech · rozdělte se do rolí klienta, sociálního pracovníka a pozorovatele · představte si, že pracujete v občanském poradenském středisku, které poskytuje pomoc jak se získáním náležitých dávek, tak má zároveň možnost poskytovat klientům překlenovací úvěry; vedle toho poskytuje i nemateriální pomoc · středisko se zabývá jak kontaktní, tak dlouhodobější případovou prací · telefonicky se kontaktuje potencionální klientka, zda by mohla navštívit poradnu a nastiňuje svůj problém: po pětiletém manželství se od ní před třemi měsíci odstěhoval manžel, se kterým má dvě děti (1 a 3 roky); s dětmi je již tři roky doma; žije v bytě 3+1, který stojí pět tisíc korun; vedle rodičovského příspěvku nebere žádné dávky; za dobu, co je manžel pryč se zadlužila mezi svými známými deset tisíc korun; na první poslech působí dezorientovaně · další aspekty situace můžete libovolně rozvinout · modelová situace se týká první schůzky s klientkou · po prezentaci pozorovatel shrne a zhodnotí přehranou situaci · na závěr dostane prostor pro reflexi celá skupina Legislativa: Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu. + kompletní sociální právo Návrh věcného záměru zákona o sociální pomoci (zamítnutý) Návrh věcného záměru zákona o sociálních službách (v jednání) Povinná literatura: & KATZ, M.B.: The Urban „Underclass“ as a Methaphor of Social Transformation. In: KATZ, M.B. (ed.):The „Underclas“s Debate. Views from History. Princeton: Princeton University Press, pp 3-23. (21) & MAREŠ, P.: Sociologie nerovnosti a chudoby. (Úvod, Kdo jsou chudí, Proč jsou lidé chudí? Kultura bídy a třída deklasovaných). Praha: SLON, 1999, str. 11-13, 42-69, 175-184. (41) Kontrolní otázky: 1. Popište indikátory, příčiny a důsledky „nové“ chudoby. 2. Popište indikátory, příčiny a důsledky „staré“ chudoby. 3. Vyberte tři rizikové skupiny z hlediska chudoby a popište příčiny jejich ohrožení a současný trend v potírání jejich chudoby. 4. Vysvětlete koncept absolutní a relativní chudoby a způsob jejich měření. Uveďte na příkladu. 5. Vysvětlete koncept objektivní a subjektivní chudoby a způsob jejich měření. Uveďte na příkladu. 6. Objasněte tři ideologické pohledy na příčiny chudoby. 7. Popište „kulturu bídy“ a přiřaďte tento jev k ideologickému pohledu, který ji považuje za příčinu chudoby. 8. Charakterizujte „underclass“ v jeho užším a širším smyslu. 9. Popište tři základní formy redistribuce a charakterizujte garance, které jim odpovídají. 10. Vyřešte následující modelovou situaci: Pracujete v občanské poradně a dostaví se klientka, která definuje svou situaci následovně: Po pětiletém manželství se od ní před třemi měsíci odstěhoval manžel, se kterým má dvě děti (1 a 3 roky); s dětmi je již tři roky doma; žije v bytě 3+1, který stojí pět tisíc korun; vedle rodičovského příspěvku nebere žádné dávky; za dobu, co je manžel pryč se zadlužila mezi svými známými deset tisíc korun; na první poslech působí dezorientovaně. Popište svůj postup: první kontakt (na co se zaměříte), závěry, které z něj mohou vyplynout (jaké služby či dávky), cíle úvodních rozhovorů, dlouhodobější cíle, pokud se rozhodnete pro případovou práci. Uveďte, ze kterého z teoretických přístupů sociální práce vycházíte. Vybraná doplňková literatura: ALCOCK, P.: Understanding Poverty. London: Macmillan, 1993. BAŠTÝŘ, I. a kol.: Životní minimum v zahraničí a v České republice. Praha: MPSV, 1997. BECK, U.: Risk Society: Towards a New Modernity.London: Sage, 1992. LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: ZSF OU, 1998. FROMONT, M.: Bída a vyloučení ze společnosti: spojité nádoby. Sociální politika, 21, 1995. HESSER, K.E.H., KOOLE, W.: Social Work in the Netherlands.Utrecht: SWP, 1994. MOŽNÝ, I., MAREŠ, P.: Institucionalizace chudoby v Čechách. Praha-Vídeň: Start, 1995. MURRAY, CH.: Příliš mnoho dobra. Americká sociální politika 1950-1980. Praha: SLON, 1998. SMITH, D.J.: Understanding the Underclass. London: Policy Studies Institute, 1992. Sociální politika, Sociologický časopis, Demografie 5. lekce - Nezaměstnanost Cíle lekce: 1. Seznámit se s příčinami, typy a druhy nezaměstnanosti 2. Reflektovat individuální a společenské aspekty související se životem nezaměstnaných 3. Zamyslet se nad možnými trendy nezaměstnanosti v souvislosti s globalizací a nástupem ”postindustriální” společnosti 4. Představit základní strategie boje proti nezaměstnanosti s důrazem na politiku trhu práce a příklady programů pro integraci nezaměstnaných: · ekonomická politika · politika trhu práce · legislativní regulace · podpora nezaměstnaným Legislativa: lekce chudoba ZÁKON č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti. ZÁKON č. 450/1992 Sb., o zaměstnanosti. Povinná literatura: & MAREŠ, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém. (kap.1: Co je nezaměstnanost a kdo je nezaměstnaný, kap.6: Individuální a sociální zkušenost nezaměstnaných, kap.7: Nezaměstnanost a společnost, kap. 8: Životní strategie nezaměstnaných) Praha: SLON, 1994, str. 16-25, 61-98. (48) & JONGERIUS, M.: The Dutch Methodes and Strategies Dealing with the Unemployed Target Groups, 1991. (12) Kontrolní otázky: 1. Definujte znaky nezaměstnaného. 2. Uveďte a vysvětlete všechny typy nezaměstnanosti. 3. Vysvětlete pojmy: skrytá nezaměstnanost, neúplná zaměstnanost a nepravá nezaměstnanost. 4. Popište dva základní způsoby měření nezaměstnanosti. Uveďte jejich výhody a nevýhody. 5. Popište vztah mezi přirozenou mírou nezaměstnanosti a plnou zaměstnaností. 6. Popište základní trendy na trhu práce z hlediska nezaměstnanosti a dlouhodobé nezaměstnanosti (ohrožené skupiny a jejich podíl, vývoj, trendy). 7. Popište stadia nezaměstnanosti a specifika prožívání nezaměstnanosti z hlediska pozice nezaměstnaného na trhu práce. 8. Popište tři základní typy strategií nezaměstnaných. 9. Hodnota práce a pracovní étos bývají někdy přeceňovány při práci s klientem. Pokuste se tuto tezi demonstrovat na příkladu z praxe. Popište alternativy hodnoty práce. 10. Jaká negativa a pozitiva budou důsledkem příklonu k jedné z alternativ následujícího výroku: „Mají být v programech aktivní politiky zaměstnanosti preferováni ti nejobtížněji umístitelní uchazeči nebo spíše středně obtížné kategorie?“ 11. Vysvětlete termín z oblasti aktivní politiky zaměstnanosti: „efekt uzavření“. 12. Vysvětlete termín z oblasti aktivní politiky zaměstnanosti: „creaming efect“. 13. Charakterizujte základní nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. 14. Vyberte tři dlouhodobou nezaměstnaností ohrožené cílové skupiny a vysvětlete vhodné strategie pro práci s touto klientelou. 15. Popište důsledky nezaměstnanosti pro jedince a navrhněte služby, které můžete takto postiženým klientům nabídnout. 16. Popište důsledky pro nezaměstnaného jedince ve společnosti a navrhněte opatření, která mohou napomoci tyto důsledky eliminovat. 17. Vysvětlete podstatu „individuálního akčního plánu“. Vytvořte hypotetický plán pro dva roky nezaměstnaného absolventa střední průmyslové školy textilní (20 let, žije na vesnici, kde neexistuje pracovní příležitost pro tuto kvalifikaci). Vybraná doplňková literatura: BENOIT-GUILBOT, O., GALLIE, D.: Long-term Unemployment. London: Pinter Publishers, 1994. BLACKBURN, R.M., ANN, M.: The Working Class in the Labour Market. London: Macmillan Press, 1979. DAHRENDORF, R.: Moderný sociálny konflikt. Esej o politike slobody. Bratislava: ARCHA, 1991. KENNEDY, P.: Svět v 21. století. Praha: Lidové noviny, 1996. REICH, R.: Dílo národů. Praha: Prostor, 1995. SAMUELSON, P., NORDHAUS, D.: Ekonomie. Praha: Svoboda, 1991, kap.13, 15,28.29. SIROVÁTKA, T.: Marginalizace na pracovním trhu. Brno: Masarykova univerzita, 1997. SIROVÁTKA, T., ŘEZNÍČEK, I.: Dlouhodobá nezaměstnanost a záchranná sociální síť. Brno a Filadelfia: Masarykova univerzita, 1994. Sociální politika, Sociologický časopis, Demografie, Statistické ročenky trhu práce 6. lekce - Bezdomovství Cíle lekce: 1. Seznámit se s příčinami a podobami bezdomovství a z nich vyplývající vágností většiny definic. 2. Reflektovat životní způsob lidí bez domova v kontextu sociálních podmínek. 3. Představit spektrum sociálních služeb pro bezdomovce: · 1. stupeň - prevence (programy zaměřené na obecnou prevenci a změny infrastruktury, intervenční programy, stabilizační programy) · 2. stupeň - služby sociální intervence (služby prvního kontaktu, krizová pomoc, azylová péče, sociální bydlení) · 3. stupeň - následná podpora (podpůrné programy pro bývalé klienty) 4. Vysvětlit klientské problémy „rezistence“ a „shelterizace“. 5. Reflektovat strategie azylových domů k eliminaci problémových klientů. Zadání úkolu na seminář: 6 1. Modelová situace k navázání kontaktu s klientem bez domova v terénu: · vytvořte skupiny po třech · rozdělte se do rolí klienta, terénního pracovníka a pozorovatele · popište kontext, ve kterém kontaktujete klienta · prezentujte rozhovor · po prezentaci pozorovatel shrne a zhodnotí přehranou situaci · na závěr dostane prostor pro reflexi celá skupina 6 2. Modelová situace prezentující rozhovor s klientem, který opakovaně nebo jednorázově (vyberte si jednu z alternativ) nedodržuje ubytovací řád azylového domu: · vytvořte skupiny po třech · rozdělte se do rolí klienta, sociálního pracovníka a pozorovatele · vymyslete příklad situace, kdy klient opakovaně nebo jednorázově nedodržuje ubytovací řád azylového domu · prezentujte kontext, ve kterém se situace odehrává a přehrajte situaci · po prezentaci pozorovatel shrne a zhodnotí přehranou situaci · na závěr dostane prostor pro reflexi celá skupina Legislativa: lekce chudoba a nezaměstnanost Povinná literatura: & JANEBOVÁ, R.: Proces vzniku a stadia bezdomovství. Sociální práci, 2, 1999, č.4, str.27-28. (2) & JANEBOVÁ, R.: Bezdomovství ve světě a v České republice. Pracovní text, 1999.(11) & JANEBOVÁ, R.: Některé zkušenosti s pomocí bezdomovcům v USA a Velké Británii. Sociální politika, 27, 2001, č.2, str. 19-21.(3) & LYNTYMER : Bezdomovství. (kap. 7: Azylové a sociální bydlení, kap.8: Fungování azylového domu na příkladu ubytovny pro osoby bez přístřeší) (Diplomová práce) FF UK Praha, str. 24-32. (9) Kontrolní otázky: 1. Popište současné trendy bezdomovství. 2. Uveďte tři různé příklady, jak lze definovat bezdomovství. Z jakých důvodů se hovoří o vágnosti definic bezdomovství? 3. Z jakých důvodů jsou bezdomovci veřejností považováni za „undeserving“? 4. Popište vývoj a stadia bezdomovství. Jak může v jednotlivých stadiích intervenovat sociální práce? 5. Popište a osvětlete příčiny bezdomovství. 6. Popište tři základní formy bezdomovství. 7. Popište základní problémy spojené se životem bez domova. Navrhněte možnosti pomoci ze strany sociální práce. 8. Jaké existují způsoby prevence bezdomovství? Jakým způsobem lze vytipovat cílovou populaci pro programy prevence? 9. Kam lze v rámci spektra služeb pro bezdomovce zařadit terénní práci s bezdomovci? Popište cíle a prostředky terénní práce. 1O. Jaké služby poskytuje lidem bez domova sociální kurátor? Které právní normy kompetence kurátora regulují? 11. Vyjmenujte a charakterizujte základní služby sociální intervence. 12. Které typy služeb poskytují azylové domy. Podrobněji rozveďte. 13. Popište problémy spojené se zaměstnaností lidí bez domova. Jak lze nezaměstnanost bezdomovců alespoň částečně řešit? 14. Vysvětlete, co je „problém rezistence“. 15. Vysvětlete, co je „shelterizace“ a jak jí lze předcházet. 16. Jaké mohou být důsledky příklonu k jedné alternativ dilematu, zda se orientovat na problematické nebo méně problémové klienty? 17. Jaké vyvíjejí azylové domy strategie, jak se vyvarovat problematických klientů? Vybraná doplňková literatura: BAUMRUKOVÁ, P. a kol.: Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: SOCIOKLUB, 1997. BENEŠOVÁ, L. Azylové domy pro matky s dětmi. Sociální politika, 1995, roč.21, č.11, str.8-10. ČAKRTOVÁ, T.: Bezprizorní v současném velkoměstě. Praha: VÚPSV, 1991. ČAPEK, O.: Článek francouzské autorky byl komunistický. Britské listy 3.prosince 1999.(webové stránky) (3) DALY, G.: Homeless. Policies. Strategies and Lives on the Street. London: Routledge, 1996. EDGAR, B., DOHERTY, J.: Women and Homelessness in Europe. Bristol: The Policy Press. HABIGEROVÁ, J.: Bezdomovci v Praze na hlavním nádraží. ČD Železničář. www.cdrail.cz/CP1250/OCD/TCD2001/9BEZDOMO.htm HECZKOVÁ, S., HECZK, E.: Bezdomovci a my. Křesťanský časopis, 2001, č. 6. (web) HORÁKOVÁ, M. K problematice bezdomovství. Sociální politika, 1995, roč. 21, č. 10, s. 6-8. HORÁKOVÁ, M. Výzkum bezdomovství v Evropě. Sociální politika, 1996, roč. 22, č. 2, str. 13-15. HORÁKOVÁ, M. Současné podoby bezdomovství v České republice. Pilotní sonda. VÚPSV, 1997. HRADECKÁ V., HRADECKÝ I. Bezdomovství - extrémní vyloučení. 1. vyd. Praha: Naděje, 1996. JANDOVÁ, L., LÍNEK, J., BUKAJOVÁ, N.: Analýza ”Hlavní nádraží 2000”. Sociální, správní a bezpečnostní aspekty lokality. Praha: 2000, www.mcssp.cz/okruhy/akce/akce06.html JANEBOVÁ, R.: Strategie mimoměstských bezdomovců ve Spojených státech. Sociální práce, 2, 1999, č.5. JANEBOVÁ, R.: Ženy bez domova: Marginální problém nebo skrytý fenomén? O příčinách, podobách a specifických rysech bezdomovství žen. Aspekt, 2000-2001, č.2 a 1. JENCKS, C.: The Homeless. Cambridge: Harvard University Press, . KELLER, J.: Lidé na okraji společnosti. Speciální pedagogika, 8, 1998, č.2, str. 1-4. PĚNKAVA, P. Středisko sociální prevence hl. m. Prahy. http://www.ssp.cz/social/prace/homeless.html ROUZIC, I.: Z nejisté situace k antipatiím: Dnešní bezdomovci v Praze. 19. listopadu 1999. (webové stránky) (8) Sborník ze semináře na téma Bezdomovství v Evropě Olomouc, 4.3.1998. Praha: Naděje, 1997. ŠAFAŘÍKOVÁ, M. Lidé bez domova. Sociologický časopis, 1994, roč. 30, č. 3, str. 373-380. WOODS, J. Zpráva o činnosti Gospel Mission ve Washingtonu. In: Meze sociální politiky. Praha: Občanský institut, 1996, str. 57-60. Sociální práce, Sociální politika 7. lekce - Kriminalita a vězeňství Cíle lekce: 1. Analyzovat vývoj kriminality a vězeňství v České republice. 2. Ukázat koncepci reformy vězeňství. 3. Seznámit se se specifiky vězeňské subkultury. 4. Představit možnosti sociální práce se stíhanými, odsouzenými a propuštěnými pachateli trestných činů: · Náplň sociálního pracovníka ve výkonu vazby. · Cíle penitenciárního působení. · Program zacházení. · Specifika dlouhodobých výkonů trestu odnětí svobody. · Chyby při zacházení s odsouzenými. · Prizonizace. · Postpenitenciární péče. · Kontinuální práce s pachateli trestných činů. Legislativa: Trestní zákon Trestní řád Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 294/1993 Sb. Zákon č.555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky Vyhláška MS č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád o výkonu vazby Vyhláška MS č. 110/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody Povinná literatura: & Český helsinský výbor. Výkon trestu odnětí svobody a výkon vazby. http://trestni.juristic.cz//6188/clanek (15) & REKTOŘÍK, J.: Vězeňství jako vážný sociálně ekonomický problém české společnosti. www.tsv.cuni.cz/veda/650/prispevky/c/rektorikjaroslav.html (11) & VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. (kap. 26: Psychologické problémy spojené s delikventním chováním a penitenciární péčí) Praha: Portál 1999, str. 419-425. (7) Kontrolní otázky: 1. Jaký dvojí účel má trest odnětí svobody? 2. Popište dilema sociální práce s pachateli trestných činů. Jak by jste charakterizovali situaci v České republice? 3. Z jakého důvodu je kontraproduktivní využívat při práci s pachateli trestných činů typologie osobnosti klientů? Jaká metoda práce je efektivnější? 4. V jakých aspektech je specifická kriminalita žen? 5. V jakých aspektech je specifická kriminalita mladistvých? 6. Charakterizujte postoj veřejnosti k pachatelům trestných činů. 7. Popište základní problémy českého vězeňství související s provozem věznic. 8. Vysvětlete, co znamená „druhý život ve věznici“. Uveďte příklady. 9. Popište vězňova práva. 10. Jaké zažívají vězni ve VV zátěžové situace z hlediska potřeb? 11. Popište pracovní náplň sociálního pracovníka ve výkonu vazby. 12. Jaký je cíl penitenciárního působení a jaké předpoklady je třeba pro tento cíl naplnit? 13. Popište čtyři základní směry, kterými by se měly vyvíjet aktivity sociálního pracovníka. 14. Z jakého důvodu byl „resocializační program“ transformován na „program zacházení“? 15. Jaké prvky obsahuje komplexní zpráva „programu zacházení“? Zapojte fantazii a sepište fiktivní plán „programu zacházení“. 16. Jaké činnosti nabízí „program zacházení“? 17. Popište specifika dlouhodobých výkonů trestu odnětí svobody. Jakou instituci mají k dispozici věznice ke zlepšení intervence odsouzeného do společnosti? Jaké prostředky má tato instituce k dispozici? 18. Vysvětlete, co je „věková degradace“. Jak se jí vyvarovat? 19. V čem spočívá problém hodnocení efektivnosti „programu zacházení“? Jak optimálně hodnotit efektivitu programu? 20. Vysvětlete, co je „prizonizace“ a popište její dvě hlavní složky. 21. Popište a objasněte postpenitenciární problémy propuštěných. 22. Vysvětlete, co je „kontinuální práce“ s pachateli trestných činů. S jakými potížemi se její realizace v současnosti potýká? Vybraná doplňková literatura: BAJCURA, L.: Práva vězně: Od vazby po propuštění z VTOS. Praha: Grada Publishing, 1999. BARRATA, A.: Sociologie trestního práva. Brno: Masarykova univerzita, 1995. ČERNÍKOVÁ, V., MAKARIUSOVÁ, V.: Sociální ochrana. Praha: Policejní akademie České republiky, 1996. Evropská vězeňská pravidla. Praha: České vězeňství, 1996. INCIARDI, J.A.: Trestní spravedlnost. Praha: Victoria Publishing, 1994. JANEBOVÁ, R.: Vězeňská subkultura. Pracovní text. (2) Koncepce rozvoje vězeňství v ČR. Praha: Vězeňská služba České republiky, 1998. MATOUŠEK, O. a kol.: Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996, str. 14-21. (9) MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. MICHL, O.: Parole? Praha: České vězeńství, 1997. Priority trestní politiky z hlediska reformy vězeňství a koncepce rozvoje vězeňství v České republice. (www.justice.cz/cgi-bin/sqw1250/zresortu/koncepce2.html) (22) Projekty. Hledání nových forem zacházení s pachateli. Praha: České vězeňství, 1999. SUCHÝ, O.: Dlouhodobé tresty odnětí svobody a jejich výkon. Praha: Ústav státu a práva ČSAV, 1991. VEČERKA, K. a kol.: Prevence kriminality v teorii a praxi. Praha: Tiskárny MV, 1997. VOŇKOVÁ, J., CHALUPOVÁ, J.: Sociální práce s pachateli. Praha: Leges, 1992. VÁLKOVÁ, H.: Předpoklady rozvíjení sociální práce v trestní justici. In: Možnosti uplatnění sociální práce v trestní justici. Praha: SPJ, 1995. Woolfova zpráva. Shrnutí hlavních poznatků a doporučení vyšetřování vězeňských nepokojů. Praha: České vězeňství, 1996. České vězeňství, Trestní právo, Všehrd, Právník, Právní rozhledy, Statistické ročenky kriminality, Ročenky Vězeňské služby ČR 8. lekce - Pomoc mladistvým bez rodinného zázemí propuštěným z ústavních zařízení Cíle lekce: 1. Charakterizovat cílovou skupinu. 2. Podat základní informace a přehled o existujících formách pomoci mladistvým bez rodinného zázemí: · náhradní péče pro adolescenty · domy na půli cesty · specifické formy (LATA, HALT) Povinná literatura: & SLEZÁKOVÁ, L.: Pomoc mladistvým bez rodinného zázemí propuštěným z ústavních zařízení. Praha: VÚPSV, 1998. (25) & VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. (kap. 20: Poruchy chování v dětském věku a dospívání) Praha: Portál 1999, str. 274-287 (14) Kontrolní otázky: 1. Charakterizujte klienty výchovných ústavů. 2. Charakterizujte mladistvé a mladé delikventy. 3. Charakterizujte cíle náhradní péče pro adolescenty. 4. Jaké cíle mají domy na půli cesty? 5. Jaké prostředky (metody) domy na půli cesty používají k naplnění svých cílů. 6. Popište Projekt Střecha (cíle, cílovou skupinu, prostředky). 7. Charakterizujte projekt LATA (cíle, cílovou skupinu, prostředky). 8. K jakým chybám v rámci práce s klientem se často uchylují pracovníci domů na půli cesty? Popište důsledky těchto chyb. Vybraná doplňková literatura: MUSIL, L., HUBÍKOVÁ, O., KUBALČÍKOVÁ, K., HAMAROVÁ, E.: Kultura poskytování osobních sociálních služeb: případová studie domu na půl cesty. Brno: VÚPSV 2002. 9. lekce - Probace a mediace Cíle lekce: 1. Seznámit se s možnostmi aplikace Zákona o probační a mediační službě. 2. Charakterizovat zásady mediace: · Poziční a konstruktivní vyjednávání. · Metody jednání. · Formy otázek. · Fáze mediace. · Modelové zásady chování mediátorů. 3. Objasnit zásady a možnosti probace. Zadání úkolu na seminář: 6 1. Modelová situace procesu mediace: · vytvořte skupiny po pěti · rozdělte se do rolí klienta, postiženého, 2 mediátory a pozorovatele · vymyslete příběh, který je vhodný pro mediaci · 1. modelová situace - přehrajte interakci při první společné schůzce · 2. modelová situace - mediátoři se vystřídají a pokusí se zprostředkovat dohodu mezi zúčastněnými · po prezentaci pozorovatel shrne a zhodnotí přehranou situaci · na závěr dostane prostor pro reflexi celá skupina Povinná literatura: & Zákon 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě. (11) & RISKIN, L.L., ARNOLD, T., KEATING, J.M.: Mediace aneb jak řešit konflikty. (Předmluva, kap.1: Průvodce mediací, kap.7: Modelové zásady chování mediátorů - zkušenosti ze zahraničí) Praha: PALLATA 1997, str. 7-13, 17-49, 115-122. (48) Kontrolní otázky: 1. Charakterizujte cíle mediace. 2. Srovnejte dva přístupy mediace: poziční a konstruktivní vyjednávání. 3. Popište metody jednání s klienty v rámci mediace. 4. Charakterizujte na příkladech formy otázek. 5. Popište fázi dohody na mediaci. 6. Popište fázi porozumění problémům. 7. Charakterizujte fázi „vytváření možných řešení“. 8. Které strategie lze využít při fázi „dosahování dohody“? 9. Charakterizujte proces „realizace dohody“. 10. Charakterizujte modelové zásady chování mediátorů. 11. Charakterizujte cíle probace. 12. Vysvětlete rozdíl mezi odklony a alternativními tresty. 13. Které odklony znáte? 14. Charakterizujte dva hlavní typy alternativních trestů a uveďte konkrétní příklady. 15. Jakou roli při realizaci odklonů sehrává Probační a mediační služba? Popište proces, jak se klient dostane k této instituci. 16. Jakou roli při realizaci alternativních trestů sehrává Probační a mediační služba? Popište proces, jak se klient dostane k této instituci. 17. S jakými aktuálními problémy se v současnosti Probační a mediační služba potkává? Vybraná doplňková literatura: Poslání a organizační struktura probační a mediační služby. České vězeňství, 1999, č. 1, příloha č. 1. PREUSKER, H.: Vývojové linie výkonu trestu v Evropě. In: K vybraným otázkám novel trestních kodexů. Praha: SPJ, 1996. RISKIN, L.L., ARNOLD, T., KEATINGJ.M.: Mediace aneb Jak řešit konflikty. Praha: Pallata, 1997. MATOUŠEK, O. a kol.: Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996, str. 52-62. (11) Vládní návrh Zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. portal.justice.cz/justice/ms.nsf/Doku.../EE4C9C389211228AC1256AA9002C9DD České vězeňství, Trestní právo, Všehrd, Právník, Právní rozhledy 10. lekce - Prostituce Cíle lekce: 1. Reflektovat pojem prostituce jako sociální problém (problém definice, problém sociální situace). 2. Představit teorie prostituce. 3. Provést historický exkurs do problematiky prostituce včetně základních přístupů společností v rámci kulturně historického kontextu. 4. Zamyslet se nad faktory prostituce a problémy spojenými s prostitucí. 5. Diferencovat mezi základními formami prostituce. 6. Ozřejmit stávající situaci a legislativu související s prostitucí. 7. Představit formy legislativních přístupů k prostituci: · Reglementace. · Neoreglementace. · Tolerance. · Prohibice. · Abolicionismus. 8. Ukázat si možnosti sociální práce (služby, formy, metody) s touto cílovou skupinou: · Prevence. · Terénní práce. · Institucionální práce. Legislativa: Trestní zákon Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích Zákon č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb.. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích Povinná literatura: & JANEBOVÁ, R.: K vybraným aspektům prostituce. Pracovní text. (4) & Návrh opatření k řešení problémů souvisejících s prostitucí. Ministerstvo vnitra, www.mvcr.cz/prevence/priority/prostituce2/aspekty.html (15) & Ulice. Silnice. Dálnice. (kap. II.2: Vývoj prostituce po roce 1989, kap.IV.3: Péče o zdraví prostitutek v cizině - práva a skutečnost, kap. IV.4: Školení pro streetworkery). Praha: ProFem a Rozkoš bez Rizika, 1996, str. 15-16, 86-89, 95-106. (18) Kontrolní otázky: 1. Vysvětlete, z jakých důvodů je problematické definovat prostituci. 2. Uveďte a vysvětlete teorie prostituce. 3. Popište formy prostituce. 4. Popište problémy spojené s prostitucí. 5. Popište politické přístupy (formy legislativy), které mohou jednotlivé země zaujmout k prostituci. 6. Srovnejte činnost dvou nejvýznamnějších organizací pracujících v České republice s problémem prostituce. 7. Popište cíle a prostředky terénní práce s prostitutkami. 8. Popište cíle a prostředky institucionální práce s prostitutkami. 9. Charakterizujte vývoj legislativy směrem k prostituci za posledních dvanáct let. 10. Jaká Úmluva byla uzavřena v roce 1958 a jaké jsou její důsledky pro přístup České republiky k prostituci? 11. Charakterizujte požadavky uvedené v „Prohlášení měst a obcí, účastníků jednání k problematice prostituce“. 12. Jakým způsobem přistupuje k prostituci trestní zákon? 13. Jaké jsou důsledky absence právní úpravy problému prostituce v České republice? 14. Popište projekt TAMPEP. Vybraná doplňková literatura: BASSERMANN, L.: Nejstarší řemeslo. Kulturní dějiny prostituce. Praha: Mladá fronty, 1993. KOVÁŘÍK, M.: Šlapky šlapou do Evropy. Praha: Magnet Press, 1993. MALINOVÁ, H.: Sociální patologie II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. Obchod se ženami v postkomunistických zemích střední a východní Evropy. Česko-Ukrajinská konference. Praha, 27.- 28. listopad 1997 ŠEJNOHA, J.: Kořeny prostituce. Neon, 1999, č.1, www.neon-mag.cz/minus1/koreny.html webové stránky Vlády ČR nebo Ministerstva vnitra ČR Aspekt, Bílý kruh bezpečí 11. lekce - Sekty Cíle lekce: 1. Definovat sektu a její základní charakteristiky: · Užší vs. širší pojetí. · Mechanismus sekt. · Tradiční vs. moderní proud. 2. Reflektovat příčiny vstupu lidí do sekt: · Zneužití přirozených potřeb člověka. · Zneužití momentální situace. · Zneužití náboženskosti člověka. · Zneužití sugestibility. · Zneužití biologických faktorů. 3. Seznámit se s možnostmi sociální práce v souvislostech problematiky sekt: · Ohrožené skupiny. · Primární prevence. · Sekundární prevence. · Terciální prevence. Legislativa: Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností Zákon č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností Povinná literatura: & VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. (kap. 24.2: Působení sekt a psychická manipulace) Praha: Portál 1999, str. 377-392. (16) Kontrolní otázky: 1. Popište specifika problematiky sekt v České republice. 2. Vysvětlete širší a užší pojetí termínu sekta. 3. Charakterizujte dva základní sektářské proudy. Vysvětlete na příkladech. 4. Uveďte možné příčiny vstupu lidí do sekt. 5. Které skupiny jsou nejvíce ohroženy sektářskou manipulací? Uveďte důvody. 6. Popište mechanismy, na základě kterých sekty získávají nové členy a celkově fungují. 7. Jaké jsou možnosti primární prevence vstupu do sekt. Které subjekty by měly být v této oblasti aktivní? 8. Jaké chyby často dělají sociální sítě obětí sekt při vstupu blízkého do sekty? Jaká je optimální reakce? 9. Jaké znaky indikují vstup jedince do sekty? 10. Popište první přípravnou fázi terciální prevence. 11. Jaké dva základní přístupy má sociální pracovník k dispozici v rámci terciální prevence? Na základě jakých kritérií by se měl rozhodovat? 12. Jak motivovat stoupence sekty ke spolupráci? 13. Jaké dvě základní skupiny problémů klienta je nutno řešit při jeho odchodu ze sekty, 14. Popište alespoň pět dílčích potíží, se kterými se potýká klient, který odešel ze sekty. Vybraná doplňková literatura: ABGRALL, J.M.: Mechanismus sekt. Praha: Karolinum, 2000, str. 211-232. (22) BARRETT, D.V.: Sekty, kulty a alternativní náboženství. Praha: Ivo Železný, 1998. BÜCHNEROVÁ, B.: Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, 1999. Dostali jste se do sekty? Centrum ADAM a NICEM, 1997 (Registrované církve a žadatelé o registraci, Proudy soudobé religiozity, Obecné dělení sekt, Definice sekty, Charakteristické rysy sekty, Tři prvky ovládání). (members.nvci.com/_XMCM/granosalis/dostali.htm) (14) FROMM, E.: Strach ze svobody. HORA, L.: Problematika tzv. alternativní religiozity a jejího podílu na formování životní orientace mládeže. Praha: Karolinum, 1995. PORTERFIELDOVÁ, K.M.: O sektách. Praha:Lidové noviny, 1997. Příčiny vstupu do destruktivního kultu. CPoNS. (4) (members.nvci.com/_XMCM/granosalis/priciny.htm) REJCHRT, L.: Pavučiny. Praha: Oliva, 1995. ŠTAMPACH, I.: Sekty a nová náboženská hnutí - naděje a rizika. Praha: Oliva, 1994. VÁCHAL, J.: Církev a blouznivci. Praha: Volvox Globator, 2000. VOJTÍŠEK, Z.: Netradiční náboženství u nás. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. 12. lekce – Nekonformní subkultury a extremismus Cíle lekce: 1. Definovat pojmy a jejich základní znaky. 2. Analyzovat vývoj extrémních hnutí v České republice. 3. Charakterizovat a diferencovat nekonformní subkultury v ČR. 4. Představit možnosti sociální práce s extrémními skupinami a nekonformními subkulturami: · Diferenciace klientů a možnosti pomoci. · Předpoklady práce příslušníky alternativních subkultur. · Terénní práce. · Klubová práce. · Staniční práce. · Azylové ubytování. 5. Možnosti práce se squatery. 6. Možnosti práce se sprejery. 7. Možnosti práce s hooligans. Legislativa: Trestní zákon Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů Povinná literatura: & SYROVÝ, P.: Možnosti sociální práce v rámci nekonformních subkultur mládeže. (Diplomová práce) UHK PF USS 2001, 7-20, 24-29. (20) & Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2001. (kap. 2: Vymezení pojmů, kap. 3: Extremismus a jeho vývoj na území České republiky v roce 2001, kap. www.mvcr.cz/extremis/2001 (42) Kontrolní otázky: 1. Definujte termíny „extremismus“ a „alternativní subkultura“. Vysvětlete rozdíl mezi nimi. 2. Vysvětlete rozdíl mezi pravicovým a levicovým extremismem. Uveďte dva nejvýznamnější zástupce u každé z větví extremismu. 3. Jaké cílové subskupiny lze mezi vyznavači alternativní kultury nalézt? Jaké služby odpovídají potřebám jednotlivých subskupin? 4. Z jakých důvodů je dobré pracovat s příslušníky alternativních subkultur? 5. Jaké cíle má terénní práce s příslušníky alternativních subkultur? 6. Popište předpoklady sociální práce s příslušníky alternativních subkultur. 7. Popište cíle a prostředky klubové práce s příslušníky alternativních subkultur. 8. Popište možnosti práce se squatery. 9. Charakterizujte problematiku sprejerství a možnosti práce se sprejery. 10. Jakých podob může nabývat práce s „hooligans“? Vybraná doplňková literatura: BARŠA, P.: Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 1998. DALY, S., WICE, N.: Encyklopedie alternativní kultury. Brno: Books, 1992. EICHLER, T.: Možnosti sociální práce ve vztahu k extremistickým skupinám (v prostředí radikální levice). (Diplomová práce) UHK PF USS 2002. HOLE, G.: Fanatismus. Praha: Portál, 1998. CHMELÍK, J.: Extremismus. Praha: MVČR, 1997. CHMELÍK, J.: Symbolika extremistických hnutí. Praha: Armex Trivis, 2000. KREIDL, M., VLACHOVÁ, K.: Nastal soumrak extrémní pravice? Pracovní texty výzkumného projektu ”Sociální trendy” 5/1998. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1998. Průběžná zpráva o činnosti skupiny monitorující nacionalistické, fašistické a rasistické aktivity v ČR. Praha, 2001. ZNEBEJÁNEK, F.: Sociální hnutí. Praha: SLON, 1997. webové stránky Městského centra sociálních služeb a prevence Éthum
Literatura, na níž je předmět vystavěn	VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. (kap. 1: Pojetí normy) Praha: Portál 1999 BAUMAN, Z.: Úvahy o postmoderní době. Praha: SLON, 1995. BAUMAN, Z.: Myslet sociologicky. Praha: SLON, 1996. BOURDIEU, P.: Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998. HRČKA, M.: Sociální deviace. Praha: SLON, 2001. KELLER, J.: Úvod do sociologie. Praha: SLON, 1995, str. 31-34. (4) MATOUŠEK, O. a kol.: Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996. NOVOSAD, L.: Základy speciálního poradenství. (kap. 6.5: Přístupy u svízelných typů osob). Praha: Portál 2000 RAUCHFLEISCH, U.: Doprovázení a terapie delikventů. (kap. 2: ”Cokoli dělám - všechno je špatně”, kap. 5: ”Kdyby nebylo těch hrozných ostatních”, kap. 6: ”A pořád znovu alkohol”, ”Mám z něho strach”). Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Nakladatelství Albert, 2000 GLASSER, W.: Terapie realitou. Praha: Portál, 2001. KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997 LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998. LABÁTH, V.: Riziková mládež. Praha: SLON, 2001. KELLER, J.: Sociologie byrokracie a organizace. Praha: SLON, 1996 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. ŘEZNÍČEK, I.: Metody sociální práce. Praha: SLON, 1994. TOMEŠ, I.: Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: SOCIOKLUB, 1996 ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON, 1999 MAREŠ, P.: Sociologie nerovnosti a chudoby. (Úvod, Kdo jsou chudí, Proč jsou lidé chudí? Kultura bídy a třída deklasovaných). Praha: SLON, 1999, ALCOCK, P.: Understanding Poverty. London: Macmillan, 1993. MAREŠ, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém. (kap.1: Co je nezaměstnanost a kdo je nezaměstnaný, kap.6: Individuální a sociální zkušenost nezaměstnaných, kap.7: Nezaměstnanost a společnost, kap. 8: Životní strategie nezaměstnaných) Praha: SLON, 1994 SIROVÁTKA, T.: Marginalizace na pracovním trhu. Brno: Masarykova univerzita, 1997. SIROVÁTKA, T., ŘEZNÍČEK, I.: Dlouhodobá nezaměstnanost a záchranná sociální síť. Brno a Filadelfia: Masarykova univerzita, 1994. BAUMRUKOVÁ, P. a kol.: Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: SOCIOKLUB, 1997. HRADECKÁ V., HRADECKÝ I. Bezdomovství - extrémní vyloučení. 1. vyd. Praha: Naděje, 1996. JANDOVÁ, L., LÍNEK, J., BUKAJOVÁ, N.: Analýza ”Hlavní nádraží 2000”. Sociální, správní a bezpečnostní aspekty lokality. Praha: 2000, www.mcssp.cz/okruhy/akce/akce06.html Evropská vězeňská pravidla. Praha: České vězeňství, 1996. MICHL, O.: Parole? Praha: České vězeńství, 1997. VEČERKA, K. a kol.: Prevence kriminality v teorii a praxi. Praha: Tiskárny MV, 1997. VOŇKOVÁ, J., CHALUPOVÁ, J.: Sociální práce s pachateli. Praha: Leges, 1992. VÁLKOVÁ, H.: Předpoklady rozvíjení sociální práce v trestní justici. In: Možnosti uplatnění sociální práce v trestní justici. Praha: SPJ, 1995. RISKIN, L.L., ARNOLD, T., KEATING, J.M.: Mediace aneb jak řešit konflikty. (Předmluva, kap.1: Průvodce mediací, kap.7: Modelové zásady chování mediátorů - zkušenosti ze zahraničí) Praha: PALLATA 1997, PREUSKER, H.: Vývojové linie výkonu trestu v Evropě. In: K vybraným otázkám novel trestních kodexů. Praha: SPJ, 1996. RISKIN, L.L., ARNOLD, T., KEATINGJ.M.: Mediace aneb Jak řešit konflikty. Praha: Pallata, 1997. MALINOVÁ, H.: Sociální patologie II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. ALL, J.M.: Mechanismus sekt. Praha: Karolinum, 2000 BARRETT, D.V.: Sekty, kulty a alternativní náboženství. Praha: Ivo Železný, 1998. BÜCHNEROVÁ, B.: Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, 1999. FROMM, E.: Strach ze svobody. HORA, L.: Problematika tzv. alternativní religiozity a jejího podílu na formování životní orientace mládeže. Praha: Karolinum, 1995. ŠTAMPACH, I.: Sekty a nová náboženská hnutí - naděje a rizika. Praha: Oliva, 1994. VÁCHAL, J.: Církev a blouznivci. Praha: Volvox Globator, 2000. VOJTÍŠEK, Z.: Netradiční náboženství u nás. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. BARŠA, P.: Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 1998. DALY, S., WICE, N.: Encyklopedie alternativní kultury. Brno: Books, 1992. HOLE, G.: Fanatismus. Praha: Portál, 1998. CHMELÍK, J.: Extremismus. Praha: MVČR, 1997. CHMELÍK, J.: Symbolika extremistických hnutí. Praha: Armex Trivis, 2000. ZNEBEJÁNEK, F.: Sociální hnutí. Praha: SLON, 1997. Legislativa: ZÁKON č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti. ZÁKON č. 450/1992 Sb., o zaměstnanosti. Trestní zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 294/1993 Sb. Zákon č.555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky Vyhláška MS č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád o výkonu vazby Vyhláška MS č. 110/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody Legislativa: Zákon 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě Trestní zákoZákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností Zákon č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společnostín Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích Zákon č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb.. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu. + kompletní sociální právo Návrh věcného záměru zákona o sociálních službách (v jednání) webové stránky Městského centra sociálních služeb a prevence Éthum Sociologický časopis Sociální práce, Sociální politika
Literatura doporučená studentům	VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. (kap. 1: Pojetí normy) Praha: Portál 1999 HRČKA, M.: Sociální deviace. Praha: SLON, 2001. KELLER, J.: Úvod do sociologie. Praha: SLON, 1995, str. 31-34. (4) MATOUŠEK, O. a kol.: Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996. NOVOSAD, L.: Základy speciálního poradenství. (kap. 6.5: Přístupy u svízelných typů osob). Praha: Portál 2000 KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997 LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998. LABÁTH, V.: Riziková mládež. Praha: SLON, 2001. KELLER, J.: Sociologie byrokracie a organizace. Praha: SLON, 1996 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. ŘEZNÍČEK, I.: Metody sociální práce. Praha: SLON, 1994. TOMEŠ, I.: Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: SOCIOKLUB, 1996 ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON, 1999 MAREŠ, P.: Sociologie nerovnosti a chudoby. (Úvod, Kdo jsou chudí, Proč jsou lidé chudí? Kultura bídy a třída deklasovaných). Praha: SLON, 1999, MAREŠ, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém. (kap.1: Co je nezaměstnanost a kdo je nezaměstnaný, kap.6: Individuální a sociální zkušenost nezaměstnaných, kap.7: Nezaměstnanost a společnost, kap. 8: Životní strategie nezaměstnaných) Praha: SLON, 1994 HRADECKÁ V., HRADECKÝ I. Bezdomovství - extrémní vyloučení. 1. vyd. Praha: Naděje, 1996. VEČERKA, K. a kol.: Prevence kriminality v teorii a praxi. Praha: Tiskárny MV, 1997. VOŇKOVÁ, J., CHALUPOVÁ, J.: Sociální práce s pachateli. Praha: Leges, 1992. VÁLKOVÁ, H.: Předpoklady rozvíjení sociální práce v trestní justici. In: Možnosti uplatnění sociální práce v trestní justici. Praha: SPJ, 1995. RISKIN, L.L., ARNOLD, T., KEATING, J.M.: Mediace aneb jak řešit konflikty. (Předmluva, kap.1: Průvodce mediací, kap.7: Modelové zásady chování mediátorů - zkušenosti ze zahraničí) Praha: PALLATA 1997, MALINOVÁ, H.: Sociální patologie II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. ALL, J.M.: Mechanismus sekt. Praha: Karolinum, 2000 BARRETT, D.V.: Sekty, kulty a alternativní náboženství. Praha: Ivo Železný, 1998. FROMM, E.: Strach ze svobody. ŠTAMPACH, I.: Sekty a nová náboženská hnutí - naděje a rizika. Praha: Oliva, 1994. VOJTÍŠEK, Z.: Netradiční náboženství u nás. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. BARŠA, P.: Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 1998. DALY, S., WICE, N.: Encyklopedie alternativní kultury. Brno: Books, 1992. HOLE, G.: Fanatismus. Praha: Portál, 1998. CHMELÍK, J.: Extremismus. Praha: MVČR, 1997. CHMELÍK, J.: Symbolika extremistických hnutí. Praha: Armex Trivis, 2000. ZNEBEJÁNEK, F.: Sociální hnutí. Praha: SLON, 1997. Legislativa: ZÁKON č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti. ZÁKON č. 450/1992 Sb., o zaměstnanosti. Trestní zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 294/1993 Sb. Zákon č.555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky Vyhláška MS č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád o výkonu vazby Vyhláška MS č. 110/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody Legislativa: Zákon 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě Trestní zákoZákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností Zákon č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společnostín Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích Zákon č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb.. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu. + kompletní sociální právo Návrh věcného záměru zákona o sociálních službách (v jednání) webové stránky Městského centra sociálních služeb a prevence Éthum Sociologický časopis Sociální práce, Sociální politika + periodika k danným okruhům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- průběžné plnění zadaných úkolů - aktivita na seminářích - úspěšné absolvování závěrečného testu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Janebová Radka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Studenti a studentky by měli získat základní znalosti a dovednosti pro sociální práci s vybranými rizikovými skupinami. Důraz bude kladen především na reflektování příčin, dynamiky, prevence a možností pomoci u rizikových sociálních fenoménů.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu získat základní znalosti a dovednosti pro sociální práci s vybranými rizikovými skupinami.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. lekce - Úvod do předmětu Cíle lekce: 1. Seznámení s cíli a obsahem kursu. 2. Seznámení s podmínkami dosažení zápočtu. 2.-3 lekce - Specifika sociální práce s rizikovými skupinami (cca 4 vyučovací hodiny) Cíle lekce: 1. Význam pojetí norem pro sociální práci: • Sociokulturní pojetí normy jako opěrný bod sociální práce • Kontraindikace přílišné fixace na sociokulturní pojetí normy (moralizace a etnocentrismus, normativní pojetí sociální deviace) • Dilema funkčního pojetí normy • Rizika statistického pojetí normy • Jak se vyrovnat se subjektivními normami pozorovatele • Reaktivní koncepce deviace a etiketizační teorie (stereotypy a předsudky, kriminalizace) • Mechanismus a příčiny diskriminace (příklady z hlediska genderu, sexuální identity, věku, rasy, národnosti) 2. K čemu nám jsou typologie delikventů? 3. Zásady práce s rizikovými skupinami. 4. Čím je sociální pracovník pro klienta? 5. Popsat frekventované sociální situace při práci s rizikovými skupinami a adekvátní strategie jednání sociálního pracovníka: • Dvojité poselství aneb o agresi jako zprávě. • Jak nevidět svět černobíle aneb o manipulaci, mediaci a transparentnosti • Alkohol jako symptom a otázka práce s intoxikovaným klientem • Strach. • Nespolehlivost • Ambivalence naděje Zadání úkolu na seminář:   Část 1: Pro účast na semináři je nezbytné pročíst česky psanou povinnou literaturu a zamyslet se nad ní (viz Komentář k četbě).   Část 2: Modelová situace: Připomeňte si situaci Marka, o které jste četli v kapitole 2 Rauchfleischovy knihy Doprovázení a terapie delikventů (kap. "Cokoli dělám, všechno je špatně). Tato kazuistika bude tvořit kontext situace. Na seminář promyslete dvě role: 1. Jste terapeut(ka), který(á) chce Marka motivovat k nalezení zaměstnání. Nacházíte se ve fázi vztahu, kdy jste překonali počáteční nedůvěru a začínáte pracovat na praktických situacích. Rozhovor začínáte asi takto: ”Marku, souhlasíte s tím, abychom dnešní setkání věnovali praktickým záležitostem, jako je otázka, z čeho budete v nejbližší budoucnosti žít?” 2. Jste Marek (případně ženský ekvivalent Marika). Zkuste se vcítit do muže či ženy, kteří vyšli z dětského domova, mají za sebou zkušenosti z vězení, vykazují různé problematické rysy (agresivita, lhavost, podceňování, závislost, atd.), zkrátka vykonstruujte si svou vlastní postavu, která bude absolvovat motivační rozhovor s terapeutem či terapeutkou. Na rozhovor máte přesně 20 minut. 20 minut bude probíhat analýza modelové situace ze strany ostatních studentů/studentek. Povinná literatura:     NOVOSAD, L.: Základy speciálního poradenství. (kap. 6.5: Přístupy u svízelných typů osob). Praha: Portál 2000, str. 84-92. (9) (Komentář k četbě: Pro závěrečný test nemusíte znát typy svízelných osobností, ani jejich charakteristiky či strategie jednání s nimi. Zamyslete se nad tím, kdy pro vás může být znalost této metodiky užitečná a kdy naopak může dojít k tomu, že vás omezuje v pomoci klientům. Tato otázka se může objevit i v závěrečném testu, kde po vás budu chtít i příklady špatné a dobré praxe)     RAUCHFLEISCH, U.: Doprovázení a terapie delikventů. (kap. 2: ”Cokoli dělám - všechno je špatně”, kap. 5: ”Kdyby nebylo těch hrozných ostatních”, kap. 6: ”A pořád znovu alkohol”, část: ”Mám z něho strach”). Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Nakladatelství Albert, 2000, str. 16-21, 33-50, 60-65, 69-72. (34) (Komentář k četbě: Pokuste se ”překládat” psychoanalytickou terminologii do jazyka sociální práce (respektive do normálního jazyka). Při čtení každé kapitoly se zamyslete nad tím, o jakém tématu Rauchfleisch pojednává (většinou to lze říci jednou větou), s jakými situacemi se lze při jednání s rizikovými skupinami setkat. Zamyslete se nad autorovou strategií a její využitelností pro pomáhající, kteří nejsou psychoanalytiky)   THACKERAY, M.G., FARLEY, O.W., SKIDMORE, R.A. Introduction To Social Work. Prentice Hall International Editions, 1994, str. 221-223 (Processes and Principles). (3) (Komentář k četbě: Text je sice primárně zaměřen na mladistvé delikventy, nicméně je aplikovatelný i při obecných zásadách práce s rizikovými skupinami. Zaměřte se na principy sociální práce s delikventy a na funkce sociálního pracovníka.)  VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. (kap. 1: Pojetí normy) Praha: Portál 1999, str. 19-23. (5) (Komentář k četbě: Popište význam sociokulturního pojetí norem pro sociální práci. K jakým negativním důsledkům může vést přílišná fixace na sociokulturní normy? Jaké jsou nevýhody statistického pojetí normy? Jakým způsobem se vyhnout neuvážlivému rozhodnutí plynoucímu ze subjektivní normy pozorovatele? Z jakých důvodů je rizikové funkční pojetí normality?) Vybraná doplňková literatura: BAUMAN, Z.: Myslet sociologicky. Praha: SLON, 1996. FOUCAULT, M.: Dějiny šílenství. Praha: Lidové noviny, 1993. GLASSER, W.: Terapie realitou. Praha: Portál, 2001. HRČKA, M.: Sociální deviace. Praha: SLON, 2001. LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998. MATOUŠEK, O. a kol.: Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996. ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON, 1999. VAS, A.A.: Social Work Competences. Core Knowledge, Values and Skills. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publications, 1996. 4.-5. lekce - Bezdomovství (cca 4 vyučovací hodiny) Cíle lekce: 1. Problém definice bezdomovství. Souvislost mezi definicí a soociálními opatřeními. • Zjevní, potenciální a skrytí bezdomovci. • Typy definic: prostorové, založené na příčinách bezdomovství (snížené kompetence, strukturální příčiny, behaviorální), definice důsledky bezdomovství, založené na potřebách. 2. Odhady osob bez přístřeší a sledované trendy. • Metody sčítání osob bez přístřeší. • Houmlesácká turistika. • NIMBY syndrom. 3. Detailnější náhled na příčiny bezdomovství: • Chudoba (stará vs. nová, undeserving vs. deserving clients). • Nerovnost bydlení a nerovný přístup k bydlení. • Zdravotní potíže. • Rozpad rodiny a rodinné konflikty. • Nedostatek východisek pro bezdomovce. • Hodnoty širší společnosti. • Neefektivnost a nedostupnost sociální politiky. 4. Proces vzniku a stadia bezdomovství: • Spouštěcí událost. • Raná fáze - tři stadia ztráty podle Baumana a Grisbyho (ztráta podpory rodiny, ztráta podpory přátel a ztráta komunitní podpory) a kognitivní dizonance. • Fáze identifikace se subkulturou (teorie sociálního srovnávání). 5. Obecné vymezení potřeb lidí bez domova: • Potřeba bydlení. • Potřeby podpory a jistoty. • Potřeby denních životních dovedností. • Potřeba vzdělávání. • Finanční potřeby (sociální dávky, zaměstnání). • Sociální potřeby. 6. Vymezení vybraných rizikových faktorů, cílových skupin, jejich životního způsobu a specifických potřeb: • Gender dimenze (příčiny, charakteristika, specifikum přítomnosti dětí u žen). • Mládež bez domova (Příklad instituce ”domu na půli cesty” - cílová skupina a její charakteristika, podmínky pobytu, principy práce, fáze pobytu, služby a metody, chyby při práci s klienty). • Abúzus drog a alkoholu. • Problémy se zdravím. • Lidé bez domova s psychickým nebo mentálním postižením. • Alternativní aktivity 7. Představit spektrum sociálních služeb pro ženy a muže bez domova: • 1. stupeň - prevence: (a) zajistit dostupné bydlení: programy zaměřené na obecnou prevenci a změny infrastruktury; (b) podpora stability bydlení - intervenční programy, stabilizační programy) • 2. stupeň - služby sociální intervence: (a) služby 1.kontaktu: terénní práce - cíle, náplň činnosti; denní centra; (b) služby zaměřené na naplnění základních potřeb: pomoc sociálního kurátora; azylové a sociální bydlení: noclehárny, krizová lůžka, azylové domy, domy na půli cesty, podporované bydlení, sociální byty; © služby zaměřené na reintegraci a soběstačnost (vzdělávací a rekvalifikační aktivity, chráněná a podporovaná zaměstnání, veřejně prospěšné práce, sociální firmy) • 3. stupeň - následná podpora (podpůrné programy pro bývalé klienty a klientky). 8. Vysvětlit klientské problémy ”rezistence” a ”shelterizace”. Možnosti prevence. 9. Reflektovat strategie azylových domů k eliminaci problémových klientů/klientek: • Dilema, zda se orientovat na problémové nebo neproblémové klienty. • Souvislosti se systémem financování. • Přístupy, jak reagovat na problémové klienty (kontrola vstupu, kontrola disciplíny) Zadání úkolu na seminář: Pro reálnější zobrazení modelových situací je nezbytné znát problematiku bezdomovství z předcházející prezentace.   Část 2: Modelová situace 1: Máte za úkol jako terénní sociální pracovník/pracovnice navázat kontakt s klientem/klientkou bez domova v terénu. Vaším cílem je nabídnout jim služby v institucionálním zázemí. Zároveň si promyslete roli muže či ženy bez přístřeší. Pozor: strategie streetworkera se bude lišit podle toho, zda se rozhodnete být dobrovolným nebo nedobrovolným bezdomovcem/bezdomovkyní. Čas není omezen (kontakt by neměl trvat ani příliš dlouho, ani příliš krátce).   Část 2: Modelová situace 2: Připravte se na rozhovor s klientem či klientkou, který(á) opakovaně nebo jednorázově (vyberte si jednu z alternativ) nedodržuje ubytovací řád azylového domu, ve kterém pracujete jako sociální pracovník/pracovnice. Zároveň si promyslete roli klienta či klientky. Pozor: jako klienti/klientky můžete promýšlet svůj příběh či osobnostní rysy, ale v rámci rozhovoru samotného určuje problémovou situaci pracovník či pracovnice. Na rozhovor máte 15 minut. Cca 15 minut bude probíhat reflexe ze strany ostatních studentů a studentek. Legislativa: Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Povinná literatura:  LYNTYMER : Bezdomovství. (kap. 7: Azylové a sociální bydlení, kap.8: Fungování azylového domu na příkladu ubytovny pro osoby bez přístřeší) (Diplomová práce) FF UK Praha, str. 6-32. (27)  SCHWARZOVÁ, G. Sociální práce s bezdomovci. In MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODYMOVÁ, P. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005, str. 315-330. (16) Vybraná doplňková literatura: DALY, G.: Homeless. Policies. Strategies and Lives on the Street. London: Routledge, 1996. EDGAR, B., DOHERTY, J.: Women and Homelessness in Europe. Bristol: The Policy Press. HABIGEROVÁ, J.: Bezdomovci v Praze na hlavním nádraží. ČD Železničář. www.cdrail.cz/CP1250/OCD/TCD2001/9BEZDOMO.htm HORÁKOVÁ, M. Současné podoby bezdomovství v České republice. Pilotní sonda. VÚPSV, 1997. HRADECKÁ V., HRADECKÝ I. Bezdomovství - extrémní vyloučení. 1. vyd. Praha: Naděje, 1996. JANDOVÁ, L., LÍNEK, J., BUKAJOVÁ, N.: Analýza ”Hlavní nádraží 2000”. Sociální, správní a bezpečnostní aspekty lokality. Praha: 2000, www.mcssp.cz/okruhy/akce/akce06.html JANEBOVÁ, R.: Strategie mimoměstských bezdomovců ve Spojených státech. Sociální práce, 2, 1999, č.5. JANEBOVÁ, R.: Ženy bez domova: Marginální problém nebo skrytý fenomén? O příčinách, podobách a specifických rysech bezdomovství žen. Aspekt, 2000-2001, č.2 a 1. JANEBOVÁ, R.: Proces vzniku a stadia bezdomovství. Sociální práci, 2, 1999, č.4, str.27-28. JANEBOVÁ, R.: Některé zkušenosti s pomocí bezdomovcům v USA a Velké Británii. Sociální politika, 27, 2001, č.2, str. 19-21. JENCKS, C.: The Homeless. Cambridge: Harvard University Press, . KELLER, J.: Lidé na okraji společnosti. Speciální pedagogika, 8, 1998, č.2, str. 1-4. PĚNKAVA, P. Středisko sociální prevence hl. m. Prahy. http://www.ssp.cz/social/prace/homeless.html Sborník ze semináře na téma Bezdomovství v Evropě Olomouc, 4.3.1998. Praha: Naděje, 1997. ŠAFAŘÍKOVÁ, M. Lidé bez domova. Sociologický časopis, 1994, roč. 30, č. 3, str. 373-380. WOODS, J. Zpráva o činnosti Gospel Mission ve Washingtonu. In: Meze sociální politiky. Praha: Občanský institut, 1996, str. 57-60. 6. lekce - Sociální práce s delikventy a delikventkami I - výkon trestu odnětí svobody a jeho souvislosti (cca 2 vyučovací hodiny) Cíle lekce: 1. Analyzovat stav vězeňství v České republice: • Vazební věznice (dále VV) a věznice pro výkon trestu odnětí svobody (dále VTOS). • Provoz věznic (organizace, hospodaření, higiena, stravování, ubytování, zaměstnanost a pracovní příležitosti, práva vězňů, řešení krizových situací - oddělení prevence a stížností) 2. Seznámit se se specifiky vězeňské subkultury - ”druhý život” ve věznicích. 3. Cílové skupiny ve VV a VTOS: • Z podstaty trestného činu (prvopachatel, trestná činnost důsledkem mentální retardace nebo psychické poruchy, nedostatečně socializovaný jedinec, deviantně socializovaný jedinec, recidivisté) • Mladiství, Rómové, ženy. 4. Sociální práce se stíhanými: • Zátěžová situace ve VV z hlediska potřeb. • Reakce na vazbu. • Náplň práce sociálního pracovníka ve VV: (a) Samostatné sociálně právní poradenství (b) Spolupráce se sociálním kurátorem nebo kurátorem pro mladistvé © Sociální anamnézy (d) Řešení rodinných problémů obviněných (e) Realizace preventivních opatření (f) Spolupráce se zařízeními ústavní a ochranné výchovy (g) Nejméně jedna pravidelná aktivita programu zacházení s mladistvými 5. Sociální práce s odsouzenými - penitenciární působení: • Cíl penitenciárního zacházení. • Potřeby odsouzených: • Základní aktivity (k jedinci a jeho rodině, k vězeňské subkultuře, ke společnosti, ke správě zařízení) • Úkoly sociálního pracovníka: (a) Sociální poradenství (b) Spolupráce se sociálním kurátorem (c) Podílení se na řešení rodinných problémů (d) Finanční zajištění (e) Zařazení odsouzeného do práce (f) Spolupráce s ošetřujícím lékařem. • Program zacházení (podmínky úspěchu, obsah (cíl, metody, evaluace), nástroje pro tvorbu programu zacházení (pracovní činnost, vzdělávání, speciální výchovné postupy, zájmové aktivity, besedy, budování vnějších vztahů)) • Specifika dlouhodobých výkonů trestu odnětí svobody. • Chyby při zacházení s odsouzenými. • Prizonizace (institucionalizace, ideologizace). • Specializovaná oddělení (nástupní, předvýstupní, krizová, pro psychopaty). 6. Sociální práce s propuštěnými pachateli trestných činů - postpenitenciární péče: • Postpenitenciární problémy (krize svobody, recidiva v adaptační fázi) • Kontinuální práce s pachateli trestných činů (práce sociálního kurátora). Legislativa: Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění vyhlášky č. 378/2004 Sb. Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Povinná literatura:   Zpráva Českého helsinského výboru o vězeňství (2003 - 2005) Monitoring věznic 2003 – 2005. (36) http://www.helcom.cz/index.php?p=2&rid=15&cid=726   VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. (kap. 26: Psychologické problémy spojené s delikventním chováním a penitenciární péčí) Praha: Portál 1999, str. 419-425. (7) Vybraná doplňková literatura: BAJCURA, L.: Práva vězně: Od vazby po propuštění z VTOS. Praha: Grada Publishing, 1999. Evropská vězeňská pravidla. Praha: České vězeňství, 1996. JANEBOVÁ, R.: Vězeňská subkultura. Pracovní text. Koncepce rozvoje vězeňství v ČR. Praha: Vězeňská služba České republiky, 1998. Priority trestní politiky z hlediska reformy vězeňství a koncepce rozvoje vězeňství v České republice. www.justice.cz/cgi-bin/sqw1250/zresortu/koncepce2.html Projekty. Hledání nových forem zacházení s pachateli. Praha: České vězeňství, 1999. REKTOŘÍK, J.: Vězeňství jako vážný sociálně ekonomický problém české společnosti. www.tsv.cuni.cz/veda/650/prispevky/c/rektorikjaroslav.html SUCHÝ, O.: Dlouhodobé tresty odnětí svobody a jejich výkon. Praha: Ústav státu a práva ČSAV, 1991. VOŇKOVÁ, J., CHALUPOVÁ, J.: Sociální práce s pachateli. Praha: Leges, 1992. VÁLKOVÁ, H.: Předpoklady rozvíjení sociální práce v trestní justici. In: Možnosti uplatnění sociální práce v trestní justici. Praha: SPJ, 1995. České vězeňství, Trestní právo, Všehrd, Právník, Právní rozhledy, Statistické ročenky kriminality, Ročenky Vězeňské služby ČR www.justice.cz http://www.helcom.cz 7-8. lekce - Sociální práce s delikventy a delikventkami II - probace a mediace. (cca 4 vyučovací hodiny) Cíle lekce: 1. Filozofie alternativních trestů: • Účel trestu. • Tradiční model uplatňování spravedlnosti - retributivní justice. • Restorativní (obnovující) justice. 2. Alternativní tresty a opatření: • Širší a užší pojetí alternativních trestů. • Výhody alternativních způsobů řešení. • Druhy alternativních opatření: (a) Podmíněné zastavení trestního stíhání. (b) Narovnání. © Upuštění od potrestání. (d) Podmíněné upuštění od potrestání s probačním dohledem. (e) Zánik nebezpečnosti trestného činu pro společnost. • Druhy alternativních trestů : (a) Podmíněné odsouzení s dohledem. (b) Obecně prospěšné práce. • Další alternativní tresty širšího pojetí: (a) Podmíněné odsouzení. (b) Peněžitý trest. © Trest zákazu činnosti. (d) Trest vyhoštění. (e) Trest zákazu pobytu. (f) Trest propadnutí majetku. (g) Trest propadnutí věci. 3. Probační dohled: • Definice. • Přiměřené omezení a povinnosti. 4. Probační a mediační služba ČR (dále PMS) • Vymezení PMS. • Nápň činnosti PMS. • Základní principy práce probačních pracovníků. • Kdo je probační úředník? • Mediace: (a) Definice. (b) Výsledky úspěšné mediace. © Úloha mediátora. (d) Výhody mediace. (e) Možné výsledky úspěšné mediace 5. Charakterizovat zásady mediace: • Poziční vs. konstruktivní vyjednávání. • Metody jednání s klienty. • Formy otázek. • Fáze mediace: (a) Dohoda na mediaci. (b) Porozumění problémům. © Vytváření možných řešení. (d) Dosažení dohody. (e) Realizace dohody. 5. Sdružení pro probaci a mediaci v justici (dále SPJ): • Kvalifikační vzdělávací program pro úředníky a asistenty probační a mediační služby • Projekt "Posílení úlohy nevládních neziskových organizací při řešení trestních věcí v rámci komunity" • Projekt: Mentor. Zadání úkolu na seminář: S odbornicí na mediaci budou probíhat modelové situace k mediaci. Pro autentické modelování je třeba mít pročtenu povinnou literaturu o zásadách mediace (Riskin a kol., Holá). Legislativa: Zákon 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě. Zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Povinná literatura:     RISKIN, L.L., ARNOLD, T., KEATING, J.M.: Mediace aneb jak řešit konflikty. Praha: PALLATA 1997, str. 17-49 (32)     HOLÁ, L. Mediace. Způsob řešení mezilidských konfliktů. Praha: Grada Publishing, 2003, str. 155-156. (2)   Základní pojmy z oblasti alternativních trestů a opatření Sdružení pro probaci a mediaci v justici. (11) http://www.spj.cz/index.php?cnt=spjdok Vybraná doplňková literatura: KROFTOVÁ, A., OUŘEDNÍČKOVÁ, L. Sociální práce v rámci probační a mediační služby. In MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODYMOVÁ, P. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005, str. 283-298. Poslání a organizační struktura probační a mediační služby. České vězeňství, 1999, č. 1, příloha č. 1. RISKIN, L.L., ARNOLD, T., KEATINGJ.M.: Mediace aneb Jak řešit konflikty. Praha: Pallata, 1997. Vládní návrh Zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. portal.justice.cz/justice/ms.nsf/Doku.../EE4C9C389211228AC1256AA9002C9DD www.spj.cz www.justice.cz http://www.pmscr.cz 9. lekce – Sociální práce s osobami, které poskytují placené sexuální služby (cca 2 vyučovací hodiny) Cíle lekce: 1. Reflektovat pojem prostituce jako sociální problém (problém definice, problém sociální situace). 2. Příčiny existence prostituce. 3. Teorie prostituce. • Biologizující teorie • Psychologizující teorie • Ekonomicko-utilitární teorie • Strukturální teorie • Feministické teorie 4. Formy prostituce: • Z hlediska pohlaví (heterosexuální, homosexuální). • Z hlediska místa práce (nucená prostituce, pouliční, barová, motorizovaná, call girls) • Z hlediska sociální manifestace (profesionální a otevřená, poloprofesionální a polootevřená, epizodická a skrytá prostituce) 5. Charakteristiky žen, které poskytují sexuální služby: • Demografické. • Sociální. • Zdravotní. • Kriminalizace, kuplíři a klientela jako součást života prostitutek. 6. Přiblížit motivace k prostitučnímu chování: • Motivace vnějším tlakem. • Motivace vlastní potřebou. • Motivace racionální rozvahou. 7. Prostituce a veřejnost 8. Přístupy společností k prostituci a její regulaci • Historické podoby. • Reglementace. • Neoreglementace. • Tolerance. • Prohibice či represe. • Abolicionismus. 7. Ozřejmit situaci a legislativu související s prostitucí v České republice. • Legislativní vývoj • Novodobé trendy. • Lokální kontext. • Vládní návrh zákona o regulaci prostituce. • Postoje politických stran • Postoje odborníků z neziskových organizací • Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice. • Model podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice 8. Neziskové organizace: • La Strada • Rozkoš bez Rizika 9. Strategie a cíle sociální práce s prostitutkami a prostituty: • Harm Reduction • Resocializace a prevence návratu 10. Ukázat si možnosti sociální práce (služby, formy, metody) s touto cílovou skupinou: • Prevence. • Terénní práce. • Práce v podnicích, kde jsou poskytovány sexuální skužby. • Institucionální práce. 11. Uvést specifika sociální práce s chlapci a muži, kteří poskytují placené sexuální služby (motivy, charakteristika, služby). • Projekt Šance Legislativa: Trestní zákon Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích Zákon č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb.. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Povinná literatura:   MALINOVÁ, H. Sociální práce se ženami, které poskytují placené sexuální služby. In MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODYMOVÁ, P. Sociální práce v praxi. Praha, Portál: 2005, str. 251-266. (16)  Vládní návrh zákona o regulaci prostituce. 2005. (26) http://www.mv.cz/dokument/2005/navrh.pdf#search=%22Vl%C3%A1dn%C3%AD%20n%C3%A1vrh%20z%C3%A1kona%20o%20regulaci%20prostituce%22 (Komentář k četbě: V textu se zaměřte na to, jaké jsou základní změny oproti současné právní úpravě problému prostituce a jaká je filozofie navrhované úpravy. K závěrečnému testu stačí vedle toho znát pouze základní fakta: definice prostituce, kdo je oprávněn k výkonu, kdo poskytuje oprávnění, podmínky oprávnění) Vybraná doplňková literatura: BASSERMANN, L.: Nejstarší řemeslo. Kulturní dějiny prostituce. Praha: Mladá fronty, 1993. MALINOVÁ, H.: Sociální patologie II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. Obchod se ženami v postkomunistických zemích střední a východní Evropy. Česko-Ukrajinská konference. Praha, 27.- 28. listopad 1997 Ulice. Silnice. Dálnice. (kap. II.2: Vývoj prostituce po roce 1989, kap.IV.3: Péče o zdraví prostitutek v cizině - práva a skutečnost, kap. IV.4: Školení pro streetworkery). Praha: ProFem a Rozkoš bez Rizika, 1996. www.volny.cz/rozkos http://www.aspekt.sk/ http://bkb.juristic.cz/ http://www.profem.cz/pf-uvod/index.html http://www.rosa-os.cz/ http://www.strada.cz/ http://www.rozkosbezrizika.cz/ http://www.sance.info/ 10. lekce - Sociální práce s oběťmi sekt (cca 2 vyučovací hodiny) Cíle lekce: 1. Definovat sektu a její základní charakteristiky: • Užší vs. širší pojetí. • Znaky sektářské skupiny. 2. Základní typologie sekt: • Základní proudy: “tradiční” vs. “moderní” religiozita. • Typologie z hlediska myšlenkových kořenů: křesťanské, orientálního původu, s okultním základem, psychoterapeuticko-výchovné. 3. Motivace ke vstupu do sekty. 4. Nejvíce ohrožené skupiny. 5. Mechanismus sekt: • Psychická manipulace – zneužití potřeb jedince: (a) Zneužití přirozených potřeb člověka. (b) Zneužití momentální situace člověka. © Zneužití náboženskosti člověka. (d) Zneužití sugestibility člověka. (e) Zneužití biologických faktorů. • Techniky psychické manipulace: (a) Kontrola vnějšího chování. (b) Manipulace myšlení. © Manipulace emocí. • Fáze psychické manipulace: (a) Fáze lákání. (b) Adaptace. © Závislost. 6. Situace a odhady v České republice. 7. Seznámit se s možnostmi sociální práce v souvislostech problematiky sekt: • Prevence (role státu, odborných institucí, médií, rodiny a přátel) • Reintegrace: (a) Donucení. (b) Reintegrace se souhlasem jedince – fáze motivace, fáze odchodu a jeho komplikace: odcizení a dezorientace, neschopnost samostatného rozhodování, neschopnost kriticky uvažovat, problémy s emocemi, ztráta spontaneity, ztráta sociálních dovedností, přetrvávající potřeba víry, zdravotní problémy, flashbecky). Legislativa: Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Povinná literatura:   VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. (kap. 24.2: Působení sekt a psychická manipulace) Praha: Portál 1999, str. 377-392. (16)   ABGRALL, J.M.: Mechanismus sekt. Praha: Karolinum, 2000, str. 214-218. (5)   CpoNS Olomouc. Kapitoly: Příčiny vstupu do sekt. Možnosti prevence. (6) http://www2.webpark.cz/cpons/ (Cesta k textům: Po zadání adresy se dostanete na hlavní stránku, kde vstoupíte na ikonu Hlavní databáze informací. Zde se pod kategorií - Obecné, psychologicko-sociologické studie nacházejí oba texty) Vybraná doplňková literatura: BARRETT, D.V.: Sekty, kulty a alternativní náboženství. Praha: Ivo Železný, 1998. BÜCHNEROVÁ, B.: Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, 1999. HORA, L.: Problematika tzv. alternativní religiozity a jejího podílu na formování životní orientace mládeže. Praha: Karolinum, 1995. PORTERFIELDOVÁ, K.M.: O sektách. Praha:Lidové noviny, 1997. ŠTAMPACH, I.: Sekty a nová náboženská hnutí - naděje a rizika. Praha: Oliva, 1994. www.sekty.cz http://www2.webpark.cz/cpons/ 11. lekce – Sociální práce s příslušníky a příslušnicemi nekonformních subkultur. (cca 2 vyučovací hodiny) Cíle lekce: 1. Definovat základní pojmy: subkultura, kontrakultura, alternativní kultura, extremismus (pravicový, levicový). 2. Vznik a import subkultur 3. Charakteristika subkultur 4. Význam subkultur 5. Subkultury mládeže a sociální patologie 6. Jak lze charakterizovat příslušníky a příslušnice subkultur? (organizátoři, idealisté, oběti systému) 7. Možnosti sociální práce s nekonformními subkulturami mládeže • Proč pracovat se subkulturami? • Meze sociální práce. • Předpoklady sociální práce s příslušníky a příslušnicemi alternativních subkultur. • Role nízkoprahových center pro děti a mládež (volnočasová aktivita nebo sociální služba?) • Terénní práce (klubová práce, akce, squaty). • Staniční práce. • Azylové ubytování. 8. Možnosti práce se squatery a squatterkami: • Definice. • Historie. • Motivace squatterů (angažovaný vs. neangažovaný squatting) • Legislativa v České republice. • Příklad holandské legislativy. • Squatting v České republice a příklady sociální práce (kauzy: Nová Zahrada, Varšava, Dům U divého muže, Buďánka, Ladronka, Milada, atd.). 9. Možnosti práce se sprejery a sprejerkami: • Vznik. • Charakteristika. • Legislativa v ČR. • Politické strategie vůči tvorbě grafitti (systematické zatírání, legály, represe, zákaz prodeje barev) 10. Možnosti práce s hooligans: • Vznik hooligans. • Charakteristika: (a) Chování. (b) Sociodemografická charakteristika. © Alkohol a opatření proti zneužívání alkoholu. (d) Xenofobie a rasismus ve fotbalovém násilí a některé formy působení proti rasistickým projevům v hledištích. • Legislativa a opatření (Koordinační komise k problematice diváckého násilí a nevhodného chování při sportovních utkáních). • Modely zvládání footbalového násilí: (a) Britský represívní model. (b) Německý kombinovaný model (Fanprojekty, metody represe). © Situace v ČR. Legislativa: Trestní zákon Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Povinná literatura:  LÍNEK, .J., SYROVÝ, P. Streetwork aneb terénní sociální práce v rámci alternativní kultury. Éthum, č. 15, 1997. (6)   ŠVEŘEPA, M. Hooligans a sociální prevence. Sociální politika, číslo 6/2002. (5) http://socialnirevue.cz/sverepa/dokumenty/hooligans-a-socialni-prevence-sverepa.pdf#search=%22%C5%A0VE%C5%98EPA%2C%20M.%20Hooligans%20a%20soci%C3%A1ln%C3%AD%20prevence%22 Vybraná doplňková literatura: CARNIBELLA, Giovanni et al. 1996. Football Violence and Hooliganism in Europe. http://www.sirc.org/publik/football_violence.html DALY, S., WICE, N.: Encyklopedie alternativní kultury. Brno: Books, 1992. EICHLER, T.: Možnosti sociální práce ve vztahu k extremistickým skupinám (v prostředí radikální levice). (Diplomová práce) UHK PF USS 2002. Graffiti v našem městě. Salinger, 2001. MERTOVÁ, R. DOBROČINNÝ SPOLEK MEDÁKŮ VE STARÝCH STŘEŠOVICÍCH Historie vzniku a proces přerodu squatu v kulturní a komunitní centrum. Diplomová práce FF UK, katedra sociální práce, obor sociální práce. Praha 2002. http://www.medaci.cz/studie/diplomka.html ŠVEŘEPA, M.. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, 2001. WILLIAMS, John. 1997. Football and Football hooliganism. http://www.le.ac.uk/snccfr/research/fsheets/fofs1.html ZNEBEJÁNEK, F.: Sociální hnutí. Praha: SLON, 1997. www.profotbalfans.cz
Literatura, na níž je předmět vystavěn	viz osnova předmětu
Literatura doporučená studentům	viz osnova předmětu
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky pro získání zápočtu: A. Prezenční forma studia:   1. Účast a aktivita na seminářích (četba povinné literatury a příprava na modelové situace).  2. Úspěšné absolvování závěrečného testu, který bude vycházet z prezentací, povinné literatury a přednášek či doplňujících poznámek vyučující.   3. Týmové zpracování vybraného tématu a jeho prezentace - studentky a studenti se rozdělí do týmů (počet členů týmu minimálně dvě a maximálně pět osob), které si zvolí jedno z následujících témat: • Sociální práce s muži a ženami bez domova. • Sociální práce s delikventy a delikventkami I - výkon trestu odnětí svobody a jeho souvislosti. • Sociální práce s delikventy a delikventkami II - probace a mediace. • Sociální práce s osobami poskytujícími sexuální služby za úplatu. • Sociální práce s oběťmi sekt. • Sociální práce s příslušníky a příslušnicemi nekonformních subkultur (extrémistická hnutí, squatters, hooligans, sprejeři a sprejerky, atd.). Každý tým zpracuje vybrané téma dle následující osnovy: • Vymezení základních pojmů. • Teorie o příčinách sociálního jevu. • Charakteristika cílové skupiny (vnitřní členění skupiny, životní způsob, rizikové faktory, statistika, percepce společnosti atd.). • Státní politika (koncepce, strategie, dokumenty, zahraniční zkušenosti) • Aplikace legislativy (platná legislativa, navrhované úpravy, případné důsledky a komplikace) • Možnosti pomoci a specifika sociální práce s cílovou skupinou (v logickém uspořádání: 1.prevence, 2.mírnění škod, 3. reintegrace) - tato část by měla zaujímat okolo 50 % prezentace. Podrobnější osnova ke zpracování je obsažena v sylabu u každé lekce, nicméně jedná se pouze o inspiraci, nikoliv o závazný výčet témat. Závazná pro každý tým je povinná literatura bez ohledu na označení skupiny, které je určena (např. tým Sociální práce s muži a ženami bez domova musí pročíst a do prezentace zakomponovat povinnou literaturu: LYNTYMER; SCHWARZOVÁ, G., 2005). Volba dalších odborných pramenů je na každé skupině. V předem určeném termínu (viz 1. lekce - Rozpis témat kurzu Sociální práce s rizikovými skupinami) bude téma celým týmem prezentováno. Prezentace může být realizována klasickou přednáškou s řadou podpůrných pomůcek (audiovizuální technika, data projektor apod.), může být využito besedy se zástupcem či zástupkyní cílové skupiny nebo pomáhající(m), případně exkurze, vše však musí být strukturováno dle osnovy a kvalitně zorganizováno. Vyučující po dohodě poskytuje studentkám a studentům technickou podporu. Na prezentaci mají studenti a studentky přesně 90 minut. Na začátku své prezentace odevzdá každý tým vyučující písemně zpracované podklady prezentace (odpovídající osnově) s titulním listem, kde budou uvedena jména členů týmu, včetně zodpovědnosti, kterou na týmové práci měli. Zpráva musí mít kompaktní charakter (nelze odevzdat několik oddělených referátů, vše musí působit jako celek). Vedle toho musí tým poskytnout ostatním studentům, studentkám i vyučující nejpozději do druhého dne po prezentaci stejnou zprávu v elektronické podobě. Vzhledem k tomu, že časový limit nemusí být dostačující k celkové prezentaci tématu, je věcí každého týmu, kterou část bude prezentovat ústně a kterou se rozhodne zpracovat pouze písemně. Písemně však musí být zpracováno vše.  Členové týmu, jehož prezentace bude vyučující vyhodnocena jako nejlepší, dostanou při splnění ostatních podmínek (účast a aktivita na seminářích) zápočet bez povinnosti absolvovat závěrečný test.   Hodnocení bude vycházet z následujících kritérií (přesné bodové ohodnocení jednotlivých kritérií je uvedeno v příloze – Kritéria hodnocení studentských prezentací): • Struktura písemné prezentace. Nakolik se tým držel výše dané osnovy (doporučuji rozčlenit prezentaci do 6 kapitol podle této osnovy). • Kvalita písemné prezentace (nakolik se týmu podařilo vyabstrahovat podstatné informace , nakolik srozumitelně je prezentuje, adekvátnost rozsahu (minimálně 10, maximálně 30 stran), dodržení formátu textu a citací. Nezapomeňte na to, že vaše prezentace bude sloužit jako studijní materiál pro ostatní studenty. • Kvalita ústní prezentace. I v případě, že bude prezentace formou besedy, musí tým s odborníkem či odbornicí na téma domluvit strukturu hodiny a musí besedu aktivně moderovat. To předpokládá na začátku uvedení do tématu, představení plánu prezentace, případně hosta, kdo bude prezentovat co, která témata budou zpracována pouze písemně. • Celková organizace. Na konci každé hodiny je tým, který bude provádět prezentaci hodinu následující povinen sdělit ostatním, co připravuje. Pokud plánuje exkurzi, sdělí týden dopředu, kde a v kolik hodin se sejdeme. Do tohoto kritéria patří i hodnocení dodržení časových termínů pro odevzdání všech náležitostí. • Užitečnost zpracování pro praxi. Vyučující bude e-mailem na společnou adresu studijní skupiny veřejně sdělovat každému týmu zpětnou vazbu do dvou týdnů od prezentace. V případě výrazných nedostatků bude týmu písemná prezentace vrácena k přepracování. Podmínkou obdržení zápočtu je minimálně 70 % (včetně) splnění kritérií. Zápočet bez povinnosti absolvovat zápočtový test obdrží též student či studentka, kteří budou v průběhu semestru vykazovat mimořádnou aktivitu. B. Kombinovaná forma studia: Úspěšné absolvování závěrečného testu, který bude vycházet z povinné literatury, přednášek vyučující a doplňkových textů.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Truhlářová Zuzana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Absolvent kursu by měl získat základní znalosti a dovednosti potřebné pro sociální práci se starými lidmi. Během kursu studenti získají přehled o nejdůležitějších psychických a fyzických příznacích stáří, seznámeni budou i s nejčastějšími somatickými a duševními onemocněními ve stáří. Absolventi kursu by měli ovládat základní metody sociální práce u této kategorie klientů, stejně tak by měli znát všechny typy zařízení a služeb pro staré občany. Ve spojitosti s teoretickými znalostmi budou rozvíjeny také dovednosti praktické - především rozvoj komunikace, orientace v sociální situaci a plánování a spoluplánování intervence s klientem. Výuka navazuje na znalosti z předmětů Zdravověda, Psychologie stáří a Metody sociální práce.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem kursu je, aby absolvent získal základní znalosti a dovednosti potřebné pro sociální práci se starými lidmi. V rámci semináře si absolventi kursu osvojují prakticky teoretické znalosti ze základních metod sociální práce u této kategorie klientů, stejně tak poznávají všechny typy zařízení a služeb pro staré občany. Ve spojitosti s teoretickými znalostmi jsou rozvíjeny také dovednosti praktické - především rozvoj komunikace, orientace v sociální situaci a plánování a spoluplánování intervence s klientem. Seminář navazuje a rozšiřuje znalosti z předmětů Zdravověda, Psychologie stáří a Metody sociální práce. Cílem je umožnit studentovi tyto znalosti prohloubit a skloubit a aplikovat při sociální práci se starými lidmi.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	. lekce - Úvod do předmětu Obsah lekce: 1. Seznámení s cíli a obsahem kursu 2. Seznámení s podmínkami získání zápočtu II. lekce - Historické základy a teorie gerontologie Obsah lekce: 1. Základní pojmy 2. Pohledy na období stárnutí a stáří v historii 3. Současné vědecké poznatky III. lekce - Involuční proces a jeho zvláštnosti I. Obsah lekce: 1. Fyzický obraz relativně zdravého stárnoucího a starého člověka 2. Psychický obraz relativně zdravého stárnoucího a starého člověka IV. lekce - Involuční proces a jeho zvláštnosti II. Obsah lekce: 1. Somatická onemocnění 2. Duševní poruchy V. lekce - Starý člověk v sociálním kontextu Obsah lekce: 1. Vztahy v užším a širším rodinném a společenském prostředí 2. Úrovně závislosti a soběstačnosti starého člověka VI. lekce - Problematika osamělých, týraných a zneužívaných starých lidí Obsah lekce: 1. Problematika starých lidí 2. Problematika týraných a zneužívaných starých lidí 3. Možnosti řešení VII. lekce - Problém hospitalismu Obsah lekce: 1. Hospitalismus 2. Prevence hospitalismu VIII. lekce - Specifické otázky umírání a smrti Obsah lekce: 1. Fáze vyrovnávání se se smrtí 2. Doprovázení IX. lekce - Současné trendy v péči o staré lidi ve světě a změny v této oblasti u nás Obsah lekce: 1. Aktivizace 2. Kognitivní rehabilitace, aktivace a trénink 3. Univerzity třetího věku X. lekce - Možnosti péče o starého člověka Obsah lekce: Seznámení se s různými typy péče o starého člověka XI. lekce - Centrum sociální pomoci a služeb okresu HK (CSPS) XII. lekce - Domov důchodců Nový Hradec Králové XIII. lekce - Život 90 XIV. lekce - Léčebna dlouhodobě nemocných
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HOLMEROVÁ, I.,JURAŠKOVÁ, B.,ZIKMUNDOVÁ, K.: Vybranné kapitoly z gerontologie.Gema, 2002 KALVACH, Z.: Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997 MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001 MATOUŠEK, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON, 1993 MAREŠ, P.: Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: SLON, 1999 ŘÍČAN, P.: Cesta životem. Praha: Panorama, 1989. JEDLIČKA, V.: Praktická gerontologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1991. ŘÍČAN, P.: Cesta životem. Praha: Panorama, 1989 VYBÍRAL, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha: Portál, 2000 NAVRÁTIL, P.: Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001 DESSAINTOVÁ, M.P.: Nezačínejte stárnout. Praha: Portál, 1999 PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I.: Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998, ZAVÁZALOVÁ, H.: Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001
Literatura doporučená studentům	HOLMEROVÁ, I.,JURAŠKOVÁ, B.,ZIKMUNDOVÁ, K.: Vybranné kapitoly z gerontologie.Gema, 2002 KALVACH, Z.: Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997 MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001 MATOUŠEK, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON, 1993 MAREŠ, P.: Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: SLON, 1999, str. 80-93. ŘÍČAN, P.: Cesta životem. Praha: Panorama, 1989. JEDLIČKA, V.: Praktická gerontologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1991. VYBÍRAL, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha: Portál, 2000 NAVRÁTIL, P.: Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001 PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I.: Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998 ZAVÁZALOVÁ, H.: Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001 RHEINWALDOVÁ, E.: Novodobá péče o seniory. Praha: Grada, 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ukončení kursu: zápočet Podmínky pro získání zápočtu: - průběžné plnění zadaných úkolů - účast a aktivita na seminářích - vypracované portfolium z vybracovanými úkoly ze seminářů

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 3 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět poskytuje vhled do prudce se rozvíjejícího odvětví aplikované sociální psychologie v návaznosti na sociální psychologii. Profesionální interakce je simulována řadou cvičení, zaměřených na specifické dovednosti (naslouchání, asertivita, ocenění, volně zavěšená pozornost v kontaktu s klientem aj.). Během cvičení je pozornost studentů orientována na uvědomování vlastních prožitků.Součástí kursu je i diskuse pojmu sociálně-psychologického výcviku, informace o jeho historii, jeho hranicích (zejména vůči psychoterapii), jeho druzích a metodice.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Hlavním cílem je rozvoj sociálních dovedností. Jedna se o dovednosti, které jsou využívány při jakémkoli setkávání lidí v sociálních skupinách, jsou uplatňovány v profesích a dávají člověku možnost lépe porozumět nejen sám sobě, ale zejména druhým lidem, efektivně s nimi komunikovat, kooperovat, vyjednávat i zvládat zátěžové situace ve skupině.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Co je sociálně psychologický výcvik? - T-skupiny a skupiny setkání, trénink sensitivity. Sociálně psychologický výcvik v Československu a ČR. Hranice SPV vůči psychoterapii a volnočasovým aktivitám. 2. Skupinové sebezkušenostní techniky, nácvik profesionálních dovedností. 3. Zakotvení v těle. 4. Techniky na sociální komunikaci. 5. Techniky na sociální interakci ve skupině. 6. Konflikty a jejich zvládání. 7. Rozvíjení tvořivosti. 8. Techniky vytváření skupinové koheze. 9. Asertivita.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	INSKIPP, F. Skills Training for Counselling. London and New York: Cassell 1996. KOMÁRKOVÁ, R., SLAMĚNÍK, I., VÝROST, J. (Eds.): Aplikovaná sociální psychologie III: Sociálněpsychologický výcvik. Praha: Grada 2001. GENDLIN, E. T.: Focusing. Praha: Portál 2003. ROGERS, C. R.: Encountrové skupiny. MODRA: Inštitút rozvoja osobnosti 1997. BROOKS, Ch. V.W.: Sensory Awareness.New York: Viking Press 1974
Literatura doporučená studentům	KOMÁRKOVÁ, R., SLAMĚNÍK, I., VÝROST, J. (Eds.): Aplikovaná sociální psychologie III: Sociálněpsychologický výcvik. Praha: Grada 2001. GENDLIN, E. T.: Focusing. Praha: Portál 2003.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Povinná aktivní účast na cvičeních (minimálně 80%), hodnocení praktických dovedností, písemný zápočtový test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Renčínová Zuzana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Absolvent kursu by měl znát institucionální pokrytí drogové problematiky, strategie přístupu jednotlivých subjektů sociální politiky k tomuto problému, přičemž hlavní důraz bude kladen na aktivity směřující ke snižování poptávky po drogách a v jejich rámci na činnosti probíhající v kontextu sociální práce. Kurs navazuje na výuku předmětů: Metody sociální práce, Základy sociální práce a sociální politiky a Zdraví a nemoc.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty s drogovou problematikou v ČR a z nejnovějšími přístupy a řešení v ní.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. lekce - Úvod do předmětu Cíle lekce: 1. Seznámení s cíli kursu. 2. Seznámení s podmínkami dosažení zápočtu. 2. lekce - Úvod do drogové problematiky Cíle lekce: 1. Uvést základní pojmy související s problematikou drog. 2. Seznámení s drogovým spektrem (opiáty, stimulancia, kanabioidy, halucinogeny, těkavé látky, léky). 3. lekce - Kulturní a sociální aspekty drogových závislostí Cíle lekce: 1. Zamyslet se nad otázkou, jakou roli sehrávají drogy v lidském životě i v lidských dějinách. 2. Diferencovat vztah k omamným a psychotropním látkám ve společnostech přírodních národů a v západní civilizaci (prostředek transcendence versus prostředek koheze). 3. Uvést základní OPL nejvíce užívané v obou typech společností (halucinogeny versus stimulancia a hypnotika) 4. Analyzovat vývoj moderní společnosti a hledat jeho analogické projevy ve vztahu lidí k OPL. 4. lekce - Důsledky užívání drog Cíle lekce: 1. Seznámit se se zdravotními, kriminálními a ekonomickými důsledky užívání drog. 2. Podrobněji přiblížit dopad užívání drog pro různé cílové skupiny (ženy, děti, mladiství, Rómové, dlouhodobí uživatelé). 5. lekce - Legislativa Cíle lekce: 1. Seznámit se s klíčovými právními normami v drogové problematice. 2. Reflektovat pozitivní a negativní dopady daných norem (porovnat přístup legislativy vzhledem k alkoholovým a nealkoholovým drogám, analyzovat zákony z hlediska moci, kulturních a hodnotových aspektů). 6. lekce - Koncepce protidrogové politiky v České republice Cíle lekce: 1. Seznámit se se zásadami protidrogové politiky prosazovanými v České republice. 2. Seznámit se s kompetencemi jednotlivých resortů. 3. Analyzovat vývoj protidrogové politiky u nás. 4. Představit systém léčebné péče na příkladu služeb provozovaných o.s. Sananim. 7. lekce - Harm Reduction Cíle lekce: 1. Seznámení s východisky HR (Public Health Model, bio-psycho-sociální model). 2. Vymezit cílovou skupinu pro HR (hledisko drogy, aplikace a rizika chování pod vlivem drogy). 3. Vysvětlit Plissit Model. 4. Uvést základní nástroje HR (terénní práce, kontaktní práce, substituční léčba) 8. lekce - Terénní práce s uživateli drog Cíle lekce: 1. Objasnit východiska, zásady a cíle terénní práce s uživateli drog. 2. Reflektovat roli terénního pracovníka (statut, hranice, základní pravidla na drogové scéně, role člověka z vnějšku, odborníka a profesionála) 3. Popsat specifika kontaktu s klientem (navazování kontaktů a první kontakt; opakovaný kontakt a případová práce v terénu; mimořádné události a bezpečnost práce; anonymita, informace, etika). 4. Nácvik a anylýza modelových situací (hranice mezi sociálním pracovníkem a klientem, etika profese, anonymita služeb, nestrannost, dodržování kontraktu, absence moralizování). 9. lekce - Kontaktní sociální práce I. Cíle lekce: 1. Představit filozofii KC, standardy, postavení v Systému léčebné péče. 2. Seznámení s metodami práce v KC a Etickým kodexem KC. 10. lekce - Kontaktní sociální práce II. Cíle lekce: 1. Reflexe role sociálního pracovníka v KC a předpoklady práce. 2. Nácvik modelových situací. 11. lekce - Terapeutické komunity Cíle lekce: 1. Seznámit se s filozofií terapeutických komunit a principy práce. 2. Seznámit se s léčebnými fázemi a přestupy (reflektovat: 1. přesun přístupu od kontroly k pomoci, 2. rituální charakter aktivit v terapeutické komunitě). 3. Uvést základní techniky práce s klienty. 4. Vymezit roli sociálního pracovníka v terapeutické komunitě. 12. lekce - Doléčovací centra Cíle lekce: 1. Vymezit cíle doléčovacích center, charakter klientely, poskytované služby, fáze a principy práce. 13. lekce - Projekty sociální prevence Cíle lekce: 1. Vymezit kompetence subjektů sociální politiky v oblasti prevence. 2. Diferencovat základní pojmy (situační prevence, sociální prevence, specifická a nespecifická prevence, primární, sekundární a terciální prevence). 3. Diskuze nad efektivitou jednotlivých projektů
Literatura, na níž je předmět vystavěn	NEŠPOR, K., CSÉMY, L.: Léčba a prevence závislostí. Praha: Psychiatrické centrum, 1996. NEŠPOR, K., PROVAZNÍKOVÁ, H.: Slovník prevence problémů působených návykovými látkami. Praha: SZÚ, 1999. NEŠPOR, K.: Návykové chování a závislost. Praha: Portál, 2000. VIŠŇOVSKÝ, P., BEČKOVÁ, I.: Bludný kruh toxikomanií. Hradec Králové:EIA, 1998, s. 7-14. BAUMANN, Z.: Úvahy o postmoderní době. Praha: SLON, 1995. MANN, J.: Jedy, drogy, léky. Praha: ACADEMIA, 1996. NOŽINA, M.: Svět drog v Čechách. Praha: KLP, 1997, str. 49-126. REHN, N., ROOM, R,. EDWARDS, G.: Alcohol in the European Region - Consumption, Harm and Policies. Regional Office for Europe: World Health Organization 2001. RUDGLEY, R.: Kulturní alchymie. Praha: Lidové noviny, 1996. SAUNDERS, N.: Extáze a technoscéna. Brno: JOTA, 1996. SETTERTOBULTE, W., JENSEN B.B., HURRELMANN, K.: Drinking among Young Europeans. Regional Office for Europe: World Health Organization 2001. SZASZ, T.: Ceremoniální chemie. Olomouc: VOTOBIA, 1996. BERGERET, J.: Toxikomanie a osobnost. Praha: Victoria Publishing 1995. LABROUSSE, A.: Drogy, peníze a zbraně. Praha: Themis 1998. KLINGEMANN H.: Alcohol and its Social Consequences - the Forgotten Dimension. Regional Office for Europe: World Health Organization 2001. NOŽINA, M.: Svět drog v Čechách. Praha: KLP, 1997. LINDBERG, O., HAYNES, P.: A Comparasion of Drug Treatment Policy in Britain and Sweden: Politics, Culture and Elite Interest Groups. (www.QED.org.uk/journal.html) Koncepce a program protidrogové politiky na období 1998-2000 (webové stránky Meziresortní protidrogové komise Úřadu vlády ČR) NOŽINA, M.: Svět drog v Čechách. Praha: KLP, 1997, str. 275 - 297. REHN, N., ROOM, R,. EDWARDS, G.: Alcohol in the European Region - Consumption, Harm and Policies. Regional Office for Europe: World Health Organization 2001. ZÁBRANSKÝ, T. a kol.: Racionální protidrogová politika. Olomouc: VOTOBIA, 1997. HRDINA, P.: Harm Reduction. Konfrontace, 10, 1999, č.3, str.29. BEDNÁŘOVÁ, Z.: Funkce sociálního asistenta - streetwork. Éthum, 1997, č.15, str. 41. BEDNÁŘOVÁ, Z.: Obecná metodika práce sociálního asistenta. Éthum, 1998, č. 19, str.10. BEDNÁŘOVÁ, Z.: Streetwork jako metoda sociální práce. Éthum, 1999, č. 22, str.21. BEDNÁŘOVÁ, Z., PELECH, L.: Sociální práce na ulici. Brno: Doplněk 1999. PELECH, L.: Informace o aktivitách České asociace streetwork. Éthum, 1999, č. 22, str. 22-23. STRURZBECHER, W.: Streetwork: hranice a možnosti. Éthum, 1998, č.19, str. 15. ZEZULOVÁ, I.: Specifika terénní sociální práce na malém městě. Éthum, 1998, č.19, str.12. Éthum webové stránky OS Sananim Praha PATES, R.: Pražské přednášky. Hradec Králové: Laxus 2000, str. 5-21. HAVRDOVÁ, Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Praha: OSMIUM, 1999. KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997. LAAN, G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert a Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998. SKIDMORE, R.A., THACKERAY, M.G., FARLEY, O.W.: Introduction to Social Work. Univerzity of Utah: Allyn and Bacon, 1994, pp. 286-306. ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON, 1999. HARTL, P.: Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: SLON, 1997. MATOUŠEK, O.: Ústavní péče. Praha: SLON, 1995. NEŠPOR, K., CSÉMY, L.: Léčba a prevence drogových závislostí. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1996. LABÁTH, V. a kol.: Riziková mládež. Praha: SLON, 2001. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál 1998. Program preventivních aktivit uplatňovaných ve školách a školských zařízeních, Praha: MŠMT, 1999. Prevence se musí vyplatit. Typové projekty prevence kriminality. Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR 1997. ŘEZNÍČEK, M.: Prevence sociálních deviací I. (Úvahy, možnosti, hypotézy). Praha: Univerzita Karlova 1994. webové stránky Ministerstva vnitra - Prevence kriminality, Ministerstva školství
Literatura doporučená studentům	NOŽINA, M.: Svět drog v Čechách. Praha: KLP, 1997, s. 9-48. (40) BELL, D.: Kulturní rozpory kapitalismu. Praha: SLON, 1999, str.69-94. ZÁBRANSKÝ, T. a kol.: Racionální protidrogová politika. Olomouc: VOTOBIA, 1997, str. 8-33. (26) Projekt analýzy dopadů novelizace drogové legislativy. (47) Přestupkový zákon - č. 200/ 1990 Sb. - § 30. (2) Trestní zákon - č. 140/ 1961 Sb. - § 187, 187a, 188, 188a. (2) Závazný pokyn policejního prezidenta č. 12/1999 ze dne 9. prosince 1998, kterým se upravuje postup příslušníků Policie České republiky při odhalování protiprávních jednání souvisejících s toxikomanií - čl. 2 a 12 + Příloha. (4) ZÁBRANSKÝ, T. a kol.: Racionální protidrogová politika. Olomouc: VOTOBIA, 1997, 26. (1). Národní strategie protidrogové politiky na období 2001-2004 (webové stránky Meziresortní protidrogové komise Úřadu vlády ČR) (33) PATES, R.: Pražské přednášky. Hradec Králové: Laxus 2000, str. 5-21. (8) STANÍČEK, J.: Harm Reduction. (Pracovní text). (2) Etický kodex terénních programů. (3) KALOUSEK, L.: Práce s toxikomany - role terénního pracovníka. Praha: HTF UK (diplomová práce), 1999, str. 18-38. (21) RHODES, T.: Terénní práce s uživateli drog - zásady a praxe. Brno: Albert, 1999, str. 8-37. (30) Etický kodex kontaktních center. (4) HARTL, P.: Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: SLON, 1997, str. 179-188. (10) NÉŠPOR, K.: Návykové chování a závislost. Praha: Portál, 2000. str. 93-94. (2) MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998, str. 259-292. (36)
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kvalitativní hodnocení: - průběžné plnění zadaných úkolů - aktivita na seminářích kvantitativní hodnocení: (vzhledem k vyšší objektivitě tvoří dvě třetiny hodnocení) - úspěšné absolvování průběžného a závěrečného testu Komentář k výstupu : - maximální bodový zisk za absolvování kursu bude činit 90 bodů - podmínkou pro udělení zápočtu bude dosáhnout alespoň 61 bodů - 30 bodů bude maximální dotací za aktivitu na seminářích - každý z testů bude dotován maximálně třiceti body - rozložení bodů: minimální bodový zisk v každé části hodnocení musí činit polovinu bodové dotace (15 bodů), pokud student v testech takového bodového zisku nedosáhne nebo není se svým bodovým ziskem spokojen, má možnost zúčastnit se dvou opravných testů - výsledné hodnocení (orientační - vzhledem k tomu, že předmět není ukončen zkouškou): 90 - 81: výborně, 80 - 71: velmi dobře, 70 - 61: dobře

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Absolvent kursu by měl znát institucionální pokrytí drogové problematiky, strategie přístupu jednotlivých subjektů sociální politiky k tomuto problému, přičemž hlavní důraz bude kladen na aktivity směřující ke snižování poptávky po drogách a v jejich rámci na činnosti probíhající v kontextu sociální práce. Kurs navazuje na výuku předmětů: Metody sociální práce, Základy sociální práce a sociální politiky a Zdraví a nemoc.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty s drogovou problematikou v ČR a z nejnovějšími přístupy a řešení v ní.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. lekce - Úvod do předmětu Cíle lekce: 1. Seznámení s cíli kursu. 2. Seznámení s podmínkami dosažení zápočtu. 2. lekce - Úvod do drogové problematiky Cíle lekce: 1. Uvést základní pojmy související s problematikou drog. 2. Seznámení s drogovým spektrem (opiáty, stimulancia, kanabioidy, halucinogeny, těkavé látky, léky). 3. lekce - Kulturní a sociální aspekty drogových závislostí Cíle lekce: 1. Zamyslet se nad otázkou, jakou roli sehrávají drogy v lidském životě i v lidských dějinách. 2. Diferencovat vztah k omamným a psychotropním látkám ve společnostech přírodních národů a v západní civilizaci (prostředek transcendence versus prostředek koheze). 3. Uvést základní OPL nejvíce užívané v obou typech společností (halucinogeny versus stimulancia a hypnotika) 4. Analyzovat vývoj moderní společnosti a hledat jeho analogické projevy ve vztahu lidí k OPL. 4. lekce - Důsledky užívání drog Cíle lekce: 1. Seznámit se se zdravotními, kriminálními a ekonomickými důsledky užívání drog. 2. Podrobněji přiblížit dopad užívání drog pro různé cílové skupiny (ženy, děti, mladiství, Rómové, dlouhodobí uživatelé). 5. lekce - Legislativa Cíle lekce: 1. Seznámit se s klíčovými právními normami v drogové problematice. 2. Reflektovat pozitivní a negativní dopady daných norem (porovnat přístup legislativy vzhledem k alkoholovým a nealkoholovým drogám, analyzovat zákony z hlediska moci, kulturních a hodnotových aspektů). 6. lekce - Koncepce protidrogové politiky v České republice Cíle lekce: 1. Seznámit se se zásadami protidrogové politiky prosazovanými v České republice. 2. Seznámit se s kompetencemi jednotlivých resortů. 3. Analyzovat vývoj protidrogové politiky u nás. 4. Představit systém léčebné péče na příkladu služeb provozovaných o.s. Sananim. 7. lekce - Harm Reduction Cíle lekce: 1. Seznámení s východisky HR (Public Health Model, bio-psycho-sociální model). 2. Vymezit cílovou skupinu pro HR (hledisko drogy, aplikace a rizika chování pod vlivem drogy). 3. Vysvětlit Plissit Model. 4. Uvést základní nástroje HR (terénní práce, kontaktní práce, substituční léčba) 8. lekce - Terénní práce s uživateli drog Cíle lekce: 1. Objasnit východiska, zásady a cíle terénní práce s uživateli drog. 2. Reflektovat roli terénního pracovníka (statut, hranice, základní pravidla na drogové scéně, role člověka z vnějšku, odborníka a profesionála) 3. Popsat specifika kontaktu s klientem (navazování kontaktů a první kontakt; opakovaný kontakt a případová práce v terénu; mimořádné události a bezpečnost práce; anonymita, informace, etika). 4. Nácvik a anylýza modelových situací (hranice mezi sociálním pracovníkem a klientem, etika profese, anonymita služeb, nestrannost, dodržování kontraktu, absence moralizování). 9. lekce - Kontaktní sociální práce I. Cíle lekce: 1. Představit filozofii KC, standardy, postavení v Systému léčebné péče. 2. Seznámení s metodami práce v KC a Etickým kodexem KC. 10. lekce - Kontaktní sociální práce II. Cíle lekce: 1. Reflexe role sociálního pracovníka v KC a předpoklady práce. 2. Nácvik modelových situací. 11. lekce - Terapeutické komunity Cíle lekce: 1. Seznámit se s filozofií terapeutických komunit a principy práce. 2. Seznámit se s léčebnými fázemi a přestupy (reflektovat: 1. přesun přístupu od kontroly k pomoci, 2. rituální charakter aktivit v terapeutické komunitě). 3. Uvést základní techniky práce s klienty. 4. Vymezit roli sociálního pracovníka v terapeutické komunitě. 12. lekce - Doléčovací centra Cíle lekce: 1. Vymezit cíle doléčovacích center, charakter klientely, poskytované služby, fáze a principy práce. 13. lekce - Projekty sociální prevence Cíle lekce: 1. Vymezit kompetence subjektů sociální politiky v oblasti prevence. 2. Diferencovat základní pojmy (situační prevence, sociální prevence, specifická a nespecifická prevence, primární, sekundární a terciální prevence). 3. Diskuze nad efektivitou jednotlivých projektů
Literatura, na níž je předmět vystavěn	NEŠPOR, K., CSÉMY, L.: Léčba a prevence závislostí. Praha: Psychiatrické centrum, 1996. NEŠPOR, K., PROVAZNÍKOVÁ, H.: Slovník prevence problémů působených návykovými látkami. Praha: SZÚ, 1999. NEŠPOR, K.: Návykové chování a závislost. Praha: Portál, 2000. VIŠŇOVSKÝ, P., BEČKOVÁ, I.: Bludný kruh toxikomanií. Hradec Králové:EIA, 1998, s. 7-14. BAUMANN, Z.: Úvahy o postmoderní době. Praha: SLON, 1995. MANN, J.: Jedy, drogy, léky. Praha: ACADEMIA, 1996. NOŽINA, M.: Svět drog v Čechách. Praha: KLP, 1997, str. 49-126. REHN, N., ROOM, R,. EDWARDS, G.: Alcohol in the European Region - Consumption, Harm and Policies. Regional Office for Europe: World Health Organization 2001. RUDGLEY, R.: Kulturní alchymie. Praha: Lidové noviny, 1996. SAUNDERS, N.: Extáze a technoscéna. Brno: JOTA, 1996. SETTERTOBULTE, W., JENSEN B.B., HURRELMANN, K.: Drinking among Young Europeans. Regional Office for Europe: World Health Organization 2001. SZASZ, T.: Ceremoniální chemie. Olomouc: VOTOBIA, 1996. BERGERET, J.: Toxikomanie a osobnost. Praha: Victoria Publishing 1995. LABROUSSE, A.: Drogy, peníze a zbraně. Praha: Themis 1998. KLINGEMANN H.: Alcohol and its Social Consequences - the Forgotten Dimension. Regional Office for Europe: World Health Organization 2001. NOŽINA, M.: Svět drog v Čechách. Praha: KLP, 1997. LINDBERG, O., HAYNES, P.: A Comparasion of Drug Treatment Policy in Britain and Sweden: Politics, Culture and Elite Interest Groups. (www.QED.org.uk/journal.html) Koncepce a program protidrogové politiky na období 1998-2000 (webové stránky Meziresortní protidrogové komise Úřadu vlády ČR) NOŽINA, M.: Svět drog v Čechách. Praha: KLP, 1997, str. 275 - 297. REHN, N., ROOM, R,. EDWARDS, G.: Alcohol in the European Region - Consumption, Harm and Policies. Regional Office for Europe: World Health Organization 2001. ZÁBRANSKÝ, T. a kol.: Racionální protidrogová politika. Olomouc: VOTOBIA, 1997. HRDINA, P.: Harm Reduction. Konfrontace, 10, 1999, č.3, str.29. BEDNÁŘOVÁ, Z.: Funkce sociálního asistenta - streetwork. Éthum, 1997, č.15, str. 41. BEDNÁŘOVÁ, Z.: Obecná metodika práce sociálního asistenta. Éthum, 1998, č. 19, str.10. BEDNÁŘOVÁ, Z.: Streetwork jako metoda sociální práce. Éthum, 1999, č. 22, str.21. BEDNÁŘOVÁ, Z., PELECH, L.: Sociální práce na ulici. Brno: Doplněk 1999. PELECH, L.: Informace o aktivitách České asociace streetwork. Éthum, 1999, č. 22, str. 22-23. STRURZBECHER, W.: Streetwork: hranice a možnosti. Éthum, 1998, č.19, str. 15. ZEZULOVÁ, I.: Specifika terénní sociální práce na malém městě. Éthum, 1998, č.19, str.12. Éthum webové stránky OS Sananim Praha PATES, R.: Pražské přednášky. Hradec Králové: Laxus 2000, str. 5-21. HAVRDOVÁ, Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Praha: OSMIUM, 1999. KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997. LAAN, G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert a Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998. SKIDMORE, R.A., THACKERAY, M.G., FARLEY, O.W.: Introduction to Social Work. Univerzity of Utah: Allyn and Bacon, 1994, pp. 286-306. ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON, 1999. HARTL, P.: Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: SLON, 1997. MATOUŠEK, O.: Ústavní péče. Praha: SLON, 1995. NEŠPOR, K., CSÉMY, L.: Léčba a prevence drogových závislostí. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1996. LABÁTH, V. a kol.: Riziková mládež. Praha: SLON, 2001. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál 1998. Program preventivních aktivit uplatňovaných ve školách a školských zařízeních, Praha: MŠMT, 1999. Prevence se musí vyplatit. Typové projekty prevence kriminality. Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR 1997. ŘEZNÍČEK, M.: Prevence sociálních deviací I. (Úvahy, možnosti, hypotézy). Praha: Univerzita Karlova 1994. webové stránky Ministerstva vnitra - Prevence kriminality, Ministerstva školství
Literatura doporučená studentům	NOŽINA, M.: Svět drog v Čechách. Praha: KLP, 1997, s. 9-48. (40) BELL, D.: Kulturní rozpory kapitalismu. Praha: SLON, 1999, str.69-94. ZÁBRANSKÝ, T. a kol.: Racionální protidrogová politika. Olomouc: VOTOBIA, 1997, str. 8-33. (26) Projekt analýzy dopadů novelizace drogové legislativy. (47) Přestupkový zákon - č. 200/ 1990 Sb. - § 30. (2) Trestní zákon - č. 140/ 1961 Sb. - § 187, 187a, 188, 188a. (2) Závazný pokyn policejního prezidenta č. 12/1999 ze dne 9. prosince 1998, kterým se upravuje postup příslušníků Policie České republiky při odhalování protiprávních jednání souvisejících s toxikomanií - čl. 2 a 12 + Příloha. (4) ZÁBRANSKÝ, T. a kol.: Racionální protidrogová politika. Olomouc: VOTOBIA, 1997, 26. (1). Národní strategie protidrogové politiky na období 2001-2004 (webové stránky Meziresortní protidrogové komise Úřadu vlády ČR) (33) PATES, R.: Pražské přednášky. Hradec Králové: Laxus 2000, str. 5-21. (8) STANÍČEK, J.: Harm Reduction. (Pracovní text). (2) Etický kodex terénních programů. (3) KALOUSEK, L.: Práce s toxikomany - role terénního pracovníka. Praha: HTF UK (diplomová práce), 1999, str. 18-38. (21) RHODES, T.: Terénní práce s uživateli drog - zásady a praxe. Brno: Albert, 1999, str. 8-37. (30) Etický kodex kontaktních center. (4) HARTL, P.: Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: SLON, 1997, str. 179-188. (10) NÉŠPOR, K.: Návykové chování a závislost. Praha: Portál, 2000. str. 93-94. (2) MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998, str. 259-292. (36)
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	kvalitativní hodnocení: - průběžné plnění zadaných úkolů - aktivita na seminářích kvantitativní hodnocení: (vzhledem k vyšší objektivitě tvoří dvě třetiny hodnocení) - úspěšné absolvování průběžného a závěrečného testu Komentář k výstupu : - maximální bodový zisk za absolvování kursu bude činit 90 bodů - podmínkou pro udělení zápočtu bude dosáhnout alespoň 61 bodů - 30 bodů bude maximální dotací za aktivitu na seminářích - každý z testů bude dotován maximálně třiceti body - rozložení bodů: minimální bodový zisk v každé části hodnocení musí činit polovinu bodové dotace (15 bodů), pokud student v testech takového bodového zisku nedosáhne nebo není se svým bodovým ziskem spokojen, má možnost zúčastnit se dvou opravných testů - výsledné hodnocení (orientační - vzhledem k tomu, že předmět není ukončen zkouškou): 90 - 81: výborně, 80 - 71: velmi dobře, 70 - 61: dobře

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: seminář 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět poskytuje vhled do prudce se rozvíjejícího odvětví aplikované sociální psychologie v návaznosti na sociální psychologii. Profesionální interakce je simulována řadou cvičení, zaměřených na specifické dovednosti (naslouchání, asertivita, ocenění, volně zavěšená pozornost v kontaktu s klientem aj.). Během cvičení je pozornost studentů orientována na uvědomování vlastních prožitků.Součástí kursu je i diskuse pojmu sociálně-psychologického výcviku, informace o jeho historii, jeho hranicích (zejména vůči psychoterapii), jeho druzích a metodice
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Hlavním cílem je rozvoj sociálních dovedností. Jedna se o dovednosti, které jsou využívány při jakémkoli setkávání lidí v sociálních skupinách, jsou uplatňovány v profesích a dávají člověku možnost lépe porozumět nejen sám sobě, ale zejména druhým lidem, efektivně s nimi komunikovat, kooperovat, vyjednávat i zvládat zátěžové situace ve skupině.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Co je sociálně psychologický výcvik? - T-skupiny a skupiny setkání, trénink sensitivity. Sociálně psychologický výcvik v Československu a ČR. Hranice SPV vůči psychoterapii a volnočasovým aktivitám. 2. Skupinové sebezkušenostní techniky, nácvik profesionálních dovedností. 3. Zakotvení v těle. 4. Techniky na sociální komunikaci. 5. Techniky na sociální interakci ve skupině. 6. Konflikty a jejich zvládání. 7. Rozvíjení tvořivosti. 8. Techniky vytváření skupinové koheze. 9. Asertivita.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	INSKIPP, F. Skills Training for Counselling. London and New York: Cassell 1996. KOMÁRKOVÁ, R., SLAMĚNÍK, I., VÝROST, J. (Eds.): Aplikovaná sociální psychologie III: Sociálněpsychologický výcvik. Praha: Grada 2001. GENDLIN, E. T.: Focusing. Praha: Portál 2003. ROGERS, C. R.: Encountrové skupiny. MODRA: Inštitút rozvoja osobnosti 1997. BROOKS, Ch. V.W.: Sensory Awareness.New York: Viking Press 1974
Literatura doporučená studentům	KOMÁRKOVÁ, R., SLAMĚNÍK, I., VÝROST, J. (Eds.): Aplikovaná sociální psychologie III: Sociálněpsychologický výcvik. Praha: Grada 2001. GENDLIN, E. T.: Focusing. Praha: Portál 2003.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Povinná aktivní účast na cvičeních (minimálně 80%), hodnocení praktických dovedností, písemný zápočtový test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 16 hod. za semestr studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	základy psychologckých a speciálně pedagogických znalostí pomiňující náležité porozumění a přístup k osobám s postiženími
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	předat psychologické a speciálně pedagogické znalosti podmiňující náležité porozumění a přístup k osobám s postižením. Zvládnout dovednosti určující tento přístup a konkretizovat je v sociální práci s jednotlivými osobami. Vysvětlit psycholigcké souvislosti sociální práce, vlivy a podmínky vyrovnání s handicapem, formy a možnosti odborné pomoci.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. kriteria normálního výoje v dětství a dospělosti 2. vymezení oboru speciální pedagogicka, základní pojmosloví 3. tělesné vady, jednotlivé vady, základní charakteristika péče o děti s těmito vadami. zvláštnosti vývoje a vzdělávání tělesně postižených, problémy vývoje osobnosti, sociální péče 4. Zrakové vay a poruchy vidění, refrakční vady, problémy vývoje osobnosti, sociální péče 5. vady sluchu. základní charakteristika, péče o děti s těmito vadami 6. vady a poruchy řeči. základní charakteristika, péče o děti s těmito vadami 7. mentální pöstižení. komplexní péče o děti s těmito vadami. vymezení a stupně mentálního spotižení. vzdělávání dětí s mentálním psotižením 8. poruchy chování. příčiny poruch chování, druhy poruch chování, prvence a náprava 9.základní duševní potřeby dítěte. psychické poruchy, psychick deprivace a její následky, pypy osobnosti deprivovaných dětí 10. kombinované vady. komplexní péče o děti, práce s rodinou, intergrace postižených dětí 11. specifické vývojové poruchy. systém organizace péče o děti se specifickými poruchami učení, integrace těchto dětí, hodnocení a klasifikace dětí se specifickými poruchami učení 12. systém pedagogicko-psychologického poradenství, SPC, spolupráce pracovišť a odborníků.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Monatová, L.: Pedagogicka speciální, MU Brno 1995 Zelinková O.: Poruchy učení, Portál. Praha 1994 Matějček, Z.: Dyslexie. H+H Jinočany. 1995 Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Portál Praha 1999
Literatura doporučená studentům	Monatová, L.: Pedagogicka speciální, MU Brno 1995 Zelinková O.: Poruchy učení, Portál. Praha 1994 Matějček, Z.: Dyslexie. H+H Jinočany. 1995 Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Portál Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Smutková Lucie
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Obsah kursu vychází z obecných základů sociální práce a je zaměřen na kompetence a činnost státních i nestátních subjektů v oblasti sociální práce s rodinou. Cílem předmětu je poskytnout studentům ucelený přehled o obsahu sociální práce s rodinou v systému sociálního zabezpečení, zejména v oblasti sociálně-právní ochrany dětí včetně zprostředkování náhradní rodinné péče. Absolvent kursu by měl získat kvalitní orientaci ve společenských a legislativních podmínkách sociální práce s rodinou a osvojit si základní postupy užívané v praxi sociálního pracovníka v této oblasti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Obsah kursu vychází z obecných základů sociální práce a je zaměřen na kompetence a činnost státních i nestátních subjektů v oblasti sociální práce s rodinou. Cílem předmětu je poskytnout studentům ucelený přehled o obsahu sociální práce s rodinou v systému sociálního zabezpečení, zejména v oblasti sociálně-právní ochrany dětí včetně zprostředkování náhradní rodinné péče. Absolvent kursu by měl získat kvalitní orientaci ve společenských a legislativních podmínkách sociální práce s rodinou a osvojit si základní postupy užívané v praxi sociálního pracovníka v této oblasti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. lekce – Úvod do předmětu Cíle lekce: 1. Seznámení s cíli kursu. 2. Seznámení s podmínkami zápočtu. 3. Vysvětlení základních pojmů (rodina, sociální situace, sociální případ, klient, sociální problém, sociální práce, sociální práce s rodinou). 4. Seznámení s různými pojetími sociální práce s rodinou. 5. Stručný přehled historického vývoje sociální práce s rodinou. 6. Zamyšlení nad osobností sociálního pracovníka a etikou sociální práce s rodinou. 7. Seznámení se základními etapami sociální práce s rodinou v praxi. Povinná literatura: HOTTMAROVÁ, V.: Historický vývoj sociální práce s rodinou. Pracovní text. MATOUŠEK, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON, 1997. MATOUŠEK, O. a kol.: Základy sociální práce. Praha: PORTÁL, 2001. NAVRÁTIL, P.: Úvod do teorií a metod sociální práce. Brno: Národní centrum pro rodinu, 2000. ŘEZNÍČEK, I.: Metody sociální práce. Praha: SLON, 1994. Etický kodex sociálního pracovníka Doporučená literatura: DUNOVSKÝ, J.: Rodina a její poruchy ve vztahu k dítěti. Praha: MPSV ČSR, 1986. KLABOUCH, J.: Manželství a rodina v minulosti. Praha: Orbis, 1962 KOVAŘÍK, J.: Česká rodina v druhé polovině dvacátého století. Náhradní rodinná péče, 1998, roč. 1, č. 0, str. 3 - 4. LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998. MATĚJČEK, Z.: Rodiče a děti. Praha: Avicenum, 1989. TOMEŠ, I. a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Praha: SOCIOKLUB, 1997. NAVRÁTIL, P.: Sociální práce jako sociální konstrukce. Sociologický časopis, 1998, roč. 34, č. 1, str. 37 – 50. NOVOTNÁ, V.: Sociální práce – nezbytnost pro současnou společnost? In: Sborník přednášek z XI. konference Společnosti sociálních pracovníků. Praha: MPSV, 2000, str. 7 – 10. NOVOTNÁ, V., SCHIMMERLINGOVÁ, V.: Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha: Univerzita Karlova, 1992 www.osf.cz/socialniprace www.mpsv.cz Klíčová slova: Sociální práce s rodinou, náhradní rodinná péče, sociální situace, rodina, sociální práce, pojetí, osobnost sociálního pracovníka, etický kodex, etapy sociální práce. Kontrolní otázky: 1. Definujte základní pojmy – rodina, sociální situace, sociální problém, sociální případ, sociální práce ….). 2. Uveďte základní principy sociální práce. 3. Uveďte některá pojetí sociální práce. 4. Charakterizujte stručně historický vývoj sociální práce s rodinou. 5. Zamyslete se nad osobnostními a profesními předpoklady sociálního pracovníka. 6. Uveďte základní zásady obsažené v etickém kodexu sociálního pracovníka. 7. Definujte základní etapy sociální práce s rodinou. 2. lekce - Legislativní a institucionální základy sociální práce s rodinou v praxi Cíle lekce: 1. Diferenciace sociální práce s rodinou v různých oblastech sociálního zabezpečení (pojištění, státní sociální podpora, sociální péče) a v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. 2. Seznámení se základními právními předpisy. 3. Definování subjektů sociální práce s rodinou – státní instituce, samospráva, nestátní sektor, mezirezortní a mezioborová spolupráce. 4. Seznámení s oprávněními a povinnostmi sociálního pracovníka. Povinná literatura: DUNOVSKÝ, J.: Dětská práva v České republice a jejich plnění. Sociální politika, 1999, roč. 25, č. 12, str. 4 – 5. ŠPECIÁNOVÁ, Š., KLEMENTOVÁ, P.: K novému zákonu o sociálně-právní ochraně dětí. Sociální politika, 2000, roč. 27, č. 1, str. 16 – 18. Doporučená literatura: HOLUB, M., NOVÁ, H. Zákon o rodině a předpisy souvisící. Praha: LINDE, 1998. KOBLOVÁ, S., MIŠURCOVÁ, V.: Práva dítěte v dokumentech. Praha: Tiskárny MV, 1998. POTŮČEK, M.: Sociální politika. Praha: SLON, 1995, str. 101 –108. TOMEŠ, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: SOCIOKLUB, 1996. Legislativa: · Všeobecná deklarace lidských práv – Valné shromáždění OSN 1948 · Deklarace práv dítěte – Valné shromáždění OSN 1959 · Úmluva o právech dítěte – Valné shromáždění OSN 1989, uveřejněna ve Sbírce zákonů jako Sdělení FMZV č. 104/1991 Sb. · Evropská sociální charta – Rada Evropy 1961, uveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 14/2000 Sb. m. s. · Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení – Haagská konference mezinárodního práva soukromého 1993, uveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv jako Sdělení MZV č. 43/2000 Sb. m. s. · Evropská úmluva o osvojení dětí – Rada Evropy 1967, uveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv jako Sdělení MZV č. 132/2000 Sb. m. s. · Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených mimo manželství – Rada Evropy 1975, uveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv jako Sdělení MZV č. 47/2001 Sb. m. s. · Listina základních práv a svobod – usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR · Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů · Vyhláška ÚRO č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů · Vyhláška MPSV č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů · Vyhláška MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu ve znění pozdějších předpisů · Nařízení vlády č. 333/2001 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima · Zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů · Vyhláška MŠ ČSR č. 64/1981 Sb., o školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů · Vyhláška MV č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů www.seznam.cz/Instituce/ www.mpsv.cz http://charita.cz http://hestia.ecn.cz/adresar/ Klíčová slova: Sociální zabezpečení, sociální pojištění, státní sociální podpora, sociální péče, sociálně-právní ochrana, právní předpisy, subjekt sociální práce, objekt sociální práce, státní správa, samospráva, nestátní sektor, sociální pracovník, oprávnění. Kontrolní otázky: 1. Uveďte příklady uplatnění sociální práce v různých sociálních situacích rodiny. 2. Stručně charakterizujte základní právní předpisy týkající se této problematiky. 3. Uveďte základní subjekty sociální práce s rodinou a uveďte na příkladech jejich kompetence. 4. Charakterizujte na příkladech mezirezortní spolupráci v této oblasti. 5. Jaká jsou oprávnění a povinnosti sociálního pracovníka? 3. lekce – Sociálně-právní ochrana dětí - I. část Cíle lekce: 1. Seznámení s vývojem sociálně-právní ochrany na území České republiky. 2. Zamyšlení nad vztahem sociálně-právní ochrany dětí a sociální práce v rodině. 3. Seznámení se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí. 4. Definování preventivní a poradenské činnosti jako součásti sociální práce s rodinou, činnost sociálního pracovníka v praxi. Povinná literatura: NOVOTNÁ, V.: K novému zákonu o sociálně-právní ochraně dětí. Sociální politika, 2000, roč. 26, č. 4, str. 14 – 16. NOVOTNÁ, V., ŠŤASTNÁ, J.: K novému zákonu o sociálně-právní ochraně dětí. Sociální politika, 2000, roč. 26, č. 5, str. 18 – 21. NOVOTNÁ, V.: Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Sociální politika, 2001, roč. 27, č. 10, str. 20 – 22. Doporučená literatura: BAUMRUKOVÁ, P.: Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: SOCIOKLUB, 1997, str. 208 – 218. KUDLOVÁ, M.: Nezastupitelnost sociální práce v sociálně-právní ochraně dětí. In: Sborník přednášek z XI. konference společnosti sociálních pracovníků. Praha: MPSV, 2000, str. 14 – 19. VEČERKA, K. a kol.: Prevence kriminality v teorii a praxi. Praha: MV ČR, 1997. Legislativa: Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů www.ranapece.cz www.mcssp.cz/strep Klíčová slova: Dítě, sociálně-právní ochrana dětí, orgán sociálně-právní ochrany dětí, sociální pracovník, osvojení, pěstounská péče, zařízení sociálně-právní ochrany, prevence, poradenství. Kontrolní otázky: 1. Charakterizujte stručně vývoj sociálně-právní ochrany dětí na území České republiky. 2. Definujte sociálně-právní ochranu dětí a uveďte její základní principy. 3. Charakterizujte vztah sociálně-právní ochrany dětí a sociální práce. 4. Uveďte stručně základní ustanovení zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 5. Definujte preventivní činnost a poradenskou činnost jednotlivých subjektů v oblasti sociální práce s rodinou a uveďte příklady z praxe. 4. lekce – Sociálně-právní ochrana dětí – II. část Cíle lekce: 1. Seznámení s výchovnými opatřeními – činnost sociálního pracovníka v praxi. 2. Seznámení s opatřeními na ochranu dětí – činnost sociálního pracovníka v praxi. 3. Definování zařízení sociálně-právní ochrany dětí – činnost sociálního pracovníka v praxi. Povinná literatura: BRABENEC, F.: K novému zákonu o sociálně-právní ochraně dětí. Sociální politika, 2000, roč. 26, č. 12, str. 19 – 20. NOVOTNÁ, V., ŠŤASTNÁ, J.: K novému zákonu o sociálně-právní ochraně dětí. Sociální politika, 2000, roč. 26, č. 5, str. 18 – 21. Doporučená literatura: HALFAROVÁ, H., PÖTHE, P.: Sociálně-právní ochrana dítěte z pohledu nestátní instituce. Sociální práce, 1999, roč. 2, č. 1, str. 28 – 31. MAŠEK, D.: Specifika občanskoprávního řízení ve věcech péče o nezletilé. Rodinné právo, 1999, č. 11, str. 1 – 3. NOVOTNÁ, V.: Ochrana a pomoc nezletilým cizincům. Právo a rodina, 2000, č. 12, str. 5 – 8. NOVOTNÁ, V.: Zajišťování návratu dětí nacházejících se v cizině bez doprovodu. Právo a rodina, 2001, č. 1, str. 1 – 2. Legislativa: Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Nález Ústavního soudu ČR č. 72/1995 Sb. www.mpsv.cz/scripts/1socprob/ochrana http://mujdomov.hyperlink.cz Klíčová slova: Sociálně-právní ochrana dětí, předběžné opatření, opatrovník, poručník, rodičovská zodpovědnost, napomenutí, dohled, omezení, komise sociálně-právní ochrany, zařízení sociálně-právní ochrany. Kontrolní otázky: 1. Uveďte příklady opatrovnictví podle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. 2. Uveďte základní kompetence okresního úřadu v oblasti opatření na ochranu dětí. 3. Popište postup dotčených subjektů při nařízení předběžného opatření podle § 76a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 4. Uveďte příklady sociálně-právní ochrany dětí a postup orgánů sociálně-právní ochrany dětí ve zvláštních případech. 5. Uveďte výchovná opatření podle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů a úkoly komise pro sociálně-právní ochranu dětí obecního a okresního úřadu. 6. Charakterizujte zařízení sociálně-právní ochrany. 5. lekce – Náhradní rodinná péče – I. část Cíle lekce: 1. Definování druhů náhradní rodinné péče. 2. Stručný přehled organizace náhradní rodinné péče do přijetí zákona o sociálně-právní ochraně dětí. 3. Seznámení s postupem při zprostředkování osvojení a pěstounské péče. 4. Mezinárodní osvojení. Povinná literatura: HOTTMAROVÁ, V.: Organizace náhradní rodinné péče. Pracovní text. KULHAVÁ, R., NĚMEČEK, J.: K novému zákonu o sociálně-právní ochraně dětí. Sociální politika, 2000, roč. 26, č. 6, str. 23 – 24. Doporučená literatura: KOLUCHOVÁ, J.: Doceňujeme naši pěstounskou péči. In: Sborník z V. konference sociálních pracovníků k rodinné problematice. Praha: MPSV ČR, 1995, str. 38 – 42. RADVANOVÁ, S., KOLUCHOVÁ, J. a DUNOVSKÝ, J. Výchova dětí v náhradní rodinné péči. Praha: SPN, 1980. Legislativa: Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení – Haagská konference mezinárodního práva soukromého 1993, uveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv jako Sdělení MZV č. 43/2000 Sb. m. s. Evropská úmluva o osvojení dětí – Rada Evropy 1967, uveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv jako Sdělení MZV č. 132/2000 Sb. m. s. www.mpsv.cz/scripts/1socprob/deti_Brno/default.asp Klíčová slova: Náhradní rodinná péče, osvojení, pěstounská péče, výchova, poručenství, ústav, žadatel, spisová dokumentace, evidence, zprostředkování. Kontrolní otázky: 1. Definujte náhradní rodinnou péči. 2. Uveďte základní typy náhradní rodinné péče a stručně je charakterizujte. 3. Uveďte základní údaje spisové dokumentace o dítěti vhodném k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče. 4. Uveďte základní údaje spisové dokumentace o žadateli o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. 5. Popište postup při zprostředkování osvojení či pěstounské péče. 6. Popište postup při zprostředkování mezinárodního osvojení. 7. Úkoly sociálního pracovníka okresního úřadu v oblasti náhradní rodinné péče. 6. lekce – Náhradní rodinná péče - II. část Cíle lekce: 1. Definování zařízení pro výkon pěstounské péče. 2. Seznámení s ústavní a ochrannou výchovou – péče o děti vyžadující zvýšenou pozornost, druhy zařízení ústavní a ochranné výchovy, úkoly sociálního pracovníka v práci s delikventní mládeží. Povinná literatura: BRABENEC, F.: K novému zákonu o sociálně-právní ochraně dětí. Sociální politika, 2000, roč. 26, č. 7-8, str. 17 – 18. BRABENEC, F.: K novému zákonu o sociálně-právní ochraně dětí. Sociální politika, 2000, roč. 26, č. 9, str. 12 – 13. Doporučená literatura: FOJTOVÁ, A.: Obhajoba mladistvého obviněného. Právo a rodina, 2000, č. 9, str. 1 – 6. FOJTOVÁ, A.: Ochranná výchova nedospělce. Právo a rodina, 2000, č. 10, str. 10 – 15. KACAFÍRKOVÁ, M.: Úloha orgánu pověřeného péčí o mládež v trestním řízení. Právo a rodina, 2001, č. 5, str. 8 – 10. KOVAŘÍK, J.: Problematika sociálně patologických jevů a jejich příčin u dětí a mládeže. Sociální práce, 1998, roč. 1, č. 4, str. 46 – 53. NIEDERLE, P.: Stanovit optimální velikost pěstounské rodiny: ano či ne? Sociální politika, 1999, roč. 25, č. 3, str. 13 – 14. RICHTEROVÁ, I.: SOS vesničky - stále připravená náruč. Sondy, 1998, roč. 8, č. 23, str. 5. Zpravodaj FOD, Zpravodaj SOS dětské vesničky Legislativa: Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MŠ ČSR č. 64/1981 Sb., o školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů http://web.telecom.cz/pestouni/ www.khk.cz/dum.html Klíčová slova: Pěstounská péče, pěstoun, zařízení pro výkon pěstounské péče, SOS vesnička, delikvent, mladistvý, výchova, ústav, soud, přestupek, trest, kurátor. Kontrolní otázky: 1. Charakterizujte zařízení pro výkon pěstounské péče. 2. Zamyslete se nad situací dětí po ukončení ústavní či ochranné výchovy. 3. Definujte úkoly orgánů sociálně-právní ochrany dětí v oblasti péče o děti vyžadující zvýšenou pozornost. 4. Definujte ústavní a ochrannou výchovu. 5. Uveďte zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. 6. Definujte úkoly sociálního pracovníka – kurátora pro mládež v práci s delikventní mládeží. 7. lekce – Shrnutí, aktualizace, vyhodnocení seminárních prací, zápočet Cíle lekce: 1. Shrnutí probraného učiva. 2. Upozornění na novelizace právních předpisů. 3. Vyhodnocení navrhovaných postupů při řešení seminárních prací. 4. Diskuse. Poznámka: Literatura, legislativa a internetové odkazy jsou průběžně aktualizovány
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ukončení kursu: zápočet Výstup kursu: kvalitativní hodnocení Komentář k výstupu: a) Seminární práce na téma – Komplexní řešení sociální situace - jsou zadána témata = různé sociální situace vztahující se k problematice kursu. Podmínkou pro udělení zápočtu je kvalitní zpracování zadaného tématu s uvedením všech institucí (státních i nestátních), právních předpisů a doporučených postupů vztahujících se k danému problému. Zhodnocení jednotlivých zpracovaných témat je součástí poslední lekce s odkazem na probrané učivo a případným doplněním. b) Seminární práce na téma – Nestátní organizace v oblasti sociální práce s rodinou - student zpracuje komplexní popis činnosti jím vybrané nestátní organizace působící v této oblasti (příloha č. 1).

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Smutková Lucie
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seminář si klade za cíl seznámit studenty s problémovými tématy sociální práce s lidmi s postižením (hodnocení ústavní péče, integrace, respektování práv lidí s postižením) a umožnit jim praktické seznámení s hodnocením potřebné a poskytované podpory. Studenti se seznámí s oblastmi adaptačních dovedností, v nichž se každé postižení konkrétně a individuálně projevuje, a s pojmem podpory jakožto pomoci směřující k nezávislosti a integraci člověka s postižením. V této souvislosti budou probrány modely poskytování služeb v rezidenčních zařízeních pro lidi s postižením (zdravotnický, sociálně-výchovný, model podpory nezávislého života). Každý student prostuduje zadanou cizojazyčnou nebo českou literaturu a přednese referát, alternativou je pak posouzení potřebné podpory pro konkrétního člověka s postižením za využití prvků metodiky MPSV.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je - seznámit studenty s moderními trendy v oblasti sociálních služeb pro lidi s postižením - naučit studenty rámcově posoudit potřebnou podporu u konkrétního člověka s postižením a kvalitu jeho prostředí
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Základní pojmy 2.Legislativa, dávky 3.Zdravotní postižení - vozíčkáři - zrakové postižení - sluchové postižení - hluchoslepí - záchvatovité postižení 4. Mentální postižení a autismus - autismus - mentální postižení 5. Duševní nemoc 6. Stáří 7. Rovnoprávné zapojení, vzdělávání 8.Síť sociálních služeb pro zdravotně postižené 9.Ústavní péče a její alternativy 10.Organizace osob se zdravotním postižením - svépomocné organizace, poradenská činnost 11.Exkurse do některých organizací či zařízení, beseda s lidmi s postižením Program semináře. Časosběrný dokument „Odmítání a přijetí“ o osudech několika lidí s postižením. Diskuse o filmu. Základní pojmy týkající se postižení. Oblasti adaptačních dovedností. Pojmy podpory a „péče“. Procvičení posuzování potřebné podpory v oblastech adaptačních dovedností na fiktivních příkladech. Posuzování kvality služeb pro lidi s postižením. Respekt a ochrana práv ve vztahu k lidem s postižením. Ústavní péče a její kritika. Alternativa k ústavní péči: chráněné bydlení a další sociální služby. Podporované zaměstnávání. Metody komunikace s lidmi s těžkým a hlubokým mentálním postižením, autismem, demencí. Referáty studentů o posuzování podpory u konkrétních lidí s postižením.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	VYSOKAJOVÁ, M. Hospodářská, sociální a kulturní práva a zdravotně postižení. Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, Praha 2000. Mental Retardation: Definition, Classification, and Systems of Supports. 9th Edition. American Association on Mental Retardation, Washington, D.C. 1992. KELLER, J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha Sociologické nakladatelství 1996. NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. Struktura a formy poradenské pomoci lidem se zdravotním postižením. Praha: Portál, 2000. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: Průvodce poskytovatele. Praha: MPSV 2002. Str. 5-53.(www.mpsv.cz – Sociální problematika – Koncepce sociálních služeb.) Metodika hodnocení kvality sociálních služeb v domovech pro občany se zdravotním postižením. Praha: MPSV 2001. Kapitola Posouzení kvality služeb pro jednotlivého uživatele.(www.mpsv.cz – Sociální problematika – Dokumenty ke kvalitě sociálních služeb.) Audit kvality péče v 11 ústavech sociální péče řízených MPSV. (www.mpsv.cz – Sociální problematika – Dokumenty ke kvalitě sociálních služeb.) LAUDOVÁ, L. Alternativní a augmentativní komunikace. In: ŠKODOVÁ, E., JEHLIČKA, I.: Klinická logopedie. Grada 2003. FORD, A. et al.: The Syracuse Community-Referenced Curriculum Guide for Students with Moderate and Severe Disabilities. Baltimore - London - Toronto – Sydney: Paul H. Brookes Publishing Co. 1989. CALDWELL, P. Getting in Touch. Brighton: Pavillon Publishing 1996
Literatura doporučená studentům	VYSOKAJOVÁ, M. Hospodářská, sociální a kulturní práva a zdravotně postižení. Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, Praha 2000. KELLER, J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha Sociologické nakladatelství 1996. NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. Struktura a formy poradenské pomoci lidem se zdravotním postižením. Praha: Portál, 2000. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: Průvodce poskytovatele. Praha: MPSV 2002. (www.mpsv.cz – Sociální problematika – Koncepce sociálních služeb.) Metodika hodnocení kvality sociálních služeb v domovech pro občany se zdravotním postižením. Praha: MPSV 2001. (www.mpsv.cz – Sociální problematika – Dokumenty ke kvalitě sociálních služeb.) Audit kvality péče v 11 ústavech sociální péče řízených MPSV. (www.mpsv.cz – Sociální problematika – Dokumenty ke kvalitě sociálních služeb.) LAUDOVÁ, L. Alternativní a augmentativní komunikace. In: ŠKODOVÁ, E., JEHLIČKA, I. Klinická logopedie. Grada 2003.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- orientace v literatuře a v právních předpisech - schopnost samostatné práce na zvoleném tématu v podobě cca 15 min. referátu - zapojování se do diskuse - účast na seminářích

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Truhlářová Zuzana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Absolvent kursu by měl získat základní znalosti a dovednosti potřebné pro sociální práci se starými lidmi. Během kursu studenti získají přehled o nejdůležitějších psychických a fyzických příznacích stáří, seznámeni budou i s nejčastějšími somatickými a duševními onemocněními ve stáří. Absolventi kursu by měli ovládat základní metody sociální práce u této kategorie klientů, stejně tak by měli znát všechny typy zařízení a služeb pro staré občany. Ve spojitosti s teoretickými znalostmi budou rozvíjeny také dovednosti praktické - především rozvoj komunikace, orientace v sociální situaci a plánování a spoluplánování intervence s klientem. Výuka navazuje na znalosti z předmětů Zdravověda, Psychologie stáří a Metody sociální práce.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem kursu je, aby absolvent získal základní znalosti a dovednosti potřebné pro sociální práci se starými lidmi. V rámci semináře si absolventi kursu osvojují prakticky teoretické znalosti ze základních metod sociální práce u této kategorie klientů, stejně tak poznávají všechny typy zařízení a služeb pro staré občany. Ve spojitosti s teoretickými znalostmi jsou rozvíjeny také dovednosti praktické - především rozvoj komunikace, orientace v sociální situaci a plánování a spoluplánování intervence s klientem. Seminář navazuje a rozšiřuje znalosti z předmětů Zdravověda, Psychologie stáří a Metody sociální práce. Cílem je umožnit studentovi tyto znalosti prohloubit a skloubit a aplikovat při sociální práci se starými lidmi.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	lekce - Úvod do předmětu Obsah lekce: 1. Seznámení s cíli a obsahem kursu 2. Seznámení s podmínkami získání zápočtu II. lekce - Historické základy a teorie gerontologie Obsah lekce: 1. Základní pojmy 2. Pohledy na období stárnutí a stáří v historii 3. Současné vědecké poznatky III. lekce - Involuční proces a jeho zvláštnosti I. Obsah lekce: 1. Fyzický obraz relativně zdravého stárnoucího a starého člověka 2. Psychický obraz relativně zdravého stárnoucího a starého člověka IV. lekce - Involuční proces a jeho zvláštnosti II. Obsah lekce: 1. Somatická onemocnění 2. Duševní poruchy V. lekce - Starý člověk v sociálním kontextu Obsah lekce: 1. Vztahy v užším a širším rodinném a společenském prostředí 2. Úrovně závislosti a soběstačnosti starého člověka VI. lekce - Problematika osamělých, týraných a zneužívaných starých lidí Obsah lekce: 1. Problematika starých lidí 2. Problematika týraných a zneužívaných starých lidí 3. Možnosti řešení VII. lekce - Problém hospitalismu Obsah lekce: 1. Hospitalismus 2. Prevence hospitalismu VIII. lekce - Specifické otázky umírání a smrti Obsah lekce: 1. Fáze vyrovnávání se se smrtí 2. Doprovázení IX. lekce - Současné trendy v péči o staré lidi ve světě a změny v této oblasti u nás Obsah lekce: 1. Aktivizace 2. Kognitivní rehabilitace, aktivace a trénink 3. Univerzity třetího věku X. lekce - Možnosti péče o starého člověka Obsah lekce: Seznámení se s různými typy péče o starého člověka XI. lekce - Centrum sociální pomoci a služeb okresu HK (CSPS) XII. lekce - Domov důchodců Nový Hradec Králové XIII. lekce - Život 90 XIV. lekce - Léčebna dlouhodobě nemocných
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HOLMEROVÁ, I.,JURAŠKOVÁ, B.,ZIKMUNDOVÁ, K.: Vybranné kapitoly z gerontologie.Gema, 2002 KALVACH, Z.: Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997 MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001 MATOUŠEK, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON, 1993 MAREŠ, P.: Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: SLON, 1999 ŘÍČAN, P.: Cesta životem. Praha: Panorama, 1989. JEDLIČKA, V.: Praktická gerontologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1991. ŘÍČAN, P.: Cesta životem. Praha: Panorama, 1989 VYBÍRAL, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha: Portál, 2000 NAVRÁTIL, P.: Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001 DESSAINTOVÁ, M.P.: Nezačínejte stárnout. Praha: Portál, 1999 PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I.: Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998, ZAVÁZALOVÁ, H.: Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001
Literatura doporučená studentům	HOLMEROVÁ, I.,JURAŠKOVÁ, B.,ZIKMUNDOVÁ, K.: Vybranné kapitoly z gerontologie.Gema, 2002 KALVACH, Z.: Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997 MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001 MATOUŠEK, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON, 1993 MAREŠ, P.: Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: SLON, 1999, str. 80-93. ŘÍČAN, P.: Cesta životem. Praha: Panorama, 1989. JEDLIČKA, V.: Praktická gerontologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1991. VYBÍRAL, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha: Portál, 2000 NAVRÁTIL, P.: Teorie a metody sociální práce, Brno, 2001 PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I.: Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998 ZAVÁZALOVÁ, H.: Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001 RHEINWALDOVÁ, E.: Novodobá péče o seniory. Praha: Grada, 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ukončení kursu: zápočet Podmínky pro získání zápočtu: - průběžné plnění zadaných úkolů - účast a aktivita na seminářích - vypracované portfolium z vybracovanými úkoly ze seminářů

 

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje se symbolickým obsahem písma a čísel ve Starém zákoně. Na tomto základě se věnuje i výkladu vybraných biblických textů.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Zprostředkovat vhled do symboliky Starého zákona a na vybraných textech ukázat výklad jejich duchovního smyslu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- symbolika písmen hebrejského jazyka - číselná symbolika hebrejského jazyka - symbolika některých slov ze Starého zákona - význam určitých biblických jmen - exegeze jednotlivých textů
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Bič, M. – Pokorný, P.: Co nevíš o bibli. Praha 1997. Deissler, A.: Chodit s Bohem. Kostelní Vydří. 1999. Lurker, M.: Slovník biblických obrazů a symbolů. Praha 1999. Newman, J. – Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992. Novotný, A.: Biblický slovník. Praha 1956. Schubert, K.: Židovské náboženství v proměnách věků. Praha 1994. Slovník biblické teologie. Kolektiv. Řím 1991. Weinreb, F.: Symbolika biblického jazyka. Praha 1995. Wiesel, E.: Bible – postavy a příběhy. Praha 1994.
Literatura doporučená studentům	Lurker, M.: Slovník biblických obrazů a symbolů. Praha 1999. Newman, J. – Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992. Novotný, A.: Biblický slovník. Praha 1956. Schubert, K.: Židovské náboženství v proměnách věků. Praha 1994. Slovník biblické teologie. Kolektiv. Řím 1991. Weinreb, F.: Symbolika biblického jazyka. Praha 1995.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Účast na výuce a vypracování seminární práce.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Maněnová Martina
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje studenty především se s základními pojmy ze statistiky, přiblížuje základní metody, které se uplatňují ve statistickém šetření v sociální práci a učí je umět použít základní statistické metody při vlastním šetření (DP). Ukázky některých statistických šetření, za určitých předpokladů se testují statistické hypotézy apod.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty především se s základními pojmy ze statistiky, přiblížit základní metody, které se uplatňují ve statistickém šetření v sociální práci a umět použít základní statistické metody při vlastním šetření (DP). Ukázky některých statistických šetření, za určitých předpokladů se testují statistické hypotézy apod.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Základní tématické okruhy: 1. Pojem statistika, metody lidského poznání, fáze vědeckého výzkumu, měření v pedagogickém výzkumu, základní statistické pojmy – základní a výběrový soubor, statistické znaky a jejich typy, zjišťování a zápis statistických dat. 2. Statistická šetření (deskriptivní, výběrová), formy sdělování výsledků (tabulky a grafy – sestavování tabulek četností, intervalové rozdělení četností, grafická znázornění struktury statistického souboru, tvary rozdělení četností. 3. Základní statistické charakteristiky – střední hodnoty (aritmetický průměr, medián, modus), míry rozptýlenosti (rozpětí, průměrná a směrodatná odchylka, rozptyl, variační koeficient), míry koncentrace (šikmost , špičatost, normální rozdělení) 4. Zásady testování statistických hypotéz, příklady statistických testů významnosti – např. chí-kvadrát, Fisherův kombinatorický test, znaménkový test, Wilcoxonův test, U-test, studentův t-test 5. Možnosti určování těsnosti vztahu mezi proměnnými pomocí – Spearmanův koeficient pořadové korelace, Kendallův koeficient shody, Pearsonův koeficient korelace
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BURDA, Z., STRACHOTA, F. Statistika pro obchodní akademie. 1994, Fortuna Praha ENGLER, V. a RŮŽIČKA, L. Základy zdravotnické statistiky. 1963, SPN Praha HUSTOPECKÝ, J. Matematická statistika pro výchovné poradce. 1986, PdF UK Praha CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. 1998, UP Olomouc JEDLIČKA, J. Úvod do statistických metod v pedagogickém výzkumu. 1976, PdF Ostrava KAŇOKOVÁ, J. Základy statistiky a počtu pravděpodobnosti I. 1996, UJEP Ústí nad Labem KOMENDA, S. Vypočitatelná náhoda. 2000, UP Olomouc LAMSER, V., RŮŽIČKA, L. Základy statistiky pro sociology. 1978, SNTL Praha MORAVOVÁ, J. Sociální statistika. 1994, VŠE Praha ŠKALOUDOVÁ, A. Statistika v pedagogickém a psychologickém výzkumu. 1998, PdF UK Praha
Literatura doporučená studentům	BURDA, Z., STRACHOTA, F. Statistika pro obchodní akademie. 1994, Fortuna Praha HUSTOPECKÝ, J.,CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. 1998, UP Olomouc JEDLIČKA, J. Úvod do statistických metod v pedagogickém výzkumu. 1976, PdF Ostrava KAŇOKOVÁ, J. Základy statistiky a počtu pravděpodobnosti I. 1996, UJEP Ústí nad Labem KOMENDA, S. Vypočitatelná náhoda. 2000, UP Olomouc LAMSER, V., RŮŽIČKA, L. Základy statistiky pro sociology. 1978, SNTL Praha MORAVOVÁ, J. Sociální statistika. 1994, VŠE Praha ŠKALOUDOVÁ, A. Statistika v pedagogickém a psychologickém výzkumu. 1998, PdF UK Praha
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Vypracované krátké seminární práce na vybrané téma a její obhájení na individuální konzultaci.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Mikoška Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Představíme si teorie Francise Fukuyamy: O konci dějin v důsledku vítězství liberální demokracie a tržního hospodářství a teze Samuela Huntingtona o střetu civilizací. Velmi aktuální otázky o soužití různých civilizačních okruhů se pokusíme postavit do světla podobných krizí, kterým svět musel v minulosti čelit. Podíváme se na minulost USA, hegemona světové politiky, a taky na vznik fenoménu teroristických metod politického zápasu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem kurzu je seznámení se základními pokusy o uchopení světového vývoje po roce 1989, s fenomény typu terorismus, migrace, náboženské konflikty ve světle historického vývoje.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Francis Fukuyama a teze konci dějin 2. Střet civilizací Samuela Huntingtona 3. Evropská zkušenost – náboženské války 16. stol. 4. Autorita a svoboda 5. Islám a Západ 6. Vznik USA a jejich role v mezinárodní politice 7. Vývoz demokracie – realistický projekt nebo utopie? 8. Terorismus jako fenomén 20. století 9. Stát Izrael – překážka míru na Blízkém Východě? 10. Smíšené zóny naděje – Turecko, Maroko, Egypt. 11. Rusko a pravoslavný svět 12. Nastupující giganti – Čína a Indie 13. Svět v 21. století – výzvy a rizika
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Julien Bauer: Politique et religion, Paris 2000. Peter L. Berger: Kapitalistická revoluce. Padesát propozic o prosperitě, rovnosti a svobodě. Bratislava 1993. Michael Burleigh, Sacred Causes. The Clash of Religion and Politics, from the great War to the War on Terror. NY 2006. J.W. Burrow: Krize rozumu. Evropské myšlení 1848-1914, Brno 2003. Pierre Chaunu: La liberte, Paris 1987. Olivier Christin: La Paix de Religion. L´autonomisation de la raison politique au XVI siecle. Paris 1997. Pierre Crepon: Les religions et la guerre. Paris 1991. Francis Fukuyama: La confiance et la puissance. Vertus sociales et prospérité économique. Paris 1997. Marcel Gauchet, Odkouzlení světa. Dějiny náboženství jako věci veřejné. Brno 2004. Martin Goodman: Řím a Jeruzalém. Střet starověkých civilizací. Praha 2007. Samuel P. Huntington: Střet civilizací. Praha 2001. Robert Kagan: Dangerous Nation, NY 2006. Paul Kennedy: Vzestup a pád velmocí. Ekonomické změny a vojenské konflikty v letech 1500-2000. Praha 1996. Idem: Svět v 21. století. Chmurné vyhlídky i vkládané naděje. Praha 1996. Gilles Keppel: Boží pomsta. Křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět, Brno 2006. Jacqueline Lalouette: La séparation des églises et de l´état. Genese et développement d´une crise, Paris 2005. David Lyon: Ježíš v Disneylandu. Náboženství v postmoderní době, Praha 2002. Alvin Toffler – Heidi Tofflerová: Válka a antiválka. Jak porozumět dnešními globálnímu chaosu, Praha 2002. Immanuel Wallerstein: Úpadek americké moci. USA v chaotickém světě. Praha 2005. Fared Zakaria: Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě. Praha 2005.
Literatura doporučená studentům	Samuel P. Huntington: Střet civilizací. Praha 2001. Robert Kagan: Dangerous Nation, NY 2006. Paul Kennedy: Vzestup a pád velmocí. Ekonomické změny a vojenské konflikty v letech 1500-2000. Praha 1996. Idem: Svět v 21. století. Chmurné vyhlídky i vkládané naděje. Praha 1996. Gilles Keppel: Boží pomsta. Křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět, Brno 2006. David Lyon: Ježíš v Disneylandu. Náboženství v postmoderní době, Praha 2002. Alvin Toffler – Heidi Tofflerová: Válka a antiválka. Jak porozumět dnešními globálnímu chaosu, Praha 2002. Immanuel Wallerstein: Úpadek americké moci. USA v chaotickém světě. Praha 2005. Fared Zakaria: Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě. Praha 2005.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast na semináři zahrnující pravidelnou docházku, přípravu tématu na základě domluvené literatury, odevzdání referátu v písemné podobě.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	SUPRA2 Supervize odborné praxe II
Anotace předmětu	organizovaná příležitost k reflexi možností, jak jinak rozumět, jaké zaujímat postoje a jednat v situacích s klienty a kolegy, s cílem zvyšovat studentovu profesionální kompetenci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	základním cílem supervize je zajistit dobrou kvalitu služby klientům v dané organizaci, podporovat studenta v jeho rozvoji, akceptovat jeho individuální zvláštnosti a potřeby a zapojovat jej do vzdělávacích cílů praxe.Dát studentovi možnost konfrontovat a reflektovat své pocity z praxe.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Student pod vedením supervizora zpracuje případ sociální změny ve zvolené oblasti sociální práce (individuální, skupinové či komunitní), na jehož řešení se podílí. V rámci přípravy na řešení případu a na základě dohody se svým supervizorem vymezí všechna podstatná kriteria dobré praxe, pokud se ukazuje jejich potřeba. V průběhu práce s případem sbírá důkazy o plnění kriterií případně zaznamenává jejich změny či nesplnění. Při vymezování kriterií dobré praxe student spolu se supervizorem může a nemusí použít již vypracovaný systém kriterií praktických kompetencí. Pokud vytvoří vlastní kriteria, musí je v rámci oboru sociální práce a zvolené situace při obhajobě teoreticky vysvětlit.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium, Praha 1999
Literatura doporučená studentům	Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium, Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet je udělen za aktivní účast na supervizním semináři

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 10 hod. za semestr
Prerekvizity	SUPRA1 Supervize odborné praxe I
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	organizovaná příležitost k reflexi možností, jak jinak rozumět, jaké zaujímat postoje a jednat v situacích s klienty a kolegy, s cílem zvyšovat studentovu profesionální kompetenci.Má návaznost na supervizi praxe v 1. ročníku
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	základním cílem supervize je zajistit dobrou kvalitu služby klientům v dané organizaci, podporovat studenta v jeho rozvoji, akceptovat jeho individuální zvláštnosti a potřeby a zapojovat jej do vzdělávacích cílů praxe.Dát studentovi možnost konfrontovat a reflektovat své pocity z praxe. Je pokračováním vedení praxe z 1. ročníku.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Student pod vedením supervizora zpracuje případ sociální změny ve zvolené oblasti sociální práce (individuální, skupinové či komunitní), na jehož řešení se podílí. V rámci přípravy na řešení případu a na základě dohody se svým supervizorem vymezí všechna podstatná kriteria dobré praxe, pokud se ukazuje jejich potřeba. V průběhu práce s případem sbírá důkazy o plnění kriterií případně zaznamenává jejich změny či nesplnění. Při vymezování kriterií dobré praxe student spolu se supervizorem může a nemusí použít již vypracovaný systém kriterií praktických kompetencí. Pokud vytvoří vlastní kriteria, musí je v rámci oboru sociální práce a zvolené situace při obhajobě teoreticky vysvětlit.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999 Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek
Literatura doporučená studentům	Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999 Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet je udělen za aktivní účast na supervizním semináři

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Polehla Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět se zabývá tím, jak se úcta ke světcům odrážela v nejrůznějších oblastech života a jakou roli sehrál světecký kult v dějinách kultury Evropy. Téma bude pojednáno v hlediska lidové kultury i tzv. vysokého umění (výt. umění, literatura, hudba) ale i z hlediska dějin všedního života (zemědělství, řemeslo, stavovské skupiny apod.).
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je poukázat na význam kultu svatých ve všedním i svátečním životě, v lidové kultuře i „vysokém“ umění Evropy druhého tisíciletí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- utváření kultu svatých a kalendáře světců - svátky svatých a čas zemědělců (pranostiky, žehnání plodin a zem. produktů apod.) - patroni řemesel, profesí a stavovských skupin - ochránci proti nemocem, živelným pohromám a přírodním katastrofám - mariánská úcta a její proměny v dějinách - zemští patroni Čech, Moravy a Slezska, regionální patroni oblastí východních Čech - poutě a poutní místa - atributy svatých ve výtvarném umění - světci v literatuře, hudbě a divadle - liturgické zvláštnosti spojené se svátky svatých (tříkrálové žehnání zlatých předmětů, svatoblažejské požehnání, žehnání vína o sv. Janovi apod.) - legenda – žánr na pomezí beletrie a historiografie
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Schauber, V., Schindler, M.: Rok se svatými . Praha 2002. Adam, A.: Liturgický rok. Praha 1997. Remešová, V.: Ikonografie a atributy svatých. Praha 1993. Royt, J.: Slovník biblické ikonografie. Praha 2006. Vašků, Z.: Velký pranostikon. Praha 1998. Richter, K.: Liturgie a život. Praha 2003.
Literatura doporučená studentům	Ohler, N.: Náboženské poutě ve středověku a novověku. Praha 2002. Frolec, V a kol.: Vánoce v české kultuře. Vondruška, V.: Církevní rok a lidové obyčeje. Praha 2005. Piťha, P.: Sv. Kliment Římský patron města a dieceze Hradce Králové. České Budějovice 2004.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast; závěrečný essej

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	základní orientace v náboženstvích a náboženských hnutích, se kterými se u nás lze běžně setkat. Základním hlediskem je popis jednotlivých náboženství a hnutí, kultů, vysvětlení jejich východisek, praktik a cílů
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je orientovat se v náboženství a náboženských hnutích běžných v naší společnosti. Popsat jednotlivých náboženství a hnutí a vysvětlit jejich východiska, praktiky a cíle. objasnit, do jaké míry jsou náplně jednotlivých náboženství slučitelná s běžnou evropskou kulturou. orientovat v působení náboženství na člověka v nouzových a kritických situacích. posluchač má získat základní přehled v náboženské oblasti a měl by umět upozornit na důsledky, které plynou z užšího kontaktu s některými náboženstvími, sektami příp. psychokulty.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Pojetí náboženství v různých vědeckých disciplínách 2. Charakteristiky sekt 3. Náboženství Číny 4. Náboženství Indie 5. Monoteistická náboženství 6. Střet nebo dialog náboženství?
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Štampach, O.I.: Náboženství v dialogu, Portál. Praha . 1998 Remeš, P.: Svědkové Jehovovi. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Vojtíšek, Z., Novotný.T.: Základní orientace v nových náboženských směrech. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha. 1995 Novotný, T., Opatrný, A., Remeš, P.: Zneužití náboženství, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1996 Novotný, T.: Písma Mormonů Kniha Abrahamova. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Štampach, O.I.: Malý přehled náboženství, SPN, Sursum Praha 1992
Literatura doporučená studentům	Štampach, O.I.: Náboženství v dialogu, Portál. Praha . 1998 Remeš, P.: Svědkové Jehovovi. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Vojtíšek, Z., Novotný.T.: Základní orientace v nových náboženských směrech. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha. 1995 Novotný, T., Opatrný, A., Remeš, P.: Zneužití náboženství, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1996 Štampach, O.I.: Malý přehled náboženství, SPN, Sursum Praha 1992 Encyklopedie náboženství. Kostelní Vydří 1997. Encyklopedie světových náboženství. Kostelní Vydří 2009.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet bude zapsán za písemné ověření znalostí z přednesené látky a nastudované literatury.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	základní orientace v náboženstvích a náboženských hnutích, se kterými se u nás lze běžně setkat. Základním hlediskem je popis jednotlivých náboženství a hnutí, kultů, vysvětlení jejich východisek, praktik a cílů
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je orientovat se v náboženství a náboženských hnutích běžných v naší společnosti. Popsat jednotlivých náboženství a hnutí a vysvětlit jejich východiska, praktiky a cíle. objasnit, do jaké míry jsou náplně jednotlivých náboženství slučitelná s běžnou evropskou kulturou. orientovat v působení náboženství na člověka v nouzových a kritických situacích. posluchač má získat základní přehled v náboženské oblasti a měl by umět upozornit na důsledky, které plynou z užšího kontaktu s některými náboženstvími, sektami příp. psychokulty.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Křesťanská náboženství 2. Židovství 3. Islám 4. Sekty odvozené od křesťanství 5. Náboženství a skupiny hinduistického původu 6. Psychokulty 7. Nová náboženská hnutí
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Štampach, O.I.: Náboženství v dialogu, Portál. Praha . 1998 Remeš, P.: Svědkové Jehovovi. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Vojtíšek, Z., Novotný.T.: Základní orientace v nových náboženských směrech. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha. 1995 Novotný, T., Opatrný, A., Remeš, P.: Zneužití náboženství, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1996 Novotný, T.: Písma Mormonů Kniha Abrahamova. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Štampach, O.I.: Malý přehled náboženství, SPN, Sursum Praha 1992
Literatura doporučená studentům	Štampach, O.I.: Náboženství v dialogu, Portál. Praha . 1998 Remeš, P.: Svědkové Jehovovi. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1995 Vojtíšek, Z., Novotný.T.: Základní orientace v nových náboženských směrech. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha. 1995 Novotný, T., Opatrný, A., Remeš, P.: Zneužití náboženství, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Praha 1996 Štampach, O.I.: Malý přehled náboženství, SPN, Sursum Praha 1992
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Součástí domácí přípravy je pravidelná příprava na semináře, získávání a vyhledávání informací z internetu. Individuální příprava bude průběžně kontrolována při seminářích a individuálních konzultacích během semestru. Cílem předmětu je orientovat se v náboženství a náboženských hnutích běžných v naší společnosti. Popsat jednotlivých náboženství a hnutí a vysvětlit jejich východiska, praktiky a cíle. objasnit, do jaké míry jsou náplně jednotlivých náboženství slučitelná s běžnou evropskou kulturou. orientovat v působení náboženství na člověka v nouzových a kritických situacích. posluchač má získat základní přehled v náboženské oblasti a měl by umět upozornit na důsledky, které plynou z užšího kontaktu s některými náboženstvími, sektami příp. psychokulty.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět poskytuje základní seznámení s kulturní a sociální antropologií, s historií jejího vzniku, s jejími metodami a s hlavními oblastmi jejího zájmu. Na tomto základě má zprostředkovat poznání kultury jako projevu specificky lidské činnosti, která člověku zpřístupňuje svět, poskytuje mu orientaci a uspořádává jeho život. Ukazuje, že člověk se prostřednictvím kultury uskutečňuje jako sociální bytost, která si vymezuje svou vlastní identitu v rámci široké škály vztahů od základních rodinných vazeb až po velmi složité sociální systémy. Předmět dále seznamuje s tím, že všechny kulturní jevy jsou podmíněné a že se odvíjejí od mnoha různých faktorů a existují ve vzájemné interakci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je předložit nástin fundamentálních témat kulturní a sociální antropologie jakožto části etiky a sociální a kulturní antropologie, s důrazem na otázku co je to kultura, jak se formuje a jak ovlivňuje myšlení a jednání lidského jedince i společnosti. Předmět poukazuje na některé způsoby, jakými lze odpovídat na otázku po způsobech formování kultur a nastiňuje konkrétní možnosti reflexe základních cest interpretace problematiky kultury.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- Vznik a vývoj kulturní a sociální antropologie, její předmět a metody - Kultura a lidská situace - Společenské systémy, statusy a role - Formy manželství a rodinného soužití - Příbuzenské svazky a systémy - Hospodářství - Autorita a sociální kontrola - Společnost a společenství - Národ a národnost - Víra a náboženství - Pojetí člověka v náboženských systémech - Materiální kultura a tradiční zvyky - Kulturní odlišnost a jinakost
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BOORSTIN, D. J. Člověk tvůrce. Historie lidské imaginace. Praha : Prostor (Obzor), 1996. CORETH, E. Co je člověk. Praha : Zvon, 1994. CRICK, F. Věda hledá duši. Překvapivá domněnka. Praha : Mladá fronta, 1997. CZEIZEL, E. Hodnota je v nás. Bratislava : Smena, 1990. DRVOTA, S. Od zvířete k člověku. Praha : Pyramida, 1979. GORE, A. Země na misce vah. Praha : Argo 1994. KING, A.; SCHNEIDER, B. První globální revoluce. Bratislava : Bradlo, 1991. KREJČÍ, J. Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář. Duchovní základy civilizační plurality) Praha: Karolinum, 1996. MARCUSE, H. Jednorozměrný člověk. Studie o ideologii rozvinuté industriální společnosti. Praha : Naše vojsko, 1991. MEDNIKOV, B. M. Darwinismus ve 20. století. Praha : Pyramida, 1980. MEDOWSOVÁ, D. H.; MEDOWS, D. L.; RANDER, J. Překročení mezí. Konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti. Praha : EVA, 1995. MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. SOUKUP, V. Dějiny sociální a kulturní antropologie. 2. vyd. Praha : Karolinum, 1996. SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. 2. vyd. Praha : Portál, 2004. ŠMAJS, J. Ohrožená kultura. Od evoluční ontologie k ekologické politice. Praha : Hynek, 1997. TEYSCHL, O.; BRUNECKÝ, Z. Duševní vývoj a výchova dítěte. Praha : Pyramida, 1973. WILSON, E. O. O lidské přirozenosti. Máme svobodnou vůli nebo je naše chování určeno genetickým kódem? Praha : Lidové noviny, 1993. WRIGHT, R. Morální zvíře. Proč jsme to, co jsme. Praha : Lidové noviny, 1995.
Literatura doporučená studentům	MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Součástí domácí přípravy je pravidelná příprava na semináře, získávání a vyhledávání informací z internetu. Individuální příprava bude průběžně kontrolována při seminářích a individuálních konzultacích během semestru.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Karlová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět zprostředkovává antropologické porozumění vzájemnému vztahu jazykových projevů a kultury. Přistupuje k jazyku jako ke kulturnímu zdroji a jako k projevu kulturní praxe. Dále se předmět zabývá problematikou národa a národnosti jako kulturních fenoménů, jejichž prostřednictvím se člověk vymezuje v rámci sociálních vztahů. Všímá si jazykových, geografických, politických, ekonomických a náboženských vlivů na utváření národního vědomí a národní identity. Představuje v dějinné perspektivě různé modely národní identity, všímá si rozlišení mezi „politickým“ a „etnickým“ národem a věnuje se též otázkám národního státu, práva národů na sebeurčení a nacionalismu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je naučit studenty uvažovat kriticky o kategoriích jazyka a národa, orientovat se v základní literatuře a aplikovat znalosti na aktuální kauzy ve společnosti. Kromě práce s odbornými texty je cílem kurzu rozvíjet schopnost pracovat v týmu při přípravě odborných panelových diskusí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- jazyk jako předmět antropologických studií; lingvistická antropologie a etnologie, antropologická lingvistika a etnolingvistika - etnografie komunikace, neverbální komunikace a písmo - jazyk jako kulturní fenomén a význam jeho studia pro poznání kultur - typologie jazyků - jazyk v současném světě – aktuální otázky a výzvy (globalizace a omezení jazykové diverzity; ekolingvistika) - antropologické studium národa a národností; etnologie a etnografie - pojem národa a národnosti; národ, rod a národnost; národ a lid - národní vědomí a národní identita a její proměny v dějinách - modely národní identity a transkulturní komunikace - právo na sebeurčení a národní stát - nacionalismus, rasismus atd. - národ v současném světě – otázky globalizace, integrace národních států atd.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	AUGÉ, M. Antropologie současných světů. Brno : Atlantis, 1999. BUDIL, I. T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. 4. vyd. Praha: Triton, 2003. ČERMÁK, F. Jazyk a jazykověda. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2001. GELLNER, E. A. Nacionalismus. Brno : CDK, 2003. HROCH, M. (ed.). Pohledy na národ a nacionalismus. Praha : Sociologické nakladatelství, 2003. CHOMSKY, Noam. Syntaktické struktury : logický základ teorie jazyka : o pojmu "gramatické pravidlo". Praha : Academia, 1966. JOURDAN, Christine; TUITE, Kevin. Language, culture, and society : key topics in linguistic anthropology. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. LÉVI-STRAUSS, C. Rasa a dějiny. Brno : Atlantis, 1999. MANENT, P. Proč existují národy. Brno : CDK, 2007. MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. PRUDKÝ, L. Přináležitost k národu, vztahy k jiným národnostem a k cizincům v České republice. Praha : Kabinet pro výchovu k demokratickému občanství, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2004. ROKICKI, J. (ed.). Naród, kultura i państwo w procesie globalizacji. Kraków : Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego , 2004. ROSANVALLON, P. et al. Národ a náboženství v době globalizace. Praha : Karolinum, 2008. SALZMANN, Zdeněk. Jazyk, kultura a společnost. Úvod do lingvistické antropologie. Praha : Ústav pro etnografii a folkloristiku Akademie věd České republiky, 1997. (Supplement Český lid, roč. 83, 1996.) SAPIR, Edward. Language : an introduction to the study od speech. London : Rupert Hart-Davis, 1971. SOUKUP, Václav. Přehled antropologických teorií kultury. 2. vyd. Praha : Portál, 2004. SCHULZE, H. Stát a národ v evropských dějinách. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ŠATAVA, Leoš. Jazyk a identita etnických menšin : možnosti zachování a revitalizace. Praha : Cargo, 2001. THIESSOVÁ, A.-M. Vytváření národních identit v Evropě 18. až 20. století. Brno : CDK, 2007. VRHEL, F. Základy etnolingvistiky. Praha: SPN, 1981. WOLF, J. Člověk a jeho svět, II. Lidské rasy a rasismus v dějinách a současnosti. Praha: Karolinum 2000.
Literatura doporučená studentům	náplň seminářů dle harmonogramu; rozšiřující literatura: AUGÉ, M. Antropologie současných světů. Brno : Atlantis, 1999. BUDIL, I. T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. 4. vyd. Praha: Triton, 2003. ČERMÁK, F. Jazyk a jazykověda. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2001. GELLNER, E. A. Nacionalismus. Brno : CDK, 2003. HROCH, M. (ed.). Pohledy na národ a nacionalismus. Praha : Sociologické nakladatelství, 2003. CHOMSKY, Noam. Syntaktické struktury : logický základ teorie jazyka : o pojmu "gramatické pravidlo". Praha : Academia, 1966. JOURDAN, Christine; TUITE, Kevin. Language, culture, and society : key topics in linguistic anthropology. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. LÉVI-STRAUSS, C. Rasa a dějiny. Brno : Atlantis, 1999. MANENT, P. Proč existují národy. Brno : CDK, 2007. MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. PRUDKÝ, L. Přináležitost k národu, vztahy k jiným národnostem a k cizincům v České republice. Praha : Kabinet pro výchovu k demokratickému občanství, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2004. ROKICKI, J. (ed.). Naród, kultura i państwo w procesie globalizacji. Kraków : Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego , 2004. ROSANVALLON, P. et al. Národ a náboženství v době globalizace. Praha : Karolinum, 2008. SALZMANN, Zdeněk. Jazyk, kultura a společnost. Úvod do lingvistické antropologie. Praha : Ústav pro etnografii a folkloristiku Akademie věd České republiky, 1997. (Supplement Český lid, roč. 83, 1996.) SAPIR, Edward. Language : an introduction to the study od speech. London : Rupert Hart-Davis, 1971. SOUKUP, Václav. Přehled antropologických teorií kultury. 2. vyd. Praha : Portál, 2004. SCHULZE, H. Stát a národ v evropských dějinách. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ŠATAVA, Leoš. Jazyk a identita etnických menšin : možnosti zachování a revitalizace. Praha : Cargo, 2001. THIESSOVÁ, A.-M. Vytváření národních identit v Evropě 18. až 20. století. Brno : CDK, 2007. VRHEL, F. Základy etnolingvistiky. Praha: SPN, 1981. WOLF, J. Člověk a jeho svět, II. Lidské rasy a rasismus v dějinách a současnosti. Praha: Karolinum 2000.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Očekává se studium povinné literatury zprostředkované v podobě readeru každý týden. V semináři jsou texty rozebírány a diskutovány, nutná je domácí příprava i aktivní participace. Povoleny jsou max. 2 neomluvené absence. Dále studenti během semestru ve skupinkách připravují a realizují cyklus panelových diskusí na relevantní témata. Pro získání zápočtu je nutné dodržení harmonogramu stanoveného na začátku semestru. Konečná známka sestává z výsledku znalostního testu a ústní zkoušky, která je postavena na obsahu přednášek.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět uvádí do problematiky práva a seznamuje s jeho základními typy jako je právo trestní, občanské, církevní etc. Představuje právo jako dynamický proces, jehož funkce je pevně svázána s kulturou a jehož struktura může značně variovat. Snaží se ukázat, že i přes rozmanitost právních postupů, norem a institucí tvoří právo jeden z obecně sdílených nástrojů sociální kontroly.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit studenty se základními pojmy a tématy daného předmětu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- pojem práva a spravedlnosti - společnost a právo, cíle a motivy zákonodárství - atributy práva – autorita, univerzální použitelnost, závazek, sankce - multiplicita právních systémů - dynamika práva - právo osobní a právo teritoriální, vznik a rozvoj myšlenky státní suverenity - problémy srovnávání právních systémů - právní systémy semitských kultur - právo a vymáhání práva v antické civilizaci - křesťanství a rozdělení právních oblastí v církevní a světské sféře - islámské právo a problém jeho prosazování dodržování v západní civilizaci - možnost paralelní existence více právních řádů - vlastnictví
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BRUNDAGE, J. A. Medieval Canon Law. London – New York: Longman, 1995. FUSTEL de COULANGES, N. D. Antická obec. Studie o kultu, právu a institucích starého Řecka a Říma. Praha : Sofis; Pastelka, 1998. POSPÍŠIL, L. J. Etnologie práva. Teze ke studiu práva z multikulturní perspektivy. Praha : Set out, 1997. RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. 3. vyd. Praha : Vyšehrad, 2003. SCHLESINGER, W. Die Entstehung der Landesherrschaft. Darmstadt Darmstadt : Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1983. TOMÁŠ AKVINSKÝ. Tomáš Akvinský o zákonech v Teologické sumě. (Úvod a komentář Karel Šprunk.) Praha : Krystal OP, 2003.
Literatura doporučená studentům	KUKLÍK, J. Dějiny angloamerického práva. Praha : Linde, 2007. MARŠÁLEK, P. Právo a společnost. Praha : Auditorium, 2008. SCHELLE, K. et al. Právní dějiny. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. SOKOL, Jan. Moc, peníze a právo. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. ŠTEFKA, V. Základy teorie práva. Zlín : Univerzita Tomáše Bati, 2006. URBANOVÁ, M. Systémy sociální kontroly a právo. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. VEČEŘA, M.; Urbanová, M. Sociologie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. VOJÁČEK, L. České právní dějiny do roku 1945. Ostrava : Key Publishing, 2007. VOJÁČEK, L. Právní dějiny integrující se Evropy. Ostrava : Key Publishing, 2008.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Prokázat znalosti probírané látky, orientaci ve studijních pramenech a literatuře.

 

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Karlová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět představuje manželství, rodinu a příbuzenské vztahy jako obecně sdílené segmenty kultury, které člověku poskytují orientaci, uspořádávají jeho život a pomáhají mu vymezit si v rámci sociálních vztahů své vlastní já. Předmět si zároveň všímá dějinné i geografické podmíněnosti a variability těchto základních forem prožívání lidského údělu. Činí tak s významnou pomocí výsledků bádání moderní historiografie, která učinila velký pokrok v otázce studia forem manželství, rodinného života, stejně jako prožívání stáří či dětství v antické, středověké či novověké společnosti.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem je utřídit a doplnit stávající znalosti vztahující se k problematice příbuzenství. Dojít k porozumění transkulturně platným principům i jedinečné, dějinně podmíněné logice konkrétního sociokulturního systému.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	I. Obecná východiska - totální vztah dítěte k matce a lidské já - manželství a rodina - incestní tabu - formy manželství - nukleární rodina - příbuzenské systémy - rodová linie a posloupnost II. Dějinná perspektiva - antické pojetí manželství a rodiny - pojetí manželství u germánských a slovanských národů - středověká církevní syntéza chápání manželství, rodina a zrození celibátu - fáze lidského života, dětství a mládí v premoderních společnostech - rodina v ranném novověku, dvorská společnost a aristokracie - proměny společnosti v preindustriální a industriální epoše - zrození „romantického“ pojetí manželství z lásky - rodina 19. století jako „kanonický model“ rodiny vůbec - „ženská otázka“ a zápas za občanskou a profesní emancipaci III. Transkulturní perspektiva - multiplicita rodinných a příbuzenských systémů - modely rodiny v civilizačních okruzích současného světa - formy nesezdaného soužití a otázka singles - nové formy „rodinného“ života (rodina bez otce etc.) - postavení ženy a rodiny v islámském světě - problémové okruhy soužití rodinných norem mimoevropských imigrantů a liberálního státu
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ABRAMS, L. Zrození moderní ženy. Evropa 1879-1918. Brno 2005. BOCKOVÁ, G. Ženy v evropských dějinách, Praha 2007. BROWN, P. Tělo a společnost. Muži, ženy a sexuální odříkání v raném křesťanství. Brno 2000. CARRIERE; J.-C.; VIGNE, D. Frauen suchen ihre Geschichte. Historische Studien zum 19. und 20. Jahrhun-dert. München 1983. DAUMAS, M. Le Mariage amoureux. Histoire du lien conjugal sous l´Ancien Régime. Paris 2004. DAVIS, N. Z. Návrat pravého Sommersbyho. Praha 1998. DENZLER, G. Dějiny celibátu. Brno 2000. DUBY, G. Vznešené paní z 12. století I., Héloise, Aliénor, Isolda a další. Brno 1997. DUBY, G. Vznešené paní z 12. století II. Památce babiček. Brno 1999. DUBY, G. Vznešené paní z 12. století III. Eva a kněží. Brno 1999. ELSHTAIN, J. B. Veřejný muž, soukromá žena. Ženy ve společenském a politickém myšlení. Praha 1999. ENNENOVÁ, E. Ženy ve středověku, Praha 2001. FUSTEL DE COULANGES, N. D. Antická obec. Praha 1998. GODINEAU, D. Les femmes dans la société francaise 16e-18e siecle. Paris 2003. GOODY, J. L´Evolution de la famille et du mariage en Europe. Paris 1985. GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii. Praha 2006. HORSKÁ, P.; KUČERA, M.; Maur, E.; Stloukal, M. Dětství, rodina, stáří v dějinách Evropy. Praha 1990. KNIBIEHLER, Y. Geschichte der Väter. Eine Kultur- und sozialhistorische Spurensuche. Freiburg i/Br. 1996. KNOTKOVÁ, B. et al. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Praha 2008. LE GOFF, J.; TRUONG, N. Tělo ve středověké kultuře, Praha 2006. LENDEROVÁ, M. et al. Žena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha 2009. LEVINE, R. A.; NEW, R. S., eds. Anthropology and child development: a cross-cultural reader. Malden, Mass. 2008. SKUPNIK, J. Antropologie příbuzenství: příbuzenství, manželství a rodina v kulturněantropologické per-spektivě. Praha 2010. WEBER-KELLERMANN, I. Die deutsche Familie. Versuch einer Sozialgeschichte. Frankfurt a/M 1975
Literatura doporučená studentům	ABRAMS, L. Zrození moderní ženy. Evropa 1879-1918. Brno 2005. BOCKOVÁ, G. Ženy v evropských dějinách, Praha 2007. BROWN, P. Tělo a společnost. Muži, ženy a sexuální odříkání v raném křesťanství. Brno 2000. CARRIERE; J.-C.; VIGNE, D. Frauen suchen ihre Geschichte. Historische Studien zum 19. und 20. Jahrhun-dert. München 1983. DAUMAS, M. Le Mariage amoureux. Histoire du lien conjugal sous l´Ancien Régime. Paris 2004. DAVIS, N. Z. Návrat pravého Sommersbyho. Praha 1998. DENZLER, G. Dějiny celibátu. Brno 2000. DUBY, G. Vznešené paní z 12. století I., Héloise, Aliénor, Isolda a další. Brno 1997. DUBY, G. Vznešené paní z 12. století II. Památce babiček. Brno 1999. DUBY, G. Vznešené paní z 12. století III. Eva a kněží. Brno 1999. ELSHTAIN, J. B. Veřejný muž, soukromá žena. Ženy ve společenském a politickém myšlení. Praha 1999. ENNENOVÁ, E. Ženy ve středověku, Praha 2001. FUSTEL DE COULANGES, N. D. Antická obec. Praha 1998. GODINEAU, D. Les femmes dans la société francaise 16e-18e siecle. Paris 2003. GOODY, J. L´Evolution de la famille et du mariage en Europe. Paris 1985. GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii. Praha 2006. HORSKÁ, P.; KUČERA, M.; Maur, E.; Stloukal, M. Dětství, rodina, stáří v dějinách Evropy. Praha 1990. KNIBIEHLER, Y. Geschichte der Väter. Eine Kultur- und sozialhistorische Spurensuche. Freiburg i/Br. 1996. KNOTKOVÁ, B. et al. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Praha 2008. LE GOFF, J.; TRUONG, N. Tělo ve středověké kultuře, Praha 2006. LENDEROVÁ, M. et al. Žena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha 2009. LEVINE, R. A.; NEW, R. S., eds. Anthropology and child development: a cross-cultural reader. Malden, Mass. 2008. SKUPNIK, J. Antropologie příbuzenství: příbuzenství, manželství a rodina v kulturněantropologické per-spektivě. Praha 2010. WEBER-KELLERMANN, I. Die deutsche Familie. Versuch einer Sozialgeschichte. Frankfurt a/M 1975
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	• Aktivní účast na seminářích (max. 2 neomluvené absence). • Prezentace zvoleného tématu v rámci semináře. Přípravy na prezentace (včetně odkazů na literaturu a zdroje) je nutné předem odevzdat ke kontrole. • Odevzdání stručné písemné reflexe dvou přečtených knih (cca 2 NS ke každé) ze seznamu doporučené literatury. Kniha mimo doporučenou literaturu musí být předem odsouhlasena. • Písemný znalostní test.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Karlová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět představuje v historické perspektivě základní sídelní formy. V rozmanitostech a obměnách jednotlivých sídelních forem se zároveň snaží objevit vnitřní racionalitu lidského zpřístupňování si světa pomocí architektury. Zvláštní zřetel přitom klade na dějiny evropských sídelních forem a podrobněji seznamuje s tím, kdy a jak se v Evropě rozvíjela městská společnost a kultura, jakou roli hrál venkov a jak se utvářela evropská krajina. Kromě postižení celkového vývoje se výběrově zabývá profilujícími městy jako Florencie, Řím, Paříž a Benátky.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem je utřídit a doplnit stávající znalosti z oblasti historie lidských sídelních forem, porozumět svébytným obrazům světa, jak je konstruují jednotlivé, zejm. tradiční kultury a na základě konkrétních příkladů dojít i k interdisciplinárnímu, holistickému porozumění transkulturně platné logice univerzálně lidského osídlování světa.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- Město a vesnice – vymezení pojmů - Formy osídlení ve starověké Evropě - Antické město – polis - Rozklad starověké společnosti a úpadek měst – Benátky - Evropská sídliště a obchod v raném středověku - Zakládání měst ve vrcholném středověku - Klasická podoba a půdorys evropského města - Základní body krajiny – vesnice, hrad, klášter, usedlost, mlýn, kovárna - Základní body města – dům, hospoda, chrám, škola, radnice - Rozvoj měst v renesanci a baroku – Řím a Florencie - Proměny krajiny a osídlení v protoindustriální Evropě - Urbanizace a proměny města v 19. století – Paříž - Konec dominance venkova ve 20. století
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Augé, Marc. Pour une anthropologie des mondes contemporains. Paris: Aubier, 1994. Bahník, Václav. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. Bell, Colin a Bell, Rose. City fathers: the early history of town planning in Britain. London: Barrie and Rockliff, 1969. Burke, Peter. Italská renesance: kultura a společnost v Itálii. Praha: Mladá fronta, 1996. Cílek, Václav. Krajiny vnitřní a vnější: texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a také o tom, proč lezeme na rozhlednu. Praha: Dokořán, 2005. Clark, Grahame. Prehistorie světa. Praha: Orbis, 1973. Crowe, Norman. Nature and the Idea of a Man-Made World: an Investigation into the Evolutionary Roots of Form and Order in the Built Environment. Cambridge: MIT Press, 1997. Day, Christopher. Duch & místo: uzdravování našeho prostředí: uzdravující prostředí. Brno: ERA, 2004. Dudák, Vladislav, Pošva, Rudolf a Neškudla, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha: Baset, 2000. Eliade, Mircea. Mýtus o věčném návratu: (archetypy a opakování). Praha: ISE, 1993. Eliade, Mircea. Obrazy a symboly: esej o magicko-náboženských symbolech. Brno: Computer Press, 2004. Feuerstein, Bedřich. Mezi domovem a světem. Praha: Arbor vitae, 2000. Fialová, Ludmila et al. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Fustel de Coulanges, Numa Denis. Antická obec. Praha: SOFIS, 1998. Geertz, Clifford. The Interpretation of Cultures: Selected Essays. New York: Basic Books, 1973. Gehl, Jan. Cities for people [online]. Washington, DC: Island Press, 2010. Dostupné z: . Goodall, Brian. The Penguin dictionary of human geography. London: Penguin Books, 1987. Gurevič, Aron Jakovlevič a Kolár, Jaroslav, ed. Kategorie středověké kultury. Praha: Mladá fronta, 1978. Halík, Pavel, Kratochvíl, Petr a Nový, Otakar. Architektura a město. Praha: Academia, 1996. Hampl, Martin. Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext. Praha: DemoArt pro Univerzitu Karlovu, Přírodovědeckou fakultu, 2005. Heidegger, Martin. Básnicky bydlí člověk. Praha: Oikoymenh, 1993. Heidegger, Martin. Bytí a čas. Praha: Oikoymenh, 1996. Hernandez, X.; Gomez, P. Barmi: Eine Stadt am Mittelmeer im Laufe der Geschichte. Nürnberg 1990. Hibbert, Christopher. Florencie: životopis města. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. Hodrová, Daniela et al. Poetika míst: kapitoly z literární tematologie. Jinočany: H & H, 1997. Hoffmann, František. České město ve středověku: život a dědictví. Praha: Panorama, 1992. Hošek, Radislav a Marek, Václav. Řím Marka Aurelia. Praha: Mladá fronta, 1990. Hrůza, Jiří. Charty moderního urbanismu. Praha: Agora, 2002. Husserl, Edmund. Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie: Úvod do fenomenologické filosofie. Praha: Academia, 1996. Childe, V. Gordon. Člověk svým tvůrcem. Praha: Svoboda, 1949. Jacobs, Jane. Smrt a život amerických velkoměst. Praha: Odeon, 1975. Klápště, Jan. Proměna českých zemí ve středověku. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2005. Koch, Wilfried. Evropská architektura: encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. Praha: Ikar, 1998. Krier, Léon. Architektura - volba nebo osud. Praha: Academia, 2001. Kuhn, Thomas. The Structure of Scientific Revolutions. Chicago: University of Chicago Press, 1965. Leakey, Richard E. Původ lidstva. Bratislava: Archa, 1996. Leakey, Richard E. The making of Mankind. London: M. Joseph, 1981. Leakey, Richard E.; Lewin, Roger. Lidé od jezera: člověk, jeho počátky, jeho povaha a budoucnost. Praha: Mladá fronta, 1984. Lévinas, Emmanuel. Totalita a nekonečno: esej o exterioritě. Praha: Oikoymenh, 1997. Lynch, Kevin. Obraz města = The image of the city. Praha: Polygon, 2004. Mansel, Philip. Paris between empires, 1814-1852: monarchy and revolution. London: Phoenix, 2001. Mollat du Jourdain, Michel. Evropa a moře. Bratislava: Archa, 1994. Mumford, Lewis. The city in history: its origins, its transformations, and its prospects. New York: Harcourt, Brace and World, 1961. Norberg-Schulz, Christian. Genius loci: K fenomenologii architektury. Přel. Petr Kratochvíl a Pavel Halík. Praha: Odeon, 1994. Ohler, Norbert. Katedrála: náboženství, politika, architektura, dějiny. Jinočany: H & H, 2006. Ortová, Jitka. Kulturní a sociální ekologie: Skripta pro posluchače Filosofické fakulty University Karlovy: I. Praha: Karolinum, 1996. Ortová, Jitka. Kulturní a sociální ekologie: Skripta pro posluchače Filosofické fakulty University Karlovy: II. Praha: Karolinum, 1997. Ortová, Jitka. Kapitoly z kulturní ekologie. Praha: Karolinum, 1999. Patočka, Jan. Přirozený svět jako filosofický problém. Praha: Československý spisovatel, 1992. Petráň, Josef a kol. Dějiny hmotné kultury. II/1, Kultura každodenního života od 16. do 18. století. Praha: Karolinum, 1995. Petráň, Josef et al. Dějiny hmotné kultury. II/2, Kultura každodenního života od 16. do 18. století. Praha: Karolinum, 1997. Petráň, Josef et al. Dějiny hmotné kultury: vysokošk. učebnice pro stud. fakult připravujících učitele. [Díl] 1, [sv.] 1, Vymezení kulturních dějin. Kultura každodenního života od pravěku do 15. století. Praha: SPN, 1985. Petráň, Josef, ed. Dějiny hmotné kultury. [Díl] 1, [sv.] 2, Kultura každodenního života od 13. do 15. století. Praha: SPN, 1985. Rouland, N. Rome, democratie impossible? Les acteurs du pouvoir dans la cité romaine. Paris 1991. Dostupné z www: . Sádlo, Jiří et al. Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí. Praha: Malá Skála, 2005. Scarre, Christopher, ed. Zaniklé světy: velký atlas archeologie. Praha: Baset, 1995. Schama, Simon. Krajina a paměť. Praha: Argo, 2007. Snyder, Gary. Praxe divočiny. Přel. Luboš Snížek. Praha: Maťa; Dharmagaia, 1999. Soukup, Václav. Dějiny antropologie: (encyklopedický přehled dějin fyzické antropologie, paleoantropologie, sociální a kulturní antropologie). Praha: Karolinum, 2004. Syrový, Bohuslav aj. Architektura - svědectví dob: přehled vývoje stavitelství a architektury. Praha: SNTL, 1987. Ševčík, Oldřich. Architektura - historie - umění: kulturně-civilizační vývoj v Evropě od antiky do počátku 19. století. Praha: Grada, 2007. Tönnies, Ferdinand. Gemeinschaft und Gesellschaft: Grundbegriffe der reinen Soziologie. Leipzig : Buske, 1935. Whitley, James. The Archaeology of Ancient Greece. Cambridge: Cambridge University Press, 2001.
Literatura doporučená studentům	Burke, Peter. Italská renesance: kultura a společnost v Itálii. Mladá fronta, 1996. Cílek, Václav. Krajiny vnitřní a vnější: texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a také o tom, proč lezeme na rozhlednu. Praha: Dokořán, 2005. Day, Christopher. Duch & místo: uzdravování našeho prostředí: uzdravující prostředí. Brno: ERA, 2004. Dudák, Vladislav, Pošva, Rudolf a Neškudla, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha: Baset, 2000. Eliade, Mircea. Mýtus o věčném návratu: (archetypy a opakování). Praha: ISE, 1993. Eliade, Mircea. Obrazy a symboly: esej o magicko-náboženských symbolech. Brno: Computer Press, 2004. Fialová, Ludmila et al. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Fustel de Coulanges, Numa Denis. Antická obec. Praha: SOFIS, 1998. Geertz, Clifford. The Interpretation of Cultures: Selected Essays. New York: Basic Books, 1973. Gehl, Jan. Města pro lidi. Brno: Partnerství, 2012. Goodall, Brian. The Penguin dictionary of human geography. London: Penguin Books, 1987. Gurevič, Aron Jakovlevič a Kolár, Jaroslav, ed. Kategorie středověké kultury. Praha: Mladá fronta, 1978. Halík, Pavel, Kratochvíl, Petr a Nový, Otakar. Architektura a město. Praha: Academia, 1996. Hibbert, Christopher. Florencie: životopis města. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. Hoffmann, František. České město ve středověku: život a dědictví. Praha: Panorama, 1992. Hošek, Radislav a Marek, Václav. Řím Marka Aurelia. Praha: Mladá fronta, 1990. Jacobs, Jane. Smrt a život amerických velkoměst. Praha: Odeon, 1975. Klápště, Jan. Proměna českých zemí ve středověku. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2005. Koch, Wilfried. Evropská architektura: encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. Praha: Ikar, 1998. Krier, Léon. Architektura - volba nebo osud. Praha: Academia, 2001. Leakey, Richard E. The making of Mankind. London: M. Joseph, 1981. Leakey, Richard E.; Lewin, Roger. Lidé od jezera: člověk, jeho počátky, jeho povaha a budoucnost. Praha: Mladá fronta, 1984. Lynch, Kevin. Obraz města = The image of the city. Praha: Polygon, 2004. Mansel, Philip. Paris between empires, 1814-1852: monarchy and revolution. London: Phoenix, 2001. Mollat du Jourdain, Michel. Evropa a moře. Bratislava: Archa, 1994. Mumford, Lewis. The city in history: its origins, its transformations, and its prospects. New York: Harcourt, Brace and World, 1961. Norberg-Schulz, Christian. Genius loci: K fenomenologii architektury. Praha: Odeon, 1994. Ortová, Jitka. Kulturní a sociální ekologie: Skripta pro posluchače Filosofické fakulty University Karlovy: I. Praha: Karolinum, 1996. Ortová, Jitka. Kulturní a sociální ekologie: Skripta pro posluchače Filosofické fakulty University Karlovy: II. Praha: Karolinum, 1997. Ortová, Jitka. Kapitoly z kulturní ekologie. Praha: Karolinum, 1999. Patočka, Jan. Přirozený svět jako filosofický problém. Praha: Československý spisovatel, 1992. Petráň, Josef a kol. Dějiny hmotné kultury. II/1, Kultura každodenního života od 16. do 18. století. Praha: Karolinum, 1995. Petráň, Josef et al. Dějiny hmotné kultury. II/2, Kultura každodenního života od 16. do 18. století. Praha: Karolinum, 1997. Petráň, Josef et al. Dějiny hmotné kultury: vysokošk. učebnice pro stud. fakult připravujících učitele. [Díl] 1, [sv.] 1, Vymezení kulturních dějin. Kultura každodenního života od pravěku do 15. století. Praha: SPN, 1985. Petráň, Josef, ed. Dějiny hmotné kultury. [Díl] 1, [sv.] 2, Kultura každodenního života od 13. do 15. století. Praha: SPN, 1985. Sádlo, Jiří et al. Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí. Praha: Malá Skála, 2005. Scarre, Christopher, ed. Zaniklé světy: velký atlas archeologie. Praha: Baset, 1995. Snyder, Gary. Praxe divočiny. Praha: Maťa; Dharmagaia, 1999. Ševčík, Oldřich. Architektura - historie - umění: kulturně-civilizační vývoj v Evropě od antiky do počátku 19. století. Praha: Grada, 2007.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	• aktivní účast na seminářích, zejm. práce se studijní literaturou (Norberg-Schulz, Christian. Genius loci: K fenomenologii architektury) reader V TIŠTĚNÉ PODOBĚ je nezbytný pro práci v semináři, max. 2 neomluvené absence reader (studijní literatura) a instrukce k seminářům dostupné zde: Teorie kultury 5: Antropologie sídelních forem http://kurzy.uhk.cz/course/view.php?id=503 • vypracování a přednesení seminární prezentace přípravu na prezentaci (včetně odkazů na literaturu a zdroje) je nutné předem odevzdat ke kontrole; téma prezentace musí být předem odsouhlaseno • ústní zkouška

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět umožní studentům získat základní přehled o teoretických a praktických problémech společenských, hospodářských a politických systémů v minulosti i současnosti. Výklad je zaměřen především na systémy 20. století, jejich filosofické kořeny a etická dilemata člověka v daném systému se pohybujícího. Úvod kurzu bude zaměřen na položení teoretického základu zkoumání politických systémů, budou představeny základní modely, typy, formy státu a politické režimy. Tyto kategorie budou následně přiblíženy analýzou konkrétních systémů.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Student získá základní přehled o společenských, hospodářských a politických systémech 20. století. Na jeho základě pak bude umět dát do souvislosti společenské jevy a události, bude je umět analyzovat.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Definování a vysvětlení základních pojmů (stát, společnost, společenský systém atd.) 2. Politická filosofie: řecká a římská tradice, vybrané kapitoly ze středověkých politicko-filosofických konceptů 3. Politické, společenské a hospodářské režimy – obecný přehled 4. Teorie nedemokratických režimů a rozbor jejich konkrétních forem 5. Demokracie a její formy, volební systémy; parlamentní vs. prezidentské režimy 6. Základní modely hospodářských systémů – tržní ekonomika, státem řízené hospodářství 7. Charakter evropských politických, společenských a hospodářských systémů 8. Mimoevropské oblasti – nedemokratické režimy a jejich ekonomické modely 9. Mimoevropské oblasti – přechody k demokracii, problém transformace ekonomiky, zavedené demokracie
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ARENDTOVÁ, H. Původ totalitarismu. Praha 1996. ARENDTOVÁ, H. O násilí. Praha 2004. ARENDTOVÁ, H. Mezi minulostí a budoucností. Brno 2002. BERGER, P.L. Kapitalistická revoluce. Bratislava 1993. DAHRENDORF, R. Der moderne soziale Konflikt. München 2004. DVOŘÁKOVÁ, V. a kol. Komparace politických systémů I. Praha 2005. FIALA, P.; STRMISKA, M. Teorie politických stran. Brno 1998. HAYEK, F. A. v. Cesta do otroctví. 2. vyd. Brno 2008. KOLOKOČKA, V. Ústavní systémy evropských států. Srovnávací studie. Praha 2006. KUNC, J. Stranické systémy v re/konstrukci. Praha 2000. LUHMANN, N. Sociální systémy. Brno 2006. LIEBER, H.-J. (Hrsg.) Politische Theorien von der Antike bis zur Gegenwart. Bonn 1993. ŘÍCHOVÁ, B. a kol. Komparace politických systémů I-III. Praha 1995-2000. ŘÍCHOVÁ, B.Úvod do současné politologie: srovnávací analýza demokratických systémů. Praha 2002. STANISZKIS, J. Postkomunismus. Brno 2006. ŠUBRT, J. (ed.) Postparsonsovské teorie sociálních systémů. Praha 2007. WALLERSTEIN, I. The Politics of the World-Economy. Cambridge 1984. WALLERSTEIN, I. Geopolitics and Geoculture. Esseys on the changing World-System. Cambridge 1991. WALLERSTEIN, I. World Systems Analysis. An Introduction. Durham 2004.
Literatura doporučená studentům	BLONDEL, J. Comparative Government. An Introduction. London 1990. BERTRAND, B.; GUY, H. Politique comparée. Paris 1990. GABRIEL, A.; POWEL, G. B. Comparative Politics. Boston 1960. Další doporučená literatura bude studentům dodávána v návaznosti na jednotlivá témata přednášek.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast na seminářích - docházka min 75%, vypracování reflexí na filmy promítané v rámci seminářů. Četba zadanné literatury. Ústní zkouška bude postavena na předem připravených okruzích, s nimiž budou studenti seznámeni na začátku semestru.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět podává historický přehled vzniku a rozvoje mnišství a řádového života v Evropě, s důrazem na západní církev. Evropským dějinám nelze porozumět bez znalosti přínosu františkánů či dominikánů pro století 13. či jezuitů pro 16. století. Budeme sledovat vznik poustevnických komunit v Egyptě, rozvoj mnišství, proces vytvoření rytířských, vojensky organizovaných řádů. Závěrem zmíníme současné postavení řádů a současné transformace zasvěceného života.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Ukázat samotné základy fenoménu řeholního života v židokřesťanské tradici, jeho vznik, rozmanité historické podoby a proměny a jeho vliv na vývoj evropské společností od starověku do dnešních dnů.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. mnišství ve světle biblické a mimobiblické tradice 2. vznik křesťanského mnišství, rané formy 3. reforma Benedikta z Nursie 4. vznik cisterciáků a Bernard z Clairvaux 5. rytířské řády templářů a johanitů 6. František z Assisi a žebravá řehole 7. dominikáni a intelektuální revoluce 8. jezuité a protireformační řády 9. ženské řády a kongregace 10. řeholní život dnes
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Histoire du christianisme I.-XIII. dir. J.-M. Mayer – Ch. Petri – A.Vauchez – M. Venard. Dictionaire historique de la Papauté. ed. Philippe Levillain, Paris 2003. Handbuch der Kirchengeschichte 1-7. ed. Hubert Jedin, Freiburg i.Br., 1987. Wörterbuch Kirchengeschichte, ed. Georg Denzler – Carl Andresen, München 1982. G. Bedouelle, L´histoire de l´Eglise, Paris 1997. Buben Milan M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Rytířské řády a křížovníci. Praha 2002. Buben Milan M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve II.1. řeholní kanovníci. Praha 2003. Buben Milan M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve II.2. Mnišské řády. Praha 2007. Buben Milan M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve III.1. Žebravé řády. Praha 2006. Brodrick, James: Rozšíření jezuitů, Olomouc 2005. Středověký člověk a jeho svět. ed. Jacques Le Goff, Praha 1999. Halas, František X.: Fenomén Vatikán. Brno 2004. Johnson, Paul: Dějiny křesťanství. Brno 1999. Křížová, Markéta: Ideální město v divočině, Praha 2007. Küng, Hans: Malé dějiny katolické církve. Praha 2001. Merton, Thomas, Vody Siloe, Praha 2007. Rapp, Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno 1996. Wrigth, Jonathan: Jezuité. Misie, mýty a dějiny. Praha 2006.
Literatura doporučená studentům	Buben Milan M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Rytířské řády a křížovníci. Praha 2002. Buben Milan M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve II.1. řeholní kanovníci. Praha 2003. Buben Milan M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve II.2. Mnišské řády. Praha 2007. Buben Milan M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve III.1. Žebravé řády. Praha 2006. Franzen, A.: Malé církevní dějiny, Praha 1992. Kadlec, J.: Dějiny katolické církve I-III, Olomouc 1993. Merton, Thomas, Vody Siloe, Praha 2007. Rapp, Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno 1996. Wrigth, Jonathan: Jezuité. Misie, mýty a dějiny. Praha 2006.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Součástí domácí přípravy je pravidelná příprava na semináře, získávání a vyhledávání informací z internetu. Individuální příprava bude průběžně kontrolována při seminářích a individuálních konzultacích během semestru.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Janiš Kamil
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Základní koncept terénní sociální práce a jeho současný stav v ČR
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1. vytvořit předpoklady pro praktické uchopení této metodysociální práce 2. popsat výlučnost, resp. provázanost terénní práce sinstitucemi společnosti 3. diskutovat modely racionality a efektivity v pomáhající profesi
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. vytvořit předpoklady pro praktické uchopení této metodysociální práce2. popsat výlučnost, resp. provázanost terénní práce sinstitucemi společnosti3. diskutovat modely racionality a efektivity v pomáhajícíprofesi
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Hranice: kde jsou zdravé meze ve vztazích a v osobním životě?H. Cloud + J. Townsend, Návrat, Praha 1998 Lidský vztah jako součást profese.K. Kopřiva, Portál, Praha 1997 Terénní práce s uživateli drog: zásady a praxe. Tim Rhodes, Albert, Brno 1999 Sociální práce na ulici: streetwork. Bednářová + Pelech, Doplněk, Brno 2000 Umění pomáhat: učebnice metod sociální praxe.Ivan Úlehla, Renesance, Písek
Literatura doporučená studentům	Lidský vztah jako součást profese.K. Kopřiva, Portál, Praha 1997 Terénní práce s uživateli drog: zásady a praxe. Tim Rhodes, Albert, Brno 1999 Sociální práce na ulici: streetwork. Bednářová + Pelech, Doplněk, Brno 2000 Umění pomáhat: učebnice metod sociální praxe.Ivan Úlehla, Renesance, Písek 1996
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	každý student v průběhu semestru zpracuje a odreferuje před skupinou zadaný úkol k tématu semináře a vypracuje závěrečnou esej na dané téma. Práce bude kontrolována formou skupinové (referát) a individuální (esej) konzultace.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje s estetickou dimenzí křesťanské víry. Na základě reflexe vztahu Božího zjevení a kultury se věnuje problematice teologické interpretace uměleckého díla.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je zprostředkovat porozumění pro vzájemný vztah Božího zjevení a konkrétních kategorií lidské existence vyjádřených v umění.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- vztah Zjevení a kultury – základ teologické estetiky - hermeneutická východiska teologické interpretace umění - dějinný přehled jednotlivých teologicko-estetických modelů - ukázky teologické interpretace literární a filmové tvorby
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ADLER, G.: „Ich mißtraue meinem eigenem Unglauben“. Graham Greene und die Religion. Stimmen der Zeit, 2005, č. 8, s. 533-544. BALTHASAR, H. U. v.: Herrlichkeit (Bd. I; II/1,2; III,1/1,2; III,2/1,2). Trier – Einsiedeln: Johanes Verlag, 1982,3. BÉGUIN, A.: Máme ještě křesťanskou literaturu? MKR Communio, 1998, č. 3, s. 282-296. ČERNÝ, V.: Baroko a klasicismus. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2005. ČULÍK, J.: Graham Greene – básník trapnosti. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. DURYCH, J.: Eseje o umění. Brno: Host, 2001. ECO, U.: Meze interpretace. Praha: Karolinum , 2004. ECO, U.: O zrcadlech a jiné eseje. Praha: Mladá fronta, 2002. ECO, U.: Umění a krása ve středověké estetice. Praha: Argo, 1998. GUARDINI, R.: Konec novověku. Praha: Vyšehrad, 1992. GUARDINI, R.: Křesťanství a kultura. Stará Říše (Kurs 24): 1931. HOJDA, J.: Chudoba jako cesta posvěcení - reflexe tématu v estetice Jaroslava Durycha. MKR Communio, 2004, č. 1, s. 87-104. HOJDA, J.: Dobyvatelé Absolutna a milované děti Boží (vztah člověka a Absolutna v beletrii Jaroslava Durycha). MKR Communio, 2004, č. 3-4, s. 383-419. KALISTA, Z.: Tvář baroka. Praha: SPN, 1992. KAUTMAN, F.: Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha: Rozmluvy, 1992. KOLEKTIV: Slovo a naděje (sborník příspěvků ze sympozia o české křesťanské literatuře). Řím: Křesťanská akademie, 1978.
Literatura doporučená studentům	ČERNÝ, V.: Baroko a klasicismus. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2005. GUARDINI, R.: Křesťanství a kultura. Stará Říše (Kurs 24): 1931. HOJDA, J.: Chudoba jako cesta posvěcení - reflexe tématu v estetice Jaroslava Durycha. MKR Communio, 2004, č. 1, s. 87-104. HOJDA, J.: Dobyvatelé Absolutna a milované děti Boží (vztah člověka a Absolutna v beletrii Jaroslava Durycha). MKR Communio, 2004, č. 3-4, s. 383-419. KALISTA, Z.: Tvář baroka. Praha: SPN, 1992. KOLEKTIV: Slovo a naděje (sborník příspěvků ze sympozia o české křesťanské literatuře). Řím: Křesťanská akademie, 1978.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Vypracování referátu zabývajícího se teologickou interpretací konkrétního uměleckého díla. Individuální konzultace ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Mitlöhner Miroslav
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje studenty s jedním z významných odvětví veřejného práva. Výuka navazuje na předmět Právo a právní předpisy. Jde do větší šíře v oblasti trestního práva hmotného a trestního práva procesního v souvislosti s navazujícími právními normami především zákona o soudnictví ve věcech mládeže, zákonem o výkonu trestu odnětí svobody a dalšími. Přibližuje principy mezinárodního trestního práva
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1. Seznámit studenty s podstatou a filozofií trestního práva a principů uvažování při jeho aplikaci. Vštípit zásadu, že aplikace norem trestního práva je až konečným řešením všude tam, kde jiné prostředky společenského či právního působení selhaly a nesplnily svůj účel . 2. Dosáhnout toho, aby po získání teoretického základu byli studenti schopni pracovat s právní normou a řešit jednodušší praktické modelové situace s cílem prohloubení dovedností v práci s právní normou.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Trestní právo hmotné A) Obecná část - Principy připravované rekodifikace českého trestního práva hmotného - Charakteristika a struktura současného trestního zákona - Základy trestní odpovědnosti - Působnost trestních zákonů - Tresty a ochranná opatření - Zánik trestnosti a trestu - Stíhání mladistvých podle zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže B) Zvláštní část - Trestné činy hospodářské - Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných - Trestné činy obecně nebezpečené - Trestné činy hrubě narušující občanské soužití - Trestné činy proti rodině a mládeži - Trestné činy proti životu a zdraví - Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti - Trestné činy proti majetku - Trestné činy proti lidskosti C) Mezinárodní trestní právo - Stručný exkurs D) Výkon trestu odnětí svobody - Stručný exkurs 2. Trestní právo procesní - Základní zásady trestního řízení - Orgány činné v trestním řízení - Úkony trestního řízení - Zadržení osob a věcí - Dokazování - Stadia trestního řízení - Rozhodnutí v trestním řízení - Opravné prostředky - Výkon trestů a ochranných opatření
Literatura, na níž je předmět vystavěn	CÍSAŘOVÁ, D., HASCH, K. aj. : Trestní právo procesní, Linde Praha 1999 CÍSAŘOVÁ, D., SOVOVÁ, O.,: Trestní právo a zdravotnictví, Orac Praha 2004 JELÍNEK, J., SOVÁK, Z., : Trestní zákon a trestní řád, Linde Praha 1999 MITLÖHNER, M.,: Trestní právo hmotné, Gaudeamus Hradec Králové 2004 NOVOTNÝ, F.,: Trestní právo hmotné, Vyd. a nakl.A.Čeněk,s.r.o.Plzeň, 2004 NOVOTNÝ, F., RŮŽIČKA, : Trestní kodexy,Eurounion Praha 2002 SOLNAŘ, V., FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D, : Základy trestní odpovědnosti, Orac Praha 2003
Literatura doporučená studentům	Trestní zákon č. 140/1961 Sb. v platném znění Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody v platném znění Císařová, D., Hasch, K.: Trestní právo procesní, Linde Praha 1999 Mitlöhner, M,: Trestní právo hmotné, Gaudeamus Hradec Králové 2004 Novotný, F.: Trestní právo hmotné,Vyd.a nakl.A.Čeněk s.r.o. Plzeň
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Na základě výsledků testů student obdrží zápočet. Na základě uděleného zápočtu postoupí student k ústní zkoušce.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Mitlöhner Miroslav
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje studenty s jedním z významných odvětví veřejného práva. Výuka navazuje na předmět Právo a právní předpisy. Jde do větší šíře v oblasti trestního práva hmotného a trestního práva procesního v souvislosti s navazujícími právními normami především zákona o soudnictví ve věcech mládeže, zákonem o výkonu trestu odnětí svobody a dalšími. Přibližuje principy mezinárodního trestního práva
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1. Seznámit studenty s podstatou a filozofií trestního práva a principů uvažování při jeho aplikaci. Vštípit zásadu, že aplikace norem trestního práva je až konečným řešením všude tam, kde jiné prostředky společenského či právního působení selhaly a nesplnily svůj účel . 2. Dosáhnout toho, aby po získání teoretického základu byli studenti schopni pracovat s právní normou a řešit jednodušší praktické modelové situace s cílem prohloubení dovedností v práci s právní normou.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Trestní právo hmotné A) Obecná část - Principy připravované rekodifikace českého trestního práva hmotného - Charakteristika a struktura současného trestního zákona - Základy trestní odpovědnosti - Působnost trestních zákonů - Tresty a ochranná opatření - Zánik trestnosti a trestu - Stíhání mladistvých podle zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže B) Zvláštní část - Trestné činy hospodářské - Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných - Trestné činy obecně nebezpečené - Trestné činy hrubě narušující občanské soužití - Trestné činy proti rodině a mládeži - Trestné činy proti životu a zdraví - Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti - Trestné činy proti majetku - Trestné činy proti lidskosti C) Mezinárodní trestní právo - Stručný exkurs D) Výkon trestu odnětí svobody - Stručný exkurs 2. Trestní právo procesní - Základní zásady trestního řízení - Orgány činné v trestním řízení - Úkony trestního řízení - Zadržení osob a věcí - Dokazování - Stadia trestního řízení - Rozhodnutí v trestním řízení - Opravné prostředky - Výkon trestů a ochranných opatření
Literatura, na níž je předmět vystavěn	CÍSAŘOVÁ, D., HASCH, K. aj. : Trestní právo procesní, Linde Praha 1999 CÍSAŘOVÁ, D., SOVOVÁ, O.,: Trestní právo a zdravotnictví, Orac Praha 2004 JELÍNEK, J., SOVÁK, Z., : Trestní zákon a trestní řád, Linde Praha 1999 MITLÖHNER, M.,: Trestní právo hmotné, Gaudeamus Hradec Králové 2004 NOVOTNÝ, F.,: Trestní právo hmotné, Vyd. a nakl.A.Čeněk,s.r.o.Plzeň, 2004 NOVOTNÝ, F., RŮŽIČKA, : Trestní kodexy,Eurounion Praha 2002 SOLNAŘ, V., FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D, : Základy trestní odpovědnosti, Orac Praha 2003
Literatura doporučená studentům	Trestní zákon č. 140/1961 Sb. v platném znění Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody v platném znění Císařová, D., Hasch, K.: Trestní právo procesní, Linde Praha 1999 Mitlöhner, M,: Trestní právo hmotné, Gaudeamus Hradec Králové 2004 Novotný, F.: Trestní právo hmotné,Vyd.a nakl.A.Čeněk s.r.o. Plzeň
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Na základě výsledků testů student obdrží zápočet.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Kappl Miroslav
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět mapuje teorie sociální práce, paradigmaticky řazené k „terapeutickému“ paradigmatu. Konkrétně se jedná o přístup orientovaný na klienta, transakční analýzu, kognitivně - behaviorální teorii a systemický přístup. V úvodu kursu jsou studenti seznámeni s psychoanalytickým konceptem Sigmunda Freuda, který ač od 70. let v sociální práci nevyužíván, je stále klíčovým pro chápání nastalého směru vývoje různých psychoterapeutických konceptů platných v sociální práci. S výjimkou zmíněného psychoanalytického konceptu studenti mají možnost vyzkoušet si základní techniky jednotlivých konceptů na vlastní kůži v seminárních cvičeních, přičemž je ovšem každá z probíraných teorií obvykle nejdříve studenty analyzována s pomocí Paynových kritérií pro posuzování teorií (1997), uvedených v publikaci Oldřicha Matouška (a kol.) "Základy sociální práce" (s. 196-197).
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Absolvent kursu by měl získat orientaci ve vybraných "praktických teoriích" sociální práce, přičemž velký důraz je kladen i na seminární cvičení, během nichž si student osvojuje základní dovednosti pro práci s klienty. Kurs je převážně zaměřen na rozvoj komunikativních dovedností, orientaci v sociální situaci, plánování a spoluplánování intervence s klientem. Výuka navazuje na předměty "Úvod do studia sociální práce", "Základy sociální práce a sociální politiky I." a "Teorie a metody sociální práce I." (či přinejmenším by měla s tímto předmětem probíhat souběžně).
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	I. lekce - Úvod do předmětu Obsah lekce: 1. Seznámení s cíli a obsahem kursu 2. Seznámení s podmínkami získání zápočtu II. lekce - Terapeutické paradigma v sociální práci Obsah lekce: 1. Posouzení a volba teorie 2. Základní pojmy - epistemologie, paradigma 3. Paradigmata v sociální práci, terapeutické paradigma - vývoj, nejdůležitější pojmy, představitelé, koncepty III.-IV. lekce - Psychodynamické perspektivy Obsah lekce: 1. Teoretická východiska psychoanalýzy: - základní pojmy, kognitivní a hodnotová opozita - analýza moci v teorii psychoanalytické terapie - racionální a emotivní prvky teorie 2. Význam psychoanalýzy - obecně, v etice, pro sociální práci V. - VI. lekce - Humanistické teorie v sociální práci - přístup orientovaný na klienta Obsah lekce: 1. Teoretická východiska: - základní pojmy, kognitivní a hodnotová opozita - analýza moci v teorii (i praxi) - racionální a emotivní prvky teorie 2. Seminární cvičení: - modelové situace - rozbor modelových situací VII-VIII. lekce - Humanistické teorie v sociální práci - transakční analýza Obsah lekce: 1. Teoretická východiska: - základní pojmy, kognitivní a hodnotová opozita - analýza moci v teorii (i praxi) - racionální a emotivní prvky teorie 2. Seminární cvičení: - modelové situace - rozbor modelových situací IX.-X. lekce - Kognitivně-behaviorální teorie Obsah lekce: 1. Teoretická východiska: - základní pojmy, kognitivní a hodnotová opozita - analýza moci v teorii (i praxi) - racionální a emotivní prvky teorie 2. Seminární cvičení: - modelové situace (techniky asertivity) - rozbor modelových situací XI.-XII. lekce - Systemický přístup - přístup orientovaný na řešení Obsah lekce: 1. Teoretická východiska - narativní terapie - základní pojmy, kognitivní a hodnotová opozita - analýza moci v teorii - racionální a emotivní prvky teorie 2. Seminární cvičení: - modelové situace - rozbor modelových situací XIII.-XIV. lekce - Systemický přístup - narativní terapie Obsah lekce: 1. Teoretická východiska - narativní terapie - základní pojmy, kognitivní a hodnotová opozita - analýza moci v teorii - racionální a emotivní prvky teorie 2. Seminární cvičení: - modelové situace - rozbor modelových situací
Literatura, na níž je předmět vystavěn	MATOUŠEK a kol., Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. ISBN 80-7178-473-7 NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0 ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 1. vyd. Praha: SLON, 1999. 128 s. ISBN 80-85850-69-9 http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty.php?predmet=3
Literatura doporučená studentům	BERNE, Eric. Jak si lidé hrají. Liberec: Nakladatelství Dialog, 1992. 193 s. ISBN 80-85194-52-X ELLIS, Albert. Trénink emocí. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 200 s. ISBN 80-7178-646-2 GREENBERGER, Denis. PADESKY, Christine A. Na emoce s rozumem. Praha: Portál, 2003. 198 s. ISBN 80-7178-742-6 HARRIS, Thomas A. Já jsem OK, ty jsi OK. Praha: Pragma, 1997. 311 s. ISBN 80-7205-50-8 KRAKEŠOVÁ-DOŠKOVÁ, Marie. Psychogeneze sociálních případů. 1. vyd. Praha: Nová osvěta v Praze, 1946. 343 s. LUDEWIG, Kurt. Systemická terapie. 1. vyd. Praha: Pallata, 1994. 150 s. ISBN 80-901710-0-1 MATOUŠEK a kol., Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. ISBN 80-7178-473-7 MORGAN, Alice. What is the Narrative Therapy.: http://www.dulwichcentre.com.au/alicearticle.html NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0 NOVOTNÁ, Věra. SCHIMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce: její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066-483-5 PAYNE, S. M.: Modern Social Work Theory. Houndmills, Basingstoke, Hampshire and London: MAMILLAN PRESS LTD, 1997, str. 92-94. (3) PROCHASKA, James. NORCROSS, John. Psychoterapeutické systémy - průřez teoriemi. Praha: Grada publishing, 1996, 480 s. ISBN 80-7169-766-4 RORTY, Richard. Nahodilost, ironie, solidarita. 1. vyd. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1996. 227 s. ISBN 80-86039-14-5 SCHLIPE, Artist von. SCHWEITZER, Jochen. Systemická terapie a poradenství. Brno: Cesta, 2001, 251 s. ISBN 80-7295-013-4 ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 1. vyd. Praha: SLON, 1999. 128 s. ISBN 80-85850-69-9 VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 263 s. ISBN 80-7178-291-2 VYMĚTAL, Jan. Rogersovská psychoterapie. Praha: Český spisovatel, 1996. 208 s. ISBN 80-202-0605-1 WATZLAWICK, Paul. BAVELASOVÁ, Janet Beavin. JACKSON Don D. Pragmatika lidské komunikace. 1. vyd. Hradec Králové: Konfrontace, 1999. 243 s. ISBN 80-86088-04-9 ŽIŽEK, Slavoj. Raduj sa z národa svojho ako zo seba samého. 1. vyd. Bratislava: G plus G, 1995. 74 s. ISBN: 80-901896-0-1
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ukončení kursu: zápočet Podmínky pro získání zápočtu: - účast a aktivita na seminářích - odevzdání seminárního portfolia vypracovaného dle zadaných instrukcí

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Kappl Miroslav
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět mapuje teorie sociální práce, paradigmaticky řazené k „terapeutickému“ paradigmatu. Konkrétně se jedná o přístup orientovaný na klienta, transakční analýzu, kognitivně - behaviorální teorii a systemický přístup. V úvodu kursu jsou studenti seznámeni s psychoanalytickým konceptem Sigmunda Freuda, který ač od 70. let v sociální práci nevyužíván, je stále klíčovým pro chápání nastalého směru vývoje různých psychoterapeutických konceptů platných v sociální práci. S výjimkou zmíněného psychoanalytického konceptu studenti mají možnost vyzkoušet si základní techniky jednotlivých konceptů na vlastní kůži v seminárních cvičeních, přičemž je ovšem každá z probíraných teorií obvykle nejdříve studenty analyzována s pomocí Paynových kritérií pro posuzování teorií (1997), uvedených v publikaci Oldřicha Matouška (a kol.) "Základy sociální práce" (s. 196-197).
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Absolvent kursu by měl získat orientaci ve vybraných "praktických teoriích" sociální práce, přičemž velký důraz je kladen i na seminární cvičení, během nichž si student osvojuje základní dovednosti pro práci s klienty. Kurs je převážně zaměřen na rozvoj komunikativních dovedností, orientaci v sociální situaci, plánování a spoluplánování intervence s klientem. Výuka navazuje na předměty "Úvod do studia sociální práce", "Základy sociální práce a sociální politiky I." a "Teorie a metody sociální práce I." (či přinejmenším by měla s tímto předmětem probíhat souběžně).
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	I. lekce - Úvod do předmětu Obsah lekce: 1. Seznámení s cíli a obsahem kursu 2. Seznámení s podmínkami získání zápočtu II. lekce - Terapeutické paradigma v sociální práci Obsah lekce: 1. Posouzení a volba teorie 2. Základní pojmy - epistemologie, paradigma 3. Paradigmata v sociální práci, terapeutické paradigma - vývoj, nejdůležitější pojmy, představitelé, koncepty III.-IV. lekce - Psychodynamické perspektivy Obsah lekce: 1. Teoretická východiska psychoanalýzy: - základní pojmy, kognitivní a hodnotová opozita - analýza moci v teorii psychoanalytické terapie - racionální a emotivní prvky teorie 2. Význam psychoanalýzy - obecně, v etice, pro sociální práci V. - VI. lekce - Humanistické teorie v sociální práci - přístup orientovaný na klienta Obsah lekce: 1. Teoretická východiska: - základní pojmy, kognitivní a hodnotová opozita - analýza moci v teorii (i praxi) - racionální a emotivní prvky teorie 2. Seminární cvičení: - modelové situace - rozbor modelových situací VII-VIII. lekce - Humanistické teorie v sociální práci - transakční analýza Obsah lekce: 1. Teoretická východiska: - základní pojmy, kognitivní a hodnotová opozita - analýza moci v teorii (i praxi) - racionální a emotivní prvky teorie 2. Seminární cvičení: - modelové situace - rozbor modelových situací IX.-X. lekce - Kognitivně-behaviorální teorie Obsah lekce: 1. Teoretická východiska: - základní pojmy, kognitivní a hodnotová opozita - analýza moci v teorii (i praxi) - racionální a emotivní prvky teorie 2. Seminární cvičení: - modelové situace (techniky asertivity) - rozbor modelových situací XI.-XII. lekce - Systemický přístup - přístup orientovaný na řešení Obsah lekce: 1. Teoretická východiska - narativní terapie - základní pojmy, kognitivní a hodnotová opozita - analýza moci v teorii - racionální a emotivní prvky teorie 2. Seminární cvičení: - modelové situace - rozbor modelových situací XIII.-XIV. lekce - Systemický přístup - narativní terapie Obsah lekce: 1. Teoretická východiska - narativní terapie - základní pojmy, kognitivní a hodnotová opozita - analýza moci v teorii - racionální a emotivní prvky teorie 2. Seminární cvičení: - modelové situace - rozbor modelových situací
Literatura, na níž je předmět vystavěn	MATOUŠEK a kol., Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. ISBN 80-7178-473-7 NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0 ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 1. vyd. Praha: SLON, 1999. 128 s. ISBN 80-85850-69-9 http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty.php?predmet=3
Literatura doporučená studentům	BERNE, Eric. Jak si lidé hrají. Liberec: Nakladatelství Dialog, 1992. 193 s. ISBN 80-85194-52-X ELLIS, Albert. Trénink emocí. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 200 s. ISBN 80-7178-646-2 GREENBERGER, Denis. PADESKY, Christine A. Na emoce s rozumem. Praha: Portál, 2003. 198 s. ISBN 80-7178-742-6 HARRIS, Thomas A. Já jsem OK, ty jsi OK. Praha: Pragma, 1997. 311 s. ISBN 80-7205-50-8 KRAKEŠOVÁ-DOŠKOVÁ, Marie. Psychogeneze sociálních případů. 1. vyd. Praha: Nová osvěta v Praze, 1946. 343 s. LUDEWIG, Kurt. Systemická terapie. 1. vyd. Praha: Pallata, 1994. 150 s. ISBN 80-901710-0-1 MATOUŠEK a kol., Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. ISBN 80-7178-473-7 MORGAN, Alice. What is the Narrative Therapy.: http://www.dulwichcentre.com.au/alicearticle.html NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0 NOVOTNÁ, Věra. SCHIMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce: její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066-483-5 PAYNE, S. M.: Modern Social Work Theory. Houndmills, Basingstoke, Hampshire and London: MAMILLAN PRESS LTD, 1997, str. 92-94. (3) PROCHASKA, James. NORCROSS, John. Psychoterapeutické systémy - průřez teoriemi. Praha: Grada publishing, 1996, 480 s. ISBN 80-7169-766-4 RORTY, Richard. Nahodilost, ironie, solidarita. 1. vyd. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1996. 227 s. ISBN 80-86039-14-5 SCHLIPE, Artist von. SCHWEITZER, Jochen. Systemická terapie a poradenství. Brno: Cesta, 2001, 251 s. ISBN 80-7295-013-4 ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 1. vyd. Praha: SLON, 1999. 128 s. ISBN 80-85850-69-9 VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 263 s. ISBN 80-7178-291-2 VYMĚTAL, Jan. Rogersovská psychoterapie. Praha: Český spisovatel, 1996. 208 s. ISBN 80-202-0605-1 WATZLAWICK, Paul. BAVELASOVÁ, Janet Beavin. JACKSON Don D. Pragmatika lidské komunikace. 1. vyd. Hradec Králové: Konfrontace, 1999. 243 s. ISBN 80-86088-04-9 ŽIŽEK, Slavoj. Raduj sa z národa svojho ako zo seba samého. 1. vyd. Bratislava: G plus G, 1995. 74 s. ISBN: 80-901896-0-1
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ukončení kursu: zápočet Podmínky pro získání zápočtu: - účast a aktivita na seminářích - odevzdání seminárního portfolia vypracovaného dle zadaných instrukcí

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr studium prezenční: seminář 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	identifikace, tvorba, udržení a vedení pracovního týmu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	pochopit vzájemnou vazbu mezi cíli instituce a jejím systémem řízení a naučit se charakterizovat zavádění systému řízení, naučit se vytvářet efektivní tým
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. porozumění skupinám a jednotlivcům 2. tvorba a udržování vysoce výkonných týmu 3. týmy - společný cíl, experti a týmy, workshopy, sekvenční týmy 4. Vedoucí - co je a co není vedení, výsledky vedení, potenciál pro vedení, klíč k účinnému vedení 5. vytváření týmu - výběr členů týmu, kontrolní mechanismy, výcvik pro vytváření týmu, kritický rozbor, úloha poradce 6. tvůrčí řešení problému - duševní procesy probíhající při úspěšném řešení problému, rámec pro řešení problému, brainstorming, vyhodnocení, 7. udržování týmu - soustředění na hlavní účel, udržení standardu, vyrovnání se skonfliktem, selhání 8. Role - týmové role, liniové a štábní role, mapování odpovědnosti, vyjasňování rolí
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Truneček a kol.: Managment, VŠE Praha 1995 Adair, J.: Vytváření efektivních týmů, Management Press, Praha 1994 Strnad, L.: Managenent neziskových organizací, Hradec Králové 1997
Literatura doporučená studentům	Truneček a kol.: Managment, VŠE Praha 1995 Adair, J.: Vytváření efektivních týmů, Management Press, Praha 1994 Strnad, L.: Managenent neziskových organizací, Hradec Králové 1997
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zakončen zápočtem na základě předloženého projektu + ústní obhajoby

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět představuje jednotlivé kapitoly dějin církve a dává pochopit jejich vzájemnou souvislost. Ukazuje, jak se církev chápala a utvářela ve svém historickém a kulturně-politickém kontextu a jakou roli sehrála v dějinách světových. Zvláště se zaměřuje na témata vztahující se k českým dějinám.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Ukázat základní črty a poskytnout systematický úvod do problematiky historie křesťanství od doby jeho vzniku až po dnešek.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- prvotní církev - křesťanství a formování Evropy - mnišství a řády - papežství ve středověku - rozkol západní a východní církve - reformace - misie - II. vatikánský koncil - české církevní dějiny
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Bohemia Sancta. Kolektiv. Praha 1989. CLAUSS, M.: Konstantin Veliký, Římský císař mezi pohanstvím a křesťanstvím. Praha 2005. ČEŠKA, J.: Římský stát a Katolická církev ve IV. století. Brno 1983. DAWSON, Ch.: Zrození Evropy. Praha 1994. FRANZEN, A.: Malé církevní dějiny. Praha 1992. GELMI, J.: Papežové. Praha 1994. HALAS, F. X.: Fenomén Vatikán. Brno 2004. HEER, F.: Evropské duchovní dějiny. Praha 2000. HRUBÝ, V. a kol.: 330 let královéhradecké diecéze. Hradec Králové l994. JEDIN, H.: Malé dějiny koncilů. Praha 1990. KADLEC, J.: Přehled českých církevních dějin I. – II. Praha 1991. KADLEC, J.: Dějiny katolické církve I-III. Olomouc 1993. KETTNER, J.: Dějiny pražské arcidiecéze v datech. Praha 1993. KRCHŇÁK, A.: Čechové na Basilejském sněmu. Svitavy 1997. LAWRENCE, H.: Dějiny středověkého mnišství. Brno 2002. LE GOFF, J., SCHMITT, J. C.: Encyklopedie středověku. Praha 2002. LUXMOORE, J., BABIUCHOVÁ, J.: Vatikán a rudý prapor. Praha 2003. MACCARRONI, M.: Církevní dějiny 1-4. Praha – Řím 1999. MOLNÁR, A.: Na rozhraní věků. Praha 1985. NĚMEC, J.: Dějiny křesťanského starověku. Olomouc 1997. PEKAŘ, J.: O smyslu českých dějin. Praha 1990. PEKAŘ, J.: Postavy a problémy českých dějin. Praha 1990. ŠOLLE, M.: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu. Praha 1996. TUREK, R.: Počátky české vzdělanosti. Praha 1988.
Literatura doporučená studentům	Dawson, Ch.: Zrození Evropy. Praha 1994. Franzen, A.: Malé církevní dějiny. Praha 1992. Gelmi, J.: Papežové. Praha 1994. Jedin, H.: Malé dějiny koncilů. Praha 1990. Kadlec, J.: Přehled českých církevních dějin I. – II. Praha 1991. Kadlec, J.: Dějiny katolické církve I-III. Olomouc 1993. Vaško, V.: Neumlčená I.– II. Praha 1990.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Test ověřující znalost obsahu předmětu. Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět je seminářem volně navazujícím na povinný kurz „Filozofie člověka“. Věnuje se interpretaci vybraných filmů a literárních děl. Zaměřuje se na to, jak zmíněná umělecká díla odkazují k problematice lidského bytí. Seminář přistupuje k literární a filmové tvorbě jako k možným způsobům, kterými člověk hledá odpovědi (a tím zároveň klade nové otázky) po smyslu své existence. Má rozvíjet vnímání umělecké imaginace jako způsobu, kterým se člověk snaží postihnout nedefinovatelnou povahu svého já.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je představit některé možnosti umělecké tvorby odkazovat k otázkám po lidském údělu a bytí člověka.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- poklad v nitru – nepodmíněná hodnota lidského já (Vesničko má středisková, 1985; Kid, 1921; Tvaroh / Rogopag, 1962; Muž, který nebyl, 2001) - oddanost a služba – odevzdanost vyšším hodnotám (Poslední dny Sophie Schollové, 2005; Sedm samurajů, 1954; Nebeští jezdci, 1968) - ... a ještě mnohem více – překročení „hranic“ ve svobodném vztahu (Almužna – povídka J. Durycha; Vykoupení z věznice Shawshank, 1994) - podoby lásky – může být bezmezná? (Píseň o lásce – báseň J. Seiferta; Štěstí, 2005; Želary, 2003) - svoboda a osud (Forrest Gump, 1994) - temné stíny – setkání se zlem (Čtyřicet minut – povídka Květy Legátové; Je třeba zabít Sekala, 1998; Obchod na korze, 1965) - blažený neúspěch ¬– ztroskotání jako cesta k identitě (Honorární konzul – vybrané části románu G. Greena; Persona non grata, 2005; Obsluhoval jsem anglického krále, 2006; Slavnosti sněženek, 1983) - nové já v novém ty ¬– existence jako extáze (Dodatek, 2002; Stodoly – píseň J. Nohavici; Sen – povídka J. Durycha; Jak utopit Dr. Mráčka, 1974)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Studijní pomůcka: HOJDA, J. Interpretace uměleckého textu: Metodologická východiska filozoficko-antropologické interpretace. Významové dění díla. Smysl díla a jeho odkazování směrem k aktuálnímu světu. Pomůcka určená pro vnitřní potřebu studia na PdF UHK; 7s. Studijní literatura: BÍLEK, Petr A. Hledání jazyka interpretace. Brno : Host, 2003. BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. Spiritualita ve filmu. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. CLARKE, W. Norris. Osoba a bytí. Praha : Krystal OP; Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2007. CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha : Zvon, 1996. ČULÍK, Jan. Graham Greene – básník trapnosti. Brno : Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy : Trinitas, 2005. HOJDA, Jan; POLEHLA, Petr. Zpověď v díle G. Greena a J. Durycha. Motiv zpovědi v Greenově Honorárním konzulovi a Durychově Bloudění. MKR Communio, 2007, č. 1, s. 108-120. HOJDA, Jan. Dobyvatelé Absolutna a milované děti Boží. Vztah člověka a Absolutna v beletrii Jaroslava Durycha. MKR Communio, 2004, č. 3-4, s. 383-419. KAUTMAN, František. Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha : Rozmluvy, 1992. MARCEL, Gabriel. K filosofii naděje. Praha : Vyšehrad, 1971. PECHAR, Jiří. Interpretace a analýza literárního díla. Praha : Filosofia, 2002. SLAVÍK, Ivan. Tváře za zrcadlem. Praha : Vyšehrad, 1996.
Literatura doporučená studentům	Studijní pomůcka: HOJDA, J. Interpretace uměleckého textu: Metodologická východiska filozoficko-antropologické interpretace. Významové dění díla. Smysl díla a jeho odkazování směrem k aktuálnímu světu. Pomůcka určená pro vnitřní potřebu studia na PdF UHK; 7s. Studijní literatura: BÍLEK, Petr A. Hledání jazyka interpretace. Brno : Host, 2003. CLARKE, W. Norris. Osoba a bytí. Praha : Krystal OP; Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2007. CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha : Zvon, 1996. ČULÍK, Jan. Graham Greene – básník trapnosti. Brno : Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. KAUTMAN, František. Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha : Rozmluvy, 1992.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	podmínkou získání zápočtu je aktivní účast na semináři a vypracování závěrečné práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	1
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	informace o struktuře a funkci VŠ, práva a povinnosti studenta, zdroje a principy studia, styly učení, rozvíjení dovedností práce s teoretickými poznatky a praktickými dovednostmi v SP, způsoby prezentace znalostí posluchačů v seminářích, formy nácviků dovedností
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	seznámit se základními informacemi o studiu na PdF, org. strukturou VŠP,základními studijními předpisy, právy a povinnostmi posluchače, styly učení, způsoby prezentace posluchačů na seminářích
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. organizaní struktura VŠP 2. vysokoškolský zákon 3. studijní a zkušební řád 4. forma studia 5. povinnosti a práva posluchače 6. zdroje a principy studia, styly učení
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Informace o studiu VŠP Studijní a zkušební řád VŠP PdF Mareš, J.: Styly učení, Návrat 1997
Literatura doporučená studentům	Informace o studiu VŠP Studijní a zkušební řád VŠP PdF Mareš, J.: Styly učení, Návrat 1997
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet je podmíněn kolokviem o práci s odbornou literaturou

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seznámení s historií charitativní a sociální práce,návaznost na církevní sociální aktivity v kontextu dějin, specifiky a kriterii hodnocení sociální práce v podmínkách ČR v kontextu evropské tradice. Vysvětlení kompetencí v sociální práci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Získat základní přehled o kontextu sociální práce v ČR, osvojit si charakteristiku profese, historii a tradici charitativní sociální péče a sociální práce, seznámit se s základními kompetencemi v sociální práci
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. historie sociální péče v Čechách a v Evropě, její prameny 2. identita sociální práce a způsoby jejího vymezení, charakteristiky profese 3. pojetí profesionálního růstu 4. sociální kompetence: rozvíjet účinnou komunikaci, orientovat se a plánovat postup, podporovat a pomáhat k soběstačnosti, zasahovat a poskytovat služby, přispívat k práci organizace, odborně růst
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999.
Literatura doporučená studentům	Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	80% účast na přednáškách, zápočet - seminárni práce zadané téma, zkouška ústní dle zadané literatury

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Chadima Martin
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seznámení s historií charitativní a sociální práce,návaznost na církevní sociální aktivity v kontextu dějin, specifiky a kriterii hodnocení sociální práce v podmínkách ČR v kontextu evropské tradice. Vysvětlení kompetencí v sociální práci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Získat základní přehled o kontextu sociální práce v ČR, osvojit si charakteristiku profese, historii a tradici charitativní sociální péče a sociální práce, seznámit se s základními kompetencemi v sociální práci
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. historie sociální péče v Čechách a v Evropě, její prameny 2. identita sociální práce a způsoby jejího vymezení, charakteristiky profese 3. pojetí profesionálního růstu 4. sociální kompetence: rozvíjet účinnou komunikaci, orientovat se a plánovat postup, podporovat a pomáhat k soběstačnosti, zasahovat a poskytovat služby, přispívat k práci organizace, odborně růst
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999.
Literatura doporučená studentům	Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	80% účast na přednáškách, zápočet - seminárni práce zadané téma, zkouška ústní dle zadané literatury

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Štica Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Cílem předmětu je uvést studenta do hodnotových základů a východisek charitativní práce. Studenti se mají seznámit se základními charakteristikami, východisky, principy a specifiky křesťanské sociální etiky, humanistické sekulární tradice, do charitativní činnosti církví a neziskových organizací a charitativní práce. Součástí předmětu je stručné obeznámení s charitativní činností v jiných světových náboženstvích a s činností charitativních organizací v České republice a v Evropě.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je uvést studenta do hodnotových základů a východisek charitativní práce. Studenti se mají seznámit se základními charakteristikami, východisky, principy a specifiky křesťanské sociální etiky, humanistické sekulární tradice, do charitativní činnosti církví a neziskových organizací a charitativní práce. Součástí předmětu je stručné obeznámení s charitativní činností v jiných světových náboženstvích a s činností charitativních organizací v České republice a v Evropě.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Osnova předmětu: 1. Úvod, vymezení základních pojmů, východiska (širší kontext charitativní práce) – společnost, solidarita, caritas 2. Křesťanská sociální etika jako diagnóza soudobé společnosti 3. Hodnotové principy sociální etiky a charitativní práce 4. Charitativní činnost v různých světových náboženstvích 5. Charitativní činnost v rámci křesťanských církví – biblické a teologické základy charitativní činnosti, teologie služby, církevní dokumenty 6. Charitativní péče v dnešní společnosti – úvod, charakteristiky, specifika, cílové skupiny 7. Humanistická sekulární tradice péče o potřebné 8. Činnost charitativních a neziskových organizací v České republice a v Evropě
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. BENEDIKT XVI., Deus Caritas Est, encyklika o křesťanské lásce (2005). Praha: Paulínky-ČBK, 2006. FURGER, F. Christliche Sozialethik in pluraler Gesellschaft, Monster, 1997. GABRIEL, I. - PAPADEROS, A. - K., KÖRTNER, U. H. J. Perspektiven ökumenischer Sozialethik: der Auftrag der Kirchen im größeren Europa, Mainz, 2005. HASLINGER, H. Diakonie: Grundlagen für die soziale Arbeit der Kirche. Paderborn: Schöningh, 2009. HILPERT, K. Caritas und Sozialethik – Elemente einer theologischen Ethik des Helfens. Paderborn - München - Wien - Zürich: Schöningh, 1997. KRIEGER, W. (ed.) Caritas – Dienst an Mensch und Gesellschaft. Würzburg, 1999. MARTINEK, C. Cesta k solidaritě: nástin sociálního učení církve. Svitavy: Trinitas, 1998. MATOUŠEK O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. MESINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994. Papežská rada pro spravedlnost a mír. Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. POSPÍŠIL, C. V. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. RAUSCHER, A. Zum Verhältnis von katholischer Soziallehre und Caritas. Köln: Bachem, 1999. Sekretariát České biskupské konference. Charitativní služba církve – Pastorační péče o charitu. Praha: Česká biskupská konference, 2005. Sekretariát České biskupské konference. Pokoj a dobro: list k sociálním otázkám v České republice k veřejné diskusi. Praha: Sekretariát ČBK, 2000. Sociální encykliky (1891-1991). Praha: Zvon, 1996.
Literatura doporučená studentům	ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. BENEDIKT XVI., Deus Caritas Est, encyklika o křesťanské lásce (2005). Praha: Paulínky-ČBK, 2006. FURGER, F. Christliche Sozialethik in pluraler Gesellschaft, Monster, 1997. GABRIEL, I. - PAPADEROS, A. - K., KÖRTNER, U. H. J. Perspektiven ökumenischer Sozialethik: der Auftrag der Kirchen im größeren Europa, Mainz, 2005. HASLINGER, H. Diakonie: Grundlagen für die soziale Arbeit der Kirche. Paderborn: Schöningh, 2009. HILPERT, K. Caritas und Sozialethik – Elemente einer theologischen Ethik des Helfens. Paderborn - München - Wien - Zürich: Schöningh, 1997. KRIEGER, W. (ed.) Caritas – Dienst an Mensch und Gesellschaft. Würzburg, 1999. MARTINEK, C. Cesta k solidaritě: nástin sociálního učení církve. Svitavy: Trinitas, 1998. MATOUŠEK O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. MESINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994. Papežská rada pro spravedlnost a mír. Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. POSPÍŠIL, C. V. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. RAUSCHER, A. Zum Verhältnis von katholischer Soziallehre und Caritas. Köln: Bachem, 1999. Sekretariát České biskupské konference. Charitativní služba církve – Pastorační péče o charitu. Praha: Česká biskupská konference, 2005. Sekretariát České biskupské konference. Pokoj a dobro: list k sociálním otázkám v České republice k veřejné diskusi. Praha: Sekretariát ČBK, 2000. Sociální encykliky (1891-1991). Praha: Zvon, 1996.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	ústní zkoušení

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Burda Petr František
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Cílem předmětu je uvést studenta do hodnotových základů a východisek charitativní práce. Studenti se mají seznámit se základními charakteristikami, východisky, principy a specifiky křesťanské sociální etiky, humanistické sekulární tradice, charitativní činnosti církví a neziskových organizací a charitativní práce. Součástí předmětu je stručné obeznámení s charitativní činností v jiných světových náboženstvích a s činností charitativních organizací v České republice a v Evropě.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je uvést studenta do hodnotových základů a východisek charitativní práce. Studenti se mají seznámit se základními charakteristikami, východisky, principy a specifiky křesťanské sociální etiky, humanistické sekulární tradice, charitativní činnosti církví a neziskových organizací a charitativní práce. Součástí předmětu je stručné obeznámení s charitativní činností v jiných světových náboženstvích a s činností charitativních organizací v České republice a v Evropě.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod, vymezení základních pojmů, východiska (širší kontext charitativní práce) – společnost, solidarita, caritas 2. Křesťanská sociální etika jako diagnóza soudobé společnosti 3. Hodnotové principy sociální etiky a charitativní práce 4. Charitativní činnost v různých světových náboženstvích 5. Charitativní činnost v rámci křesťanských církví – biblické a teologické základy charitativní činnosti, teologie služby, církevní dokumenty 6. Charitativní péče v dnešní společnosti – úvod, charakteristiky, specifika, cílové skupiny 7. Humanistická sekulární tradice péče o potřebné 8. Činnost charitativních a neziskových organizací v České republice a v Evropě
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. BENEDIKT XVI., Deus Caritas Est, encyklika o křesťanské lásce (2005). Praha: Paulínky-ČBK, 2006. FURGER, F. Christliche Sozialethik in pluraler Gesellschaft, Monster, 1997. GABRIEL, I. - PAPADEROS, A. - K., KÖRTNER, U. H. J. Perspektiven ökumenischer Sozialethik: der Auftrag der Kirchen im größeren Europa, Mainz, 2005. HASLINGER, H. Diakonie: Grundlagen für die soziale Arbeit der Kirche. Paderborn: Schöningh, 2009. HILPERT, K. Caritas und Sozialethik – Elemente einer theologischen Ethik des Helfens. Paderborn - München - Wien - Zürich: Schöningh, 1997. KRIEGER, W. (ed.) Caritas – Dienst an Mensch und Gesellschaft. Würzburg, 1999. MARTINEK, C. Cesta k solidaritě: nástin sociálního učení církve. Svitavy: Trinitas, 1998. MATOUŠEK O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. MESINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994. Papežská rada pro spravedlnost a mír. Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. POSPÍŠIL, C. V. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. RAUSCHER, A. Zum Verhältnis von katholischer Soziallehre und Caritas. Köln: Bachem, 1999. Sekretariát České biskupské konference. Charitativní služba církve – Pastorační péče o charitu. Praha: Česká biskupská konference, 2005. Sekretariát České biskupské konference. Pokoj a dobro: list k sociálním otázkám v České republice k veřejné diskusi. Praha: Sekretariát ČBK, 2000. Sociální encykliky (1891-1991). Praha: Zvon, 1996.
Literatura doporučená studentům	ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. BENEDIKT XVI., Deus Caritas Est, encyklika o křesťanské lásce (2005). Praha: Paulínky-ČBK, 2006. FURGER, F. Christliche Sozialethik in pluraler Gesellschaft, Monster, 1997. GABRIEL, I. - PAPADEROS, A. - K., KÖRTNER, U. H. J. Perspektiven ökumenischer Sozialethik: der Auftrag der Kirchen im größeren Europa, Mainz, 2005. HASLINGER, H. Diakonie: Grundlagen für die soziale Arbeit der Kirche. Paderborn: Schöningh, 2009. HILPERT, K. Caritas und Sozialethik – Elemente einer theologischen Ethik des Helfens. Paderborn - München - Wien - Zürich: Schöningh, 1997. KRIEGER, W. (ed.) Caritas – Dienst an Mensch und Gesellschaft. Würzburg, 1999. MARTINEK, C. Cesta k solidaritě: nástin sociálního učení církve. Svitavy: Trinitas, 1998. MATOUŠEK O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. MESINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994. Papežská rada pro spravedlnost a mír. Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. POSPÍŠIL, C. V. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. RAUSCHER, A. Zum Verhältnis von katholischer Soziallehre und Caritas. Köln: Bachem, 1999. Sekretariát České biskupské konference. Charitativní služba církve – Pastorační péče o charitu. Praha: Česká biskupská konference, 2005. Sekretariát České biskupské konference. Pokoj a dobro: list k sociálním otázkám v České republice k veřejné diskusi. Praha: Sekretariát ČBK, 2000. Sociální encykliky (1891-1991). Praha: Zvon, 1996.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	ústní zkoušení

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Štica Petr
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Cílem předmětu je uvést studenta do hodnotových základů a východisek charitativní práce. Studenti se mají seznámit se základními charakteristikami, východisky, principy a specifiky křesťanské sociální etiky, humanistické sekulární tradice, charitativní činnosti církví a neziskových organizací a charitativní práce. Součástí předmětu je stručné obeznámení s charitativní činností v jiných světových náboženstvích a s činností charitativních organizací v České republice a v Evropě.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je uvést studenta do hodnotových základů a východisek charitativní práce. Studenti se mají seznámit se základními charakteristikami, východisky, principy a specifiky křesťanské sociální etiky, humanistické sekulární tradice, charitativní činnosti církví a neziskových organizací a charitativní práce. Součástí předmětu je stručné obeznámení s charitativní činností v jiných světových náboženstvích a s činností charitativních organizací v České republice a v Evropě.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod, vymezení základních pojmů, východiska (širší kontext charitativní práce) – společnost, solidarita, caritas 2. Křesťanská sociální etika jako diagnóza soudobé společnosti 3. Hodnotové principy sociální etiky a charitativní práce 4. Charitativní činnost v různých světových náboženstvích 5. Charitativní činnost v rámci křesťanských církví – biblické a teologické základy charitativní činnosti, teologie služby, církevní dokumenty 6. Charitativní péče v dnešní společnosti – úvod, charakteristiky, specifika, cílové skupiny 7. Humanistická sekulární tradice péče o potřebné 8. Činnost charitativních a neziskových organizací v České republice a v Evropě
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. BENEDIKT XVI., Deus Caritas Est, encyklika o křesťanské lásce (2005). Praha: Paulínky-ČBK, 2006. FURGER, F. Christliche Sozialethik in pluraler Gesellschaft, Monster, 1997. GABRIEL, I. - PAPADEROS, A. - K., KÖRTNER, U. H. J. Perspektiven ökumenischer Sozialethik: der Auftrag der Kirchen im größeren Europa, Mainz, 2005. HASLINGER, H. Diakonie: Grundlagen für die soziale Arbeit der Kirche. Paderborn: Schöningh, 2009. HILPERT, K. Caritas und Sozialethik – Elemente einer theologischen Ethik des Helfens. Paderborn - München - Wien - Zürich: Schöningh, 1997. KRIEGER, W. (ed.) Caritas – Dienst an Mensch und Gesellschaft. Würzburg, 1999. MARTINEK, C. Cesta k solidaritě: nástin sociálního učení církve. Svitavy: Trinitas, 1998. MATOUŠEK O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. MESINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994. Papežská rada pro spravedlnost a mír. Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. POSPÍŠIL, C. V. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. RAUSCHER, A. Zum Verhältnis von katholischer Soziallehre und Caritas. Köln: Bachem, 1999. Sekretariát České biskupské konference. Charitativní služba církve – Pastorační péče o charitu. Praha: Česká biskupská konference, 2005. Sekretariát České biskupské konference. Pokoj a dobro: list k sociálním otázkám v České republice k veřejné diskusi. Praha: Sekretariát ČBK, 2000. Sociální encykliky (1891-1991). Praha: Zvon, 1996.
Literatura doporučená studentům	ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. BENEDIKT XVI., Deus Caritas Est, encyklika o křesťanské lásce (2005). Praha: Paulínky-ČBK, 2006. FURGER, F. Christliche Sozialethik in pluraler Gesellschaft, Monster, 1997. GABRIEL, I. - PAPADEROS, A. - K., KÖRTNER, U. H. J. Perspektiven ökumenischer Sozialethik: der Auftrag der Kirchen im größeren Europa, Mainz, 2005. HASLINGER, H. Diakonie: Grundlagen für die soziale Arbeit der Kirche. Paderborn: Schöningh, 2009. HILPERT, K. Caritas und Sozialethik – Elemente einer theologischen Ethik des Helfens. Paderborn - München - Wien - Zürich: Schöningh, 1997. KRIEGER, W. (ed.) Caritas – Dienst an Mensch und Gesellschaft. Würzburg, 1999. MARTINEK, C. Cesta k solidaritě: nástin sociálního učení církve. Svitavy: Trinitas, 1998. MATOUŠEK O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. MESINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994. Papežská rada pro spravedlnost a mír. Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. POSPÍŠIL, C. V. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. RAUSCHER, A. Zum Verhältnis von katholischer Soziallehre und Caritas. Köln: Bachem, 1999. Sekretariát České biskupské konference. Charitativní služba církve – Pastorační péče o charitu. Praha: Česká biskupská konference, 2005. Sekretariát České biskupské konference. Pokoj a dobro: list k sociálním otázkám v České republice k veřejné diskusi. Praha: Sekretariát ČBK, 2000. Sociální encykliky (1891-1991). Praha: Zvon, 1996.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	ústní zkoušení

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 6 hod. za semestr studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	nástin historie ústavů, popis ústavní péče, její hlavní principy a rizika
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	seznmit studenty s historií ústavnictví, s osvíceneckou koncepcí ústavů, s pojetím ústavní péče v minulosti a s novými inciativami v současnosti. seznámí studenty s principy sestavování režimu, se zásadami konstrukce pravidel pro ústavní pobyt, s prací s informacemi o klientech.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. pojmy a definice,funkce ústavu, historický exkurs do ústavní péče 2. osvícenecké dědictví a ústavy za první republiky, dědictví reálného socialismu,ústavy a neústavní formy péče u nás dnes 3. idea terapeutické komunity - historie a současnost, obecné principy terap.kom. formulované Jonesem a jejich použitelnost dnes 4. svépomocné skupiny 5. uspořádání ústavů dříve a dnes, pravidla a sankce, individuální plán práce s klientem, denní programy 6. rizika ústavní péče 7. efektivita ústavní péče, řízení personálu a dobrovolníků 8. práce s rodinou klientů a vztahy k místní komunitě
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Matoušek, O.: Ústavní péče. Portál, Praha 1995 Kratochvíl, S.: Terapeutická komunita, Academia, Praha 1995 Scott-Peck, M.: V jiném rytmu. Votobia, Olomouc 1995
Literatura doporučená studentům	Matoušek, O.: Ústavní péče. Portál, Praha 1995 Kratochvíl, S.: Terapeutická komunita, Academia, Praha 1995 Scott-Peck, M.: V jiném rytmu. Votobia, Olomouc 1995
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	na základě seminární práce obdrží student zápočet

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět umožní seznámení se základními právními pojmy a stručný pohled do historie. Po obecných normách současného platného kanonického práva se zaměň na jednotlivé zvláštní části. Větší důraz bude kladen na otázky, s nimiž mohou posluchači ve své praxi přijít do styku.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Tento předmět poskytne základní orientaci zákonodárství katolické církve, které je obsahem Kodexu kanonického práva.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Pojem církev z pohledu práva. Pojmy: církevní právo, kanonické právo, kánon... 2. Pohled do historie: prameny práva v bibli, v prvotní církvi, právo křesťanského starověku, nové středověké právo, doba kodexů kanonického práva. 3. Obecné právní normy a akty, fyzické a právnické osoby, způsobilost k právnímu jednání, řídící moc v církvi, církevní úřady, promlčení a vydržení, počítání času. 4. Boží lid: postavení katolíků v církvi, práva a povinnosti laiků a duchovních osob. Sdružení křesťanů. Struktura církve ústřední a na místní úrovni. Diecéze, její uspořádání a úřady. Řeholníci a jiné zasvěcené osoby. 5. Učitelský úřad církve: kázání, katecheze, misie, školství, sdělovací prostředky. 6. Svátosti: jejich význam a zaměření: křest, biřmování, Nejsvětější Eucharistie, pokání, pomazání nemocných, svěcení, manželství. Ostatní úkony katolické bohoslužby. 7. Majetkové právo: jeho smysl a účel, nabývání a správa majetku, smlouvy a převody, odkazy a nadace podle kodexu. 8. Trestní právo katolické církve: osoby trestně odpovědné, druhy trestů, jejich ukládání a zánik, konkrétní tresty (skupiny trestů, nejzávažnější tresty). 9. Procesní právo katolické církve: stupně a druhy soudů, jejich příslušnost, procesní strany, žaloby, svědkové a svědectví, opravné prostředky, nabytí právní moci, řízení ve věcech manželských. Trestní řízení, řízení o odvolání nebo přeložení farářů.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	1. Prameny Codex Iuris Canonici auctoritatae Ioannis Pauli PP. II promulgatus, Kodex kanonického práva, úředni zněni textu a překlad do češtiny. ZVON, Praha 1994. Codex Iuris Canonici Pii X Pontificis Maximi iussu digestus, Benedicti Papae XV auctoritate promulgatus, praefatione, fontium annotatione et indice analytico-alphabetico ab E.MO P. Card. GASPARRI auctus, Romae 1963. Dokumenty II. Vatikánského koncilu, český překlad. ZVON, Praha 1995. Katechismus katolické církve, český překlad. ZVON, Praha 1995. Bible, ekumenický překlad. Praha 1985. 2. literatura AA. VV., Nuovo Dizionario di Diritto Canonico, a cura di C. C. SALVADOR, V. DE PAOLIS, G. GHIRLANDA, Milano 1993. AA. VV., Naše víra - sborník úvah o katolické víře. Praha 1990. AA. VV., Il diritto nel mistero della Chiesa (PONTIFICIUM INSTITUTUM UTRIUSQUE IURIS, Guaderni di "Apollinaris", a cura del Gruppo Italiano Docenti di Diritto Canonico, 1 vol., Roma 1988. AA. VV., Commento al Codice di Diritto Canonico, a cura di P. V. PINTO. Roma 1985. Balík S., Hrdina A., Kanonické právo: dějiny, teorie, obecná část (ZČU Plzeň 1997). Chiappetta L., Il Codice di Diritto Canonico, Commento giuridico pastorale Napoli 1988. Chiappetta, L., Prontuario di Diritto Canonico e concordatario. Roma 1994. Duda J., Katolícke manželské právo, Spišská Kapitula 1996. D‛ostilio F., Prontuario del Codice di diritto canonico. Cittá del Vaticano 1995. Górecki E., Obecné normy Kodexu kanonického práva Jana Pavla II., část I. Olomouc 1993. Górecki E., Obecné normy Kodexu kanonického práva Jana Pavla II., část II. Olomouc 1993. Górecki E., Církev se uskutečňuje ve farnosti. MCM, Olomouc 1996. Hrdina A., Texty ke studiu kanonického práva. ZČU, Plzeň 1998. Hrdina A., Kanonické právo: zvláštní část. ZČU, Plzeň 1996. Manželské právo, skripta CM bohoslovecké fa.kulty [podle Borsiniho zpracoval Dr. Emil Škurka SDB], MCM Olomouc. Moneta P., Il matrimonio nel nuovo diritto canonico. Genova 19912 Opletal F., Věřím v Boha, II. díl, Olomouc 1994. Petroncelli M. – Bersini F., Il nuovo diritto canonico matrimoniale. Commento giuridico – teologico – pastorale. Leumann, Torino 1983. Právo katolické církve, studijní texty bohosloveckých fakult, MCM Olomouc. Schwendenwein H., Das neue Kirchenrecht, Verlag Styria, Graz 1984. Tretera J. R., Církevní právo, Praha 1993. Zubert B. W., Řeholní právo, MCM Olomouc 1997.
Literatura doporučená studentům	Codex Iuris Canonici auctoritatae Ioannis Pauli PP. II promulgatus, Kodex kanonického práva, úředni zněni textu a překlad do češtiny. ZVON, Praha 1994. Górecki E., Církev se uskutečňuje ve farnosti. MCM, Olomouc 1996. Tretera J. R., Církevní právo, Praha 1993.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast na řízených konzultacích.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Brož Vojtěch
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. za semestr studium prezenční: seminář 1 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Brož Vojtěch
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět podává obecný úvod do problematiky formování a vzniku novozákonního kánonu. Dále představuje význam a pozici Nového zákona v tradici církve a seznamuje s dějinami výkladu biblických textů. Uvádí též do problematiky jednotlivých knih Nového zákona.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Představit Nový zákon jako soubor inspirovaných a kanonických knih jakožto primárního pramene křesťanské víry a spirituality a systematicky uvést studenty do hlubšího studia a praktické práce s Novým zákonem v pastorační a katechetické práci.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1) Historické a kulturní pozadí novozákonní doby 2) Literární charakteristika a teologické poselství jednotlivých novozákonních knih
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BROWN, R.E., An introduction to the New Testament, Doubleday New York 1997. BROWN, R.E. – FITZMYER, J.A. – MURPHY, R.E., The New Jerome Biblical Commenary, Doubleday New Jersey 1990. CHILDS, B.S., Biblical Theology of the Old and New Testaments, London 1992. GRELOT, P., Introduction aux livres sanits, Paris 1965. RAVASI, G., La Buona Novella. Le storie, le idee, i personaggi del Nuovo Testamento, Arnoldo Mondatori Milano 1996. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003.
Literatura doporučená studentům	TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003. Studijní pomůcka: BROŽ, V: Biblistika, III. – Nový zákon – studijní pomůcka, 3. část: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/Biblistika-III-NZ.doc
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Test ověřující znalost obsahu předmětu. Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 8 hod. za semestr studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	způsoby myšlení o konkrétním lidském chování a prožívání z hlediska hlavních teorií osobnosti a psychologických škol
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	seznámit studenty se základním pojmoslovím a způsobem myšlení v psychologii, s pracovními postupy psychologů. Cílem je pochopit poslání, možnosti a hranice uplatnění psychologie v pomáhajících profesích.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. uvedení do psychologie, o čem je psychologie, různé významy slova "psychologie" 2. základní pojmy psychologie, poznávací, emocionální a volní procesy 3. systémový výklad základních pojmů, zákony psychologie 4. Nižší a vyšší psychické funkce 5. přehled psychologických škol 6. rozdělení psychologických věd na základní, speciální a aplikované 7. filosofická a empirická psychologie, klinická a experimentální psychologie 8. funkce psychologie 9. pracovní metody psychologie. jak myslí psycholog
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Helus, Z.: Psychologie. Praha, Fortuna 1997 Holm, N.G.: Úvod do psychologie náboženství. Praha, Portál 1998 Marek, A.M.: Psychologie. Olomouc, MCM 1992 Nakonečný, M.: Základy psychologie, Praha, Academia 1999 Helus, Z.: Přehled psychologie. Praha, Portál 1999
Literatura doporučená studentům	Helus, Z.: Psychologie. Praha, Fortuna 1997 Holm, N.G.: Úvod do psychologie náboženství. Praha, Portál 1998 Marek, A.M.: Psychologie. Olomouc, MCM 1992 Nakonečný, M.: Základy psychologie, Praha, Academia 1999 Helus, Z.: Přehled psychologie. Praha, Portál 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet na základě seminární práce reflektující psychologickou zkušenost či pozorování nebo významný psychologický text.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Psychologie náboženství je vědou o vztahu náboženských projevů k lidské psychice a psychickým procesům. Sociologie náboženství zkoumá též lidskou stránku vztahu člověka k transcendentnu, zejména sociální jednání, projevy, vztahy a skupiny, které na tomto základě vznikají.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Kurz psychologie a sociologie náboženství seznamuje posluchače se základní problematikou a některými vybranými kapitolami výše definovaných vědních disciplín. Cíl předmětu spočívá ve zvládnutí úvodních témat a v osvojení si znalostí a souvislostí, které by studentovi umožnily elementární orientaci v psychologických a sociologických aspektech fenoménu náboženství. Kurz též připravuje posluchače na praxi se specifickou klientelou nábožensky smýšlejících lidí.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Vymezení psychologie a sociologie náboženství jako vědních disciplín: Psychologie a sociologie náboženství kontextu sociálních a humanitních věd. 2. Vznik psychologie nábožensví a základní pojmy. 3. Stručný přehled psychologicko-náboženských teorií: Freud, Jung, Allport, Fromm, Maslow, Erikson. 4. Náboženství v kontextu obecné sociální teorie: Comte, Marx, Durkheim, Weber. 5. (De-)sekularizace a (de-)privatitzace náboženství; náboženství a globalizace; politika a náboženství. 6. Sociologie farnosti a nových náboženských hnutí. 7. Náhražky a proměny tradičních náboženství; „neviditelné náboženství“ a náboženství v současnosti.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Říčan P.: Psychologie náboženství a spirituality. Portál, Praha 2007; Nešpor Z., Lužný D.: Sociologie náboženství. Portál, Praha 2007.
Literatura doporučená studentům	Holm N. G.: Úvod do psychologie náboženství. Portál, Praha 1998; Huntington S.P.: Střet civilizací. Rybka Publishers, Praha 2001; Jung C. G.: Základní otázky analytické psychologie. TJ, Brno 1996; Kepel G.: Boží pomsta. Atlantis, Brno 1996; Nekonečný M.: Encyklopedie obecné psychologie. Academia, Praha 1997; Výrost J.: Aplikovaná sociální psychologie. Portál, Praha 1998; Weber M.: Sociologie náboženství. Vyšehrad, Praha 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Vypracování elaborátu na zadané téma a ústní pohovor.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	seznámení s historií sociální práce v Evropě, specifiky a kriterii hodnocení sociální práce v podmínkách ČR v kontextu evropské tradice. Vysvětlení kompetencí v sociální práci.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	získat základní přehled o kontextu sociální práce v ČR, osvojit si charakteristiku profese, historii a tradici charitativní sociální péče a sociální práce, seznámit se s základními kompetencemi v sociální práci
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. historie sociální péče v Čechách a v Evropě, její prameny 2. identita sociální práce a způsoby jejího vymezení, charakteristiky profese 3. pojetí profesionálního růstu 4. sociální kompetence: rozvíjet účinnou komunikaci, orientovat se a plánovat postup, podporovat a pomáhat k soběstačnosti, zasahovat a poskytovat služby, přispívat k práci organizace, odborně růst
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium, Praha 1999
Literatura doporučená studentům	Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium, Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	podle požadavků vyučujícího

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Smutková Lucie
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět uvozuje sociální politiku a sociální zabezpečení s důrazem na praxi. Na základě historických poznatků seznamuje studenty se základními pojmy sociální politiky, sociálního zabezpečení, včetně základních institucí, jejich vztahů. Vymezuje úlohu sociální politiky ve společnosti. Zabývá se systémem sociálního zabezpečení, popisuje tři pilíře a rozebírá vybrané oblasti. Podrobně se zabývá současným systémem a jeho organizací v ČR.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Studenti mají získat uvozující základní a systémový přehled o oblasti sociální politiky a sociálního zabezpečení, jak z pohledu teorie, tak z pohledu praxe v ČR. Jsou tak připraveni pro další podrobné studiu sociální politiky a jednotlivých oblastí sociální práce a sociální péče.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Osnova předmětu: Přednášky i semináře jsou prováděny v samostatných blocích) I.semestr - Úvod do problematiky - Historie - Základní pojmy - Sociální politika - Sociální zabezpečení - Organizace a systém sociálního zabezpečení v ČR - Základní instituce, jejich organizace a činnost - Právní úprava a její systém I.semestr – přednášky: 1.blok - studenti jsou seznámeni s charakterem a obsahem studia - požadavky na přípravu na přednášky a semináře - s metodami získávání a práce s literaturou - s požadavky na získání zápočtu a zkoušky - včetně přednášky o možnostech uplatnění sociální práce dne jednotlivých oblastí 2.blok Dějiny - dějiny sociálního zabezpečení do 18.století - dějiny sociálního zabezpečení od 18.století do II.světové války - dějiny sociálního zabezpečení na území ČR - sociální zabezpečení v ČR po II.světové válce do současnosti 3.blok Základní pojmy -studenti jsou seznámení se základními pojmy sociální oblasti, s jejich hierarchií a vzájemnými vztahy, včetně pojetí a definic Klíčová slova: sociální, sociální stát, sociální politika, sociální zabezpečení, sociální pojištění, státní sociální podpora, sociální péče, sociální pomoc, sociální práce, sociální pracovník, sociální práva, sociální minima, záchranná sociální síť 4.blok Úvod do sociální politiky – klíčové pojmy: - sociální politika a její různá pojetí - vývoj sociální politiky - subjekty a objekty sociální politiky - cíle státní sociální politiky - základní principy sociální politiky - funkce a nástroje sociální politiky - sociální stát 5.blok Úvod do sociálního zabezpečení - sociální zabezpečení - systémy sociálního zabezpečení, včetně financování - sociální pojištění - státní zaopatření /státní sociální podpora/ - sociální pomoc /péče/ - sociální událost 6.blok Systém a organizace SZ v ČR - organizace systému - instituce, jejich struktura - jejich činnost, profese, funkce Před každou přednáškou studenti obdrží základní přehled literatury I.semestr – semináře: Pro každý seminář studenti obdrží úkoly dle forem semináře: 1 forma – stejný úkol obdrží všichni studenti a/ každý student si připraví maximálně 15-ti minutovou přednášku k danému historickému tématu /výběr tématu po diskusi s učitelem/, včetně přehledu literatury. Tento materiál je ofocen pro všechny studenty. Cíl přesné zpracování historického pojmu, události, instituce, osobnosti atd. Vyzkoušení role učitele. Rozšíření studijních materiálů pro studenty, včetně seznamu literatury. Vedení diskuse. Příklady témat: Chamurapiho zákony, chudinské procento, historie Mezinárodní organizace červeného kříže, historie Armády spásy, historie péče o duševně choré, historie péče o slepé a zrakově postižené, Bible a sociální otázky, sociální encykliky, penzijní normály z období vlády M.Terezie, životní dílo T.Bati, sir W.H.Beweridge atd……. b/ každý student pro blok přednášek základní pojmy si připraví definici určených základních pojmům literatury s uvedením dané citace a to vždy dva češtině z pramenů do roku 1948 a pro roce 1989 a dvě definice z cizojazyčné literatury včetně překladu. Vzniknou tak skupiny studentů s různými definicemi k uvedeným pojmům a následuje diskuse. 2. forma studenti jsou rozděleni do skupin, jejichž cílem je po dobu týdne sledovat určený denní tisk a v semináři přednesou rozpor tisku k obsahu, frekvenci a způsobu prezentace zpráv k sociální problematice. Ve druhém případě je reagováno na konkrétní události se sociální tématikou /například zvýšení minimální mzdy, zvýšení životního minima, schvalování zákona o Sociální pojišťovně atd./ a prováděn rozbor tisku na uvedené téma. 3. forma - ve zbývající části semestru si vybraní studenti ve dvojici připraví diskusní seminář na skupinou přijaté aktuální sociální téma. Cílem je v rozsahu přibližně 15-ti minut připravit odbornou přednáškou a dále vést besedu klubovou formou včetně dotazů, anket, hlasování atd. Cílem je praktické vyzkoušení spolupráce dvojice při vedení tohoto tématu, učení se diskusi a vzájemné poznávání studentů. 4. forma – zpracování sociogramů jednotlivých institucích zařazených do systému
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Dlouhý J. Životní minimum, Socioklub, Praha 1997 Galvas M. Sociální zabezpečení, MU Brno 2000 Flégl V. Člověk a lidská práva, Spektrum 1990 Hácha E. Slovník veřejného práva Československého, Brno 1929 Kotous J. Sociální politika v evropských zemích, UK Praha 1995 Krebs, V. a kol. Sociální politika, ASPI , Praha 2002 Laan G. Otázky legitimace sociální práce, Albert, Brno 1998 Matoušek O. Základy sociální práce, Portál 2000 Macek J. Základy sociální politiky Praha 1925 Musil L. Vývoj sociálního státu v Evropě, Doplněk, Brno 1996 Mareš P. Nezaměstnanost jako sociální problém, Slon, Praha 1994 Mareš P. Soiciologie nerovnosti a chudoby, Slon, Praha 1999 Navrátil P. Úvod do teorií a metod sociální práce, Brno 2000 Potůček M. Sociální politika Slon, Praha 1993 Sirovátka T. Česká sociální politika na prahu 21.století, MU Brno 2000 Spirit M. Pracovní právo a právo soc.zabezpečení, Prospektrum, Praha 1999 Tomeš I. Československé právo sociálního zabezpečení, Praha 1993 Tomeš I. Sociální politika - teorie a mezinárodní zkušenosti Socioklub, Praha 1996 Tröster P. Právo sociálního zabezpečení, C.H.Beck 2001 Tuterová J. Kodifikace práva sociálního zabezpečení I. a II., MU Brno 1993 Večeřa M. Sociální stát Slon, Praha 1993 Vostatek J. Sociální a soukromé pojištění, Codex Bohemia, Praha 1996 Žižková J. Základy sociální politiky VŠE, Praha 1994 Dále periodika: Sociální politika Státní správa a samospráva Národní pojištění Sociologický časopis Demografie Právo a rodina Právo a zaměstnanost Sbírka zákonů Právní normy: Úmluva o právech dítěte Evropská sociální charta Komunitární právo EU /nařízení Rady 1408/71 a 574/72/ Ústava ČR /Zákon č.1/1993 Sb./ a Listina základních práv a svobod /Zákon č.2/1993 Sb./ Zákon č. 100/1988 Sb., v platném znění Zákon č. 114/1988 Sb., v platném znění Zákon č. 117/1995 Sb., v platném znění Zákon č. 155/1995 Sb., v platném znění Zákon č. 463/1991 Sb., v platném znění Zákon č. 482/1991 Sb., v platném znění Zákon č. 359/1999 Sb. Zákon č. 71/1967 Sb., v platném znění - Správní řád – komentář, Beck 1999 Vyhláška č.182/1991 Sb., v platném znění internet, www stránky institucí
Literatura doporučená studentům	Dlouhý J. Životní minimum, Socioklub, Praha 1997 Galvas M. Sociální zabezpečení, MU Brno 2000 Flégl V. Člověk a lidská práva, Spektrum 1990 Hácha E. Slovník veřejného práva Československého, Brno 1929 Kotous J. Sociální politika v evropských zemích, UK Praha 1995 Krebs, V. a kol. Sociální politika, ASPI , Praha 2002 Laan G. Otázky legitimace sociální práce, Albert, Brno 1998 Matoušek O. Základy sociální práce, Portál 2000 Macek J. Základy sociální politiky Praha 1925 Musil L. Vývoj sociálního státu v Evropě, Doplněk, Brno 1996 Mareš P. Nezaměstnanost jako sociální problém, Slon, Praha 1994 Mareš P. Soiciologie nerovnosti a chudoby, Slon, Praha 1999 Navrátil P. Úvod do teorií a metod sociální práce, Brno 2000 Potůček M. Sociální politika Slon, Praha 1993 Sirovátka T. Česká sociální politika na prahu 21.století, MU Brno 2000 Spirit M. Pracovní právo a právo soc.zabezpečení, Prospektrum, Praha 1999 Tomeš I. Československé právo sociálního zabezpečení, Praha 1993 Tomeš I. Sociální politika - teorie a mezinárodní zkušenosti Socioklub, Praha 1996 Tröster P. Právo sociálního zabezpečení, C.H.Beck 2001 Tuterová J. Kodifikace práva sociálního zabezpečení I. a II., MU Brno 1993 Večeřa M. Sociální stát Slon, Praha 1993 Vostatek J. Sociální a soukromé pojištění, Codex Bohemia, Praha 1996 Žižková J. Základy sociální politiky VŠE, Praha 1994 Suppes,M.A. The Social Work Experience. New York 1991 Thomas,A. International Social Policy. Geneva 1948 Dále periodika: Sociální politika Státní správa a samospráva Národní pojištění Sociologický časopis Demografie Právo a rodina Právo a zaměstnanost Sbírka zákonů Právní normy: Úmluva o právech dítěte Evropská sociální charta Komunitární právo EU /nařízení Rady 1408/71 a 574/72/ Ústava ČR /Zákon č.1/1993 Sb./ a Listina základních práv a svobod /Zákon č.2/1993 Sb./ Zákon č. 100/1988 Sb., v platném znění Zákon č. 114/1988 Sb., v platném znění Zákon č. 117/1995 Sb., v platném znění Zákon č. 155/1995 Sb., v platném znění Zákon č. 463/1991 Sb., v platném znění Zákon č. 482/1991 Sb., v platném znění Zákon č. 359/1999 Sb., v platném znění Zákon č. 71/1967 Sb., v platném znění - Správní řád – komentář, Beck 1999 Vyhláška č.182/1991 Sb., v platném znění internet, www stránky institucí
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	- docházka v průběhu semestru - zpracování referátů a aktivní vystupování při seminářích - zpracování seminární práce - zápočtový -písemný test z učiva prvního semestru

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Brož Vojtěch
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 18 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje s problematikou utváření starozákonních biblických textů. Dává pochopit rozčlenění knih Starého zákona a seznamuje též s literárními druhy a symbolikou biblického textu. Reflektuje ústřední prvky starozákonní biblické teologie a na tomto základě ukazuje význam a pozici Starého zákona v životě církve. Neopomíjí ani exegezi vybraných biblických textů.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je zprostředkovat všeobecný úvod do problematiky Písma svatého a na jeho základě představit historickou, literární a teologickou charakteristiku knih Starého zákona.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	A) Všeobecný úvod do Bible - charakteristika biblického náboženství - dějiny Izraele - tvorba biblického textu - biblická inspirace - kánon Bible B) Úvod do Starého zákona - historické pozadí, literární charakteristika a teologický obsah jednotlivých starozákonních spisů
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BROWN, R.E., An introduction to the New Testament, Doubleday New York 1997. Brown, R.E. – FITZMYER, J.A. – MURPHY, R.E., The New Jerome Biblical Commenary, Doubleday New Jersey 1990. DILLARD, R.B. – Longman III., T., Úvod do Starého zákona, Návrat domů, Praha 2003. CHIOLERIO, M., Blaze tomu, kdo slyší tato slova. První setkání se Starým zákonem, Paulínky, Praha 1997. CHILDS, B.S., Biblical Theology of the Old and New Testaments, London 1992. GRELOT, P., Introduction aux livres sanits, Paris 1965. KOPPOVÁ, J., Izraelští proroci, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001. KOPPOVÁ, J., Starý zákon – kniha pro dnešní dobu. Cesty k dějepisným knihám Izraele, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003. NOBILE, M., Teologia dell’Antico Testamento, Edizioni Piemme1998. RAVASI, G., Antico Testamento. Introduzione, Elledici, Torino 1991. RAVASI, G., La Buona Novella. Le storie, le idee, i personaggi del Nuovo Testamento, Arnoldo Mondatori Milano 1996. RENDTORFF, R., Hebrejská bible a dějiny. Úvod do Starozákonní literatury, Vyšehrad, Praha 1996. SOGGIN, J.A., Introduzione all’Antico Testamento, Paideia, Brescia 1987. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003.
Literatura doporučená studentům	DILLARD, R.B. – Longman III., T., Úvod do Starého zákona, Návrat domů, Praha 2003. CHIOLERIO, M., Blaze tomu, kdo slyší tato slova. První setkání se Starým zákonem, Paulínky, Praha 1997. KOPPOVÁ, J., Izraelští proroci, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001. KOPPOVÁ, J., Starý zákon – kniha pro dnešní dobu. Cesty k dějepisným knihám Izraele, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003. RENDTORFF, R., Hebrejská bible a dějiny. Úvod do Starozákonní literatury, Vyšehrad, Praha 1996. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003. Studijní pomůcky: BROŽ, V: Biblistika, I. - Všeobecný úvod – studijní pomůcka, 1. část: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/biblistika-I-uvod.rtf BROŽ, V: Biblistika, II. - Starý zákon – studijní pomůcka, 2. část: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/SZ.zip
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Test ověřující znalost obsahu předmětu. Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

 

Kreditové hodnocení předmětu	7
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět zprostředkovává základní porozumění teologii jakožto součásti univerzitního vzdělávání. Podává nástin toho, v čem spočívá podstata teologie, jaký je její hlavní zájem a jaké jsou její úkoly. Upozorňuje též na dějinný rozměr teologie. Seznamuje se základními předpoklady teologického poznání, s jednotlivými prameny, ke kterým se obrací sluch víry a s principy teologické práce o oblasti intelektu víry.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je zprostředkovat základní epistemologická a metodologická východiska teologie.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- univerzita jako místo studia teologie (akademické vzdělávání, principy univerzitního života) - charakteristika oboru K-BNV (profil absolventa, studijní plán, kombinovaná forma studia) - vědecké poznání (charakteristika vědy, vědecký postup – metoda, odborný text – tvorba, četba a její záznam) - podstata, hlavní zájem a úkol teologie; dějinný rozměr teologie - předpoklady teologického poznání (Boží zjevení, trvalá přítomnost Božího zjevení v apoštolské tradici) - prameny teologického poznání a sluch víry (Písmo svaté jako konstitutivní pramen teologického poznání, církevní otcové, církevní tradice, magisterium) - principy teologické práce v oblasti intelektu víry (analogie jsoucna, analogie víry)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BEINERT, Wolfgang et al. Slovník katolické dogmatiky. Olomouc : Matice cyrilometodějská, 1994. DUKA, Dominik. Úvod od teologie. 1. vyd. Praha : Krystal OP, 1998. KOHUT, Pavel Vojtěch. Co je spirituální teologie? 1. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2007. KRAFT, Heinrich. Slovník starokřesťanské literatury : život, spisy a nauka řeckých, latinských, syrských, egyptských a arménských církevních otců. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2005. LUBAC, Henri de. Katolicismus : společenská hlediska dogmatu. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1995. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Hermeneutika mystéria : Struktury myšlení v dogmatické teologii. 1. vyd. Praha; Kostelní Vydří : Krystal OP; Karmelitánské nakladatelství, 2005. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Nejsvětější Trojice jako předpoklad i forma Božího slova k člověku. In O Božím slově : Sborník z teologické konference. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2007. s. 51-67. RATZINGER, Joseph. Wesen und Auftrag der Theologie : Versuche zu ihrer Ortsbestimmung im Disput der Gegenwart. 1. Aufl. Einsiedeln; Freiburg im Breisgau : Johannes, 1993. ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2005.
Literatura doporučená studentům	BEINERT, Wolfgang et al. Slovník katolické dogmatiky. Olomouc : Matice cyrilometodějská, 1994. DUKA, Dominik. Úvod od teologie. 1. vyd. Praha : Krystal OP, 1998. KRAFT, Heinrich. Slovník starokřesťanské literatury : život, spisy a nauka řeckých, latinských, syrských, egyptských a arménských církevních otců. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2005. LUBAC, Henri de. Katolicismus : společenská hlediska dogmatu. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1995. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Hermeneutika mystéria : Struktury myšlení v dogmatické teologii. 1. vyd. Praha; Kostelní Vydří : Krystal OP; Karmelitánské nakladatelství, 2005. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Nejsvětější Trojice jako předpoklad i forma Božího slova k člověku. In O Božím slově : Sborník z teologické konference. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2007. s. 51-67. RATZINGER, Joseph. Wesen und Auftrag der Theologie : Versuche zu ihrer Ortsbestimmung im Disput der Gegenwart. 1. Aufl. Einsiedeln; Freiburg im Breisgau : Johannes, 1993.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Požadavky k zápočtu: - aktivní účast na řízených konzultacích - průběžné studium odborné literatury - vypracování písemné práce na libovolně zvolené teologické téma (zpracované podle spásně-dějinné metody) Požadavky k ústní zkoušce: - stručný referát na vybrané téma probírané látky (referát má prokázat pochopení látky a schopnost vlastního studia odborné literatury) - orientace v probírané problematice

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Pikhart Marcel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma Ondřej
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje se strukturou a formami vysokoškolského studia. Dále se zabývá jednotlivými způsoby vyhledávání a zpracování odborné literatury, přípravou přednášek, psaných referátů a původních sdělení. Zvláštní důraz je kladen na praktické osvojení obsahu předmětu.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je poskytnout základní orientaci v procesu vysokoškolského studia a dále zprostředkovat schopnost přípravy psaných i ústních odborných sdělení.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- Vysoká škola – organizační struktura - Studijní předpisy PdF UHK - Struktura studijního oboru - vyhledávání a zpracování odborné literatury - příprava referátů, původních sdělení a abstraktů - příprava přednášek
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Vysokoškolský zákon (111/98Sb.) Vnitřní předpisy Univerzity Hradec Králové ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha : Sociologické nakladatelství, 2005. ŠESTÁK, Z. Jak psát a přednášet o vědě. Praha : Academia, 2000.
Literatura doporučená studentům	Vysokoškolský zákon (111/98Sb.) Vnitřní předpisy Univerzity Hradec Králové ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha : Sociologické nakladatelství, 2005. ŠESTÁK, Z. Jak psát a přednášet o vědě. Praha : Academia, 2000.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky pro udělení zápočtu: - vypracování seminární práce - znalost obsahu zadané literatury

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Studenti budou seznámeni s postavou Ježíše z Nazareta v náboženských, politických a sociálních kontextech židovství začátku prvního staletí. Dále budou posluchači uvedeni do problematiky vzniku starokřesťanských textů prvního a druhého století, zejména s ohledem na jejich historickou hodnotu a proces formování kánonu Nového zákona. V rámci seminářů se mohou konfrontovat s vybranými texty raného křesťanství (především evangelii) a jejich přesahem do myšlení, kultury a umění západní civilizace. Na pozadí evropských a církevních dějin bude frekventantům kurzu představen vývoj teologické reflexe od starověku až do současnosti. Absolvent kurzu by tak měl získat přehled o základech křesťanské věrouky, etiky a spirituality a seznámit se ze základní terminologií související s našim tématem. V rámci předmětu Úvod do křesťanství porovnáme též stručně křesťanství s ostatními světovými náboženstvími a zdůrazníme jeho specifika. V neposlední řadě upozorníme na Wirkungsgeschichte dvaceti století křesťanství se zřetelem na sociální a charitativní rozměr křesťanského náboženství.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Bible. Ekumenický překlad (zvláště Nový zákon). DE LUBAC H., Katolicismus. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995. DULLES, A., The Assurance of Things Hoped for. A Theology of Christian Faith. Oxford: Oxford University Press, 1994. FARRUGIA, M., O' COLLINS G., Cattolicesimo. Storia e dottrina. Brescia: Queriniana, 2006. GUARDINI, R., Konec novověku. Praha: Vyšehrad, 1992. HALÍK, T., Dotkni se ran. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. HALÍK T., Sedm úvah o službě nemocným a trpícím. Brno: Cesta, 1993. PIÉ-NINOT, S., La teología fundamental. «Dar razón de la esperanza» (1 Pe 3,15). Salamanca: Secretariado Trinitario, 2001. RATZINGER, J., Úvod do křesťanství. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. RATZINGER, J., Ježíš Nazaretský. Brno: Barrister & Principal, 2007. VERWEYEN, H., Gottes letztes Wort. Regensburg: Verlag Friedrich Pustet, 2000.
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Studenti budou seznámeni s postavou Ježíše z Nazareta v náboženských, politických a sociálních kontextech židovství začátku prvního staletí. Dále budou posluchači uvedeni do problematiky vzniku starokřesťanských textů prvního a druhého století, zejména s ohledem na jejich historickou hodnotu a proces formování kánonu Nového zákona. V rámci seminářů se mohou konfrontovat s vybranými texty raného křesťanství (především evangelii) a jejich přesahem do myšlení, kultury a umění západní civilizace. Na pozadí evropských a církevních dějin bude frekventantům kurzu představen vývoj teologické reflexe od starověku až do současnosti. Absolvent kurzu by tak měl získat přehled o základech křesťanské věrouky, etiky a spirituality a seznámit se ze základní terminologií související s našim tématem. V rámci předmětu Úvod do křesťanství porovnáme též stručně křesťanství s ostatními světovými náboženstvími a zdůrazníme jeho specifika. V neposlední řadě upozorníme na Wirkungsgeschichte dvaceti století křesťanství se zřetelem na sociální a charitativní rozměr křesťanského náboženství.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit posluchače se základními tématy a inspiračními zdroji křesťanské víry. Na dějinném pozadí budou moci studenti pochopit důležité momenty křesťanského náboženství.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Význam křesťanství: Včera, dnes a zítra křesťanství v západní kultuře 2. Judaismus: Základní kontext křesťanské víry 3. Ježíš z Nazareta: Doba, osobnost a poselství 4. Starověká křesťanská reflexe: Od Pavla z Tarzu k Augustinovi z Hippo 5. Koncily prvního tisíciletí: Kristologické a trinitologické drama 6. Velké schizma: Západní a východní křesťanství 7. Vrcholný středověk: Tomáš Akvínský a jeho doba 8. Reformace a Tridentský koncil: Teologie e dějiny 16. století 9. Křesťanství a osvícenství: Voltaire, Feuerbach, Nietzsche a další 10. Křesťanské myšlení ve dvacátém století: Příprava a reflexe Druhého vatikánského koncilu 11. Výzvy současnosti: Ekumenismus a mezináboženský dialog, etická témata, solidarita a spiritualita 12. "Ikony" křesťanství: Vybrané osobnosti 20 století křesťanství
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Bible. Ekumenický překlad (zvláště Nový zákon). DE LUBAC H., Katolicismus. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995. GUARDINI, R., Konec novověku. Praha: Vyšehrad, 1992. HALÍK, T., Dotkni se ran. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. HALÍK T., Sedm úvah o službě nemocným a trpícím. Brno: Cesta, 1993. RATZINGER, J., Úvod do křesťanství. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. RATZINGER, J., Ježíš Nazaretský. Brno: Barrister & Principal, 2007.
Literatura doporučená studentům	DULLES, A., The Assurance of Things Hoped for. A Theology of Christian Faith. Oxford: Oxford University Press, 1994. FARRUGIA, M., O' COLLINS G., Cattolicesimo. Storia e dottrina. Brescia: Queriniana, 2006. PIÉ-NINOT, S., La teología fundamental. «Dar razón de la esperanza» (1 Pe 3,15). Salamanca: Secretariado Trinitario, 2001. VERWEYEN, H., Gottes letztes Wort. Regensburg: Verlag Friedrich Pustet, 2000.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky k udělení zápočtu: účast na seminářích (70 procent), prezentace referátu (10 min.), úspěšné absolvování závěrečného kolokvia.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma David
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Studenti budou seznámeni s postavou Ježíše z Nazareta v náboženských, politických a sociálních kontextech židovství začátku prvního staletí. Dále budou posluchači uvedeni do problematiky vzniku starokřesťanských textů prvního a druhého století, zejména s ohledem na jejich historickou hodnotu a proces formování kánonu Nového zákona. V rámci seminářů se mohou konfrontovat s vybranými texty raného křesťanství (především evangelii) a jejich přesahem do myšlení, kultury a umění západní civilizace. Na pozadí evropských a církevních dějin bude frekventantům kurzu představen vývoj teologické reflexe od starověku až do současnosti. Absolvent kurzu by tak měl získat přehled o základech křesťanské věrouky, etiky a spirituality a seznámit se ze základní terminologií související s našim tématem. V rámci předmětu Úvod do křesťanství porovnáme též stručně křesťanství s ostatními světovými náboženstvími a zdůrazníme jeho specifika. V neposlední řadě upozorníme na Wirkungsgeschichte dvaceti století křesťanství se zřetelem na sociální a charitativní rozměr křesťanského náboženství.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit posluchače se základními tématy a inspiračními zdroji křesťanské víry. Na dějinném pozadí budou moci studenti pochopit důležité momenty křesťanského náboženství.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Význam křesťanství: Včera, dnes a zítra křesťanství v západní kultuře 2. Judaismus: Základní kontext křesťanské víry 3. Ježíš z Nazareta: Doba, osobnost a poselství 4. Starověká křesťanská reflexe: Od Pavla z Tarzu k Augustinovi z Hippo 5. Koncily prvního tisíciletí: Kristologické a trinitologické drama 6. Velké schizma: Západní a východní křesťanství 7. Vrcholný středověk: Tomáš Akvínský a jeho doba 8. Reformace a Tridentský koncil: Teologie e dějiny 16. století 9. Křesťanství a osvícenství: Voltaire, Feuerbach, Nietzsche a další 10. Křesťanské myšlení ve dvacátém století: Příprava a reflexe Druhého vatikánského koncilu 11. Výzvy současnosti: Ekumenismus a mezináboženský dialog, etická témata, solidarita a spiritualita 12. "Ikony" křesťanství: Vybrané osobnosti 20 století křesťanství
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Bible. Ekumenický překlad (zvláště Nový zákon). DE LUBAC H., Katolicismus. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995. GUARDINI, R., Konec novověku. Praha: Vyšehrad, 1992. HALÍK, T., Dotkni se ran. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. HALÍK T., Sedm úvah o službě nemocným a trpícím. Brno: Cesta, 1993. RATZINGER, J., Úvod do křesťanství. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. RATZINGER, J., Ježíš Nazaretský. Brno: Barrister & Principal, 2007.
Literatura doporučená studentům	DULLES, A., The Assurance of Things Hoped for. A Theology of Christian Faith. Oxford: Oxford University Press, 1994. FARRUGIA, M., O' COLLINS G., Cattolicesimo. Storia e dottrina. Brescia: Queriniana, 2006. PIÉ-NINOT, S., La teología fundamental. «Dar razón de la esperanza» (1 Pe 3,15). Salamanca: Secretariado Trinitario, 2001. VERWEYEN, H., Gottes letztes Wort. Regensburg: Verlag Friedrich Pustet, 2000.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Podmínky k udělení zápočtu: účast na seminářích (70 procent), prezentace referátu (10 min.), úspěšné absolvování závěrečného kolokvia.

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Bouma Ondřej
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Úvod do studia je koncipován jako přehled základních praktických dovedností, které souvisí se studiem na univerzitě. Jde především o zvládnutí samostatné práce s odbornými (i cizojazyčnými) texty, přípravu seminární práce, přípravu prezentace a referátu. Dále jde o zvládnutí základních znalostí o organizaci univerzity, nabízených studijních možnostech doma i v zahraniční.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Úvod do studia je koncipován jako přehled základních praktických dovedností, které souvisí se studiem na univerzitě. Jde především o zvládnutí samostatné práce s odbornými (i cizojazyčnými) texty, přípravu seminární práce, přípravu prezentace a referátu. Dále jde o zvládnutí základních znalostí o organizaci univerzity, nabízených studijních možnostech a doma i v zahraniční.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Studium českých odborných textů a příprava abstraktu 2. Studium cizojazyčných textů a příprava abstraktu 3. Stavba a metodologie seminární práce (publikovatelného odborného textu) 4. Zásady a principy kolektivního (skupinového) výzkumu v sociálních vědách 5. Příprava odborné recenze knihy 6. Příprava referátu, koreferátu prezentace (v PPT) 7. Základní parametry studijního deníku, zápisy a protokoly 8. Základy vedení panelové diskuze, workshopu, konference 9. Výstupy vědeckého výzkumu 10. Studium, možnosti studia, zahraniční stáže, stipendijní nabídky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Čmejrková S., Daneš F., Světlá J. (1999) Jak napsat odborný text. Leda, Praha. Barbara Fassler Walvood, Writing: Strategies for all Disciplines. Eco U. (1997) Jak napsat diplomovou práci. Votobia, Olomouc. Esping-Andersen G. (1991) The Three Worlds of Welfare Capitalism. Princeton University Press, New Jersey. Hill M. (2000) Understanding Social Policy. Blackwell Publishing. Johnson W. H. (1982) The Social Sevices – An Introduction. Itasca, Illinois. Johnson N. (1998) State Welfare. In Alcock P., Erskine A., May M. (eds.) The Student‘s Companion to Social Policy. Blackwell Publishers, Oxford. Musil L. (2004) Ráda bych Vám pomohla, ale... Marek Zeman, Brno.
Literatura doporučená studentům	Čmejrková S., Daneš F., Světlá J. (1999) Jak napsat odborný text. Leda, Praha. Barbara Fassler Walvood, Writing: Strategies for all Disciplines. Eco U. (1997) Jak napsat diplomovou práci. Votobia, Olomouc. Esping-Andersen G. (1991) The Three Worlds of Welfare Capitalism. Princeton University Press, New Jersey. Hill M. (2000) Understanding Social Policy. Blackwell Publishing. Johnson W. H. (1982) The Social Sevices – An Introduction. Itasca, Illinois. Johnson N. (1998) State Welfare. In Alcock P., Erskine A., May M. (eds.) The Student‘s Companion to Social Policy. Blackwell Publishers, Oxford. Musil L. (2004) Ráda bych Vám pomohla, ale... Marek Zeman, Brno.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Samostané výstupy (seminární práce, PPT prezentace).

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Karlová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět poskytuje seznámení s odborným zaměřením a strukturou studia oboru Transkulturní komunikace. Dále zprostředkovává základní porozumění podstatě a metodám univerzitního vzdělávání.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je poskytnout základní orientaci v akademickém prostředí a seznámit s východisky vysokoškolského studia.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Univerzita – místo studia a) cíl akademického vzdělávání b) podstata akademického vzdělávání – Platónova akademie jako vzor c) principy univerzitního života: akademická obec a její struktura; akademické, akademicko-vědecké a vědecko-pedagogické tituly; univerzita a její struktura; formy studia 2. Vědecké poznání a) vymezení vědy b) metodologie, vědecký postup 3. Psané sdělení a) myšlenková struktura b) základní fáze tvorby odborného textu c) základní struktura odborného textu d) bibliografické údaje a poznámkový aparát e) jednotlivé žánry: kompilace; komparace; recenzní stať; přehledová stať; odborný esej; původní teoretická stať 4. Četba odborného textu a písemný záznam a) principy četby odborného textu b) orientace v odborné literatuře: kartotéka; seznámení se zásadními a obecně uznávanými texty v oboru c) druhy textů: anotace; abstrakt a resumé; recenze; vědecká stať; monografie 5. Charakteristika oboru Transkulturní komunikace a) profil absolventa b) odborné zaměření oboru c) struktura studia 6. Průběh studia a) strukturovaný seznam a individuální studijní plán b) kreditové hodnocení c) zkušební řád d) bakalářská práce e) státní závěrečné zkoušky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998. ŠANDEROVÁ, J. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. ŠESTÁK, Z. Jak psát a přednášet o vědě. 1. vyd. Praha: Academia, 1999.
Literatura doporučená studentům	ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994. BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc: FIN, 1996. MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha: Academia, 1998. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Praha: Portál, 2001.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Očekává se účast na výuce (může probíhat ve formě bloku, výjezdního semináře nebo workshopu), zvládnutí teoretických znalostí a jejich aplikace při vypracování písemného záznamu četby odborného textu a psaní seminární práce (lze prezentovat sem. práci vypracovanou do jiného předmětu).

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Brož Vojtěch
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: přednáška 8 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje s některými problematickými otázkami českých i obecných církevních dějin, které jsou nejvíce společensky diskutovány. Ukazuje daná témata v souvislosti jejich společensko-kulturních a poltických východisek, neopomíjí ani teologický a filosoficko-antropologický kontext.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Představit společensky diskutované kapitoly církevních dějin a zprostředkovat jejich pochopení v jejich historickém a teologickém a společensko-kulturním kontextu.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- problematika eschatologických hnutí ve středověku - křížové výpravy - antisemitské tendence v křesťanské historii - inkvizice - husitství - církev a totalitní režimy 20. století - křesťanství a problematika tzv. třetího světa
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BLET, P.: Pius XII. Olomouc 2001. Bohemia Sancta. Kolektiv. Praha 1989. ČEŠKA, J.: Římský stát a Katolická církev ve IV. století. Brno 1983. DAWSON, CH.: Zrození Evropy. Praha 1994. FRANZEN, A.: Malé církevní dějiny. Praha 1992. GELMI, J.: Papežové. Praha 1994. HRUBÝ, V. a kol.: 330 let královéhradecké diecéze. Hradec Králové l994. JEDIN, H.: Malé dějiny koncilů. Praha 1990. KADLEC, J.: Přehled českých církevních dějin I. – II. Praha 1991. KADLEC, J.: Dějiny katolické církve I-III. Olomouc 1993. KALISTA, Z.: Stručné dějiny československé. Praha 1992. KETTNER, J.: Dějiny pražské arcidiecéze v datech. Praha 1993. KRCHŇÁK, A.: Čechové na Basilejském sněmu. Svitavy 1997. LAMBERT, M.: Středověká hereze. Praha 2000. LUXMOORE, J. BABIUCHOVÁ, J.: Vatikán a rudý prapor. Praha 2003. MACCARRONI, M.: Církevní dějiny 1-4. Praha – Řím 1999. MOLNÁR, A.: Na rozhraní věků. Praha 1985. NĚMEC, J.: Dějiny křesťanského starověku. Olomouc 1997. PEKAŘ, J.: O smyslu českých dějin. Praha 1990. PEKAŘ, J.: Postavy a problémy českých dějin. Praha 1990. RYŚ, G.: Inkvizice. Praha 2004. ŠOLLE, M.: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu. Praha 1996. TUREK, R.: Počátky české vzdělanosti. Praha 1988. VAŠKO, V.: Neumlčená I.– II. Praha 1990.
Literatura doporučená studentům	BLET, P.: Pius XII. Olomouc 2001. DAWSON, CH.: Zrození Evropy. Praha 1994. FRANZEN, A.: Malé církevní dějiny. Praha 1992. GELMI, J.: Papežové. Praha 1994. HRUBÝ, V. a kol.: 330 let královéhradecké diecéze. Hradec Králové l994. JEDIN, H.: Malé dějiny koncilů. Praha 1990. KADLEC, J.: Přehled českých církevních dějin I. – II. Praha 1991. KADLEC, J.: Dějiny katolické církve I-III. Olomouc 1993. LAMBERT, M.: Středověká hereze. Praha 2000. LUXMOORE, J. BABIUCHOVÁ, J.: Vatikán a rudý prapor. Praha 2003. MACCARRONI, M.: Církevní dějiny 1-4. Praha – Řím 1999. RYŚ, G.: Inkvizice. Praha 2004. VAŠKO, V.: Neumlčená I.– II. Praha 1990.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Aktivní účast na řízených konzultacích. Vypracování seminární práce.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje s teoretickými základy (sémantické a kritické) interpretace uměleckého díla. Zvláště se zaměřuje na výklad vybraných ukázek umělecké tvorby z hlediska křesťanské filozofie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Zprostředkovat schopnost interpretace uměleckého díla a jeho filozofické reflexe.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- hermeneutická východiska - dějinný přehled jednotlivých filozoficko- a teologicko-estetických modelů - reflexe literární a filmové tvorby - ukázky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BÉGUIN, A.: Máme ještě křesťanskou literaturu? MKR Communio, 1998, č. 3, s. 282-296. ČULÍK, J.: Graham Greene – básník trapnosti. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. DURYCH, J.: Eseje o umění. Brno: Host, 2001. ECO, U.: Meze interpretace. Praha: Karolinum , 2004. ECO, U.: O zrcadlech a jiné eseje. Praha: Mladá fronta, 2002. ECO, U.: Umění a krása ve středověké estetice. Praha: Argo, 1998. GUARDINI, R.: Konec novověku. Praha: Vyšehrad, 1992. GUARDINI, R.: Religiöse Gestalten in Dostojewskijs Werk. Mainz – Paderborn: Grünewald/Schöningh, 1988. GUARDINI, R.: Welt und Person. Mainz – Paderborn: Grünewald/Schöningh, 1988. HALASOVÁ, D.: Křesťan Georges Bernanos. MKR Communio, 2002, č. 4, s. 387-403. HOJDA, J.: Chudoba jako cesta posvěcení - reflexe tématu v estetice Jaroslava Durycha. MKR Communio, 2004, č. 1, s. 87-104. HOJDA, J.: Dobyvatelé Absolutna a milované děti Boží (vztah člověka a Absolutna v beletrii Jaroslava Durycha). MKR Communio, 2004, č. 3-4, připraveno k vydání. KALISTA, Z.: Tvář baroka. Praha: SPN, 1992. KAUTMAN, F.: Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha: Rozmluvy, 1992. KOLEKTIV: Slovo a naděje (sborník příspěvků ze sympozia o české křesťanské literatuře). Řím: Křesťanská akademie, 1978. LE FORT, G. v.: Věčná žena. Praha: Vyšehrad, 1990. MARITAIN, J.: Integrální humanismus. Řím: Křesťanská akademia, 1967. MARITAIN, J.: Náboženství a kultura. Brno: Akord, 1936. MED, J.: Spisovatelé ve stínu. Praha: Portál, 2004. PUTNA, M. C.: Česká katolická literatura 1848 –1918. Praha: Torst, 1998. VRÁNA, K.: Křesťanství a kultura. Svitavy: Trinitas, 2004. VRÁNA, K.: Návrat Jaroslava Durycha. Svitavy: Trinitas, 2000. VRÁNA, K.: Poslání a pokušení spisovatele. Svitavy: Trinitas, 2000. SLAVÍK, I.: Tváře za zrcadlem. Praha: Vyšehrad, 1996. ŠPIDLÍK, T.: Ruská idea. Velehrad: Refugium, 1996. ZVĚŘINA, J.: Pět cest k radosti. Praha: Zvon, 1995.
Literatura doporučená studentům	ECO, U.: Meze interpretace. Praha: Karolinum , 2004. MARITAIN, J.: Náboženství a kultura. Brno: Akord, 1936. MED, J.: Spisovatelé ve stínu. Praha: Portál, 2004. PUTNA, M. C.: Česká katolická literatura 1848 –1918. Praha: Torst, 1998. VRÁNA, K.: Křesťanství a kultura. Svitavy: Trinitas, 2004.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	75% prezence, aktivní účast, závěrečná práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 50 hod. za semestr studium prezenční: seminář 15 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	VKPSP2 Vybrané kapitoly z práva pro SP II
Anotace předmětu	zkladní pravidla právních vztahů mezi občany a právními osobami, orientace ve vztazích vlastnických, smluvních, v problematice odpovědnosti za škodu, teoretická a praktická orientace v oblasti pracovněprávních vztahů, základní znalosti práva veřejného
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	v oblasti občasnkého práva je cílem osvojení si základních pravidel právních vztahů mezi občany a právnickými osobami tak, aby se studenti dokzali orientovat ve smluvních a vlastnických vztazích. V oblasti pracovního práva je cílem teoretická a praktická orientace v pracovněprávních vztazích, aby dokázali hájit zájmy svých klientů. Cílem vybraných kapitol z veřejného práva je osvojení základních znalostí právních norem, které upravují vztahy mezi státem jako nositelem státní moci a občany nebo jinými právními subjekty.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. občanskoprávní vztahy, práva věcná, právo dědické, právo závazkové, smlouvy podle občanského zákoníku, náhrada škody 2. pracovně právní úprava, vývoj a současnost, pracovněprávní vztahy, pracovněprávní způsobilost, pracovní poměr, odměňování za práci, náhrada škody v pracovním právu 3. organizace sociálního zabezpečení a jejího začlenění ve státní správě., přezkumná činnost soudů v řízení, obsah zákona č. 155/95 Sb. o důchodovém pojištění a dalších navazujících právních norem, vymezení jednotlivých typů dávek, forma uplatnění nároku na ně, případná právní obrana při nesprávnm nebo negativnm rozhodnutí správního orgánu. 4. základy trestního práva, pojem, účel, základní funkce trestněprávního systému ČR, základy trestní odpovědnosti, systém trestních sankcí a opatření, základní principy trestního řízení, orgány činné v trestním řízení, postavení a práva obviněného, obhájce poškozeného, vazba a její účel, opravné prostředky 5. právní úprava rodinného práva, zsady rodinných vztahů, vznik manželství, právní vztahy mezi manžely, výchova dětí, práva a povinnosti rodičů k dětem, zánik manželství a jeho právní důsledky, výživné a jednotlivé druhy vyživovacích povinností dle zákona o rodině, náhradní rodinná péče, právní základ otcovství, mezinárodní úmluva o právech dítěte
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Flegl, V.: Ústavní a mezinárodní ochrana lidských práv, C.H. Beck, Praha 1997 Hendrych, Svoboda a kol.: Ústava ČR, komentář, C.H. Beck, Praha 1997 Jehlička, Švestka: Občanský zákoník, C.H. Beck, Praha 1997 Součková, M.: Zákoník práce, komentář, C.H. Beck, Praha 1997 Zákon o rodině Hendrych, D.: Správní právo, obecná část, 2. vyd., C.H. Beck, Praha 1996 Novotný, O. a kol.: Trestní právo hmotné, obecná část, 3. vyd., Codex, Praha 1997
Literatura doporučená studentům	Flegl, V.: Ústavní a mezinárodní ochrana lidských práv, C.H. Beck, Praha 1997 Hendrych, Svoboda a kol.: Ústava ČR, komentář, C.H. Beck, Praha 1997 Jehlička, Švestka: Občanský zákoník, C.H. Beck, Praha 1997 Součková, M.: Zákoník práce, komentář, C.H. Beck, Praha 1997 Zákon o rodině Hendrych, D.: Správní právo, obecná část, 2. vyd., C.H. Beck, Praha 1996 Novotný, O. a kol.: Trestní právo hmotné, obecná část, 3. vyd., Codex, Praha 1997
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	na základě úspěšně napsaného testu student obdrží zápoet, který je pedpokladem pro složení ústní zkoušky

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 4 hod. za semestr studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	VKPSP1 Vybrané kapitoly z práva pro SP I
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	základy finančního práva a základy finanční politiky státu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	získat základní přehled o působnosti finanční politiky, o finančně právních institutech, daňové soustavě a finančních institucích
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. oblasti působnosti finanční politiky -měnová, devizová a rozpočtová 2. finančně právní instituty 3. daňová soustava 4. finanční istituce
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Flegl, V.: Ústavní a mezinárodní ochrana lidských práv, C.H. Beck, Praha 1997 Hendrych, Svoboda a kol.: Ústava ČR, komentář, C.H. Beck, Praha 1997 Jehlička, Švestka: Občanský zákoník, C.H. Beck, Praha 1997 Součková, M.: Zákoník práce, komentář, C.H. Beck, Praha 1997 Zákon o rodině Hendrych, D.: Správní právo, obecná část, 2. vyd., C.H. Beck, Praha 1996 Novotný, O. a kol.: Trestní právo hmotné, obecná část, 3. vyd., Codex, Praha 1997
Literatura doporučená studentům	Flegl, V.: Ústavní a mezinárodní ochrana lidských práv, C.H. Beck, Praha 1997 Hendrych, Svoboda a kol.: Ústava ČR, komentář, C.H. Beck, Praha 1997 Jehlička, Švestka: Občanský zákoník, C.H. Beck, Praha 1997 Součková, M.: Zákoník práce, komentář, C.H. Beck, Praha 1997 Zákon o rodině Hendrych, D.: Správní právo, obecná část, 2. vyd., C.H. Beck, Praha 1996 Novotný, O. a kol.: Trestní právo hmotné, obecná část, 3. vyd., Codex, Praha 1997
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	na základě předložené seminární práce obdrží student zápočet

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 4 hod. za semestr studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	podstata, teoretická východiska a možnosti využití alternativního zprostředkování sporu - mediace.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	prohloubit znalosti ze základů trestního práva a seznámit studenty s mediací (metodou SP)v trestní justici. objasnitpodstatu, teoretické východiska a možnosti využití mediace.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. profesionální působení sociálních pracovníků v trestní justici 2. metody sociální práce v trestní justici, úvod do teorie konfliktů 3. alternativní zprostředkování řešení konfliktů - mediace v TJ
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Úlehla, I.: Umění pomáhat. renesance, Písek 1996 Válková, H., Mecerodová, L.: Možnosti uplatnění sociální práce v trestní justice. SPJ Praha 1995 České vězeňství, Konforntace, Ethum
Literatura doporučená studentům	Úlehla, I.: Umění pomáhat. renesance, Písek 1996 Válková, H., Mecerodová, L.: Možnosti uplatnění sociální práce v trestní justice. SPJ Praha 1995 České vězeňství, Konforntace, Ethum
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	za zpracování seminární práce ke zvolenému tématu a projednání jejího zpracováníje udělen zápočet

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: Stáž 24 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje se základy teologické reflexe uměleckého díla. Zvláště se zaměřuje na teologickou interpretaci vybraných ukázek literární a filmové tvorby.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Zprostředkovat vnímavost pro teologický rozměr umění.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- hermeneutická východiska teologické reflexe umění - teologická reflexe literární a filmové tvorby - ukázky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BALTHASAR, H. U. v.: Herrlichkeit (Bd. I; II/1,2; III,1/1,2; III,2/1,2). Trier – Einsiedeln: Johanes Verlag, 1982,3. BÉGUIN, A.: Máme ještě křesťanskou literaturu? MKR Communio, 1998, č. 3, s. 282-296. ČULÍK, J.: Graham Greene – básník trapnosti. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. DURYCH, J.: Eseje o umění. Brno: Host, 2001. ECO, U.: O zrcadlech a jiné eseje. Praha: Mladá fronta, 2002. ECO, U.: Umění a krása ve středověké estetice. Praha: Argo, 1998. GUARDINI, R.: Konec novověku. Praha: Vyšehrad, 1992. GUARDINI, R.: Religiöse Gestalten in Dostojewskijs Werk. Mainz – Paderborn: Grünewald/Schöningh, 1988. GUARDINI, R.: Welt und Person. Mainz – Paderborn: Grünewald/Schöningh, 1988. HALASOVÁ, D.: Křesťan Georges Bernanos. MKR Communio, 2002, č. 4, s. 387-403. HOJDA, J.: Chudoba jako cesta posvěcení - reflexe tématu v estetice Jaroslava Durycha. MKR Communio, 2004, č. 1, s. 87-104. HOJDA, J.: Dobyvatelé Absolutna a milované děti Boží (vztah člověka a Absolutna v beletrii Jaroslava Durycha). MKR Communio, 2004, č. 3-4, s. 383-419. KALISTA, Z.: Tvář baroka. Praha: SPN, 1992. KAUTMAN, F.: Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha: Rozmluvy, 1992. KOLEKTIV: Slovo a naděje (sborník příspěvků ze sympozia o české křesťanské literatuře). Řím: Křesťanská akademie, 1978. LE FORT, G. v.: Věčná žena. Praha: Vyšehrad, 1990. MARITAIN, J.: Integrální humanismus. Řím: Křesťanská akademia, 1967. MARITAIN, J.: Náboženství a kultura. Brno: Akord, 1936. MED, J.: Spisovatelé ve stínu. Praha: Portál, 2004. PUTNA, M. C.: Česká katolická literatura 1848 –1918. Praha: Torst, 1998. VRÁNA, K.: Křesťanství a kultura. Svitavy: Trinitas, 2004. VRÁNA, K.: Návrat Jaroslava Durycha. Svitavy: Trinitas, 2000. VRÁNA, K.: Poslání a pokušení spisovatele. Svitavy: Trinitas, 2000. SLAVÍK, I.: Tváře za zrcadlem. Praha: Vyšehrad, 1996. ŠPIDLÍK, T.: Ruská idea. Velehrad: Refugium, 1996. ZVĚŘINA, J.: Pět cest k radosti. Praha: Zvon, 1995.
Literatura doporučená studentům	KOLEKTIV: Slovo a naděje (sborník příspěvků ze sympozia o české křesťanské literatuře). Řím: Křesťanská akademie, 1978. MARITAIN, J.: Náboženství a kultura. Brno: Akord, 1936. MED, J.: Spisovatelé ve stínu. Praha: Portál, 2004. PUTNA, M. C.: Česká katolická literatura 1848 –1918. Praha: Torst, 1998. VRÁNA, K.: Křesťanství a kultura. Svitavy: Trinitas, 2004.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	75% prezence, aktivní účast, závěrečná práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: Stáž 24 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznamuje s teoretickými základy (sémantické a kritické) interpretace uměleckého díla. Zvláště se zaměřuje na výklad vybraných ukázek umělecké tvorby z hlediska křesťanské víry.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Zprostředkovat schopnost interpretace uměleckého díla z hlediska křesťanské víry.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- hermeneutická východiska - dějinný přehled jednotlivých teologicko-estetických modelů - teologická reflexe literární a filmové tvorby - ukázky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ADLER, G.: „Ich mißtraue meinem eigenem Unglauben“. Graham Greene und die Religion. Stimmen der Zeit, 2005, č. 8, s. 533-544. BALTHASAR, H. U. v.: Herrlichkeit (Bd. I; II/1,2; III,1/1,2; III,2/1,2). Trier – Einsiedeln: Johanes Verlag, 1982,3. BÉGUIN, A.: Máme ještě křesťanskou literaturu? MKR Communio, 1998, č. 3, s. 282-296. ČERNÝ, V.: Baroko a klasicismus. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2005. ČULÍK, J.: Graham Greene – básník trapnosti. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. DURYCH, J.: Eseje o umění. Brno: Host, 2001. ECO, U.: Meze interpretace. Praha: Karolinum , 2004. ECO, U.: O zrcadlech a jiné eseje. Praha: Mladá fronta, 2002. ECO, U.: Umění a krása ve středověké estetice. Praha: Argo, 1998. GUARDINI, R.: Konec novověku. Praha: Vyšehrad, 1992. GUARDINI, R.: Religiöse Gestalten in Dostojewskijs Werk. Mainz – Paderborn: Grünewald/Schöningh, 1988. GUARDINI, R.: Welt und Person. Mainz – Paderborn: Grünewald/Schöningh, 1988. HALASOVÁ, D.: Křesťan Georges Bernanos. MKR Communio, 2002, č. 4, s. 387-403. HOJDA, J.: Chudoba jako cesta posvěcení - reflexe tématu v estetice Jaroslava Durycha. MKR Communio, 2004, č. 1, s. 87-104. HOJDA, J.: Dobyvatelé Absolutna a milované děti Boží (vztah člověka a Absolutna v beletrii Jaroslava Durycha). MKR Communio, 2004, č. 3-4, připraveno k vydání. KALISTA, Z.: Tvář baroka. Praha: SPN, 1992. KAUTMAN, F.: Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha: Rozmluvy, 1992. KOLEKTIV: Slovo a naděje (sborník příspěvků ze sympozia o české křesťanské literatuře). Řím: Křesťanská akademie, 1978. LE FORT, G. v.: Věčná žena. Praha: Vyšehrad, 1990. MARITAIN, J.: Integrální humanismus. Řím: Křesťanská akademia, 1967. MARITAIN, J.: Náboženství a kultura. Brno: Akord, 1936. MARITAIN, J.: Umění a scholastika. Olomouc: Knihovna filosofické revue, sv. V., 1933. MED, J.: Spisovatelé ve stínu. Praha: Portál, 2004. PUTNA, M. C.: Česká katolická literatura 1848 –1918. Praha: Torst, 1998. VRÁNA, K.: Křesťanství a kultura. Svitavy: Trinitas, 2004. VRÁNA, K.: Návrat Jaroslava Durycha. Svitavy: Trinitas, 2000. VRÁNA, K.: Poslání a pokušení spisovatele. Svitavy: Trinitas, 2000. SLAVÍK, I.: Tváře za zrcadlem. Praha: Vyšehrad, 1996. ŠPIDLÍK, T.: Ruská idea. Velehrad: Refugium, 1996. ZVĚŘINA, J.: Pět cest k radosti. Praha: Zvon, 1995.
Literatura doporučená studentům	KOLEKTIV: Slovo a naděje (sborník příspěvků ze sympozia o české křesťanské literatuře). Řím: Křesťanská akademie, 1978. ECO, U.: Meze interpretace. Praha: Karolinum , 2004. MARITAIN, J.: Náboženství a kultura. Brno: Akord, 1936. MED, J.: Spisovatelé ve stínu. Praha: Portál, 2004. PUTNA, M. C.: Česká katolická literatura 1848 –1918. Praha: Torst, 1998. VRÁNA, K.: Křesťanství a kultura. Svitavy: Trinitas, 2004.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	75% prezence, aktivní účast, závěrečná práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	Předmět nemá zadán rozsah výuky
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět se zabývá teologickou interpretací literární, výtvarné, hudební a filmové tvorby. Na základě sémantické interpretace vybraných uměleckých děl, analýzy díla jednotlivých autorů a dějinné reflexe estetických témat provádí jejich hodnocení z hlediska křesťanské víry.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Zprostředkovat schopnost interpretace uměleckého díla z hlediska křesťanské víry.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- hermeneutická východiska teologické interpretace umění - sémantická interpretace - kritická interpretace - interpretace literární tvorby - interpretace sakrální hudební tvorby - interpretace filmové tvorby - problematika náboženské tvorby
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ADLER, G.: „Ich mißtraue meinem eigenem Unglauben“. Graham Greene und die Religion. Stimmen der Zeit, 2005, č. 8, s. 533-544. BALTHASAR, H. U. v.: Herrlichkeit (Bd. I; II/1,2; III,1/1,2; III,2/1,2). Trier – Einsiedeln: Johanes Verlag, 1982,3. BÉGUIN, A.: Máme ještě křesťanskou literaturu? MKR Communio, 1998, č. 3, s. 282-296. ČERNÝ, V.: Baroko a klasicismus. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2005. ČULÍK, J.: Graham Greene – básník trapnosti. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. DURYCH, J.: Eseje o umění. Brno: Host, 2001. ECO, U.: Meze interpretace. Praha: Karolinum , 2004. ECO, U.: O zrcadlech a jiné eseje. Praha: Mladá fronta, 2002. ECO, U.: Umění a krása ve středověké estetice. Praha: Argo, 1998. GUARDINI, R.: Konec novověku. Praha: Vyšehrad, 1992. GUARDINI, R.: Religiöse Gestalten in Dostojewskijs Werk. Mainz – Paderborn: Grünewald/Schöningh, 1988. GUARDINI, R.: Welt und Person. Mainz – Paderborn: Grünewald/Schöningh, 1988. HALASOVÁ, D.: Křesťan Georges Bernanos. MKR Communio, 2002, č. 4, s. 387-403. HOJDA, J.: Chudoba jako cesta posvěcení - reflexe tématu v estetice Jaroslava Durycha. MKR Communio, 2004, č. 1, s. 87-104. HOJDA, J.: Dobyvatelé Absolutna a milované děti Boží (vztah člověka a Absolutna v beletrii Jaroslava Durycha). MKR Communio, 2004, č. 3-4, připraveno k vydání. KALISTA, Z.: Tvář baroka. Praha: SPN, 1992. KAUTMAN, F.: Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha: Rozmluvy, 1992. KOLEKTIV: Slovo a naděje (sborník příspěvků ze sympozia o české křesťanské literatuře). Řím: Křesťanská akademie, 1978. LE FORT, G. v.: Věčná žena. Praha: Vyšehrad, 1990. MARITAIN, J.: Integrální humanismus. Řím: Křesťanská akademia, 1967. MARITAIN, J.: Náboženství a kultura. Brno: Akord, 1936. MARITAIN, J.: Umění a scholastika. Olomouc: Knihovna filosofické revue, sv. V., 1933. MED, J.: Spisovatelé ve stínu. Praha: Portál, 2004. PUTNA, M. C.: Česká katolická literatura 1848 –1918. Praha: Torst, 1998. VRÁNA, K.: Křesťanství a kultura. Svitavy: Trinitas, 2004. VRÁNA, K.: Návrat Jaroslava Durycha. Svitavy: Trinitas, 2000. VRÁNA, K.: Poslání a pokušení spisovatele. Svitavy: Trinitas, 2000. SLAVÍK, I.: Tváře za zrcadlem. Praha: Vyšehrad, 1996. ŠPIDLÍK, T.: Ruská idea. Velehrad: Refugium, 1996. ZVĚŘINA, J.: Pět cest k radosti. Praha: Zvon, 1995.
Literatura doporučená studentům	KOLEKTIV: Slovo a naděje (sborník příspěvků ze sympozia o české křesťanské literatuře). Řím: Křesťanská akademie, 1978. ECO, U.: Meze interpretace. Praha: Karolinum , 2004. MARITAIN, J.: Náboženství a kultura. Brno: Akord, 1936. MED, J.: Spisovatelé ve stínu. Praha: Portál, 2004. PUTNA, M. C.: Česká katolická literatura 1848 –1918. Praha: Torst, 1998. VRÁNA, K.: Křesťanství a kultura. Svitavy: Trinitas, 2004.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	75% prezence, aktivní účast, závěrečná práce

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Janiš Kamil
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Výzkum jako hlavní zdroj dalšího rozvoje sociální a charitativní práce.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	1.Vyhledávat a získávat údaje (data) o sociální skutečnosti. 2.Porozumět výzkumnému procesu v sociálních vědách. 3.Využití výzkumu v inovaci sociální práce. 4.Osvojit si potřebné dovednosti k řešení úkolu závěrečné bakalářské práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Sociální práce a informace. Formy a zdroje informací. Informační systémy. Rezortní informace. 2.Typické činnosti sociálních pracovníků ve vztahu ke koncepcím, projektům, hodnocení. Registry, výkazy, statistika. 3.Vědecký výzkum (účel, druhy), šetření, průzkumy. 4.Sociální výzkum (dvojí pojetí, synkretičnost sociálního výzkumu v sociální práci). 5.Kvalitativní a kvantitativní výzkum. 6.Téma, předmět a fáze výzkumu. 7.Zkoumaná populace, základní soubor a tvorba výběrových souborů. 8.Hypotéza ve výzkumu. 9.Výzkumné metody (gnozeologické principy). lO.Výzkumné techniky. ll.Výzkumné procedury. 12.Jednoduché matematicko statistické operace v empirickém výzkumu (statistický znak,statistické třídění l. a 2.stupně, tabulky absolutních a relativních četností,střední hodnoty, grafy). l3.Operační a hodnotící výzkum v sociální práci.Výzkumné projekty MPaSV. l4.Psaní závěrečné zprávy. Aplikace na řešení úkolu závěrečné bakalářské práce.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Hendl, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu, Praha Karolinum: 1997, 1999. Hendl, J.: Přehled statistických metod zpracování dat, Praha: Portál, 2004 Hendl, J.: Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace, Praha: Portál, 2005. Habernas, J.: Zur Logik der Sozialwissenschften, Frankfurt /M: Suhrkamp? 1967. Miovský, M.: Kvantitativní přístupy a metody v psychologickém výzkumu, Praha: Grada, 2005. Popper, K.: Logika vědeckého zkoumání, Praha: Oikoymenh, 1996. Patton, M. Q.: Qvalitative and research methods. Neuburg Park and London: Sage, 1990. Gadamer, H. G.: Wahrheit und Methode. Tübingen: Mohr, 1960,1972. Bergnan, A.: Social research methods: Oxsford University Press, 2001. Ferjenčík, J.: Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál, 2000.
Literatura doporučená studentům	Kerlinger,F. Základy výzkumu chování. Praha: Academia, l972. Sarantakos,S. Social Research. London: MACMILLIAN PRESS LTD, l998. Matějů,P. a kol.,Večerník,J.(ed.). Zpráva o vývoji české společnosti l989-l998. Praha: Academia, l998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zadání tématu závěrečné bakalářské práce. Realizovaný mikro projekt empirického průzkumu (kvantitativní metoda). Průběžná cvičení ve vybraných kvantitativních a kvalitativních technikách výzkumu. Písemná zkouška (kvantitativní metodologie),ústní zkouška.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Halamová Veronika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Výzkum jako hlavní zdroj dalšího rozvoje sociální práce. Metodologie výzkumu v sociálních vědách. Orientace na metody a techniky kvantitativního výzkumu, dále na rozvoj kvalitativního výzkumu, použítí interpretativních metod a zpracování dat, údajů a poznatků. Tvorba vědeckých výstupů (referát, studie, prezentace, týmový výzkum a vizualizace poznatků).
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	l.Vyhledávat a získávat údaje (data) o sociální skutečnosti. 2.Porozumět výzkumnému procesu v sociálních vědách. 3.Využití výzkumu v inovaci sociální práce. 4.Osvojit si potřebné dovednosti k řešení úkolu závěrečné bakalářské práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.Sociální práce a informace. Formy a zdroje informací. Informační systémy. Rezortní informace. 2.Typické činnosti sociálních pracovníků ve vztahu ke koncepcím, projektům, hodnocení. Registry, výkazy, statistika. 3.Vědecký výzkum (účel, druhy), šetření, průzkumy. 4.Sociální výzkum (dvojí pojetí, synkretičnost sociálního výzkumu v sociální práci). 5.Kvalitativní a kvantitativní výzkum. 6.Téma, předmět a fáze výzkumu. 7.Zkoumaná populace, základní soubor a tvorba výběrových souborů. 8.Hypotéza ve výzkumu. 9.Výzkumné metody (gnozeologické principy). lO.Výzkumné techniky. ll.Výzkumné procedury. 12.Jednoduché matematicko statistické operace v empirickém výzkumu (statistický znak,statistické třídění l. a 2.stupně, tabulky absolutních a relativních četností,střední hodnoty, grafy). l3.Operační a hodnotící výzkum v sociální práci.Výzkumné projekty MPaSV. l4.Psaní závěrečné zprávy. Aplikace na řešení úkolu závěrečné bakalářské práce.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Hendl, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu, Praha Karolinum: 1997, 1999. Hendl, J.: Přehled statistických metod zpracování dat, Praha: Portál, 2004 Hendl, J.: Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace, Praha: Portál, 2005. Habernas, J.: Zur Logik der Sozialwissenschften, Frankfurt /M: Suhrkamp? 1967. Miovský, M.: Kvantitativní přístupy a metody v psychologickém výzkumu, Praha: Grada, 2005. Popper, K.: Logika vědeckého zkoumání, Praha: Oikoymenh, 1996. Patton, M. Q.: Qvalitative and research methods. Neuburg Park and London: Sage, 1990. Gadamer, H. G.: Wahrheit und Methode. Tübingen: Mohr, 1960,1972. Bergnan, A.: Social research methods: Oxsford University Press, 2001. Ferjenčík, J.: Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál, 2000. Filka, J.: Metodika tvorby diplomové práce. Brno: Knihař, 2002.
Literatura doporučená studentům	Kerlinger,F. Základy výzkumu chování. Praha: Academia, l972. Sarantakos,S. Social Research. London: MACMILLIAN PRESS LTD, l998. Matějů,P. a kol.,Večerník,J.(ed.). Zpráva o vývoji české společnosti l989-l998. Praha: Academia, l998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zadání tématu závěrečné bakalářské práce. Realizovaný mikro projekt empirického průzkumu (kvalitativní, kvatnitativní výzkum). Průběžná cvičení ve vybraných kvantitativních a kvalitativních technikách výzkumu. Písemná zkouška (kvantitativní metodologie),ústní zkouška.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Petráček Tomáš
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět seznámuje studenty především se s základními pojmy ze statistiky, přiblížuje základní metody, které se uplatňují ve statistickém šetření v sociální práci a učí je umět použít základní statistické metody při vlastním šetření (DP). Ukázky některých statistických šetření, za určitých předpokladů se testují statistické hypotézy apod.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je seznámit studenty především se s základními pojmy ze statistiky, přiblížit základní metody, které se uplatňují ve statistickém šetření v sociální práci a umět použít základní statistické metody při vlastním šetření (DP). Ukázky některých statistických šetření, za určitých předpokladů se testují statistické hypotézy apod.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Základní tématické okruhy: 1. Pojem statistika, metody lidského poznání, fáze vědeckého výzkumu, měření v pedagogickém výzkumu, základní statistické pojmy – základní a výběrový soubor, statistické znaky a jejich typy, zjišťování a zápis statistických dat. 2. Statistická šetření (deskriptivní, výběrová), formy sdělování výsledků (tabulky a grafy – sestavování tabulek četností, intervalové rozdělení četností, grafická znázornění struktury statistického souboru, tvary rozdělení četností. 3. Základní statistické charakteristiky – střední hodnoty (aritmetický průměr, medián, modus), míry rozptýlenosti (rozpětí, průměrná a směrodatná odchylka, rozptyl, variační koeficient), míry koncentrace (šikmost , špičatost, normální rozdělení) 4. Zásady testování statistických hypotéz, příklady statistických testů významnosti – např. chí-kvadrát, Fisherův kombinatorický test, znaménkový test, Wilcoxonův test, U-test, studentův t-test 5. Možnosti určování těsnosti vztahu mezi proměnnými pomocí – Spearmanův koeficient pořadové korelace, Kendallův koeficient shody, Pearsonův koeficient korelace
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BURDA, Z., STRACHOTA, F. Statistika pro obchodní akademie. 1994, Fortuna Praha ENGLER, V. a RŮŽIČKA, L. Základy zdravotnické statistiky. 1963, SPN Praha HUSTOPECKÝ, J. Matematická statistika pro výchovné poradce. 1986, PdF UK Praha CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. 1998, UP Olomouc JEDLIČKA, J. Úvod do statistických metod v pedagogickém výzkumu. 1976, PdF Ostrava KAŇOKOVÁ, J. Základy statistiky a počtu pravděpodobnosti I. 1996, UJEP Ústí nad Labem KOMENDA, S. Vypočitatelná náhoda. 2000, UP Olomouc LAMSER, V., RŮŽIČKA, L. Základy statistiky pro sociology. 1978, SNTL Praha MORAVOVÁ, J. Sociální statistika. 1994, VŠE Praha ŠKALOUDOVÁ, A. Statistika v pedagogickém a psychologickém výzkumu. 1998, PdF UK Praha
Literatura doporučená studentům	BURDA, Z., STRACHOTA, F. Statistika pro obchodní akademie. 1994, Fortuna Praha HUSTOPECKÝ, J.,CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. 1998, UP Olomouc JEDLIČKA, J. Úvod do statistických metod v pedagogickém výzkumu. 1976, PdF Ostrava KAŇOKOVÁ, J. Základy statistiky a počtu pravděpodobnosti I. 1996, UJEP Ústí nad Labem KOMENDA, S. Vypočitatelná náhoda. 2000, UP Olomouc LAMSER, V., RŮŽIČKA, L. Základy statistiky pro sociology. 1978, SNTL Praha MORAVOVÁ, J. Sociální statistika. 1994, VŠE Praha ŠKALOUDOVÁ, A. Statistika v pedagogickém a psychologickém výzkumu. 1998, PdF UK Praha
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Vypracované krátké seminární práce na vybrané téma a její obhájení na individuální konzultaci.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Iljuk Boris
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět vývojová psychologie. Psychický vývoj - činitelé, hybné síly, problémy periodisace. Charakteristika vývoje jednotlivých vývojových období z pohledu různých přístupů k věkové periodizaci.Předmět sociální psychologie.Sociální skupiny. Sociální role a status.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit studenty s problematikou psychického vývoje v ontogenezi se zvláštnostmi jednotlivých vývojových období a chovaním jedince v sociálních skupinach. Předpokladem je znalost obecné psychologie.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Předmět vývojové psychologie. Teorie vývoje psychiky a periodizace vývoje v ontogenezi.Vývoj prenatální. Novorozenecké a kojenecké období. Ranné dětství. Předškolní dětství. Školní dětství . Pubescence. Adolescence. Dospělost.Stáří. Předmět sociální psychologie.Sociální skupiny. Sociální role a status. Metody sociální psychologie, sociometrie.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Atkinsonová, R. L. a kol.: Psychologie. Praha: Victoria Publishing 1995 Fontana, D.: Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál 1997 Hartl, P.: Psychologický slovník. Praha: Budka 1993 Janoušek, J. - Hoskovec, J. - Štikar, J.: Psychologický výkladový atlas. Praha: Karolinum 1993 Kohoutek, R. a kol.:Základy sociální psychologie. Brno: CERM 1998 Langmeier, J., Krejčířová, D.: vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing 1998 Nakonečný, M.: Encyklopedie obecné psychologie, Praha, Academia 1997 Nakonečný, M.: Základy psychologie. Praha: Academia 1998 Nakonečný, M.: Sociální psychologie. Praha: Academia 1999 Říčan, P.: Cesta životem. Praha: Panorama 1990 Vagnerová, M.: Vývojová psychologie. Praha: Karolinum 1999 Vagnerová, M.: Úvod do psychologie. Praha: Karolinum 1999 Stuart - Hamilton, I.: Psychologie stárnutí. Praha: Portál 1999
Literatura doporučená studentům	Atkinsonová, R. L. a kol.: Psychologie. Praha: Victoria Publishing 1995 Fontana, D.: Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál 1997 Hartl, P.: Psychologický slovník. Praha: Budka 1993 Janoušek, J. - Hoskovec, J. - Štikar, J.: Psychologický výkladový atlas. Praha: Karolinum 1993 Kohoutek, R. a kol.:Základy sociální psychologie. Brno: CERM 1998 Langmeier, J., Krejčířová, D.: vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing 1998 Nakonečný, M.: Encyklopedie obecné psychologie, Praha, Academia 1997 Nakonečný, M.: Základy psychologie. Praha: Academia 1998 Nakonečný, M.: Sociální psychologie. Praha: Academia 1999 Říčan, P.: Cesta životem. Praha: Panorama 1990 Vagnerová, M.: Vývojová psychologie. Praha: Karolinum 1999 Vagnerová, M.: Úvod do psychologie. Praha: Karolinum 1999 Stuart - Hamilton, I.: Psychologie stárnutí. Praha: Portál 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: studium zadané literatury, vypracování individuální započtové práce na určené téma.

 

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 14 hod. za semestr studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	psychologický vývoj od prenatálního období až do konce života. charakteristika všech vývojových fází. psychický vývoj je chápán jako výsledke interakce biologických, tj. genetických a psychosociálních vlivů.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	objasnit vývojově podmíněné proměny lidské psychiky v rámci široké normy. poskytnout informace o typických způsobech prožívání , uvažování a chování v jednotlivých fázích lidského života, o psychických potřebách lidí určitého věku.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. předmět a metody vývojové psychologie 2. období dětství - prenatální období, norozenecké období, kojenecký věk, batolecí věk, předškolní věk, školní věk,pubescence, adolescence 3. dospělost - období mladé dospělosti, období střední dospělosti, období starší dospělosti 4. Stáří, umírání a smrt
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Vágnerová, M.: Vývojová psychologie, Portál Praha 2000 Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese, Portál Praha 1999 Matějček, Z.: Co děti nejvíc potřebují, Portál Praha, 1995 Haškovcová, H.: Fenomén stáří, Pyramida Praha Matejček, Z.: Co, kdy a jak ve výchově dětí, Portál Praha 1996
Literatura doporučená studentům	Vágnerová, M.: Vývojová psychologie, Portál Praha 2000 Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese, Portál Praha 1999 Matějček, Z.: Co děti nejvíc potřebují, Portál Praha, 1995 Haškovcová, H.: Fenomén stáří, Pyramida Praha Matejček, Z.: Co, kdy a jak ve výchově dětí, Portál Praha 1996
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zakonče ústní zkouškou podle daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hojda Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět se věnuje interpretaci vybraných filmů a literárních děl. Zaměřuje se na to, jak zmíněná umělecká díla odkazují k problematice lidského bytí. Seminář přistupuje k literární a filmové tvorbě jako k možným způsobům, kterými člověk hledá odpovědi (a tím zároveň klade nové otázky) po smyslu své existence.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Předmět má rozvíjet vnímání umělecké imaginace jako způsobu, kterým se člověk snaží postihnout nedefinovatelnou povahu svého já.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- poklad v nitru (nepodmíněná hodnota lidského já) - oddanost a služba (odevzdanost vyšším hodnotám) - ... a ještě mnohem více (překročení „hranic“ ve svobodném vztahu) - podoby lásky; může být bezmezná? - svoboda a osud - temné stíny (setkání se zlem) - blažený neúspěch (ztroskotání jako cesta k identitě) - nové já v novém ty (existence jako extáze)
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BÍLEK, Petr A. Hledání jazyka interpretace. Brno : Host, 2003. BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. Spiritualita ve filmu. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha : Zvon, 1996. ČULÍK, Jan. Graham Greene – básník trapnosti. Brno : Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy : Trinitas, 2005. GUARDINI, Romano. Křesťanství a kultura. Kurs 24. Stará Říše na Moravě : s.n., 1931. HOJDA, Jan; POLEHLA, Petr. Zpověď v díle G. Greena a J. Durycha. Motiv zpovědi v Greenově Honorárním konzulovi a Durychově Bloudění. MKR Communio, 2007, č. 1, s. 108-120. HOJDA, Jan. Dobyvatelé Absolutna a milované děti Boží. Vztah člověka a Absolutna v beletrii Jaroslava Durycha. MKR Communio, 2004, č. 3-4, s. 383-419. KAUTMAN, František. Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha : Rozmluvy, 1992. LACROIX, Jean. Smysl člověka. Praha : Vyšehrad, 1970. LE FORT, Gertrud v. Věčná žena. Praha : Vyšehrad, 1990. TRESMONTANT, Claude. Bible a antická tradice. Praha : Vyšehrad, 1970. MARCEL, Gabriel. K filosofii naděje. Praha : Vyšehrad, 1971. MARITAIN, Jacques. Integrální humanismus. Řím : Křesťanská akademie, 1967. MARITAIN, Jacques. Náboženství a kultura. Brno : Moravan, 1936. PECHAR, Jiří. Interpretace a analýza literárního díla. Praha : Filosofia, 2002. SLAVÍK, Ivan. Tváře za zrcadlem. Praha : Vyšehrad, 1996. VRÁNA, Karel. Dialogický personalismus. Praha : Zvon, 1996.
Literatura doporučená studentům	BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. Spiritualita ve filmu. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. ČULÍK, Jan. Graham Greene – básník trapnosti. Brno : Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy : Trinitas, 2005. KAUTMAN, František. Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha : Rozmluvy, 1992.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	75% prezence, aktivní účast

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Jedličková Iva
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět je koncipován jako základní vhled do teorie a praxe vzdělávání dospělých se zřetelem k eventuální budoucí (případně již současné) koncepční, organizátorské a vzdělavatelské působnosti v praxi vzdělávání dospělých.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je osvojení základů andragogiky v rozsahu potřebném pro případné současné či budoucí působení v praxi vzdělávání dospělých - osvojení základní terminologie a souvislostí a vytvoření dovedností aplikovat vědomosti při tvorbě a realizaci vzdělávacích akcí pro dospělé.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Tematické okruhy předmětu: A) Svět vzdělávání dospělých: charakteristika, kořeny, aktuální trendy. Oblasti vzdělávání dospělých. Organizace vzdělávací akce pro dospělé. B) Andragogika: konstituování disciplíny, aktuální stav: předmět disciplíny, její struktura a místo v systému věd. Centra rozvoje andragogiky, zdroje andragogických informací, andragogický výzkum. C) Uvedení do andragogické didaktiky: základní kategorie a souvislosti. Výukový proces dospělých, jeho činitelé, výukové prostředky.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	PALÁN, Zdeněk. Lidské zdroje. Výkladový slovník. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 281 s. ISBN 80-200-0950-7 Strategie celoživotního učení. 1. vyd. Praha: MŠMT, 2007. 90 s. ISBN 978-80-254-2218-2 BENEŠ, Milan. Andragogika. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 135 s. ISBN 978-80-247-2580-2 Andragogika. Čtvrtletník pro vzdělávání dospělých. Agentura DAHA, Asociace institucí vzdělávání dospělých České republiky. 1997-2009. Praha: DAHA. ISSN 1211-6378 MUŽÍK, Jaroslav. Androdidaktika. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2004. 148 s. ISBN 80-7357-045-9
Literatura doporučená studentům	Doporučená literatura je úkolem k samostatnému vyhledání. Hodnocení úkolu a metodický pokyn ke studiu bude součástí výuky.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	1. Aktivní účast ve výuce je považována za samozřejmost a je jednou z podmínek pro udělení zápočtu. Dále je podmínkou udělení zápočtu: 2. úspěšné zvládnutí úkolů souhrnného testu, 3. předložení soupisu studované andragogické literatury, 4. vypracování semestrální práce "Hodnocení aktuálního stavu vzdělávací nabídky pro dospělé v ČR" podle metodického pokynu z výuky.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 14 hod. za semestr studium prezenční: seminář 6 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	základy patofyziologie stárnutí, přístupy k péči o staré občany
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	pochopit stárnutí jako nezvratný biologický proces, teoreticky seznámis s příznaky stárnutí, změny a nemoci typické pro danou věkovou skupinu, objasnit činitele ovlivňující pozitvně soběstačnost a aktivitu starého člověka
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. patofyziologie stárnutí a odlišnosti průběhu a léčby chorob ve stáří, gerontologie a geriatrie, periodizace lidského věku 2. nejčastější chorobné jednotky ve stáří: výživa ve stáří, poruchy léčba. poruchy pohybového aparátu ve stáří a základy rehabilitace. psychické poruchy ve stáří 3. Koncepce zdrvotní a sociální péče o staré občany, typy institucionální a domácí péče 4. terminální péče a euthanasie 5. psychologická problematika stárnutí, psychické poruchy ve stáří 6. aktivizace ve stáří. aktivity 3. věku 7. problémy ústavní péče v geriatrii, specifický geriatrický režim 8. rizikový starý člověk z pohledu zdravotní a sociální péče, problematika soběstačnosti 9. hlavní zdravotní problémy starých lidí, první pomoc u vybraných akutních stavů 10. výchova vztahu ke stáří, ageismus, despotismus, egoismus stáří
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Pichaud C., Thareauová, I.: Soužití se staršími lidmi, Portál Praha 1998 Topinková E., Neuwirth J.: Geriatrie pro praktického lékaře, Grada Praha 1996 Pacovský: Gerontologie, Avicenum Praha Stuart-Hamilton I.: Psychologie stárnutí, Portál Praha 1999
Literatura doporučená studentům	Pichaud C., Thareauová, I.: Soužití se staršími lidmi, Portál Praha 1998 Topinková E., Neuwirth J.: Geriatrie pro praktického lékaře, Grada Praha 1996 Pacovský: Gerontologie, Avicenum Praha Stuart-Hamilton I.: Psychologie stárnutí, Portál Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	předmět je zkončen ústní zkouškou podle daných požadavků

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Matějek Jaromír
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Základy patofyziologie stárnutí, přístupy k péči o staré občany.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Pochopit stárnutí jako nezvratný biologický proces, teoreticky seznámit s příznaky stárnutí, změny a nemoci typické pro danou věkovou skupinu, objasnit činitele ovlivňující pozitivně soběstačnost a aktivitu starého člověka.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. patofyziologie stárnutí a odlišnosti průběhu a léčby chorob ve stáří, gerontologie a geriatrie, periodizace lidského věku 2. nejčastější chorobné jednotky ve stáří: výživa ve stáří, poruchy léčba. poruchy pohybového aparátu ve stáří a základy rehabilitace. psychické poruchy ve stáří 3. Koncepce zdravotní a sociální péče o staré občany, typy institucionální a domácí péče 4. terminální péče a euthanasie 5. psychologická problematika stárnutí, psychické poruchy ve stáří 6. aktivizace ve stáří. aktivity 3. věku 7. problémy ústavní péče v geriatrii, specifický geriatrický režim 8. rizikový starý člověk z pohledu zdravotní a sociální péče, problematika soběstačnosti 9. hlavní zdravotní problémy starých lidí, první pomoc u vybraných akutních stavů 10. výchova vztahu ke stáří, ageismus, despotismus, egoismus stáří
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ĎOUBAL, S. - KLEMERA, P. - FILIPOVÁ, M. Teoretická gerontologie. Praha: Komenium, 1997. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1994. HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie. Praha: Portál, 2002. KALVACH, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. PACOVSKÝ, V. Gerontologické minumum. Praha: ILF, 1988. PACOVSKÝ, V. Gerontologie. Praha: Avicenum, 1981. PICHAUD C. - THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o senoiry. Praha: Grada, 1999. STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999. TOPINKOVÁ E. - NEUWIRTH J. Geriatrie pro praktického lékaře. Praha: Grada, 1996. WEBER, P. Minimum z klinické gerontologie. Praha: Institut pro další vzdělávání, 2000. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001.
Literatura doporučená studentům	ĎOUBAL, S. - KLEMERA, P. - FILIPOVÁ, M. Teoretická gerontologie. Praha: Komenium, 1997. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1994. HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie. Praha: Portál, 2002. KALVACH, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. PACOVSKÝ, V. Gerontologické minumum. Praha: ILF, 1988. PACOVSKÝ, V. Gerontologie. Praha: Avicenum, 1981. PICHAUD C. - THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o senoiry. Praha: Grada, 1999. STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999. TOPINKOVÁ E. - NEUWIRTH J. Geriatrie pro praktického lékaře. Praha: Grada, 1996. WEBER, P. Minimum z klinické gerontologie. Praha: Institut pro další vzdělávání, 2000. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Jedličková Iva
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět představuje vstup do teorie a praxe edukace dospělých, se zřetelem k edukační a organizátorské práci v oblasti vzdělávání dospělých.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je osvojení základů andragogiky v rozsahu potřebném pro případné současné či budoucí působení v praxi vzdělávání dospělých - osvojení základní terminologie a souvislostí a vytvoření dovedností aplikovat vědomosti při tvorbě a realizaci vzdělávacích akcí pro dospělé.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Tematické okruhy předmětu: A) Andragogika: konstituování disciplíny, aktuální stav: předmět disciplíny, její struktura a místo v systému věd. Centra rozvoje andragogiky, zdroje andragogických informací, andragogický výzkum. B) Svět vzdělávání dospělých: charakteristika, kořeny, aktuální trendy. Oblasti vzdělávání dospělých. Organizace vzdělávací akce pro dospělé. C) Základy andragogické didaktiky: základní kategorie a souvislosti. Výukový proces dospělých, jeho činitelé, výukové prostředky.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	PRŮCHA, Jan, VETEŠKA, Jaroslav. Andragogický slovník. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 295 s. ISBN 978-80-247-3960-1 BENEŠ, M. Andragogika. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 135 s. ISBN 978-80-247-2580-2 Strategie celoživotního učení. 1. vyd. Praha: MŠMT, 2007. 90 s. ISBN 978-80-254-2218-2 Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání.[online] Dostupné na: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakon-c-179-2006-sb Andragogika. Čtvrtletník pro rozvoj a vzdělávání dospělých. Praha: Academia Economia s.r.o. a AIVD, o.s. ISSN 1211-6378
Literatura doporučená studentům	Doporučená (tj. prohlubující) literatura je v souvislosti se zápočtovým úkolem "četba andragogické literatury" úkolem k samostatnému vyhledání. Metodický pokyn bude podán na počátku semestru, v polovině semestru bude samostatné vyhledání andragogické četby předmětem konzultace.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	1. Aktivní účast v celé výuce předmětu včetně podílu na skupinové práci je považována za samozřejmost a je jednou z podmínek pro udělení zápočtu. Dále je podmínkou udělení zápočtu: 2. úspěšné zvládnutí úkolů souhrnného testu, 3. předložení soupisu studované andragogické literatury v rozsahu vyhlášeném v první výuce předmětu, 4. vypracování semestrální práce podle volby z nabídky v první výuce předmětu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Základy patofyziologie stárnutí, přístupy k péči o staré občany.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Pochopit stárnutí jako nezvratný biologický proces, teoreticky seznámit s příznaky stárnutí, změny a nemoci typické pro danou věkovou skupinu, objasnit činitele ovlivňující pozitivně soběstačnost a aktivitu starého člověka
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. patofyziologie stárnutí a odlišnosti průběhu a léčby chorob ve stáří, gerontologie a geriatrie, periodizace lidského věku 2. nejčastější chorobné jednotky ve stáří: výživa ve stáří, poruchy léčba. poruchy pohybového aparátu ve stáří a základy rehabilitace. psychické poruchy ve stáří 3. Koncepce zdravotní a sociální péče o staré občany, typy institucionální a domácí péče 4. terminální péče a euthanasie 5. psychologická problematika stárnutí, psychické poruchy ve stáří 6. aktivizace ve stáří. aktivity 3. věku 7. problémy ústavní péče v geriatrii, specifický geriatrický režim 8. rizikový starý člověk z pohledu zdravotní a sociální péče, problematika soběstačnosti 9. hlavní zdravotní problémy starých lidí, první pomoc u vybraných akutních stavů 10. výchova vztahu ke stáří, ageismus, despotismus, egoismus stáří
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ĎOUBAL, S. - KLEMERA, P. - FILIPOVÁ, M. Teoretická gerontologie. Praha: Komenium, 1997. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1994. HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie. Praha: Portál, 2002. KALVACH, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. PACOVSKÝ, V. Gerontologické minumum. Praha: ILF, 1988. PACOVSKÝ, V. Gerontologie. Praha: Avicenum, 1981. PICHAUD C. - THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o senoiry. Praha: Grada, 1999. STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999. TOPINKOVÁ E. - NEUWIRTH J. Geriatrie pro praktického lékaře. Praha: Grada, 1996. WEBER, P. Minimum z klinické gerontologie. Praha: Institut pro další vzdělávání, 2000. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001.
Literatura doporučená studentům	ĎOUBAL, S. - KLEMERA, P. - FILIPOVÁ, M. Teoretická gerontologie. Praha: Komenium, 1997. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1994. HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie. Praha: Portál, 2002. KALVACH, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. PACOVSKÝ, V. Gerontologické minumum. Praha: ILF, 1988. PACOVSKÝ, V. Gerontologie. Praha: Avicenum, 1981. PICHAUD C. - THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o senoiry. Praha: Grada, 1999. STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999. TOPINKOVÁ E. - NEUWIRTH J. Geriatrie pro praktického lékaře. Praha: Grada, 1996. WEBER, P. Minimum z klinické gerontologie. Praha: Institut pro další vzdělávání, 2000. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Sládek Karel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Základy patofyziologie stárnutí, přístupy k péči o staré občany.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Pochopit stárnutí jako nezvratný biologický proces, teoreticky seznámit s příznaky stárnutí, změny a nemoci typické pro danou věkovou skupinu, objasnit činitele ovlivňující pozitivně soběstačnost a aktivitu starého člověka.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. patofyziologie stárnutí a odlišnosti průběhu a léčby chorob ve stáří, gerontologie a geriatrie, periodizace lidského věku 2. nejčastější chorobné jednotky ve stáří: výživa ve stáří, poruchy léčba. poruchy pohybového aparátu ve stáří a základy rehabilitace. psychické poruchy ve stáří 3. Koncepce zdravotní a sociální péče o staré občany, typy institucionální a domácí péče 4. terminální péče a euthanasie 5. psychologická problematika stárnutí, psychické poruchy ve stáří 6. aktivizace ve stáří. aktivity 3. věku 7. problémy ústavní péče v geriatrii, specifický geriatrický režim 8. rizikový starý člověk z pohledu zdravotní a sociální péče, problematika soběstačnosti 9. hlavní zdravotní problémy starých lidí, první pomoc u vybraných akutních stavů 10. výchova vztahu ke stáří, ageismus, despotismus, egoismus stáří
Literatura, na níž je předmět vystavěn	ĎOUBAL, S. - KLEMERA, P. - FILIPOVÁ, M. Teoretická gerontologie. Praha: Komenium, 1997. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1994. HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie. Praha: Portál, 2002. KALVACH, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. PACOVSKÝ, V. Gerontologické minumum. Praha: ILF, 1988. PACOVSKÝ, V. Gerontologie. Praha: Avicenum, 1981. PICHAUD C. - THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o senoiry. Praha: Grada, 1999. STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999. TOPINKOVÁ E. - NEUWIRTH J. Geriatrie pro praktického lékaře. Praha: Grada, 1996. WEBER, P. Minimum z klinické gerontologie. Praha: Institut pro další vzdělávání, 2000. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001.
Literatura doporučená studentům	ĎOUBAL, S. - KLEMERA, P. - FILIPOVÁ, M. Teoretická gerontologie. Praha: Komenium, 1997. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1994. HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie. Praha: Portál, 2002. KALVACH, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. PACOVSKÝ, V. Gerontologické minumum. Praha: ILF, 1988. PACOVSKÝ, V. Gerontologie. Praha: Avicenum, 1981. PICHAUD C. - THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o senoiry. Praha: Grada, 1999. STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999. TOPINKOVÁ E. - NEUWIRTH J. Geriatrie pro praktického lékaře. Praha: Grada, 1996. WEBER, P. Minimum z klinické gerontologie. Praha: Institut pro další vzdělávání, 2000. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je poskytnout studentům znalosti, které souvisí se zdravotním stavem klienta a ovlivňují výkon sociální práce. Student umí posoudit situace, kdy sociální podmínky jsou jedním z faktorů, které napomáhají vzniku choroby a naopak, jeké sociální dopady zhoršený zdravotní stav může mít.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Nemoci srdce a cév, společenský význam kardiovaskulárních onemocnění, ischemická choroba srdeční, poruchy srdečního rytmu, EKG, selhání krevního oběhu, angina pectoris, infarkt myokardu, vrozené srdeční vady, získané srdeční vady, záněty a nádory srdce, arterioskleróza, hypertenze, nemoci končetinových tepen 2. Nemoci plic, akutní infekce, astma, chronický zánět průdušek, rozedma plic, záněty plic, nádory plic, prašná onemocnění plic, plísňová onemocnění, nemoci pohrudnice a mezihrudí, TBC 3. Nemoci ledvin, akutní a chronické záněty ledvin, tuberkulóza ledvin a močových cest, ledvinné kameny, nádory, onemocnění močového měchýře 4. Nemoci krve a krvetvorného ústrojí, anémie, útlumy kostní dřeně, maligní lymfomy, krvácivé stavy 5. Nemoci trávícího ústrojí, nemoci jícnu, vředová choroba žaludku a dvanáctníku, záněty žaludku, nemoci střev, nemoci konečníku 6. Nemoci jater, žlučových cest a břišní slinivky, žloutenka, selhání jater, jaterní cirhózy, žlučové kameny, záněty žlučníku a slinivky břišní 7. Nemoci z poruch výživy a metabolismu, podvýživa, avitaminózy, curkovka, poruchy metabolismu tuků 8. Nemoci endokrinního sytému, nemoci hypofýzy, nemoci štítné žlázy, příštítných tělísek, nadledvin 9. Nemoci pohybového ústrojí, osteoporóza 10. Nemoci z fyzikálních příčin 11. Farmakoterapie 12. Hemodialýza 13. Resuscitace 14. Klinická onkologie
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Jakýkoli studijní materíál určený pro bakalářský či magisterský program týkající se dané problematiky.
Literatura doporučená studentům	nejnovější skripta pro studenty LF UK
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	1. Aktivní účast na seminářích 2. Plnění průběžných písemných úkolů 3. Splnění zápočtového testu

 

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 12 hod. za semestr studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	předmět je orientován na základní problematiku zdraví, nemoci a péče o zdraví jako sociálního systému. Teoretickým východiskem je obor sociální lékařství a veřejné zdravotnictví.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	seznámit se současným chápáním zdraví a nemoci, prevence a podpory zdraví a s hlavními principy zdravotnických systémů. podání základní přehledu poznatků ze somatologie a fyziologie v rozsahu potřebném pro sociální práci.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. životní styl jako určující faktor zdraví (co je to zdraví? úskalí definice WHO, jak vzniká nemoc, jak vzniká zdraví, filosofie medicíny, chápání zdraví a nemoci v průběhu času a v různých kulturách, pojetí medicíny v historickém vývoji) 2. prevence a podpora zdraví z hlediska jednotlivce a společnosti (smysl a hodnoty - faktory salutogeneze, medicinalizace sociálních problémů, jednotlivé faktory životního stylu, životní styl přiměřený věku a schopnostem, podpora zdraví jako interdisciplinární úkol, podpora zdraví jako politikum) 3. modely zdravotní péče (zdravotnické systémy, faktory ovlivňující volbu systému, otázky spravedlnosti v alokaci zdrojů, co je základní péče - primární péče, selhání pomoci v rozvojových zemích, veřejné zdravotnictví, vývoj zdravotnického systému v ČR
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Kunzel, D.: Lidský organismus ve zdraví a nemoci, Avicenum Praha 1990 Drbal, C.: Politika pro zdraví, Zdravotnické noviny 1993 Svatošová, M.: Umění doprovázet, Ecce homo. Praha 1995 Pera H., Weinert, B.: Nemocným nablízku, Vyšehrad Praha 1996 Teologické texty 4/1997 Tyl J.a kol.: Kapitoly ze sociálnímedicíny a veřejného zdravotnictví. Karolinum Praha 1998 Vorlíček J., Adam Z.: Paliativní medicína. Grada Praha 1998
Literatura doporučená studentům	Kunzel, D.: Lidský organismus ve zdraví a nemoci, Avicenum Praha 1990 Drbal, C.: Politika pro zdraví, Zdravotnické noviny 1993 Svatošová, M.: Umění doprovázet, Ecce homo. Praha 1995 Pera H., Weinert, B.: Nemocným nablízku, Vyšehrad Praha 1996 Teologické texty 4/1997 Tyl J.a kol.: Kapitoly ze sociálnímedicíny a veřejného zdravotnictví. Karolinum Praha 1998 Vorlíček J., Adam Z.: Paliativní medicína. Grada Praha 1998
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet je pomíněn aktivní účastí na výuce a písemnou prací na předem určené téma

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Jedličková Iva
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět představuje vstup do teorie a praxe edukace dospělých, se zřetelem k edukační a organizátorské práci v oblasti vzdělávání dospělých.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je osvojení základů andragogiky v rozsahu potřebném pro případné současné či budoucí působení v praxi vzdělávání dospělých - osvojení základní terminologie a souvislostí a vytvoření dovedností aplikovat vědomosti při tvorbě a realizaci vzdělávacích akcí pro dospělé.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Tematické okruhy předmětu: A) Andragogika: konstituování disciplíny, aktuální stav: předmět disciplíny, její struktura a místo v systému věd. Centra rozvoje andragogiky, zdroje andragogických informací, andragogický výzkum. B) Svět vzdělávání dospělých: charakteristika, kořeny, aktuální trendy. Oblasti vzdělávání dospělých. Organizace vzdělávací akce pro dospělé. C) Základy andragogické didaktiky: základní kategorie a souvislosti. Výukový proces dospělých, jeho činitelé, výukové prostředky.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	PALÁN, Zdeněk. Lidské zdroje. Výkladový slovník. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 281 s. ISBN 80-200-0950-7 Strategie celoživotního učení. 1. vyd. Praha: MŠMT, 2007. 90 s. ISBN 978-80-254-2218-2 BENEŠ, Milan. Andragogika. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 135 s. ISBN 978-80-247-2580-2 Andragogika. Čtvrtletník pro vzdělávání dospělých. Agentura DAHA, Asociace institucí vzdělávání dospělých České republiky. 1997-2009. Praha: DAHA. ISSN 1211-6378 MUŽÍK, Jaroslav. Androdidaktika. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2004. 148 s. ISBN 80-7357-045-9
Literatura doporučená studentům	Doporučená literatura je úkolem k samostatnému vyhledání. Hodnocení úkolu a metodický pokyn ke studiu bude součástí výuky.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	1. Aktivní účast ve výuce předmětu je považována za samozřejmost a je jednou z podmínek pro udělení zápočtu. Dále je podmínkou udělení zápočtu 2. úspěšné zvládnutí úkolů souhrnného testu, 3. předložení soupisu studované andragogické literatury 4. vypracování semestrální práce "Hodnocení aktuálního stavu vzdělávací nabídky pro dospělé v ČR" podle metodického pokynu z výuky.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vést studenty oboru sociální a charitativní práce k pojímání existence člověka v nezbytných bio-psycho-sociálních souvislostech. Pro tento účel zaměřit pozornost na vztah mezi zdravím a nemocí s ohledem na aktuální endogenní (genetické, psychogenní) a exogenní (životní prostředí, toxikomanie) příčiny nemocí, poskytnout základní nezbytné informace o patogenezi a prevenci chorob celospolečenského významu včetně zásad hygienických, epidemiologických (přenosné choroby, očkování) a specifik v dílčí fází ontogenetického vývoje. Seznámit studenty s organizací zdravotní péče v ČR, systémem zdravotnických zařízení, metodami charakterizujícími zdravotní stav české populace, právy a povinnostmi pacienta, úlohou SZO.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Vést studenty oboru sociální a charitativní práce k pojímání existence člověka v nezbytných bio-psycho-sociálních souvislostech. Pro tento účel zaměřit pozornost na vztah mezi zdravím a nemocí s ohledem na aktuální endogenní (genetické, psychogenní) a exogenní (životní prostředí, toxikomanie) příčiny nemocí, poskytnout základní nezbytné informace o patogenezi a prevenci chorob celospolečenského významu včetně zásad hygienických, epidemiologických (přenosné choroby, očkování) a specifik v dílčí fází ontogenetického vývoje. Seznámit studenty s organizací zdravotní péče v ČR, systémem zdravotnických zařízení, metodami charakterizujícími zdravotní stav české populace, právy a povinnostmi pacienta, úlohou SZO.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Charakteristika zdraví, možnosti hodnocení zdraví, ovlivnění zdraví, vzájemný vztah nemoci a zdraví. Příčiny nemocí (rizikové faktory): příčiny exogenní: mechanické - s akcentem na závažnost komplikací povrchových mikrotraumat; termické - smrt chladem; chemické - brána vstupu škodliviny chemického původu, vztah k potravinovému řetězci, intoxikace, vnímavost organismu k jedům a její dynamika v závislosti na fázi ontogenetického vývoje, toxikománie (drogy, alkohol, kouření), návyk, abstinenční příznaky - dopad na somatické a mentální funkce, alergeny, žíraviny; biologické -patologické mikroorganismy: virové a bakteriální infekce - rizika místní (hnisavé záněty kůže - flegmona, absces) a celková, nejčastější záněty vyvolané streptokoky, stafylokoky, meningokoky, sepse, hepatitidy typu B, C, D, AIDS, nebezpečí anaerobních infekcí, střevní bakteriální infekce přenášené vodou a potravinami; nutriční - energetická bilance organismu: nadváha, obezita - typy obezity, komplikace obezity, vztah k metabolickým chorobám, chorobám kardiovaskulárního aparátu a výskytu maligních tumorů, podvýživa kvantitativní -kachexie, podvýživa kvalitativní - vztah k malnutrici, vliv na funkce imunitního systému; spojené s působením chronického stresu - kardiovaskulární komplikace, vředová choroba, psychosomatické choroby; příčiny endogenní: genetické vlivy - důsledky aberace chromozomů a mutace genů, autosomální, heterosomální dědičnost, dominantní, recesivní dědičnost; psychologické faktory - tyo osobnosti, psychická odolnost. Průběh nemoci: zákonitosti průběhu nemoci (patogeneze), akutní, chronický průběh, progrese choroby. Diagnóza nemocí: historie nemoci, subjektivní, objektivní příznaky, komplementární vyšetření. Výskyt chorob: sporadický, endemický, epidemický. Prevence nemocí: kardiovaskulárních, nádorových, infekčních, se vztahem k imunitnímu systému, drogové závislosti. Dispozice k nemoci: kombinace exogenních (patogenní vlivy životní prostředí) a endogenních příčin (věk, pohlaví, odolnost, vnímavost, reaktivita imuitního systému, psychologické faktory), nemoci charakteristické pro dílčí etapy ontogenetického vývoje jedince - symptomatologie, prevence; základní charakteristiky fyziologického průběhu stáří a nejčastější patologické odchylky ve sféře somatické a mentální, zánik organismu - klinická, biologická smrt, diagnostika smrti, posmrtné změny. Dopad nemoci na kvalitu života, společenský význam poruch zdraví. · HODNOCENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU OBYVATELSTVA Demografická statistika, statistiky nemocnosti, epidemiologické studie, postupy využívané k vyhledávání poruch zdravotního stavu v populaci; povinně hlášené nemoci, přenosné nemoci. Riziko nemoci - stanovení, ukazatelé rizika; subjektivní pojetí zdraví - metody zkoumání; mezinárodní klasifikace nemocí, úrazů a příčin smrti; společenský význam poruch zdraví. · ZDRAVOTNÍ STAV POPULACE V ČR Nemoci hromadného výskytu, nejčastější příčiny smrti, invalidity, vývoj pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz; UZIS Praha. · ZDRAVOTNICKÉ SYSTÉMY, ORGANIZACE ZDRAVOTNÍ PÉČE V ČR Modely zdravotnických systémů v současném světě; zdravotnická zařízení v ČR, organizace poskytování zdravotní péče léčebně - preventivní, návratné, udržovací, terminální, domácí; kvalita zdravotní péče - ukazatelé nemocnosti a úmrtnosti; povinné zdravotní pojištění, úhrada za zdravotní výkony, léčiva, placené zdravotnické služby; aktivní podíl obyvatelstva na udržování zdraví; kázeň a respekt k léčebnému režimu v nemoci; prevence primární, sekundární, terciární; průběh transformace zdravotnictví v ČR - základní legislativa řešící péči o zdraví, práva a povinnosti nemocného, eutanázie. · SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE Charakteristika, cíle, základní zaměření, metody práce, deklarace z Alma-Aty.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Autorský kolektiv: Kapitoly ze sociálního lékařství, LF UK Hradec Králové, 1994. Beckova,I., Višňovský,P.: Drug use in the Czech Republic University Students. FABAD J. Pharm. Sci. 25, 41-44, 2000. Gladkij,I., Koldová, Z.: Propedeutika sociálního lékařství, UP Olomouc, 1998. Holčík,J., Žáček,A.: Sociální lékařství I, II, Brno, LF MU 1995. Mareš,J. Srb,V., Hodačová,L: Nové veřejné zdravotnictví v podmínkách udržitelného rozvoje: nová situace na přelomu 2. A 3. tisíciletí. Mazánková,V., Chudobová,M.: Vybrané demografické údaje a statistické informace o zdravotním stavu české společnosti. Zdraví v novém miléniu. Praha, PSP ČR, s.28-38, 2001. Nouza,K., John, C.: Zdraví v novém miléniu - Imunologie. Praha, PSP ČR, s. 15-22, 2001. Sláma, O.- Kabelka, L. - Vorlíček, J. Paliativní medicína pro praxi. Praha: Galén, 2007. Stříteský Jan: Patologie, Epava, Olomouc, 2001 Tyl,J., Schneiberg,F. a kol.: Kapitoly ze sociální medicíny a veřejného zdraví, Karolinum Praha, 1998. Višňovský,P.: Drogová závislosť. V: Kriška,M. a kol.: Memorix klinickej farmakológie, Bratislava, Slovak Academic Press, 2002, s. 879.
Literatura doporučená studentům	Albee,G.W.: Models of Primary Prevention. Burlington, University of Vermont, 1993. Common methods and instruments for health interview surveys in Europe: report on the 4th WHO Consultation, Copenhagen, p. 26-28, 1997. Cotran R., Kumar V., Robbins S. L.: Pathologic basis of disease. 5th ed. Saunders, Philadelphia, 1999 Guyton A. C., Hall J.E.: Human physiology and mechanisms of disease,Saunders, Philadelphia, 1996 Holčík,J.: Hlavní směry výzkumné práce v oblasti sociálního lékařství. Bull. min. zdrav. ČR, č.1, s.17-19, 1991. Marmot,M., Wilkinson,R.G.: Social determinants of Health, Oxford University Press, Oxford 1999. Sisk,J.E.: Cena prevence - žádný oběd není zadarmo. Jama-CS, vol.1, č. 7, s. 596-597, 1993. Strnad,L: Hodnocení efektivnosti zdravotní péče. Suppl. SVP LF UK Hradec Králové, 33, č. 1, 1990. Strnad,L: Zdravotnické systémy v průmyslově vyspělých zemích. Bull. min. zdrav. ČR, č.5, s. 12-14, 1991. Višňovský,P., Bečková,I.: Bludný kruh toxikomanií. EIA Hradec Králové, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet - podmínky udělení: a) vypracování seminární práce na zadané téma b) absolvování písemného testu (30 otázek) ze základní problematiky předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vést studenty oboru sociální práce k pojímání existence člověka v nezbytných bio-psycho-sociálních souvislostech. Pro tento účel zaměřit pozornost na vztah mezi zdravím a nemocí s ohledem na aktuální endogenní (genetické, psychogenní) a exogenní (životní prostředí, toxikomanie) příčiny nemocí, poskytnout základní nezbytné informace o patogenezi a prevenci chorob celospolečenského významu včetně zásad hygienických, epidemiologických (přenosné choroby, očkování) a specifik v dílčí fází ontogenetického vývoje. Seznámit studenty s organizací zdravotní péče v ČR, systémem zdravotnických zařízení, metodami charakterizujícími zdravotní stav české populace, právy a povinnostmi pacienta, úlohou SZO.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Vést studenty oboru sociální práce k pojímání existence člověka v nezbytných bio-psycho-sociálních souvislostech. Pro tento účel zaměřit pozornost na vztah mezi zdravím a nemocí s ohledem na aktuální endogenní (genetické, psychogenní) a exogenní (životní prostředí, toxikomanie) příčiny nemocí, poskytnout základní nezbytné informace o patogenezi a prevenci chorob celospolečenského významu včetně zásad hygienických, epidemiologických (přenosné choroby, očkování) a specifik v dílčí fází ontogenetického vývoje. Seznámit studenty s organizací zdravotní péče v ČR, systémem zdravotnických zařízení, metodami charakterizujícími zdravotní stav české populace, právy a povinnostmi pacienta, úlohou SZO.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Charakteristika zdraví, možnosti hodnocení zdraví, ovlivnění zdraví, vzájemný vztah nemoci a zdraví. Příčiny nemocí (rizikové faktory): příčiny exogenní: mechanické - s akcentem na závažnost komplikací povrchových mikrotraumat; termické - smrt chladem; chemické - brána vstupu škodliviny chemického původu, vztah k potravinovému řetězci, intoxikace, vnímavost organismu k jedům a její dynamika v závislosti na fázi ontogenetického vývoje, toxikománie (drogy, alkohol, kouření), návyk, abstinenční příznaky - dopad na somatické a mentální funkce, alergeny, žíraviny; biologické -patologické mikroorganismy: virové a bakteriální infekce - rizika místní (hnisavé záněty kůže - flegmona, absces) a celková, nejčastější záněty vyvolané streptokoky, stafylokoky, meningokoky, sepse, hepatitidy typu B, C, D, AIDS, nebezpečí anaerobních infekcí, střevní bakteriální infekce přenášené vodou a potravinami; nutriční - energetická bilance organismu: nadváha, obezita - typy obezity, komplikace obezity, vztah k metabolickým chorobám, chorobám kardiovaskulárního aparátu a výskytu maligních tumorů, podvýživa kvantitativní -kachexie, podvýživa kvalitativní - vztah k malnutrici, vliv na funkce imunitního systému; spojené s působením chronického stresu - kardiovaskulární komplikace, vředová choroba, psychosomatické choroby; příčiny endogenní: genetické vlivy - důsledky aberace chromozomů a mutace genů, autosomální, heterosomální dědičnost, dominantní, recesivní dědičnost; psychologické faktory - tyo osobnosti, psychická odolnost. Průběh nemoci: zákonitosti průběhu nemoci (patogeneze), akutní, chronický průběh, progrese choroby. Diagnóza nemocí: historie nemoci, subjektivní, objektivní příznaky, komplementární vyšetření. Výskyt chorob: sporadický, endemický, epidemický. Prevence nemocí: kardiovaskulárních, nádorových, infekčních, se vztahem k imunitnímu systému, drogové závislosti. Dispozice k nemoci: kombinace exogenních (patogenní vlivy životní prostředí) a endogenních příčin (věk, pohlaví, odolnost, vnímavost, reaktivita imuitního systému, psychologické faktory), nemoci charakteristické pro dílčí etapy ontogenetického vývoje jedince - symptomatologie, prevence; základní charakteristiky fyziologického průběhu stáří a nejčastější patologické odchylky ve sféře somatické a mentální, zánik organismu - klinická, biologická smrt, diagnostika smrti, posmrtné změny. Dopad nemoci na kvalitu života, společenský význam poruch zdraví. · HODNOCENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU OBYVATELSTVA Demografická statistika, statistiky nemocnosti, epidemiologické studie, postupy využívané k vyhledávání poruch zdravotního stavu v populaci; povinně hlášené nemoci, přenosné nemoci. Riziko nemoci - stanovení, ukazatelé rizika; subjektivní pojetí zdraví - metody zkoumání; mezinárodní klasifikace nemocí, úrazů a příčin smrti; společenský význam poruch zdraví. · ZDRAVOTNÍ STAV POPULACE V ČR Nemoci hromadného výskytu, nejčastější příčiny smrti, invalidity, vývoj pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz; UZIS Praha. · ZDRAVOTNICKÉ SYSTÉMY, ORGANIZACE ZDRAVOTNÍ PÉČE V ČR Modely zdravotnických systémů v současném světě; zdravotnická zařízení v ČR, organizace poskytování zdravotní péče léčebně - preventivní, návratné, udržovací, terminální, domácí; kvalita zdravotní péče - ukazatelé nemocnosti a úmrtnosti; povinné zdravotní pojištění, úhrada za zdravotní výkony, léčiva, placené zdravotnické služby; aktivní podíl obyvatelstva na udržování zdraví; kázeň a respekt k léčebnému režimu v nemoci; prevence primární, sekundární, terciární; průběh transformace zdravotnictví v ČR - základní legislativa řešící péči o zdraví, práva a povinnosti nemocného, eutanázie. · SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE Charakteristika, cíle, základní zaměření, metody práce, deklarace z Alma-Aty.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Autorský kolektiv: Kapitoly ze sociálního lékařství, LF UK Hradec Králové, 1994. Beckova,I., Višňovský,P.: Drug use in the Czech Republic University Students. FABAD J. Pharm. Sci. 25, 41-44, 2000. Gladkij,I., Koldová, Z.: Propedeutika sociálního lékařství, UP Olomouc, 1998. Holčík,J., Žáček,A.: Sociální lékařství I, II, Brno, LF MU 1995. Mareš,J. Srb,V., Hodačová,L: Nové veřejné zdravotnictví v podmínkách udržitelného rozvoje: nová situace na přelomu 2. A 3. tisíciletí. Mazánková,V., Chudobová,M.: Vybrané demografické údaje a statistické informace o zdravotním stavu české společnosti. Zdraví v novém miléniu. Praha, PSP ČR, s.28-38, 2001. Nouza,K., John, C.: Zdraví v novém miléniu - Imunologie. Praha, PSP ČR, s. 15-22, 2001. Stříteský Jan: Patologie, Epava, Olomouc, 2001 Tyl,J., Schneiberg,F. a kol.: Kapitoly ze sociální medicíny a veřejného zdraví, Karolinum Praha, 1998. Višňovský,P.: Drogová závislosť. V: Kriška,M. a kol.: Memorix klinickej farmakológie, Bratislava, Slovak Academic Press, 2002, s. 879.
Literatura doporučená studentům	Albee,G.W.: Models of Primary Prevention. Burlington, University of Vermont, 1993. Common methods and instruments for health interview surveys in Europe: report on the 4th WHO Consultation, Copenhagen, p. 26-28, 1997. Cotran R., Kumar V., Robbins S. L.: Pathologic basis of disease. 5th ed. Saunders, Philadelphia, 1999 Guyton A. C., Hall J.E.: Human physiology and mechanisms of disease,Saunders, Philadelphia, 1996 Holčík,J.: Hlavní směry výzkumné práce v oblasti sociálního lékařství. Bull. min. zdrav. ČR, č.1, s.17-19, 1991. Marmot,M., Wilkinson,R.G.: Social determinants of Health, Oxford University Press, Oxford 1999. Sisk,J.E.: Cena prevence - žádný oběd není zadarmo. Jama-CS, vol.1, č. 7, s. 596-597, 1993. Strnad,L: Hodnocení efektivnosti zdravotní péče. Suppl. SVP LF UK Hradec Králové, 33, č. 1, 1990. Strnad,L: Zdravotnické systémy v průmyslově vyspělých zemích. Bull. min. zdrav. ČR, č.5, s. 12-14, 1991. Višňovský,P., Bečková,I.: Bludný kruh toxikomanií. EIA Hradec Králové, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet - podmínky udělení: a) vypracování seminární práce na zadané téma b) absolvování písemného testu (30 otázek) ze základní problematiky předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	2
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 12 hod. za semestr studium prezenční: seminář 3 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	pojem práva, vývoj právních názorů, typy právní kultury, prameny práva, právní normy, právo veřejné a soukromé
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	seznámit studenty se základními právními pojmy, právním řádem ČR, publikací právních norem, s právními vztahy a jejich důsledky,
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. pojem práva, právo pozitivní a přirozené 2. typy právní kultury, první vědomí, veřejné mínění a právo 3. prameny práva 4. právní normy 5. subjektivní právo a právní vztahy, protiprávní stavy 6. subjekt právního vztahu, právní způsobilost 7. aplikace práva státními orgány 8. interpretace právní normy. klasifikace výkladu podle subjektu výkladu 9. právní odpovědnost, protiprávní jednání 10. koncepce právního státu, právní záruky zákonnosti 11. Ústava ČR, listina základních práv a svobod
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Veverka, V., Boguszak, J.:Základy teorie práva a právní filozofie, Codex, a.s.., Praha 1996 Knapp, V.: Teorie práva, S.H. Beck, 1995 Ústava České republiky zákon č. 2/1993 Sb.
Literatura doporučená studentům	Veverka, V., Boguszak, J.:Základy teorie práva a právní filozofie, Codex, a.s.., Praha 1996 Knapp, V.: Teorie práva, S.H. Beck, 1995 Ústava České republiky zákon č. 2/1993 Sb.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	úspěšné zvládnutí látky je ústně přezkoušeno

 

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Králová Zdenka
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 12 hod. za semestr studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	předmět zkoumání sociologie, vývoj sociologie do současnosti, sociologické disciplíny a vztah sociologie k kalším společenskovědním disciplínám
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	poznat sociologii jako vědu, která se zabývá strukturou společnosti a jejím dynamickým rozvoje, naučit se chápat změny ve struktuře společnosti a jejím vývoji. Naučit číst a interpretovat data získaná sociologickým výzkumem, poznat techniky zpracování dat získaných sociologickým výzkumem, naučit se orientovat ve zprávách z těchto výzkumů.Poznat základní metodologické postupy sociologického zkoumání.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. úvod do sociologie, předmět a cíle sociologie, pojem společnosti, historické typy společnosti, společenská statika a dynamika, přínos sociologie pro práci sociálního pracovníka, vztah k ostatním společenským vědám 2. dějiny sociologického myšlení 3. společnosti a příroda, společenská determinace člověka, společenské normy a hodnoty, ekologie, kultura 4. skupinová struktura společnosti, sociální skupiny a jejich rysy, základní vlastnosti sociálních skupin, klasifikace skupin, konflikty sociálních skupin, společenské instituce a organizace 5. socializace, osobnost, generace, faktory ovlivňující proces socializace, základní modality socializace, důsledky represivní a participativní socializace, schéma životního cyklu 6. strukčně o metodách a technikách sociologického výzkumu 6 sociální struktura a stratifikace společnosti, stratifikační teorie a výzkumy, prestiž povolání, společenský vývoj a změny, sociologické pohledy na společnost - konsenzuální teorie, teorie konfliktu, sociologie běžného života 7. Aplikované sociologické disciplíny
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Petrusek, M. a kol.: Sociologie. Karolinum.Praha 1996 Urbánek, E.: Základy sociologie. S and M Praha 1991 Buriánek, J.: Sociologie, Fortuna Praha 1996 Keller, J.: Úvod do sociologie. Slon. Praha 1992 Keller, J.: Nedomyšlená společnost. Doplněk. Brno 1992 Singly de, F.: Sociologie současné rodiny, Portál Praha 1999
Literatura doporučená studentům	Petrusek, M. a kol.: Sociologie. Karolinum.Praha 1996 Urbánek, E.: Základy sociologie. S and M Praha 1991 Buriánek, J.: Sociologie, Fortuna Praha 1996 Keller, J.: Úvod do sociologie. Slon. Praha 1992 Keller, J.: Nedomyšlená společnost. Doplněk. Brno 1992 Singly de, F.: Sociologie současné rodiny, Portál Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet je udělen za zpracování seminární práce, je předpokladem pro složení ústní zkoušky.

 

Kreditové hodnocení předmětu	5
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Karlová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Předmět poskytuje základní seznámení se současnými pojetími kultury v historickém kontextu. Pojem kultury je považován za jeden z nejobtížněji definovatelných pojmů. Vzhledem k tomu, že obor transkulturní komunikace má v sobě jako architektonickou platformu právě tento pojem, je důležité, aby se jím studenti systematicky a monotematicky zabývali. Doslova před očima se nám rodí nový svět, který pohlcuje veškerý čas a prostor, člověk se tak ocitá před problémem hledání nového transkulturního porozumění. Předmět se zabývá jednotlivými rozměry konceptualizace světa na my-oni. Studenti se budou seznamovat s různými koncepty kultury v rámci třech přístupů ke kultuře: tradiční axiologické pojetí, globální antropologické pojetí a redukcionistické pojetí.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je schopnost orientace v základních antropologických teoriích, jejich kritický rozbor a aplikace stěžejních tezí. Studenti se mají seznámit s klíčovou antropologickou literaturou (klasickou i současnou) a naučit se pravidlům vypracovávání odborného textu na kulturně antropologické téma.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	- Metody studia kultury - Evolucionistická pojetí kultury - Difuzionistické teorie kultury - Konfiguracionistické teorie kultury - Psychologické teorie kultury - Funkcionalistické teorie kultury - Strukturalistické teorie kultury - Neoevolucionistické teorie kultury - Ekologizující teorie kultury - Etnografické teorie kultury - Současné trendy
Literatura, na níž je předmět vystavěn	SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, 2000. MALINOWSKI, B. Vědecká teorie kultury. Brno: Krajské kulturní středisko, 1968. BUDIL, I. T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton, 2003. COPANS, J. Základy antropologie a etnologie. Praha: Portál, 1996. ERIKSEN, T. H. Sociální a kulturní antropologie. Praha: Portál, 2008. BOORSTIN, D. J. Člověk objevitel. Praha: Prostor, 1997. GIRARD, R. O původu kultury. Brno: Centrum pro demokracie a kultury, 2008. FREUD, S. O člověku a kultuře. Praha: Odeon, 1990. ENGELS, B. Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu. Praha: Mladá fronta, 1967. KROEBER, A. L. Kritický nástin systémů a definic kultury I.-II. Brno: Krajské kulturní středisko, 1969. MORGAN, L. H. Pravěká společnost. Praha: ČSAV, 1954. ROSSI, I. People in Culture. New York, 1980. LÉVI-STRAUSS, C. Myšlení přírodních národů. Praha: Československý spisovatel, 1971. LÉVI-STRAUSS, C. Rasa a dějiny. Brno: Atlantis, 1999. LÉVI-STRAUSS, C. Smutné tropy. Praha: Odeon, 1967. RENSERBERGER, B. Kultura a geny – spor pokračuje. Praha: Spektrum (Velvyslanectví Spojených států), 1984. TYLOR, E. B. Úvod do studia člověka a civilizace. Praha: Leichter, 1897. WILSON, E. O. O lidské přirozenosti. Máme svobodnou vůli nebo je naše chování určeno genetickým kódem? Praha: Lidové noviny, 1993.
Literatura doporučená studentům	náplň seminářů dle harmonogramu; rozšiřující literatura: SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, 2000. MALINOWSKI, B. Vědecká teorie kultury. Brno: Krajské kulturní středisko, 1968. BUDIL, I. T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton, 2003. COPANS, J. Základy antropologie a etnologie. Praha: Portál, 1996. ERIKSEN, T. H. Sociální a kulturní antropologie. Praha: Portál, 2008. BOORSTIN, D. J. Člověk objevitel. Praha: Prostor, 1997. GIRARD, R. O původu kultury. Brno: Centrum pro demokracie a kultury, 2008. FREUD, S. O člověku a kultuře. Praha: Odeon, 1990. ENGELS, B. Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu. Praha: Mladá fronta, 1967. KROEBER, A. L. Kritický nástin systémů a definic kultury I.-II. Brno: Krajské kulturní středisko, 1969. MORGAN, L. H. Pravěká společnost. Praha: ČSAV, 1954. ROSSI, I. People in Culture. New York, 1980. LÉVI-STRAUSS, C. Myšlení přírodních národů. Praha: Československý spisovatel, 1971. LÉVI-STRAUSS, C. Rasa a dějiny. Brno: Atlantis, 1999. LÉVI-STRAUSS, C. Smutné tropy. Praha: Odeon, 1967. RENSERBERGER, B. Kultura a geny – spor pokračuje. Praha: Spektrum (Velvyslanectví Spojených států), 1984. TYLOR, E. B. Úvod do studia člověka a civilizace. Praha: Leichter, 1897. WILSON, E. O. O lidské přirozenosti. Máme svobodnou vůli nebo je naše chování určeno genetickým kódem? Praha: Lidové noviny, 1993.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Očekává se studium povinné literatury zprostředkované v podobě readeru každý týden. V semináři jsou texty rozebírány a diskutovány, nutná je domácí příprava i aktivní participace. Povoleny jsou max. 2 neomluvené absence. Dále studenti během semestru navrhují a revidují témata závěrečné seminární práce a konzultují s vyučující samotný proces psaní. Pro získání zápočtu je nutné dodržení harmonogramu stanoveného na začátku semestru. Výsledná známka sestává z hodnocení závěrečné seminární práce a výsledku znalostního testu, který je postaven na obsahu přednášek.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	Předmět nemá zadán rozsah výuky
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům	1. Umberto, Eco, Jak napsat diplomovou práci, Votobia, Olomouc, 1997 2. Šesták, Zdeněk, Jak psát a přednášet o vědě, Academia, Praha, 2000 3. Filka, Jaroslav, Metodika tvorby diplomové práce, Knihař, Brno, 2002
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Vést studenty oboru sociální a charitativní práce k pojímání existence člověka v nezbytných bio-psycho-sociálních souvislostech. Pro tento účel zaměřit pozornost na vztah mezi zdravím a nemocí s ohledem na aktuální endogenní (genetické, psychogenní) a exogenní (životní prostředí, toxikomanie) příčiny nemocí, poskytnout základní nezbytné informace o patogenezi a prevenci chorob celospolečenského významu včetně zásad hygienických, epidemiologických (přenosné choroby, očkování) a specifik v dílčí fází ontogenetického vývoje. Seznámit studenty s organizací zdravotní péče v ČR, systémem zdravotnických zařízení, metodami charakterizujícími zdravotní stav české populace, právy a povinnostmi pacienta, úlohou SZO.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Vést studenty oboru sociální a charitativní práce k pojímání existence člověka v nezbytných bio-psycho-sociálních souvislostech. Pro tento účel zaměřit pozornost na vztah mezi zdravím a nemocí s ohledem na aktuální endogenní (genetické, psychogenní) a exogenní (životní prostředí, toxikomanie) příčiny nemocí, poskytnout základní nezbytné informace o patogenezi a prevenci chorob celospolečenského významu včetně zásad hygienických, epidemiologických (přenosné choroby, očkování) a specifik v dílčí fází ontogenetického vývoje. Seznámit studenty s organizací zdravotní péče v ČR, systémem zdravotnických zařízení, metodami charakterizujícími zdravotní stav české populace, právy a povinnostmi pacienta, úlohou SZO.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Charakteristika zdraví, možnosti hodnocení zdraví, ovlivnění zdraví, vzájemný vztah nemoci a zdraví. Příčiny nemocí (rizikové faktory): příčiny exogenní: mechanické - s akcentem na závažnost komplikací povrchových mikrotraumat; termické - smrt chladem; chemické - brána vstupu škodliviny chemického původu, vztah k potravinovému řetězci, intoxikace, vnímavost organismu k jedům a její dynamika v závislosti na fázi ontogenetického vývoje, toxikománie (drogy, alkohol, kouření), návyk, abstinenční příznaky - dopad na somatické a mentální funkce, alergeny, žíraviny; biologické -patologické mikroorganismy: virové a bakteriální infekce - rizika místní (hnisavé záněty kůže - flegmona, absces) a celková, nejčastější záněty vyvolané streptokoky, stafylokoky, meningokoky, sepse, hepatitidy typu B, C, D, AIDS, nebezpečí anaerobních infekcí, střevní bakteriální infekce přenášené vodou a potravinami; nutriční - energetická bilance organismu: nadváha, obezita - typy obezity, komplikace obezity, vztah k metabolickým chorobám, chorobám kardiovaskulárního aparátu a výskytu maligních tumorů, podvýživa kvantitativní -kachexie, podvýživa kvalitativní - vztah k malnutrici, vliv na funkce imunitního systému; spojené s působením chronického stresu - kardiovaskulární komplikace, vředová choroba, psychosomatické choroby; příčiny endogenní: genetické vlivy - důsledky aberace chromozomů a mutace genů, autosomální, heterosomální dědičnost, dominantní, recesivní dědičnost; psychologické faktory - tyo osobnosti, psychická odolnost. Průběh nemoci: zákonitosti průběhu nemoci (patogeneze), akutní, chronický průběh, progrese choroby. Diagnóza nemocí: historie nemoci, subjektivní, objektivní příznaky, komplementární vyšetření. Výskyt chorob: sporadický, endemický, epidemický. Prevence nemocí: kardiovaskulárních, nádorových, infekčních, se vztahem k imunitnímu systému, drogové závislosti. Dispozice k nemoci: kombinace exogenních (patogenní vlivy životní prostředí) a endogenních příčin (věk, pohlaví, odolnost, vnímavost, reaktivita imuitního systému, psychologické faktory), nemoci charakteristické pro dílčí etapy ontogenetického vývoje jedince - symptomatologie, prevence; základní charakteristiky fyziologického průběhu stáří a nejčastější patologické odchylky ve sféře somatické a mentální, zánik organismu - klinická, biologická smrt, diagnostika smrti, posmrtné změny. Dopad nemoci na kvalitu života, společenský význam poruch zdraví. · HODNOCENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU OBYVATELSTVA Demografická statistika, statistiky nemocnosti, epidemiologické studie, postupy využívané k vyhledávání poruch zdravotního stavu v populaci; povinně hlášené nemoci, přenosné nemoci. Riziko nemoci - stanovení, ukazatelé rizika; subjektivní pojetí zdraví - metody zkoumání; mezinárodní klasifikace nemocí, úrazů a příčin smrti; společenský význam poruch zdraví. · ZDRAVOTNÍ STAV POPULACE V ČR Nemoci hromadného výskytu, nejčastější příčiny smrti, invalidity, vývoj pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz; UZIS Praha. · ZDRAVOTNICKÉ SYSTÉMY, ORGANIZACE ZDRAVOTNÍ PÉČE V ČR Modely zdravotnických systémů v současném světě; zdravotnická zařízení v ČR, organizace poskytování zdravotní péče léčebně - preventivní, návratné, udržovací, terminální, domácí; kvalita zdravotní péče - ukazatelé nemocnosti a úmrtnosti; povinné zdravotní pojištění, úhrada za zdravotní výkony, léčiva, placené zdravotnické služby; aktivní podíl obyvatelstva na udržování zdraví; kázeň a respekt k léčebnému režimu v nemoci; prevence primární, sekundární, terciární; průběh transformace zdravotnictví v ČR - základní legislativa řešící péči o zdraví, práva a povinnosti nemocného, eutanázie. · SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE Charakteristika, cíle, základní zaměření, metody práce, deklarace z Alma-Aty.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Autorský kolektiv: Kapitoly ze sociálního lékařství, LF UK Hradec Králové, 1994. Beckova,I., Višňovský,P.: Drug use in the Czech Republic University Students. FABAD J. Pharm. Sci. 25, 41-44, 2000. Gladkij,I., Koldová, Z.: Propedeutika sociálního lékařství, UP Olomouc, 1998. Holčík,J., Žáček,A.: Sociální lékařství I, II, Brno, LF MU 1995. Mareš,J. Srb,V., Hodačová,L: Nové veřejné zdravotnictví v podmínkách udržitelného rozvoje: nová situace na přelomu 2. A 3. tisíciletí. Mazánková,V., Chudobová,M.: Vybrané demografické údaje a statistické informace o zdravotním stavu české společnosti. Zdraví v novém miléniu. Praha, PSP ČR, s.28-38, 2001. Nouza,K., John, C.: Zdraví v novém miléniu - Imunologie. Praha, PSP ČR, s. 15-22, 2001. Sláma, O.- Kabelka, L. - Vorlíček, J. Paliativní medicína pro praxi. Praha: Galén, 2007. Stříteský Jan: Patologie, Epava, Olomouc, 2001 Tyl,J., Schneiberg,F. a kol.: Kapitoly ze sociální medicíny a veřejného zdraví, Karolinum Praha, 1998. Višňovský,P.: Drogová závislosť. V: Kriška,M. a kol.: Memorix klinickej farmakológie, Bratislava, Slovak Academic Press, 2002, s. 879.
Literatura doporučená studentům	Albee,G.W.: Models of Primary Prevention. Burlington, University of Vermont, 1993. Common methods and instruments for health interview surveys in Europe: report on the 4th WHO Consultation, Copenhagen, p. 26-28, 1997. Cotran R., Kumar V., Robbins S. L.: Pathologic basis of disease. 5th ed. Saunders, Philadelphia, 1999 Guyton A. C., Hall J.E.: Human physiology and mechanisms of disease,Saunders, Philadelphia, 1996 Holčík,J.: Hlavní směry výzkumné práce v oblasti sociálního lékařství. Bull. min. zdrav. ČR, č.1, s.17-19, 1991. Marmot,M., Wilkinson,R.G.: Social determinants of Health, Oxford University Press, Oxford 1999. Sisk,J.E.: Cena prevence - žádný oběd není zadarmo. Jama-CS, vol.1, č. 7, s. 596-597, 1993. Strnad,L: Hodnocení efektivnosti zdravotní péče. Suppl. SVP LF UK Hradec Králové, 33, č. 1, 1990. Strnad,L: Zdravotnické systémy v průmyslově vyspělých zemích. Bull. min. zdrav. ČR, č.5, s. 12-14, 1991. Višňovský,P., Bečková,I.: Bludný kruh toxikomanií. EIA Hradec Králové, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	zápočet - podmínky udělení: a) vypracování seminární práce na zadané téma b) absolvování písemných testů ze základní problematiky předmětu, tj. jednak z teorie zdraví a nemoci a též test z první pomoci (každý asi 30 otázek)

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	základy patofyziologie stárnutí, přístupy k péči o staré občany
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	pochopit stárnutí jako nezvratný biologický proces, teoreticky seznámit s příznaky stárnutí, změny a nemoci typické pro danou věkovou skupinu, objasnit činitele ovlivňující pozitivně soběstačnost a aktivitu starého člověka
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. patofyziologie stárnutí a odlišnosti průběhu a léčby chorob ve stáří, gerontologie a geriatrie, periodizace lidského věku 2. nejčastější chorobné jednotky ve stáří: výživa ve stáří, poruchy léčba. poruchy pohybového aparátu ve stáří a základy rehabilitace. psychické poruchy ve stáří 3. Koncepce zdrvotní a sociální péče o staré občany, typy institucionální a domácí péče 4. terminální péče a euthanasie 5. psychologická problematika stárnutí, psychické poruchy ve stáří 6. aktivizace ve stáří. aktivity 3. věku 7. problémy ústavní péče v geriatrii, specifický geriatrický režim 8. rizikový starý člověk z pohledu zdravotní a sociální péče, problematika soběstačnosti 9. hlavní zdravotní problémy starých lidí, první pomoc u vybraných akutních stavů 10. výchova vztahu ke stáří, ageismus, despotismus, egoismus stáří
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Ďoubal, S. - Klemera, P. - Filipová, M. Teoretická gerontologie. Praha: Vydala katedra biofyziky a biofyzikální chemie, 1997. Pichaud C., Thareauová, I.: Soužití se staršími lidmi. Praha :Portál, 1998 Haškovcová, H. Thanatologie. Praha: Portál, 2002. Kalvach, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. Topinková E., Neuwirth J. Geriatrie pro praktického lékaře. Praha:Grada,1996. Pacovský, V. Gerontologie, Avicenum Praha. Pacovský, V. Gerontologické minumum. Rheinwaldová, E. Novodobá péče o senoiry. Praha:Grada, 1999. Stuart-Hamilton I.: Psychologie stárnutí, Portál Praha 1999. Haškovcová, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1994. Zavázalová, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001. Weber, P. Minimum z klinické gerontologie. Praha: Institut pro další vzdělávání, 2000.
Literatura doporučená studentům	Pichaud C., Thareauová, I.: Soužití se staršími lidmi, Portál Praha 1998 Topinková E., Neuwirth J.: Geriatrie pro praktického lékaře, Grada Praha 1996 Pacovský: Gerontologie, Avicenum Praha Stuart-Hamilton I.: Psychologie stárnutí, Portál Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Předmět je ukončen zápočtovým testem.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	základy patofyziologie stárnutí, přístupy k péči o staré občany
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	pochopit stárnutí jako nezvratný biologický proces, teoreticky seznámit s příznaky stárnutí, změny a nemoci typické pro danou věkovou skupinu, objasnit činitele ovlivňující pozitivně soběstačnost a aktivitu starého člověka
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. patofyziologie stárnutí a odlišnosti průběhu a léčby chorob ve stáří, gerontologie a geriatrie, periodizace lidského věku 2. nejčastější chorobné jednotky ve stáří: výživa ve stáří, poruchy léčba. poruchy pohybového aparátu ve stáří a základy rehabilitace. psychické poruchy ve stáří 3. Koncepce zdrvotní a sociální péče o staré občany, typy institucionální a domácí péče 4. terminální péče a euthanasie 5. psychologická problematika stárnutí, psychické poruchy ve stáří 6. aktivizace ve stáří. aktivity 3. věku 7. problémy ústavní péče v geriatrii, specifický geriatrický režim 8. rizikový starý člověk z pohledu zdravotní a sociální péče, problematika soběstačnosti 9. hlavní zdravotní problémy starých lidí, první pomoc u vybraných akutních stavů 10. výchova vztahu ke stáří, ageismus, despotismus, egoismus stáří
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Ďoubal, S. - Klemera, P. - Filipová, M. Teoretická gerontologie. Praha: Vydala katedra biofyziky a biofyzikální chemie, 1997. Pichaud C., Thareauová, I.: Soužití se staršími lidmi. Praha :Portál, 1998 Haškovcová, H. Thanatologie. Praha: Portál, 2002. Kalvach, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997. Topinková E., Neuwirth J. Geriatrie pro praktického lékaře. Praha:Grada,1996. Pacovský, V. Gerontologie, Avicenum Praha. Pacovský, V. Gerontologické minumum. Rheinwaldová, E. Novodobá péče o senoiry. Praha:Grada, 1999. Stuart-Hamilton I.: Psychologie stárnutí, Portál Praha 1999. Haškovcová, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1994. Zavázalová, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001. Weber, P. Minimum z klinické gerontologie. Praha: Institut pro další vzdělávání, 2000.
Literatura doporučená studentům	Pichaud C., Thareauová, I.: Soužití se staršími lidmi, Portál Praha 1998 Topinková E., Neuwirth J.: Geriatrie pro praktického lékaře, Grada Praha 1996 Pacovský: Gerontologie, Avicenum Praha Stuart-Hamilton I.: Psychologie stárnutí, Portál Praha 1999
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Předmět je ukončen zápočtovým písemným testem.

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hábl Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seznámení se základními pojmy:předmět a struktura pedagogiky, pojetí výchovy, znaky výchovy, vzdělávání a vzdělání, cíle, podmínky, prostředky, formy a metody výchovy, účastníci základního modelu edukace, vzdělávací systém, škola, metodologie pedagogiky - přehled metod pedagogického výzkumu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámení se základním pojmovým aparátem, s přehledem vývoje pedagogického myšlení a organizace výchovy, aktuálními trendy, osvojení si základů práce s odbornou literaturou a se záměrem přispět k orientaci v současném pedagogickém dění.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Předmět pedagogiky. Struktura pedagogiky a vztah pedagogiky k jiným vědám. Pojem výchova, pojetí výchovy v historickém kontextu. 2. Intencionální a funkcionální výchova. Výchova v širším a užším slova smyslu, znaky výchovy. 3. Vzdělávání, sebevzdělávání a vzdělání (stupně a druhy). Vztah výchovy a vzdělávání. 4. Etapy výchovného procesu z hlediska ontogeneze (heteronomní, autonomní, období sociální konformity). 5. Cíl výchovy. Funkce cíle výchovy. Struktura výchovných cílů. 6. Podmínky výchovy (vnitřní, vnější). Vztah prostředí a výchovy.Mikroprostředí a makroprostředí, lokální prostředí. 7. Přehled pedagogických směrů vycházejících z rozdílné preference podmínek výchovy. 8. Prostředky výchovy (široké a užší pojetí). 9. Účastníci základního modelu edukace: vychovatel - vychovávaný, charakteristika jednotlivých subjektů modelu. 10. Vychovatel - vymezení pojmu, požadavky na výkon profese, funkce, rysy tvořivého vychovatele (učitele). 11. Formy výchovy (formy školní, mimoškolní a rodinné výchovy, sebevýchova) a metody výchovy (obecné vymezení). 12. Metody výchovy (obecné vymezení). Příklad rozličných tříděnímetod (např. diagnostické metody, výchovně - vzdělávací a metody výzkumné). 13. Vzdělávací systém (struktura, obecná charakteristika částí systému - příklady). Školský systém. Přehled mimoškolních vzdělávacích, kulturní a osvětové instituce. 14. Alternativní pojetí výchovy a vzděláván a současné trendy české pedagogiky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BLÍŽKOVSKÝ,B.: Systémová pedagogika. Ostrava, Amosium servis 1997 JŮVA,V.st.,JŮVA,V.ml.: Úvod do pedagogiky. Brno, Paido 1995 KOLEKTIV: Pedagogika pro učitele. Plzeň, Pedf 1997 PRŮCHA,J.: Alternativní škola. Hradec Králové, Gaudeamus 1997
Literatura doporučená studentům	BLÍŽKOVSKÝ,B.: Systémová pedagogika. Ostrava, Amosium servis 1997 JŮVA,V.st.,JŮVA,V.ml.: Úvod do pedagogiky. Brno, Paido 1995 KOLEKTIV: Pedagogika pro učitele. Plzeň, Pedf 1997 PRŮCHA,J.: Alternativní škola. Hradec Králové, Gaudeamus 1997
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: vypracování seminární práce - anotace z odborné pedagogické publikace

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Loudová Irena
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Seznámení se základními pojmy:předmět a struktura pedagogiky, pojetí výchovy, znaky výchovy, vzdělávání a vzdělání, cíle, podmínky, prostředky, formy a metody výchovy, účastníci základního modelu edukace, vzdělávací systém, škola, metodologie pedagogiky - přehled metod pedagogického výzkumu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámení se základním pojmovým aparátem, s přehledem vývoje pedagogického myšlení a organizace výchovy, aktuálními trendy, osvojení si základů práce s odbornou literaturou a se záměrem přispět k orientaci v současném pedagogickém dění.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Předmět pedagogiky. Struktura pedagogiky a vztah pedagogiky k jiným vědám. Pojem výchova, pojetí výchovy v historickém kontextu. 2. Intencionální a funkcionální výchova. Výchova v širším a užším slova smyslu, znaky výchovy. 3. Vzdělávání, sebevzdělávání a vzdělání (stupně a druhy). Vztah výchovy a vzdělávání. 4. Etapy výchovného procesu z hlediska ontogeneze (heteronomní, autonomní, období sociální konformity). 5. Cíl výchovy. Funkce cíle výchovy. Struktura výchovných cílů. 6. Podmínky výchovy (vnitřní, vnější). Vztah prostředí a výchovy.Mikroprostředí a makroprostředí, lokální prostředí. 7. Přehled pedagogických směrů vycházejících z rozdílné preference podmínek výchovy. 8. Prostředky výchovy (široké a užší pojetí). 9. Účastníci základního modelu edukace: vychovatel - vychovávaný, charakteristika jednotlivých subjektů modelu. 10. Vychovatel - vymezení pojmu, požadavky na výkon profese, funkce, rysy tvořivého vychovatele (učitele). 11. Formy výchovy (formy školní, mimoškolní a rodinné výchovy, sebevýchova) a metody výchovy (obecné vymezení). 12. Metody výchovy (obecné vymezení). Příklad rozličných tříděnímetod (např. diagnostické metody, výchovně - vzdělávací a metody výzkumné). 13. Vzdělávací systém (struktura, obecná charakteristika částí systému - příklady). Školský systém. Přehled mimoškolních vzdělávacích, kulturní a osvětové instituce. 14. Alternativní pojetí výchovy a vzděláván a současné trendy české pedagogiky
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BLÍŽKOVSKÝ,B.: Systémová pedagogika. Ostrava, Amosium servis 1997 JŮVA,V.st.,JŮVA,V.ml.: Úvod do pedagogiky. Brno, Paido 1995 KOLEKTIV: Pedagogika pro učitele. Plzeň, Pedf 1997 PRŮCHA,J.: Alternativní škola. Hradec Králové, Gaudeamus 1997
Literatura doporučená studentům	BLÍŽKOVSKÝ,B.: Systémová pedagogika. Ostrava, Amosium servis 1997 JŮVA,V.st.,JŮVA,V.ml.: Úvod do pedagogiky. Brno, Paido 1995 KOLEKTIV: Pedagogika pro učitele. Plzeň, Pedf 1997 PRŮCHA,J.: Alternativní škola. Hradec Králové, Gaudeamus 1997
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: vypracování seminární práce - anotace z odborné pedagogické publikace

 

Kreditové hodnocení předmětu	8
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Doležalová Jana
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 15 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Ve výuce studijní disciplíny ZÁKLADY PEDAGOGIKY se studenti seznamují se základními pedagogickými pojmy, s přehledem vývoje pedagogického myšlení, organizací výchovy v jednotlivých historických etapách včetně současných pedagogických směrů a alternativních školských systémů. Semináře jsou orientovány tak, aby podporovaly rozvoj pedagogického myšlení v pohybu od reflexe prožívání vlastních zkušeností s výchovou a vzděláváním k teoretickému osvojení základních pojmů pedagogiky. Jedná se tedy o konfrontaci individuálních zkušeností studentů se zkušeností, která je v podobě pedagogické teorie uložena v odborné literatuře, s níž se studenti učí pracovat.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Jedním z cílů, ke kterým disciplína směřuje, je vzbudit ve studentech potřebu po hledání smyslu pedagogické profese, hledání odpovědí na otázky: „Kdo je to vychovatel? Jaké kompetence jsou předpokladem úspěšného výkonu pedagogické profese?“
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Vývoj pedagogických idejí od starověku až po J.A.Komenského. Dílo J.A.Komenského, jeho pedagogický systém a odkaz dnešku. 2. Vývoj pedagogických idejí v 18. a 19. století. J.F.Herbart, J.J.Rousseau, L.N.Tolstoj aj. 3. Vzdělávání v českých zemích. Vývoj sytému vzdělávání a základní školské reformy. 4. Nové pedagogické směry na počátku 20. století (M.Montessoirová, R.Steiner, C.Freinet, P.Petersen). Reformní pedagogické hnutí v Československu. Alternativní pojetí výchovy a vzdělávání. 5. Předmět pedagogiky. Základní pojmy. Struktura pedagogiky. Základní pedagogické disciplíny. Vztah pedagogiky k jiným vědám. 6. Pojem výchova, pojetí výchovy v historickém kontextu. Intencionální a funkcionální výchova. Výchova v širším a užším slova smyslu. Znaky výchovy. Otázky výchovy a sebevýchovy. Názory některých klasiků na výchovu. Prostředky výchovy (širší a užší pojetí). Formy a metody výchovy. 7. Vzdělávání, sebevzdělávání a vzdělání (stupně a druhy). Vztah výchovy a vzdělávání. Charakteristika, znaky a průběh výchovného procesu. Etapy výchovného procesu z hlediska ontogeneze. Fáze výchovného procesu z hlediska metodického. 8. Výchovné cíle. Funkce a struktura výchovných cílů. Taxonomie výchovných cílů (např.podle B.Blížkovského). Formy výchovy (formy školní, mimoškolní a rodinné výchovy, sebevýchova). Metody výchovy (obecné vymezení). 9. Podmínky výchovy. Fyziologická a psychická podmíněnost výchovy. Vztah prostředí a výchovy. Sociální podmíněnost výchovy. Mikroprostředí a makroprostředí, lokální prostředí. Přehled výchovných koncepcí vycházejících z rozdílné preference podmínek výchovy (pedagogický optimismus, pesimismus a realismus). Formy výchovy (formy školní, mimoškolní a rodinné výchovy, sebevýchova). Metody výchovy (obecné vymezení). 10. Účastníci základního modelu edukace (charakteristika jednotlivých subjektů modelu). Sociální pozice pedagogické profese, aktuální problémy pedagogické profese. Vychovávaný (žák) jako subjekt edukace. Vzájemná interakce vychovatel - vychovávaný. Role učitele v transformaci školy. Pojetí učitelské profese, činitelé ovlivňující prestiž učitelské profese. Motivy výběru učitelské profese, kompetence učitele. Vliv osobních zkušeností s výchovou a vzděláváním na učitelovo pojetí výuky. Motivy výběru učitelské profese. 11. Vzdělávací systém (struktura, obecná charakteristika částí systému). 12. Škola - instituce pro řízenou edukaci. Kurikulum, teorie kurikula, národní kurikulum a vzdělávací programy. Současná školská soustava u nás. Přehled mimoškolních vzdělávacích, kulturních a osvětových institucí. Základní "školské" dokumenty. Škola a rodina (spolupráce, vzájemný vztah, formy spolupráce, trendy apod.). 13. Metodologie pedagogiky - přehled metod pedagogického výzkumu, pedagogický projekt. Hospitace. 14. Transformace českého školství. Základní nedostatky současné školy. Vnitřní a vnější reforma českého školství. Stručná charakteristika alternativních výchovně vzdělávacích programů realizovaných v současnosti ČR. Společné znaky alternativních výchovně vzdělávacích programů.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J.: Pedagogický slovník. Praha, Portál, 1995. Blížkovský, B.: Systémová pedagogika. Ostrava, Amosium, 1992. Jůva, V., Jůva, V.: Stručné dějiny pedagogiky. Brno, Paido, 1995. Jůva, V., Jůva, V.: Úvod do pedagogiky. Brno, Paido, 1995. Kraus, B., Vacek, P.: K základním otázkám pedagogiky. Hradec Králové, Gaudeamus, 1995. Pařízek, V.: Základy obecné pedagogiky. Praha, PdF UK, 1996. Průcha, J.: Alternativní školy. Praha, Portál, 1996. Průcha, J.: Moderní pedagogika. Praha, Portál, 1997. Štverák, V.: Stručné dějiny pedagogiky. Praha, SPN, 1998. Václavík, V.: Cesta ke svobodě. Hradec Králové, Gaudeamus, 1995. Singule, F.: Současné pedagogické směry a jejich psychologické souvislosti. Praha, SPN, 1992. Střelec S.: Kapitoly z teorie a metodiky výchovy I. Brno, Paido, 1998.
Literatura doporučená studentům	Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J.: Pedagogický slovník. Praha, Portál, 1995. Blížkovský, B.: Systémová pedagogika. Ostrava, Amosium, 1992. Jůva, V., Jůva, V.: Stručné dějiny pedagogiky. Brno, Paido, 1995. Jůva, V., Jůva, V.: Úvod do pedagogiky. Brno, Paido, 1995. Kraus, B., Vacek, P.: K základním otázkám pedagogiky. Hradec Králové, Gaudeamus, 1995. Pařízek, V.: Základy obecné pedagogiky. Praha, PdF UK, 1996. Průcha, J.: Alternativní školy. Praha, Portál, 1996. Průcha, J.: Moderní pedagogika. Praha, Portál, 1997. Štverák, V.: Stručné dějiny pedagogiky. Praha, SPN, 1998. Václavík, V.: Cesta ke svobodě. Hradec Králové, Gaudeamus, 1995. Singule, F.: Současné pedagogické směry a jejich psychologické souvislosti. Praha, SPN, 1992. Střelec S.: Kapitoly z teorie a metodiky výchovy I. Brno, Paido, 1998.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: - vypracování seminární práce - anotace z odborné pedagogické publikace Zkouška: - písemný test a ústní zkouška

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky
Literatura, na níž je předmět vystavěn
Literatura doporučená studentům
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Cílem předmětu je poskytnout studentům znalosti, které souvisí se zdravotním stavem klienta a ovlivňují výkon sociální práce. Student umí posoudit situace, kdy sociální podmínky jsou jedním z faktorů, které napomáhají vzniku choroby a naopak, jeké sociální dopady zhoršený zdravotní stav může mít.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je poskytnout studentům znalosti, které souvisí se zdravotním stavem klienta a ovlivňují výkon sociální práce. Student umí posoudit situace, kdy sociální podmínky jsou jedním z faktorů, které napomáhají vzniku choroby a naopak, jeké sociální dopady zhoršený zdravotní stav může mít.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Nemoci srdce a cév, společenský význam kardiovaskulárních onemocnění, ischemická choroba srdeční, poruchy srdečního rytmu, EKG, selhání krevního oběhu, angina pectoris, infarkt myokardu, vrozené srdeční vady, získané srdeční vady, záněty a nádory srdce, arterioskleróza, hypertenze, nemoci končetinových tepen 2. Nemoci plic, akutní infekce, astma, chronický zánět průdušek, rozedma plic, záněty plic, nádory plic, prašná onemocnění plic, plísňová onemocnění, nemoci pohrudnice a mezihrudí, TBC 3. Nemoci ledvin, akutní a chronické záněty ledvin, tuberkulóza ledvin a močových cest, ledvinné kameny, nádory, onemocnění močového měchýře 4. Nemoci krve a krvetvorného ústrojí, anémie, útlumy kostní dřeně, maligní lymfomy, krvácivé stavy 5. Nemoci trávícího ústrojí, nemoci jícnu, vředová choroba žaludku a dvanáctníku, záněty žaludku, nemoci střev, nemoci konečníku 6. Nemoci jater, žlučových cest a břišní slinivky, žloutenka, selhání jater, jaterní cirhózy, žlučové kameny, záněty žlučníku a slinivky břišní 7. Nemoci z poruch výživy a metabolismu, podvýživa, avitaminózy, curkovka, poruchy metabolismu tuků 8. Nemoci endokrinního sytému, nemoci hypofýzy, nemoci štítné žlázy, příštítných tělísek, nadledvin 9. Nemoci pohybového ústrojí, osteoporóza 10. Nemoci z fyzikálních příčin 11. Farmakoterapie 12. Hemodialýza 13. Resuscitace 14. Klinická onkologie
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Jakýkoli studijní materíál určený pro bakalářský či magisterský program týkající se dané problematiky.
Literatura doporučená studentům	nejnovější skripta pro studenty LF UK
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	1. Aktivní účast na seminářích 2. Plnění průběžných písemných úkolů 3. Splnění konkrétního zápočtového úkolu

 

Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Ulrichová Monika
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem předmětu je poskytnout studentům znalosti, které souvisí se zdravotním stavem klienta a ovlivňují výkon sociální práce. Student umí posoudit situace, kdy sociální podmínky jsou jedním z faktorů, které napomáhají vzniku choroby a naopak, jeké sociální dopady zhoršený zdravotní stav může mít.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Nemoci srdce a cév, společenský význam kardiovaskulárních onemocnění, ischemická choroba srdeční, poruchy srdečního rytmu, EKG, selhání krevního oběhu, angina pectoris, infarkt myokardu, vrozené srdeční vady, získané srdeční vady, záněty a nádory srdce, arterioskleróza, hypertenze, nemoci končetinových tepen 2. Nemoci plic, akutní infekce, astma, chronický zánět průdušek, rozedma plic, záněty plic, nádory plic, prašná onemocnění plic, plísňová onemocnění, nemoci pohrudnice a mezihrudí, TBC 3. Nemoci ledvin, akutní a chronické záněty ledvin, tuberkulóza ledvin a močových cest, ledvinné kameny, nádory, onemocnění močového měchýře 4. Nemoci krve a krvetvorného ústrojí, anémie, útlumy kostní dřeně, maligní lymfomy, krvácivé stavy 5. Nemoci trávícího ústrojí, nemoci jícnu, vředová choroba žaludku a dvanáctníku, záněty žaludku, nemoci střev, nemoci konečníku 6. Nemoci jater, žlučových cest a břišní slinivky, žloutenka, selhání jater, jaterní cirhózy, žlučové kameny, záněty žlučníku a slinivky břišní 7. Nemoci z poruch výživy a metabolismu, podvýživa, avitaminózy, curkovka, poruchy metabolismu tuků 8. Nemoci endokrinního sytému, nemoci hypofýzy, nemoci štítné žlázy, příštítných tělísek, nadledvin 9. Nemoci pohybového ústrojí, osteoporóza 10. Nemoci z fyzikálních příčin 11. Farmakoterapie 12. Hemodialýza 13. Resuscitace 14. Klinická onkologie
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Jakýkoli studijní materíál určený pro bakalářský či magisterský program týkající se dané problematiky.
Literatura doporučená studentům	nejnovější skripta pro studenty LF UK
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	1. Aktivní účast na seminářích 2. Plnění průběžných písemných úkolů 3. Splnění konkrétního zápočtového úkolu

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hloušek Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Základní otázky sociální práce, její historie a možnosti uplatnění.Sociální práce s rodinou a dětmi a s mladými delikventy, náhradní rodinná péče,sociální práce se starými a zdravotně zdravotně postiženými občany.Problematika sociální práce s romským obyvatelstvem. Sociální práce s uprchlíky, bezdomovci a společensky nepřizpůsobenými občany. Vlastní praktické zabezpečení sociální práce v těchto oblastech.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit studenty se sociální prací z hlediska historie, současného stavui prognózy vývoje. Objasnit organizační strukturu celého systému i jejichvzájemných vztahů. Analyzovat sociální práci v rámci ČR a komparovat zahraniční zkušenosti.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.-3.Úvod do problematiky sociální práce.4.Současný stav a cíl sociální reformy u nás.5.-8.Péče o rodinu a děti.9.-10.Péče o staré a zdravotně postižené občany.11.-12.Sociální práce se specifickými skupinami obyvatel.13.Sociální práce se společensky nepřizpůsobenými občany.14.Diskusní seminář.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Mareš,P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha : Slon 1994.Tomeš,I. Sociální politika -teorie a mezinárodní zkušenosti. Praha :Socioklub1996Večeřa,M. Sociální stát. Praha : Slon 1993.Vostatek,J. Sociální a soukromé pojištění. Praha : Codex Bohemia 1996.Odborné časopisy : Sociální práceSociální politika Národní pojištěníRodinné právoPrávo a zaměstnanostSociologický časopisStátní správa a samospráva
Literatura doporučená studentům	Mareš,P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha : Slon 1994.Tomeš,I. Sociální politika -teorie a mezinárodní zkušenosti. Praha :Socioklub1996Večeřa,M. Sociální stát. Praha : Slon 1993.Vostatek,J. Sociální a soukromé pojištění. Praha : Codex Bohemia 1996.Odborné časopisy : Sociální práceSociální politika Národní pojištěníRodinné právoPrávo a zaměstnanostSociologický časopisStátní správa a samospráva
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ústní zkouška po předchozím udělení zápočtu.

 

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Hloušek Jan
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Základní otázky sociální práce, její historie a možnosti uplatnění.Sociální práce s rodinou a dětmi a s mladými delikventy, náhradní rodinná péče,sociální práce se starými a zdravotně zdravotně postiženými občany.Problematika sociální práce s romským obyvatelstvem. Sociální práce s uprchlíky, bezdomovci a společensky nepřizpůsobenými občany. Vlastní praktické zabezpečení sociální práce v těchto oblastech.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámit studenty se sociální prací z hlediska historie, současného stavui prognózy vývoje. Objasnit organizační strukturu celého systému i jejichvzájemných vztahů. Analyzovat sociální práci v rámci ČR a komparovat zahraniční zkušenosti
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1.-3.Úvod do problematiky sociální práce.4.Současný stav a cíl sociální reformy u nás.5.-8.Péče o rodinu a děti.9.-10.Péče o staré a zdravotně postižené občany.11.-12.Sociální práce se specifickými skupinami obyvatel.13.Sociální práce se společensky nepřizpůsobenými občany.14.Diskusní seminář.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Mareš,P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha : Slon 1994.Tomeš,I. Sociální politika -teorie a mezinárodní zkušenosti. Praha :Socioklub1996Večeřa,M. Sociální stát. Praha : Slon 1993.Vostatek,J. Sociální a soukromé pojištění. Praha : Codex Bohemia 1996.Odborné časopisy : Sociální práceSociální politika Národní pojištěníRodinné právoPrávo a zaměstnanostSociologický časopisStátní správa a samospráva
Literatura doporučená studentům	Mareš,P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha : Slon 1994.Tomeš,I. Sociální politika -teorie a mezinárodní zkušenosti. Praha :Socioklub1996Večeřa,M. Sociální stát. Praha : Slon 1993.Vostatek,J. Sociální a soukromé pojištění. Praha : Codex Bohemia 1996.Odborné časopisy : Sociální práceSociální politika Národní pojištěníRodinné právoPrávo a zaměstnanostSociologický časopisStátní správa a samospráva
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Ústní zkouška po předchozím udělení zápočtu.