FIS - Sylabus

Sylabus AKULCH - Kulturní antropologie
2006

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Toth Daniel

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: cvičení 1 hod. za semestr
studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Kulturní a sociální antropologie. Antropologie a její cesty. Výzkumy osobnosti a kultury. Antropologie a ekologie. Nová etnografie. Religionistika. Nové náboženské směry, kulturní a personální identita.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem výuky je podat základní informace o proudech a tématech kulturní antropologie a seznámit posluchače s termíny a teoretickými východisky kultur-ní a sociální antropologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod – kulturní a sociální antropologie.

2. Evolucionistická antropologie. (teoretická východiska, vznik antropologie,
E. B. Tylor, A. Bastian, L. H. Morgan)

3. Difuzionalizmus I (vznik a teoretická východiska)

4. Difuzionalizmus II (Německo-rakouská škola kulturních okruhů, heliolitická škola.)

5. Americký historizmus a kulturní relativizmus. (moderní americká kulturní antropologie, kulturní oblast a kulturní typ)

6. Funkcionalistická antropologie I (vznik a teoretická východiska)

7. Funkcionalistická antropologie II (B. Malinowski, A. R. Radcliffe-Brown)

8. Konfiguracionistická antropologie I (témata a teoretická východiska)

9. Konfiguracionistická antropologie II (kulturní vzory a kulturní konfigurace, kulturní témata, mezikulturní komparace, akulturace a kulturní změna)

10. Výzkumy osobnosti a kultury I (témata a teoretická východiska)

11. Výzkumy osobnosti a kultury II (spor o kulturní determinizmus, freudistická a neofreudistická antropologie, výzkumy osobnosti a kultury v mezikulturní perspektivě)

12. Strukturální antropopogie.

13. C. Lévi-Strauss

14. Neoevolucionistická antropologie (J. S. Huxley, L. A. White)

15. Antropologie a ekologie (kulturní ekologie, kulturní materializmus)

16. Postprocesuální a experimentální antropologie

17. Expedice Monoxylon I, II

18. Nová etnografie. (hledání nového paradigmatu, symbolická antropologie)

19. Religionistika (témata a teoretická východiska)

20. Nové náboženské směry, kulturní a personální identita, modely integrizmů.

Literatura, na níž je předmět vystavěn BAČOVÁ, V.: Etnická identita a historické zmeny. Bratislava: Slovenská akademie vied 1996
BELINGER, G. J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia 1998
BENEDICTOVÁ, R.: Kulturní vzorce. Praha: Argo 1999
DELUMEAU, J.: Hřích a strach. Praha: Volvox Globator 1993
DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997
DUERR, H. P.: Sedna. Praha: Gereon 1997
FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994
HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997
HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995
KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993
KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996
LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996
LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966
LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998
LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997
MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997
MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999
MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998
PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994
SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996
TODOROV, T.: Dobytí Ameriky. Praha: Mladá fronta 1996
VAN GENNEP, A.: Přechodové rituály. Praha: LN 1996
WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997
WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999
ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964

Literatura doporučená studentům BAČOVÁ, V.: Etnická identita a historické zmeny. Bratislava: Slovenská akademie vied 1996
BELINGER, G. J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia 1998
BENEDICTOVÁ, R.: Kulturní vzorce. Praha: Argo 1999
DELUMEAU, J.: Hřích a strach. Praha: Volvox Globator 1993
DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997
DUERR, H. P.: Sedna. Praha: Gereon 1997
FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994
HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997
HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995
KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993
KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996
LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996
LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966
LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998
LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997
MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997
MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999
MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998
PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994
SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996
TODOROV, T.: Dobytí Ameriky. Praha: Mladá fronta 1996
VAN GENNEP, A.: Přechodové rituály. Praha: LN 1996
WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997
WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999
ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Dle instrukcí vyučujícího.

Sylabus ANDRAP - Andragogika
2007

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Jedličková Iva

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět je koncipován jako základní vhled do teorie a praxe vzdělávání dospělých se zřetelem k eventuální budoucí (případně již současné) koncepční, organizátorské a vzdělavatelské působnosti v praxi vzdělávání dospělých.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je osvojení základů andragogiky v rozsahu potřebném pro případné současné či budoucí působení v praxi vzdělávání dospělých - osvojení základní terminologie a souvislostí a vytvoření dovedností aplikovat vědomosti při tvorbě a realizaci vzdělávacích akcí pro dospělé.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Současný svět vzdělávání dospělých. Tradice vzdělávání dospělých.
2. Andragogika. Vývoj, pojetí, místo v systému věd. Struktura andragogiky. Andragogický výzkum.
3. Celoživotní učení. Učící se společnost.
4. Vzdělávací potřeby dospělých. Vzdělavatelnost dospělých.
5. Vzdělavatel dospělých.
6. Výukový proces dospělých: podstata a struktura.
7. Výukové metody - podstata, přehled.
8. Organizační formy výuky dospělých.
9. Školské vzdělávání dospělých. Další profesní vzdělávání dospělých.
10. Občanské vzdělávání dospělých. Zájmové vzdělávání dospělých.
11. Neprezenční vzdělávání dospělých. Vzdělávání korespondenční, distanční.
12. Aktuální trendy ve vzdělávání dospělých ve světě a u nás. Vzdělávání prostřednictvím médií.
13. Příprava a realizace vzdělávací akce pro dospělé.

Literatura, na níž je předmět vystavěn PALÁN, Zdeněk. Lidské zdroje. Výkladový slovník. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 280 s. ISBN 80-200-0950-7
PALÁN, Zdeněk. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Vydavatelství DAHA 1997. 160 s. ISBN 80-902232-1-4
BENEŠ, Milan. Úvod do andragogiky. 1. vyd. Praha: Vydavatelství Karolinum, 1997. 170 s. ISBN 80-7184-381-4
Andragogika. Čtvrtletník pro vzdělávání dospělých. Agentura DAHA, Asociace institucí vzdělávání dospělých České republiky. 1997-2007. Praha: DAHA. ISSN 1211-6378
MUŽÍK, Jaroslav. Androdidaktika. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2004. 146 s. ISBN 80-7357-045-9

Literatura doporučená studentům BENEŠ, Milan. Andragogika: filozofie - věda. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2001. 122 s. ISBN 80-86432-03-3
MUŽÍK, Jaroslav. Andragogická didaktika. 1. vyd. Praha: Codex Bohemia 1998. 271 s.
ISBN 80-85963-52-3
Výchova a vzdelávanie dospelých. Andragogika. Terminologický a výkladový slovník. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 2000. 547 s. ISBN 80-08-02814-9
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. 1. vyd. Praha: MŠMT, Ústav pro informace ve vzdělávání, Tauris, 2001. 98 s. ISBN 80-211-0372-8
BOČKOVÁ, Věra. Vzdělávání - průvodní jev života. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 54 s. ISBN 80-244-0441-9
a další andragogická literatura vydaná po zadání dokumentace předmětu

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 1. Aktivní účast ve výuce předmětu je považována za samozřejmost a je jednou z podmínek pro udělení zápočtu.
Dále je podmínkou udělení zápočtu
2. úspěšné zvládnutí úkolů souhrnného testu,
3. předložení soupisu studované andragogické literatury (v objemu 250 stran),
4. vypracování semestrální práce "Hodnocení aktuálního stavu vzdělávací nabídky pro dospělé v ČR" podle metodického pokynu z výuky.

Sylabus ANFILP - Antická filosofie
2008

Sylabus ANGL - Angličtina
2000

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králová Zdenka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu AJ se zaměřením na sociální oblast

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností základní cíle:
1. komunikativní cíl sleduje rozvoj řečových dovedností a komunikativních kompetencí s cílem dosáhnout takové úrovně, aby studenti mohli využívat cizího jazyka ve svém povolání a pro další vzdělávání
2. vzdělávací cíl je zaměřen na rozšíření odborného vzdělávání sociálních pracovníků a na vytvoření dovednosti samostatně studovat odbornou literaturu v cizím jazyce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. rozvíjení řečových dovedností - porozumění čtenému textu i vyslechnutému projevu, ústní a písemné vyjadřování
2. osvojení gramatiky v rozsahu AJ pro samouky
3. osvojování jazykových prostředků zejména všeobecné slovní zásoby
4. konvezační témata: já a moje rodina, moje město,záliby,bydlení, denní program, zaměstnání s důrezem na odbornou slovní zásobu, cestování, Česká republika, Velká Británie, sociální a společenské problémy
5. práce s odbornými texty k problematice "sociální práce a charita"

Literatura, na níž je předmět vystavěn Cambridge 1. díl
Učebnice pro jazykové školy

Literatura doporučená studentům Cambridge 1. díl
Učebnice pro jazykové školy

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu předmět je zakončen zkouškou (písemný test + ústní část) podle daných požadavků ANJL

Sylabus ANJANAR - Antropologie jazyka, národa, národnosti
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Karlová Jana

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus ANOFI - Novověká filosofie
2005

Sylabus ANTODIV - Antropologie a symbolika odívání
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Karlová Jana

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět představuje oděv jako kulturní univerzálii v určitých aspektech či principech společnou všem lidem, a zároveň jako specifikum s kulturně, historicky, sociálně či individuálně podmíněnou různorodostí. Pozornost bude věnována souvislostem životního a oděvního stylu v dějinném přehledu, s důrazem na evropský kontext od antiky po současnost. Dále konkrétní podobě a proměnám, významu a symbolické funkci. Předmět stojí na pomezí historie, dějin lidského myšlení, dějin umění a etnografie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je syntetizujícím způsobem utřídit a doplnit stávající znalosti zejména z oblasti historie, dějin umění, dějin lidského myšlení, etnografie. A na základě konkrétních příkladů dojít k interdisciplinárnímu, holistickému porozumění transkulturně platných principů i vnitřní a jedinečné logiky symbolů, významů a funkcí konkrétního sociokulturního systému.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky • praktická ochranná funkce oděvu
• symbolická proměna z „přírodního“ tvora v kulturní bytost: „je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka“
• symbol omezení individuality či sebeprezentace a osobní kreativity
• interkulturní kontext: paradoxy v normách krásy
• kulturní šok z odlišného vizuálního dojmu, jiných oděvních konvencí
• komunikace a orientace
• výpověď o sociálním statusu
• oděv přesahující vlastní sociální postavení a finanční možnosti, oděvní pořádky
• šaty jako veřejná prezentace politické, rodové či regionální příslušnosti: odlišení od „druhých“
• veřejná prezentace náboženského přesvědčení
• oděv a přechodové rituály
• záměrně výstražné znamení
• nelichotivá symbolika, donucení a negativních sankce uplatňované vůči konkrétní etno/socio/kulturní skupině
• zdůraznění fyzické krásy či sexuální symboliky a jejich zahalení
• zdůraznění či popření přirozenosti lidského těla, svoboda pohybu či upjatost
• „pro krásu se musí trpět“: módní nepohodlí
• barvy a lidé: univerzální fyziologie vnímání barvy
• interkulturní odlišnosti: různé pojmy a kategorie barevnosti v rámci různých socio-kulturních systémů
• barevný koncept jako obvykle nereflektovaná součást naší kultury
• kulturně podmíněné interpretace: symboly, významy,
• neverbální komunikace
• základní a komplementární barvy dle euro-americké kulturní interpretace

Literatura, na níž je předmět vystavěn ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion: The Cut and Construction of Clothes for Men and Women 1560-1620, Macmillan 1985. Revised edition 1986. ISBN 0-89676-083-9.
ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion 1: The Cut and Construction of Women's Clothing, 1660-1860. Wace, 1964, Macmillan, 1972. Revised metric edition, Drama Books 1977. ISBN 0-89676-026-X.
ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion 2: Englishwomen's Dresses and Their Construction: 1860-1940, Wa-ce 1966, Macmillan 1972. Revised metric edition, Drama Books 1977. ISBN 0-89676-027-8.
ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion 4: The Cut and Construction of Linen Shirts, Smocks, Neckwear, He-adwear and Accessories for Men and Women C. 1540-1660, London, Macmillan, November 2008, ISBN 978-0-333-57082-1.
GROGAN, Sarah. Body image: psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2000. 184 s. Psyché. ISBN 80-7169-907-1.
KLEIN, Naomi. Bez loga. 1. vyd. Praha: Argo, 2005. 510 s. Zip; sv. 1. ISBN 80-7203-671-8.
KYBALOVÁ, L. et al. Obrazová encyklopedie módy. Praha : Artia, 1973.
KYŌTO FUKUSHOKU BUNKA KENKYŪ ZAIDAN. Móda: z dějin odívání 18., 19. a 20. století: sbírka Kyoto Costume Institute. Vyd. 2. [Praha]: Slovart, 2011. 2 sv. (319 s., s. 322-720). ISBN 978-80-7391-512-4.
LETHUILLIER, Jean-Pierre. Des habits et nous, vêtir nos identités. PU Rennes: 2007. 222 s. ISBN-10: 2753503869; ISBN-13: 978-2753503861.
LIPOVETSKY, Gilles. Říše pomíjivosti: móda a její úděl v moderních společnostech. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2002. 446 s. Střed; sv. 46. ISBN 80-7260-063-X.
LIPOVETSKY, Gilles. Věčný přepych. V českém jazyce 1. vyd. Praha: Prostor, 2005. 134 s. Střed; sv. 73. ISBN 80-7260-144-X.
MIKHAILA, Ninya; MALCOLM-DAVIES, Jane. The Tudor Tailor: Reconstructing 16th-century Dress. Anova Books: 2006. 160 s. ISBN 0713489855, 9780713489859.
MODRÁKOVÁ, Renáta. Čas odložil svůj šat: móda z rukopisů 11.-16. století. 1. vyd. Praha: Národní kni-hovna České republiky, 2008. 92 s. ISBN 978-80-7050-550-2.
NACHTMANNOVÁ, Alena. Mezi tradicí a módou: odívání v Čechách od renesance k baroku. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2012. 303 s. ISBN 978-80-86516-51-6.
PETRÁŇ, Josef (et al.) Dějiny hmotné kultury (I a II). Karolinum. ISBN 80-7184-084-X.
SIMMEL, Georg. Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 206 s. Klas: klasická sociologická tradice; sv. 1. ISBN 80-85850-50-8.
SKARLANTOVÁ, J. Od fíkového listu k džínům. Praha: Grada, 1999.
SKARLANTOVÁ, J. Oděv jako znak. Sémiotické funkce oděvu a jejich axiologické proměny. Praha: Univer-zita Karlova, Pedagogická fakulta, 2007.
THURSFIELD, Sarah. The Medieval Tailor's Assistant: making common garments 1200 -1500. 1. vyd. Ruth Bean Publishers: Bedford. ISBN 0 903585 32 4. Dostupné z www:
UCHALOVÁ, Eva, Wittlich, Filip a Moravcová, Mirjam. Česká móda 1780-1870: pro salon i promenádu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1999. 117 s. ISBN 80-7033-607-2.
UCHALOVÁ, Eva. Česká móda 1870-1918: od valčíku po tango. 1. vyd. v Olympii. Praha: Olympia, 1997. 126 s. ISBN 80-7033-463-0.
UCHALOVÁ, Eva. Česká móda 1918-1939: elegance 1. republiky. 1. vyd. Praha: Olympia, 1996. 117 s. ISBN 80-7033-424-X.
Knihy z edice DĚJINY ODÍVÁNÍ Nakladatelství Lidové noviny.

Literatura doporučená studentům ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion: The Cut and Construction of Clothes for Men and Women 1560-1620, Macmillan 1985. Revised edition 1986. ISBN 0-89676-083-9.
ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion 1: The Cut and Construction of Women's Clothing, 1660-1860. Wace, 1964, Macmillan, 1972. Revised metric edition, Drama Books 1977. ISBN 0-89676-026-X.
ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion 2: Englishwomen's Dresses and Their Construction: 1860-1940, Wa-ce 1966, Macmillan 1972. Revised metric edition, Drama Books 1977. ISBN 0-89676-027-8.
ARNOLD, Janet. Patterns of Fashion 4: The Cut and Construction of Linen Shirts, Smocks, Neckwear, He-adwear and Accessories for Men and Women C. 1540-1660, London, Macmillan, November 2008, ISBN 978-0-333-57082-1.
GROGAN, Sarah. Body image: psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2000. 184 s. Psyché. ISBN 80-7169-907-1.
KLEIN, Naomi. Bez loga. 1. vyd. Praha: Argo, 2005. 510 s. Zip; sv. 1. ISBN 80-7203-671-8.
KYBALOVÁ, L. et al. Obrazová encyklopedie módy. Praha : Artia, 1973.
KYŌTO FUKUSHOKU BUNKA KENKYŪ ZAIDAN. Móda: z dějin odívání 18., 19. a 20. století: sbírka Kyoto Costume Institute. Vyd. 2. [Praha]: Slovart, 2011. 2 sv. (319 s., s. 322-720). ISBN 978-80-7391-512-4.
LETHUILLIER, Jean-Pierre. Des habits et nous, vêtir nos identités. PU Rennes: 2007. 222 s. ISBN-10: 2753503869; ISBN-13: 978-2753503861.
LIPOVETSKY, Gilles. Říše pomíjivosti: móda a její úděl v moderních společnostech. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2002. 446 s. Střed; sv. 46. ISBN 80-7260-063-X.
LIPOVETSKY, Gilles. Věčný přepych. V českém jazyce 1. vyd. Praha: Prostor, 2005. 134 s. Střed; sv. 73. ISBN 80-7260-144-X.
MIKHAILA, Ninya; MALCOLM-DAVIES, Jane. The Tudor Tailor: Reconstructing 16th-century Dress. Anova Books: 2006. 160 s. ISBN 0713489855, 9780713489859.
MODRÁKOVÁ, Renáta. Čas odložil svůj šat: móda z rukopisů 11.-16. století. 1. vyd. Praha: Národní kni-hovna České republiky, 2008. 92 s. ISBN 978-80-7050-550-2.
NACHTMANNOVÁ, Alena. Mezi tradicí a módou: odívání v Čechách od renesance k baroku. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2012. 303 s. ISBN 978-80-86516-51-6.
PETRÁŇ, Josef (et al.) Dějiny hmotné kultury (I a II). Karolinum. ISBN 80-7184-084-X.
SIMMEL, Georg. Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 206 s. Klas: klasická sociologická tradice; sv. 1. ISBN 80-85850-50-8.
SKARLANTOVÁ, J. Od fíkového listu k džínům. Praha: Grada, 1999.
SKARLANTOVÁ, J. Oděv jako znak. Sémiotické funkce oděvu a jejich axiologické proměny. Praha: Univer-zita Karlova, Pedagogická fakulta, 2007.
THURSFIELD, Sarah. The Medieval Tailor's Assistant: making common garments 1200 -1500. 1. vyd. Ruth Bean Publishers: Bedford. ISBN 0 903585 32 4. Dostupné z www:
UCHALOVÁ, Eva, Wittlich, Filip a Moravcová, Mirjam. Česká móda 1780-1870: pro salon i promenádu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1999. 117 s. ISBN 80-7033-607-2.
UCHALOVÁ, Eva. Česká móda 1870-1918: od valčíku po tango. 1. vyd. v Olympii. Praha: Olympia, 1997. 126 s. ISBN 80-7033-463-0.
UCHALOVÁ, Eva. Česká móda 1918-1939: elegance 1. republiky. 1. vyd. Praha: Olympia, 1996. 117 s. ISBN 80-7033-424-X.
Knihy z edice DĚJINY ODÍVÁNÍ Nakladatelství Lidové noviny.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu • Aktivní účast na seminářích (max. 2 neomluvené absence).
• Prezentace zvoleného tématu či realizace workshopu v rámci semináře ve skupinách po 2, eventuálně 3 studentech. Přípravy na prezentace (včetně odkazů na literaturu a zdroje) je nutné předem odevzdat ke kontrole. Téma musí být předem odsouhlaseno.
• Důraz je kladen na schopnost vyhledat relevantní zdroje a tvůrčím způsobem zpracovat dané téma.
• Odevzdání stručné písemné reflexe dvou přečtených knih (cca 2 NS ke každé) ze seznamu doporučené literatury. Kniha mimo doporučenou literaturu musí být předem odsouhlasena.

Sylabus ARELI - Religionistika
2003

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Toth Daniel

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity

ADEFI Dějiny filosofie

BDEFI Dějiny filosofie

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Religionistika, teologie a ateismus. Víra a rozum v reflexi světa. Typologie náboženství. Neteistické systémy Východu. Teistické systémy Západu. Nová duchovní hnutí (kulty, sekty). Stát, církve a náboženské společnosti u nás.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je představení náboženství jako integrální součásti lidských dějin, pochopení konstitutivních prvků významných duchovních proudů a seznámení se s problematikou tradičních a netradičních náboženství u nás.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky ÚVOD DO VĚDY O NÁBOŽENSTVÍ. Příčiny a smysl současného tázání se po podstatě a významu náboženství. Předběžné vymezení pojmů náboženství. Tradice českého religionistického výzkumu.
NÁBOŽENSTVÍ JAKO PŘEDMĚT RELIGIONISTIKY. Religio. Člověk jako nositel náboženské víry. Víra náboženská a nenáboženská. Dogma. Víra a rozum.
TYPOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ. Třídící hledisko geografické, etnografické, genetické, sociologické. Vymezení a odůvodnění našeho přístupu k dělení náboženství: náboženství kmenová, národní a světová (nadnárodní).
BRÁHMANISMUS, HINDUISMUS, BUDDHISMUS. Védy. Učení o dharmě, karmě a reinkarnaci. Varny. Brahma, Višna, a Šiva. Hare Kršna. Sikhismus. Současná situace hinduismu. Životní osudy Buddhovy. Tripitaka. Čtyři vznešené pravdy buddhismu. Samsaré. Nirvána. Současná situace buddhismu.
JUDAISMUS. Judaismus jako nejvýznamnější národní náboženství. Palestina, Kanaán, Izraelité. Diaspora. Tóra, Pentateuch. Základní tématická charakteristika starozákonních biblických knih. Židovská koncepce historického vývoje. Smlouva a její naplňování, resp. dodržování.
VZNIK A FORMOVÁNÍ RANÉHO KŘESŤANSTVÍ. Významné inspirace při vzniku křesťanství: antika, gnose, judaismus. Základní tématická charakteristika novozákonních biblických knih. Problematika historické existence Ježíše. Eschatologie. Chiliasmus. Postupné formulování základního křesťanského dogmatu: vyznání apoštolské, nikajské, Athanasiovo. Arius a Athanasius. Edikt milánský. První křesťanské koncily - nikajský, cařihradský, chalcedonský.
VÝVOJ KŘESŤANSTVÍ A KŘESŤANSKÉ CÍRKEVNÍ ORGANIZACE. Církev a stát. Vznik řeholních společností (řádů a kongregací). Vznik schizmatu. Vznik pravoslaví. Základní charakteristika pravoslaví, autokefální církve.
REFORMACE. První (česká) reformace (zvl. Hus, Chelčický), snaha o náboženské a sociální reformy. Druhá (německo-švýcarská) reformace (Luther, Kalvín, Münzer, Zwingli). Reformační pojetí predestinace, boha, víry. Lutherství a kalvinismus.
ISLÁM JAKO TŘETÍ NADNÁRODNÍ NÁBOŽENSTVÍ. Životní osudy Mohamedovy. Hidžra. Korán. Pět sloupů víry. Džíhád. Sunnité a šíité. Současný stav islámu. Islám: náboženství a politika.
CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE. Charakteristika církví a náboženských společností registrovaných v České republice. Církevní literatura, nakladatelství, vydavatelství, tiskoviny. Církev a sdělovací prostředky.
SEKTY. Obecná charakteristika a základní rysy sekt. Historie a současnost. Sekty v České republice.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Cesty k pramenům. 1971
Čapek, V.: Historie bible. 1990
Čtyři vyznání. 1951
Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení
Eliade, M. - Culianu, I. P.: Slovník náboženství. 1993
Funda, O. A.: Křesťanství jev lidských dějin a kultury. 1992
Funda, O. A.: Víra bez vyznání. 1994
Heller, J. - Mrázek, M.: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. 1988
Holm, N. G.: Úvod do psychologie náboženství. 1998
Horyna, B.: Úvod do religionistiky. 1994
Judaismus, křesťanství, islám (H. Pavlincová a kol.). Praha, Mladá fronta 1993
Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. 1993
Lesný, V.: Buddhismus
Nekvinda, L.: Tradiční náboženství u nás. 1999
Newman, J. - Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992
Pavlincová, H., Horyna, B.: Filosofie náboženství. pokus o typologii. 1999
Pertold, O.: Základy všeobecné vědy náboženské. 1920, 1947
Pertold, O.: Úvod do vědy náboženské. 1947
Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. 1982
Otto, R.: Posvátno. 1998
Ratzinger, J.: Úvod do křesťanství. 1991
Sadek, J. a kol.: Dějiny a kultura židovského náboženství. 1992
Sokol, J.: Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. 1993
Vojtíšek, Z.: Netradiční náboženství u nás. 1998, 1999
Zbavitel, D. (ed.): Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. 1964

Literatura doporučená studentům Cesty k pramenům. 1971
Čapek, V.: Historie bible. 1990
Čtyři vyznání. 1951
Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení
Eliade, M. - Culianu, I. P.: Slovník náboženství. 1993
Funda, O. A.: Křesťanství jev lidských dějin a kultury. 1992
Funda, O. A.: Víra bez vyznání. 1994
Heller, J. - Mrázek, M.: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. 1988
Holm, N. G.: Úvod do psychologie náboženství. 1998
Horyna, B.: Úvod do religionistiky. 1994
Judaismus, křesťanství, islám (H. Pavlincová a kol.). Praha, Mladá fronta 1993
Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. 1993
Lesný, V.: Buddhismus
Nekvinda, L.: Tradiční náboženství u nás. 1999
Newman, J. - Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992
Pavlincová, H., Horyna, B.: Filosofie náboženství. pokus o typologii. 1999
Pertold, O.: Základy všeobecné vědy náboženské. 1920, 1947
Pertold, O.: Úvod do vědy náboženské. 1947
Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. 1982
Otto, R.: Posvátno. 1998
Ratzinger, J.: Úvod do křesťanství. 1991
Sadek, J. a kol.: Dějiny a kultura židovského náboženství. 1992
Sokol, J.: Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. 1993
Vojtíšek, Z.: Netradiční náboženství u nás. 1998, 1999
Zbavitel, D. (ed.): Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. 1964

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Dle instrukcí vyučujícího.

Sylabus ARTECH - Arteterapie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Štěpánková Kateřina

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Artefiletika je reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělávání a výchovy, které vychází z vizuální kultury nebo jiných expresivních kulturních projevů.
Artefiletika ukazuje možnosti využití výtvarné činnosti ve výchovném procesu, zároveň zvyšuje kulturní kapitál i sociální dovednosti.
Cílem tohoto předmětu je nabídnout studentům základní informace k předmětu a náhled do teorie i praxe oboru.
Prožitkově orientovaný seminář.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vybavit základními znalostmi z oboru.
Vybavit znalostmi o dětském výtvarném projevu v pevné souvislosti duševním vývojem dítěte.
Seznámit s technikami arteterapie a s možnostmi použití jejích postupů při práci s lidmi např. ve výchovném procesu.
Naučit vnímat výtvarný projev jako sdělení a využít abreakčního působení výtvarné činnosti.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Základní výrazové prostředky výtvarného umění
2. Projektivní techniky
3. Psychologie barev
4. DAP-test - kresebný test postavy
5. Vývoj dětského výtvarného projevu a jeho zvláštnosti
6. Společná kresba ostrova a její využití při práci se skupinou
7. Tvorba a principy tvorby
8.-9.Základní relaxační techniky a jejich využití v artefiletice
10. Základní seznámení s arteterapií
11. Využití výtvarného projevu při práci na vlastní osobnosti
12. Kresba začarované rodiny

Literatura, na níž je předmět vystavěn Casseyová,C.-Dalleyová,T.: Arteterapie s dětmi. Praha 1995
Liebmann Marian: Skupinová arteterapie, Portál Praha 2007
Kyzour,M.: O krizových jevech v dětské malbě a kresbě. Výtvarná
výchova 2,3/I, Praha 1969/70
Piaget,J.: Psychologie dítěte, Praha: Portál 1997
Read,H.: Výchova uměním. Praha 1967
Slavík J.: Výtvarné čarování, Praha 2000
Uždil,J.: Čáry klikyháky, paňáci a auta. Praha 1981
Uždil,J.: Výtvarný projev a výchova. Praha 1978
Zicha K.: Arteterapie, Ped.f.UK Praha 1987,

Literatura doporučená studentům Shakti Gawain.: Tvůrčí představivost, Praha: Pragma 1991
Philippa Merivale.: Léčení barvami, Praha: Barevná svět 1997
Slavík J.: Výtvarné čarování, Praha 2000

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
- docházka (max. dvě absence)
- písemná práce - příprava pro seminář pro konkrétní cílovou skupinu

Sylabus BIBL - Biblistika
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hojda Jan

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. za semestr
studium prezenční: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus BIBL1 - Biblistika
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bouma David

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět podává všeobecný úvod do problematiky Písma svatého a na jeho základě představuje historickou, literární a teologickou charakteristiku knih Starého zákona.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je zprostředkovat všeobecný úvod do problematiky Písma svatého a na jeho základě představit historickou, literární a teologickou charakteristiku knih Starého zákona.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky A) Všeobecný úvod do Bible
- charakteristika biblického náboženství
- dějiny Izraele
- tvorba biblického textu
- biblická inspirace
- kánon Bible
B) Úvod do Starého zákona
- historické pozadí, literární charakteristika a teologický obsah jednotlivých starozákonních spisů

Literatura, na níž je předmět vystavěn BROWN, R.E., An introduction to the New Testament, Doubleday New York 1997. Brown, R.E. – FITZMYER, J.A. – MURPHY, R.E., The New Jerome Biblical Commenary, Doubleday New Jersey 1990.
DILLARD, R.B. – Longman III., T., Úvod do Starého zákona, Návrat domů, Praha 2003. CHIOLERIO, M., Blaze tomu, kdo slyší tato slova. První setkání se Starým zákonem, Paulínky, Praha 1997.
CHILDS, B.S., Biblical Theology of the Old and New Testaments, London 1992.
GRELOT, P., Introduction aux livres sanits, Paris 1965.
KOPPOVÁ, J., Izraelští proroci, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001.
KOPPOVÁ, J., Starý zákon – kniha pro dnešní dobu. Cesty k dějepisným knihám Izraele, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003.
NOBILE, M., Teologia dell’Antico Testamento, Edizioni Piemme1998.
RAVASI, G., Antico Testamento. Introduzione, Elledici, Torino 1991.
RAVASI, G., La Buona Novella. Le storie, le idee, i personaggi del Nuovo Testamento, Arnoldo Mondatori Milano 1996.
RENDTORFF, R., Hebrejská bible a dějiny. Úvod do Starozákonní literatury, Vyšehrad, Praha 1996.
SOGGIN, J.A., Introduzione all’Antico Testamento, Paideia, Brescia 1987.
TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003.

Literatura doporučená studentům KOPPOVÁ, J., Starý zákon – kniha pro dnešní dobu. Cesty k dějepisným knihám Izraele, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003.
RENDTORFF, R., Hebrejská bible a dějiny. Úvod do Starozákonní literatury, Vyšehrad, Praha 1996.
TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003.

Studijní pomůcky:
BROŽ, V: Biblistika, I. - Všeobecný úvod – studijní pomůcka, 1. část: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/biblistika-I-uvod.rtf
BROŽ, V: Biblistika, II. - Starý zákon – studijní pomůcka, 2. část:
http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/SZ.zip

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Závěrečný test znalostí.

Sylabus BIBL2 - Biblistika II.
2009

Sylabus BIBLIST1 - Biblistika 1
2013

Sylabus BIBLIST2 - Biblistika 2
2013

Sylabus BIBS1 - Biblická spiritualita
2004

Sylabus BIKATEP - Katechetická práce s biblickým textem
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hojda Jan

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět je realizován formou semináře. Seznamuje s jednotlivými přístupy k biblickému textu v katechezi a nabízí účast na praktické práci s Biblí podle zvolených metod. Na základě aplikace jednotlivých metod ukazuje, jak lze lépe porozumět biblickému textu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je zprostředkovat schopnost rozlišování mezi katechezí o Bibli a katechezí s biblickým textem. Předmět má dále seznámit s kritérii přístupu k biblickému textu v katechezi a s jednotlivými metodami katechetické práce s biblickým textem.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky A) Úvod – rozlišení (katecheze v Bibli, katecheze o Bibli a katecheze s textem Bible)
B) Kompetence katechety pro práci s biblickým textem
C) Metody práce s textem Bible
D) Metodologie katechetické práce s dětmi
E) Metodologie katechetické práce s dospělými
F) Praktická zkouška – návrh katecheze pro vybranou věkovou skupinu na vybrané téma

Literatura, na níž je předmět vystavěn Výklad Bible v církvi. Praha : Zvon, 1996.
SACRA PAGINA (v Karmelitánském nakladatelství dosud vyšlo Evangelium podle Matouše, Marka, Lukáše, Jana)
MALÝ STUTTGARTSKÝ KOMENTÁŘ (v Karmelitánském nakladatelství vycházely v letech 1997 – 2001 komentáře ke všem novozákonním knihám)
BISSOLI, C. a MORANTE, G. (eds.) La Bibbia nella catechesi – perché e come. Leumann (TO) : Elledici, 2004.
BUZZETTI, C. „Estemeca“: ermeneutica biblica completa. Roma : LAS, 2003.
FISCHER, G. Wege in die Bibel. Stuttgart : Katholisches Bibelwerk, 2000.
OEMING, M. Úvod do biblické hermeneutiky. Praha : Vyšehrad, 2001.
HECHTOVÁ, A. Kreativní přístupy k Bibli. Brno-Olomouc: Kartuziánské nakl. ve spolupráci s ČKBD, 2008

Literatura doporučená studentům Výklad Bible v církvi. Praha : Zvon, 1996.
SACRA PAGINA (v Karmelitánském nakladatelství dosud vyšlo Evangelium podle Matouše, Marka, Lukáše, Jana)
MALÝ STUTTGARTSKÝ KOMENTÁŘ (v Karmelitánském nakladatelství vycházely v letech 1997 – 2001 komentáře ke všem novozákonním knihám)
OEMING, M. Úvod do biblické hermeneutiky. Praha : Vyšehrad, 2001.
HECHTOVÁ, A. Kreativní přístupy k Bibli. Brno-Olomouc: Kartuziánské nakl. ve spolupráci s ČKBD, 2008

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Studenti zpracují návrh katecheze podle zadání. Při společném hodnocení výsledků bude hodnocena schopnost kritického posouzení zpracovaných návrhů katecheze.

Sylabus BIOETIK - Bioetika
2012

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Matějek Jaromír

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Přednášky z bioetiky představí základní vymezení a východiska tohoto oboru, přičemž kostru přednášek budou tvořit vybraná aktuální témata související s lékařsko-etickým pohledem na počátek života (smysl rodičovství, prenatální diagnostika, asistované oplodnění apod.), průběh života (dárcovství orgánů, genová terapie, výzkum na kmenových buňkách apod.) a konec života (eutanazie, péče o mrtvé tělo atd.). Na přednášky navazující seminář otevře dialog se studenty nad tématy přednášky.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty s aktuálními otázkami bioetiky. Student získá základní povědomí o nejnovějších poznatcích a dokáže o jednotlivých tématech bioetiky samostatně uvažovat.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Přednáška se zabývá vybranými etickými otázkami počátku, průběhu a konce života člověka. Zaměří se především na následná témata:
1. vymezení a východiska bioetiky, smysl rodičovství, problematika umělého přerušení těhotenství, prenatální diagnostika, antikoncepce, sterilizace, asistované oplodnění;
2. otázka transplantace a dárcovství orgánů, experimenty na zvířatech a člověku, problematičnost genová terapie a eugeniky, klonování a výzkum na kmenových buňkách, ambivalentní sexuální identita a změna pohlaví, zneužití medicíny ve státních ideologiích
3. etické aspekty konce života jako doprovázení lidí nevyléčitelně nemocných a umírajících, vztah k bolesti, utrpení a smrti, přerušení neúčinné léčby, problematická otázka eutanazie jako „asistovaná sebevražda“, péče o mrtvé tělo.
Seminář z bioetiky formou dialogu se studenty prohloubí přeložená témata.

Literatura, na níž je předmět vystavěn MUNZAROVÁ, M. Eutanazie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005.
MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky I., Smrt a umírání. Brno: MU, 2002.
MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky II., Aktuální etická problematika některých lékařských oborů. Brno: MU, 2000.
MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky IV., K etické problematice výzkumu za účasti lidských subjektů. Brno: MU, 2000.
ONDOK, J. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005.
ONDOK, J. Bioetika. Svitavy: Trinitas, 1999.
PAYNE J. Klinická etika. Praha: Triton, 1992.
THOMASMA D. C. - KUSHNER ,T. Od narození do smrti. Praha: Mladá Fronta, 2000.

Literatura doporučená studentům MUNZAROVÁ, M. Eutanazie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005.
MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky I., Smrt a umírání. Brno: MU, 2002.
MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky II., Aktuální etická problematika některých lékařských oborů. Brno: MU, 2000.
MUNZAROVÁ, M. Vybrané kapitoly z lékařské etiky IV., K etické problematice výzkumu za účasti lidských subjektů. Brno: MU, 2000.
ONDOK, J. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005.
ONDOK, J. Bioetika. Svitavy: Trinitas, 1999.
PAYNE J. Klinická etika. Praha: Triton, 1992.
THOMASMA D. C. - KUSHNER ,T. Od narození do smrti. Praha: Mladá Fronta, 2000.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet nutný ke zkoušce bude udělen na základě 80-ti procentní prezence a představení vlastního portfolia se závěry z jednotlivých seminářů. Ústní zkouška se skládá z prověření látky z přednášek a nastudované literatury.

Sylabus BIOETIK1 - Bioetika
2009

Sylabus BIOETIP1 - Bioetika
2009

Sylabus BRELI - Religionistika
2008

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bouma David

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Religionistika, teologie a ateismus. Víra a rozum v reflexi světa. Typologie náboženství. Neteistické systémy Východu. Teistické systémy Západu. Nová duchovní hnutí (kulty, sekty). Stát, církve a náboženské společnosti u nás.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je představení náboženství jako integrální součásti lidských dějin, pochopení konstitutivních prvků významných duchovních proudů a seznámení se s problematikou tradičních a netradičních náboženství u nás.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky ÚVOD DO VĚDY O NÁBOŽENSTVÍ. Příčiny a smysl současného tázání se po podstatě a významu náboženství. Předběžné vymezení pojmů náboženství. Tradice českého religionistického výzkumu.
NÁBOŽENSTVÍ JAKO PŘEDMĚT RELIGIONISTIKY. Religio. Člověk jako nositel náboženské víry. Víra náboženská a nenáboženská. Dogma. Víra a rozum.
TYPOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ. Třídící hledisko geografické, etnografické, genetické, sociologické. Vymezení a odůvodnění našeho přístupu k dělení náboženství: náboženství kmenová, národní a světová (nadnárodní).
BRÁHMANISMUS, HINDUISMUS, BUDDHISMUS. Védy. Učení o dharmě, karmě a reinkarnaci. Varny. Brahma, Višna, a Šiva. Hare Kršna. Sikhismus. Současná situace hinduismu. Životní osudy Buddhovy. Tripitaka. Čtyři vznešené pravdy buddhismu. Samsaré. Nirvána. Současná situace buddhismu.
JUDAISMUS. Judaismus jako nejvýznamnější národní náboženství. Palestina, Kanaán, Izraelité. Diaspora. Tóra, Pentateuch. Základní tématická charakteristika starozákonních biblických knih. Židovská koncepce historického vývoje. Smlouva a její naplňování, resp. dodržování.
VZNIK A FORMOVÁNÍ RANÉHO KŘESŤANSTVÍ. Významné inspirace při vzniku křesťanství: antika, gnose, judaismus. Základní tématická charakteristika novozákonních biblických knih. Problematika historické existence Ježíše. Eschatologie. Chiliasmus. Postupné formulování základního křesťanského dogmatu: vyznání apoštolské, nikajské, Athanasiovo. Arius a Athanasius. Edikt milánský. První křesťanské koncily - nikajský, cařihradský, chalcedonský.
VÝVOJ KŘESŤANSTVÍ A KŘESŤANSKÉ CÍRKEVNÍ ORGANIZACE. Církev a stát. Vznik řeholních společností (řádů a kongregací). Vznik schizmatu. Vznik pravoslaví. Základní charakteristika pravoslaví, autokefální církve.
REFORMACE. První (česká) reformace (zvl. Hus, Chelčický), snaha o náboženské a sociální reformy. Druhá (německo-švýcarská) reformace (Luther, Kalvín, Münzer, Zwingli). Reformační pojetí predestinace, boha, víry. Lutherství a kalvinismus.
ISLÁM JAKO TŘETÍ NADNÁRODNÍ NÁBOŽENSTVÍ. Životní osudy Mohamedovy. Hidžra. Korán. Pět sloupů víry. Džíhád. Sunnité a šíité. Současný stav islámu. Islám: náboženství a politika.
CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE. Charakteristika církví a náboženských společností registrovaných v České republice. Církevní literatura, nakladatelství, vydavatelství, tiskoviny. Církev a sdělovací prostředky.
SEKTY. Obecná charakteristika a základní rysy sekt. Historie a současnost. Sekty v České republice.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Cesty k pramenům. 1971
Čapek, V.: Historie bible. 1990
Čtyři vyznání. 1951
Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení
Eliade, M. - Culianu, I. P.: Slovník náboženství. 1993
Funda, O. A.: Křesťanství jev lidských dějin a kultury. 1992
Funda, O. A.: Víra bez vyznání. 1994
Heller, J. - Mrázek, M.: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. 1988
Holm, N. G.: Úvod do psychologie náboženství. 1998
Horyna, B.: Úvod do religionistiky. 1994
Judaismus, křesťanství, islám (H. Pavlincová a kol.). Praha, Mladá fronta 1993
Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. 1993
Lesný, V.: Buddhismus
Nekvinda, L.: Tradiční náboženství u nás. 1999
Newman, J. - Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992
Pavlincová, H., Horyna, B.: Filosofie náboženství. pokus o typologii. 1999
Pertold, O.: Základy všeobecné vědy náboženské. 1920, 1947
Pertold, O.: Úvod do vědy náboženské. 1947
Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. 1982
Otto, R.: Posvátno. 1998
Ratzinger, J.: Úvod do křesťanství. 1991
Sadek, J. a kol.: Dějiny a kultura židovského náboženství. 1992
Sokol, J.: Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. 1993
Vojtíšek, Z.: Netradiční náboženství u nás. 1998, 1999
Zbavitel, D. (ed.): Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. 1964

Literatura doporučená studentům Cesty k pramenům. 1971
Čapek, V.: Historie bible. 1990
Čtyři vyznání. 1951
Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení
Eliade, M. - Culianu, I. P.: Slovník náboženství. 1993
Funda, O. A.: Křesťanství jev lidských dějin a kultury. 1992
Funda, O. A.: Víra bez vyznání. 1994
Heller, J. - Mrázek, M.: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. 1988
Holm, N. G.: Úvod do psychologie náboženství. 1998
Horyna, B.: Úvod do religionistiky. 1994
Judaismus, křesťanství, islám (H. Pavlincová a kol.). Praha, Mladá fronta 1993
Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. 1993
Lesný, V.: Buddhismus
Nekvinda, L.: Tradiční náboženství u nás. 1999
Newman, J. - Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992
Pavlincová, H., Horyna, B.: Filosofie náboženství. pokus o typologii. 1999
Pertold, O.: Základy všeobecné vědy náboženské. 1920, 1947
Pertold, O.: Úvod do vědy náboženské. 1947
Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. 1982
Otto, R.: Posvátno. 1998
Ratzinger, J.: Úvod do křesťanství. 1991
Sadek, J. a kol.: Dějiny a kultura židovského náboženství. 1992
Sokol, J.: Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. 1993
Vojtíšek, Z.: Netradiční náboženství u nás. 1998, 1999
Zbavitel, D. (ed.): Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. 1964

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Dle instrukcí vyučujícího.

Sylabus C-AETVK1 - Ethical Bases of Transcultural Communication 1: Fundamental Ethics
2016

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Mikoška Petr

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: řízené konzultace 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus C-AETVK2 - Ethical Bases of Transcultural Communication 2: Ethical Aspects of Migration
2016

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Burda Petr František

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: řízené konzultace 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus C-AISEM1 - Interpretative Seminar 1
2016

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Macek Petr

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: řízené konzultace 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus C-AISEM2 - Interpretative Seminar 2
2016

Sylabus C-AIZTC1 - Ideological Fundamental Principles of Transcultural Communication 1: History of Philosophy
2016

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Mikoška Petr

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: řízené konzultace 3 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus C-AIZTC2 - Ideological Fundamental Principles of Transcultural Communication 2: Philosophy of Mankind
2016

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hojda Jan

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: řízené konzultace 4 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus C-ASOVC1 - Training in Social Psychology 1
2016

Sylabus C-ASOVC2 - Training in Social Psychology 2
2016

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Mikoška Petr

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: řízené konzultace 3 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus C-ATEKC1 - Theory of Culture 1: Introduction into Cultural and Social Anthropology
2016

Sylabus C-ATEKC2 - Theory of Culture 2: Anthropology of Family and Kinship
2016

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Macek Petr

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: řízené konzultace 3 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus C-AUVTK - Introduction into Studies of Transcultural Communication
2016

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Macek Petr

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: řízené konzultace 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus C-AZATC1 - Basic Theories of Culture 1
2016

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Sokolíčková Zdenka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium celoživotní: řízené konzultace 4 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus CCSH1 - Dějiny CČSH
2009

Sylabus CEDE1 - České dějiny – základní problémy
2009

Sylabus CETRUSK - Seminář z četby vybraných ruských křesťanských klasiků 19. a 20. století
2011

Sylabus DBPCH - Dlouhodobá bloková praxe
2006

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Truhlářová Zuzana

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: praxe 120 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Dlouhodobá bloková praxe trvá 4 a více týdnů v zařízení a student je přítomen na pracovišti denně. Tato praxe je vhodná v lůžkových zařízeních, ve stacionářích, azylových domech apod. Předpokládá se, že student bude mít možnost stanovit a naplnit náročné cíle učení: důkladně poznat určitý typ pracoviště, jeho cíle, strukturu, způsob fungování, vzájemné vztahy, týmovou spolupráci a dokáže identifikovat svoji úlohu v týmu. Má možnost aplikovat teoretické poznatky do praxe, zapojit se do řešení případů a hledat další nové možnosti. Pozná různé role sociálního pracovníka - podílí se na vedení dokumentace, je schopen sepsat anamnézu, navázat styk s jinými organizacemi, orientovat se v potřebách klientů. Naučí se sociálním dovednostem při jednání s klientem: posoudí vhodnost přístupu ke klientovi, účinně komunikuje s klientem, vyšetří jeho potřeby a stanoví plán pomoci, podporuje klientova práva, samostatnost a rozhodování. Tato forma praxe je vhodná pro druhý a třetí ročník.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit se s rozmanitými institucemi poskytujícími sociální služby a jejich činnostmi v kontextu sociální práce.
· Aplikovat znalosti a dovednosti v praxi.
· Dovednost reflektovaného sociálního šetření.
· Komunikovat s klientem, kriticky analyzovat komunikaci sociálních pracovníků (navázat kontakt, vyjasnit metarovinu definice situace, hledat zakázku, plánovat, kontrolovat, hodnotit, ukončovat kontakt) včetně neverbální komunikace.
· Reflektovat sociální situaci a její vývoj (analýza potřeb klienta, analýza potřeb sociálního prostředí a společnosti, analýza zdrojů, evaluace).
· Dodržovat etické standardy profese. Přemýšlet o etických dilematech.
· Reflektovat profesionální hranice.
· Orientovat se v organizaci a kriticky evaluovat kvalitu sociálních služeb.
· Vedení sociální agendy. Reflexe její návaznosti na požadavky donátorů, potřeby klientů a organizace samé.
· Naučit se naplánovat a realizovat sociální projekt včetně finančních garancí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Probíhá 4 týdny v jednom zařízení
Typy zařízení: dle osobní preference studenta – státní i nestátní sociální péče/ ústavní, stacionáře, státní správa, vazební věznice, azylovédomy, chráněné dílny, domy na půl cesty a další/
Návaznost na výuku: MPS, právo, psychologie, etika, pedagogika, zdravotní nauky, korespondence, práce s počítačem
Základní předpoklady:
Výběr osvojované kompetence, stanovení kritériíCíle učení:
1. Seznámení se s organizací a se specifikou práce v daném zařízení
- seznámení se s týmem pracovníků
- aktivita studentů
2. Samostatná práce studenta pod supervizí
- samostatné rozbory situace pod vedením konzultanta
- samostatná aktivita studenta v při plnění úkolů v organizaci
- týmová spolupráce- návrh dalšího osobního rozvoje
3. Naučit se pracovat s materiály o klientovi / práce s vlastními poznatky, vyhodnocení zprostředkovaných informací,vedení anamnézy, kazuistika/
Organizace supervize:
- úvodní skupinová
– příprava na praxi
- individuální supervize před vstupem na praxi
- supervize na pracovišti
– týmová supervizor,konzultant a student
- závěrečná skupinová ve škole

Literatura, na níž je předmět vystavěn HAVRDOVÁ,Z.: Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995
TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997
HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997
HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 19

Literatura doporučená studentům HAVRDOVÁ,Z.: Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995
TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997
HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997
HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 1999

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Kritéria hodnocení: samostatně zpracované portfolio, závěrečná práce, zápis o supervizi, návrh projektu apod.

Sylabus DECI1 - Dějiny církví
2009

Sylabus DECH1 - Dějiny christianizace ve střední Evropě
2009

Sylabus DEIDLIT - Dějiny idejí v zrcadle evropské literatury
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Polehla Petr

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět se snaží o představení toho, jak se různé filozofické a ideové koncepty odrážejí ve velkých dílech evropské literatury.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je představit ideovou dimenzi vybraných významných děl evropské literatury.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - Seneca
- Dante
- Shakespeare
- Pascal
- Dostojevskij

Literatura, na níž je předmět vystavěn GUARDINI, R.: Křesťanské vědomí. Studie o Pascalovi. Brno : Dobromysl : Studio Contrast, 1998. ČERNÝ, V.: Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti, 1.-3. Jinočany: Nakladatelství H&H, 1996 - 2005.
ČULÍK, J.: Graham Greene – básník trapnosti. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994.
ECO, U.: Umění a krása ve středověké estetice. Praha: Argo, 1998. HEER, F.: Duchovní dějiny Evropy, Praha : Vyšehrad, 2000.
KAUTMAN, F.: Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha : Rozmluvy, 1992.
KALISTA, Z.: Tvář baroka. Praha: SPN, 1992.
LE FORT, Gertrud v.: Věčná žena. Praha : Vyšehrad, 1990.

Literatura doporučená studentům GUARDINI, R.: Křesťanské vědomí. Studie o Pascalovi. Brno : Dobromysl : Studio Contrast, 1998.
ČERNÝ, V.: Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti, 1.-3. Jinočany: Nakladatelství H&H, 1996 - 2005.
ČULÍK, J.: Graham Greene – básník trapnosti. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994.
ECO, U.: Umění a krása ve středověké estetice. Praha: Argo, 1998. HEER, F.: Duchovní dějiny Evropy, Praha : Vyšehrad, 2000. KAUTMAN, F.: Dostojevskij – věčný problém člověka. Praha : Rozmluvy, 1992. KALISTA, Z.: Tvář baroka. Praha: SPN, 1992.
LE FORT, Gertrud v.: Věčná žena. Praha : Vyšehrad, 1990. VILLARI, R.: Barokní člověk a jeho svět. Praha : Vyšehrad, 2004. LE GOFF, J.: Středověký člověk a jeho svět. Praha : Vyšehrad, 2003. .

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 75% prezence, aktivní účast

Sylabus DEJCHAP - Dějiny charitativní práce a sociální politiky
2012

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu V rámci tohoto kurzu bude student uveden pro problematiky historie charitativní péče a sociální politiky v prostředí západní civilizace se zvláštním přihlédnutím k dějinám českých zemí. Seznámí s proměnami péče o sociálně potřebné a rolí, kterou tu sehrávala rodina, příbuzenstvo, sousedská pospolitost, obec a město, církev a řeholní řády, náboženská bratrstva a konečně stát a neziskové organizace.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností V rámci tohoto kurzu bude student uveden pro problematiky historie charitativní péče a sociální politiky v prostředí západní civilizace se zvláštním přihlédnutím k dějinám českých zemí. Seznámí s proměnami péče o sociálně potřebné a rolí, kterou tu sehrávala rodina, příbuzenstvo, sousedská pospolitost, obec a město, církev a řeholní řády, náboženská bratrstva a konečně stát a neziskové organizace.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky -péče o potřebné v antických dějinách a v židovské prostředí
-první instituce sociální a charitní péče v ranném křesťanství
-ranný středověk a almužna jako nástroj sebezdokonalení dárce
-středověké špitály a útulky, jejich zrod a poslání ve středověkém městě
-veřejný dohled nad sociální péčí v ranném novověku
-protoindustrializace a industrializace a jejich dopad na sociální proměny společnosti
-fenomén ženských řeholních kongregací a jejich role při budování moderní sítě sociálních zařízení
-stát a město přejímají od církve a rodiny hlavní roli při financování a vedení charitativních zařízení
-počátky budování státní sociální péče v druhé polovině 19. století
-dějiny sociální politiky Rakousko-uherské monarchie
-dějiny sociální politiky první Československé republiky a protektorátu Čechy a Morava
-sociální politika v době komunistické vlády ve východním bloku
-rozvoj sociálního státu v západní Evropě

Literatura, na níž je předmět vystavěn BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Praha: Libri, 2002.
DUBEN, R. Stát blahobytu. Praha: VŠE, 1994.
VLČEK, P. - SOMMER, P. – FOLTÝN, D. (ed.) Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997.
MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.
MACEK, J. Jagellonský věk v českých zemích III. Praha: Academia, 2008.
PETRÁČEK, T. Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. K poznání hospodářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí. Praha: FF UK, 2003.
RHEINHEIMER, M. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003.
SVOBODNÝ, P. - HLAVÁČKOVÁ, L. Pražské špitály a nemocnice. Praha: NLN, 1999.
MUSIL, L. (Ed.) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Doplněk, 1996.

Literatura doporučená studentům BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Praha: Libri, 2002.
DUBEN, R. Stát blahobytu. Praha: VŠE, 1994.
VLČEK, P. - SOMMER, P. – FOLTÝN, D. (ed.) Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997.
MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.
MACEK, J. Jagellonský věk v českých zemích III. Praha: Academia, 2008.
PETRÁČEK, T. Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. K poznání hospodářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí. Praha: FF UK, 2003.
RHEINHEIMER, M. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003.
SVOBODNÝ, P. - HLAVÁČKOVÁ, L. Pražské špitály a nemocnice. Praha: NLN, 1999.
MUSIL, L. (Ed.) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Doplněk, 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus DEMCHK - Demografie
2010

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Stašová Leona

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje se základními pojmy demografie, orientuje v používaných demografických ukazatelích a umožňuje porozumět současnému demografickému vývoji ve zřejmé souvislosti s problematikou sociální práce.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními demografickými pojmy, současným demografickým vývojem a metodami demografické analýzy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do demografie - definice pojmu, vymezení předmětu, společenský význam disciplíny, vnitřní struktura demografie, demografická literatura.
2. Historie demografie - vývoj demografického myšlení, česká demografie, historie sčítání lidu a evidence přirozené měny.
3. Demografické ukazatele - míry, kvocienty, čas v demografii, Lexisův diagram.
4. Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku, národnostní, sociální, ekonomická a vzdělanostní struktura, struktura obyvatelstva podle náboženského vyznání.
5. Prostorová struktura obyvatelstva, migrace.
6. Demografická analýza - úmrtnost.
7. Demografická analýza - sňatečnost, rozvodovost.
8. Demografická analýza - plodnost, porodnost,potratovost.
9. Celkové charakteristiky přirozené reprodukce.10. Demografické odhady a projekce.
11. Populační teorie a politika, demografická revoluce, druhý demografický přechod.
12. Světový populační vývoj.
13. Demografie České republiky a její postavení ve světovém populačním vývoji.
14. Vybrané otázky demografie romské populace, některé demografické souvislosti onemocnění AIDS a zdravotního postižení

Literatura, na níž je předmět vystavěn 1. KALIBOVÁ, Květa. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 54 s.
ISBN 80-7184-428-4
2. PAVLÍK, Zdeněk, RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka, ŠUBRTOVÁ, Alena. Základy demografie. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. 732 s. ISBN neuv.
3. ŠOTKOVSKÝ, Ivan. Úvod do studia demografie. 1. vyd. Ostrava: Technická univerzita, 1996. 158 s. ISBN 80-7078-327-3
4. VALLIN, Jaques. Světové obyvatelstvo. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 147 s.
ISBN 80-200-0437-85.
časopis Demografie

Literatura doporučená studentům Demografie (ne)jen pro demografy. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 128 s.
ISBN 80-85850-30-32.
LIBROVÁ, Hana, PAVLÍK, Zdeněk. Vybrané kapitoly z demografie. 1. vyd. Brno: 1981. s. ISBN neuv.3. ROUBÍČEK, Vladimír. Úvod od demografie. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 350 s. ISBN 80-85963-43-44.
SRB, Vladimír, KUČERA, Milan, RUŽIČKA, Ladislav. Demografie. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1971. 611 s. ISBN neuv.
SÝKOROVÁ, Dana. Úvod do demografie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1991. 57 s.
80-7067-984-06.
VESELÁ, Jana. Demografie. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997. 128 s.
ISBN 80-7041-745-5

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet je studentům udělován při splnění následujících podmínek:průběžné plnění úkolů zadaných na seminářizpracování seminární práce k vybrané problematice v rozsahu 6 - 8 stran textu.Zkouška probíhá písemnou a ústní formou. Tematickými okruhy jsou body osnovy předmětu.

Sylabus DEMOCH - Demografie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Vítková Marcela

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje se základními pojmy demografie, orientuje v používaných demografických ukazatelích a umožňuje porozumět současnému demografickému vývoji ve zřejmé souvislosti s problematikou sociální práce.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit studenty se základními demografickými pojmy, současným demografickým vývojem a metodami demografické analýzy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do demografie - definice pojmu, vymezení předmětu, společenský význam disciplíny, vnitřní struktura demografie, demografická literatura.
2. Historie demografie - vývoj demografického myšlení, česká demografie, historie sčítání lidu a evidence přirozené měny.
3. Demografické ukazatele - míry, kvocienty, čas v demografii, Lexisův diagram.
4. Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku, národnostní, sociální, ekonomická a vzdělanostní struktura, struktura obyvatelstva podle náboženského vyznání.
5. Prostorová struktura obyvatelstva, migrace.
6. Demografická analýza - úmrtnost.
7. Demografická analýza - sňatečnost, rozvodovost.
8. Demografická analýza - plodnost, porodnost,potratovost.
9. Celkové charakteristiky přirozené reprodukce.10. Demografické odhady a projekce.
11. Populační teorie a politika, demografická revoluce, druhý demografický přechod.
12. Světový populační vývoj.
13. Demografie České republiky a její postavení ve světovém populačním vývoji.
14. Vybrané otázky demografie romské populace, některé demografické souvislosti onemocnění AIDS a zdravotního postižení

Literatura, na níž je předmět vystavěn 1. KALIBOVÁ, Květa. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 54 s.
ISBN 80-7184-428-4
2. PAVLÍK, Zdeněk, RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka, ŠUBRTOVÁ, Alena. Základy demografie. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. 732 s. ISBN neuv.
3. ŠOTKOVSKÝ, Ivan. Úvod do studia demografie. 1. vyd. Ostrava: Technická univerzita, 1996. 158 s. ISBN 80-7078-327-3
4. VALLIN, Jaques. Světové obyvatelstvo. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 147 s.
ISBN 80-200-0437-85.
časopis Demografie

Literatura doporučená studentům Demografie (ne)jen pro demografy. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 128 s.
ISBN 80-85850-30-32.
LIBROVÁ, Hana, PAVLÍK, Zdeněk. Vybrané kapitoly z demografie. 1. vyd. Brno: 1981. s. ISBN neuv.3. ROUBÍČEK, Vladimír. Úvod od demografie. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 350 s. ISBN 80-85963-43-44.
SRB, Vladimír, KUČERA, Milan, RUŽIČKA, Ladislav. Demografie. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1971. 611 s. ISBN neuv.
SÝKOROVÁ, Dana. Úvod do demografie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1991. 57 s.
80-7067-984-06.
VESELÁ, Jana. Demografie. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997. 128 s.
ISBN 80-7041-745-5

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet je studentům udělován při splnění následujících podmínek:průběžné plnění úkolů zadaných na seminářizpracování seminární práce k vybrané problematice v rozsahu 6 - 8 stran textu.Zkouška probíhá písemnou a ústní formou. Tematickými okruhy jsou body osnovy předmětu.

Sylabus DCHPSPK1 - Dějiny charitativní práce a sociální politiky
2010

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu V rámci tohoto kurzu bude student uveden pro problematiky historie charitativní péče a sociální politiky v prostředí západní civilizace se zvláštním přihlédnutím k dějinám českých zemí. Seznámí s proměnami péče o sociálně potřebné a rolí, kterou tu sehrávala rodina, příbuzenstvo, sousedská pospolitost, obec a město, církev a řeholní řády, náboženská bratrstva a konečně stát a neziskové organizace.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností V rámci tohoto kurzu bude student uveden pro problematiky historie charitativní péče a sociální politiky v prostředí západní civilizace se zvláštním přihlédnutím k dějinám českých zemí. Seznámí s proměnami péče o sociálně potřebné a rolí, kterou tu sehrávala rodina, příbuzenstvo, sousedská pospolitost, obec a město, církev a řeholní řády, náboženská bratrstva a konečně stát a neziskové organizace.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky -péče o potřebné v antických dějinách a v židovské prostředí
-první instituce sociální a charitní péče v ranném křesťanství
-ranný středověk a almužna jako nástroj sebezdokonalení dárce
-středověké špitály a útulky, jejich zrod a poslání ve středověkém městě
-veřejný dohled nad sociální péčí v ranném novověku
-protoindustrializace a industrializace a jejich dopad na sociální proměny společnosti
-fenomén ženských řeholních kongregací a jejich role při budování moderní sítě sociálních zařízení
-stát a město přejímají od církve a rodiny hlavní roli při financování a vedení charitativních zařízení
-počátky budování státní sociální péče v druhé polovině 19. století
-dějiny sociální politiky Rakousko-uherské monarchie
-dějiny sociální politiky první Československé republiky a protektorátu Čechy a Morava
-sociální politika v době komunistické vlády ve východním bloku
-rozvoj sociálního státu v západní Evropě

Literatura, na níž je předmět vystavěn BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Praha: Libri, 2002.
DUBEN, R. Stát blahobytu. Praha: VŠE, 1994.
VLČEK, P. - SOMMER, P. – FOLTÝN, D. (ed.) Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997.
MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.
MACEK, J. Jagellonský věk v českých zemích III. Praha: Academia, 2008.
PETRÁČEK, T. Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. K poznání hospodářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí. Praha: FF UK, 2003.
RHEINHEIMER, M. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003.
SVOBODNÝ, P. - HLAVÁČKOVÁ, L. Pražské špitály a nemocnice. Praha: NLN, 1999.
MUSIL, L. (Ed.) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Doplněk, 1996.

Literatura doporučená studentům BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Praha: Libri, 2002.
DUBEN, R. Stát blahobytu. Praha: VŠE, 1994.
VLČEK, P. - SOMMER, P. – FOLTÝN, D. (ed.) Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997.
MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.
MACEK, J. Jagellonský věk v českých zemích III. Praha: Academia, 2008.
PETRÁČEK, T. Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. K poznání hospodářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí. Praha: FF UK, 2003.
RHEINHEIMER, M. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003.
SVOBODNÝ, P. - HLAVÁČKOVÁ, L. Pražské špitály a nemocnice. Praha: NLN, 1999.
MUSIL, L. (Ed.) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Doplněk, 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus DCHPSPP1 - Dějiny charitativní práce a sociální politiky
2010

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu V rámci tohoto kurzu bude student uveden pro problematiky historie charitativní péče a sociální politiky v prostředí západní civilizace se zvláštním přihlédnutím k dějinám českých zemí. Seznámí s proměnami péče o sociálně potřebné a rolí, kterou tu sehrávala rodina, příbuzenstvo, sousedská pospolitost, obec a město, církev a řeholní řády, náboženská bratrstva a konečně stát a neziskové organizace.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností V rámci tohoto kurzu bude student uveden pro problematiky historie charitativní péče a sociální politiky v prostředí západní civilizace se zvláštním přihlédnutím k dějinám českých zemí. Seznámí s proměnami péče o sociálně potřebné a rolí, kterou tu sehrávala rodina, příbuzenstvo, sousedská pospolitost, obec a město, církev a řeholní řády, náboženská bratrstva a konečně stát a neziskové organizace.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky -péče o potřebné v antických dějinách a v židovské prostředí
-první instituce sociální a charitní péče v ranném křesťanství
-ranný středověk a almužna jako nástroj sebezdokonalení dárce
-středověké špitály a útulky, jejich zrod a poslání ve středověkém městě
-veřejný dohled nad sociální péčí v ranném novověku
-protoindustrializace a industrializace a jejich dopad na sociální proměny společnosti
-fenomén ženských řeholních kongregací a jejich role při budování moderní sítě sociálních zařízení
-stát a město přejímají od církve a rodiny hlavní roli při financování a vedení charitativních zařízení
-počátky budování státní sociální péče v druhé polovině 19. století
-dějiny sociální politiky Rakousko-uherské monarchie
-dějiny sociální politiky první Československé republiky a protektorátu Čechy a Morava
-sociální politika v době komunistické vlády ve východním bloku
-rozvoj sociálního státu v západní Evropě

Literatura, na níž je předmět vystavěn BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Praha: Libri, 2002.
DUBEN, R. Stát blahobytu. Praha: VŠE, 1994.
VLČEK, P. - SOMMER, P. – FOLTÝN, D. (ed.) Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997.
MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.
MACEK, J. Jagellonský věk v českých zemích III. Praha: Academia, 2008.
PETRÁČEK, T. Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. K poznání hospodářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí. Praha: FF UK, 2003.
RHEINHEIMER, M. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003.
SVOBODNÝ, P. - HLAVÁČKOVÁ, L. Pražské špitály a nemocnice. Praha: NLN, 1999.
MUSIL, L. (Ed.) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Doplněk, 1996.

Literatura doporučená studentům BUBEN, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. Praha: Libri, 2002.
DUBEN, R. Stát blahobytu. Praha: VŠE, 1994.
VLČEK, P. - SOMMER, P. – FOLTÝN, D. (ed.) Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997.
MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.
MACEK, J. Jagellonský věk v českých zemích III. Praha: Academia, 2008.
PETRÁČEK, T. Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. K poznání hospodářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí. Praha: FF UK, 2003.
RHEINHEIMER, M. Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003.
SVOBODNÝ, P. - HLAVÁČKOVÁ, L. Pražské špitály a nemocnice. Praha: NLN, 1999.
MUSIL, L. (Ed.) Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Doplněk, 1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus DCHSTEV - Dějiny christianizace ve střední Evropě
2011

Sylabus DITAP - Didaktická technika
2008

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Nikl Jiří

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus DOGMATH1 - Dogmatická teologie I.
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bouma David

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět představuje na základě systematické reflexe výchozích témat víry nauku církve. Zkoumá se vnitřní souvislost a návaznost různých výpovědí víry, které vycházejí ze zjevení Boha jako Otce Ježíše Krista a ze zjevení Krista jako jeho Syna. Je uspořádaným a metodickým výkladem skutečnosti sebesdílení Trojjediného Boha člověku.
Ve své první části se předmět zaměřuje na problematiku teologického poznání a systematicky reflektuje nauku o stvoření.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je:
a) poskytnout seznámení s disciplínou dogmatické teologie, s její definicí, rozčleněním a s jejími hermeneutickými postupy
b) seznámit se základy teologie stvoření, tj. systematicky reflektovat víru ve stvoření a v Boha jako Stvořitele,
a tím umožnit vhled do těchto pravd víry a zprostředkovat osvojení jejich předávání.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - Teologie v kontextu křesťanské víry – vyznávání a praxe
- Teologie jako věda
- Dogmatická teologie, definice, struktura.
- Metody a prameny dogmatické teologie
- Teologické poznání

- Bible o stvoření, kosmologie knihy Genesis, Iz 40-55,
- mudroslovná literatura,
- NZ –„skrze něho a pro Něho všechno je stvořeno.“
- Interpretace stvoření v době patristiky – Tertullian, sv. Irenej, Augustin.
- Středověká interpretace – sv.Tomáš Akvinský.
- Osvícenství a moderní doba.
- Stvoření v současné teologii.
- Otázka zla.
- Stvoření a vztah teologie a vědy.

Literatura, na níž je předmět vystavěn DUKA, D. Úvod do teologie. 1. vyd. Praha: Krystal, 1998, 108 s.
POSPÍŠIL, C. V. Hermeneutika mystéria. Struktury myšlení v dogmatické teologii. 1. vyd. Praha: Krystal, 2005, 242 s. ISBN 80-85929-77-5.
RAHNER, K; VORGRIMLER, H. Teologický slovník. dotisk 1. vyd. Praha : Zvon, 1996, 439 s. ISBN 80-7113-212-8.
SEYBOLD, M. Svět jako Boží stvoření. In Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník č. 7. Praha: Křesťanská akademie : 1993, s. 47 – 57.

Literatura doporučená studentům DACÍK, R. M. Úvod do teologie. Slunce Vysočiny, 1991, 66 s.
Dokumenty prvního vatikánského koncilu. 1. vyd. Praha : Krystal, 2006, 101 s. ISBN 80-85929-85-6.
Dokumenty II. Vatikánského koncilu. 1. vyd. Praha : Zvon, 1995, 603 s. ISBN 80-7113-089-3.
KASPER, W. Uvedení do víry. 2. české vyd. Svitavy : Trinitas, 2003, 151 s. ISBN80-86036-69-3.
KRAFT, H. Slovník starokřesťanské literatury. 1. české vyd. Kostelní Vydří : KN, 2005, 319 s. ISBN 80-7192-516-0.
ŠANDEROVÁ, J. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005, 209 s. ISBN 80-86429-40-7.
Výklad Bible v církvi. Dokument Papežské biblické komise z 15. dubna 1993. 1. vyd. Praha : ZVON, 1996, 109 s. ISBN 80-7113-156-3.
GROSSI, V; SINISCALCO, P. Křesťanský život v prvních staletích. Brno : CDK, 1995, 239 s. ISBN 80-85959-04-6.
JOURNET, Ch. Zlo. 1. vyd. Praha : Krystal, 1998, 267 s. ISBN 85929-24-4.
VÁCHA, M. O. Návrat ke Stromu života. 1. vyd. Brno : Cesta, 2005, 166 s. ISBN 80-7295-080-0.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška prověřuje znalost probírané látky, studijních materiálů a literatury.

Sylabus DOGMATH2 - Dogmatická teologie II.
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hojda Jan

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Dogmatická teologie zkoumá vnitřní souvislost a návaznost různých výpovědí víry, které vycházejí ze zjevení Boha jako Otce Ježíše Krista a ze zjevení Krista jako jeho Syna. Je uspořádaným a metodickým výkladem skutečnosti sebesdílení Trojjediného Boha člověku.

Ve své druhé části se předmět věnuje teologické nauce o původu a určení člověka Bohem (teologická antropologie) a nauce o milosti.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je:
a) seznámit se základy teologické antropologie, tj. systematicky reflektovat víru v nadpřirozené určení člověka Trojjediným Bohem
b) seznámit se základy nauky o milosti, tj. systematicky reflektovat víru ve svobodný příklon Boha k člověku a v jeho povolání k životnímu společenství v Duchu svatém

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Teologická antropologie:
a) člověk v poselství Starého zákona
- člověk ve světle Smlouvy (povolaný ke vztahu s Bohem; nový způsob bytí; závaznost Smlouvy; znamení Smlouvy a zaslíbení)
- univerzální dosah Smlouvy a člověk jako stvoření
- člověk narušený hříchem
b) člověk v poselství Nového zákona
- člověk jako adresát zvěsti o Božím království; naplnění stvořitelské aktivity Boží v Ježíšově díle
- spojení člověka s Ježíšem a jeho nový stav před Bohem
- ospravedlnění člověka v Kristu a jeho přijetí do stavu Božích dětí
- společenství v Kristu
c) člověk v patristickém myšlení
- člověk jako obraz Boží (obraz Obrazu)
- rekapitulace lidství v Kristu
- člověk jako imago Trinitatis
- předurčení člověka
d) scholastické učení o člověku
e) pojetí člověka v křesťanském novověku
f) systematické rozvinutí

Nauka o milosti:
a) téma milosti ve Starém a Novém zákoně
b) milost v patristickém myšlení
c) nauka sv. Augustina
d) scholastické pojetí milosti
e) kontroverze s reformací a učení tridentského koncilu
f) spory o milost v křesťanském novověku
g) systematické rozvinutí

Literatura, na níž je předmět vystavěn BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994.
BERKHOF L., Dějiny dogmatu, Návrat domů, Praha 2003.
BIFFI G., Kristocentrismus, Praha 1996.
BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001.
JAN PAVEL II., Dominum et Vivificantem, encyklika z 18. 5. 1986, Praha 1997.
JAN PAVEL II, Redemptoris missio, encyklika ze 7. 12. 1990, Praha 1994.
JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990.
JOURNET, Ch. Zlo. 1. vyd. Praha : Krystal, 1998, 267 s. ISBN 85929-24-4.
KASPER W., Jesus der Christus, Mainz 1974.
KASPER W., Teologie – součást naší doby, Praha 1994.
KASPER W., Uvedení do víry, Svitavy 2003.
KOL., Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník přednášek ČKA, Praha 1993.
KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995.
LACUGNA, C. M. Trojiční tajemství Boha. In Systematická teologie I. Římskokatolická perspektiva. Brno : CDK, 1996, s. 167 – 210.
LOSSKY V., Dogmatická teologie, Praha 1994.
LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991.
LEV XIII., Divinum illud munus, encyklika z r. 1897, Praha 1998.
MÜLLER, G. L.: Katholische Dogmatik. 5. Auflage. Freiburg in Br: Herder, 2003.
NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Krystal, Praha 2003.
OTT L., Grundriss der Dogmatik, Freiburg – Basel – Wien 1965.
PANIKKAR R., Trojice. O mystické sounáležitosti mezi lidmi, Cesta, Brno 1998.
PAPEŽSKÁ BIBLICKÁ KOMISE, Bible a christologie, Dokument z r. 1984. Praha 1999.
PESCH O. H., Druhý vatikánský koncil, Praha 1996.
POSPÍŠIL, C. V. Hermeneutika mystéria. Struktury myšlení v dogmatické teologii. 1. vyd. Praha: Krystal, 2005, 242 s. ISBN 80-85929-77-5.
POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999.
POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi. Náčrt trinitární teologie. 1. vyd. Praha : Krystal, 2007, 590 s. ISBN 978-80-85929-99-7.
POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 3. rozšíř. vyd. Praha : Krystal, 2006, 415 s. ISBN 80-85929-80-5.
POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000.
RAHNER, K; VORGRIMLER, H. Teologický slovník. dotisk 1. vyd. Praha : Zvon, 1996, 439 s. ISBN 80-7113-212-8.
Výklad Bible v církvi. Dokument Papežské biblické komise z 15. dubna 1993. 1. vyd. Praha : ZVON, 1996, 109 s. ISBN 80-7113-156-3.

Literatura doporučená studentům BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994.
BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001.
JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990.
KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995.
LOSSKY V., Dogmatická teologie, Praha 1994.
LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991.
NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Krystal, Praha 2003.
POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999.
POSPÍŠIL C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, Praha 2000.
POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu - aktivní účast na řízených konzultacích
- vypracování písemné dokumentace k odbornému textu
- znalost probírané látky

Sylabus DOGMATH3 - Dogmatická teologie III.
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Heblt Jiří

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Christologie a soteriologie
Předmět představuje na základě systematické reflexe výchozích témat víry nauku církve. Zkoumá se vnitřní souvislost a návaznost různých výpovědí víry, které vycházejí ze zjevení Boha jako Otce Ježíše Krista a ze zjevení Krista jako jeho Syna. Je uspořádaným a metodickým výkladem skutečnosti sebesdílení Trojjediného Boha člověku.
Ve své třetí části se předmět věnuje nauce o tajemství osoby a díla Ježíše Krista (kristologie a soteriologie).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit s naukou o tajemství osobní identity Ježíše z Nazareta jakožto Krista a vtěleného Božího Syna (ontologická kristologie). Předmět má dále za cíl představit základní prvky nauky o významu Kristova díla pro spásu světa a člověka (kristologie funkcionální, resp. soteriologie).

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Úvod - pojem a hlavní problémy kristologie.
Svědectví Písma o Ježíši Kristu. Původ a tradice vyznání víry v Krista.
Veřejné působení Pána Ježíše. Ježíšův Božský původ.
Jak se formovalo kristologické dogma v době pobiblické? Kristologické spory, Chalcedonský koncil, další rozvoj dogmatu.
Mysterium Paschale - centrální událost dějin spásy.
Hlavní témata soteriologie.
Biblická svědectví o spáse a o prostředníku spásy.
Hlavní soteriologické koncepce, které se vyskytly v dějinách teologie.
Vykoupení ve světle sdílení lásky mezi Bohem a člověkem.

Literatura, na níž je předmět vystavěn POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 3. rozšíř. vyd. Praha : Krystal, 2006, 415 s. ISBN 80-85929-80-5.
SCHEFFCZYK, L. Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk. In Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník č. 7. Praha: Křesťanská akademie : 1993, s.27 – 36.
SCHIERSE, F. J. Biblická teologie – christologie, 1. vyd. Praha : ZVON, 1992, 114 s. ISBN 80-7113-047-8.

Literatura doporučená studentům Bible a christologie. Dokument papežské biblické komise z roku 1984. 1. vyd. Praha : Krystal, 1999, 102 s. ISBN 80-85929-31-7.
BIFFI, G. Kristocentrismus. Dějinné poznámky k věčnému tématu. 1. vyd. Praha : Krystal, 1996, 62 s. ISBN 80-85929-13-9.
BROWN, R. E. Ježíš v pohledu Nového zákona. Úvod do christologie. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1998, 260 s. ISBN 80-7021-228-4.
Deklarace Dominus Iesus. O jedinečnost a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve. 1. vyd. Praha : Sekretariát České biskupské konference, 2000. 31 s.
DREYFUS, F. Věděl Ježíš, že je Bůh? 1. vyd. Praha : Krystal, 1998, 125 s. ISBN 80-85929-28-7.
FITZMEYR, J. A. Co říká Nový zákon o Kristu. 1. vyd. Kostelní Vydří : KN, 2000, 167 s. ISBN 80-7192-454-7.
GNILKA, J. Ježíš Nazaretský – poselství a historie. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2001, 293 s. ISBN 80-7021-534-8.
HELMINIAK, D. A. Ježíš Kristus. Kým byl/je doopravdy? 1. vyd. Praha : Práh, 2004, 324 s. ISBN 80-7252-105-5.
Christologické katecheze Jana Pavla II. Život Kristův. Přeložil prof. C.V. Pospíšil ThD. OFM. Olomouc: MCM, 2002, 414 s. ISBN 80-7266-128-0.
KESSLER, H. Zmrtvýchvstání ukřižovaného. Střed a měřítko křesťanské víry. Kostelní Vydří : KN, 1998, 47 s. ISBN 80-7192-014-2.
PORSCH, F. Mnoho hlasů jedna víra. 1. vyd. Praha : ZVON, 1993, 247 s. ISBN 80-7113-077-X.
Bible a christologie. Dokument papežské biblické komise z roku 1984. 1. vyd. Praha : Krystal, 1999, 102 s. ISBN 80-85929-31-7.
BIFFI, G. Kristocentrismus. Dějinné poznámky k věčnému tématu. 1. vyd. Praha : Krystal, 1996, 62 s. ISBN 80-85929-13-9.
BROWN, R. E. Ježíš v pohledu Nového zákona. Úvod do christologie. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1998, 260 s. ISBN 80-7021-228-4.
Deklarace Dominus Iesus. O jedinečnost a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve. 1. vyd. Praha : Sekretariát České biskupské konference, 2000. 31 s.
DREYFUS, F. Věděl Ježíš, že je Bůh? 1. vyd. Praha : Krystal, 1998, 125 s. ISBN 80-85929-28-7.
FITZMEYR, J. A. Co říká Nový zákon o Kristu. 1. vyd. Kostelní Vydří : KN, 2000, 167 s. ISBN 80-7192-454-7.
GNILKA, J. Ježíš Nazaretský – poselství a historie. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2001, 293 s. ISBN 80-7021-534-8.
HELMINIAK, D. A. Ježíš Kristus. Kým byl/je doopravdy? 1. vyd. Praha : Práh, 2004, 324 s. ISBN 80-7252-105-5.
Christologické katecheze Jana Pavla II. Život Kristův. Přeložil prof. C.V. Pospíšil ThD. OFM. Olomouc: MCM, 2002, 414 s. ISBN 80-7266-128-0.
KESSLER, H. Zmrtvýchvstání ukřižovaného. Střed a měřítko křesťanské víry. Kostelní Vydří : KN, 1998, 47 s. ISBN 80-7192-014-2.
PORSCH, F. Mnoho hlasů jedna víra. 1. vyd. Praha : ZVON, 1993, 247 s. ISBN 80-7113-077-X.
RAHNER, K; VORGRIMLER, H. Teologický slovník. dotisk 1. vyd. Praha : ZVON, 1996, 439 s. ISBN 80-7113-212-8.
RATZINGER, J. Úvod do křesťanství. 1. vyd. Brno : Petrov, 1991, 255 s. ISBN 80-85247-13-5.
SCHUBERT, K. Ježíš ve světle tradiční židovské literatury. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2003. 152 s. ISBN 80-7021-591-7.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška prověřuje znalost probírané látky, studijních materiálů a literatury.

Sylabus DOGMATH4 - Dogmatická teologie IV.
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Brož Vojtěch

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Nauka o Nejsvětější Trojici; Mariologie
Předmět představuje na základě systematické reflexe výchozích témat víry nauku církve. Zkoumá se vnitřní souvislost a návaznost různých výpovědí víry, které vycházejí ze zjevení Boha jako Otce Ježíše Krista a ze zjevení Krista jako jeho Syna. Je uspořádaným a metodickým výkladem skutečnosti sebesdílení Trojjediného Boha člověku.
Ve své čtvrté části se předmět věnuje nauce o ústředním tajemství křesťanské víry, o tajemství Nejsvětější Trojice (trinitární teologie). Dále se věnuje nauce o Ježíšově matce Panně Marii (mariologie).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je:
a) seznámit se základními prvky nauky o tajemství Nejsvětější Trojice, tj. systematicky reflektovat skutečnost sebezjevení Boha jako Otce, Syna a Ducha svatého
b) seznámit se základy nauky o Panně Marii, tj. systematicky reflektovat význam Mariina Božího mateřství, jejího panenství, počátku a konce jejího života

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Úvod A) Charakteristika doby ve vztahu k Bohu. B) Ateizmus. C) Nová religiozita. D) Judaismus a islám E) Ekumenismus.
Základní pojmy
Vývoj nauky o Trojici
Trojiční nauka v Písmu svatém
Trojiční nauka v poapoštolské době
Řecká teologie po Nicejském koncilu
Latinská teologie po Nicejském koncilu – sv. Augustin
Otázka Filioque
Trojiční víra v životě církve, křest, eucharistie, modlitba

- Úvod, mariologie v celku dogmatiky. 1. Základní dogmatické výroky o Marii. 2. Základní mariologický princip.
- Svědectví Písma. Maria, matka Božího Syna. (Pavel). Boží Syn jako syn Marie. (Marek). Ježíš počatý Marií z Ducha svatého (Matouš, Lukáš). Maria – typus víry (Lukáš). Maria, svědek Boží slávy (Jan). Základní črty mariologie v Novém Zákoně.
- Rozvoj mariologie v dějinách teologie. Typologie Eva – Maria. Mariino panenství a mateřství – christologické souvislosti. Problém počátku a konce Mariina pozemského života
- Maria ve společenství církve (Maria a víra křesťanů).
- Mariánská úcta, Maria a lidová zbožnost, Maria v liturgii, Maria v umění.

Literatura, na níž je předmět vystavěn LACUGNA, C. M. Trojiční tajemství Boha. In Systematická teologie I. Římskokatolická perspektiva. Brno: CDK, 1996, s. 167 – 210.
POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi. Náčrt trinitární teologie. 1. vyd. Praha : Krystal, 2007, 590 s. ISBN 978-80-85929-99-7.
SCHUHMACHER, J. Tajemství Trojjediného Boha. In Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník č. 7. Praha: Křesťanská akademie : 1993, s.9 – 25.
LAURENTIN, R. Pojednání o Panně Marii. 1. vyd. Praha : Krystal, 2005, 194 s. ISBN 80-85929-76-7
Maria z Nazareta. Plnost člověka a jádro církve. Sborník přednášek. Svitavy: Trinitas, 2003. ISBN 80-86036-91-X.
MEZINÁRODNÍ PAPEŽSKÁ MARIÁNSKÁ AKADEMIE, Matka Páně, památka – naděje – přítomnost, Kostelní Vydří : KN, 2003.
PETRI, H; BEINERT, W. Učení o Marii, 1. vyd. Olomouc: MCM, 1996, 631 s.

Literatura doporučená studentům KARFÍKOVÁ, L; ŠPINKA Š. (ed.). Pán a Dárce života. Setkání s Duchem svatým v Novém zákoně a křesťanské tradici. 1. vyd. Brno : CDK, 1999, 143 s. ISBN 80-85959-42-9.
LOSSKY, V. Dogmatická teologie, 2. vyd. Praha: Pravoslavné vydavatelství: 1994, 85 s.
NICOLAS, J-H. Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici. Praha: Krystal, 2003.
PANIKKAR, R. Trojice. O mystické sounáležitosti mezi lidmi, 1. vyd. Brno: Cesta, 1999, 127 s. ISBN 80-85319-76-4.
POSPÍŠIL, C. V. Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, 133 s. ISBN 80-7266-005-5.
POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 3. rozšíř. vyd. Praha: Krystal, 2006, 415 s. ISBN 80-85929-80-5.
RAHNER, K; VORGRIMLER, H. Teologický slovník. dotisk 1. vyd. Praha : Zvon, 1996, 439 s. ISBN 80-7113-212-8.
RATZINGER, J. Úvod do křesťanství. 1. vyd. Brno: Petrov, 1991, 255 s. ISBN 80-85247-13-5.
SCHÜTZ, CH. Ducha svatý v dnešní teologii a spiritualitě. In Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník č. 7. Praha: Křesťanská akademie : 1993, s. 37 – 46.
ŠPIDLÍK, T. My v Trojici. 1. vyd. Velehrad: Refugium, 2000, 145 s. ISBN 80-86045-53-6.

BOUBLÍK, V. Boží lid. Kostelní Vydří: KNA 1997, 383 s. ISBN 80-7192-307-9. (s. 370 – 376).
BEINERT, W. Význam mariánských dogmat pro teologii a duchovní život. In Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník č. 7. Praha: Křesťanská akademie : 1993, s. 79 – 91.
CANTALAMESSA, R. Maria, zrcadlo církve. 1. vyd. Kostelní Vydří: KNA 1995, 214 s. ISBN 80-85527-80-4.
HECK, E. Ave Maria. Vznik a vývoj nejznámější mariánské modlitby, Kostelní Vydří: KNA 2003, 123 s. ISBN 80-7192-826-7.
MINAŘÍK, M. Mariánská dogmata, Kostelní Vydří : KN, 1991.
MIRAVALLE, M. Maria Spoluvykupitelka Prostřednice Přímluvkyně, Olomouc: MCM, 1997. 93 s.
Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, POSPÍŠIL, C. V. (úvodní studie a překlad), Olomouc 2000.
O´DONNELL, CH. Slavíme s Marií. Matka Boží v liturgii. Kostelní Vydří: KNA, 1996, 206 s. ISBN 80-7192-088-6.
POSPÍŠIL, C. V. Maria – mateřská tvář Boha. 1. vyd. Kostelní Vydří: KNA, 2004, 71 s. ISBN 80-7192-949-2.
Redemptoris mater. Encyklika Jana Pavla II. O blahoslavené Panně Marii v životě putující církve z 25. března 1987. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995, 77 s. ISBN 80-7113-116-4.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška prověřuje znalost probírané látky, studijních materiálů a literatury.

Sylabus DOGMATH5 - Dogmatická teologie V.
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hojda Jan

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Dogmatická teologie zkoumá vnitřní souvislost a návaznost různých výpovědí víry, které vycházejí ze zjevení Boha jako Otce Ježíše Krista a ze zjevení Krista jako jeho Syna. Je uspořádaným a metodickým výkladem skutečnosti sebesdílení Trojjediného Boha člověku.

Ve své páté části se předmět věnuje nauce o sebezjevení Boha v Duchu svatém (pneumatologie) a nauce o původu, podstatě, uspořádání a poslední budoucnosti církve (ekleziologie).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je:
a) seznámit se základními prvky pneumatologie, tj. systematicky reflektovat víru v tajemství osoby a působení Ducha svatého
b) seznámit se základy nauky o církvi, tj. poskytnout teologický popis původu a podstaty církve, jejího uspořádání, jejích úkolů a poslední budoucnosti

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - aktuální perspektivy nauky
- biblická východiska
- patristické pojetí a další vývoj v dějinách dogmatu
- systematické rozvynutí

Literatura, na níž je předmět vystavěn I. Pneumatologie:
BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994.
JAN PAVEL II., Dominum et Vivificantem, encyklika z 18. 5. 1986, Praha 1997.
JAN PAVEL II, Redemptoris missio, encyklika ze 7. 12. 1990, Praha 1994.
JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990.
KASPER W., Teologie – součást naší doby, Praha 1994.
KOL., Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník přednášek ČKA, Praha 1993.
KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995.
LACUGNA, C. M. Trojiční tajemství Boha. In Systematická teologie I. Římskokatolická perspektiva. Brno 1996, s. 167 – 210.
LOSSKY V., Dogmatická teologie, Praha 1994.
LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991.
LEV XIII., Divinum illud munus, encyklika z r. 1897, Praha 1998.
MÜLLER, G. L.: Katholische Dogmatik. 5. Auflage. Freiburg in Br. 2003.
NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Praha 2003.
POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999.
POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi. Náčrt trinitární teologie. 1. vyd. Praha 2007.
POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 3. rozšíř. vyd. Praha 2006.

II. Ekleziologie:
Odborné monografie:
BOUYER, Luis. Die Kirche I. Ihre Selbstdeutung in der Geschichte. Einsiedeln : Johannes Verlag, 1977.
CONGAR, Y. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1995.
KEHL, Medard. Die Kirche : eine katholische Ekklesiologie. Würzburg : Echter, 1994.
de LUBAC, Henri. Meditace o církvi. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2010.
MÜLLER, Gerhard Ludwig. Katholische Dogmatik : für Studium und Praxis der Theologie. Freiburg im Breisgau ; Basel ; Wien : Herder, 2003.
RAHNER, Hugo. Maria a církev. Olomouc : Refugium, 1996.
RATZINGER, Joseph. Das neue Volk Gottes : Entwürfe zur Ekklesiologie. Düsseldorf : Patmos-Verl., 1969.
RATZINGER, Joseph. Církev jako společenství. Praha : Zvon, 1995.

Popularizující monografie:
BENEDIKT XVI. O počátcích církve : promluvy o apoštolech a jejich spolupracovnících. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2008.
SCHÖNBORN, Christoph. Milovat církev. Praha : Nové město, 1998.
ŠPIDLÍK, Tomáš. Katecheze o církvi. Olomouc : Refugium Velehrad-Roma, 2008.

Příspěvky ve sbornících:
HEBLT, Jiří. Sebepochopení církve v proměnách dějin. In Identita církve – identifikace s církví. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2002, s. 16-29.
KOHUT, Pavel Vojtěch. Sborový charakter služebného kněžství. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 138-156.
MACHAN, Richard. Sacramentum ordinis v církvi a pro církev. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006.
POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Trojice – partikulární církev – inkulturace. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 159-184.
VOPŘADA, David. Svědectví hierarchické služby v patristické epoše. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 84-93.

Literatura doporučená studentům I. Pneumatologie:
BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994.
JAN PAVEL II., Dominum et Vivificantem, encyklika z 18. 5. 1986, Praha 1997.
JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990.
KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995.
LEV XIII., Divinum illud munus, encyklika z r. 1897, Praha 1998.
POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999.
POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi. Náčrt trinitární teologie. 1. vyd. Praha 2007.

II. Ekleziologie:
Odborné monografie:
CONGAR, Y. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1995.
de LUBAC, Henri. Meditace o církvi. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2010.
RAHNER, Hugo. Maria a církev. Olomouc : Refugium, 1996.
RATZINGER, Joseph. Církev jako společenství. Praha : Zvon, 1995.

Popularizující monografie:
BENEDIKT XVI. O počátcích církve : promluvy o apoštolech a jejich spolupracovnících. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2008.
SCHÖNBORN, Christoph. Milovat církev. Praha : Nové město, 1998.
ŠPIDLÍK, Tomáš. Katecheze o církvi. Olomouc : Refugium Velehrad-Roma, 2008.

Příspěvky ve sbornících:
HEBLT, Jiří. Sebepochopení církve v proměnách dějin. In Identita církve – identifikace s církví. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2002, s. 16-29.
KOHUT, Pavel Vojtěch. Sborový charakter služebného kněžství. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 138-156.
MACHAN, Richard. Sacramentum ordinis v církvi a pro církev. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006.
POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Trojice – partikulární církev – inkulturace. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 159-184.
VOPŘADA, David. Svědectví hierarchické služby v patristické epoše. In O služebném kněžství. HOJDA, J.(ed.). Svitavy : Trinitas, 2006, s. 84-93.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu - aktivní účast na řízených konzultacích
- vypracování písemné dokumentace k odbornému textu
- znalost probírané látky

Sylabus DOGMATH6 - Dogmatická teologie VI.
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bouma David

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Nauka o svátostech; Eschatologie

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět uvede posluchače do základních souvislostí a terminologie eschatologie a sakramentální teologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Pojem svátosti
2. Sakramentalita Ježíšovi osobnosti a působení
3. Sakramentální charakter církve
4. Iniciační svátosti: Křest, biřmování, eucharistie
5. Svátost smíření a nemocných
6. Svátost manželství a kněžství
7. Shrnutí: Svátost jakožto ekleziální událost setkání věřícího s Kristem
8. Antropologické implikace křesťanské eschatologie: Smrt, tělo, duše, nesmrtelnost
9. Teologické implikace křesťanské eschatologie: Bůh je Stvořitel a Dárce života
10. Novozákonní eschatologie: Vybrané texty evangelií
11. Základní pojmy: Poslední a osobní soud, paruzie, nebe, peklo, očistec, vzkříšení těla
12. Nexus mysteriorum: Svátosti, víra a život věčný

Literatura, na níž je předmět vystavěn Katechismus katolické církve, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.

Literatura doporučená studentům Ancona Giovanni, Escatologia cristiana, Brescia : Queriniana 2003.
Brancato, Francesco, Verso il rinnovamento del trattato di escatologia : studio di manuali di escatologia cattolica dal preconcilio ad oggi (1950-1990), Roma : PUG 2001.
Ratzinger Joseph, Eschatologie - Tod und ewiges Leben, Regensburg : Pustet Verlag 2007.
Walls L. Jerry (edt.), The Oxford handbook of eschatology, Oxford : Oxford University Press 2008.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu písemná a ústní zkouška

Sylabus DOTHNV - Základy dogmatické teologie I.
2009

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Heblt Jiří

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 24 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

DOTHNV1 Základy dogmatické teologie II.

Anotace předmětu Předmět představuje na základě systematické reflexe výchozích témat víry nauku církve. Snaží se dále integrovat jednotlivé výpovědi církevní a teologické tradice do celku víry a ukázat jejich zakotvení v Božím Zjevení naplněném v Ježíši Kristu. Ve své první části se věnuje tématice metody dogmatické teologie, teologické antropologii, nauce o stvoření, christologii a soteriologii tedy tajemství Ježíše Krista jako vtěleného Božího Syna a Spasitele a nauce o tajemství Trojjediného Boha.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Představit systematicky nauku církve v jejím dějinném a filozofickém kontextu, umožnit vhled do základních pravd víry a zprostředkovat osvojení jejich předávání.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - metoda v dogmatické teologii
- teologická antropologie
- nauka o stvoření
- christologie a soteriologie
- nauka o Nejsvětější Trojici

Literatura, na níž je předmět vystavěn BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994.
BERKHOF L., Dějiny dogmatu, Návrat domů, Praha 2003.
BIFFI G., Kristocentrismus, Praha 1996.
BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001.
JAN PAVEL II., Dominum et Vivificantem, encyklika z 18. 5. 1986, Praha 1997.
JAN PAVEL II, Redemptoris missio, encyklika ze 7. 12. 1990, Praha 1994.
JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990.
JOURNET, Ch. Zlo. 1. vyd. Praha : Krystal, 1998, 267 s. ISBN 85929-24-4.
KASPER W., Jesus der Christus, Mainz 1974.
KASPER W., Teologie – součást naší doby, Praha 1994.
KASPER W., Uvedení do víry, Svitavy 2003.
KOL., Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník přednášek ČKA, Praha 1993.
KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995.
LACUGNA, C. M. Trojiční tajemství Boha. In Systematická teologie I. Římskokatolická perspektiva. Brno : CDK, 1996, s. 167 – 210.
LOSSKY V., Dogmatická teologie, Praha 1994.
LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991.
LEV XIII., Divinum illud munus, encyklika z r. 1897, Praha 1998.
MÜLLER, G. L.: Katholische Dogmatik. 5. Auflage. Freiburg in Br: Herder, 2003.
NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Krystal, Praha 2003.
OTT L., Grundriss der Dogmatik, Freiburg – Basel – Wien 1965.
PANIKKAR R., Trojice. O mystické sounáležitosti mezi lidmi, Cesta, Brno 1998.
PAPEŽSKÁ BIBLICKÁ KOMISE, Bible a christologie, Dokument z r. 1984. Praha 1999.
PESCH O. H., Druhý vatikánský koncil, Praha 1996.
POSPÍŠIL, C. V. Hermeneutika mystéria. Struktury myšlení v dogmatické teologii. 1. vyd. Praha: Krystal, 2005, 242 s. ISBN 80-85929-77-5.
POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999.
POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi. Náčrt trinitární teologie. 1. vyd. Praha : Krystal, 2007, 590 s. ISBN 978-80-85929-99-7.
POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 3. rozšíř. vyd. Praha : Krystal, 2006, 415 s. ISBN 80-85929-80-5.
POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000.
RAHNER, K; VORGRIMLER, H. Teologický slovník. dotisk 1. vyd. Praha : Zvon, 1996, 439 s. ISBN 80-7113-212-8.
Výklad Bible v církvi. Dokument Papežské biblické komise z 15. dubna 1993. 1. vyd. Praha : ZVON, 1996, 109 s. ISBN 80-7113-156-3.

Literatura doporučená studentům BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994.
BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001.
JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990.
KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995.
LOSSKY V., Dogmatická teologie, Praha 1994.
LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991.
NICOLAS J-H., Syntéza dogmatické teologie I, Bůh v Trojici, Krystal, Praha 2003.
POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999.
POSPÍŠIL C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, Praha 2000.
POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000.

Studijní pomůcka: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/dogmatika-sylab-5.rtf

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Vypracování seminární práce.
Individuální konzulatce ověřující základní orientaci v problematice.

Sylabus DOTHNV1 - Základy dogmatické teologie II.
2009

Kreditové hodnocení předmětu 7

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Heblt Jiří

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr

Prerekvizity

DOTHNV Základy dogmatické teologie I.

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět představuje na základě systematické reflexe výchozích témat víry nauku církve. Snaží se dále integrovat jednotlivé výpovědi církevní a teologické tradice do celku víry a ukázat jejich zakotvení v Božím Zjevení naplněném v Ježíši Kristu. Ve své druhé části sleduje tématiku nauky o milosti, o Panně Marii – Matce Ježíšově a o svátostech církve

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Představit systematicky nauku církve v jejím dějinném a filozofickém kontextu, umožnit vhled do základních pravd víry a zprostředkovat osvojení jejich předávání.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - nauka o milosti
- mariologie
- nauka o svátostech

Literatura, na níž je předmět vystavěn BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994.
BERKHOF L., Dějiny dogmatu, Návrat domů, Praha 2003.
Dokumenty II. vatikánského koncilu, Praha 1995.
FIORENZA S. F.- GALVIN J. P., Systematická teologie I.,II.,III., Brno 1996.
GIGLIONI P., Svátosti Krista a církve, Kostelní Vydří 1996.
GRANAT W., K člověku a Bohu v Kristu. Náčrt katolické dogmatiky, 1 – 5, Řím 1981 – 1986.
HECK E., Ave Maria. Vznik a vývoj nejznámnější mariánské modlitby, Kostelní Vydří 2003.
JAN PAVEL II, Redemptoris mater, encyklika ze 25. 3. 1987, Praha 1995.
JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990.
JOURNET, Ch. Promluvy o milosti. 1. vyd. Praha : Krystal, 2006, 110 s. ISBN 80-85929-84-8.
KASPER W., Teologie – součást naší doby, Praha 1994.
KASPER W., Teologie křesťanského manželství, Brno 1997.
KUNETKA, F. Úvod do liturgie svátostí, 1. vyd. Kostelní Vydří, 2001.
LAURENTIN, R. Pojednání o Panně Marii. 1. vyd. Praha : Krystal, 2005, 194 s. ISBN 80-85929-76-7
MEZINÁRODNÍ PAPEŽSKÁ MARIÁNSKÁ AKADEMIE, Matka Páně, památka – naděje – přítomnost, Kostelní Vydří : KN, 2003.
MÜLLER, G. L.: Katholische Dogmatik. 5. Auflage. Freiburg in Br: Herder, 2003.
O´DONNEL CH., Slavíme s Marií. Matka Boží v liurgii, Kostelní Vydří 1996.
OTT L., Grundriss der Dogmatik, Freiburg – Basel – Wien 1965.
PESCH O. H., Druhý vatikánský koncil, Praha 1996.
PETRI H. – BEINERT W., Učení o Marii, Olomouc 1996.
POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000.
POSPÍŠIL C. V., Maria - mateřská tvář Boha, Kostelní Vydří 2004.
RAHNER K. – VORGRIMLER H., Teologický slovník, Olomouc 1996.
RATZINGER J., Úvod do křesťanství, Brno 1991.
SCHILLEBEECKX E., To čiňte na mou památku. Studie k eucharistické teologii, Praha 1998.
SCHÖNBORN CH., Cestou proměnění, Brno 1998.
ZVĚŘINA J., Teologie Agapé, I.-II, Praha 1992 - 1994.

Literatura doporučená studentům BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994.
Dokumenty II. vatikánského koncilu, Praha 1995.
FIORENZA S. F.- GALVIN J. P., Systematická teologie I.,II.,III., Brno 1996.
GIGLIONI P., Svátosti Krista a církve, Kostelní Vydří 1996.
GRANAT W., K člověku a Bohu v Kristu. Náčrt katolické dogmatiky, 1 – 5, Řím 1981 – 1986.
JEDIN H., Malé dějiny koncilů, Praha 1990.
KASPER W., Teologie křesťanského manželství, Brno 1997.
PETRI H. – BEINERT W., Učení o Marii, Olomouc 1996.
POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000.
POSPÍŠIL C. V., Maria - mateřská tvář Boha, Kostelní Vydří 2004.
RAHNER K. – VORGRIMLER H., Teologický slovník, Olomouc 1996.
ŠPIDLÍK T., My v Trojici, Velehrad 2000.
ZVĚŘINA J., Teologie Agapé, I.-II, Praha 1992 - 1994.

Studijní pomůcka: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/dogmatika-sylab-5.rtf

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

Sylabus DOTRABY - Duchovní tradice byzantské kultury
2010

Sylabus DPPCH - Dlouhodobá průběžná praxe
2006

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Truhlářová Zuzana

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: praxe 80 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Průběžná praxe trvá většinou jeden semestr a student dochází na pracoviště 1 den v týdnu po dobu 5 týdnů po 6 hodinách. Tento typ praxe je vhodný v ambulantních poradenských a informačních službách, stacionářích, speciálně pedagogických centrech, azylových domech, odděleních péče o děti aj. Student má možnost zúčastnit se po delší dobu pravidelných aktivit, skupin, návštěvních dnů. V této formě praxe může plnit náročné cíle učení: sledovat a zaznamenat vývoj jednoho případu, naučit se vést dokumentaci, pochopit metodiku vedení případu a uvědomit si varianty řešení, učit se sebereflexi, naučit se analyzovat a zaznamenávat změny, udělat plán sociální pomoci a některé opatření realizovat. Cíle této formy praxe navazují na úkoly z nižšího ročníku - student by měl umět např. navázat kontakt s klientem, vést rozhovor, pracovat s dokumentací.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit se s rozmanitými institucemi poskytujícími sociální služby a jejich činnostmi v kontextu sociální práce.
· Aplikovat znalosti a dovednosti v praxi.
· Dovednost reflektovaného sociálního šetření.
· Komunikovat s klientem, kriticky analyzovat komunikaci sociálních pracovníků (navázat kontakt, vyjasnit metarovinu definice situace, hledat zakázku, plánovat, kontrolovat, hodnotit, ukončovat kontakt) včetně neverbální komunikace.
· Reflektovat sociální situaci a její vývoj (analýza potřeb klienta, analýza potřeb sociálního prostředí a společnosti, analýza zdrojů, evaluace).
· Dodržovat etické standardy profese. Přemýšlet o etických dilematech.
· Reflektovat profesionální hranice.
· Orientovat se v organizaci a kriticky evaluovat kvalitu sociálních služeb.
· Vedení sociální agendy. Reflexe její návaznosti na požadavky donátorů, potřeby klientů a organizace samé.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Průběžná praxeUskutečňuje se 1 den v týdnu po dobu 1 semestru
Typ organizace:
dle osobní preference studenta –OPD,domovy důchodců,speciálně pedagogická centra,psychiatrické léčebny,domovy pro matky s dětmi, zařízení pro děti a mládež s poruchami chování, věznice, projekty primární a sekundární péče o děti a mládež, rodinné pradny
Základní předpoklad:
Výběr praktické kompetence, stanovení kritérií
Návaznost na výuku:
Zadávat studentům odpovídající úkoly pro osvojení praktických kompetencí sociálního pracovníka, zároveň využívat vlastní prožitky při praxi.
Cíle učení
- sledovat a zaznamenat vývoj jednoho případu
- vedení dokumentace
- učit se reflexi
- učit se analyzovat a zaznamenávat vývoj
- orientace ve specifické pomoci- znát regionální síť
Organizace supervize: 1x za 14 dní 2 hodinový supervizní seminář
- nedirektivní vedení
- průběžná projekce prožitků
- vzájemná informovanost o institucích praxe
- problémy studentů při vlastní praxi
Supervize konzultantů v institucích praxe:
- provádět individuálně dle potřeb studentů
- navazovat kontakty s pracovišti a konzultanty praxe
Závěrečná supervize:
- zhodnocení splnění úkolů dle kontraktu prostřednictvím portfolia
- zobecněním závěrů a návrhu dalšího odborného růstu praktikanta
- administrativní ukončení praxe

Literatura, na níž je předmět vystavěn HAVRDOVÁ,Z.: Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995
TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997
HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997
HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 1999

Literatura doporučená studentům TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997
HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997
HAVRDOVÁ,Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Realizace projektu Socium Carolinum v rámci projektu HESP, OSMIUM Praha 1999

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Účast na praxi - doloženo potvrzením.
Aktivní účast na supervizních seminářích.
Zpracování případové studie klienta (seznámení s případem, explorace problému, dohoda o cílech - např. formou kontraktu, popis realizace plánu, ukončení, evaluace; v případě, že student nevedl práci s klientem sám, ale přihlížel jednání jiného pracovníka - kritickou reflexi zvoleného postupu; doložit případovou studii dokumentací daného případu (samozřejmě nemusí být originál).

Sylabus DRMCH - Dramatická výchova
2007

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Čapek Robert

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Rozsah a obsah předmětu dramatická výchova je zaměřen na vytvoření základního souboru poznatků z oboru a především na vrstevnaté dovednosti v půdorysu od osvojení sebepoznávacích technik, k posílení sociálních kompetencí až po schopnosti prostředky tvořivé dramatiky zpracovat téma a vystavět lekci dramatické výchovy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poskytnout studentům příležitost k hlubšímu individuálnímu i skupinovému sebepoznání pomocí praktických činností SPV a DV, vybavit je řadou praktických dovedností, které mohou bezprostředně při vlastním výchovném působení uplatňovat, naučit je zpracovávat různá vých. témata netradičním způsobem a obdobně rozšířit rejstřík jejich metod pro diagnostiku žáků.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Cesty k sobě (objevování sebe).2. Cesty k druhým (objevování okolního světa). 3. Relaxační a energetizační aktivity. Koncentrace.4. Diagnostika žáka pomocí prostředků tvořivé dramatiky.5. Průpravné hry a cvičení - smyslové vnímání, prostorové cítění.6. Průpravné hry a cvičení - fantazie a představivost, partnerské vztahy, skupinová citlivost.7. Pohyb a pantomima, kontakt, mimojazyková a slovní komunikace. 8. Impovizace, druhy improvizace.9. Hra v roli, učitel v roli a tzv. boční vedení.10.Strukturace tématu, výstavba tématické dramatické situace.11.Výstavba lekce dramatické výchovy. 12.Didaktické aplikace dramatické výchovy.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Bakalář,E. Psychohry. Mladá fronta,Praha l989.
Bláhová,K. Uvedení do systému školní dramatiky. IPOS, ARTAMA, Praha 1996.
Budínská,H. Hry pro šest smyslů. Gama,Praha l99O.
Machková,E. Základy dramatické výchovy. SPN, Praha l980.
Machková,E. Metodika dramatické výchovy. Zásobník dramatických her, cvičení a improvizací. ARTAMA, Praha l993.
Valenta,J. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. ISV nakl., Praha 1995.
Vyskočilová,E. Cvičení z pedagogické praxe. SPN, Praha l978.

Literatura doporučená studentům Bakalář,E. Psychohry. Mladá fronta,Praha l989.
Bláhová,K. Uvedení do systému školní dramatiky. IPOS, ARTAMA, Praha 1996.
Budínská,H. Hry pro šest smyslů. Gama,Praha l99O.
Machková,E. Základy dramatické výchovy. SPN, Praha l980.
Machková,E. Metodika dramatické výchovy. Zásobník dramatických her, cvičení a improvizací. ARTAMA, Praha l993.
Valenta,J. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. ISV nakl., Praha 1995.
Vyskočilová,E. Cvičení z pedagogické praxe. SPN, Praha l978.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zpracování miniprojektu, v němž student prokáže schopnost aplikovat vědomosti a dovednosti získané v rámci disciplíny dramatická výchova, prezentace miniprojektu.

Sylabus DRMCHK - Dramatická výchova
2007

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Doležalová Jana

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Rozsah a obsah předmětu dramatická výchova je zaměřen na vytvoření základního souboru poznatků z oboru a především na vrstevnaté dovednosti v půdorysu od osvojení sebepoznávacích technik, k posílení sociálních kompetencí až po schopnosti prostředky tvořivé dramatiky zpracovat téma a vystavět lekci dramatické výchovy

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poskytnout studentům příležitost k hlubšímu individuálnímu i skupinovému sebepoznání pomocí praktických činností SPV a DV, vybavit je řadou praktických dovedností, které mohou bezprostředně při vlastním výchovném působení uplatňovat, naučit je zpracovávat různá vých. témata netradičním způsobem a obdobně rozšířit rejstřík jejich metod pro diagnostiku žáků.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Cesty k sobě (objevování sebe).2. Cesty k druhým (objevování okolního světa). 3. Relaxační a energetizační aktivity. Koncentrace.4. Diagnostika žáka pomocí prostředků tvořivé dramatiky.5. Průpravné hry a cvičení - smyslové vnímání, prostorové cítění.6. Průpravné hry a cvičení - fantazie a představivost, partnerské vztahy, skupinová citlivost.7. Pohyb a pantomima, kontakt, mimojazyková a slovní komunikace. 8. Impovizace, druhy improvizace.9. Hra v roli, učitel v roli a tzv. boční vedení.10.Strukturace tématu, výstavba tématické dramatické situace.11.Výstavba lekce dramatické výchovy. 12.Didaktické aplikace dramatické výchovy.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Bakalář,E. Psychohry. Mladá fronta,Praha l989.
Bláhová,K. Uvedení do systému školní dramatiky. IPOS, ARTAMA, Praha 1996.
Budínská,H. Hry pro šest smyslů. Gama,Praha l99O.
Machková,E. Základy dramatické výchovy. SPN, Praha l980.
Machková,E. Metodika dramatické výchovy. Zásobník dramatických her, cvičení a improvizací. ARTAMA, Praha l993.
Valenta,J. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. ISV nakl., Praha 1995.
Vyskočilová,E. Cvičení z pedagogické praxe. SPN, Praha l978.

Literatura doporučená studentům Bakalář,E. Psychohry. Mladá fronta,Praha l989.
Bláhová,K. Uvedení do systému školní dramatiky. IPOS, ARTAMA, Praha 1996.
Budínská,H. Hry pro šest smyslů. Gama,Praha l99O.
Machková,E. Základy dramatické výchovy. SPN, Praha l980.
Machková,E. Metodika dramatické výchovy. Zásobník dramatických her, cvičení a improvizací. ARTAMA, Praha l993.
Valenta,J. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. ISV nakl., Praha 1995.
Vyskočilová,E. Cvičení z pedagogické praxe. SPN, Praha l978.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zpracování miniprojektu, v němž student prokáže schopnost aplikovat vědomosti a dovednosti získané v rámci disciplíny dramatická výchova, prezentace miniprojektu.

Sylabus DURUEMI - Duchovní kultura ruské meziválečné emigrace
2010

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Sládek Karel

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seminář seznámí studenty s velmi zajímavým fenoménem ruské emigrantské kultury v meziválečném období 20. století. Po bolševickém puči na Rusi museli opustit rodnou zemi zástupy ruské inteligence, kteří své útočiště nalezli především v Praze a Paříži. Jejich odkaz je v současné době velmi studovaným tématem. V rámci semináře student získá povědomí o aktuálním stavu bádání, přičemž se seznámí s vybranými díly ruských autorů jako Nikolaj a Vladimír Losskij, Nikolaj Berďjajev, Sergej Bulgakov, Pavel Evdokimov atd. Nedílnou součástí semináře bude představení ruské duchovní kultury v kontextu myšlenkových proudů prvorepublikového Československa.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn BĚLOŠEVSKÁ, L. (ed.) Duchovní proudy ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1919-1939). Praha 1999.
BERDJAJEV, N. Dostojevského pojetí světa. Praha 2000.
BERDJAJEV, N. Filosofie svobody, I-II, Olomouc 2000.
BERDJAJEV, N. Smysl dějin. Praha 1995.
BERDJAJEV, N. Vlastní životopis, Velehrad 2005.
BULGAKOV, S. Ideál hospodářský a sociální. Brno 1919.
BULGAKOV, S. Nevěsta Beránkova, Velehrad 2004.
EVDOKIMOV, P. Epochy duchovního života. Velehrad 2002.
JAKOVENKO, B. Dějiny ruské filosofie. Praha 1939.
KOPŘIVOVÁ, A. Střediska ruského emigrantského života v Praze (1921-1952). Praha 2001.
KOSTINCOVÁ, J. Poustevna básníků, básníci poustevny. Ruská poezie 20. a 30. let 20. století v pražském exilu. Praha 2007.
LOSSKIJ, N. Dějiny ruské filosofie. Velehrad 2004.
LOSSKIJ, V. Dogmatická teologie. Praha 1986.
VEBER, V.; SLÁDEK, Z.; BUBENÍKOVÁ, M.; HARBULOVÁ, L‘. Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918-1945. Praha 1996.

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 75% prezence, referát a aktivní účast
Student pro seminář vypracuje referát a představí jedno dílo z pera ruského emigrantského autora.

Sylabus EKLNV1 - Eklesiologie
2009

Sylabus EMKV - Etická a multikulturní výchova
2004

Kreditové hodnocení předmětu 6

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Toth Daniel

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus ESCNV1 - Eschatologie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bouma David

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 6 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s místem eschatologie v rámci dogmatické teologie a představuje biblické základy nauky o posledních důvodech křesťanské naděje. Systematicky se dále zabývá tématy všeobecné a individuální eschatologie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je zprostředkovat základní pochopení eschatologické problematiky v pohledu současné dogmatické teologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - Úvod: Pojem eschatologie; Zařazení mezi ostatní odvětví systematické teologie; Antropologický základ
- Základy biblické eschatologie: Vývoj starozákonní eschatologie; Ježíš jako přítomný eschaton
- Všeobecná eschatologie: Druhý příchod Kristův; Vzkříšení mrtvých; Všeobecný soud
- Individuální eschatologie: Smrt; Soukromý soud; Peklo; Očistec; Nebe; Život věčný

Literatura, na níž je předmět vystavěn VON BALTHASAR, H.U., Credo. Meditationen zum Apostolischen Glaubensbekenntnis, Johannes Verlag Einsiedeln, Freiburg 1996.
VON BALTHASAR, H.U., Eschatologie in unserer Zeit, Johannes Verlag, Einsiedeln 2005.
VON BALTHASAR, H.U., Síla křesťanské naděje, Velehrad, Olomouc 1995.
BOUBLÍK, V., Teologická antropologie, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001.
Communio 1/2002, „Vzkříšení těla“.
Communio 2/2002, „Život věčný“.
HOMERSKI, J., „Życie po śmierci i nadzieja zmrtwychwstania w wierze ludu Bożego starého
Testamentu“, RocTKan 31/1984, str. 5-17.
MAAS, W., „Sestoupil do pekel. Aspekty zapomenutého článku víry“, Communio 3/1998.
MARTIN-ACHARD, R., „Resurrection“, (Old Testament), Anchor Bible Dictionary 5, New York 1992, str. 680-684.
MÜLLER, G.L., Dogmatica cattolica. Per lo studio e la prassi della teologia, San Paolo, Milano 1999.
RATZINGER, J., Eschatologie – smrt a věčný život, Barrister&Pricipal, Brno 1996.
RATZINGER, J., Úvod do křesťanství, Petrov, Brno 1991.
REBIĆ, A., „Der Glaube an die Auferstehung im Alten Testament“, IKZ 19/1990, str. 4-12.
SANNA, I., Chiamati per nome. Antropologia teologica, San Paolo, Milano 1994.
SCHÖNBORN, CH., Základy naší víry, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996.

Literatura doporučená studentům VON BALTHASAR, H.U., Síla křesťanské naděje, Velehrad, Olomouc 1995.
RATZINGER, J., Eschatologie – smrt a věčný život, Barrister&Pricipal, Brno 1996.
SCHÖNBORN, CH., Základy naší víry, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996.

Studijní pomůcka: BROŽ, V.: Eschatologie (*.rtf, 312 kB): http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/eschatologie-skripta-1.rtf.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 75% prezence, závěrečná zkouška

Sylabus ESEX1 - Erotika a sexualita v náboženství
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Chadima Martin

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace

ESEXK Erotika a sexualita v náboženství

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu V přednáškovém cyklu jde o zhodnocení významu erotiky a sexuality v jednotlivých náboženstvích a náboženských systémech. Déle půjde o pozitivní i negativní vymezení se daného náboženského systému vůči erotice a sexualtě. Přednášky mají charakter komparativní a přehledový.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je zvládnut tématu vztahu sexuality a náboženství. Student by měl věcně a seriózním způsobem zvládnout a vysvětlit fenomén lidské sexuality obsažený v náboženských systémech, kultech a hnutí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Téma: Kosmogonické mýty (kult matky a kult otce)
2. Téma: Kult zvířecích předků (animalismus; rituální sexualita zvířecích kultů)
3. Téma: Sexogonické mýty a iniciační obřady (rituální deflorace)
4. Téma: Sexuální symboly a signály
5. Téma: Hinduismus: hinduistická tantra
6. Téma: Budhismus: budhistická tantra
7. Téma: Kámasútra
8. Téma: Judaismus: židovská sexualita (mezi libertinismem a rigorismem)
9. Téma: Křesťanství: křesťanský libertinismus ranného středověku
10.Téma: Křesťanství: křesťanský rigorismus (kněžství a mnišství)
11. Téma: Křesťanství: Dějiny celibátu
12. Téma: Specifika sektářské sexuality (Haré Kršna hnutí a Rodina lásky Davida Berga)

Literatura, na níž je předmět vystavěn Skarbauer Ján. Věčné tabu. Bratislava: CAD Press 2000
Freud Sigmund. Totem a tabu. Praha: Práh 1994
Brown P. Tělo a společnost. Brno: CDK 2001
Bellinger, Gerhard, J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha, Akademie věd ČR, 1998

Literatura doporučená studentům Bible, Upanišady, Bhagavadgíta, Korán
http://www.danieltoth.net/pdf/psychologie_nabozenstvi.pdf

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínkou udělení zápočtu je prokázání znalostí v dané problematice. Znalosti budou prokázány během závěrečného koloquia.

Sylabus ESEXK - Erotika a sexualita v náboženství
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Chadima Martin

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace

ESEX1 Erotika a sexualita v náboženství

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu V přednáškovém cyklu jde o zhodnocení významu erotiky a sexuality v jednotlivých náboženstvích a náboženských systémech. Déle půjde o pozitivní i negativní vymezení se daného náboženského systému vůči erotice a sexualtě. Přednášky mají charakter komparativní a přehledový.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je zvládnut tématu vztahu sexuality a náboženství. Student by měl věcně a seriózním způsobem zvládnout a vysvětlit fenomén lidské sexuality obsažený v náboženských systémech, kultech a hnutí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Téma: Kosmogonické mýty (kult matky a kult otce)
2. Téma: Kult zvířecích předků (animalismus; rituální sexualita zvířecích kultů)
3. Téma: Sexogonické mýty a iniciační obřady (rituální deflorace)
4. Téma: Sexuální symboly a signály
5. Téma: Hinduismus: hinduistická tantra
6. Téma: Budhismus: budhistická tantra
7. Téma: Kámasútra
8. Téma: Judaismus: židovská sexualita (mezi libertinismem a rigorismem)
9. Téma: Křesťanství: křesťanský libertinismus ranného středověku
10.Téma: Křesťanství: křesťanský rigorismus (kněžství a mnišství)
11. Téma: Křesťanství: Dějiny celibátu
12. Téma: Specifika sektářské sexuality (Haré Kršna hnutí a Rodina lásky Davida Berga)

Literatura, na níž je předmět vystavěn Skarbauer Ján. Věčné tabu. Bratislava: CAD Press 2000
Freud Sikmund. Totem a tabu. Praha: Práh 1994
Brown P. Tělo a společnost. Brno: CDK 2001

Literatura doporučená studentům Bible, Upanišady, Bhagavadgíta, Korán

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínkou udělení zápočtu je prokázání znalostí v dané problematice. Znalosti budou prokázány během závěrečného koloquia.

Sylabus ESEXNAB - Erotika a sexualita v náboženství
2011

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bouma David

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace

ESEXK Erotika a sexualita v náboženství

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu V přednáškovém cyklu jde o zhodnocení významu erotiky a sexuality v jednotlivých náboženstvích a náboženských systémech. Déle půjde o pozitivní i negativní vymezení se daného náboženského systému vůči erotice a sexualtě. Přednášky mají charakter komparativní a přehledový.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je zvládnut tématu vztahu sexuality a náboženství. Student by měl věcně a seriózním způsobem zvládnout a vysvětlit fenomén lidské sexuality obsažený v náboženských systémech, kultech a hnutí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Téma: Kosmogonické mýty (kult matky a kult otce)
2. Téma: Kult zvířecích předků (animalismus; rituální sexualita zvířecích kultů)
3. Téma: Sexogonické mýty a iniciační obřady (rituální deflorace)
4. Téma: Sexuální symboly a signály
5. Téma: Hinduismus: hinduistická tantra
6. Téma: Budhismus: budhistická tantra
7. Téma: Kámasútra
8. Téma: Judaismus: židovská sexualita (mezi libertinismem a rigorismem)
9. Téma: Křesťanství: křesťanský libertinismus ranného středověku
10.Téma: Křesťanství: křesťanský rigorismus (kněžství a mnišství)
11. Téma: Křesťanství: Dějiny celibátu
12. Téma: Specifika sektářské sexuality (Haré Kršna hnutí a Rodina lásky Davida Berga)

Literatura, na níž je předmět vystavěn Skarbauer Ján. Věčné tabu. Bratislava: CAD Press 2000
Freud Sigmund. Totem a tabu. Praha: Práh 1994
Brown P. Tělo a společnost. Brno: CDK 2001
Bellinger, Gerhard, J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha, Akademie věd ČR, 1998

Literatura doporučená studentům Bible, Upanišady, Bhagavadgíta, Korán
http://www.danieltoth.net/pdf/psychologie_nabozenstvi.pdf

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínkou udělení zápočtu je prokázání znalostí v dané problematice. Znalosti budou prokázány během závěrečného koloquia.

Sylabus ESP - Etika sociální práce
2000

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králová Zdenka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 4 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu konfrontace s problémy etiky, morálky a hodnot v sociální práci povzbuzující dialog a přemýšlení

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností zdůraznit vedle filozofického aspektu etiky (filozofie pro sociální pracovníky)společenské, psychologické a profesně-metodické souvislosti etického tázání. umožnit otevřenou výměnu myšlenek a zkušeností o etických tématech sociální práce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. základy lidských práv a etiky sociální práce
2. sociální stát a jeho kritika. Občasnká společnost: vztah mezi profesionály a dobrovolníky
3. profesionální identita
4. staré problémy v nových souvislostech: rodina-kontinuita a změna, vztahy mezi polavími a hodnoty sociální práce. Etnické vztahy a hodnoty sociální práce
5. Problémy morálky a etická dilamata: Co znamená soukromí a osobní /profesionální integrita v současné společnosti? zdravotní výzvy hodnotám sociální práce a přijatým kulturním hodnotám. Globální rozměr sociálních problémů - důsledky pro kpraktickou sociální práci

Literatura, na níž je předmět vystavěn Materiály Střediska OSN pro lidská práva
Materiály Mezinárodní federace sociálních pracovníků IFSW
Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance. Písek
Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999
Skoblík, J.: Etický slabikář, Pastorační středisko AP, Praha 1994
Skoblík, J.: Křesťanská etika
Vorlíček J., Adam Z.: Paliativní medicína. Grada Praha 1998

Literatura doporučená studentům Materiály Střediska OSN pro lidská práva
Materiály Mezinárodní federace sociálních pracovníků IFSW
Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance. Písek
Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999
Skoblík, J.: Etický slabikář, Pastorační středisko AP, Praha 1994
Skoblík, J.: Křesťanská etika
Vorlíček J., Adam Z.: Paliativní medicína. Grada Praha 1998

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu aktivní účast na výuce a písemná reflexe etického problému z praxe podmiňuje udělení zápočtu

Sylabus ETIBIKA - Etická východiska transkulturní komunikace 3: Bioetika
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Halamová Veronika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Kurz se zabývá vybranými etickými otázkami počátku, průběhu a konce života člověka.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Studenti se v průběhu kurzu seznámí s vybranými tématy bioetiky. Na základě předložených faktů si budou utvářet vlastní názor na vybraná témata a budou schopni o nich diskutovat.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Lidský život (hodnota lidského života, člověka a osoba - rozdílnost pojetí).
2. Vymezení a východiska bioetiky.
3. Počátek lidského života (problematika umělého přerušení těhotenství, prenatální diagnostika, antikoncepce, sterilizace, asistované oplodnění, náhradní mateřství).
4. Genetické testování a výzkum na zvířatech a lidských subjektech.
5. Transplantační medicína a biobanking.
6. Eugenika.
7. Nové formy života.
8. Etické aspekty konce života (doprovázení lidí nevyléčitelně nemocných a umírajících, vztah k bolesti, utrpení a smrti, přerušení neúčinné léčby, eutanazie jako „asistovaná sebevražda“, péče o mrtvé tělo).

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha 1994.
DOLISTA, J., VURM, V.: Vybrané kapitoly z bioetiky, České Budějovice, JČU 2004.
DOLISTA, J., SAPÍK, M. (vyd.): Studie z bioetiky: etiky v biomedicíně a biotechnice, České Budějovice, JČU 2006.
DÜWELL, M., STEIGLEDER, K. (vyd.): Bioethik. Eine Einführung, Frankfurt a. Main, Suhrkamp 2003.
FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha 2003.
GÜNTER, V., POHUNKOVÁ, D., STARNOVSKÁ, T.: Žít až do konce: etika umírání, smrti a eutanazie, Praha, Vyšehrad 2000.
IRRGANG, B.: Einführung in die Bioethik, München, W. Fink Verlag 2005.
JANKOVSKÝ, J.: Etika pro pomáhající profese, Praha, Triton 2003.
MUNZAROVÁ, M.: Úvod do studia lékařské etiky a bioetiky, Brno, MU Brno 2002.
MUNZAROVÁ, M.: Vybrané kapitoly z lékařské etiky, Brno, MU Brno 2002.
MUNZAROVÁ, M., GLASA, J.: Zdravotnická etika od A do Z, Praha, Grada 2005.
ONDOK, J. P.: Bioetika, biotechnologie a biomedicína, Svitavy, Trinitas 2005.
SMOLKOVÁ, E.: Bioetika: otázky, problémy, súvislosti, Bratislava, Infopress 2006.

Literatura doporučená studentům ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha 1994.
DOLISTA, J., VURM, V.: Vybrané kapitoly z bioetiky, České Budějovice, JČU 2004.
DOLISTA, J., SAPÍK, M. (vyd.): Studie z bioetiky: etiky v biomedicíně a biotechnice, České Budějovice, JČU 2006.
DÜWELL, M., STEIGLEDER, K. (vyd.): Bioethik. Eine Einführung, Frankfurt a. Main, Suhrkamp 2003.
FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha 2003.
GÜNTER, V., POHUNKOVÁ, D., STARNOVSKÁ, T.: Žít až do konce: etika umírání, smrti a eutanazie, Praha, Vyšehrad 2000.
IRRGANG, B.: Einführung in die Bioethik, München, W. Fink Verlag 2005.
JANKOVSKÝ, J.: Etika pro pomáhající profese, Praha, Triton 2003.
MUNZAROVÁ, M.: Úvod do studia lékařské etiky a bioetiky, Brno, MU Brno 2002.
MUNZAROVÁ, M.: Vybrané kapitoly z lékařské etiky, Brno, MU Brno 2002.
MUNZAROVÁ, M., GLASA, J.: Zdravotnická etika od A do Z, Praha, Grada 2005.
ONDOK, J. P.: Bioetika, biotechnologie a biomedicína, Svitavy, Trinitas 2005.
SMOLKOVÁ, E.: Bioetika: otázky, problémy, súvislosti, Bratislava, Infopress 2006.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 75% účast na seminářích, četba vybraných textů a aktivní práce s nimi v průběhu seminářů.
Pro složení zkoušky je zapotřebí obdržet zápočet, u kterého je požadována aktivní účast na semináři, znalost uložených a v průběhu semestru rozborovaných textů, odevzdání portfolia s poznámkami a vlastními postřehy z každého semináře.
Zkouška proběhne ústní formou z témat přednášek prohloubených studiem doporučené literatury.

Sylabus ETICIVI - Etická východiska transkulturní komunikace 5: Střet civilizací v globálním světě
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Mikoška Petr

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje se základními pokusy o uchopení světového vývoje po roce 1989, s fenomény typu terorismus, migrace, náboženské konflikty. Aktuální otázky o soužití různých civilizačních okruhů sleduje ve světle podobných krizí, kterým svět musel v minulosti čelit. Při hodnocení jednotlivých fenoménů spojených se střetem civilizací zvláště uplatňuje etická hlediska.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Absolventi kurzu by měli být schopni věcně a kriticky přistoupit k aktuálním otázkám souvisejícím s civilizačními střety. Důležitá je znalost kulturního pozadí jednotlivých kauz a jejich etických souvislostí, a schopnost aplikovat teoretické znalosti na konkrétní případy.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Francis Fukuyama a teze o konci dějin
2. Střet civilizací Samuela Huntingtona
3. Evropská zkušenost – náboženské války 16. stol.
4. Autorita a svoboda
5. Islám a Západ
6. Vznik USA a jejich role v mezinárodní politice
7. Vývoz demokracie – realistický projekt nebo utopie?
8. Terorismus jako fenomén 20. století
9. Stát Izrael – překážka míru na Blízkém Východě?
10. Smíšené zóny naděje – Turecko, Maroko, Egypt
11. Rusko a pravoslavný svět
12. Nastupující giganti – Čína a Indie
13. Svět v 21. století – výzvy a rizika

Literatura, na níž je předmět vystavěn BARŠA, Pavel. Západ a islamismus : střet civilizací, nebo dialog kultur? Brno 2001.
BECK, U. Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. Brno 2007.
BERGER, P. L. Kapitalistická revoluce. Padesát propozic o prosperitě, rovnosti a svobodě. Bratislava 1993.
BURLEIGH, M. Sacred Causes. The Clash of Religion and Politics, from the great War to the War on Terror. New York 2006.
BURROW, J. W. Krize rozumu. Evropské myšlení 1848-1914. Brno 2003.
FUKUYAMA, Francis. Konec dějin a poslední člověk. Praha 2002.
GAUCHET, M. Odkouzlení světa. Dějiny náboženství jako věci veřejné. Brno 2004.
GOODMAN, M. Řím a Jeruzalém. Střet starověkých civilizací. Praha 2007.
HUNTINGTON, S. P. Střet civilizací. Praha 2001.
HUNTINGTON, S. P. Třetí vlna. Brno 2008.
KAGAN, R. Dangerous Nation. New York 2006.
KENNEDY, P. Vzestup a pád velmocí. Ekonomické změny a vojenské konflikty v letech 1500-2000. Praha 1996.
KENNEDY, P. Svět v 21. století. Chmurné vyhlídky i vkládané naděje. Praha 1996.
KEPPEL, G. Boží pomsta. Křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět. Brno 2006.
LOUTHAN, Howard. Obracení Čech na víru, aneb, Rekatolizace po dobrém a po zlém. Praha 2011.
LYON, D. Ježíš v Disneylandu. Náboženství v postmoderní době. Praha 2002.
TODOROV, Tzvetan. Strach z barbarů : kulturní rozmanitost, identita a střet civilizací. Praha, Litomyšl 2011.
TOFFLER, A.; TOFFLEROVÁ, H. Válka a antiválka. Jak porozumět dnešními globálnímu chaosu. Praha 2002.
WALLERSTEIN, I. Úpadek americké moci. USA v chaotickém světě. Praha 2005.
ZAKARIA, F. Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě. Praha 2005.

Literatura doporučená studentům BARŠA, Pavel. Západ a islamismus : střet civilizací, nebo dialog kultur? Brno 2001.
BECK, U. Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. Brno 2007.
BERGER, P. L. Kapitalistická revoluce. Padesát propozic o prosperitě, rovnosti a svobodě. Bratislava 1993.
BURLEIGH, M. Sacred Causes. The Clash of Religion and Politics, from the great War to the War on Terror. New York 2006.
BURROW, J. W. Krize rozumu. Evropské myšlení 1848-1914. Brno 2003.
FUKUYAMA, Francis. Konec dějin a poslední člověk. Praha 2002.
GAUCHET, M. Odkouzlení světa. Dějiny náboženství jako věci veřejné. Brno 2004.
GOODMAN, M. Řím a Jeruzalém. Střet starověkých civilizací. Praha 2007.
HUNTINGTON, S. P. Střet civilizací. Praha 2001.
HUNTINGTON, S. P. Třetí vlna. Brno 2008.
KAGAN, R. Dangerous Nation. New York 2006.
KENNEDY, P. Vzestup a pád velmocí. Ekonomické změny a vojenské konflikty v letech 1500-2000. Praha 1996.
KENNEDY, P. Svět v 21. století. Chmurné vyhlídky i vkládané naděje. Praha 1996.
KEPPEL, G. Boží pomsta. Křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět. Brno 2006.
LOUTHAN, Howard. Obracení Čech na víru, aneb, Rekatolizace po dobrém a po zlém. Praha 2011.
LYON, D. Ježíš v Disneylandu. Náboženství v postmoderní době. Praha 2002.
TODOROV, Tzvetan. Strach z barbarů : kulturní rozmanitost, identita a střet civilizací. Praha, Litomyšl 2011.
TOFFLER, A.; TOFFLEROVÁ, H. Válka a antiválka. Jak porozumět dnešními globálnímu chaosu. Praha 2002.
WALLERSTEIN, I. Úpadek americké moci. USA v chaotickém světě. Praha 2005.
ZAKARIA, F. Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě. Praha 2005.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Očekává se studium povinné literatury. V semináři jsou texty rozebírány a diskutovány, nutná je domácí příprava i aktivní participace. Povoleny jsou max. 2 neomluvené absence. Nutnou podmínkou získání zápočtu je vypracování eseje (3 normostrany textu), či realizace ústního referátu na zadané téma. Předmět je zakončen písemnou, případně ústní zkouškou.

Sylabus ETIFUND - Etická východiska transkulturní komunikace 1: Fundamentální etika
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Mikoška Petr

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje se základními pojmy a kategoriemi z obecné etiky, představuje základní etické teorie a upozorňuje na kulturní souvislosti, projevující se v odlišnostech mezi jednotlivými etickými systémy.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je umožnit orientaci v základních pojmech etického diskurzu. V seminářích při řešení praktických otázek aplikované etiky se pak budou studenti učit pracovat s těmito pojmy již v konkrétních situacích.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod
- etymologie pojmu morálka a etika a dalších příbuzných pojmů
- objekt a předmět etiky jako speciální vědní discipliny
- vztah etiky k filozofii, sociologii, pedagogice, psychologii, politologii, biologii (etologii) a kulturní antropologii
- systém etiky a metaetika, problém vědeckosti soudobé etiky
2. Vznik a vývoj morálky
- vznik morální regulace lidského chování
- místo morálky mezi různými druhy regulace chování člověka v současnosti
- fylogeneticky determinované instinkty a jejich "náhrada" morálkou
- úloha morálky v kulturní sociogenezi
- morálka jako zvláštní „antropo-kulturní“ forma regulace v evoluci přírody
- morální regulace a autoregulace chování v individuální ontogenezi
- mravní objevování, mravní učení a návyky, morální vědomí
- stupně morálního zrání individua a mravní výchova
4. Morálka a svoboda člověka
- morálka v evolučně determinovaném lidském jednání a svoboda člověka
- vnější a vnitřní hranice morální svobody, svoboda a svědomí
- tzv. „zlaté pravidlo judaismu“ (a jeho antická a novověká podoba)
- morální hodnoty a životní zájmy člověka
- etické poznání a hodnocení
- kultura a transkulturní etická tolerance a komunikace
- etika jedince, lidských skupin, pospolitostí, konkrétních kulturních okruhů
5. Obecné etické pojmy a kategorie
- dobro a zlo, čest a účel, pranýř a svědomí, spravedlnost, odpovědnost, štěstí a smysl života, povinnost, obětavost, solidarita a pomoc, eudaimonismus, hédonismus, etická utilitarita, egoismus, altruismus, filantropie, morální entusiasmus, transcendentalita a realita v morálce, relativní univerzalita, proměnlivost a přechodnost obecně lidských mravních ideálů
6. Morálka a etika ve filozoficko-teologickém kontextu
- Sokrates, Platon a Aristoteles o obecninách a etický ideálech
- nesamostatnost „morálního činu“, morální relativita
- otázka kategorického imperativu (Kant) a konkrétní rozumové mravní volby v konkrétním prostředí
- etické otázky v dějinách filosofie a uvnitř největších světových náboženských systémů

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha : Zvon, 1994.
ARISTOTELÉS. Etika Nikomachova. Praha : Rezek, 1996.
BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996.
FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha : Academia, 2003.
Kantův kategorický imperativ. Praha : OIKOYMENH, 2005.
KANT, I. Kritika praktického rozumu. Praha : Svoboda, 1996.
KOHÁK, E. Svoboda, svědomí, soužití. Praha : Slon, 2004.
KRUŽÍK, J.; NOVOTNÝ, K. Emmanuel Lévinas - filosofie a výchova. Praha : Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, 2006.
MACINTYRE, A. Ztráta ctnosti. Praha: OIKOYMENH, 2004.
PICO DELLA MIRANDOLA, G. O důstojnosti člověka. Praha : OIKOYMENH, 2005.
PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2004.
RICKEN, P. Obecná etika. Praha : OIKOYMENH, 1995.
ROTTER, H. Osoba a etika. Brno : CDK, 1997.
SKOBLÍK, J. Přehled křesťanské etiky. Praha : Karolinum 1997.
RICH, A.: Etika hospodářství I., II. Praha : OIKOYMENH, 1994.

Literatura doporučená studentům ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha : Zvon, 1994.
ARISTOTELÉS. Etika Nikomachova. Praha : Rezek, 1996.
BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996.
FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha : Academia, 2003.
Kantův kategorický imperativ. Praha : OIKOYMENH, 2005.
KANT, I. Kritika praktického rozumu. Praha : Svoboda, 1996.
KOHÁK, E. Svoboda, svědomí, soužití. Praha : Slon, 2004.
KRUŽÍK, J.; NOVOTNÝ, K. Emmanuel Lévinas - filosofie a výchova. Praha : Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, 2006.
MACINTYRE, A. Ztráta ctnosti. Praha: OIKOYMENH, 2004.
PICO DELLA MIRANDOLA, G. O důstojnosti člověka. Praha : OIKOYMENH, 2005.
PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2004.
RICKEN, P. Obecná etika. Praha : OIKOYMENH, 1995.
ROTTER, H. Osoba a etika. Brno : CDK, 1997.
SKOBLÍK, J. Přehled křesťanské etiky. Praha : Karolinum 1997.
RICH, A.: Etika hospodářství I., II. Praha : OIKOYMENH, 1994.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Očekává se studium povinné literatury. V semináři jsou texty rozebírány a diskutovány, nutná je domácí příprava i aktivní participace. Povoleny jsou max. 2 neomluvené absence. Předmět je zakončen písemnou, případně ústní zkouškou.

Sylabus ETIKACH - Etika
2012

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Matějek Jaromír

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Přednášky představí základy etiky a etického uvažování v rámci různých směrů, otevřou problematiku svědomí, vztahu svědomí k normám, seznámí s normami užitečnými v sociální práci, představí základní ctnosti mravního jednání. Praktická část otevře aktuální témata etiky s následnou diskusí o možnostech argumentace při řešení problematických etických otázek současnosti.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem je získání informací o etických principech s osvojením si metod etické argumentace.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky ke splnění jsou: aktivní účast, příprava referátu, ověření připravenosti písemnou formou.

Sylabus ETIKOMP - Komparace etických systémů
2010

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Halamová Veronika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení studentů s vybranými směry filosofické etiky západní kultury s přihlédnutím k etice teologické.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získání základního přehledu o dané problematice. Porozumění dějinným souvislostem i provázanosti mezi filosofií, teologií a oběma etikami. Schopnost porozumění a výkladu textů vybraných autorů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do předmětu. Základní pojmy a jejich vysvětlení.
2. Antika
• Antropologie a etika (Platón)
• Stoická etika (Seneca)
• Antropologie, etika a politika (Aristoteles)
3. Svoboda vůle podle sv. Augustina
4. Vrcholná scholastika – Tomáš Akvinský
• Contsientia a synderesis
• Lex aeterna a Lex naturalis
5. I. Kant – alternativa k empiristické etice
• Morální princip a kategorický imperativ
• Tomáš vs Kant?
6. Empirická etika
• Antický hédonismus (Aristippos a Epikúros) vs Osvícenský hédonismus (D. Hume)
• Empiristické osvícenství (J. Locke, F. Bacon, T. Hobbes)
• Utilitarismus (J. Bentham, J. St. Mill, H. Sidgwick)
7. Dialektická etika
• G. W. F. Hegel – svědomí a étos
• Srovnání s Aristotelem
• Exkurz: Dialektická teologie – K. Barth
8. Historický materialismus
• Nadstavba a étos
• Třídní morálka nebo obecný mravní princip?
9. Exkurz
• N. Luhman – moralita a teorie systémů
• F. Nietzsche – relativizace morálky
10. Morálka a náboženství – H. Bergson
11. Existencialistická etika (S. Kierkegaard, M. Heidegger, K. Jaspers)
12. Etika diskursu a etika komunikace (J. Habermas, K.-O. Apel)

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A.: Úvod do etiky. Praha: Zvon 1994.
ANZENBACHER, A.: Úvod do filosofie. Praha: Logos 1989.
BONHOEFFER, D.: Etika. Praha: Kalich 2007.
GADAMER, H.G. Problém dějinného vědomí. Praha: Filosofia. 1994.
ELIADE, M. Mýtus o věčném návratu. Praha: OIKOYMENH 1993.
HODOVSKÝ, I.: Úvod do etiky. Olomouc: Univerzita Palackého 1992.
JASPERS, K. Otázka viny. Praha: Mladá Fronta. 1991.

Literatura doporučená studentům ARISTOTELES: Etika Nikomachova. Praha: P. Rezek 1996.
AUGUSTINUS, A.: O lži a jiné úvahy. Třebíč: Akcent 2000.
BACON, F.: Eseje, čili, Rady občanské a mravní. Praha: Odeon 1985.
EPIKÚROS: O šťastnom živote. Bratislava: Pravda 1989.
HUME, D: A Treatise Of Nature. Oxford: Clarendon 1978.
KIERKEGAARD, S.: Bázeň a chvění. Nemoc k smrti. Praha: Svoboda – Libertas 1993.
LOTZ, J. B.: Martin Heidegger a Tomáš Akvinský: člověk – čas – bytí. Praha: Oikoymenh 1998.
SENECA, L. A.: Výbor z listů Luciliovi. Praha: Svoboda 1987.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Průběžná práce (účast na seminářích 80%).
Seminární práce v rozsahu 10 stran na zadané téma.
Absolvování závěrečného testu (75% úspěšnost).

Sylabus ETIKONE - Etická východiska transkulturní komunikace 6: Etika válečných konfliktů
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Burda Petr František

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět poskytuje seznámení se se základními filozofickými a mezinárodněprávními prameny pro etické posuzování použití síly ve válečných konfliktech a v boji proti terorismu. Reflektuje filozofické a teologické principy možnosti hodnocení válečného konfliktu. Podrobněji si všímá pohledu na válku a použití síly v křesťanské tradici a vývoje evropského pohledu na přijatelnost válečného konfliktu. Dále analyzuje vliv medií na možnost etického posuzování dané problematiky (práce s prameny, rozdílné způsoby reakcí ze stran veřejnoprávních subjektů). Věnuje se též simulaci řešení etických problémů spojených s danou problematikou a snaží se navrhnout kriteriologii pro etické posuzování použití vojenské síly v boji proti terorismu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je předložit nástin etických aspektů válečného konfliktu jakožto části etiky a sociální a kulturní antropologie, která hledá rozumovou cestou odpověď na otázku co je to kultura, jak se formuje a jak ovlivňuje myšlení a jednání lidského jedince i společnosti. Předmět poukazuje na některé způsoby, jakými lze odpovídat na otázku po způsobech chápání otázky spravedlivé války a nastiňuje konkrétní možnosti reflexe základních etických problémů kultury spojených s faktorem válečného konfliktu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Válka, spravedlnost, mír
- Válka a antický svět
- Křesťanský příspěvek k etickému posouzení války
- Válka a počátky mezinárodního práva
- Válka a národní státy
- Světové války
- Poválečné dokumenty
- Etika vál. konfliktu a globální terorismus - Afgánistán
- Etika vál. konfliktu a globální terorismus - Irák
- Etická dilemata a pokus o řešení

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha : Zvon, 1994.
ARENDTOVÁ, H. O násilí. 2. vyd. Praha : OIKOYMENH, 2004.
Deklarace lidských práv. Praha : Informační centrum OSN, 1998.
Charta OSN. Praha : Informační centrum OSN, 1998.
Gaudium et spes. Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě.In Dokumenty II. vatikánského koncilu. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2002.
Gerechter Friede. Bonn : Sekretariat der Deutschen Bischofskonferenz, 2000.
JUERGENSMEYER, M. Teror v mysli boží. Globální vzestup náboženského násilí. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007.
MÜLLER, Z. Svaté války a civilizační tolerance. Praha : Academia, 2005.
PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2004.
ROTTER, H. Osoba a etika. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997.
SKOBLÍK, J. Přehled křesťanské etiky. Praha : Karolinum 1997.
TOWNSHEND, Ch. (ed.) Historie moderní války. Praha : Mladá fronta, 2007.
WAKIN, M. M. War, Morality and the Military Profession. Boulder : Westview Press, 1986.

Literatura doporučená studentům HOLUB, T.: Boj proti terorismu ve světle nauky o takzvané spravedlivé válce, Praha 2009.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Součástí domácí přípravy je pravidelná příprava na semináře, získávání a vyhledávání informací z internetu. Individuální příprava bude průběžně kontrolována při seminářích a individuálních konzultacích během semestru.

Sylabus ETIMIGA - Etická východiska transkulturní komunikace 2: Etické aspekty migrace
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Burda Petr František

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje se základními obecnými pojmy a kategoriemi z oblasti problematiky migrace, představuje základní teoretické postoje a teorie týkající se migrace, upozorňuje na kulturní souvislosti projevující se v odlišnostech mezi jednotlivými migračními politikami a postoji k identitě člověka. Současně upozorňuje na historický vývoj migrace a posun důrazů migračních politik jednotlivých států.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je předložit nástin etických aspektů migrace jakožto části etiky a sociální a kulturní antropologie, která hledá rozumovou cestou odpověď na otázku co je to kultura, jak se formuje a jak ovlivňuje myšlení a jednání lidského jedince i společnosti. Předmět poukazuje na některé způsoby, jakými lze odpovídat na otázku po způsobech formování kultur a nastiňuje konkrétní možnosti reflexe základních etických problémů kultury spojených s faktorem migrace.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - proměňující se fenomén migrace, terminologie, migrační politiky
- analytická východiska migrace
- přistěhovalectví a identita, modely integrace
- vývoj postojů k přistěhovalectví
- integrační politiky v rámci EU
- konvergence přistěhovaleckých politik
- česká perspektiva přistěhovalecké politiky
- nástin teorií migrace
- obecný etický rámec migrace
- sociální etika a přistěhovalectví
- křesťanská perspektiva a otázka suverenity
- migrace v ČR

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha : Zvon, 1994.
ARISTOTELÉS. Etika Nikomachova. Praha : Rezek, 1996.
BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996.
FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha : Academia, 2003.
Kantův kategorický imperativ. Praha : OIKOYMENH, 2005.
KANT, I. Kritika praktického rozumu. Praha : Svoboda, 1996.
KOHÁK, E. Svoboda, svědomí, soužití. Praha : Slon, 2004.
KRUŽÍK, J.; NOVOTNÝ, K. Emmanuel Lévinas - filosofie a výchova. Praha : Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, 2006.
MACINTYRE, A. Ztráta ctnosti. Praha: OIKOYMENH, 2004.
SEMRÁDOVÁ, Ilona. Úvod do etiky. 4. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 2007.
SPAEMANN, R. Štěstí a vůle k dobru. Praha : OIKOYMENH, 1998.
STÖRIG, H. J. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000.
TATRANSKÝ, T. Lévinas a metafyzika. Svitavy : Trinitas, 2004.
THOMPSON, M. Přehled etiky. Praha : Portál, 2004.

PICO DELLA MIRANDOLA, G. O důstojnosti člověka. Praha : OIKOYMENH, 2005.
PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2004.
RICKEN, P. Obecná etika. Praha : OIKOYMENH, 1995.
ROTTER, H. Osoba a etika. Brno : CDK, 1997.
SKOBLÍK, J. Přehled křesťanské etiky. Praha : Karolinum 1997.
RICH, A.: Etika hospodářství I., II. Praha : OIKOYMENH, 1994.

Literatura doporučená studentům BADE, K.: Evropa v pohybu. Evropské migrace dvou staletí, Praha 2004.
BARŠOVÁ, A, BARŠA, P.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku, Brno, Masarykova univerzita v Brně 2005.
ŠTICA, P.: Oprávnění a hranice státní suverenity v imigrační politice – přistěhovalecká politika z pohledu křesťanské sociální etiky. Praha, Katolická teologická fakulta 2009.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu ústní zkouška

Sylabus ETIP - Etika
2008

Sylabus ETIPOSO - Etická východiska transkulturní komunikace 4: Politická a sociální etika
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Halamová Veronika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět otevírá diskusi nad etickými otázkami spojenými s uspořádáním lidského společenství, především v politické a sociální oblasti. Kurz se zaměřuje na rozbor a porovnávání systémů, formulaci a analýzu etických aspektů politického a společenského života.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámení se základními eticky relevantními politickými a sociálními oblastmi a tématy. Součástí kurzu je rovněž představení principů a aktuálních problémů, které mají být diskutovány, jakož i seznámení s různými politicko-filozofickými směry a argumentativními postupy. Dalším cílem kurzu je naučit studenty práci v týmu při zpracovávání odborného textu a rozvíjet jejich prezentační dovednosti. Doplňkem kurzu je nepovinný filmový seminář, kde jsou promítány a stručně rozebírány tematicky relevantní snímky.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Etika, politická a sociální etika – úvod, pojmové a obsahové vymezení, východiska
2. Osobnost a společnost – úvod, charakteristika
3. Dílčí systémy společnosti
4. Principy sociální etiky
5. Politika a politická etika
6. Právo, politická a sociální spravedlnost
7. Svoboda a rovnost – různá pojetí
8. Lidská práva
9. Etika vnitřní politiky
10.Etika hospodářské a sociální politiky
11. Globalizace a soudobý svět – vybraná aktuální témata jako výzvy pro soudobou politickou etiku

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno 2004.
ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha 1994.
BAUMAN, Z. Úvahy o postmoderní době. Praha 2002.
BECK, U. Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. Brno 2007.
FROMM, Erich. Lidské srdce. Praha: Nakl. Josefa Šimona, 1996.
FURGER, F. Christliche Sozialethik in pluraler Gesellschaft. Münster 1997.
HÖFFE, O. Wirtschaftsbürger, Staatsbürger, Weltbürger: politische ethik im Zeitalter der Globalisierung. München 2004.
MASARYK, Tomáš G. Ideály humanitní : několik kapitol. Praha: Čin, 1946.
MIČIENKA, M. Příruční slovník občana. Praha 2003.
MOLITOR, B. Etika hospodářství. Praha 1998.
OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha 1994.
Papežská rada pro spravedlnost a mír. Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří 2008.
PESCHKE, K.-H. Hospodářství z křesťanského pohledu. Praha 1996.
RAWLS, John. Teorie spravedlnosti. Praha: Victoria Publishing, 1995.
REESE-SCHÄFER, W. Politisches Denken heute: Zivilgesellschaft, Globalisierung und Menschenrechte. München 2007.
RENÖCKL, H. et al. (ed.) Rudern auf stürmischer See: sozialethische Perspektiven in Mitteleuropa. Wien – Würzburg 2006.
RIDLEY, Matt. Původ ctnosti : o evolučních základech a zákonitostech nesobeckého jednání člověka. Praha: Portál, 2000.
RICH, A. Etika hospodářství I-II. Praha 1994.
Sociální encykliky (1891-1991). Praha 1996.
SHAPIRO, I. Morální základy politiky. Praha 2003.
SHAPIRO, I.; HABERMAS, J. Teorie demokracie dnes. Praha 2002.
SCHWEIDLER, W. Der gute Staat: politische Ethik von Platon bis zur Gegenwart. Stuttgart 2004.
SPIEKER, M. Sociální stát a jeho krize. Praha 1996.
SUTOR, B. Politická etika. Praha 1996.
SWIFT, A. Politická filozofie: základní otázky moderní politologie. Praha 2005.
VELEK, Josef (ed.). Spor o spravedlnost. Praha: Filosofia, 1997.
WELSCH, Wolfgang. Postmoderna : pluralita jako etická a politická hodnota. Praha: KLP, 1993.
WILLIAMS, Bernard. Na počátku byl čin : realismus a moralismus v politické diskusi. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2011.

Literatura doporučená studentům ARISTOTELÉS. Etika Nikomachova. Praha 1996.
ARISTOTELÉS. Politika I. Praha 1999.
FUKUYAMA, F. Konec dějin a poslední člověk. Praha 2002.
HOBBES, T. Leviathan neboli O podstatě, zřízení a moci státu církevního a občanského. Praha 1941.
HUNTINGTON, S. Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu. Praha 2001.
KANT, I. K věčnému míru. Filozofický projekt. In TENTÝŽ. K věčnému míru. Filosofický projekt – O obecném rčení: Je-li něco správné v teorii, nemusí se to ještě hodit pro praxi. Praha 1999, s. 7-51.
LOCKE, J. Druhé pojednání o vládě. Praha 1992.
NOZICK, R. Anarchy, state, and utopia. Oxford 1991.
PLATÓN. Ústava. In TENTÝŽ. Spisy IV: Kleitofón, Ústava, Timaios, Kritias. Praha 2003 (reprint), s. 15-376.
WALZER, J. Spheres of Justice. A Defense of Pluralism and Equality. Basic Books 1983.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Očekává se studium povinné literatury zprostředkované v podobě readeru každý týden. V semináři jsou texty rozebírány a diskutovány, nutná je domácí příprava i aktivní participace. Povoleny jsou max. 2 neomluvené absence. Dále studenti během semestru ve dvojici navrhují a revidují témata závěrečné seminární práce, konzultují s vyučující samotný proces psaní a práci prezentují na ručně vyrobeném plakátu. Pro získání zápočtu je nutné dodržení harmonogramu stanoveného na začátku semestru. Výsledná známka sestává z hodnocení závěrečné seminární práce a výsledku ústní zkoušky, která je postavena na obsahu přednášek.

Sylabus ETIVALE - Etika válečných konfliktů
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Burda Petr František

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět poskytuje seznámení se se základními filozofickými a mezinárodněprávními prameny pro etické posuzování použití síly ve válečných konfliktech a v boji proti terorismu. Reflektuje filozofické a teologické principy možnosti hodnocení válečného konfliktu. Podrobněji si všímá pohledu na válku a použití síly v křesťanské tradici a vývoje evropského pohledu na přijatelnost válečného konfliktu. Dále analyzuje vliv medií na možnost etického posuzování dané problematiky (práce s prameny, rozdílné způsoby reakcí ze stran veřejnoprávních subjektů). Věnuje se též simulaci řešení etických problémů spojených s danou problematikou a snaží se navrhnout kriteriologii pro etické posuzování použití vojenské síly v boji proti terorismu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je předložit nástin etických aspektů válečného konfliktu jakožto části etiky a sociální a kulturní antropologie, která hledá rozumovou cestou odpověď na otázku co je to kultura, jak se formuje a jak ovlivňuje myšlení a jednání lidského jedince i společnosti. Předmět poukazuje na některé způsoby, jakými lze odpovídat na otázku po způsobech chápání otázky spravedlivé války a nastiňuje konkrétní možnosti reflexe základních etických problémů kultury spojených s faktorem válečného konfliktu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - Válka, spravedlnost, mír
- Válka a antický svět
- Křesťanský příspěvek k etickému posouzení války
- Válka a počátky mezinárodního práva
- Válka a národní státy
- Světové války
- Poválečné dokumenty
- Etika vál. konfliktu a globální terorismus - Afgánistán
- Etika vál. konfliktu a globální terorismus - Irák
- Etická dilemata a pokus o řešení

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha : Zvon, 1994.
ARENDTOVÁ, H. O násilí. 2. vyd. Praha : OIKOYMENH, 2004.
ARISTOTELES: Etika Nikomachova, Praha.
Deklarace lidských práv. Praha : Informační centrum OSN, 1998.
DUKA, D; HOLUB, T.; RETHMANN, A.P.: Může být válka spravedlivá? Rozhovor Dominika Duky, Tomáše Holuba a Alberta-Petera Rethmana, in: Salve 3/05.
Charta OSN. Praha : Informační centrum OSN, 1998.
Gaudium et spes. Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě.In Dokumenty II. vatikánského koncilu. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2002.
Gerechter Friede. Bonn : Sekretariat der Deutschen Bischofskonferenz, 2000.
HOBBES, T.: Leviathan, Praha : OIKOYMENH, 2010.
HOLUB, T.: Boj proti terorismu ve světle nauky o takzvané spravedlivé válce, Praha 2009.
HOLUB, T.: Dopad objevu atomové pumy na etický diskurz během studené války, in: Salve 3/05.
HOPPE, T.: Prevence násilí místo preventivních válek, in: Salve 3/05.
JUERGENSMEYER, M. Teror v mysli boží. Globální vzestup náboženského násilí. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007.
Katechismus katolické církve, Kostelní Vydří 2002.
MÜLLER, Z. Svaté války a civilizační tolerance. Praha : Academia, 2005.
PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2004.
ROTTER, H. Osoba a etika. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997.
TOWNSHEND, Ch. (ed.) Historie moderní války. Praha : Mladá fronta, 2007.
WAKIN, M. M. War, Morality and the Military Profession. Boulder : Westview Press, 1986.

Literatura doporučená studentům HOLUB, T.: Boj proti terorismu ve světle nauky o takzvané spravedlivé válce, Praha 2009.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Součástí domácí přípravy je pravidelná příprava na semináře, získávání a vyhledávání informací z internetu. Individuální příprava bude průběžně kontrolována při seminářích a individuálních konzultacích během semestru.

Sylabus ETNIMEN - Etnické menšiny v ČR a EU
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Halamová Veronika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s problematikou etnických menšin v ČR a EU. Neomezuje se na prostý přehled znaků etnické odlišnosti jednotlivých menšin, ale seznamuje také s kulturními zdroji jejich identity. Všímá si též historie národnostních menšin v Evropě a v českých zemích. Snaží se upozornit na zažitá úskalí etnocentrismu a pomáhá porozumět vnitřní logice života národnostních menšin.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět seznámí studenty s problematikou etnických menšin v ČR a EU.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vymezení základních pojmů
2. Etnické znaky a vědomí
3. Obecné zdroje identity etnických menšin
4. Konstituování etnických menšin v Evropě
5. Historie národnostních menšin v českých zemích
6. Jednotlivé etnické menšiny v ČR
7. Legislativní postavení etnických menšin v ČR a EU
8. Antidiskriminační politika a další aktuální otázky

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno 2004.
Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2006. Praha 2006.
BARŠA, P. Politická teorie multikulturalismu. Brno 1999.
BITTNEROVÁ, D.; MORAVCOVÁ, M. a kol. Kdo jsem a kam patřím? Identita národnostních menšin a etnických komunit na území České republiky. Praha 2005.
ERIKSEN, T. H. Antropologie multikulturních společností. Rozumět identitě. Praha 2007.
HUTCHINSON, J.; SMITH A. D. Ethnicity. Oxford – New York 1996.
CHYTILEK, R.; MAREŠ, M. (eds.) Reprezentace zájmů menšin v EU. Brno 2006.
KYMLICKA, W. Multicultural Citizenship. A Liberal Theory of Minority Rights. Oxford 1995.
KYMLICKA, W. (ed.) The Rights of Minority Cultures. Oxford 1995.
MARAD, R. (ed.) Etnická různost a občanská jednota. Brno 2006.
MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha 2005.
MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha 2001.
NAVRÁTIL, P. a kol. Romové v české společnosti. Jak se nám spolu žije a jaké má naše soužití vyhlídky. Praha 2003.
PRIBÁŇ, J. Jací můžeme být? Podoby demokracie a identity v multikulturní situaci. Praha 2004.
PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie. Sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů. Praha 2004.
PRŮCHA, J. Multikulturní výchova. Příručka (nejen) pro učitele. Praha 2006.
RINGOLD, D.; ORENSTEIN, M. A.; WILKENS, E. Roma in Expanding Europe. Breaking the Poverty Cycle. Washington 2005.
ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha 2001.
SHAPIRO, I.; KYMLICKA, W. (eds.) Ethnicity and Group Rights. New York – London 1997.
SIROVÁTKA, T. (ed.) Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno 2002.
SUTOR, B. Politická etika. Praha 1996.
ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha 2001.
ŠIŠKOVÁ, T. (ed.) Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha 1998.
VOLF, M. Odmítnout nebo obejmout? Totožnost, jinakost a smíření v teologické reflexi. Praha 2005.

Literatura doporučená studentům ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno 2004.
Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2006. Praha 2006.
BARŠA, P. Politická teorie multikulturalismu. Brno 1999.
BITTNEROVÁ, D.; MORAVCOVÁ, M. a kol. Kdo jsem a kam patřím? Identita národnostních menšin a etnických komunit na území České republiky. Praha 2005.
ERIKSEN, T. H. Antropologie multikulturních společností. Rozumět identitě. Praha 2007.
HUTCHINSON, J.; SMITH A. D. Ethnicity. Oxford – New York 1996.
CHYTILEK, R.; MAREŠ, M. (eds.) Reprezentace zájmů menšin v EU. Brno 2006.
KYMLICKA, W. Multicultural Citizenship. A Liberal Theory of Minority Rights. Oxford 1995.
KYMLICKA, W. (ed.) The Rights of Minority Cultures. Oxford 1995.
MARAD, R. (ed.) Etnická různost a občanská jednota. Brno 2006.
MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha 2005.
MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha 2001.
NAVRÁTIL, P. a kol. Romové v české společnosti. Jak se nám spolu žije a jaké má naše soužití vyhlídky. Praha 2003.
PRIBÁŇ, J. Jací můžeme být? Podoby demokracie a identity v multikulturní situaci. Praha 2004.
PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie. Sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů. Praha 2004.
PRŮCHA, J. Multikulturní výchova. Příručka (nejen) pro učitele. Praha 2006.
RINGOLD, D.; ORENSTEIN, M. A.; WILKENS, E. Roma in Expanding Europe. Breaking the Poverty Cycle. Washington 2005.
ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha 2001.
SHAPIRO, I.; KYMLICKA, W. (eds.) Ethnicity and Group Rights. New York – London 1997.
SIROVÁTKA, T. (ed.) Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno 2002.
SUTOR, B. Politická etika. Praha 1996.
ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha 2001.
ŠIŠKOVÁ, T. (ed.) Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha 1998.
VOLF, M. Odmítnout nebo obejmout? Totožnost, jinakost a smíření v teologické reflexi. Praha 2005.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na seminářích - docházka min 75%, vypracování a přednesení referátu na zadané téma v rozsahu 5 - 8 normostran. Četba zadanné literatury. Ústní zkouška bude postavena na předem připravených okruzích, s nimiž budou studenti seznámeni na začátku semestru.

Sylabus ETOCHK - Etopedie
2009

Sylabus ETOPEDO - Etopedie
2010

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Švarcová Eva

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Etopedie řeší především problematiku jedinců sociálně narušených. Přemět se zabývá teoretickými základy etopedie, systémem etopedických zařízení včetně metod používaných v etopedické praxi. Součástí předmětu je také problematika závislostí /alkoholismus, nikotinismus, gamblerství atd./ a dětí se syndromem CAN.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je, aby studenti získali teoretické vědomosti z oblasti péče o sociálně narušené jedince /děti i dospělé/. Teoretické vědomosti jsou doplněny o získávání praktických dovedností v rámci seminářů a popř. tématických exkurzí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1.Vymezení pojmu etopedie, vznik a tradice oboru, charakter a znaky etopedické péče.2.Osobnost speciální pedagoga - etopeda3.Struktura oboru, vztah k příbuzným vědním disciplinám4.Metody používané v etopedické péči5.Klasifikace poruch chování6.Problematika závislostí7.sexuální aberace8.Osobnost jedince v etopedické péči, patogení činistelé vnější a vnitřní9.Systém zařízení etopedického typu, funkce a poslání jednotlivých zařízení10.Ústavní a ochranná výchova, práce kurátora, možnosti alternativních trestů11.Výchova v náhradní rodině, adopce, pěstounská péče, vesničky SOS12.Děti sociálně ohrožené, syndrom CAN13.Romská rodina, specifika romského etnika, historie14.Historie péče o sociálně postižené osoby - představitelé péče

Literatura, na níž je předmět vystavěn Davidová,E. Cesty Romů. Olomouc:UP, 1995.Dunovský,J. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995.Drtilová,J. a Koukolík, F. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996.Kuja,J. a Floder,J. Etopedie. Olomouc: UP, 1989.Matoušek,O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995.Matoušek,O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996.Matoušek,O. a Kroftová,A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998.Nešpor,K. Alkohol, drogy a vaše dítě. Praha, 1994.Nešpor,K. Hra jako hazardní nemoc. Ostrava, 1994.Říčan,P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995.Vocilka,M. Náplň činnosti středisek výchovné péče. Praha: Tech-Market, 1996.Vocilka,M. Vybrané statě z etopedie. Most: Regionální sředisko vých. a vzděl.,1994Vocilka, M. Speciálně pedagogická terminologie etopedická. Praha:SPN, 1985.

Literatura doporučená studentům Davidová,E. Cesty Romů. Olomouc:UP, 1995.Dunovský,J. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995.Drtilová,J. a Koukolík, F. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996.Kuja,J. a Floder,J. Etopedie. Olomouc: UP, 1989.Matoušek,O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995.Matoušek,O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996.Matoušek,O. a Kroftová,A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998.Nešpor,K. Alkohol, drogy a vaše dítě. Praha, 1994.Nešpor,K. Hra jako hazardní nemoc. Ostrava, 1994.Říčan,P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995.Vocilka,M. Náplň činnosti středisek výchovné péče. Praha: Tech-Market, 1996.Vocilka,M. Vybrané statě z etopedie. Most: Regionální sředisko vých. a vzděl.,1994Vocilka, M. Speciálně pedagogická terminologie etopedická. Praha:SPN, 1985.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student obdrží zápočet na základě vypracované seminární práce na zadané téma.

Sylabus ETOPCH - Etopedie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Švarcová Eva

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Etopedie řeší především problematiku jedinců sociálně narušených. Přemět se zabývá teoretickými základy etopedie, systémem etopedických zařízení včetně metod používaných v etopedické praxi. Součástí předmětu je také problematika závislostí /alkoholismus, nikotinismus, gamblerství atd./ a dětí se syndromem CAN.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je, aby studenti získali teoretické vědomosti z oblasti péče o sociálně narušené jedince /děti i dospělé/. Teoretické vědomosti jsou doplněny o získávání praktických dovedností v rámci seminářů a popř. tématických exkurzí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1.Vymezení pojmu etopedie, vznik a tradice oboru, charakter a znaky etopedické péče.2.Osobnost speciální pedagoga - etopeda3.Struktura oboru, vztah k příbuzným vědním disciplinám4.Metody používané v etopedické péči5.Klasifikace poruch chování6.Problematika závislostí7.sexuální aberace8.Osobnost jedince v etopedické péči, patogení činistelé vnější a vnitřní9.Systém zařízení etopedického typu, funkce a poslání jednotlivých zařízení10.Ústavní a ochranná výchova, práce kurátora, možnosti alternativních trestů11.Výchova v náhradní rodině, adopce, pěstounská péče, vesničky SOS12.Děti sociálně ohrožené, syndrom CAN13.Romská rodina, specifika romského etnika, historie14.Historie péče o sociálně postižené osoby - představitelé péče

Literatura, na níž je předmět vystavěn Davidová,E. Cesty Romů. Olomouc:UP, 1995.Dunovský,J. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995.Drtilová,J. a Koukolík, F. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996.Kuja,J. a Floder,J. Etopedie. Olomouc: UP, 1989.Matoušek,O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995.Matoušek,O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996.Matoušek,O. a Kroftová,A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998.Nešpor,K. Alkohol, drogy a vaše dítě. Praha, 1994.Nešpor,K. Hra jako hazardní nemoc. Ostrava, 1994.Říčan,P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995.Vocilka,M. Náplň činnosti středisek výchovné péče. Praha: Tech-Market, 1996.Vocilka,M. Vybrané statě z etopedie. Most: Regionální sředisko vých. a vzděl.,1994Vocilka, M. Speciálně pedagogická terminologie etopedická. Praha:SPN, 1985.

Literatura doporučená studentům Davidová,E. Cesty Romů. Olomouc:UP, 1995.Dunovský,J. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995.Drtilová,J. a Koukolík, F. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996.Kuja,J. a Floder,J. Etopedie. Olomouc: UP, 1989.Matoušek,O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995.Matoušek,O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996.Matoušek,O. a Kroftová,A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998.Nešpor,K. Alkohol, drogy a vaše dítě. Praha, 1994.Nešpor,K. Hra jako hazardní nemoc. Ostrava, 1994.Říčan,P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995.Vocilka,M. Náplň činnosti středisek výchovné péče. Praha: Tech-Market, 1996.Vocilka,M. Vybrané statě z etopedie. Most: Regionální sředisko vých. a vzděl.,1994Vocilka, M. Speciálně pedagogická terminologie etopedická. Praha:SPN, 1985.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Student obdrží zápočet na základě vypracované seminární práce na zadané téma.

Sylabus ETOPP - Etopedie
2008

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Švarcová Eva

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Etopedie se zabývá problematikou sociálně narušených jedinců, dotýká se osob s neadaptivním chováním i anomálních osobností a v nemalé míře také problematiky závislostí. Součástí předmětu jsou teoretické základy etopedie, zásady prevence sociálně patologických jevů, systém etopedických zařízení včetně metod převýchovného procesu u nás
i v zahraničí.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Získání teoretických vědomostí z oblasti péče o sociálně narušené jedince, seznámení se základními pojmy, s přehledem sociálně patologických jevů, systémem výchovných a převýchovných zařízení
a osvojení si zásad prevence sociálně patologických jevů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vymezení oboru etopedie, vznik a tradice oboru.
2. Struktura oboru a vztah k ostatním vědám.
3. Osobnost etopeda, definice základních pojmů v etopedii.
4. Neadaptivní chování. Anomální osobnosti.
5. Klasifikace poruch chování.
6. Problematika závislostí.
7. Sexuální deviace.
8. Faktory podílející se na rozvoji sociálně patologických jevů.
9. Zásady prevence v etopedii.
10. Péče o sociálně narušené jedince.
11. Ústavní a ochranná výchova, práce kurátora, alternativní tresty.
12. Vývoj péče o obtížně vychovatelné v zahraničí.
13. Děti sociálně ohrožené, syndrom CAN.
14. Specifika romského etnika, romská rodina.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Davidová, E. Cesty Romů. Olomouc: UP, 1995.
Dunovský, J. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada,
1995.
Drtilová, J. a Koukolík, F. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996.
Kuja, J. a Floder, J. Etopedie. Olomouc: UP, 1989.
Matoušek, O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995.
Matoušek, O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996.
Matoušek, O. a Kroftová, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998.
Nešpor, K. Alkohol drogy a vaše dítě. Praha: 1994.
Nešpor, K. Hra jako hazardní nemoc. Ostrava: 1994.
Říčan, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995.
Švarcová, E. Úvod do etopedie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002.
Vocilka, M. Náplň činnosti středisek výchovné péče. Praha: Tech-Market,
1996.
Vocilka, M. Vybrané statě z etopedie. Most: Regionální středisko vých.
a vzděl., 1994
Vocilka, M. Speciálně pedagogická terminologie etopedická. Praha:
SPN, 1985.

Literatura doporučená studentům Davidová, E. Cesty Romů. Olomouc: UP, 1995.
Dunovský, J. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada,
1995.
Drtilová, J. a Koukolík, F. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996.
Kuja, J. a Floder, J. Etopedie. Olomouc: UP, 1989.
Matoušek, O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995.
Matoušek, O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996.
Matoušek, O. a Kroftová, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998.
Nešpor, K. Alkohol drogy a vaše dítě. Praha: 1994.
Nešpor, K. Hra jako hazardní nemoc. Ostrava: 1994.
Říčan, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995.
Švarcová, E. Úvod do etopedie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002.
Vocilka, M. Náplň činnosti středisek výchovné péče. Praha: Tech-Market,
1996.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet:
- aktivní účast na seminářích

Zkouška:
- test
- ústní ověření znalostí

Sylabus ETSCHK - Etika sociální práce
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Sládek Karel

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Obsahem výuky je problematika lidských práv a etiky sociální práce, historické a filozofické základy a předpoklady etiky a jejich praktické důsledky pro sociální práci, vztahy filozofie, náboženství, ideologie, politiky, morálky a hodnot v sociální práci (identita oboru, odborný rozvoj v sociální práci, profesní etické kodexy, společenské změny, politické systémy a jejich důsledky, problematika sociálního státu, idea totality). Studenti by se měli naučit promýšlet a aplikovat probíraná témata ve své praxi, reflektovat své vlastní postoje a hodnoty v konkrétních situacích a využívat různé materiály a zdroje včetně supervize k řešení vznikajících etických problémů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Absolvent je obeznámen se základními pojmy a kategoriemi z obecné etiky, rozpoznává základní etické teorie, uvědomuje si kulturní souvislosti, projevující se v odlišnostech mezi jednotlivými etickými systémy. Absolvent zná všechny významné dokumenty týkající se lidských práv a svobod a formální vyjádření etiky sociální práce v etických kodexech profese (ČR, Velké Británie, USA, IFSW), je seznámen s různými dimenzemi problémů souvisejících s etikou, morálkou, hodnotami v teorii a praxi sociální práce, je schopen uvědomovat si souvislosti mezi problémy a dilematy probíranými v kursu a vlastní odbornou praxí. Je schopen diskutovat s kolegy a spolupracovníky, příp. s klienty o etických aspektech sociální práce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky T-1: ÚVOD DO ETIKY
Etymologie pojmu morálka a etika a dalších příbuzných pojmů (moralita, mravy, obyčeje chování apod.), objekt a předmět etiky jako speciální vědní (a aplikované, výchovné) discipliny, proces osamostatňování etiky z lůna filosofie, současný vztah etiky k filozofii, sociologii, pedagogice, psychologii, politologii, biologii (etologii) a kulturní antropologii, systém etiky a metaetika, problém vědeckosti soudobé etiky (z filosoficko-fenomenologických, evolučně ontologických aj. pozic).

T-2: VZNIK A VÝVOJ MORÁLKY (obecně, historicky)
Vznik morální regulace (sociální interpersonální regulace a individuální autoregulace) lidského chování v dějinách, vývoj morálky mezi různými druhy regulace chování člověka v současnosti (vztah instinktu, učení, morálky, práva, organizační regulace a mocenského rozhodování apod.), fylogeneticky determinované instinkty a jejich "náhrada" morálkou, úloha morálky v kulturní sociogenezi, morálka jako zvláštní "antropo-kulturní" forma regulace v evoluci přírody (evoluce našeho kosmu a evoluce pozemského života).

T-3: VZNIK A VÝVOJ MORÁLKY (individuálně)
Vznik a vývoj morální regulace a autoregulace chování v individuální ontogenezi a mravní objevování, mravní učení, a návyky (zdůvodňované i nezdůvodňované) a morální vědomí (morální znalost a mravní svědomí) a sebevýchova, stupně morálního zrání individua (podle Piageta a Kohlberga), mravní výchova (zejména v rodině, ve škole a profesně zaměřeném sociálním prostředí).

T-4: MORÁLKA A SVOBODA ČLOVĚKA
Morálka v evolučně determinovaném lidském jednání a svoboda člověka, vnější a vnitřní hranice morální svobody, svoboda a morálního svědomí, tzv. "zlaté pravidlo judaismu" (a jeho antické a novověké podoba - u Sokrata, Kanta aj.), morální hodnoty a životní zájmy člověka, etické poznání a hodnocení (resp. i rozhodování), kultura a "mezikulturní" etická tolerance a komunikace, etika jedince, lidských skupin, pospolitostí, konkrétních kulturních okruhů (problém morálky a lidské identity v nich), lokální a globální v morálce současného člověka.

T-5: ETIKA, MORÁLKA A DEONTOLOGIE
Zvláštnosti etiky různých relativně samostatných sfér lidské činnosti, morálka a deontologie, etické normativní systémy profesních etik (v organizačních, ideových, etických aj. kodexech), etika a právo (shodné a rozdílné stránky), morálka a ekonomika, morálka a podnikání, vztah etiky a „ducha firmy“, ekologicko - morální aspekty současné lidské kultury, morálka medicíny, zdravotnictví, sociální péče aj. specializovaných činností, etika o životně kritických situacích člověka: problém euthanasie, etické otázky sebevraždy a přerušení těhotenství, etika umělé reprodukce a tzv. „regenerační medicíny" apod.

T-6: OBECNÉ ETICKÉ POJMY A KATEGORIE
Obecné morální pojmy a kategorie: dobro a zlo, čest a účel, pranýř a svědomí, spravedlnost, odpovědnost, štěstí a smysl života, povinnost, obětavost, solidarita a pomoc, eudaimonismus, hédonismus, etická utilitarita, egoismus, altruismus, filantropie, morální entusiasmus, transcendentalita a realita v morálce, (relativní univerzalita, proměnlivost a přechodnost obecně lidských mravních ideálů).

T-7: MORÁLKA A ETIKA VE FILOSOFICKO-TEOLOGICKÉM KONTEXTU
Sokrates, Platon a Aristoteles o obecninách a etický ideálech (jejich dosažitelnost), nesamostatnost „morálního činu", morální relativita (neustálé hledání uspokojení a obnova nespokojenosti s uspokojením), otázka kategorického imperativu (Kant) a konkrétní rozumové mravní volby v konkrétním prostředí. Etické otázky v dějinách filosofie (v různých filosofických konceptech v dějinách), etické otázky uvnitř největších světových náboženských systémů (judaismu, křesťanství, islámu, buddhismu, taoismu, resp. i konfucialismu).

T-8: SOCIÁLNÍ POLITIKA A ETIKA
Sociální práce a sociální stát: základní hodnotová dilemata sociálního státu, kritika sociálního státu. Teorie sociální politiky (konzervativní proud, liberální proud, socialistický proud): základní etická východiska a základní etické hodnoty. Problematika totalitarismu.

T-9: IDENTITA OBORU
Charakteristika profese (pět atributů profese dle Greenwooda), historický pohled na hodnoty v sociální práci, hodnotové orientace z historického hlediska.

T-10: ETICKÝ KODEX
Význam etického kodexu pro praxi, srovnání etických kodexů v různých zemích z hlediska hodnot. Kritika etického kodexu.

T-11: OTÁZKA ZÁKLADNÍCH LIDSKÝCH PRÁV
Vývoj lidských práv: práva občanská, práva politická, práva sociální. Dimenze lidských práv z hlediska mezinárodní perspektivy - významné mezinárodní organizace, mezinárodní závazky, důsledky pro sociální politiku a praktickou sociální práci. Významné dokumenty týkající se lidských práv a svobod.

T-12: ETICKÉ TEORIE Z ETICKÉHO HLEDISKA
Teorie přirozeného zákona, teorie přirozeného práva, teorie racionální povinnosti (deontika), teleologie – utilitarismus, teorie distributivní spravedlnosti. Aplikace základních principů jmenovaných etických teorií v praxi sociální práce.

T-13: ANTIDISKRIMINAČNÍ PŘÍSTUPY
Antiopresivní teorie, etika účasti, etika diskurzu. Aplikace základních principů jmenovaných etických teorií v praxi sociální práce. Současný stav v oblasti etiky sociální práce.

T-14: ETICKÉ PROBLÉMY A DILEMATA V PRAXI
Etické problémy a dilemata v praxi. Reflexivní praxe.

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A.: Úvod do etiky
ANZENBACHER, A.: Úvod do filozofie. (část: Etika)
BLECHA, I. Filosofická čítanka.
BLECHA, I. Základní problémy filosofie.
BRÁZDA, R.: Úvod do srovnávací etiky.
FURGER, F. : Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky.
JONAS, H.: Princip odpovědnosti : pokus o etiku pro technologickou civilizaci.
KOHÁK, E.: Člověk, dobro a zlo: o smyslu života v zrcadle dějin (Kapitoly z dějin morální filozofie).
KOHÁK, E. Post scriptum: psové.
RICKEN, F.: Obecná etika.
SEMRÁDOVÁ, I.: Etika 1. Přehled etických teorií. Praha, Gaudeamus 1992, 92s.
SEMRÁDOVÁ, I.: Etika 2. Výběr textů k výuce etiky. Hradec Králové, Gaudeamus 1992, 94s.
SEMRÁDOVÁ, I.: Etika 3. Tradiční etické problémy a soudobé diskuse v etice. Hradec Králové,
SOKOL, J. Malá filosofie člověka. Slovník filosofických pojmů.
SPAEMANN, R.: Štěstí a vůle k dobru : pokus o etiku.
SPAEMANN, R.: Základní mravní pojmy a postoje.
WELSCH, W.: Postmoderna : pluralita jako etická a politická hodnota. Praha : KLP 1993, 57 s.

http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty.php?predmet=4

HENRIKSEN, Jan-Olav. VETLESEN, Arne Johan. Blízké a vzdálené. 1. vyd. Brno: Albert Boskovice, 2000. 215 s.
LAAN, Gert van der. Otázky legitimace sociální práce. 1. vyd. Boskovice: Albert: Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. 260 s.
MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001.
309 s.
MURRAY, Charles. Příliš mnoho dobra. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 337 s.
ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 75 s.
SUTOR, Bernard H. Politická etika. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1991. 391 s.

http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html
http://www.naswdc.org/pubs/code/code.asp
http://www.basw.co.uk
http://www.casw-acts.ca/CodeOfEthics.htm
http://www.cswf.org/ethframe.htm
http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html

Literatura doporučená studentům k první části - T 1-7

ARISTOTELES: Etika Nikomachova. Praha 1979, 1996.
BLÁHA, I.: Ethika jako věda. (Úvod do dějin a theorie mravnosti.), Brno, Atlantis 1991.
BOHATÁ, M. - SEKNIČKA, P.: Úvod do hospodářské etiky. Praha, CODEX Bohemia 1997, 188 s.
BRENTANO, F.: O původu mravního poznání : zlo jako předmět básnického zobrazení. Praha, Naše vojsko 1993, 95s.
BUBER, M.: Obrazy dobra a zla. Olomouc : VOTOBIA 1994, 129s.
EPIKUROS: Myšlenky o štěstí a mravnosti. Praha 1997, (O šťastnom živote. Bratislava, Pravda 1989).
FROMM, E.: Mít nebo být. Praha 1994.
FROMM, E.: Strach ze svobody. Praha 1993.
FROMM, E.: Umění být. Praha 1994.
FULLER, L. L.: Morálka práva. Praha : OIKOYMENH 1998, 229 s.
GLUCHMAN, V.: Člověk a morálka. Brno, Doplněk 1997, 203 s.
HEGEL, G.W.F.: Filozofie, umění a náboženství a jejich vztah k mravnosti a státu. Praha 1943.
HEIDBRINK, H.: Psychologie morálního vývoje. Praha, Portál 1997, 175 s.
HOGENOVÁ, A.: Etika a sport. Praha, Karolinum 1997, 119 s.
ILIEV, J.: Mravní zákon v ilustracích dobrodružné literatury. Brno, Masarykova univerzita 1992, 42s.
JANKÉLÉVITCH, V.: Odpuštění. Praha, Mladá fronta 1996, 218 s.
KANT, I.: Základy metafyziky mravů. Praha 1974.
KOHÁK, E.: Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky. Praha, Sociologické nakladatelství 1998, 203 s.
KOLÁŘ, P.: Logika a etika : úvod do metaetika. Praha, FILOSOFIA 1997, 276 s.
KUČEROVÁ, S.: Člověk - hodnoty - výchova : kapitoly z filosofie výchovy. Prešov, ManaCon 1996, 231 s.
LÉVINAS, E.: Etika a nekonečno. Praha, ISE 1994, 197s.
LORENZ, K.: Osm smrtelných hříchů, (Die acht Todsünden der zivilisierten Menschheit. München 1973.), Praha 1990.
NIETZSCHE, F.: Ranní červánky. Myšlení o morálních předsudcích Praha, Pražská imaginace 1991, 32 s.
NOVÁK, J. P. - BAHOUNEK, J.: Lékařská deontologie, 1. vyd., Brno, Rozrazil 1990, 69s.
PAYNE, J.: Hermeneutická etika. (Jeden filosofický pokus o setkání s lidskou bytostí.), Praha, TRITON 1995, 109s.
PLATÓN: Euthyfrón. Obrana Sókrata. Kritón. Praha, ISE 1994, Ústava. Praha 1994.
POLLARD, B. Eutanazie ano či ne? Praha, Dita 1996, 210 s.
PŘIBÁŇ, J.: Hranice práva a tolerance. (Úvahy o liberálnosti a právním státě v postmoderní situaci.), Praha, Sociologické nakladatelství 1997, 79 s.
RICH, A.: Etika hospodářství. II. (II. Sociálně - etický pohled na tržní, plánované a světové hospodářství.) Praha, OIKOYMENH 1994.
SEDLÁK, J.: Vybrané problémy ze sociální etiky. Brno, Masarykova univerzita 1996, 73 s.
SEMRÁDOVÁ, I. - ŠTYRSKÝ, J.: Výchova pro 3. tisíciletí, Hradec Králové : Gaudeamus 1995, 111s.
Gaudeamus 1993, 100s.
SENECA, L.A.: O dobrodiních. Praha, Svoboda 1992, Seneca vychovatel a utěšitel. Olomouc, VOTOBIA 1995.
SCHELER, M.: O studu. Praha, Mladá fronta 1993, 171s.
SPINOZA, B.: Etika po geometricku vyložená a rozprava o zdokonalení rozumu, Praha 1925, (Etika. Bratislava, Pravda 1986).
STEINMANN, H.: Základy podnikové etiky. Praha : Victoria Publishing 1995, 133 s.
SUTOR, B.: Politická etika. Praha,: OIKOYMENH 1996, 391 s.
TUGENDHAT, Ernst. Tři přednášky o problémech etiky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 87. s.

k druhé části - T 8-15

ABBOTT, Ann A. Social work speaks. 3. vyd. Washington: NASW Press, 1994. 283 s.
ACHTERHUIS, Hans. Politika dobrých úmyslů. 1. vyd. Brno: Barrister & Prinicipal, 2002. 117 s.
BAUMAN, Zygmunt. Globalizace: důsledky pro člověka. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999, 157 s.
BAUMAN, Zygmunt. Myslet sociologicky. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. 233 s.
BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 165 s.
BĚLOHRADSKÝ, Václav. Myslet zeleň světa. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 111 s.
BĚLOHRADSKÝ, Václav. Kapitalismus a občanské ctnosti. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1992.
BĚLOHRADSKÝ, Václav, GOGOLA, Jan, KELLER, Jan, PETŘÍČEK, Miroslav, PŘIBÁŇ, Jiří. Eseje o nedávné minulosti a blízké budoucnosti. 1. vyd. Praha: G plus G, 1999. 162 s.
BERGER, Peter L. Pozvání do sociologie. 1. vyd. Praha: Správa sociálního řízení FMO, 1991. 157 s.
BERGER, Peter L., LUCKMAN, Thomas. Sociální konstrukce reality. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. 214 s.
BLECHA, Ivan. Filosofická čítanka. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2000. 550 s.
BOURDIEU, Pierre. Teorie jednání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 179 s.
HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999, 166 s.
HENRIKSEN, Jan-Olav. VETLESEN, Arne Johan. Blízké a vzdálené. 1. vyd. Brno: Albert Boskovice, 2000. 215 s.
HORYNA, Břetislav. Filosofie posledních let před koncem filosofie. 1. vyd. Praha: KLP, 1998. 350 s.
JÜNGER, Ernst. Chůze lesem. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1994. 64 s.
JOUVENEL, Bertrand de. Etika přerozdělování. 1. vyd. Praha: Občanský institut, 1998. 94 s.
KIS, János. Současná politická filosofie. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1997. 501 s.
LAAN, Gert van der. Otázky legitimace sociální práce. 1. vyd. Boskovice: Albert: Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. 260 s.
LIPOVETSKY, Gilles. Soumrak povinnosti: bezbolestná etika nových demokratických časů. Praha: Prostor, 1999. 311 s.
MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001.
309 s.
MURRAY, Charles. Příliš mnoho dobra. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 337 s.
PONGS, Armin. V jaké společnosti vlastně žijeme? 1. vyd. Praha: ISV, 2000. 262 s.
POTŮČEK, Martin. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 142 s.
RORTY, Richard. Nahodilost, ironie, solidarita. 1. vyd. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1996. 227 s.
ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 75 s.
SUTOR, Bernard H. Politická etika. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1991. 391 s.
ŠUBRT, Jiří. Postavy a problémy soudobé teoretické sociologie. 1. vyd. Praha: ISV, 2001. 164 s.
TUGENDHAT, Ernst. Tři přednášky o problémech etiky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 87. s.
TUTVEDT, Øyvind, YOUNG, Lawrence. Social Work and the Norweigian Welfare State. 1. vyd. Oslo: NKSH, 1991. 290 s.
TRIPODI, Tony. Social workers at work. 2. vyd. Itasca: F.E. Peacock publisher, inc. 1997. 259 s.
ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 128 s.
VEČEŘA, Miloš. Sociální stát, východiska a přístupy. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993. 103 s.
WALTON, Ronald G. Social work 2000. 1. vyd. London and New York: Longman. 1982. 108 s.
ZASTROW, Charles. The practise of social work. 3. vyd. Chicago: The Dorsey Press. 1981. 581 s.

http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html
http://www.naswdc.org/pubs/code/code.asp
http://www.basw.co.uk
http://www.casw-acts.ca/CodeOfEthics.htm
http://www.cswf.org/ethframe.htm
http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu kolokvium

Sylabus ETSPCH - Etika sociální práce
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Sládek Karel

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Obsahem výuky je problematika lidských práv a etiky sociální práce, historické a filozofické základy a předpoklady etiky a jejich praktické důsledky pro sociální práci, vztahy filozofie, náboženství, ideologie, politiky, morálky a hodnot v sociální práci (identita oboru, odborný rozvoj v sociální práci, profesní etické kodexy, společenské změny, politické systémy a jejich důsledky, problematika sociálního státu, idea totality). Studenti by se měli naučit promýšlet a aplikovat probíraná témata ve své praxi, reflektovat své vlastní postoje a hodnoty v konkrétních situacích a využívat různé materiály a zdroje včetně supervize k řešení vznikajících etických problémů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Absolvent je obeznámen se základními pojmy a kategoriemi z obecné etiky, rozpoznává základní etické teorie, uvědomuje si kulturní souvislosti, projevující se v odlišnostech mezi jednotlivými etickými systémy. Absolvent zná všechny významné dokumenty týkající se lidských práv a svobod a formální vyjádření etiky sociální práce v etických kodexech profese (ČR, Velké Británie, USA, IFSW), je seznámen s různými dimenzemi problémů souvisejících s etikou, morálkou, hodnotami v teorii a praxi sociální práce, je schopen uvědomovat si souvislosti mezi problémy a dilematy probíranými v kursu a vlastní odbornou praxí. Je schopen diskutovat s kolegy a spolupracovníky, příp. s klienty o etických aspektech sociální práce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky -1: ÚVOD DO ETIKY
Etymologie pojmu morálka a etika a dalších příbuzných pojmů (moralita, mravy, obyčeje chování apod.), objekt a předmět etiky jako speciální vědní (a aplikované, výchovné) discipliny, proces osamostatňování etiky z lůna filosofie, současný vztah etiky k filozofii, sociologii, pedagogice, psychologii, politologii, biologii (etologii) a kulturní antropologii, systém etiky a metaetika, problém vědeckosti soudobé etiky (z filosoficko-fenomenologických, evolučně ontologických aj. pozic).

T-2: VZNIK A VÝVOJ MORÁLKY (obecně, historicky)
Vznik morální regulace (sociální interpersonální regulace a individuální autoregulace) lidského chování v dějinách, vývoj morálky mezi různými druhy regulace chování člověka v současnosti (vztah instinktu, učení, morálky, práva, organizační regulace a mocenského rozhodování apod.), fylogeneticky determinované instinkty a jejich "náhrada" morálkou, úloha morálky v kulturní sociogenezi, morálka jako zvláštní "antropo-kulturní" forma regulace v evoluci přírody (evoluce našeho kosmu a evoluce pozemského života).

T-3: VZNIK A VÝVOJ MORÁLKY (individuálně)
Vznik a vývoj morální regulace a autoregulace chování v individuální ontogenezi a mravní objevování, mravní učení, a návyky (zdůvodňované i nezdůvodňované) a morální vědomí (morální znalost a mravní svědomí) a sebevýchova, stupně morálního zrání individua (podle Piageta a Kohlberga), mravní výchova (zejména v rodině, ve škole a profesně zaměřeném sociálním prostředí).

T-4: MORÁLKA A SVOBODA ČLOVĚKA
Morálka v evolučně determinovaném lidském jednání a svoboda člověka, vnější a vnitřní hranice morální svobody, svoboda a morálního svědomí, tzv. "zlaté pravidlo judaismu" (a jeho antické a novověké podoba - u Sokrata, Kanta aj.), morální hodnoty a životní zájmy člověka, etické poznání a hodnocení (resp. i rozhodování), kultura a "mezikulturní" etická tolerance a komunikace, etika jedince, lidských skupin, pospolitostí, konkrétních kulturních okruhů (problém morálky a lidské identity v nich), lokální a globální v morálce současného člověka.

T-5: ETIKA, MORÁLKA A DEONTOLOGIE
Zvláštnosti etiky různých relativně samostatných sfér lidské činnosti, morálka a deontologie, etické normativní systémy profesních etik (v organizačních, ideových, etických aj. kodexech), etika a právo (shodné a rozdílné stránky), morálka a ekonomika, morálka a podnikání, vztah etiky a „ducha firmy“, ekologicko - morální aspekty současné lidské kultury, morálka medicíny, zdravotnictví, sociální péče aj. specializovaných činností, etika o životně kritických situacích člověka: problém euthanasie, etické otázky sebevraždy a přerušení těhotenství, etika umělé reprodukce a tzv. „regenerační medicíny" apod.

T-6: OBECNÉ ETICKÉ POJMY A KATEGORIE
Obecné morální pojmy a kategorie: dobro a zlo, čest a účel, pranýř a svědomí, spravedlnost, odpovědnost, štěstí a smysl života, povinnost, obětavost, solidarita a pomoc, eudaimonismus, hédonismus, etická utilitarita, egoismus, altruismus, filantropie, morální entusiasmus, transcendentalita a realita v morálce, (relativní univerzalita, proměnlivost a přechodnost obecně lidských mravních ideálů).

T-7: MORÁLKA A ETIKA VE FILOSOFICKO-TEOLOGICKÉM KONTEXTU
Sokrates, Platon a Aristoteles o obecninách a etický ideálech (jejich dosažitelnost), nesamostatnost „morálního činu", morální relativita (neustálé hledání uspokojení a obnova nespokojenosti s uspokojením), otázka kategorického imperativu (Kant) a konkrétní rozumové mravní volby v konkrétním prostředí. Etické otázky v dějinách filosofie (v různých filosofických konceptech v dějinách), etické otázky uvnitř největších světových náboženských systémů (judaismu, křesťanství, islámu, buddhismu, taoismu, resp. i konfucialismu).

T-8: SOCIÁLNÍ POLITIKA A ETIKA
Sociální práce a sociální stát: základní hodnotová dilemata sociálního státu, kritika sociálního státu. Teorie sociální politiky (konzervativní proud, liberální proud, socialistický proud): základní etická východiska a základní etické hodnoty. Problematika totalitarismu.

T-9: IDENTITA OBORU
Charakteristika profese (pět atributů profese dle Greenwooda), historický pohled na hodnoty v sociální práci, hodnotové orientace z historického hlediska.

T-10: ETICKÝ KODEX
Význam etického kodexu pro praxi, srovnání etických kodexů v různých zemích z hlediska hodnot. Kritika etického kodexu.

T-11: OTÁZKA ZÁKLADNÍCH LIDSKÝCH PRÁV
Vývoj lidských práv: práva občanská, práva politická, práva sociální. Dimenze lidských práv z hlediska mezinárodní perspektivy - významné mezinárodní organizace, mezinárodní závazky, důsledky pro sociální politiku a praktickou sociální práci. Významné dokumenty týkající se lidských práv a svobod.

T-12: ETICKÉ TEORIE Z ETICKÉHO HLEDISKA
Teorie přirozeného zákona, teorie přirozeného práva, teorie racionální povinnosti (deontika), teleologie – utilitarismus, teorie distributivní spravedlnosti. Aplikace základních principů jmenovaných etických teorií v praxi sociální práce.

T-13: ANTIDISKRIMINAČNÍ PŘÍSTUPY
Antiopresivní teorie, etika účasti, etika diskurzu. Aplikace základních principů jmenovaných etických teorií v praxi sociální práce. Současný stav v oblasti etiky sociální práce.

T-14: ETICKÉ PROBLÉMY A DILEMATA V PRAXI
Etické problémy a dilemata v praxi. Reflexivní praxe.

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A.: Úvod do etiky
ANZENBACHER, A.: Úvod do filozofie. (část: Etika)
BLECHA, I. Filosofická čítanka.
BLECHA, I. Základní problémy filosofie.
BRÁZDA, R.: Úvod do srovnávací etiky.
FURGER, F. : Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky.
JONAS, H.: Princip odpovědnosti : pokus o etiku pro technologickou civilizaci.
KOHÁK, E.: Člověk, dobro a zlo: o smyslu života v zrcadle dějin (Kapitoly z dějin morální filozofie).
KOHÁK, E. Post scriptum: psové.
RICKEN, F.: Obecná etika.
SEMRÁDOVÁ, I.: Etika 1. Přehled etických teorií. Praha, Gaudeamus 1992, 92s.
SEMRÁDOVÁ, I.: Etika 2. Výběr textů k výuce etiky. Hradec Králové, Gaudeamus 1992, 94s.
SEMRÁDOVÁ, I.: Etika 3. Tradiční etické problémy a soudobé diskuse v etice. Hradec Králové,
SOKOL, J. Malá filosofie člověka. Slovník filosofických pojmů.
SPAEMANN, R.: Štěstí a vůle k dobru : pokus o etiku.
SPAEMANN, R.: Základní mravní pojmy a postoje.
WELSCH, W.: Postmoderna : pluralita jako etická a politická hodnota. Praha : KLP 1993, 57 s.

http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty.php?predmet=4

HENRIKSEN, Jan-Olav. VETLESEN, Arne Johan. Blízké a vzdálené. 1. vyd. Brno: Albert Boskovice, 2000. 215 s.
LAAN, Gert van der. Otázky legitimace sociální práce. 1. vyd. Boskovice: Albert: Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. 260 s.
MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001.
309 s.
MURRAY, Charles. Příliš mnoho dobra. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 337 s.
ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 75 s.
SUTOR, Bernard H. Politická etika. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1991. 391 s.

http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html
http://www.naswdc.org/pubs/code/code.asp
http://www.basw.co.uk
http://www.casw-acts.ca/CodeOfEthics.htm
http://www.cswf.org/ethframe.htm
http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html

Literatura doporučená studentům k první části - T 1-7

ARISTOTELES: Etika Nikomachova. Praha 1979, 1996.
BLÁHA, I.: Ethika jako věda. (Úvod do dějin a theorie mravnosti.), Brno, Atlantis 1991.
BOHATÁ, M. - SEKNIČKA, P.: Úvod do hospodářské etiky. Praha, CODEX Bohemia 1997, 188 s.
BRENTANO, F.: O původu mravního poznání : zlo jako předmět básnického zobrazení. Praha, Naše vojsko 1993, 95s.
BUBER, M.: Obrazy dobra a zla. Olomouc : VOTOBIA 1994, 129s.
EPIKUROS: Myšlenky o štěstí a mravnosti. Praha 1997, (O šťastnom živote. Bratislava, Pravda 1989).
FROMM, E.: Mít nebo být. Praha 1994.
FROMM, E.: Strach ze svobody. Praha 1993.
FROMM, E.: Umění být. Praha 1994.
FULLER, L. L.: Morálka práva. Praha : OIKOYMENH 1998, 229 s.
GLUCHMAN, V.: Člověk a morálka. Brno, Doplněk 1997, 203 s.
HEGEL, G.W.F.: Filozofie, umění a náboženství a jejich vztah k mravnosti a státu. Praha 1943.
HEIDBRINK, H.: Psychologie morálního vývoje. Praha, Portál 1997, 175 s.
HOGENOVÁ, A.: Etika a sport. Praha, Karolinum 1997, 119 s.
ILIEV, J.: Mravní zákon v ilustracích dobrodružné literatury. Brno, Masarykova univerzita 1992, 42s.
JANKÉLÉVITCH, V.: Odpuštění. Praha, Mladá fronta 1996, 218 s.
KANT, I.: Základy metafyziky mravů. Praha 1974.
KOHÁK, E.: Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky. Praha, Sociologické nakladatelství 1998, 203 s.
KOLÁŘ, P.: Logika a etika : úvod do metaetika. Praha, FILOSOFIA 1997, 276 s.
KUČEROVÁ, S.: Člověk - hodnoty - výchova : kapitoly z filosofie výchovy. Prešov, ManaCon 1996, 231 s.
LÉVINAS, E.: Etika a nekonečno. Praha, ISE 1994, 197s.
LORENZ, K.: Osm smrtelných hříchů, (Die acht Todsünden der zivilisierten Menschheit. München 1973.), Praha 1990.
NIETZSCHE, F.: Ranní červánky. Myšlení o morálních předsudcích Praha, Pražská imaginace 1991, 32 s.
NOVÁK, J. P. - BAHOUNEK, J.: Lékařská deontologie, 1. vyd., Brno, Rozrazil 1990, 69s.
PAYNE, J.: Hermeneutická etika. (Jeden filosofický pokus o setkání s lidskou bytostí.), Praha, TRITON 1995, 109s.
PLATÓN: Euthyfrón. Obrana Sókrata. Kritón. Praha, ISE 1994, Ústava. Praha 1994.
POLLARD, B. Eutanazie ano či ne? Praha, Dita 1996, 210 s.
PŘIBÁŇ, J.: Hranice práva a tolerance. (Úvahy o liberálnosti a právním státě v postmoderní situaci.), Praha, Sociologické nakladatelství 1997, 79 s.
RICH, A.: Etika hospodářství. II. (II. Sociálně - etický pohled na tržní, plánované a světové hospodářství.) Praha, OIKOYMENH 1994.
SEDLÁK, J.: Vybrané problémy ze sociální etiky. Brno, Masarykova univerzita 1996, 73 s.
SEMRÁDOVÁ, I. - ŠTYRSKÝ, J.: Výchova pro 3. tisíciletí, Hradec Králové : Gaudeamus 1995, 111s.
Gaudeamus 1993, 100s.
SENECA, L.A.: O dobrodiních. Praha, Svoboda 1992, Seneca vychovatel a utěšitel. Olomouc, VOTOBIA 1995.
SCHELER, M.: O studu. Praha, Mladá fronta 1993, 171s.
SPINOZA, B.: Etika po geometricku vyložená a rozprava o zdokonalení rozumu, Praha 1925, (Etika. Bratislava, Pravda 1986).
STEINMANN, H.: Základy podnikové etiky. Praha : Victoria Publishing 1995, 133 s.
SUTOR, B.: Politická etika. Praha,: OIKOYMENH 1996, 391 s.
TUGENDHAT, Ernst. Tři přednášky o problémech etiky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 87. s.

k druhé části - T 8-15

ABBOTT, Ann A. Social work speaks. 3. vyd. Washington: NASW Press, 1994. 283 s.
ACHTERHUIS, Hans. Politika dobrých úmyslů. 1. vyd. Brno: Barrister & Prinicipal, 2002. 117 s.
BAUMAN, Zygmunt. Globalizace: důsledky pro člověka. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999, 157 s.
BAUMAN, Zygmunt. Myslet sociologicky. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. 233 s.
BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 165 s.
BĚLOHRADSKÝ, Václav. Myslet zeleň světa. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 111 s.
BĚLOHRADSKÝ, Václav. Kapitalismus a občanské ctnosti. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1992.
BĚLOHRADSKÝ, Václav, GOGOLA, Jan, KELLER, Jan, PETŘÍČEK, Miroslav, PŘIBÁŇ, Jiří. Eseje o nedávné minulosti a blízké budoucnosti. 1. vyd. Praha: G plus G, 1999. 162 s.
BERGER, Peter L. Pozvání do sociologie. 1. vyd. Praha: Správa sociálního řízení FMO, 1991. 157 s.
BERGER, Peter L., LUCKMAN, Thomas. Sociální konstrukce reality. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. 214 s.
BLECHA, Ivan. Filosofická čítanka. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2000. 550 s.
BOURDIEU, Pierre. Teorie jednání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 179 s.
HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999, 166 s.
HENRIKSEN, Jan-Olav. VETLESEN, Arne Johan. Blízké a vzdálené. 1. vyd. Brno: Albert Boskovice, 2000. 215 s.
HORYNA, Břetislav. Filosofie posledních let před koncem filosofie. 1. vyd. Praha: KLP, 1998. 350 s.
JÜNGER, Ernst. Chůze lesem. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1994. 64 s.
JOUVENEL, Bertrand de. Etika přerozdělování. 1. vyd. Praha: Občanský institut, 1998. 94 s.
KIS, János. Současná politická filosofie. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1997. 501 s.
LAAN, Gert van der. Otázky legitimace sociální práce. 1. vyd. Boskovice: Albert: Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. 260 s.
LIPOVETSKY, Gilles. Soumrak povinnosti: bezbolestná etika nových demokratických časů. Praha: Prostor, 1999. 311 s.
MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001.
309 s.
MURRAY, Charles. Příliš mnoho dobra. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 337 s.
PONGS, Armin. V jaké společnosti vlastně žijeme? 1. vyd. Praha: ISV, 2000. 262 s.
POTŮČEK, Martin. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 142 s.
RORTY, Richard. Nahodilost, ironie, solidarita. 1. vyd. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1996. 227 s.
ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 75 s.
SUTOR, Bernard H. Politická etika. 1. vyd. Praha: OIKÚMÉNÉ, 1991. 391 s.
ŠUBRT, Jiří. Postavy a problémy soudobé teoretické sociologie. 1. vyd. Praha: ISV, 2001. 164 s.
TUGENDHAT, Ernst. Tři přednášky o problémech etiky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 87. s.
TUTVEDT, Øyvind, YOUNG, Lawrence. Social Work and the Norweigian Welfare State. 1. vyd. Oslo: NKSH, 1991. 290 s.
TRIPODI, Tony. Social workers at work. 2. vyd. Itasca: F.E. Peacock publisher, inc. 1997. 259 s.
ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 128 s.
VEČEŘA, Miloš. Sociální stát, východiska a přístupy. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993. 103 s.
WALTON, Ronald G. Social work 2000. 1. vyd. London and New York: Longman. 1982. 108 s.
ZASTROW, Charles. The practise of social work. 3. vyd. Chicago: The Dorsey Press. 1981. 581 s.

http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html
http://www.naswdc.org/pubs/code/code.asp
http://www.basw.co.uk
http://www.casw-acts.ca/CodeOfEthics.htm
http://www.cswf.org/ethframe.htm
http://www.ifsw.org/Publications/4.4.pub.html

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu - účast a aktivita na seminářích
- odevzdání seminárního portfolia vypracovaného dle zadaných instrukcí

Sylabus ETVYP - Etická výchova
2008

Sylabus EVDUPOZ - Evropská duchovní poezie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hojda Jan

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět se zabývá četbou a interpretací významných děl evropské duchovní poezie. Na tomto základě seznamuje s kulturně historickými souvislostmi vzniku interpretovaných děl a s některými důležitými prvky křesťanské tradice.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je zprostředkovat porozumění významným dílům evropské duchovní poezie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - ordinarium (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus)
- Te Deum
- Adoro Te devote
- mystická poezie Jana od Kříže
- duchovní poezie B. Bridela a A. Michny

Literatura, na níž je předmět vystavěn BRIDEL, Bedřich. Básnické dílo. Praha : Torst : Societas, 1994.
ČERNÝ, Václav. Baroko a klasicismus. Jinočany : Nakladatelství H&H, 2005.
ECO, Umberto. Umění a krása ve středověké estetice. Praha : Argo, 1998.
JAN OD KŘÍŽE. Duchovní píseň. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000.
JUNGMANN, J. A. Genetický výklad mše. Olomouc : Matice cyrilometodějská, [1992].
KALISTA, Zdeněk. Tvář baroka. Praha : SPN, 1992.
KOHUT, Pavel Vojtěch. Eucharistie: zjevení Otcovy lásky a brána k Trojici. Mystická báseň Jana od Kříže Že dobře já znám pramen. Salve, 2005, č. 2, s. 75-99.
KOHUT, Pavel Vojtěch. „Řekněte mu, že strádám, trpím a umírám“. Mystická bolest Boží lásky podle Jana od Kříže. MKR Communio, 2005, č. 3, s. 245-265.
MICHNA Z OTRADOVIC, Adam Václav. Básnické dílo, texty písní 1647-1661. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1999.

Literatura doporučená studentům BRIDEL, Bedřich. Básnické dílo. Praha : Torst : Societas, 1994.
JAN OD KŘÍŽE. Duchovní píseň. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000.
JUNGMANN, J. A. Genetický výklad mše. Olomouc : Matice cyrilometodějská, [1992].
MICHNA Z OTRADOVIC, Adam Václav. Básnické dílo, texty písní 1647-1661. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 75% prezence, aktivní účast

Sylabus EVEK1 - Evropský ekumenizmus
2009

Sylabus EXCHK1 - Exkurze 1
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Halamová Veronika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: praxe 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Student navštíví pracoviště (instituci státní správy) 5x za jeden semestr, kde mu je podán rámcový přehled formou výkladu o struktuře a funkci instituce. Formou hospitace a observace se dále seznámí s povahou práce a povinnostmi pracovníků v instituci.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Student získá reálnou představu o pracovišti, které se zabývá sociální prací s klientelou.Předmět úzce navazuje na další předměty: Sociální práce, Úvod do studia a sociálních kompetencí, které student absolvuje v 1. semestru. Vhodně doplňuje obsah učební látky a zajišťuje syntetizované znalosti od začátku studia. Teoretické poznatky umí aplikovat v práci s klientelou. Získané vědomosti pomáhají k osvojení vědomostí v dalších předmětech (např.Právo a právní předpisy aj.)

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Předmět je rozdělen do pěti dnů v semestru.1-6 Okresní úřad - odbor sociálních věcí a zdravot. Hradec Králové7-12 Referát státní sociální podpory OkÚ Hradec Králové13-18 Okresní správa sociálního zabezbečení Hradec Králové19-24 Městský úřad - odbor sociálních věcí a zdrav. Hradec Králové25-30 Úřad práce Hradec Králové

Literatura, na níž je předmět vystavěn Autorský kol. Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub, 1997. 271 s. ISBN 80-902260-1-9 Časopisy: Sociální práceSociální politikaNoviny Můžeš, Rodina a škola aj.Právní předpisy v sociální oblastiEtický kodex sociálních pracovníků.

Literatura doporučená studentům Autorský kol. Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub,1997. 271 s. ISBN 80-902260-1-9Časopisy: Sociální práceSociální politikaPrávní předpisy v sociální oblastiEtický kodex sociálních pracovníků

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Klasifikace: zápočet
Podmínky získání: 100% účast v hodinách společných praxí - hospitacích.
(Pro případ jakékoliv neúčasti si student vyjedná praxi osobně s pracovištěm a přinese potvrzení, že byl informován o pracovišti a k zápočtu předloží písemnou práci o povaze, struktuře a funkci pracoviště).

Sylabus EXCHK2 - Exkurze 2
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Halamová Veronika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: praxe 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Vyučovací předmět exkurze2 představuje stěžejní odborný předmět studijního oboru sociální a charitativní práce. Uvedený předmět představuje syntetizující složku profesní přípravy. Kromě toho, že praxe rozšiřuje teoretickou přípravu a metodologii studenta - navazuje ve svých jednotlivých formách na vyučovací předměty : sociální politika, psychologie, základy práva, metody sociální práce, pedagogika a zdravotní nauky - uvádí studenta do kontaktu s realitou profese a umožňuje mu experimentovat. Jde tedy o aktivní metodu výuky, která klade na studenta tyto požadavky: pozorovat, jednat a reflektovat.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem učení předmětu je seznámit se se strukturou organizace, jejím zařazením do sociální sítě, jejími cíli, typem klientů, rytmem provozu a základními pravidly jejího řízení. Student poznává roli sociálního pracovníka v organizaci, jeho hlavní činnosti a způsoby vedení dokumentace. Tato forma praxe je vhodná v ambulantních zařízeních, úřadech a dalších sociálních institucích. Tuto praxi doporučujeme vykonávat v neziskových organizacích.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1.Seznámení studenta se Soustavou praktických kompetencí
2. I. kompetence - Rozvíjet účinnou komunikaci
3. II. kompetence - Orientovat se a plánovat postup
4. III. kompetence - Podporovat a pomáhat k soběstačnosti
5. IV. kompetence - Zasahovat a poskytovat služby
6. V. kompetence - Přispívat k práci organizace
7. VI. kometence - Odborně růst
8. Výběr osvojované kompetence pro odbornou praxi
9. Samostatná příprava studenta na odbornou praxi
10. Proces dokládání osvojení si vybrané kompetence formou důkazů v průběhu odborné praxe.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Havrdová, Z. Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995
Tomeš, I. Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997
Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999

Literatura doporučená studentům Havrdová, Z. Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995
Tomeš, I. Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997
Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Samostatně zpracované a obhájené portfolio

Sylabus EXCHP1 - Exkurze 1
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Halamová Veronika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: praxe 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Student navštíví pracoviště (instituci státní správy) 5x za jeden semestr, kde mu je podán rámcový přehled formou výkladu o struktuře a funkci instituce. Formou hospitace a observace se dále seznámí s povahou práce a povinnostmi pracovníků v instituci.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Student získá reálnou představu o pracovišti, které se zabývá sociální prací s klientelou.Předmět úzce navazuje na další předměty: Sociální práce, Úvod do studia a sociálních kompetencí, které student absolvuje v 1. semestru. Vhodně doplňuje obsah učební látky a zajišťuje syntetizované znalosti od začátku studia. Teoretické poznatky umí aplikovat v práci s klientelou. Získané vědomosti pomáhají k osvojení vědomostí v dalších předmětech (např.Právo a právní předpisy aj.)

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Předmět je rozdělen do pěti dnů v semestru.1-6 Okresní úřad - odbor sociálních věcí a zdravot. Hradec Králové7-12 Referát státní sociální podpory OkÚ Hradec Králové13-18 Okresní správa sociálního zabezbečení Hradec Králové19-24 Městský úřad - odbor sociálních věcí a zdrav. Hradec Králové25-30 Úřad práce Hradec Králové

Literatura, na níž je předmět vystavěn Autorský kol. Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub, 1997. 271 s. ISBN 80-902260-1-9 Časopisy: Sociální práceSociální politikaNoviny Můžeš, Rodina a škola aj.Právní předpisy v sociální oblastiEtický kodex sociálních pracovníků.

Literatura doporučená studentům Autorský kol. Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub,1997. 271 s. ISBN 80-902260-1-9Časopisy: Sociální práceSociální politikaPrávní předpisy v sociální oblastiEtický kodex sociálních pracovníků

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Klasifikace: zápočet
Podmínky získání: 100% účast v hodinách společných praxí - hospitacích.
(Pro případ jakékoliv neúčasti si student vyjedná praxi osobně s pracovištěm a přinese potvrzení, že byl informován o pracovišti a k zápočtu předloží písemnou práci o povaze, struktuře a funkci pracoviště).

Sylabus EXCHP2 - Exkurze 2
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Halamová Veronika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: praxe 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Vyučovací předmět exkurze2 představuje stěžejní odborný předmět studijního oboru sociální a charitativní práce. Uvedený předmět představuje syntetizující složku profesní přípravy. Kromě toho, že praxe rozšiřuje teoretickou přípravu a metodologii studenta - navazuje ve svých jednotlivých formách na vyučovací předměty : sociální politika, psychologie, základy práva, metody sociální práce, pedagogika a zdravotní nauky - uvádí studenta do kontaktu s realitou profese a umožňuje mu experimentovat. Jde tedy o aktivní metodu výuky, která klade na studenta tyto požadavky: pozorovat, jednat a reflektovat.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem učení předmětu je seznámit se se strukturou organizace, jejím zařazením do sociální sítě, jejími cíli, typem klientů, rytmem provozu a základními pravidly jejího řízení. Student poznává roli sociálního pracovníka v organizaci, jeho hlavní činnosti a způsoby vedení dokumentace. Tato forma praxe je vhodná v ambulantních zařízeních, úřadech a dalších sociálních institucích. Tuto praxi doporučujeme vykonávat v neziskových organizacích.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1.Seznámení studenta se Soustavou praktických kompetencí
2. I. kompetence - Rozvíjet účinnou komunikaci
3. II. kompetence - Orientovat se a plánovat postup
4. III. kompetence - Podporovat a pomáhat k soběstačnosti
5. IV. kompetence - Zasahovat a poskytovat služby
6. V. kompetence - Přispívat k práci organizace
7. VI. kometence - Odborně růst
8. Výběr osvojované kompetence pro odbornou praxi
9. Samostatná příprava studenta na odbornou praxi
10. Proces dokládání osvojení si vybrané kompetence formou důkazů v průběhu odborné praxe.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Havrdová, Z. Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995
Tomeš, I. Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997
Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999

Literatura doporučená studentům Havrdová, Z. Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995
Tomeš, I. Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997
Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Samostatně zpracované a obhájené portfolio

Sylabus FENA1 - Fenomenologie náboženství
2008

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Chadima Martin

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus FENAP - Fenomenologie náboženství
2007

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Chadima Martin

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: řízené konzultace 12 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus FENREVO - Fenomén revoluce v dějinách Západu
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Revoluce patří k základních pojmům moderního světa. Ale co lze vlastně zařadit pod pojem revoluce? Přednáška poskytne úvod do sociálních dějiny, tedy do z jednoho dynamicky se rozvíjejících historických oborů, seznámí studenty s jeho metodami a postupy. Ty pak bude sledovat na konkrétních historických jevech, kterými jsou západní revoluce od 15.-20. století jako nástroje a projevy celkových přeměn společnosti. Budeme se zabývat revolučním cyklem: revoluce, kontrarevoluce, restaurace, položíme si otázku, zda je revoluce něčím specificky západním, nebo zda ji lze nalézt také v prostředí mimo tento civilizační okruh.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Podat kvalifikovaný pohled na tento zásadní fenomén evropských a světových dějin ve světle současné historiografie. Student by si měl odnést vědomí, co je to revoluce, jakou roli hraje v evropských dějinách, jak jim lze porozumět a vysvětlit.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. zkušenost revoluce - úvod do sociálních dějin
2. vymezení pojmů: společnost a revoluce
3. husitství jako první „moderní“ revoluce
4. reformace jako revoluce
5. proměny novověké společnosti
6. podivné revoluce (Anglie, USA)
7. revoluce francouzská jako vzor a model.
8. revoluce průmyslová a sociální
9. revoluce v myšlení – proměny obrazu světa
10. revoluce a společnost ve 20. století

Literatura, na níž je předmět vystavěn Martin Malia: History´s Locomotives. Revolutions and the Making of the Modern World. Yale 2007.
Le bouleversement de l´ordre du monde. Révoltes et révolutions en Europe et aux Amériques a la fin du 18 siecle. Ed. Jean-Pierre Poussou. Paris 2004.
Edmund Burke: Úvahy o revoluci ve Francii. Brno 1997.
Richard Van Dülmen: Reformation als Revolution. Soziale Bewegung und religiöser Radikalismus in der deutschen Reformation. München 1997.
Elisabeth I. Eisenstein: Die Druckpresse. Kulturrevolutionen im frühen modernen Europa. Wien 1997.
Francois Furet: Promýšlet francouzskou revoluci. Brno 1994.
František Šmahel: Husitská revoluce I-IV, Praha
Heinze, Rudolph W.: Reform and Conflict, Grand Rapids 2005.
Eric Hobsbawm: Evropäische Revolutionen 1789 bis 1848, Köln 2004.
Lynn Huntová: Francouzská revoluce. Politika, kultura, třída. Brno 2007.
Thomas Nipperday: Reformation, Revolution, Utopie. Göttingen 1997.
Mona Ozoufová, Revoluční svátky 1789-1799, Brno 2006.
Jean-Claude Derivaux – Ekke-Ulf Ruhstrat: Zur Geschichte der Utopie. Emanzipationstheorie oder soziale Phantasterei? Pfaffenweiler 1987.
Toni Pierenkemper, Umstrittene Revolutionen. Die Industrialisierung im 19. Jahrhundert. Frankfurt a/M. 1997.
Richard Pipes: Dějiny ruské revoluce. Praha 1998.
Jean-Pierre Rioux. La révolution industrielle 1780-1880. Paris 1991.
Alexis de Tocqueville: Starý režim a revoluce. Praha 2003.
Idem: Demokracie v Americe I., II., Praha 1992.
Jean Vidalenc: La Restauration (1814-1830). Paris 1968.
Hans Ulrich Wehler: Geschichte als Historische Sozialwissenschaft. Frankfurt a/M 1973.

Literatura doporučená studentům Martin Malia: History´s Locomotives. Revolutions and the Making of the Modern World. Yale 2007.
Edmund Burke: Úvahy o revoluci ve Francii. Brno 1997.
Richard Van Dülmen: Reformation als Revolution. Soziale Bewegung und religiöser Radikalismus in der deutschen Reformation. München 1997.
Elisabeth I. Eisenstein: Die Druckpresse. Kulturrevolutionen im frühen modernen Europa. Wien 1997.
Francois Furet: Promýšlet francouzskou revoluci. Brno 1994.
František Šmahel: Husitská revoluce I-IV, Praha
Heinze, Rudolph W.: Reform and Conflict, Grand Rapids 2005.
Eric Hobsbawm: Evropäische Revolutionen 1789 bis 1848, Köln 2004.
Lynn Huntová: Francouzská revoluce. Politika, kultura, třída. Brno 2007.
Thomas Nipperday: Reformation, Revolution, Utopie. Göttingen 1997.
Mona Ozoufová, Revoluční svátky 1789-1799, Brno 2006.
Richard Pipes: Dějiny ruské revoluce. Praha 1998.
Alexis de Tocqueville: Starý režim a revoluce. Praha 2003.
Idem: Demokracie v Americe I., II., Praha 1992.
Hans Ulrich Wehler: Geschichte als Historische Sozialwissenschaft. Frankfurt a/M 1973.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu kolokvium

Sylabus FILCH - Filozofie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Kurz je úvodem do filosofie. Předpokládá znalosti ze střední školy a zaměřuje se na vybrané problémy dějinně filosofického a systematického rázu s důrazem na antropologické tázání. Má vést k filosofickému rozumění a k filosofickým reflexím a v neposlední řadě k vlastním filosofickým výkonům. Důraz se klade na práci s literaturou, četbu pramenů, samostatné vystoupení v semináři, dialogické projasňování sledovaných témat.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Kurz je úvodem do filosofie. Předpokládá znalosti ze střední školy a zaměřuje se na vybrané problémy dějinně filosofického a systematického rázu s důrazem na antropologické tázání. Má vést k filosofickému rozumění a k filosofickým reflexím a v neposlední řadě k vlastním filosofickým výkonům. Důraz se klade na práci s literaturou, četbu pramenů, samostatné vystoupení v semináři, dialogické projasňování sledovaných témat.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vznik filosofie. Společenské a duševní předpoklady vzniku antické filosofie. Mythus a filosofie. Filosofie a parafilosofie. Přístupy k vymezení filosofie a jejích zdrojů.2. Předmět filosofieZákladní směry filosofického tázání. Historické proměny předmětu filosofie a její akcentace. Filosofie - věda -umění - náboženství - přirozený svět.3. Péče o duši v antické filosofiiMakro a mikrokosmos. Řád a míra v reflexi filosofie. Poznání světa a poznání sebe sama. Problematika hledání smyslu života. Lidské a božské. Linie Démokrita a Platóna.4. Drama lidského světa v zrcadle středověké filosofie a kulturyBůh - svět - člověk. Horizontála a vertikála života. Duše a tělo (přírodní a duševní člověk). Hřích, pokání, obrácení, vykoupení a spása. Křesťanské pojetí lásky.5. Renesanční humanismusStoupající Venuše a sestupující Madony. Příroda a přirozenost. Fenomen tvorby a přítomnění. Krystalizující antropocentrismus. Počátky vědy a občanský humanismus. Hledání sebe sama.6. Subjekt - objektová rozpolcenost v novověké filosofiiTeismus - deismus - naturalismus. Objektivní (vědecké) hledisko přeměny života. Problém subjektu. Fenomen panství a zvěcnění.7. Kantův kategorický imperativOsvícenství a J.J.Rousseaua. Koperníkovský obrat ve filosofii I.Kanta. Co jest člověk? Heteronomie a autonomie mravního jednání. Svoboda a povinnost. Povinnosti k sobě a druhým.8. Vůle k životu, vůle k mociRozpad Hegelova systému. Nové filosofické směry. Schopenhauerova dezerce z Evropy. Má život smysl? Problém nihilismu (slabosti a síly) - F.Nietzsche.9. Bytí k smrtiEsence a existence. Pobyt a zájem o bytí. Starost (vrženost, rozumění, výklad). Existence a konečnost. Autentický a neautentický život.10. T.G.Masaryk a J.Patočka. Masarykovo pojetí praktické humanity - Krize moderního člověka. Patočkovo pojetí lidského života jako trojpohybu. Problém domova.11. Novotomismus, křesťanský evolucionismus a personalismus. Návrat k učení Tomáše Akvinského. Víra a rozum. Náboženská a vědecká zkušenost. P.T.de Chardin: jednotící pohyb světa a lidstva. Sebezdokonalování člověka. Individum, osoba - duše a duch.12. O postmoderní filosofiiKonec celostního přístupu ke světu. Krize racionality a dějinnosti. Jinakost. Dialogické projasňování lidské situovanosti (Já-Ty). Problém tolerance.13. Krize kultury Hedonismus a konzumní způsob života. Osamělost. Nuda. Násilí. Masová společnost - masová kultura. Odvrat od kultury a touha po kultuře. Interkulturní a intrakulturní procesy.14. Člověk a přírodaOdcizení přírodě a její devastace. Duševní vyprahlost a nevyrovnanost. Problém postavení člověka v přírodě. Technologické a morální ekologie. Úcta k životu a vědomí odpovědnosti.15. Mít či být? Mětí (vlastnění) a bytí dle E.Fromma a G.Marcela. Časová povaha mětí a bytí. Vztah k přírodě, kultuře, k sobě samému a k ostatním lidem.

Literatura, na níž je předmět vystavěn 1. A.Auzenbacher: Úvod do filosofie. 1990.2. I.Blecha: Filosofie (základní problémy). 1994.3. R. Guardini: Konec novověku. 1992.4. E.Kohák: Člověk, dobro a zlo. 1993.5. T.G.Masaryk: Ideály humanitní. 1990.6. J.Patočka: Negativní platonismus. 1990.7. M.Petříček: Úvod do (současné) filosofie. 1992.8. J.Poláková: Filosofie dialogu. 1993.9. J.Pešková, L.Schlücková: Já, člověk ... 1991.10. J.W.Sire: Za novými světy. 1991.11. J.Sokol: Člověk očima bible. 1993.12. H.J.Störig: Malě dějiny filosofie. 1989.13. N.Welsch: Postmoderna - pluralita jako etická a politická hodnota. 1993.14. L. Nekvinda: Úvod do studia dějin filosofie. 1996

Literatura doporučená studentům 1. A.Auzenbacher: Úvod do filosofie. 1990.2. I.Blecha: Filosofie (základní problémy). 1994.3. R. Guardini: Konec novověku. 1992.4. E.Kohák: Člověk, dobro a zlo. 1993.5. T.G.Masaryk: Ideály humanitní. 1990.6. J.Patočka: Negativní platonismus. 1990.7. M.Petříček: Úvod do (současné) filosofie. 1992.8. J.Poláková: Filosofie dialogu. 1993.9. J.Pešková, L.Schlücková: Já, člověk ... 1991.10. J.W.Sire: Za novými světy. 1991.11. J.Sokol: Člověk očima bible. 1993.12. H.J.Störig: Malě dějiny filosofie. 1989.13. N.Welsch: Postmoderna - pluralita jako etická a politická hodnota. 1993.14. L. Nekvinda: Úvod do studia dějin filosofie. 1996

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro získání zápočtu vypracovat esej, zkouška formou kolokvia.

Sylabus FILCHK - Filozofie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Kurz je úvodem do filosofie. Předpokládá znalosti ze střední školy a zaměřuje se na vybrané problémy dějinně filosofického a systematického rázu s důrazem na antropologické tázání. Má vést k filosofickému rozumění a k filosofickým reflexím a v neposlední řadě k vlastním filosofickým výkonům. Důraz se klade na práci s literaturou, četbu pramenů, samostatné vystoupení v semináři, dialogické projasňování sledovaných témat.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Kurz je úvodem do filosofie. Předpokládá znalosti ze střední školy a zaměřuje se na vybrané problémy dějinně filosofického a systematického rázu s důrazem na antropologické tázání. Má vést k filosofickému rozumění a k filosofickým reflexím a v neposlední řadě k vlastním filosofickým výkonům. Důraz se klade na práci s literaturou, četbu pramenů, samostatné vystoupení v semináři, dialogické projasňování sledovaných témat.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vznik filosofie. Společenské a duševní předpoklady vzniku antické filosofie. Mythus a filosofie. Filosofie a parafilosofie. Přístupy k vymezení filosofie a jejích zdrojů.2. Předmět filosofieZákladní směry filosofického tázání. Historické proměny předmětu filosofie a její akcentace. Filosofie - věda -umění - náboženství - přirozený svět.3. Péče o duši v antické filosofiiMakro a mikrokosmos. Řád a míra v reflexi filosofie. Poznání světa a poznání sebe sama. Problematika hledání smyslu života. Lidské a božské. Linie Démokrita a Platóna.4. Drama lidského světa v zrcadle středověké filosofie a kulturyBůh - svět - člověk. Horizontála a vertikála života. Duše a tělo (přírodní a duševní člověk). Hřích, pokání, obrácení, vykoupení a spása. Křesťanské pojetí lásky.5. Renesanční humanismusStoupající Venuše a sestupující Madony. Příroda a přirozenost. Fenomen tvorby a přítomnění. Krystalizující antropocentrismus. Počátky vědy a občanský humanismus. Hledání sebe sama.6. Subjekt - objektová rozpolcenost v novověké filosofiiTeismus - deismus - naturalismus. Objektivní (vědecké) hledisko přeměny života. Problém subjektu. Fenomen panství a zvěcnění.7. Kantův kategorický imperativOsvícenství a J.J.Rousseaua. Koperníkovský obrat ve filosofii I.Kanta. Co jest člověk? Heteronomie a autonomie mravního jednání. Svoboda a povinnost. Povinnosti k sobě a druhým.8. Vůle k životu, vůle k mociRozpad Hegelova systému. Nové filosofické směry. Schopenhauerova dezerce z Evropy. Má život smysl? Problém nihilismu (slabosti a síly) - F.Nietzsche.9. Bytí k smrtiEsence a existence. Pobyt a zájem o bytí. Starost (vrženost, rozumění, výklad). Existence a konečnost. Autentický a neautentický život.10. T.G.Masaryk a J.Patočka. Masarykovo pojetí praktické humanity - Krize moderního člověka. Patočkovo pojetí lidského života jako trojpohybu. Problém domova.11. Novotomismus, křesťanský evolucionismus a personalismus. Návrat k učení Tomáše Akvinského. Víra a rozum. Náboženská a vědecká zkušenost. P.T.de Chardin: jednotící pohyb světa a lidstva. Sebezdokonalování člověka. Individum, osoba - duše a duch.12. O postmoderní filosofiiKonec celostního přístupu ke světu. Krize racionality a dějinnosti. Jinakost. Dialogické projasňování lidské situovanosti (Já-Ty). Problém tolerance.13. Krize kultury Hedonismus a konzumní způsob života. Osamělost. Nuda. Násilí. Masová společnost - masová kultura. Odvrat od kultury a touha po kultuře. Interkulturní a intrakulturní procesy.14. Člověk a přírodaOdcizení přírodě a její devastace. Duševní vyprahlost a nevyrovnanost. Problém postavení člověka v přírodě. Technologické a morální ekologie. Úcta k životu a vědomí odpovědnosti.15. Mít či být? Mětí (vlastnění) a bytí dle E.Fromma a G.Marcela. Časová povaha mětí a bytí. Vztah k přírodě, kultuře, k sobě samému a k ostatním lidem.

Literatura, na níž je předmět vystavěn 1. A.Auzenbacher: Úvod do filosofie. 1990.2. I.Blecha: Filosofie (základní problémy). 1994.3. R. Guardini: Konec novověku. 1992.4. E.Kohák: Člověk, dobro a zlo. 1993.5. T.G.Masaryk: Ideály humanitní. 1990.6. J.Patočka: Negativní platonismus. 1990.7. M.Petříček: Úvod do (současné) filosofie. 1992.8. J.Poláková: Filosofie dialogu. 1993.9. J.Pešková, L.Schlücková: Já, člověk ... 1991.10. J.W.Sire: Za novými světy. 1991.11. J.Sokol: Člověk očima bible. 1993.12. H.J.Störig: Malě dějiny filosofie. 1989.13. N.Welsch: Postmoderna - pluralita jako etická a politická hodnota. 1993.14. L. Nekvinda: Úvod do studia dějin filosofie. 1996

Literatura doporučená studentům 1. A.Auzenbacher: Úvod do filosofie. 1990.2. I.Blecha: Filosofie (základní problémy). 1994.3. R. Guardini: Konec novověku. 1992.4. E.Kohák: Člověk, dobro a zlo. 1993.5. T.G.Masaryk: Ideály humanitní. 1990.6. J.Patočka: Negativní platonismus. 1990.7. M.Petříček: Úvod do (současné) filosofie. 1992.8. J.Poláková: Filosofie dialogu. 1993.9. J.Pešková, L.Schlücková: Já, člověk ... 1991.10. J.W.Sire: Za novými světy. 1991.11. J.Sokol: Člověk očima bible. 1993.12. H.J.Störig: Malě dějiny filosofie. 1989.13. N.Welsch: Postmoderna - pluralita jako etická a politická hodnota. 1993.14. L. Nekvinda: Úvod do studia dějin filosofie. 1996

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Dle instrukcí vyučujícího.

Sylabus FILN1 - Filosofie náboženství
2004

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Toth Daniel

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Kurz rozšiřuje znalosti z oblasti filosofie náboženství. Součástí kurzu je výklad důkazú boží existence, náboženské zkušenosti a náboženské praxe. Kurz se soustřeďuje také na analytickou filosofii náboženství, existenciální filosofii náboženství a srovnávací filosofii náboženství.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus FILNAP - Filosofie náboženství
2008

Sylabus FILVP - Filosofie výchovy
2008

Sylabus FRJ - Francouzský jazyk
1999

Sylabus FSP - Sociální filosofie
2000

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králová Zdenka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 6 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Jde o úvod k reflexi profesionální činnosti v tomto oboru. Tyto přednášky napomáhají sledat smysl bytí a veškerého konání člověka. Filosofická antropologie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností navázat na vědomosti, které studenti získali ve svém středoškolském vzdělání.
zvládnout základní pojmový aparát filozofie, informovat o důležitých filozofických otázkách a způsobech jejich řešení ve filozofickém myšlení. orientovat v základní problematice filozofické antropologie.
vybavit posluchače filozofickým základem pro aplikaci poznatků ostatních vědních oborů v praxi.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. člověk v antropofilozofickém pojetí - jednota jeho živočišné a duchovní existence. člověk jako bytost sociální, jejíž život probíhá v ustavičných změnách.
2. historické a filozofické základy sociální práce
3. příroda a člověk. potřeba znovudosažení jednoty člověka a přírody
4. práce, technika a technologie. problematika odcizení a nalézání sebe sama v podmínkách soudobé techologické společnosti
5. člověk jako subjekt a objekt historického dění. historické povědomí, vědomí, tranice, smysl dějin. Relativita pokroku v lidských dějinách
6. umění jako specifický výraz vztahu člověka a světa
7. pojetí člověka v dějinách filozofie, sebeuskutečnění člověka jako Božího obrazu

Literatura, na níž je předmět vystavěn Coreth E.: Co je člověk?, Zvon Praha 1994
Anzenbacher: Úvod do filozofie, Zvon Praha 1993
Sokol, J.: Člověk a svět očima Bible, Praha 1993
Buber M.: Já a Ty, Votobia Olomouc 1996
Fromm E.: Budete jako bohové, NLN Praha 1993
Wilson E.O.: O lidksé přirozenosti, NLN, 1993
Kulturní a sociální antropologie, Slon. Praha. 1994
Horyna B.: Úvod do religionistiky, Oikúmené 1994

Literatura doporučená studentům Coreth E.: Co je člověk?, Zvon Praha 1994
Anzenbacher: Úvod do filozofie, Zvon Praha 1993
Sokol, J.: Člověk a svět očima Bible, Praha 1993
Buber M.: Já a Ty, Votobia Olomouc 1996
Fromm E.: Budete jako bohové, NLN Praha 1993
Wilson E.O.: O lidksé přirozenosti, NLN, 1993
Kulturní a sociální antropologie, Slon. Praha. 1994
Horyna B.: Úvod do religionistiky, Oikúmené 1994

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet je udělen za zpracování eseje dle daných požadavků

Sylabus FUTHNV1 - Základy fundamentální teologie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bouma David

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět sleduje přirozené předpoklady přístupu ke křesťanské víře a v jejich kontextu představuje základy katolické teologie. Zároveň reflektuje aktuální otázky uskutečňování křesťanské víry v kulturně-společenských podmínkách současnosti.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je ukázat Boží zjevení jako základ každé teologické práce. Předmět se přitom snaží prokázat důvěryhodnost křesťanství tak, aby křesťanská víra obstála před spravedlivým nárokem lidského rozumu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky I. Úvod: Cíle a metody fundamentální teologie
II. Přínos religionistiky k otázce Boha:
1) náboženství v bádání filologie, etnologie, hlubinné psychologie, sociologie a fenomenologie
2) Struktura náboženského fenoménu
3) Náboženská potřeba a potřeba Boha
III. Různé modely světa v jejich vztahu k možnosti existence osobního Boha
IV. Možnost rozumového poznání Boha
V. Zjevení Boží v Ježíši Kristu: pojem zjevení
VI. Historičnost Ježíše a křesťanské vyznání Krista jako Božího Syna
VII. Zázrak
VIII. Zmrtvýchvstání Ježíše Krista
IX. Úloha křesťanské tradice v předávání zjevení
X. Církev jako nositelka tradice, učitelská služba Církve
XI. Ekumenismus

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANSENBACHER, A., Úvod do filozofie, Praha 1987.
BOF, G., „Fede“, v Nuovo Dizionario di Teologia, ed. G. Barbaglio – S. Dianich, Edizioni Paoline, Milano 1988.
BOUBLÍK, V., Boží lid, Křesťanská akademie, Řím 1967.
BOUBLÍK, V., Setkání s Ježíšem, Křesťanská akademie, Řím 1970.
BOUBLÍK, V., Teologie nekřesťanských náboženství, Kostelní Vydří 2000.
GIUSSANI, L., Náboženský smysl, Nové Město, Praha 2001.
LANG, A., Kristus vrchol zjevení, Olomouc 1993.
LIŠKA, A., Zmrtvýchvstání v moderní exegezi, Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském, Praha 2001.
RATZINGER, J., „Co znamená věřit“, Communio 1/1997.
SKALICKÝ, K., „Geneze koncilního dokumentu o Zjevení“, Teologické texty 1/2003.
SKALICKÝ, K., Po stopách neznámého Boha, Trinitas, Svitavy 32003.
SKALICKÝ, C., Teologia fondamentale, PUL, Roma 1980.
WALDENFELS, H., Kontextová fundamentální teologie, Vyšehrad, Praha 2000.
WALDENFELS, H., Einführung in die Theologie der Offenbarung, Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 1996.

Literatura doporučená studentům ANSENBACHER, A., Úvod do filozofie, Praha 1987.
BOUBLÍK, V., Boží lid, Křesťanská akademie, Řím 1967.
BOUBLÍK, V., Setkání s Ježíšem, Křesťanská akademie, Řím 1970.
BOUBLÍK, V., Teologie nekřesťanských náboženství, Kostelní Vydří 2000.
GIUSSANI, L., Náboženský smysl, Nové Město, Praha 2001.
LANG, A., Kristus vrchol zjevení, Olomouc 1993.
LIŠKA, A., Zmrtvýchvstání v moderní exegezi, Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském, Praha 2001.
RATZINGER, J., „Co znamená věřit“, Communio 1/1997.
SKALICKÝ, K., „Geneze koncilního dokumentu o Zjevení“, Teologické texty 1/2003.
SKALICKÝ, K., Po stopách neznámého Boha, Trinitas, Svitavy 32003.
WALDENFELS, H., Kontextová fundamentální teologie, Vyšehrad, Praha 2000.

Studijní pomůcky:
BROŽ, V.: Základy fundamentální teologie – studijní pomůcka (*.rtf, 732 kB): http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/fundamentalka-skripta-1.rtf
BROŽ, V.: Kritika náboženství (*.rtf, 214 kB):
http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/kritika-nabozenstvi.rtf

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Test ověřující znalost obsahu předmětu.
Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

Sylabus HOZAEVC - Hodnotové základy evropské civilizace
2013

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bouma David

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět chce představit hodnotové základy evropské civilizace, tak jak byly utvářeny interakcí židovství, křesťanství a řecké a římské filozofie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je poukázat na etické a kulturní zdroje západní civilizace, zejména na vliv řecko-římského myšlenkového dědictví, židovských posvátných textů a křest'anského Nového Zákona.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Dědictví 'Akropole':
a) starořecké pojetí člověka a etické systémy
b) řecká politická filozofie a demokracie
2. Dědictví 'Kapitolu':
a) římské právo
b) právo jako základ státu
3. Dědictví 'Sinaje':
a) židovské náboženství
b) Desatero
4. Dědictví 'Kalvárie':
a) recepce židovství a antiky v křesťanství
b) 'Wirkungsgeschichte' křesťanství na hodnotové základy Západu
5. Současnost
a) 'tradiční' hodnoty v postmoderní Evropě
b) evropské hodnoty v procesu globalizace
c) aktuální otázky: genové inženýrství, interupce a eutanázie
d) výhledy

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A., Úvod do filozofie, Portál, Praha 2002.
ANZENBACHER, A., Úvod do etiky, Portál, Praha 2001.
DUFOUR, L., Slovník biblické teologie, Academia, Praha 2003.
KINCL, URFUS, SKŘEJPEK, Římské právo, C.H.Beck, Praha 1995.

Literatura doporučená studentům ARMSTRONG, A.H.(vyd.), Cambridge History of Later Greek and Early Medieval Philosophy, Cambridge: CUP 1967.
O'COLLINS G., FARRUGIA M., Cattolicesimo. Storia e dottrina, Queriniana, Brescia 2006.
GUARDINI, R., Konec novověku, Vyšehrad, Praha 1992.
HUNTINGTON, S.P., Střet civilizací, Rybka Publishers, Praha 2001.
KEPEL, G., Boží pomsta. Atlantis, Brno 1996.
PIEPER, J., Was heißt philosophieren? : vier Vorlesungen, Johannes Verlag, Freiburg in Br. 2003.
ŘÍČAN, P., Psychologie náboženství a spirituality, Portál, Praha 2007.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu prezentace vlastního příspěvku na předem domluvené téma a ústní zkouška

Sylabus CHAPASK1 - Charitativní a pastorační péče o specifické cílové skupiny
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Raban Miloš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je představit pastorační a charitativní činnost a základní přístupy v obou oblastech, včetně antropologických a etických východisek a relevantních souvislostí. Podstatnou součást předmětu tvoří aplikovaná etika charitativní a pastorační práce v rámci specifických cílových skupin osob a klientů. Studenti se mají seznámit s charakteristikami a specifiky jednotlivých skupin, přístupů a adekvátních pomocí. Předpokládá se výrazná aktivní účast studentů: povinností studentů je vypracovat seminární práci na téma pastorační či charitativní péče s klienty pocházejících se specifických skupin. Čerpají přitom z odborné literatury, ale rovněž ze svých zkušeností. Snaží se charakterizovat a analyzovat současnou situaci, formulovat přiměřené přístupy, klíčové otázky a eticky signifikantní problémy. Předpokládá se přednesení části své práce před ostatními studenty a aktivní zapojení studentů v následující diskuzi.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Charitativní činnost a pastorační péče – úvod, charakteristika, obecné přístupy
2. Antropologická východiska a etické základy pastorační a sociální práce
3. Aplikovaná etika charitativní práce a pastorační péče – Práce, pomoc a péče vůči osobám z různých cílových skupin – a) Práce se starými lidmi; b) Práce s nemocnými; c) Práce s umírajícími; d) Práce s klienty a osobami s vážnými rodinnými problémy; e) Práce s oběťmi sexuálního násilí; f) Práce s lidmi se zdravotním handicapem; g) Práce s lidmi s mentálním postižením; h) Práce s duševně nemocnými; i) Práce s uživateli drog; j) Práce s lidmi s moderními formami závislosti; k) Práce s bezdomovci; l) Práce s uprchlíky a imigranty; m) Práce s oběťmi sekt a manipulací; n) Práce s rizikovou mládeží

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004.
BEDNÁŘOVÁ, L. - PELECH, L. Slabikář sociální práce na ulici: supervize, streetwork, financování. Brno: Doplněk, 2004.
BENEDIKT XVI. Deus Caritas Est. Praha: Paulínky, 2006.
BYOCK, I. Dobré umírání. Možnosti pokojného života. Praha: Vyšehrad, 2005.
FISCHER, O. – MILFAIT, R. a kol. Etika pro sociální práci. Praha: JABOK, 2008.
GRUBER, H. G. Ethisch denken und handeln: Grundzüge einer Ethik der Sozialen Arbeit. Stuttgart: Lucius. & Lucius, 2005.
HALÍK, T. Sedm úvah o službě nemocným a trpícím. Brno: Cesta, 1993.
HASLINGER, H. Diakonie: Grundlagen für die soziale Arbeit der Kirche. Paderborn, 2009.
HENRIKSEN, J. O. – VETLESEN, A. J. Blízké a vzdálené. Etické teorie a principy práce s lidmi, Boskovice: Albert, 2000.
HRADECKÁ, V. – HRADECKÝ, I. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje, 1996.
CHADIMA, M. Charitativní péče – Historie a současnost. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007.
JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003.
KELLEYOVÁ, P. – CALLANANOVÁ, M. Poslední dary. Jak porozumět zvláštnímu vnímání a potřebám umírajících. Praha: Vyšehrad, 2005.
KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2006.
KRIEGER, W. (ed.) Caritas – Dienst an Mensch und Gesellschaft. Würzburg, 1999.KŘIVOHLAVÝ, J. Pastorální péče. Praha: Oliva, 2000.
KŘIVOHLAVÝ, J. Křesťanská péče o nemocné. Praha: Advent, 1991.
KŘIVOHLAVÝ, J. Poslední úsek cesty. Praha: Návrat domů, 1995.
KŘIVOHLAVÝ, J. Povídej – naslouchám. Praha: Návrat, 1993.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, 2002.
KÜBLER-ROSS, E. Odpovědi na otázky o smrti a umírání. Jinočany: H & H, 1995.
MATĚJČEK, Z. Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002.
MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005.
MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál, 2007.
MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001.
OPATRNÝ, A., Cesty pastorace v pluralitní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006.
OPATRNÝ, A. Malá příručka pastorační péče o nemocné. Praha: Pastorační středisko, 2003.
OPATRNÝ, A. Pastorace v postmoderní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
OPATRNÝ, A. Pastorační péče v méně obvyklých situacích. Praha: Pastorační středisko, 2005.
OPATRNÝ, A. Pastorační péče v sociální práci. Praha, 2000.
POSPÍŠIL, V. C. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002.
ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál, 2000.
STUDENT, J. CH. – MÜHLUM, A. – STUDENT. U. Sociální práce v hospici a paliativní péče. Jinočany: H & H, 2006.
SVATOŠOVÁ, M. Hospice a umění doprovázet. Praha: Ecce Homo, 1995.
SVATOŠOVÁ, M. Hospic slovem i obrazem. Praha: Ecce Homo, 1998.
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat, učebnice metod sociální práce. Praha: SLON, 2007.
VOJTÍŠEK, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. MAREK, 2005.

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus CHAPASP1 - Charitativní a pastorační péče o specifické cílové skupiny
2011

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Burda Petr František

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je představit pastorační a charitativní činnost a základní přístupy v obou oblastech, včetně antropologických a etických východisek a relevantních souvislostí. Podstatnou součást předmětu tvoří aplikovaná etika charitativní a pastorační práce v rámci specifických cílových skupin osob a klientů. Studenti se mají seznámit s charakteristikami a specifiky jednotlivých skupin, přístupů a adekvátních pomocí. Předpokládá se výrazná aktivní účast studentů: povinností studentů je vypracovat seminární práci na téma pastorační či charitativní péče s klienty pocházejících se specifických skupin. Čerpají přitom z odborné literatury, ale rovněž ze svých zkušeností. Snaží se charakterizovat a analyzovat současnou situaci, formulovat přiměřené přístupy, klíčové otázky a eticky signifikantní problémy. Předpokládá se přednesení části své práce před ostatními studenty a aktivní zapojení studentů v následující diskuzi.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Charitativní činnost a pastorační péče – úvod, charakteristika, obecné přístupy
2. Antropologická východiska a etické základy pastorační a sociální práce
3. Aplikovaná etika charitativní práce a pastorační péče – Práce, pomoc a péče vůči osobám z různých cílových skupin – a) Práce se starými lidmi; b) Práce s nemocnými; c) Práce s umírajícími; d) Práce s klienty a osobami s vážnými rodinnými problémy; e) Práce s oběťmi sexuálního násilí; f) Práce s lidmi se zdravotním handicapem; g) Práce s lidmi s mentálním postižením; h) Práce s duševně nemocnými; i) Práce s uživateli drog; j) Práce s lidmi s moderními formami závislosti; k) Práce s bezdomovci; l) Práce s uprchlíky a imigranty; m) Práce s oběťmi sekt a manipulací; n) Práce s rizikovou mládeží

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004.
BEDNÁŘOVÁ, L. - PELECH, L. Slabikář sociální práce na ulici: supervize, streetwork, financování. Brno: Doplněk, 2004.
BENEDIKT XVI. Deus Caritas Est. Praha: Paulínky, 2006.
BYOCK, I. Dobré umírání. Možnosti pokojného života. Praha: Vyšehrad, 2005.
FISCHER, O. – MILFAIT, R. a kol. Etika pro sociální práci. Praha: JABOK, 2008.
GRUBER, H. G. Ethisch denken und handeln: Grundzüge einer Ethik der Sozialen Arbeit. Stuttgart: Lucius. & Lucius, 2005.
HALÍK, T. Sedm úvah o službě nemocným a trpícím. Brno: Cesta, 1993.
HASLINGER, H. Diakonie: Grundlagen für die soziale Arbeit der Kirche. Paderborn, 2009.
HENRIKSEN, J. O. – VETLESEN, A. J. Blízké a vzdálené. Etické teorie a principy práce s lidmi, Boskovice: Albert, 2000.
HRADECKÁ, V. – HRADECKÝ, I. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje, 1996.
CHADIMA, M. Charitativní péče – Historie a současnost. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007.
JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003.
KELLEYOVÁ, P. – CALLANANOVÁ, M. Poslední dary. Jak porozumět zvláštnímu vnímání a potřebám umírajících. Praha: Vyšehrad, 2005.
KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2006.
KRIEGER, W. (ed.) Caritas – Dienst an Mensch und Gesellschaft. Würzburg, 1999.KŘIVOHLAVÝ, J. Pastorální péče. Praha: Oliva, 2000.
KŘIVOHLAVÝ, J. Křesťanská péče o nemocné. Praha: Advent, 1991.
KŘIVOHLAVÝ, J. Poslední úsek cesty. Praha: Návrat domů, 1995.
KŘIVOHLAVÝ, J. Povídej – naslouchám. Praha: Návrat, 1993.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, 2002.
KÜBLER-ROSS, E. Odpovědi na otázky o smrti a umírání. Jinočany: H & H, 1995.
MATĚJČEK, Z. Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002.
MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005.
MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál, 2007.
MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001.
OPATRNÝ, A., Cesty pastorace v pluralitní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006.
OPATRNÝ, A. Malá příručka pastorační péče o nemocné. Praha: Pastorační středisko, 2003.
OPATRNÝ, A. Pastorace v postmoderní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
OPATRNÝ, A. Pastorační péče v méně obvyklých situacích. Praha: Pastorační středisko, 2005.
OPATRNÝ, A. Pastorační péče v sociální práci. Praha, 2000.
POSPÍŠIL, V. C. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002.
ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál, 2000.
STUDENT, J. CH. – MÜHLUM, A. – STUDENT. U. Sociální práce v hospici a paliativní péče. Jinočany: H & H, 2006.
SVATOŠOVÁ, M. Hospice a umění doprovázet. Praha: Ecce Homo, 1995.
SVATOŠOVÁ, M. Hospic slovem i obrazem. Praha: Ecce Homo, 1998.
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat, učebnice metod sociální práce. Praha: SLON, 2007.
VOJTÍŠEK, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. MAREK, 2005.

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus CHPSPEC - Charitativní a pastorační péče o specifické cílové skupiny
2012

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Burda Petr František

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je představit pastorační a charitativní činnost a základní přístupy v obou oblastech, včetně antropologických a etických východisek a relevantních souvislostí. Podstatnou součást předmětu tvoří aplikovaná etika charitativní a pastorační práce v rámci specifických cílových skupin osob a klientů. Studenti se mají seznámit s charakteristikami a specifiky jednotlivých skupin, přístupů a adekvátních pomocí. Předpokládá se výrazná aktivní účast studentů: povinností studentů je vypracovat seminární práci na téma pastorační či charitativní péče s klienty pocházejících se specifických skupin. Čerpají přitom z odborné literatury, ale rovněž ze svých zkušeností. Snaží se charakterizovat a analyzovat současnou situaci, formulovat přiměřené přístupy, klíčové otázky a eticky signifikantní problémy. Předpokládá se přednesení části své práce před ostatními studenty a aktivní zapojení studentů v následující diskuzi.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Charitativní činnost a pastorační péče – úvod, charakteristika, obecné přístupy
2. Antropologická východiska a etické základy pastorační a sociální práce
3. Aplikovaná etika charitativní práce a pastorační péče – Práce, pomoc a péče vůči osobám z různých cílových skupin – a) Práce se starými lidmi; b) Práce s nemocnými; c) Práce s umírajícími; d) Práce s klienty a osobami s vážnými rodinnými problémy; e) Práce s oběťmi sexuálního násilí; f) Práce s lidmi se zdravotním handicapem; g) Práce s lidmi s mentálním postižením; h) Práce s duševně nemocnými; i) Práce s uživateli drog; j) Práce s lidmi s moderními formami závislosti; k) Práce s bezdomovci; l) Práce s uprchlíky a imigranty; m) Práce s oběťmi sekt a manipulací; n) Práce s rizikovou mládeží

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004.
BEDNÁŘOVÁ, L. - PELECH, L. Slabikář sociální práce na ulici: supervize, streetwork, financování. Brno: Doplněk, 2004.
BENEDIKT XVI. Deus Caritas Est. Praha: Paulínky, 2006.
BYOCK, I. Dobré umírání. Možnosti pokojného života. Praha: Vyšehrad, 2005.
FISCHER, O. – MILFAIT, R. a kol. Etika pro sociální práci. Praha: JABOK, 2008.
GRUBER, H. G. Ethisch denken und handeln: Grundzüge einer Ethik der Sozialen Arbeit. Stuttgart: Lucius. & Lucius, 2005.
HALÍK, T. Sedm úvah o službě nemocným a trpícím. Brno: Cesta, 1993.
HASLINGER, H. Diakonie: Grundlagen für die soziale Arbeit der Kirche. Paderborn, 2009.
HENRIKSEN, J. O. – VETLESEN, A. J. Blízké a vzdálené. Etické teorie a principy práce s lidmi, Boskovice: Albert, 2000.
HRADECKÁ, V. – HRADECKÝ, I. Bezdomovství - extrémní vyloučení. Praha: Naděje, 1996.
CHADIMA, M. Charitativní péče – Historie a současnost. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007.
JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003.
KELLEYOVÁ, P. – CALLANANOVÁ, M. Poslední dary. Jak porozumět zvláštnímu vnímání a potřebám umírajících. Praha: Vyšehrad, 2005.
KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2006.
KRIEGER, W. (ed.) Caritas – Dienst an Mensch und Gesellschaft. Würzburg, 1999.KŘIVOHLAVÝ, J. Pastorální péče. Praha: Oliva, 2000.
KŘIVOHLAVÝ, J. Křesťanská péče o nemocné. Praha: Advent, 1991.
KŘIVOHLAVÝ, J. Poslední úsek cesty. Praha: Návrat domů, 1995.
KŘIVOHLAVÝ, J. Povídej – naslouchám. Praha: Návrat, 1993.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, 2002.
KÜBLER-ROSS, E. Odpovědi na otázky o smrti a umírání. Jinočany: H & H, 1995.
MATĚJČEK, Z. Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002.
MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005.
MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál, 2007.
MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001.
OPATRNÝ, A., Cesty pastorace v pluralitní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006.
OPATRNÝ, A. Malá příručka pastorační péče o nemocné. Praha: Pastorační středisko, 2003.
OPATRNÝ, A. Pastorace v postmoderní společnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
OPATRNÝ, A. Pastorační péče v méně obvyklých situacích. Praha: Pastorační středisko, 2005.
OPATRNÝ, A. Pastorační péče v sociální práci. Praha, 2000.
POSPÍŠIL, V. C. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002.
ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál, 2000.
STUDENT, J. CH. – MÜHLUM, A. – STUDENT. U. Sociální práce v hospici a paliativní péče. Jinočany: H & H, 2006.
SVATOŠOVÁ, M. Hospice a umění doprovázet. Praha: Ecce Homo, 1995.
SVATOŠOVÁ, M. Hospic slovem i obrazem. Praha: Ecce Homo, 1998.
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat, učebnice metod sociální práce. Praha: SLON, 2007.
VOJTÍŠEK, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. MAREK, 2005.

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus INQCENZ - Inkvizice a cenzura. K dějinám duchovní kontroly a represe
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět poskytne historický přehled vzniku, dějin a konečně přeměně dvou mocných institucí, které významně ovlivnily evropské dějiny od 13. prakticky až do 20. století. Na konkrétních případech (např. aféra Galileo) budeme analyzovat mechanismy jejího fungování a role, které hrála v evropské společnosti. Od 16. století přebírá dohled nad náboženskou konformitou novověký stát. Závěrem zmíníme analogické mechanismy kontroly myšlení v totalitních režimech 20. století.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Poskytnou solidní, o současný vědecký výzkum opřený pohled na významný fenomén evropských dějin.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. náboženství a represe, „černá legenda“ inkvizice
2. biskupské lokální vyhledávání kacířů
3. zrození centralizované papežské inkvizice
4. cíle a metody středověké inkvizice
5. pozdně středověké proměny instituce
6. reformace a vznik kongregace Indexu
7. španělská inkvizice a případ Galileo
8. inkvizice a Index v moderní době
9. absolutní stát přejímá dohled
10. moderní dědicové kontroly myšlení

Literatura, na níž je předmět vystavěn Histoire du christianisme I.-XIII. dir. J.-M. Mayer – Ch. Petri – A.Vauchez – M. Venard.
Dictionaire historique de la Papauté. ed. Philippe Levillain, Paris 2003.
Handbuch der Kirchengeschichte 3-7. ed. Hubert Jedin, Freiburg i.Br., 1987.
Wörterbuch Kirchengeschichte, ed. Georg Denzler – Carl Andresen, München 1982.
G. Bedouelle, L´histoire de l´Eglise, Paris 1997.
Benazzi, Natale-Matteo D´Amico: Le livre noir de l´Inquisition. Les grands proces, Paris 2000.
James Brodrick, Robert Bellarmino. Kardinál a inkvizice. Olomouc 2007.
Jean-Pierre Dedieu: L´Inquisition, Paris 1987.
Franzen, A.: Malé církevní dějiny, Praha 1992.
Ginzburg, Carlo: Hexensabbat, Frankfurt a.M. 1997.
Halas, František X.: Fenomén Vatikán. Brno 2004.
Kadlec, J.: Dějiny katolické církve I-III, Olomouc 1993.
Küng, Hans: Malé dějiny katolické církve. Praha 2001.
Johnson, Paul: Dějiny křesťanství. Brno 1999.
Jedin, H.: Malé dějiny koncilů, Praha 1990.
Lonchamp, Jean Pierre: L´affaire Galileé, 1988.
Rapp, Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno 1996.
Schatz, Klaus: Dějiny papežského primátu. Brno 2002.
Středověký člověk a jeho svět. ed. Jacques Le Goff, Praha 1999.
Testas, Guy-Testas Jean: L´Inquisition, Paris 1996.

Literatura doporučená studentům Franzen, A.: Malé církevní dějiny, Praha 1992.
Kadlec, J.: Dějiny katolické církve I-III, Olomouc 1993.
Rapp, Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno 1996.
Schatz, Klaus: Dějiny papežského primátu. Brno 2002.
James Brodrick, Robert Bellarmino. Kardinál a inkvizice. Olomouc 2007.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Kolokvium, prověření znalostí získaných během kurzu.

Sylabus INTEPSY - Interkulturní psychologie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Ulrichová Monika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s vědeckým výzkumem psychologických rozdílů mezi národy a kulturami, jejich odlišností v komunikaci, hodnotových systémech, rodinné výchově atd. Zabývá se nejen teoretickými koncepcemi, ale i výzkumnými zjištěními o rozdílech mezi kulturami, o psychických problémech imigrantů a etnických minorit, o rozdílech komunikačních stylů apod. Věnuje se rovněž aplikaci poznatků interkulturní psychologie do různých oblastí, jako je vzdělávání, management, zdravotnictví nebo řešení konfliktů.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem IP je představit tento obor, který se zaměřuje na problémy "komunikace mezi kulturami". Interdisciplinární obor, který se nachází na pomezí psychologie, antropologie, lingvistiky aj. Pro současný svět je charakteristická vysoká míra setkávání lidí odlišných kultur, ras a národů, jež má někdy podobu mírového soužití a spolupráce, jindy však konfliktů. Proto také roste zájem o vědecké studium psychologických rozdílů mezi národy a kulturami, jejich odlišností v komunikaci, hodnotových systémech, rodinné výchově a v řadě dalších aspektů. Student by též měl porozumět nejnovějším poznatkům v oblasti vzdělávání, managmentu, zdravotnictví nebo řešení konfliktů.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Vymezení interkulturní psychologie – definice, oblasti aplikací
2. Základní pojmy interkulturní psychologie – kultura, akulturace, etnikum, etnicita, národ, národnost, rasy, rasisimus, stereotypy, předsudky
3. Související vědecké disciplíny – sociální psychologie, sociologie, etnologie, etnografie, kulturní antropologie, psychologická antropologie, demografie, etnolingvistika, historická věda, politologie
4. Interkulturní rozdíly v hodnotách, interkulturní rozdíly v postojích k lásce a sexuálnímu obtěžování
5. Psychologické problémy akulturace a adaptace – akulturační stres a preference imigrantů
6. Předsudky a stereotypy – vznik a jejich vývoj, jejich redukce
7. Kulturní, etnická, národní identita – vztah národní identity a evropské identity
8. Psychologie českého etnika: stereotypy Čechů o jiných národech, stereotypy cizinců o Češích, česká národní povaha
9. Jazyk a komunikace v interkulturním aspektu – emoce a zdvořilost v jazycích a kulturách, maskulinita a feminita jako interkulturní dimenze
10. Aplikace interkulturní psychologie – edukace, interkulturní rozdíly ve zdravotní péči, vztahy a konflikty mezi etniky a národy, interkulturní komunikace jako reálný fenomén a jeho vědecká reflexe

Literatura, na níž je předmět vystavěn Berry, J.W. Cross - cultural psychiology. Research and Application. Cambridge 2002, 2nd ed.
Berry, J.W. Immigration, acculturation and adaptation. applied Psychology 46. 1997
ALLPORT, G. W. O povaze předsudků. Praha : Prostor, 2004.
LAŠEK, J. Sociálně psychologické klima školních tříd a školy. Hradec Králové : Gaudeamus, 2001.
MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální psychologie. Praha: Sociologické nakl., 1998.
NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha : Academia, 1997.
PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie. Praha : Portál, 2007.
PRŮCHA, J. Vzdělávání a školství ve světě. Základy mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. Praha : Portál, 1999.
PRŮCHA, J. Multikulturní výchova (nejen) pro učitele. Praha : Triton, 2006.
ŘÍČAN, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha : Portál, 2007.

Literatura doporučená studentům Barša, P. - Strmiska, M. Národní stát a etnický konflikt. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Beneš, Z. Rozumět dějinám. Praha: Gallery 2002.
Chalupný, E. Národní povaha česká. Praha: Nákladem vlastním 1907.
Lorenzová, D. - Mareš, J. - Měrka, V. Zdravotní péče o muslimské pacienty. HK: Vojenská lékařská akademie J.E. Purkyně 1990.
Hofstede, G. Cultures Consequences: International differences in work- Related Values. Beverly Hills, CA, Sage 1980.
Šišková, T. Menšiny a migranti v ČEské republice. Praha:Portál 2001.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Součástí domácí přípravy je pravidelná příprava na semináře. Individuální příprava bude průběžně kontrolována při seminářích a individuálních konzultacích během semestru. K zápočtu student vypracuje seminární práci na zadané téma. Zkouška je písemná a ústní.

Sylabus INTCHK - Interpretativní sociologie
2010

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Halamová Veronika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Sociální práce je po výtce interaktivní, komunikativní a interpretativní profesí. Interpretativní paradigma představuje v současnosti ve světě nosný koncept sociální práce
( model sociálně komunikativního jednání ).
Každý člověk má svou nereflektovanou teorii světa, společnosti i své osobnosti, a pokud nepochopíme tyto teorie, pokud nedešifrujeme ve studované společnosti existující systémy vnímání a významů, ztrácí naše „ objektivní „ sledování pozorovaného lidského jednání smysl, neboť postrádá explikativní a tedy i predikační schopnost.
„ Specifickým rysem sociologie je to, že se soustřeďuje především na poznávání pravidel života kolektivů a na zjišťování funkcionálních nebo symbolických vztahů mezi společenskými fakty „ (C.D.Echaudemaison a kol.: Slovník ekonomie a sociálních věd ).
Rozhovor je základním nástrojem sociální práce. Dialog jako symetrický interpretační vztah
Nelze hovořit o jednostranném ovlivňování, jak je tomu u sociální technologie nebo u přesvědčování, nýbrž o orientaci na vzájemné porozumění ( Van der Laan: Otázky legitimace sociální práce ).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností 1.Chápat sociální realitu jako objektivní i subjektivní skutečnost.
2.Osvojit si základy sociologie vědění, rozšířit schopnost sociální diagnostiky, komunikace a interpretace.
3.Dovednost sociální analýzy nepříznivé sociální situace.
4.Porozumění sociálnímu jednání a jeho symbolismu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1.Interpretativní paradigma v sociálních vědách. Interpretace jako teoretický výkladový koncept, interpretace jako metodologický aspekt sociálního výzkumu.
2. – 6. Směry interpretativní sociologie: symbolický interakcionismus a jeho odnože, fenomenologie, etnometodologie, hermeneutika.
7.Sociální konstrukce reality. Společnost jako objektivní realita, společnost jako subjektivní realita. Sociální práce jako sociální konstrukce. Dekonstrukce.
8.Kultura v sociologické reflexi.
9.Teorie sociálních situací ( obtížné – nepříznivé sociální situace jako zacílenost sociální práce ).
10.Sociální, kulturní a symbolický kapitál.
11.Rituály, ritualizace v sociální práci.
12.Mýty přítomnosti. Mýty v sociální práci.
14.Byrokracie, athokracie.
15.Důvěra jako sociologická kategorie.
16.Teorie sociálního jednání – epistemologická východiska pro teoretické koncepty sociální práce a praktické modely sociální práce.
17.Postmoderna, postmoderní společnost.
18.Fáma jako nejstarší médium lidstva.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Keller,J. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, poslední vydání.
Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996..
Berger,P.,Luckmann,T. Sociální konstrukce reality.Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury,1999 (samostudium: společnost jako objektivní realita – s.51-93, společnost jako subjektivní realita – s.128-177).
Zita,J.,Stašová,L. Sociologie pro sociální pracovníky.Hradec Králové: Gaudeamus,1999 (samostudium: situace,definice situace –s.56-76, mýty,mýtus v rodině a mýty o rodině,mýty vztahující se k sociální práci –s.89-97,rituály,ritualizovaná chování,ritualizace života –s.101-108, byrokracie,úřad,syndrom choroby kancelářské –s.112-117).
Bauman,Z. Úvahy o postmoderní době.Praha:Sociologické nakladatelství,1995.
Bauman,Z. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997.
Berger,P.Pozvání do sociologie.Praha: Naše vojsko,1991.
Bourdieu,P. Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998.
Giddens,A. Sociologie. Praha: Argo, 1999.
Giddens,A. Unikající svět. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.
Giddens,A. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998.
Grenz,S.J.Úvod do postmodernismu.Praha: Návrat domů,1997.
Jirák,J.,Nekvapil,J.,Šoltys,.O. Jazyk ve společenském kontextu ( základy jazykovědy pro studenty sociálních věd ).Praha: Karolinum, 1996.
Laan,G., van der.Otázky legitimace sociální práce.Boskovice: Albert,1998.
Navrátil,P.Sociální práce jako sociální konstrukce. In.Sociologický časopis,č.1/1998 (samostudium –s.37-49).
Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996.
Kaufmannová – Huberová,G. Děti potřebují rituály. Praha: Portál, 1998.
Kuhn,T.S. Štruktúra vedeckých revolúcií.Bratislava: Pravda, 1982.
Možný,I. Proč tak snadno… Praha: Sociologické nakladatelství, 1991.
Petrusek,M. Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha: Karolinum, 1993.
Petrusek,M. (ed). Sociologické školy, směry, paradigmata. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994.
Levy,D.J. Realismus ( pojednání o interpretaci a společenské realitě ). Brno: Doplněk, 1993.
Zita,J. Teorie situací ( sociálních ? ) jako možný koncept české sociální práce. In: Sociália 2002 Sociální práce a ostatní společenskovědní disciplíny. Sborník příspěvků z vědeckého semináře ÚSS PdF UHK. Hradec Králové:Gaudeamus 2002, str. 201 – 208.
Zita,J. Ritualizace rodinného života, školní rituály v optice všedního dne. In: Rodina a škola (edit.K.Janiš). Hradec Králové: Gaudeamus 2001, s. 81 – 85.
Toffler,A. Šok z budoucnosti. Praha: Práce 1992.
Thompson,K. Klíčové citace v sociologii. Brno: Barrister a Principal, 2001.
Eliade,M. Mýty, sny a mystéria. Praha: Oikoymenh, 1998.
Calhoun,C., Light,D., Keller, S. Sociology. New York: Mc Graw – Hill, 1994.
Johnson,L.C. Social Work Practice ( Models of social work practice, s. 427 – 442 ).
Basis,M.S.,Gelles,R.J.,Levine,A. Sociology. Mc Graw-Hill,1991.
Bartlett,H.M. The Common Base of Social Work Practice. 1970.

ČASOPISY
Sociologický časopis.
Social Work in Evrope.
Sociální práce.
Sociální politika.

Literatura doporučená studentům Keller,J. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, poslední vydání.
Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996..
Berger,P.,Luckmann,T. Sociální konstrukce reality.Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury,1999 (samostudium: společnost jako objektivní realita – s.51-93, společnost jako subjektivní realita – s.128-177).
Zita,J.,Stašová,L. Sociologie pro sociální pracovníky.Hradec Králové: Gaudeamus,1999 (samostudium: situace,definice situace –s.56-76, mýty,mýtus v rodině a mýty o rodině,mýty vztahující se k sociální práci –s.89-97,rituály,ritualizovaná chování,ritualizace života –s.101-108, byrokracie,úřad,syndrom choroby kancelářské –s.112-117).
Bauman,Z. Úvahy o postmoderní době.Praha:Sociologické nakladatelství,1995.
Bauman,Z. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997.
Berger,P.Pozvání do sociologie.Praha: Naše vojsko,1991.
Bourdieu,P. Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998.
Giddens,A. Sociologie. Praha: Argo, 1999.
Giddens,A. Unikající svět. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.
Giddens,A. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998.
Grenz,S.J.Úvod do postmodernismu.Praha: Návrat domů,1997.
Laan,G., van der.Otázky legitimace sociální práce.Boskovice: Albert,1998.
Navrátil,P.Sociální práce jako sociální konstrukce. In.Sociologický časopis,č.1/1998 (samostudium –s.37-49).
Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996.
Kaufmannová – Huberová,G. Děti potřebují rituály. Praha: Portál, 1998.
Kuhn,T.S. Štruktúra vedeckých revolúcií.Bratislava: Pravda, 1982.
Možný,I. Proč tak snadno… Praha: Sociologické nakladatelství, 1991.
Petrusek,M. Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha: Karolinum, 1993.
Petrusek,M. (ed). Sociologické školy, směry, paradigmata. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994.
Levy,D.J. Realismus ( pojednání o interpretaci a společenské realitě ). Brno: Doplněk, 1993.
Zita,J. Teorie situací ( sociálních ? ) jako možný koncept české sociální práce. In: Sociália 2002 Sociální práce a ostatní společenskovědní disciplíny. Sborník příspěvků z vědeckého semináře ÚSS PdF UHK. Hradec Králové:Gaudeamus 2002, str. 201 – 208.
Zita,J. Ritualizace rodinného života, školní rituály v optice všedního dne. In: Rodina a škola (edit.K.Janiš). Hradec Králové: Gaudeamus 2001, s. 81 – 85.
Thompson,K. Klíčové citace v sociologii. Brno: Barrister a Principal, 2001.
Eliade,M. Mýty, sny a mystéria. Praha: Oikoymenh, 1998.
Calhoun,C., Light,D., Keller, S. Sociology. New York: Mc Graw – Hill, 1994.
Basis,M.S.,Gelles,R.J.,Levine,A. Sociology. Mc Graw-Hill,1991.
Bartlett,H.M. The Common Base of Social Work Practice. 1970.

ČASOPISY
Sociologický časopis.
Social Work in Evrope.
Sociální práce.
Sociální politika.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu – vypracování interpretativní seminární práce ( alternativa k volbě ):
- problémy adaptace na povolání sociální pracovník v období prvního zaměstnání,
- interpretace vlastní pracovní náplně sociálního pracovníka ( konzistentnost jejich částí, deklarativnost, v kterých aktivitách spočívá těžiště skutečných výkonů, co ve vlastní práci přináší pocit uspokojení , v kterých situacích a činnostech se proměňuji v instituci, kdy až tak nesvazují zákony a předpisy a nastává prostor pro vlastní interpretaci a tvořivý přístup, rozložení složek loajality ),
- sociální symboly a sociální chování, interpretace soustředěných empirických vzorků,
- případová studie diagnostikování a řešení obtížné sociální situace klienta sociální pomoci, a to podle konceptu teorie sociálních situací,
- překlad tématického anglického textu.

Sylabus INTSCH - Interpretativní sociologie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Halamová Veronika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Sociální práce je po výtce interaktivní, komunikativní a interpretativní profesí. Interpretativní paradigma představuje v současnosti ve světě nosný koncept sociální práce
( model sociálně komunikativního jednání ).
Každý člověk má svou nereflektovanou teorii světa, společnosti i své osobnosti, a pokud nepochopíme tyto teorie, pokud nedešifrujeme ve studované společnosti existující systémy vnímání a významů, ztrácí naše „ objektivní „ sledování pozorovaného lidského jednání smysl, neboť postrádá explikativní a tedy i predikační schopnost.
„ Specifickým rysem sociologie je to, že se soustřeďuje především na poznávání pravidel života kolektivů a na zjišťování funkcionálních nebo symbolických vztahů mezi společenskými fakty „ (C.D.Echaudemaison a kol.: Slovník ekonomie a sociálních věd ).
Rozhovor je základním nástrojem sociální práce. Dialog jako symetrický interpretační vztah
Nelze hovořit o jednostranném ovlivňování, jak je tomu u sociální technologie nebo u přesvědčování, nýbrž o orientaci na vzájemné porozumění ( Van der Laan: Otázky legitimace sociální práce ).

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností 1.Chápat sociální realitu jako objektivní i subjektivní skutečnost.
2.Osvojit si základy sociologie vědění, rozšířit schopnost sociální diagnostiky, komunikace a interpretace.
3.Dovednost sociální analýzy nepříznivé sociální situace.
4.Porozumění sociálnímu jednání a jeho symbolismu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1.Interpretativní paradigma v sociálních vědách. Interpretace jako teoretický výkladový koncept, interpretace jako metodologický aspekt sociálního výzkumu.
2. – 6. Směry interpretativní sociologie: symbolický interakcionismus a jeho odnože, fenomenologie, etnometodologie, hermeneutika.
7.Sociální konstrukce reality. Společnost jako objektivní realita, společnost jako subjektivní realita. Sociální práce jako sociální konstrukce. Dekonstrukce.
8.Kultura v sociologické reflexi.
9.Teorie sociálních situací ( obtížné – nepříznivé sociální situace jako zacílenost sociální práce ).
10.Sociální, kulturní a symbolický kapitál.
11.Rituály, ritualizace v sociální práci.
12.Mýty přítomnosti. Mýty v sociální práci.
14.Byrokracie, athokracie.
15.Důvěra jako sociologická kategorie.
16.Teorie sociálního jednání – epistemologická východiska pro teoretické koncepty sociální práce a praktické modely sociální práce.
17.Postmoderna, postmoderní společnost.
18.Fáma jako nejstarší médium lidstva.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Keller,J. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, poslední vydání.
Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996..
Berger,P.,Luckmann,T. Sociální konstrukce reality.Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury,1999 (samostudium: společnost jako objektivní realita – s.51-93, společnost jako subjektivní realita – s.128-177).
Zita,J.,Stašová,L. Sociologie pro sociální pracovníky.Hradec Králové: Gaudeamus,1999 (samostudium: situace,definice situace –s.56-76, mýty,mýtus v rodině a mýty o rodině,mýty vztahující se k sociální práci –s.89-97,rituály,ritualizovaná chování,ritualizace života –s.101-108, byrokracie,úřad,syndrom choroby kancelářské –s.112-117).
Bauman,Z. Úvahy o postmoderní době.Praha:Sociologické nakladatelství,1995.
Bauman,Z. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997.
Berger,P.Pozvání do sociologie.Praha: Naše vojsko,1991.
Bourdieu,P. Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998.
Giddens,A. Sociologie. Praha: Argo, 1999.
Giddens,A. Unikající svět. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.
Giddens,A. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998.
Grenz,S.J.Úvod do postmodernismu.Praha: Návrat domů,1997.
Jirák,J.,Nekvapil,J.,Šoltys,.O. Jazyk ve společenském kontextu ( základy jazykovědy pro studenty sociálních věd ).Praha: Karolinum, 1996.
Laan,G., van der.Otázky legitimace sociální práce.Boskovice: Albert,1998.
Navrátil,P.Sociální práce jako sociální konstrukce. In.Sociologický časopis,č.1/1998 (samostudium –s.37-49).
Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996.
Kaufmannová – Huberová,G. Děti potřebují rituály. Praha: Portál, 1998.
Kuhn,T.S. Štruktúra vedeckých revolúcií.Bratislava: Pravda, 1982.
Možný,I. Proč tak snadno… Praha: Sociologické nakladatelství, 1991.
Petrusek,M. Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha: Karolinum, 1993.
Petrusek,M. (ed). Sociologické školy, směry, paradigmata. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994.
Levy,D.J. Realismus ( pojednání o interpretaci a společenské realitě ). Brno: Doplněk, 1993.
Zita,J. Teorie situací ( sociálních ? ) jako možný koncept české sociální práce. In: Sociália 2002 Sociální práce a ostatní společenskovědní disciplíny. Sborník příspěvků z vědeckého semináře ÚSS PdF UHK. Hradec Králové:Gaudeamus 2002, str. 201 – 208.
Zita,J. Ritualizace rodinného života, školní rituály v optice všedního dne. In: Rodina a škola (edit.K.Janiš). Hradec Králové: Gaudeamus 2001, s. 81 – 85.
Toffler,A. Šok z budoucnosti. Praha: Práce 1992.
Thompson,K. Klíčové citace v sociologii. Brno: Barrister a Principal, 2001.
Eliade,M. Mýty, sny a mystéria. Praha: Oikoymenh, 1998.
Calhoun,C., Light,D., Keller, S. Sociology. New York: Mc Graw – Hill, 1994.
Johnson,L.C. Social Work Practice ( Models of social work practice, s. 427 – 442 ).
Basis,M.S.,Gelles,R.J.,Levine,A. Sociology. Mc Graw-Hill,1991.
Bartlett,H.M. The Common Base of Social Work Practice. 1970.

ČASOPISY
Sociologický časopis.
Social Work in Evrope.
Sociální práce.
Sociální politika.

Literatura doporučená studentům Keller,J. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, poslední vydání.
Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996..
Berger,P.,Luckmann,T. Sociální konstrukce reality.Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury,1999 (samostudium: společnost jako objektivní realita – s.51-93, společnost jako subjektivní realita – s.128-177).
Zita,J.,Stašová,L. Sociologie pro sociální pracovníky.Hradec Králové: Gaudeamus,1999 (samostudium: situace,definice situace –s.56-76, mýty,mýtus v rodině a mýty o rodině,mýty vztahující se k sociální práci –s.89-97,rituály,ritualizovaná chování,ritualizace života –s.101-108, byrokracie,úřad,syndrom choroby kancelářské –s.112-117).
Bauman,Z. Úvahy o postmoderní době.Praha:Sociologické nakladatelství,1995.
Bauman,Z. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997.
Berger,P.Pozvání do sociologie.Praha: Naše vojsko,1991.
Bourdieu,P. Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998.
Giddens,A. Sociologie. Praha: Argo, 1999.
Giddens,A. Unikající svět. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.
Giddens,A. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998.
Grenz,S.J.Úvod do postmodernismu.Praha: Návrat domů,1997.
Laan,G., van der.Otázky legitimace sociální práce.Boskovice: Albert,1998.
Navrátil,P.Sociální práce jako sociální konstrukce. In.Sociologický časopis,č.1/1998 (samostudium –s.37-49).
Keller,J. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996.
Kaufmannová – Huberová,G. Děti potřebují rituály. Praha: Portál, 1998.
Kuhn,T.S. Štruktúra vedeckých revolúcií.Bratislava: Pravda, 1982.
Možný,I. Proč tak snadno… Praha: Sociologické nakladatelství, 1991.
Petrusek,M. Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha: Karolinum, 1993.
Petrusek,M. (ed). Sociologické školy, směry, paradigmata. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994.
Levy,D.J. Realismus ( pojednání o interpretaci a společenské realitě ). Brno: Doplněk, 1993.
Zita,J. Teorie situací ( sociálních ? ) jako možný koncept české sociální práce. In: Sociália 2002 Sociální práce a ostatní společenskovědní disciplíny. Sborník příspěvků z vědeckého semináře ÚSS PdF UHK. Hradec Králové:Gaudeamus 2002, str. 201 – 208.
Zita,J. Ritualizace rodinného života, školní rituály v optice všedního dne. In: Rodina a škola (edit.K.Janiš). Hradec Králové: Gaudeamus 2001, s. 81 – 85.
Thompson,K. Klíčové citace v sociologii. Brno: Barrister a Principal, 2001.
Eliade,M. Mýty, sny a mystéria. Praha: Oikoymenh, 1998.
Calhoun,C., Light,D., Keller, S. Sociology. New York: Mc Graw – Hill, 1994.
Basis,M.S.,Gelles,R.J.,Levine,A. Sociology. Mc Graw-Hill,1991.
Bartlett,H.M. The Common Base of Social Work Practice. 1970.

ČASOPISY
Sociologický časopis.
Social Work in Evrope.
Sociální práce.
Sociální politika.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu – vypracování interpretativní seminární práce ( alternativa k volbě ):
- problémy adaptace na povolání sociální pracovník v období prvního zaměstnání,
- interpretace vlastní pracovní náplně sociálního pracovníka ( konzistentnost jejich částí, deklarativnost, v kterých aktivitách spočívá těžiště skutečných výkonů, co ve vlastní práci přináší pocit uspokojení , v kterých situacích a činnostech se proměňuji v instituci, kdy až tak nesvazují zákony a předpisy a nastává prostor pro vlastní interpretaci a tvořivý přístup, rozložení složek loajality ),
- sociální symboly a sociální chování, interpretace soustředěných empirických vzorků,
- případová studie diagnostikování a řešení obtížné sociální situace klienta sociální pomoci, a to podle konceptu teorie sociálních situací,
- překlad tématického anglického textu.

Sylabus IZACIVI - Ideové základy transkulturní komunikace 3: Základy evropské civilizace
2014

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hojda Jan

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět kombinuje poznatky z historie, politologie, evropských studií, ale i dějin umění či filosofie. Kurz se zaměřuje na plynulost evropských dějin, provázanost klíčových fenoménů a evropských specifik.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je poukázat na ideové, etické a kulturní zdroje evropské civilizace. Předmět představuje hodnotové základy evropské civilizace, tak jak byly utvářeny interakcí židovství, křesťanství a řecké a římské kultury a následným historickým vývojem s koncepty reformace, osvícenství, moderny, etc. Student se seznámí s historickými kořeny konceptu lidských práv, občanských svobod, nesamozřejmostí jako je právní stát, oddělení soudní a výkonné moci, svoboda vyznání či vyjadřování nebo náboženská tolerance. Pochopení vlastního kulturního zázemí je nutným východiskem pro lepší porozumění kulturní odlišnosti.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Klasické řecké pojetí člověka. Řecká politická filozofie a koncept demokracie, jeho dobové limity
2. Římský stát, právo a myšlenka impéria, které zajišťuje bezpečí a blahobyt svým občanům
3. Izrael a biblická koncepce člověka jako jedinečné bytosti s nezadatelnými právy a morálními závazky vůči sobě a společenství. Desatero
4. Křesťanství, jeho náboženský obsah a étos
a) recepce židovství a antiky ve středověku skrze křesťanství
b) keltské, germánské a slovanské národy Evropy a jejich vnos do budování nové společnosti po stěhování Evropy
c) dominantní vliv křesťanství na hodnotové principy Západu
5. Historické proměny paradigmat
– gregoriánská reforma, zápas duchovní a světské moci a vznik konceptu limitované moci a právního státu
– zrození univerzity, znovuobjevení římského práva a koncept národních států
– knihtisk, reformace a rozpad náboženské jednoty Západu
– zámořské objevy a přírodovědecké objevy: bolestné proměny obrazu světa a reakce společenských elit
– náboženské války, objevení fenoménu nevěry, ateismu, nekonfesijního křesťanství
– osvícenství, jeho různé formy, jeho přínosy a stíny
– zrození nové společnosti na přelomu 18. a 19. století – industrializace, urbanizace, nacionalismus
– nové myšlenkové proudy: rasismus, socialismus, komunismus, liberalismus etc. a jejich kořeny
5. Současnost
a) tradiční hodnoty v postmoderní Evropě
b) evropské hodnoty v procesu globalizace

Literatura, na níž je předmět vystavěn BECK, U. Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. Brno 2007.
BLACK, J. Evropa osmnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2003.
BLOOM, H. Kánon západní literatury. Praha : Prostor, 2000.
BROOKE, Ch. N. L. Evropa středověku v letech 962-1154. Praha : Vyšehrad, 2006.
BRUNSCHVICG, L. Evropský duch. Praha : Vyšehrad, 2000.
COLLINS, R. Evropa raného středověku 300-1000. Praha : Vyšehrad, 2005.
DAWSON, Ch. Bohové revoluce. Praha : Vyšehrad, 1997.
DAWSON, Ch. Porozumět Evropě. Praha : Zvon, 1995.
DAWSON, Ch. Zrození Evropy. Praha : Vyšehrad, 1994.
FLOSS, P. Cesty evropského myšlení. 1. Architekti křesťanského středověkého vědění. Praha : Vyšehrad, 2004.
GRANT, M. Dějiny antického Říma. Praha : BBart 1999.
GUARDINI, R. Konec novověku. Praha : Vyšehrad, 1992.
HANUŠ, J.; VYBÍRAL, J. (eds.) Evropa a její duchovní tvář. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005.
HEER, F. Evropské duchovní dějiny. Praha : Vyšehrad, 2000.
HORYNA, B. Idea Evropy. Praha : Argo, 2001.
HUNTINGTON, S. P. Střet civilizací. Praha : Rybka Publishers, 2001.
HUNTINGTON, S. P. Třetí vlna. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008.
KINCL, J.; URFUS, V.; MICHAL SKŘEJPEK, M. Římské právo. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 1995.
MACKENNEY, R. Evropa šestnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2001.
MUNCK, T. Evropa sedmnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2002.
MUNDY, J. H. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha : Vyšehrad, 2008.
OHLER, N. Katedrála. Náboženství, politika, architektura, dějiny. Jinočany : H & H, 2006.
REALE, G. Kulturní a duchovní kořeny Evropy. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005.
RÉMOND, R. Náboženství a společnost v Evropě. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003.
SCHULZE, H. Stát a národ v evropských dějinách. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003.
ŠEVČÍK, Oldřich. Architektura-historie-umění. Praha : Grada, 2001.
VINEN, R. Evropa dvacátého století. Praha : Vyšehrad, 2007.
VRÁNA, K. Společný evropský dům. Svitavy : Trinitas, 2001.
WEGS, J. R. Evropa po roce 1945. Praha : Vyšehrad, 2002.

Literatura doporučená studentům ČERNÝ, Václav. O povaze naší kultury. Brno: Atlantis, 1996.
BECK, U. Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. Brno 2007.
BLACK, J. Evropa osmnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2003.
BLOOM, H. Kánon západní literatury. Praha : Prostor, 2000.
BROOKE, Ch. N. L. Evropa středověku v letech 962-1154. Praha : Vyšehrad, 2006.
BRUNSCHVICG, L. Evropský duch. Praha : Vyšehrad, 2000.
COLLINS, R. Evropa raného středověku 300-1000. Praha : Vyšehrad, 2005.
DAWSON, Ch. Bohové revoluce. Praha : Vyšehrad, 1997.
DAWSON, Ch. Porozumět Evropě. Praha : Zvon, 1995.
DAWSON, Ch. Zrození Evropy. Praha : Vyšehrad, 1994.
FLOSS, P. Cesty evropského myšlení. 1. Architekti křesťanského středověkého vědění. Praha : Vyšehrad, 2004.
GRANT, M. Dějiny antického Říma. Praha : BBart 1999.
GUARDINI, R. Konec novověku. Praha : Vyšehrad, 1992.
HANUŠ, J.; VYBÍRAL, J. (eds.) Evropa a její duchovní tvář. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005.
HEER, F. Evropské duchovní dějiny. Praha : Vyšehrad, 2000.
HORYNA, B. Idea Evropy. Praha : Argo, 2001.
HUNTINGTON, S. P. Střet civilizací. Praha : Rybka Publishers, 2001.
HUNTINGTON, S. P. Třetí vlna. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008.
KINCL, J.; URFUS, V.; MICHAL SKŘEJPEK, M. Římské právo. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 1995.
MACKENNEY, R. Evropa šestnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2001.
MUNCK, T. Evropa sedmnáctého století. Praha : Vyšehrad, 2002.
MUNDY, J. H. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha : Vyšehrad, 2008.
OHLER, N. Katedrála. Náboženství, politika, architektura, dějiny. Jinočany : H & H, 2006.
REALE, G. Kulturní a duchovní kořeny Evropy. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005.
RÉMOND, R. Náboženství a společnost v Evropě. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003.
SCHULZE, H. Stát a národ v evropských dějinách. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003.
ŠEVČÍK, Oldřich. Architektura-historie-umění. Praha : Grada, 2001.
VINEN, R. Evropa dvacátého století. Praha : Vyšehrad, 2007.
VRÁNA, K. Společný evropský dům. Svitavy : Trinitas, 2001.
WEGS, J. R. Evropa po roce 1945. Praha : Vyšehrad, 2002.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška ověřuje znalost představené látky a studijní literatury konkretizované v rámci seminářů.

Sylabus IZADEMY - Ideové základy transkulturní komunikace 1: Dějiny lidského myšlení
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Mikoška Petr

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět poskytuje seznámení s hlavními myšlenkovými tradicemi v dějinách lidstva, především evropské kultury. Upozorňuje na jejich rozmanitost a dějinnou i geografickou podmíněnost. Zároveň ukazuje na některé konstanty přítomné napříč širokou škálou jednotlivých ideových systémů. Utváření a sdílení idejí představuje jako jednu ze základních složek kultury obecně.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Kurz sleduje diverzitu a souvztažnost myšlenkových paradigmat nejen v dějinném ohledu (přechod od předfilozofického myšlení k filozofickému; dějiny západního a východního myšlení; základní charakteristika vědeckých paradigmat), ale rovněž na vybraných příkladech v ohledu synchronním (majoritní kultury versus myšlení tzv. přírodních národů - australští domorodci, africké kultury, eskymácké a indiánské tradice). Kombinace diachronního a synchronního pohledu je uplatněna také při prezentaci styčných bodů a rozdílů vědeckého a filozoficko-náboženského myšlenkového rámce obecně. Student by po absolvování předmětu měl být nejen schopen se základně orientovat v rozmanitosti hlavních myšlenkových tradic v dějinách lidstva, ale také samostatně, byť zkusmo, vyhodnotit podíl vlivu jednotlivých ideových tradic na formování intelektuální krajiny současného globálního světa.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - Moudrost staré Indie a Egypta
- Čínská moudrost a filozofie
- Dějiny řeckého myšlení
- Židovská a islámská filozofie
- Filozofie středověku
- Novověké myšlení
- Moderní a postmoderní filozofie
- Myšlenkové koncepty 20. století
- Vztah jednotlivých ideově-kulturních paradigmat (věda – filosofie – náboženství – umění)
- Synchronní diverzita myšlenkových tradic minulosti a přítomnosti
- Ideové aspekty globalizace

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, Arno. Úvod do filosofie. 2. vyd. Praha : Portál, 2004.
BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996.
BONDY, Egon. Čínská filosofie. Praha : VOKNO, 1993.
CORETH, Emerich et al. Filosofie 20. století. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2006.
ELIADE, Mircea, Dějiny náboženského myšlení. Praha : Oikumené, 1996.
FLOSS, Pavel. Cesty evropského myšlení. 1. Architekti křesťanského středověkého vědění. Praha : Vyšehrad, 2004.
GILSON, Étienne. Bůh a filosofie. Praha : ISE, 1994.
GUARDINI, Romano. Konec novověku. Pokus o orientaci. Praha : Vyšehrad, 1992.
KRATOCHVÍL, Zdeněk, BOUZEK, Jan. Od mýtu k logu. Praha : Herrmann & synové, 1994.
KRATOCHVÍL, Zdeněk, BOUZEK, Jan. Řeč umění a archaické filosofie. Praha : Herrmann & synové, 1995.
Kol.autorů. Filosofický slovník. 2. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 1998.
LAO-C'. O Tao a ctnosti – Tao te ťing. Přel. Berta Krebsová. Praha : Odeon, 1971.
Lexikon východní moudrosti. Buddhismus. Hinduismus. Taoismus. Zen. Olomouc – Praha : Votobia/Viktoria P., 1996.
LÉVI-STRAUSS, Claude. Myšlení přírodních národů. Praha : ČS, 1971.
MACHOVEC, Milan. Filosofie tváří v tvář zániku. Brno : Zvláštní vydání, 1998.
MARCUS AURELIUS, Antoninus. Hovory k sobě. Přel. Rudolf Kuthan. Praha : Gasset, 2006.
MARX, Karl. Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844. Přel. Zbyněk Sekal. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1961.
McGREAL, Ian P. (ed.). Velké postavy východního myšlení. Slovník myslitelů. Praha : Prostor, 1998.
NEUBAUER, Zdeněk. Smysl a svět. Hermeneutický pohled na svět. Praha : Moraviapress, 2001.
NICOLA, Ubaldo. Obrazové dějiny filozofie. Praha : Euromedia, 2006.
PASCAL, Blaise. Myšlenky : výbor. Přel. Miloslav Žilina. Praha : Mladá fronta, 2000.
STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000.
TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení. Praha, Litomyšl : Paseka, 2006.

Literatura doporučená studentům ANZENBACHER, Arno. Úvod do filosofie. 2. vyd. Praha : Portál, 2004.
BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996.
BONDY, Egon. Čínská filosofie. Praha : VOKNO, 1993.
CORETH, Emerich et al. Filosofie 20. století. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2006.
ELIADE, Mircea, Dějiny náboženského myšlení. Praha : Oikumené, 1996.
FLOSS, Pavel. Cesty evropského myšlení. 1. Architekti křesťanského středověkého vědění. Praha : Vyšehrad, 2004.
GILSON, Étienne. Bůh a filosofie. Praha : ISE, 1994.
GUARDINI, Romano. Konec novověku. Pokus o orientaci. Praha : Vyšehrad, 1992.
KRATOCHVÍL, Zdeněk, BOUZEK, Jan. Od mýtu k logu. Praha : Herrmann & synové, 1994.
KRATOCHVÍL, Zdeněk, BOUZEK, Jan. Řeč umění a archaické filosofie. Praha : Herrmann & synové, 1995.
Kol.autorů. Filosofický slovník. 2. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 1998.
LAO-C'. O Tao a ctnosti – Tao te ťing. Přel. Berta Krebsová. Praha : Odeon, 1971.
Lexikon východní moudrosti. Buddhismus. Hinduismus. Taoismus. Zen. Olomouc – Praha : Votobia/Viktoria P., 1996.
LÉVI-STRAUSS, Claude. Myšlení přírodních národů. Praha : ČS, 1971.
MACHOVEC, Milan. Filosofie tváří v tvář zániku. Brno : Zvláštní vydání, 1998.
MARCUS AURELIUS, Antoninus. Hovory k sobě. Přel. Rudolf Kuthan. Praha : Gasset, 2006.
MARX, Karl. Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844. Přel. Zbyněk Sekal. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1961.
McGREAL, Ian P. (ed.). Velké postavy východního myšlení. Slovník myslitelů. Praha : Prostor, 1998.
NEUBAUER, Zdeněk. Smysl a svět. Hermeneutický pohled na svět. Praha : Moraviapress, 2001.
NICOLA, Ubaldo. Obrazové dějiny filozofie. Praha : Euromedia, 2006.
PASCAL, Blaise. Myšlenky : výbor. Přel. Miloslav Žilina. Praha : Mladá fronta, 2000.
STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000.
TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení. Praha, Litomyšl : Paseka, 2006.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Očekává se studium povinné literatury. V semináři jsou texty rozebírány a diskutovány, nutná je domácí příprava i aktivní participace. Povoleny jsou max. 2 neomluvené absence. Nutnou podmínkou získání zápočtu je vypracování eseje (3 normostrany textu), či realizace ústního referátu na zadané téma. Předmět je zakončen písemnou, případně ústní zkouškou.

Sylabus IZADIAL - Ideové základy transkulturní komunikace 6: Vývoj a perspektivy mezináb. dialogu
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bouma David

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Přednášky se zaměří na aktuální otázky mezináboženského dialogu. Nastíní vývoj vztahů mezi náboženstvími v dějinách, přičemž proti ideologii střetu představí jako reálnou alternativu dialog. Reflexe mezináboženského dialogu bude sledována rovněž v kontextu teologických komparativních studií. Pro katolickou církev byl v otázkách vztahu k nekřesťanským náboženstvím důležitý druhý vatikánský koncil, dalším tématem proto bude představení pokoncilního vývoje dialogu mezi náboženstvími. Tématicky se přednášky dotknou otázek dialogu především mezi monoteistickými náboženstvími, ovšem nebude opomenut vztah křesťanství k náboženstvím Asie i k přírodním náboženstvím. Budou představeny základní modely v chápání „jinakosti“ náboženských spiritualit z různých úhlů pohledu. Nastíní též možné směřování v mezináboženských vztazích do budoucna.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Přiblížit aktuální otázky mezináboženského dialogu, nastínit vývoj vztahů mezi náboženstvími v dějinách, reflektovat mezináboženského dialogu v kontextu teologických komparativních studií. Vyhodnocení vztahu katolické církve k nekřesťanským náboženstvím před a po druhém vatikánském koncilu. Zmapování dialogu mezi křesťanstvím a ostatními monoteistickými náboženstvími, a dále vztah křesťanství k náboženstvím Asie i k přírodním náboženstvím.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - aktuální otázky mezináboženského dialogu
- vývoj vztahů mezi náboženstvími v dějinách
- pokoncilního vývoje dialogu mezi náboženstvími
- dialog mezi monoteistickými náboženstvími
- vztah křesťanství k náboženstvím Asie
- vztah křesťanství k přírodním náboženstvím
- základní modely v chápání „jinakosti“ náboženských spiritualit z různých úhlů pohledu
- možné směřování v mezináboženských vztazích do budoucna

Literatura, na níž je předmět vystavěn HALÍK, T. Prolínání světů. Praha 2006.
Korán. Praha 2000.
KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha 1993.
Křesťanství a ostatní náboženství. Dokument MTK z roku 1996. Praha – Řím 1999.
KÜNG, H. Křesťanství a buddhismus. Praha 1997.
KÜNG, H. Křesťanství a hinduismus. Praha 1997.
KÜNG, H. Křesťanství a náboženství Číny. Praha 1999.
KÜNG, H. Po stopách světových náboženství. Brno 2006.
KÜNG, H. Světový étos pro politiku a hospodářství. Praha 2000.

Literatura doporučená studentům L'Atteggiamento della Chiesa Cattolica di fronte ai seguaci di altre religioni, riflessioni e orientamenti di Dialogo e Missione. Řím 1984.
Bible. Praha 2008.
Dialogo e Annuncio. Řím 1991.
Dokumenty II. vatikánského koncilu. Kostelní Vydří 2002.
DUPUIS, J. Verso una teologia cristiana del pluralismo religioso. Brescia 1997.
FLOSS, K. et al. Mezináboženský dialog. Se zřetelem k tzv. abrahámovským náboženstvím. Praha 2007.
FRYOVÁ, H. Čítanka židovsko-křesťanského dialogu. Praha 2003.
PRUDKÝ, M. Zvláštní lid Boží - křesťané a židé. Brno 2000.
REALE, G. Kulturní a duchovní kořeny Evropy. Brno 2005.
SKALICKÝ, K. Po stopách neznámého Boha. Svitavy 1999.
SCHUBERT, K. Ježíš ve světle tradiční židovské literatury. Praha 2003.
WALDENFELS, H. Fenomén křesťanství. Křesťanská univerzalita v pluralitě náboženství. Praha 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zkouška je udělena za přípravu a prezentaci referátu na domluvené téma a za zvládnutí písemného testu, jenž prověřuje znalost probírané látky, studijních materiálů a studijní literatury.

Sylabus IZAFILO - Ideové základy transkulturní komunikace 2: Filozofie člověka
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hojda Jan

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět si klade za cíl zprostředkovat seznámení se základními filozofickými přístupy k lidské existenci. Na pozadí dějinného utváření otázky po člověku přistupuje k lidské osobě jako k nepostižitelnému ontologickému tajemství, které se zvláště projevuje v mezních událostech lidského života (zrození, láska, smrt). Dále sleduje jednotlivé dimenze lidské existence ve světě.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je předložit nástin filozofické antropologie jakožto části filozofie, která hledá rozumovou cestou odpověď na otázku po člověku („co, příp. kdo je člověk jakožto člověk“). Předmět poukazuje na některé způsoby, jakými lze odpovídat na otázku po člověku v celistvosti jeho existence a nastiňuje konkrétní možnosti reflexe základních struktur „ontologického já“ člověka.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky a) Základní vymezení filozofické antropologie – obor filozofické antropologie, resp. filozofie člověka jako takový, jeho epistemologický status a metoda, význam předporozumění a jazyka; osoba jako podmět i předmět filozofické antropologie, jedinec a osoba, definice osoby; lidské myšlení na cestách od traktátů „De anima“ (O duši) k filozofické antropologii
b) Dějinné pozadí filozofického tázání po člověku – antika a řecká filozofie; židovsko-křesťanské myšlení; středověká filozofie; renesanční antropologie; racionalismus a emipirismus; osvícenství; idealismus; Feuerbach a Marx; vitalismus; Kierkegaard, Nietzsche, Sartre; antropologie 20. století
c) Člověk ve světě - různé přístupy ke světu, zkušenost světa, základní dimenze světa
d) Cesty k ontologickým strukturám lidského já
- přístupy k lidskému já
- člověk jako ontologické tajemství
- tajemství člověka zjevující se v mezních událostech života
e) Původ člověka; ontologické tajemství člověka v události zrození
f) Člověk ve společenství; ontologické tajemství člověka v události lásky
g) Utrpení a smrt; ontologické tajemství člověka v události smrti
h) Fenomenologie lidského jednání – „naturální“ nedostatečnost a „bída“ člověka; jeho nezávislost a vznešenost; niternost a vlastnění sebe sama; vnímání času; schopnost tvořit a vnímat symboly; jazyk; umění; věda; etika; náboženství
ch) Lidské poznání – mohutnost člověka; lidské poznání jako obecné chápání; smyslové poznání; představivost a paměť; intelektové a rozumové poznání; pravda, jistota, omyl
i) Vůle člověka – vůle jako mohutnost; předmět vůle; hodnoty; lidská svoboda
j) Duální jednota člověka; člověk jako jednota duše a těla – historie otázky po jednotě a dualitě lidské existence; existence, duchovost a substancialita duše; duše jako forma těla; původ duše; poslední úděl člověka; lidské tělo

Literatura, na níž je předmět vystavěn BLECHA, Ivan. Filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002.
CLARKE, W. Norris. Osoba a bytí. Praha: Krystal OP; Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007.
CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha: Zvon, 1996.
GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy: Trinitas, 2005.
MARITAIN, Jacques. Láska a přátelství. Praha: Krystal OP, 2005.
PECKA, Dominik. Člověk I. Řím: Křesťanská akademie, 1970.
SOKOL, Jan. Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002.
STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000.
VALVERDE, Carlos. Antropologie filozoficzna. Poznaň: Pallotinum, 1998.
VRÁNA, Karel. Dialogický personalismus. Praha: Zvon, 1996.

Literatura doporučená studentům BUBER, Martin. Já a Ty. Praha: Kalich, 2005.
KOHÁK, Erazim. Člověk, dobro a zlo. O smyslu života v zrcadle dějin. Praha: Ježek, 1993.
GUARDINI, Romano. Konec novověku. Pokus o orientaci. Praha: Vyšehrad, 1992.
HOJDA, Jan. Člověk jako východisko vztahu křesťanství a kultury. Reflexe tématu v díle J. Maritaina a R. Guardiniho. In Acta universitatis reginaehradecensis. Facultas paedagogica. Humanistica I. WOLF, V. (ed.) Hradec Králové: KNVCHP PdF UHK, 2008, s. 43-70.
LACROIX, Jean. Smysl člověka. Praha: Vyšehrad, 1970.
LÉVINAS, Emmanuel. Totalita a nekonečno. Praha: OIKOYMENH, 1997.
MARCEL, Gabriel. K filosofii naděje. Praha: Vyšehrad, 1971.
MARITAIN, Jacques. Integrální humanismus. Řím: Křesťanská akademie, 1967.
MARITAIN, Jacques. Náboženství a kultura. Brno: Moravan, 1936.
SCHELER, Max. Místo člověka v kosmu. Praha: Academia, 1968.
SCHELER, Max. Řád lásky. Praha: Vyšehrad, 1971.
TATRANSKÝ, Tomáš. Lévinas a metafyzika. Svitavy: Trinitas, 2004.
TEILHARD de CHARDIN, Pierre. Místo člověka v přírodě. 2. vyd. Praha: Svoboda-Libertas, 1993.
ZABOROWSKI, Holger. Ikonické existování. K hermeneutice toho, co znamená být člověkem. MKR Communio, 2006, roč. 10, č. 3, s. 245-267.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Požadavky k zápočtu:
Aktivní účast na semináři (min. 75 %) a tvorba seminární práce.

Požadavky ke zkoušce:
Osvojení si znalostí prezentovaných na přednáškách a ve studijní pomůcce.
Seznámení s knihou E. Coretha "Co je člověk" a schopnost prezentovat její výpovědi.

Sylabus IZANABO - Ideové základy transkulturní komunikace 5: Světová náboženství
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bouma David

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět uvádí do tří základních náboženských okruhů: čínských náboženství, indických náboženství a abrahamovských náboženství. Zmíněna budou i náboženství kmenová i religiozita existující na hranicích a vně zavedených duchovních tradic.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je představení náboženství jako integrální součásti lidských dějin a pochopení konstitutivních prvků světových náboženství. Předmět seznamuje též s aktuální problematikou vlivu světových náboženství na utváření současné evropské kultury.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. úvod do vědy o náboženství
2. náboženství jako předmět religionistiky -typologie náboženství
3. taoismus a konfucianismus
4. bráhmanismus, hinduismus, buddhismus
5. judaismus
6. vznik a formování raného křesťanství
7. vývoj křesťanství a křesťanské církevní organizace.
8. reformace
9. islám jako třetí nadnárodní náboženství
10. světová náboženství v současné Evropě a v České republice

Literatura, na níž je předmět vystavěn HALÍK, T. Prolínání světů, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006.
KÜNG, H. Po stopách světových náboženství, Brno: CDK, 2006.

Literatura doporučená studentům BENEDIKT XVI. Úvod do křesťanství. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2007.
ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení I. 3. vyd. Praha : OIKOYMENH, 2008.
ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení II. Praha : OIKOYMENH, 1996.
ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení III. Praha : OIKOYMENH, 1997.
ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení IV. Praha : OIKOYMENH, 2007.
ELIADE, M.; CULIANU, I. P. Slovník náboženství. 2. vyd. Praha : Argo, 2001.
FUNDA, O. A. Křesťanství – jev lidských dějin a kultury. Praha : Karolinum, 1992.
HELLER, J., MRÁZEK, M. Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. Praha : Kalich, 1988.
HOLM, N. G. Úvod do psychologie náboženství. Praha : Portál, 1998.
HORYNA, B.; PAVLINCOVÁ, H. Filosofie náboženství. Brno : MU, 1999.
HORYNA, B. Úvod do religionistiky. Praha : OIKOYMENH, 1994.
KEPEL, G. Boží pomsta. Brno : Atlantis, 1996.
KROPÁČEK, L. Islámský fundamentalizmus. Praha : Vyšehrad, 1996.
KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha : Vyšehrad, 1993.
NEKVINDA, L. Tradiční náboženství u nás. Hradec Králové : Gaudeamus, 1999.
NEWMAN, J., SIVAN, G. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992.
PAVLINCOVÁ, H.; HORYNA, B. (eds.) Judaismus, křesťanství, islám. 2. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2003.
OTTO, R. Posvátno. Praha : Vyšehrad, 1998.
SOKOL, J. Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. Praha : Ježek, 1993.
VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. Praha : Dingir, 1999.
ZBAVITEL, D. (ed.) Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. Praha : ČSAV, 1964.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu písemná zkouška testující znalosti obsahu přednášek

Sylabus IZASPIR - Ideové základy transkulturní komunikace 4: Dějiny spiritualit Evropy
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Přednáška si klade za cíl seznámit studenty se základními tématy dějin spiritualit Evropy. Na základě vybraných osobností a hnutí bude prezentována dynamika vývoje duchovního směřování evropské civilizace.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Přednáška si klade za cíl seznámit studenty se základními tématy dějin spiritualit Evropy. Na základě vybraných osobností a hnutí bude prezentována dynamika vývoje duchovního směřování evropské civilizace.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky I. Metodologická východiska, duchovní interpretace dějin, teologický pojem "spirituality" a základní přístupy v prezentaci
II. Duchovní proudy v Evropě okolo počátku letopočtu
III. První projevy křesťanských spiritualit v patristické době
V. Bohatství a různorodost středověkých spiritualit
VI. Proměny duchovního života v novověku
VII. Současná perspektiva a výhledy spiritualit sjednocené Evropy

Literatura, na níž je předmět vystavěn AA. VV. Storia della spiritualità. Roma 1983nn.
AA.VV. Storia della spiritualità. Bologna 1987nn.
AUMANN, J. Křesťanská spiritualita v katolické tradici. Praha 2000.
AURELIUS AUGUSTINUS. O Boží obci. Praha 2007.
BLACK, J. Evropa osmnáctého století. Praha 2003.
BONAVENTURA. Putování mysli do Boha. 2. vyd. Praha 2003.
BROOKE, Ch. N. L. Evropa středověku v letech 962-1154. Praha 2006.
COLLINS, R. Evropa raného středověku 300-1000. Praha 2005.
DOSTÁLOVÁ, R; HOŠEK, R. Antická mystéria. Praha 1997.
ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení II. Praha 1996.
ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení III. Praha 1997.
FIORES, S. et al. Slovník spirituality. Kostelní Vydří 1999.
FROLÍKOVÁ, A. Rané křesťanství očima pohanů. Jinočany 1992.
HANUŠ J.; VYBÍRAL, J. (eds.) Evropa a její duchovní tvář. Brno 2005.
HEER, F. Evropské duchovní dějiny. Praha 2000.
HOŠEK, R. Náboženství antického Řecka. Praha 2004.
HOŠEK, R. Římské náboženství. Praha 1986.
KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha 1993.
MACKENNEY, R. Evropa šestnáctého století. Praha 2001.
MUNCK, T. Evropa sedmnáctého století. Praha 2002.
MUNDY, J. H. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha 2008.
LE GOFF, J. et al. Encyklopedie středověku. 2. vyd. Praha 2008.
POKORNÝ, P. Píseň o perle. Tajné knihy starověkých gnostiků. 2. vyd. Praha 1998.
REALE, G. Kulturní a duchovní kořeny Evropy. Brno 2005.
RÉMOND, R. Náboženství a společnost v Evropě. Praha 2003.
SOKOL, J. (ed.) Mistr Eckhart a středověká mystika. Praha 2009.
TOMÁŠ KEMPENSKÝ. Následování Krista. Řím 1969.
UMLAUF, V. Evropské cesty k vlastnímu já. Brno 2002.
VINEN, R. Evropa dvacátého století. Praha 2007.
WEISMAYER, J. Život v plnosti. Dějiny a teologie duchovního života. Kostelní Vydří 1994.
WEGS, J. R. Evropa po roce 1945. Praha 2002.

Literatura doporučená studentům AA. VV. Storia della spiritualità. Roma 1983nn.
AA.VV. Storia della spiritualità. Bologna 1987nn.
AUMANN, J. Křesťanská spiritualita v katolické tradici. Praha 2000.
AURELIUS AUGUSTINUS. O Boží obci. Praha 2007.
BLACK, J. Evropa osmnáctého století. Praha 2003.
BONAVENTURA. Putování mysli do Boha. 2. vyd. Praha 2003.
BROOKE, Ch. N. L. Evropa středověku v letech 962-1154. Praha 2006.
COLLINS, R. Evropa raného středověku 300-1000. Praha 2005.
DOSTÁLOVÁ, R; HOŠEK, R. Antická mystéria. Praha 1997.
ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení II. Praha 1996.
ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení III. Praha 1997.
FIORES, S. et al. Slovník spirituality. Kostelní Vydří 1999.
FROLÍKOVÁ, A. Rané křesťanství očima pohanů. Jinočany 1992.
HANUŠ J.; VYBÍRAL, J. (eds.) Evropa a její duchovní tvář. Brno 2005.
HEER, F. Evropské duchovní dějiny. Praha 2000.
HOŠEK, R. Náboženství antického Řecka. Praha 2004.
HOŠEK, R. Římské náboženství. Praha 1986.
KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha 1993.
MACKENNEY, R. Evropa šestnáctého století. Praha 2001.
MUNCK, T. Evropa sedmnáctého století. Praha 2002.
MUNDY, J. H. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha 2008.
LE GOFF, J. et al. Encyklopedie středověku. 2. vyd. Praha 2008.
POKORNÝ, P. Píseň o perle. Tajné knihy starověkých gnostiků. 2. vyd. Praha 1998.
REALE, G. Kulturní a duchovní kořeny Evropy. Brno 2005.
RÉMOND, R. Náboženství a společnost v Evropě. Praha 2003.
SOKOL, J. (ed.) Mistr Eckhart a středověká mystika. Praha 2009.
TOMÁŠ KEMPENSKÝ. Následování Krista. Řím 1969.
UMLAUF, V. Evropské cesty k vlastnímu já. Brno 2002.
VINEN, R. Evropa dvacátého století. Praha 2007.
WEISMAYER, J. Život v plnosti. Dějiny a teologie duchovního života. Kostelní Vydří 1994.
WEGS, J. R. Evropa po roce 1945. Praha 2002.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Pro splnění zápočtu je třeba aktivní 85% účast v hodinách a příprava vlastního příspěvku ze zadané tématiky. Zkouška se bude skládat z ověření znalostí z látky probírané v hodině a prostudované literatury.

Sylabus JUDA1 - Judaistika
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Kurs není zaměřen striktně historicky, ani komparatisticky. Periodizace jednotlivých historických epoch ve vývoji židovství a význačné události jsou samozřejmě zahrnuty. Předpokladem a základem bude společná práce se starozákonními texty a jejich četba.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Primárním cílem je posluchače seznámit se základními „pojmy“ judaismu a jejich kontextem a poskytnout základní orientaci v náboženské problematice židovství.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Pojetí židovství a judaismu, hlavní období a časová periodizace
Historicky zaměřené téma, přibližující jednotlivé hlavní události a etapy ve vývoji židovského náboženství i v kontextu Starého zákona.

2. Antropologie a pojetí stvoření světa
Pojetí člověka v židovském náboženství. Stvoření světa a člověka a důrazy na něj. Chápání Boha. Jednotlivé vrstvy ve Starém zákoně.

3. Komunita a autorita
Pojetí a chápání vlastní komunity. Pojetí národa a jeho tmelících prvků, „lid smlouvy“. Pojetí autority v židovském náboženství a v abrahamovských náboženstvích vůbec.

4. Seznámení se Starým zákonem
Počet knih, řazení. Vytváření kánonu Starého zákona a jeho historické okolnosti. „Lid knihy“ – proměna chápání a přechod od „náboženství Chrámu“ k „náboženství Knihy“.

5. Vnímání času v judaismu a ve Starém zákoně
Rozlišení lineárního a cyklického pojetí času v náboženství. Stopy cyklického pojetí v Bibli. Lineární vnímání času a jeho důsledek na etické chápání. Apokalyptika a eschatologie. Všeobecná charakteristika z hlediska literárního typu. Zařazení apokalyptiky do určitého kulturního a dobového kontextu. Texty - Henoch, IV. kniha Ezdrášova.

6. Směry v judaismu
Pojetí a rozlišení ortodoxního, konzervativního a liberálního judaismu. Kriteria. Chasidismus.

7. Problém tradice
Mišny, midraše, Talmud. Seznámení s problematikou židovských spisů. Základní rozlišení a orientace.

8. Kalendář
Kalendář. Etapy „židovského roku“. Hlavní svátky a jejich náležitosti.

9. Posvátný prostor
Chrám a jeho historie, synagoga a její vývoj, pojetí prostoru synagogy, orientace staveb, jejich kolorit a náležitosti. Nejznámější synagogy v Čechách.

10. Modlitba a synagogální liturgie
Pojetí modlitby. Seznámení s jejich hlavními prvky a texty. Liturgie, její části a náležitosti.

11. Etapy a periodizace života
„Rituály přechodu“ a další. Zařazení se do komunity. Manželství. Smrt a pohřební obřady.

12. Tradice a zvyky
Košer stravování, odívání, sváteční zvyky. Závaznost.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení I., Oikoymenh, Praha 1995, str. 159 - 181 str. 312 – 332.
Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení II., Oikoymenh, Praha 1996, str.
222 – 247.
Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení III., Oikoymenh, Praha 1997, str.
151 – 177.
Judaismus od A do Z – Slovník pojmů a termínů, nakladatelství Sefer, Praha 1992, a pozdější vydání.
Předmluvy u jednotlivých starozákonních knih ekumenického vydání Bible.

Literatura doporučená studentům Kurt Schubert: Židovské náboženství v proměnách věků, nakladatelství Vyšehrad, Praha 1995
M. Stern: Svátky v životě Židů, Vyšehrad 2002
Pirkej Avot – Výroky otců – Traktát Babylónského talmudu s paralelním českým překladem, nakladatelství Sefer, Praha 1994 – z této knihy předmluvu B. Noska na str. 9 - 18
A. Novotný: Biblický slovník, Kalich 1956
Slovník judaismu, křesťanství, islám, Praha 1994

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu kolokvium

Sylabus JUDAIST - Judaistika
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Brož Vojtěch

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Kurs není zaměřen striktně historicky, ani komparatisticky. Periodizace jednotlivých historických epoch ve vývoji židovství a význačné události jsou samozřejmě zahrnuty. Předpokladem a základem bude společná práce se starozákonními texty a jejich četba.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Primárním cílem je posluchače seznámit se základními „pojmy“ judaismu a jejich kontextem a poskytnout základní orientaci v náboženské problematice židovství.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Pojetí židovství a judaismu, hlavní období a časová periodizace
Historicky zaměřené téma, přibližující jednotlivé hlavní události a etapy ve vývoji židovského náboženství i v kontextu Starého zákona.

2. Antropologie a pojetí stvoření světa
Pojetí člověka v židovském náboženství. Stvoření světa a člověka a důrazy na něj. Chápání Boha. Jednotlivé vrstvy ve Starém zákoně.

3. Komunita a autorita
Pojetí a chápání vlastní komunity. Pojetí národa a jeho tmelících prvků, „lid smlouvy“. Pojetí autority v židovském náboženství a v abrahamovských náboženstvích vůbec.

4. Seznámení se Starým zákonem
Počet knih, řazení. Vytváření kánonu Starého zákona a jeho historické okolnosti. „Lid knihy“ – proměna chápání a přechod od „náboženství Chrámu“ k „náboženství Knihy“.

5. Vnímání času v judaismu a ve Starém zákoně
Rozlišení lineárního a cyklického pojetí času v náboženství. Stopy cyklického pojetí v Bibli. Lineární vnímání času a jeho důsledek na etické chápání. Apokalyptika a eschatologie. Všeobecná charakteristika z hlediska literárního typu. Zařazení apokalyptiky do určitého kulturního a dobového kontextu. Texty - Henoch, IV. kniha Ezdrášova.

6. Směry v judaismu
Pojetí a rozlišení ortodoxního, konzervativního a liberálního judaismu. Kriteria. Chasidismus.

7. Problém tradice
Mišny, midraše, Talmud. Seznámení s problematikou židovských spisů. Základní rozlišení a orientace.

8. Kalendář
Kalendář. Etapy „židovského roku“. Hlavní svátky a jejich náležitosti.

9. Posvátný prostor
Chrám a jeho historie, synagoga a její vývoj, pojetí prostoru synagogy, orientace staveb, jejich kolorit a náležitosti. Nejznámější synagogy v Čechách.

10. Modlitba a synagogální liturgie
Pojetí modlitby. Seznámení s jejich hlavními prvky a texty. Liturgie, její části a náležitosti.

11. Etapy a periodizace života
„Rituály přechodu“ a další. Zařazení se do komunity. Manželství. Smrt a pohřební obřady.

12. Tradice a zvyky
Košer stravování, odívání, sváteční zvyky. Závaznost.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení I., Oikoymenh, Praha 1995, str. 159 - 181 str. 312 – 332.
Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení II., Oikoymenh, Praha 1996, str.
222 – 247.
Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení III., Oikoymenh, Praha 1997, str.
151 – 177.
Judaismus od A do Z – Slovník pojmů a termínů, nakladatelství Sefer, Praha 1992, a pozdější vydání.
Předmluvy u jednotlivých starozákonních knih ekumenického vydání Bible.

Literatura doporučená studentům Kurt Schubert: Židovské náboženství v proměnách věků, nakladatelství Vyšehrad, Praha 1995
M. Stern: Svátky v životě Židů, Vyšehrad 2002
Pirkej Avot – Výroky otců – Traktát Babylónského talmudu s paralelním českým překladem, nakladatelství Sefer, Praha 1994 – z této knihy předmluvu B. Noska na str. 9 - 18
A. Novotný: Biblický slovník, Kalich 1956
Slovník judaismu, křesťanství, islám, Praha 1994

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu kolokvium

Sylabus KAFNV - Křesťanská antropologie a filozofie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Hojda Jan

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět přistupuje k člověku jako k nepostižitelnému ontologickému tajemství, které se zvláště projevuje v mezních událostech lidského života (zrození, láska, smrt). Snaží se ukázat, jak se ontologické tajemství člověka vyjasňuje v jeho nadpřirozeném určení Trojjediným Bohem. Součástí předmětu je též seznámení s disciplínou filozofické antropologie a s dějinným pozadím filozofického tázání po člověku.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Předmět si klade za cíl zprostředkovat seznámení se základními filozofickými přístupy k lidské existenci. Zároveň se snaží ukázat člověka jako ontologické tajemství, které se vyjasňuje v nadpřirozeném určení lidské osoby Trojjediným Bohem.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky I. Filozofická antropologie - její vznik, hlavní zájem, metoda
II. Dějinné pozadí otázky po člověku
- člověk v antickém myšlení - mikrokosmos, úloha rozumu, osud, čas, tělesnost
- středověký obraz člověka - osoba v dějinách, syntéza s antikou, člověk jako stvoření, péče o svět a bližního
- novověké pojetí člověka - subjekt, myšlení, produkt dějinného vývoje, konkrétní existence, osoba ve vztazích
III. Člověk ve světě - různé přístupy ke světu, zkušenost světa, základní dimenze světa
IV. Lidské já
- přístupy k lidskému já - pluralita, otevřenost, negativní charakter poznání, jistota a pochybnost, poznání jako setkání
- člověk jako ontologické tajemství - vlastnosti člověka a lidské já, "já jsem" jako ontologické tajemství
- tajemství člověka v jeho zrození - zrození a existence, dětství jako konstituvní vztah, bytí jako dar, lidské já a jeho absolutní Ty, krizové podoby dětství
- láska a její ontologická hodnota - láska a přátelství, nová ontologická kvalita lásky a její trinitární základ, manželství a rodina, sdílená intimita a symbolický význam domova
- lidské bytí tváří tvář k smrti - smrt jako ztráta a jako sebeodevzdání, hodnota pohřbu, smrt jako milost, věčný život jako jednota života a smrti
V. Křesťanství a kultura
- antropologická dimenze vztahu křesťanství a kultury (R. Guardini, J. Maritain)
- český tomismus a kultura před II. světovou válkou

Literatura, na níž je předmět vystavěn BALTHASAR, Hans Urs von. K pojmu osoba. MKR Communio, 2006, č. 3, s. 235-243.
BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996.
CLARKE, W. Norris. Osoba a bytí. Praha : Krystal OP; Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2007.
CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha : Zvon, 1996.
FLOSS, Karel. Metoděj Habáň (1899-1984) a tomismus. In Metoděj Habáň a český tomismus. K dílu a odkazu olomouckých dominikánů 1. poloviny 20. století. P. DVORSKÝ (ed.). Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2003, s. 7-89.
GILSON, Étienne. Bůh a filosofie. Praha : ISE, 1994.
GLOMBIK, Czesław. Český novotomismus třicátých let. Olomouc : Votobia, 1995.
GUARDINI, Romano. Konec novověku. Pokus o orientaci. Praha : Vyšehrad, 1992.
GUARDINI, Romano. Křesťanství a kultura. Kurs 24. Stará Říše na Moravě : s.n., 1931.
GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy : Trinitas, 2005.
LACROIX, Jean. Smysl člověka. Praha : Vyšehrad, 1970.
MARCEL, Gabriel. K filosofii naděje. Praha : Vyšehrad, 1971.
MARITAIN, Jacques. Integrální humanismus. Řím : Křesťanská akademie, 1967.
MARITAIN, Jacques. Láska a přátelství. Praha : Krystal OP, 2005.
MARITAIN, Jacques. Náboženství a kultura. Brno : Moravan, 1936.
NEKVINDA, Libor. S. M. Braito a Hlubina. In Silvestr M. Braito 1898-1962. Příspěvek k českému tomismu. L. NEKVINDA (ed.). 2. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 1998, s. 19-24.
PAVLINCOVÁ, Helena. S. M. Braito a Filosofická revue. In Silvestr M. Braito 1898-1962. Příspěvek k českému tomismu. L. NEKVINDA (ed.). 2. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 1998, s. 25-29.
PECKA, Dominik. Cesta Nikolaje Berďajeva. Na hlubinu, 1936, ročník 11, s. 48-49.
PECKA, Dominik. Záhada lidské existence. Na hlubinu, 1936, ročník 11, s. 618–624.
PIEPER, Josef. Tomáš Akvinský. Život a dílo. Praha : Vyšehrad, 1997.
PIEPER, Josef. Scholastika. Praha : Vyšehrad, 1993.
PIKHART, Marcel. Český novotomismus od vydání encykliky Aeterni Patris do 50. let XX. století. Hradec Králové : Gaudeamus, 2000.
PRZYWARA, Erich. Analogia entis. Olomouc : Refugium Velehrad-Roma, 2007.
RICHARD VON SANKT-VICTOR. Die Dreieinigkeit. Einsiedeln : Johannes Verlag, 1980.
SCHMIED, Martin. Silvestr Maria Braito a čeští novotomisté. In Metoděj Habáň a český tomismus. K dílu a odkazu olomouckých dominikánů 1. poloviny 20. století. P. DVORSKÝ (ed.). Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2003, s. 91-105.
SKALICKÝ, Karel. Katolická filosofie a teologie zvláště tomistická v české společnosti XIX. a XX. století. In Slovo a naděje. Řím : Křesťanská akademie, 1978, s. 45-79.
SOKOL, Jan. Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha : Portál, 2002.
STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. (v KNA 1. vyd.) Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000.
VRÁNA, Karel. Dialogický personalismus. Praha : Zvon, 1996.
TRESMONTANT, Claude. Bible a antická tradice. Praha : Vyšehrad, 1970.
ZABOROWSKI, Holger. Ikonické existování. K hermeneutice toho, co znamená být člověkem. MKR Communio, 2006, roč. 10, č. 3, s. 245-267.

Literatura doporučená studentům BALTHASAR, Hans Urs von. K pojmu osoba. MKR Communio, 2006, č. 3, s. 235-243.
BLECHA, Ivan. Filosofie: Základní problémy. Olomouc : FIN, 1996.
CLARKE, W. Norris. Osoba a bytí. Praha : Krystal OP; Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2007.
CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha : Zvon, 1996.
GUARDINI, Romano. Konec novověku. Pokus o orientaci. Praha : Vyšehrad, 1992.
GUARDINI, Romano. Křesťanství a kultura. Kurs 24. Stará Říše na Moravě : s.n., 1931.
GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy : Trinitas, 2005.
LACROIX, Jean. Smysl člověka. Praha : Vyšehrad, 1970.
MARCEL, Gabriel. K filosofii naděje. Praha : Vyšehrad, 1971.
MARITAIN, Jacques. Integrální humanismus. Řím : Křesťanská akademie, 1967.
MARITAIN, Jacques. Láska a přátelství. Praha : Krystal OP, 2005.
MARITAIN, Jacques. Náboženství a kultura. Brno : Moravan, 1936.
PECKA, Dominik. Cesta Nikolaje Berďajeva. Na hlubinu, 1936, ročník 11, s. 48-49.
PECKA, Dominik. Záhada lidské existence. Na hlubinu, 1936, ročník 11, s. 618–624.
PIEPER, Josef. Tomáš Akvinský. Život a dílo. Praha : Vyšehrad, 1997.
PIEPER, Josef. Scholastika. Praha : Vyšehrad, 1993.
SOKOL, Jan. Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha : Portál, 2002.
STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. (v KNA 1. vyd.) Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000.
VRÁNA, Karel. Dialogický personalismus. Praha : Zvon, 1996.
TRESMONTANT, Claude. Bible a antická tradice. Praha : Vyšehrad, 1970.
ZABOROWSKI, Holger. Ikonické existování. K hermeneutice toho, co znamená být člověkem. MKR Communio, 2006, roč. 10, č. 3, s. 245-267.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na řízených konzultacích vycházející z individuální přípravy studentů.
Závěrečná práce ověřující schopnost aktivní četby a vytvoření písemného záznamu při studiu odborného textu s filozoficko antropologickým zaměřením.
Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

Sylabus KARELI - Religionistika
2003

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Toth Daniel

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Religionistika, teologie a ateismus. Víra a rozum v reflexi světa. Typologie náboženství. Neteistické systémy Východu. Teistické systémy Západu. Nová duchovní hnutí (kulty, sekty). Stát, církve a náboženské společnosti u nás.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je představení náboženství jako integrální součásti lidských dějin, pochopení konstitutivních prvků významných duchovních proudů a seznámení se s problematikou tradičních a netradičních náboženství u nás.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky ÚVOD DO VĚDY O NÁBOŽENSTVÍ. Příčiny a smysl současného tázání se po podstatě a významu náboženství. Předběžné vymezení pojmů náboženství. Tradice českého religionistického výzkumu.
NÁBOŽENSTVÍ JAKO PŘEDMĚT RELIGIONISTIKY. Religio. Člověk jako nositel náboženské víry. Víra náboženská a nenáboženská. Dogma. Víra a rozum.
TYPOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ. Třídící hledisko geografické, etnografické, genetické, sociologické. Vymezení a odůvodnění našeho přístupu k dělení náboženství: náboženství kmenová, národní a světová (nadnárodní).
BRÁHMANISMUS, HINDUISMUS, BUDDHISMUS. Védy. Učení o dharmě, karmě a reinkarnaci. Varny. Brahma, Višna, a Šiva. Hare Kršna. Sikhismus. Současná situace hinduismu. Životní osudy Buddhovy. Tripitaka. Čtyři vznešené pravdy buddhismu. Samsaré. Nirvána. Současná situace buddhismu.
JUDAISMUS. Judaismus jako nejvýznamnější národní náboženství. Palestina, Kanaán, Izraelité. Diaspora. Tóra, Pentateuch. Základní tématická charakteristika starozákonních biblických knih. Židovská koncepce historického vývoje. Smlouva a její naplňování, resp. dodržování.
VZNIK A FORMOVÁNÍ RANÉHO KŘESŤANSTVÍ. Významné inspirace při vzniku křesťanství: antika, gnose, judaismus. Základní tématická charakteristika novozákonních biblických knih. Problematika historické existence Ježíše. Eschatologie. Chiliasmus. Postupné formulování základního křesťanského dogmatu: vyznání apoštolské, nikajské, Athanasiovo. Arius a Athanasius. Edikt milánský. První křesťanské koncily - nikajský, cařihradský, chalcedonský.
VÝVOJ KŘESŤANSTVÍ A KŘESŤANSKÉ CÍRKEVNÍ ORGANIZACE. Církev a stát. Vznik řeholních společností (řádů a kongregací). Vznik schizmatu. Vznik pravoslaví. Základní charakteristika pravoslaví, autokefální církve.
REFORMACE. První (česká) reformace (zvl. Hus, Chelčický), snaha o náboženské a sociální reformy. Druhá (německo-švýcarská) reformace (Luther, Kalvín, Münzer, Zwingli). Reformační pojetí predestinace, boha, víry. Lutherství a kalvinismus.
ISLÁM JAKO TŘETÍ NADNÁRODNÍ NÁBOŽENSTVÍ. Životní osudy Mohamedovy. Hidžra. Korán. Pět sloupů víry. Džíhád. Sunnité a šíité. Současný stav islámu. Islám: náboženství a politika.
CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE. Charakteristika církví a náboženských společností registrovaných v České republice. Církevní literatura, nakladatelství, vydavatelství, tiskoviny. Církev a sdělovací prostředky.
SEKTY. Obecná charakteristika a základní rysy sekt. Historie a současnost. Sekty v České republice.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Cesty k pramenům. 1971
Čapek, V.: Historie bible. 1990
Čtyři vyznání. 1951
Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení
Eliade, M. - Culianu, I. P.: Slovník náboženství. 1993
Funda, O. A.: Křesťanství jev lidských dějin a kultury. 1992
Funda, O. A.: Víra bez vyznání. 1994
Heller, J. - Mrázek, M.: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. 1988
Holm, N. G.: Úvod do psychologie náboženství. 1998
Horyna, B.: Úvod do religionistiky. 1994
Judaismus, křesťanství, islám (H. Pavlincová a kol.). Praha, Mladá fronta 1993
Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. 1993
Lesný, V.: Buddhismus
Nekvinda, L.: Tradiční náboženství u nás. 1999
Newman, J. - Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992
Pavlincová, H., Horyna, B.: Filosofie náboženství. pokus o typologii. 1999
Pertold, O.: Základy všeobecné vědy náboženské. 1920, 1947
Pertold, O.: Úvod do vědy náboženské. 1947
Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. 1982
Otto, R.: Posvátno. 1998
Ratzinger, J.: Úvod do křesťanství. 1991
Sadek, J. a kol.: Dějiny a kultura židovského náboženství. 1992
Sokol, J.: Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. 1993
Vojtíšek, Z.: Netradiční náboženství u nás. 1998, 1999
Zbavitel, D. (ed.): Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. 1964

Literatura doporučená studentům Cesty k pramenům. 1971
Čapek, V.: Historie bible. 1990
Čtyři vyznání. 1951
Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení
Eliade, M. - Culianu, I. P.: Slovník náboženství. 1993
Funda, O. A.: Křesťanství jev lidských dějin a kultury. 1992
Funda, O. A.: Víra bez vyznání. 1994
Heller, J. - Mrázek, M.: Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. 1988
Holm, N. G.: Úvod do psychologie náboženství. 1998
Horyna, B.: Úvod do religionistiky. 1994
Judaismus, křesťanství, islám (H. Pavlincová a kol.). Praha, Mladá fronta 1993
Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. 1993
Lesný, V.: Buddhismus
Nekvinda, L.: Tradiční náboženství u nás. 1999
Newman, J. - Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Praha 1992
Pavlincová, H., Horyna, B.: Filosofie náboženství. pokus o typologii. 1999
Pertold, O.: Základy všeobecné vědy náboženské. 1920, 1947
Pertold, O.: Úvod do vědy náboženské. 1947
Prameny života. Obraz života ve starých kulturách. 1982
Otto, R.: Posvátno. 1998
Ratzinger, J.: Úvod do křesťanství. 1991
Sadek, J. a kol.: Dějiny a kultura židovského náboženství. 1992
Sokol, J.: Člověk a svět očima bible. Pokus o uvedení do biblické antropologie. 1993
Vojtíšek, Z.: Netradiční náboženství u nás. 1998, 1999
Zbavitel, D. (ed.): Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu. 1964

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Dle instrukcí vyučujícího.

Sylabus KATNV1 - Katechetika I.
2013

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Burda Petr František

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět uvádí do problematiky současného pojetí katecheze. Zabývá se katechezí jako nástrojem pomoci člověku ve zralé odpovědi víry. Předmět se dále zabývá způsobem a formami, subjektem, důvody a obsahem katecheze.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit s teologickými základy katecheze, s církevními dokumenty vztahujícími se ke katechezi a zprostředkovat poznání identity katecheze.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - místo katechetiky v teologických a antropologických oborech: východiska, cíle, praktický dopad; seznámení s dokumentem Všeobecné direktorium pro katechizaci; další literatura
- teologické základy katecheze
- katecheze a víra
- katecheze jako činnost společenství Církve

Literatura, na níž je předmět vystavěn Katechetické směrnice České biskupské konference. Praha: ČBK, 1994.
Osnovy náboženské výchovy pro základní školy. Praha: ČBK, 1996.
Osnovy k výuce náboženské výchovy římskokatolické církve v 1.-9. ročníku základní školy. Praha: ČBK, 2004.
Kongregace pro klérus: Všeobecné direktorium pro katechizaci. ČBK: Praha,1998.
Dřímal, L.: Katecheze Církve jako služba Božímu slovu. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2001.
Dřímal, L.: Katecheze jako výchova víry. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002.
Dřímal, L.: Katecheze jako činnost společenství Církve. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003.
Hollander, H.: Katechetika. Řím: Křesťanská akademie, 1971.

Literatura doporučená studentům Katechetické směrnice České biskupské konference. Praha: ČBK, 1994.
Osnovy náboženské výchovy pro základní školy. Praha: ČBK, 1996.
Osnovy k výuce náboženské výchovy římskokatolické církve v 1.-9. ročníku základní školy. Praha: ČBK, 2004.
Kongregace pro klérus: Všeobecné direktorium pro katechizaci. ČBK: Praha,1998.
Dřímal, L.: Katecheze Církve jako služba Božímu slovu. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2001.
Dřímal, L.: Katecheze jako výchova víry. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002.
Dřímal, L.: Katecheze jako činnost společenství Církve. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003.

Studijní pomůcka: http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/katechetika-info-05.rtf

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na řízených konzulatcích na základě individuální přípravy.
Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

Sylabus KATNV2 - Katechetika II.
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pešek Jiří

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět chce převážně pomocí praktických ukázek a cvičení uvést do práce s různými metodami používanými v katechezi a náboženské výchově, seznamuje se základními stavebními prvky katecheze a vyučovací hodiny, s pomůckami a jejich správným použitím v katechetické práci

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je získat nejzákladnější přehled o pomůckách, metodách a přístupech, které se nabízí učiteli náboženské výchovy a katechetovi, aby mohl dobře rozlišovat jejich použití při jednotlivých přípravách na výuku vzhledem k vyučované skupině.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - metody k vytváření a posílení společenství
- metody etické výchovy
- metody dramatické výchovy
- metody práce se symboly
- metody práce s textem
- metody práce s biblickým textem
- výtvarné metody
- metody práce s obrazem

Literatura, na níž je předmět vystavěn Osnovy náboženské výchovy pro základní školy. Praha: ČBK, 1996.
Kongregace pro klérus: Všeobecné direktorium pro katechizaci. ČBK: Praha,1998.
DŘÍMAL, L.: Katecheze Církve jako služba Božímu slovu. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2001.
DŘÍMAL, L.: Katecheze jako výchova víry. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002.
DŘÍMAL, L.: Katecheze jako činnost společenství Církve. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003.
HOLLANDER, H.: Katechetika. Řím: Křesťanská akademie, 1971.
KUDLÁČOVÁ, B. – Lence, L.: Desatero a Otče náš, jak je neznáme. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2004.
Metodiky a pracovní listy pro výuku náboženství v ČR na základních školách schválené ČBK.
ŠELINGA, J.: Katechéza dětí (didakticko-metodický materiál pre prácu s děťmi). Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 2000.
ŠELINGA, J.: Katechéza mládeže (metodologický materiál pre prácu s dospievajúcou mládežou). Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 1999.
ŠELINGA, J.: Biblická katechéza dospievajúcej mládeže a jej formy. Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 1999.
ŠELINGA, J.: Obraz a jeho úloha v katecheze. Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 1998.
Trochtová, L.: Úvod do didaktiky. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002.

Literatura doporučená studentům Osnovy náboženské výchovy pro základní školy. Praha: ČBK, 2004.
Kongregace pro klérus: Všeobecné direktorium pro katechizaci. ČBK: Praha,1998.
Trochtová, L.: Úvod do didaktiky. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002.
Metodiky a pracovní listy pro výuku náboženství v ČR na základních školách schválené ČBK.
Šelinga, J.: Katechéza dětí (didakticko-metodický materiál pre prácu s děťmi). Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 2000.
Šelinga, J.: Katechéza mládeže (metodologický materiál pre prácu s dospievajúcou mládežou). Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 1999.
Šelinga, J.: Biblická katechéza dospievajúcej mládeže a jej formy. Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 1999.
Šelinga, J.: Obraz a jeho úloha v katecheze. Nitra: Teologický inštiút v Nitre, 1998.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Účast 75 %, zápočet

Sylabus KBPCH - Krátkodobá bloková praxe
2006

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Truhlářová Zuzana

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: praxe 60 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 14 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Vyučovací předmět Odborná praxe představuje stěžejní odborný předmět studijního oboru sociální práce. Uvedený předmět představuje syntetizující složku profesní přípravy. Kromě toho, že praxe rozšiřuje teoretickou přípravu a metodologii studenta - navazuje ve svých jednotlivých formách na vyučovací předměty : sociální politika, psychologie, základy práva, metody sociální práce, pedagogika a zdravotní nauky - uvádí studenta do kontaktu s realitou profese a umožňuje mu experimentovat. Jde tedy o aktivní metodu výuky, která klade na studenta tyto požadavky: pozorovat, jednat a reflektovat. Bloková průběžná praxe je úvodem do bloku odborná praxe a zahajuje výukový proces zvládnutí požadovaných kompetencí v praxi sociální práce. Krátkodobá průběžná praxe je zahájena přípravou studenta na praxi a dále probíhá pod vedení konzultanta na pracovišti praxe. Její trvání je 5 dní 1x týdně po 6 hodinách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit se s rozmanitými institucemi poskytujícími sociální služby a jejich činnostmi v kontextu sociální práce.
· Aplikovat znalosti a dovednosti v praxi.
· Dovednost reflektovaného sociálního šetření.
· Komunikovat s klientem, kriticky analyzovat komunikaci sociálních pracovníků (navázat kontakt, vyjasnit metarovinu definice situace, hledat zakázku, plánovat, kontrolovat, hodnotit, ukončovat kontakt) včetně neverbální komunikace.
· Reflektovat sociální situaci a její vývoj (analýza potřeb klienta, analýza potřeb sociálního prostředí a společnosti, analýza zdrojů, evaluace).
· Dodržovat etické standardy profese. Přemýšlet o etických dilematech.
· Reflektovat profesionální hranice.
· Orientovat se v organizaci a kriticky evaluovat kvalitu sociálních služeb.
· Vedení sociální agendy. Reflexe její návaznosti na požadavky donátorů, potřeby klientů a organizace samé.
· Naučit se naplánovat a realizovat sociální projekt včetně finančních garancí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Krátkodobá bloková praxe
Probíhá dva týdny
Typy zařízení: dle osobní preference studenta / zařízení státní správy a samosprávy, ústavy, hospic, LDN, výchovné ústavy, azylové domy apod./
Cíle učení:
- seznámit se se strukturou organizace
- seznámit se s kazuistikami
- navázání kontaktu s klientem
Základní předpoklady:
Výběr osvojované kompetence, stanovení kritérií
Návaznost na výuku:
- ověření si svých teoretických znalostí z MSP, práva a pedagogiky
- rozvoj komunikačních dovedností
- týmová práce
Organizace supervize:
- úvodní skupinová
– příprava na praxi
- individuální před vstupem na praxi
– plán praxe
Supervize na pracovišti:
týmová
supervizor, konzultant a student
Supervize závěrečná:
- vyhodnocení splnění cílů z kontraktu
- písemná forma zmapování činnosti organizace
- kontrola materiálů v portfoliu praxe
- vlastní pocity studenta

Literatura, na níž je předmět vystavěn HAVRDOVÁ,Z.:Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995
TOMEŠ,I.: Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997
HAVRDOVÁ, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999

Literatura doporučená studentům HAVRDOVÁ,Z.:Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995
TOMEŠ,I.: Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997
Havrdová Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999
Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: Průvodce poskytovatele. Praha: MPSV 2002. Str. 5-53.(www.mpsv.cz – Sociální problematika – Koncepce sociálních služeb.)
Metodika hodnocení kvality sociálních služeb v domovech pro občany se zdravotním postižením. Praha: MPSV 2001. Kapitola Posouzení kvality služeb pro jednotlivého uživatele.(www.mpsv.cz – Sociální problematika – Dokumenty ke kvalitě sociálních služeb.)
Project of Improvingh th Work of the Coordinatiion Council for Minimum Standards in Social Works. GTAF II/WP 2/4A, Praha 1995
TOMEŠ,I a kol.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Personnel Praha 1997
HAVRDOVÁ,Z.: Rozvoj vzdělávání v sociální práci. Sociální politika,11,str.5,1997

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Účast na praxi - doloženo potvrzením.
Aktivní účast na supervizních seminářích.
Zpracování hodnotící zprávy či komparační studie.

Sylabus KKACH - Křesťanská - kulturní antropologie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Raban Miloš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Kulturní a sociální antropologie. Antropologie a její cesty. Výzkumy osobnosti a kultury. Antropologie a ekologie. Nová etnografie. Religionistika. Nové náboženské směry, kulturní a personální identita.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem výuky je podat základní informace o proudech a tématech kulturní antropologie a seznámit posluchače s termíny a teoretickými východisky kultur-ní a sociální antropologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - dějinný přehled hlavních filozofických směrů a jejich vliv na křesťanské myšlení,
- systematické představení výchozích otázek filozofie a následné členění jejích disciplín.
- obraz o člověku v křesťanském myšlení, jeho dějinný vývoj a filozofický kontext tohoto vývoje; materiální a duchovní komponenta v jedinečnosti lidské osoby; osoba člověka v biblické perspektivě,

Literatura, na níž je předmět vystavěn BAČOVÁ, V.: Etnická identita a historické zmeny. Bratislava: Slovenská akademie vied 1996
BELINGER, G. J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia 1998
BENEDICTOVÁ, R.: Kulturní vzorce. Praha: Argo 1999
DELUMEAU, J.: Hřích a strach. Praha: Volvox Globator 1993
DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997
DUERR, H. P.: Sedna. Praha: Gereon 1997
FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994
HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997
HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995
KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993
KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996
LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996
LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966
LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998
LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997
MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997
MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999
MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998
PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994
SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996
TODOROV, T.: Dobytí Ameriky. Praha: Mladá fronta 1996
VAN GENNEP, A.: Přechodové rituály. Praha: LN 1996
WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997
WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999
ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964

Literatura doporučená studentům DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997
FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994
HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997
HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995
KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993
KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996
LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996
LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966
LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998
LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997
MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997
MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999
MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998
PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994
SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996
WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997
WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999
ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet:
pravidelná aktivní účast na lekcích
vystoupení s referátem ústně
písemná sem. zápočtová práce

Sylabus KKACHK - Křesťanská - kulturní antropologie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Raban Miloš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Kulturní a sociální antropologie. Antropologie a její cesty. Výzkumy osobnosti a kultury. Antropologie a ekologie. Nová etnografie. Religionistika. Nové náboženské směry, kulturní a personální identita.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem výuky je podat základní informace o proudech a tématech kulturní antropologie a seznámit posluchače s termíny a teoretickými východisky kultur-ní a sociální antropologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - dějinný přehled hlavních filozofických směrů a jejich vliv na křesťanské myšlení,
- systematické představení výchozích otázek filozofie a následné členění jejích disciplín.
- obraz o člověku v křesťanském myšlení, jeho dějinný vývoj a filozofický kontext tohoto vývoje; materiální a duchovní komponenta v jedinečnosti lidské osoby; osoba člověka v biblické perspektivě,

Literatura, na níž je předmět vystavěn BAČOVÁ, V.: Etnická identita a historické zmeny. Bratislava: Slovenská akademie vied 1996
BELINGER, G. J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia 1998
BENEDICTOVÁ, R.: Kulturní vzorce. Praha: Argo 1999
DELUMEAU, J.: Hřích a strach. Praha: Volvox Globator 1993
DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997
DUERR, H. P.: Sedna. Praha: Gereon 1997
FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994
HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997
HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995
KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993
KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996
LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996
LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966
LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998
LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997
MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997
MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999
MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998
PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994
SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996
TODOROV, T.: Dobytí Ameriky. Praha: Mladá fronta 1996
VAN GENNEP, A.: Přechodové rituály. Praha: LN 1996
WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997
WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999
ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964

Literatura doporučená studentům DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997
FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994
HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997
HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995
KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993
KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996
LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996
LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966
LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998
LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997
MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997
MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999
MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998
PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994
SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996
WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997
WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999
ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet:
pravidelná aktivní účast na lekcích
vystoupení s referátem ústně
písemná sem. zápočtová práce

Sylabus KOMDOP - Komunikativní dovednosti
2008

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Šíma Václav

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pp - písemná, praktická a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Na základě teoretického minima o sociální a pedagogické komunikaci procvičit neverbální a verbální projevy se zaměřením na komunikativní a asertivní dovednosti (výběr). V úvodu do transakční analýzy (TA) procvičit analýzu struktury osobnosti a analýzu transakce s orientací na objasňování možnosti využití TA ve výchovném procesu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Navázat na dosavadní získané zkušenosti studentů s komunikativním výcvikem a pokračovat v dalším osvojování potřebných komunikativních dovedností v charitativní činnosti.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Úvod do sociální a pedagogické komunikace.
- pojem, funkce, druhy, osobnostní a situační faktory
- překážky v komunikaci, evalvace a devalvace sebevědomí
- příčiny
2. Stručně o osobnosti
- sebepoznání a poznávání druhých
3. Druhy neverbálního chování
4. Verbální komunikace
- o rétorice, způsoby jednání, paralingvistika
5. Nácvik komunikačních dovedností
- naslouchání, empatie
- sdělování pocitů
- kladení otázek
- podávání a přijímání zpětné vazby
6. Asertivita a nácvik asertivních dovedností
- požádání o laskavost
- uplatnění nároku
- umět říci "Ne"
- přijímání a podávání kritiky
- sdělování pocitů, oceňování
- zvládání zlosti
- vedení a ukončení rozhovoru
7. Úvod do transakční analýzy
- analýza struktury osobnosti
- analýza transakcí
- životní programy
- životní scénář

Literatura, na níž je předmět vystavěn Berne, Eric. Jak si lidé hrají. Dialog, 1992
De Vito, Joseph, A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada, 2001
Harris, Thomas, A. Já jsem OK, ty jsi OK. Praha: Pragua, 1997
Křivohlavý, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988
Praško, Ján, Prašková, Hana. Asertivitou proti stresu. Praha: Grada, 1996
Štěpaník, Jaroslav. Umění jednat s lidmi 2. Praha: Grada, 2005
Vališová, Alena. Asertivita v rodině a ve škole. Jinočany: nakladatelství a vydavatelství H & H, 1994
Vybíral, Zbyněk. Psychologie komunikace. Praha: Portál, 2005

Literatura doporučená studentům Berne, Eric. Co řeknete, až pozdravíte. Lidové noviny, 1997
Křivohlavý, Jaro. Povídej naslouchám. Praha: Návrat, 1993
Lewis, David. Tajná řeč těla. Praha: Victoria Publishing, 1995
Prekop, Jirina. Empatie. Praha: Grada, 2004
Schulz von Thun, Fiedemann. Jak spolu komunikujeme. Praha: Grada, 2005
Svatoš, Tomáš, Kotková Věra. Sociální a pedagogická komunikace. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínkou udělení zápočtu: - aktivní účast na seminářích - vypracování seminární práce dle zadání

Sylabus KONNV1 - Křesťanství a ostatní náboženství
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bouma David

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: seminář 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět představuje aktuální problematiku vztahu křesťanství a ostatních náboženství. Na základě teologických východisek přístupu k ostatním náboženstvím naznačuje perspektivu mezináboženského dialogu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Na základě dokumentu Mezinárodní teologické komise z roku 1996 představit teologickou problematiku vztahu křesťanství a ostatních náboženství a ukázat východiska ke konkrétnímu přístupu v oblasti mezináboženského dialogu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky - teologie ostatních náboženství
- základní teologické předpoklady
- některé důsledky pro křesťanskou teologii ostatních náboženství
- dialog a poslání církve

Literatura, na níž je předmět vystavěn Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha 1995.
Mezinárodní teologická komise: Křesťanství a ostatní náboženství. dokument
z r. 1996. Praha 1999.
Waldenfels, H.: Světová náboženství. Praha 1992.
a další tituly uvedené u předmětu Základy fundamentální teologie.

Literatura doporučená studentům Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha 1995.
Mezinárodní teologická komise: Křesťanství a ostatní náboženství. dokument
z r. 1996. Praha 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast na řízených konzultacích.
Vypracování seminární práce.

Sylabus KPMNOV - Politické myšlení novověku
2005

Sylabus KPPCH - Krátkodobá průběžná praxe
2006

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Truhlářová Zuzana

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: praxe 30 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Vyučovací předmět Odborná praxe představuje stěžejní odborný předmět studijního oboru sociální práce. Uvedený předmět představuje syntetizující složku profesní přípravy. Kromě toho, že praxe rozšiřuje teoretickou přípravu a metodologii studenta - navazuje ve svých jednotlivých formách na vyučovací předměty : sociální politika, psychologie, základy práva, metody sociální práce, pedagogika a zdravotní nauky - uvádí studenta do kontaktu s realitou profese a umožňuje mu experimentovat. Jde tedy o aktivní metodu výuky, která klade na studenta tyto požadavky: pozorovat, jednat a reflektovat. Krátkodobá průběžná praxe je úvodem do bloku odborná praxe a zahajuje výukový proces zvládnutí požadovaných kompetencí v praxi sociální práce. Krátkodobá průběžná praxe je zahájena přípravou studenta na praxi a dále probíhá pod vedení konzultanta na pracovišti praxe. Její trvání je 5 dní 1x týdně po 6 hodinách.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem učení předmětu krátkodobá průběžná praxe je seznámit se se strukturou organizace, jejím zařazením do sociální sítě, jejími cíli, typem klientů, rytmem provozu a základními pravidly jejího řízení. Student poznává roli sociálního pracovníka v organizaci, jeho hlavní činnosti a způsoby vedení dokumentace. Tato forma praxe je vhodná v ambulantních zařízeních, úřadech a dalších sociálních institucích. Tuto praxi doporučujeme vykonávat v neziskových organizacích.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1.Seznámení studenta se Soustavou praktických kompetencí
2. I. kompetence - Rozvíjet účinnou komunikaci
3. II. kompetence - Orientovat se a plánovat postup
4. III. kompetence - Podporovat a pomáhat k soběstačnosti
5. IV. kompetence - Zasahovat a poskytovat služby
6. V. kompetence - Přispívat k práci organizace
7. VI. kometence - Odborně růst
8. Výběr osvojované kompetence pro odbornou praxi
9. Samostatná příprava studenta na odbornou praxi
10. Proces dokládání osvojení si vybrané kompetence formou důkazů v průběhu odborné praxe.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Havrdová, Z. Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995
Tomeš, I. Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997
Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999

Literatura doporučená studentům Havrdová, Z. Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium sociální práce, Praha 1995
Tomeš, I. Vzdělávací standardy v sociální práci, Personnel Praha 1997
Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce, Osmium Praha 1999

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Samostatně zpracované a obhájené portfolio krátkodobé průběžné praxe.

Sylabus KRESOET - Křesťanská sociální etika
2012

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Matějek Jaromír

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem přednáškového cyklu je zprostředkovat studentům základní informace o jednom ze základních obsahových aspektů učení církve. Sociální nauka církve je prezentována jako důležitý předpoklad smysluplnosti lidského života, do něhož církev přispívá vypracovaným systémem sociální činnosti, zaměřené na péči o bližního. Předmět má multidisciplinární charakter, neboť lze vycházet i z etiky, filozofie, psychologie náboženství, sociologie aj. V diskuzích se studenty půjde o prohloubení pochopení významu sociální nauky církve a aktivizaci jejich zájmu o předmět.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je vysvětlení podstaty, účelu a základních složek sociální nauky církve, aby ji studenti byli schopni uplatňovat ve své praxi, představit společensky diskutované kapitoly církevních dějin a zprostředkovat jejich pochopení v jejich historickém a teologickém a společensko-kulturním kontextu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. podstata sociální nauky církve
2. historická dimenze sociální nauky
3. rozbor sociálních encyklik
4. sociální činnost a nauka církve v současném světě
5. všeobecné principy, jimiž se řídí sociální život
6. člověk v rodinném společenství;křesťanství a nové ekologické výzvy
7. člověk v politickém prostředí; křesťanská angažovanost v polis
8. člověk a kultura;
9. člověk a hospodářství

Literatura, na níž je předmět vystavěn CONGAR, Y. J. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995.
DAWSON, CH. Zrození Evropy. Praha: Vyšehrad, 1994.
Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha: Zvon, 1995.
FIALA, P. Katolicismus a politika. Praha: CDK, 1995.
FRANZEN, A. Malé církevní dějiny. Praha: Zvon, 1992.
GELMI, J. Papežové. Praha: Mladá Fronta, 1994.
HALÍK, T. Víra a kultura. Praha: Zvon, 1995.
JEDIN, H. Malé dějiny koncilů. Praha: Česká katolická charita, 1990.
MAIER, H. Revoluce a církev. Brno: CDK, 1999.
METZ, J. B. Úvahy o politické theologii. Praha: OIKOYMENH, 1994.
MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE. Křesťanství a ostatní náboženství. Dokument z r. 1996. Praha: Krystal OP, 1999.
OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994.
RÝPAR, F. Sociální nauka církve. Brno: Sursum, 1991.
SPIAZZI, R. Sociální kodex církve. Brno: Sursum, 1993.
Sociální encykliky. Praha: Zvon, 1996.
WALDENFELS, H. Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa. Praha: Zvon, 1992.

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus KRKULAN - Křesťanská - kulturní antropologie
2011

Sylabus KRLITP - Křesťanská liturgie
2007

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Heblt Jiří

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus KRSOETK1 - Křesťanská sociální etika
2010

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Štica Petr

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Cílem přednáškového cyklu je zprostředkovat studentům základní informace o jednom ze základních obsahových aspektů učení církve. Sociální nauka církve je prezentována jako důležitý předpoklad smysluplnosti lidského života, do něhož církev přispívá vypracovaným systémem sociální činnosti, zaměřené na péči o bližního. Předmět má multidisciplinární charakter, neboť lze vycházet i z etiky, filozofie, psychologie náboženství, sociologie aj. V diskuzích se studenty půjde o prohloubení pochopení významu sociální nauky církve a aktivizaci jejich zájmu o předmět.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je vysvětlení podstaty, účelu a základních složek sociální nauky církve, aby ji studenti byli schopni uplatňovat ve své praxi, představit společensky diskutované kapitoly církevních dějin a zprostředkovat jejich pochopení v jejich historickém a teologickém a společensko-kulturním kontextu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. podstata sociální nauky církve
2. historická dimenze sociální nauky
3. rozbor sociálních encyklik
4. sociální činnost a nauka církve v současném světě
5. všeobecné principy, jimiž se řídí sociální život
6. člověk v rodinném společenství;křesťanství a nové ekologické výzvy
7. člověk v politickém prostředí; křesťanská angažovanost v polis
8. člověk a kultura;
9. člověk a hospodářství

Literatura, na níž je předmět vystavěn CONGAR, Y. J. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995.
DAWSON, CH. Zrození Evropy. Praha: Vyšehrad, 1994.
Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha: Zvon, 1995.
FIALA, P. Katolicismus a politika. Praha: CDK, 1995.
FRANZEN, A. Malé církevní dějiny. Praha: Zvon, 1992.
GELMI, J. Papežové. Praha: Mladá Fronta, 1994.
HALÍK, T. Víra a kultura. Praha: Zvon, 1995.
JEDIN, H. Malé dějiny koncilů. Praha: Česká katolická charita, 1990.
MAIER, H. Revoluce a církev. Brno: CDK, 1999.
METZ, J. B. Úvahy o politické theologii. Praha: OIKOYMENH, 1994.
MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE. Křesťanství a ostatní náboženství. Dokument z r. 1996. Praha: Krystal OP, 1999.
OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994.
RÝPAR, F. Sociální nauka církve. Brno: Sursum, 1991.
SPIAZZI, R. Sociální kodex církve. Brno: Sursum, 1993.
Sociální encykliky. Praha: Zvon, 1996.
WALDENFELS, H. Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa. Praha: Zvon, 1992.

Literatura doporučená studentům CONGAR, Y. J. Za církev sloužící a chudou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995.
DAWSON, CH. Zrození Evropy. Praha: Vyšehrad, 1994.
Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha: Zvon, 1995.
FIALA, P. Katolicismus a politika. Praha: CDK, 1995.
FRANZEN, A. Malé církevní dějiny. Praha: Zvon, 1992.
GELMI, J. Papežové. Praha: Mladá Fronta, 1994.
HALÍK, T. Víra a kultura. Praha: Zvon, 1995.
JEDIN, H. Malé dějiny koncilů. Praha: Česká katolická charita, 1990.
MAIER, H. Revoluce a církev. Brno: CDK, 1999.
METZ, J. B. Úvahy o politické theologii. Praha: OIKOYMENH, 1994.
MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE. Křesťanství a ostatní náboženství. Dokument z r. 1996. Praha: Krystal OP, 1999.
OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994.
RÝPAR, F. Sociální nauka církve. Brno: Sursum, 1991.
SPIAZZI, R. Sociální kodex církve. Brno: Sursum, 1993.
Sociální encykliky. Praha: Zvon, 1996.
WALDENFELS, H. Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa. Praha: Zvon, 1992.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus KRSOETP1 - Křesťanská sociální etika
2010

Sylabus KSOANP - Kulturní a sociální antropologie
2007

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Paleček Martin

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus KUSOANK1 - Kulturní a sociální antropologie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Člověk jako autentická veličina, zakořeněná do kulturních, tradičních a přírodních vazeb. Rodina, společnost, civilizace. Víra. Globální kultura. Zvláštní zřetel bude věnován pojetí člověka v náboženských systémech a religiozních formách. Dále bude rozvedena problematika těla a tělesnosti v křesťanství ve vztahu k moderní společnosti a kultuře.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Člověk jako autentická veličina, zakořeněná do kulturních, tradičních a přírodních vazeb. Rodina, společnost, civilizace. Víra. Globální kultura. Zvláštní zřetel bude věnován pojetí člověka v náboženských systémech a religiozních formách. Dále bude rozvedena problematika těla a tělesnosti v křesťanství ve vztahu k moderní společnosti a kultuře.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Antropologie nukleární rodiny
2. Antropologie příbuzenských svazků
3. Člověk jako muž a žena - gender study
4. Antropologie práva
5. Antropologie lidské identity (jedinec a národ)
6. Antropologie lidské identity (jedinec a společnost)
7. Antropologie jazyka a vnímání kultury
8. Antropologie víry a náboženství (jejich vývoj a funkce)
9. Křesťanská antropologie
10. Pojetí člověka v islámu a judaismu
11. Pojetí člověka v hinduismu a dalších východních náboženstvích
12. Materiální kultura a tradiční zvyky
13. Kulturní odlišnost a jinakost

Literatura, na níž je předmět vystavěn BOORSTIN, D. J. Člověk tvůrce. (Historie lidské imaginace.) Praha: Prostor (Obzor), 1996.
CORETH, E. Co je člověk. Praha: Zvon, 1994.
CRICK, F. Věda hledá duši. (Překvapivá domněnka.) Praha: Mladá fronta, 1997.
CZEIZEL, E. Hodnota je v nás. Bratislava: Smena, 1990.
DRVOTA, S. Od zvířete k člověku. Praha: Pyramida, 1979.
GORE, A. Země na misce vah. Praha, Argo, 1994.
KING, A. - SCHNEIDER, B. První globální revoluce. Bratislava: Bradlo, 1991.
KREJČÍ, J. Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář. (Duchovní základy civilizační plurality.) Praha: UK, 1996.
MARCUSE, H. Jednorozměrný člověk. (Studie o ideologie rozvinuté industriální společnosti.) Praha: Naše vojsko, 1991.
MEDNIKOV, B. M. Darwinismus ve 20. století. Praha: Pyramida, 1980.
MEDOWSOVÁ, D. H. - MEDOWS, D. L. - RANDER, J. Překročení mezí. (Konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti.) Praha: EVA, 1995.
SOUKUP, V. Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: UK, 1996.
ŠMAJS, J. Ohrožená kultura. (Od evoluční ontologie k ekologické politice.) Praha: Hynek, 1997.
TEYSCHL, O. - BRUNECKÝ, Z. Duševní vývoj a výchova dítěte. Praha: Pyramida, 1973.
WILSON, E. O. O lidské přirozenosti. (Máme svobodnou vůli nebo je naše chování určeno genetickým kódem?) Praha: Lidové noviny, 1993.
WRIGHT, R. Morální zvíře. (Proč jsme to, co jsme.). Praha: Lidové noviny, 1995.

Literatura doporučená studentům BOORSTIN, D. J. Člověk tvůrce. (Historie lidské imaginace.) Praha: Prostor (Obzor), 1996.
CORETH, E. Co je člověk. Praha: Zvon, 1994.
CRICK, F. Věda hledá duši. (Překvapivá domněnka.) Praha: Mladá fronta, 1997.
CZEIZEL, E. Hodnota je v nás. Bratislava: Smena, 1990.
DRVOTA, S. Od zvířete k člověku. Praha: Pyramida, 1979.
GORE, A. Země na misce vah. Praha, Argo, 1994.
KING, A. - SCHNEIDER, B. První globální revoluce. Bratislava: Bradlo, 1991.
KREJČÍ, J. Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář. (Duchovní základy civilizační plurality.) Praha: UK, 1996.
MARCUSE, H. Jednorozměrný člověk. (Studie o ideologie rozvinuté industriální společnosti.) Praha: Naše vojsko, 1991.
MEDNIKOV, B. M. Darwinismus ve 20. století. Praha: Pyramida, 1980.
MEDOWSOVÁ, D. H. - MEDOWS, D. L. - RANDER, J. Překročení mezí. (Konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti.) Praha: EVA, 1995.
SOUKUP, V. Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: UK, 1996.
ŠMAJS, J. Ohrožená kultura. (Od evoluční ontologie k ekologické politice.) Praha: Hynek, 1997.
TEYSCHL, O. - BRUNECKÝ, Z. Duševní vývoj a výchova dítěte. Praha: Pyramida, 1973.
WILSON, E. O. O lidské přirozenosti. (Máme svobodnou vůli nebo je naše chování určeno genetickým kódem?) Praha: Lidové noviny, 1993.
WRIGHT, R. Morální zvíře. (Proč jsme to, co jsme.). Praha: Lidové noviny, 1995.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus KUSOANP - Kulturní a sociální antropologie
2012

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Burda Petr František

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Člověk jako autentická veličina, zakořeněná do kulturních, tradičních a přírodních vazeb. Rodina, společnost, civilizace. Víra. Globální kultura. Zvláštní zřetel bude věnován pojetí člověka v náboženských systémech a religiozních formách. Dále bude rozvedena problematika těla a tělesnosti v křesťanství ve vztahu k moderní společnosti a kultuře.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Člověk jako autentická veličina, zakořeněná do kulturních, tradičních a přírodních vazeb. Rodina, společnost, civilizace. Víra. Globální kultura. Zvláštní zřetel bude věnován pojetí člověka v náboženských systémech a religiozních formách. Dále bude rozvedena problematika těla a tělesnosti v křesťanství ve vztahu k moderní společnosti a kultuře.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Antropologie nukleární rodiny
2. Antropologie příbuzenských svazků
3. Člověk jako muž a žena - gender study
4. Antropologie práva
5. Antropologie lidské identity (jedinec a národ)
6. Antropologie lidské identity (jedinec a společnost)
7. Antropologie jazyka a vnímání kultury
8. Antropologie víry a náboženství (jejich vývoj a funkce)
9. Křesťanská antropologie
10. Pojetí člověka v islámu a judaismu
11. Pojetí člověka v hinduismu a dalších východních náboženstvích
12. Materiální kultura a tradiční zvyky
13. Kulturní odlišnost a jinakost

Literatura, na níž je předmět vystavěn BOORSTIN, D. J. Člověk tvůrce. (Historie lidské imaginace.) Praha: Prostor (Obzor), 1996.
CORETH, E. Co je člověk. Praha: Zvon, 1994.
CRICK, F. Věda hledá duši. (Překvapivá domněnka.) Praha: Mladá fronta, 1997.
CZEIZEL, E. Hodnota je v nás. Bratislava: Smena, 1990.
DRVOTA, S. Od zvířete k člověku. Praha: Pyramida, 1979.
GORE, A. Země na misce vah. Praha, Argo, 1994.
KING, A. - SCHNEIDER, B. První globální revoluce. Bratislava: Bradlo, 1991.
KREJČÍ, J. Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář. (Duchovní základy civilizační plurality.) Praha: UK, 1996.
MARCUSE, H. Jednorozměrný člověk. (Studie o ideologie rozvinuté industriální společnosti.) Praha: Naše vojsko, 1991.
MEDNIKOV, B. M. Darwinismus ve 20. století. Praha: Pyramida, 1980.
MEDOWSOVÁ, D. H. - MEDOWS, D. L. - RANDER, J. Překročení mezí. (Konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti.) Praha: EVA, 1995.
SOUKUP, V. Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: UK, 1996.
ŠMAJS, J. Ohrožená kultura. (Od evoluční ontologie k ekologické politice.) Praha: Hynek, 1997.
TEYSCHL, O. - BRUNECKÝ, Z. Duševní vývoj a výchova dítěte. Praha: Pyramida, 1973.
WILSON, E. O. O lidské přirozenosti. (Máme svobodnou vůli nebo je naše chování určeno genetickým kódem?) Praha: Lidové noviny, 1993.
WRIGHT, R. Morální zvíře. (Proč jsme to, co jsme.). Praha: Lidové noviny, 1995.

Literatura doporučená studentům 1. Antropologie nukleární rodiny
2. Antropologie příbuzenských svazků
3. Člověk jako muž a žena - gender study
4. Antropologie práva
5. Antropologie lidské identity (jedinec a národ)
6. Antropologie lidské identity (jedinec a společnost)
7. Antropologie jazyka a vnímání kultury
8. Antropologie víry a náboženství (jejich vývoj a funkce)
9. Křesťanská antropologie
10. Pojetí člověka v islámu a judaismu
11. Pojetí člověka v hinduismu a dalších východních náboženstvích
12. Materiální kultura a tradiční zvyky
13. Kulturní odlišnost a jinakost

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus KUSOANP1 - Kulturní a sociální antropologie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Člověk jako autentická veličina, zakořeněná do kulturních, tradičních a přírodních vazeb. Rodina, společnost, civilizace. Víra. Globální kultura. Zvláštní zřetel bude věnován pojetí člověka v náboženských systémech a religiozních formách. Dále bude rozvedena problematika těla a tělesnosti v křesťanství ve vztahu k moderní společnosti a kultuře.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Člověk jako autentická veličina, zakořeněná do kulturních, tradičních a přírodních vazeb. Rodina, společnost, civilizace. Víra. Globální kultura. Zvláštní zřetel bude věnován pojetí člověka v náboženských systémech a religiozních formách. Dále bude rozvedena problematika těla a tělesnosti v křesťanství ve vztahu k moderní společnosti a kultuře.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Antropologie nukleární rodiny
2. Antropologie příbuzenských svazků
3. Člověk jako muž a žena - gender study
4. Antropologie práva
5. Antropologie lidské identity (jedinec a národ)
6. Antropologie lidské identity (jedinec a společnost)
7. Antropologie jazyka a vnímání kultury
8. Antropologie víry a náboženství (jejich vývoj a funkce)
9. Křesťanská antropologie
10. Pojetí člověka v islámu a judaismu
11. Pojetí člověka v hinduismu a dalších východních náboženstvích
12. Materiální kultura a tradiční zvyky
13. Kulturní odlišnost a jinakost

Literatura, na níž je předmět vystavěn BOORSTIN, D. J. Člověk tvůrce. (Historie lidské imaginace.) Praha: Prostor (Obzor), 1996.
CORETH, E. Co je člověk. Praha: Zvon, 1994.
CRICK, F. Věda hledá duši. (Překvapivá domněnka.) Praha: Mladá fronta, 1997.
CZEIZEL, E. Hodnota je v nás. Bratislava: Smena, 1990.
DRVOTA, S. Od zvířete k člověku. Praha: Pyramida, 1979.
GORE, A. Země na misce vah. Praha, Argo, 1994.
KING, A. - SCHNEIDER, B. První globální revoluce. Bratislava: Bradlo, 1991.
KREJČÍ, J. Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář. (Duchovní základy civilizační plurality.) Praha: UK, 1996.
MARCUSE, H. Jednorozměrný člověk. (Studie o ideologie rozvinuté industriální společnosti.) Praha: Naše vojsko, 1991.
MEDNIKOV, B. M. Darwinismus ve 20. století. Praha: Pyramida, 1980.
MEDOWSOVÁ, D. H. - MEDOWS, D. L. - RANDER, J. Překročení mezí. (Konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti.) Praha: EVA, 1995.
SOUKUP, V. Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: UK, 1996.
ŠMAJS, J. Ohrožená kultura. (Od evoluční ontologie k ekologické politice.) Praha: Hynek, 1997.
TEYSCHL, O. - BRUNECKÝ, Z. Duševní vývoj a výchova dítěte. Praha: Pyramida, 1973.
WILSON, E. O. O lidské přirozenosti. (Máme svobodnou vůli nebo je naše chování určeno genetickým kódem?) Praha: Lidové noviny, 1993.
WRIGHT, R. Morální zvíře. (Proč jsme to, co jsme.). Praha: Lidové noviny, 1995.

Literatura doporučená studentům 1. Antropologie nukleární rodiny
2. Antropologie příbuzenských svazků
3. Člověk jako muž a žena - gender study
4. Antropologie práva
5. Antropologie lidské identity (jedinec a národ)
6. Antropologie lidské identity (jedinec a společnost)
7. Antropologie jazyka a vnímání kultury
8. Antropologie víry a náboženství (jejich vývoj a funkce)
9. Křesťanská antropologie
10. Pojetí člověka v islámu a judaismu
11. Pojetí člověka v hinduismu a dalších východních náboženstvích
12. Materiální kultura a tradiční zvyky
13. Kulturní odlišnost a jinakost

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus LITNV1 - Základy liturgiky
2013

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Martinek Radek

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s místem liturgického slavení v životě církve. Představuje teologická východiska liturgie. Sleduje formování křesťanské liturgie, základní pojmy, struktura jednotlivých typů liturgie, členění liturgického roku, význam liturgické modlitby a liturgického prostoru.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit s teologickým vymezením liturgie, s formováním křesťanské liturgie, se základními pojmy, strukturou jednotlivých typů liturgie, členěním liturgického roku, významem liturgické modlitby a liturgického prostoru.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky A) Všeobecná liturgika
- teologické důrazy jednotlivých etap historického vývoje liturgie
- víra a liturgie, teologie a liturgie
- velikonoční tajemství Ježíše Krista - hlavní kořen liturgie
- Církev - Tělo Kristovo slaví liturgii
- kult v Duchu a v pravdě
B) Speciální liturgika
- liturgie svátostí
- liturgie s umírajícími a pohřeb
- svátostiny
- denní modlitba církve
- liturgický rok a posvěcování času

Literatura, na níž je předmět vystavěn ADAM A.: Liturgika – křesťanská bohoslužba a její vývoj. Vyšehrad: Praha 2001.
ADAM A.: Liturgický rok – historický vývoj a současná praxe. Vyšehrad: Praha 1998.
BRADÁČ J.: Posvěcení času. MCM: Olomouc 1992.
BUOB H.: Slavení eucharistie. Pokus o překlad z češtiny do tajemství in: BUOB H.: Dar rozlišování duchů. Kostelní Vydří 1996: 67-101.
CANTALAMESSA R.: Eucharistie - naše posvěcení. Kostelní Vydří 1997.
DE CLERC P.: Moudrost liturgie a jak jí porozumět.: Kostelní Vydří 2002.
DENIS H.: Jak slavit eucharistii. Kostelní Vydří 2000.
Domenico Sartore e Achille M. Triacca: Nuovo Dizionario di Liturgia. Milano 1988.
DRÁPAL D. a kol. (překlad a úvodní texty): Spisy apoštolských otců. Praha 1986.
GIGLIONI P.: Svátosti Krista a církve. Kostelní Vydří 1996.
GOGOL N.V.: Rozjímání o božské liturgii. Velehrad 1996.
GUARDINI R.: O duchu liturgie. Praha 1993.
GUARDINI R.: O posvátných znameních. Kostelní Vydří 1992.
Hippolyt Římský: Apoštolská tradice. Velehrad 2000.
KUNETKA F.: Úvod do liturgie svátostí. Kostelní Vydří 2001.
RATZINGER, J. Duch liturgie, 1. vyd. Brno: Barrister@Principal, 2006, 207 s. ISBN 80-7364-032-5.
RICHTER, K. Liturgie a život, Vyšehrad, Praha 1996
VAVERKA, J. (ved.). Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice, 1. vyd. Kostelní Vydří: KNA, 2001, 435 s. ISBN 80-7192-539-X.

Literatura doporučená studentům ADAM A.: Liturgika – křesťanská bohoslužba a její vývoj. Vyšehrad: Praha 2001.
ADAM A.: Liturgický rok – historický vývoj a současná praxe. Vyšehrad: Praha 1998.
GIGLIONI P.: Svátosti Krista a církve. Kostelní Vydří 1996.
KUNETKA F.: Úvod do liturgie svátostí. Kostelní Vydří 2001.

Studijní pomůcka:
http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/liturgika-sylab.rtf

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

Sylabus LOGOTEK1 - Logoterapie
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Ulrichová Monika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Logoterapie je terapeutickým přínosem zaměřena na duchovní stránku lidské existence. Ta se v životě člověka projevuje svobodou v osobních volbách, odpovědností za ně a prožíváním jejich smysluplnosti čí nesmysluplnosti vzhledem k rozpoznaným životním hodnotám

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je vést studenty k tomu, aby si osvojili základní poznatky z moderního psychoterapeutického směru. Hlavním cílem je získání nejen teoretických znalostí v oblasti logoterapie a existenciální analýzy, ale hlubší proniknutí prostřednictvím praktických technik a cvičení, do smysluplnějšího prožívání klienta (jak v oblasti sociální a charitativní činnosti, tak potenciální terapeutické praxe), tak ovlivnění sama sebe, vlastní osobnosti, která vede k plnějšímu životu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Logoterapie - moderní druh psychoterapie, její vymezení od existenciální analýzy, osa logoterapie, předmět, cíle, představitelé
2. Existenciální analýza – teorie existenciální analýzy, EA nevědomí, svědomí, svědomí a láska, svědomí člověka bez vyznání, přístup k víře v psychoterapii
3. Tři základní podmínky existence člověka : Mohu být? Chci být? Smím být?
4. Smysl jako transcendentální kategorie – smysl hodnot, funkce hodnot v psychoterapii, euthanasie, sebevražda, síla vzdorného ducha
5. Smysl v životě – smysl života, terapie, lásky, vztah mezi smyslem a spiritualitou
6. Krize smyslu v životě –příčiny krize smyslu, krize smyslu u duchovních, ostatních pomáhajících profesích, syndrom vyhoření, frustrace, prevence syndromu vyhoření
7. Smysl umírání –strach ze smrti, smysl utrpení
8. Speciální existenciální analýza – psychologie úzkostné neurózy,psychologie schizofrenie, psychosomatická onemocnění
9. Prostředky logoterapie – terapeutický vztah, postojová změna, dereflexe, paradoxní intence, osobní existenciální analýza

Literatura, na níž je předmět vystavěn Frankl, Viktor, E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999.
Frankl, Viktor, E. Co v mých knihách není. Brno: Cesta, 1997.
Frank, Viktor, E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1986.
Frankl, Viktor, E. Psychoterapie a náboženství. Brno: Cesta, 2006.
Frankl, Viktor, E. Vůle ke smyslu. Brno 2006.
Kašparů, M. Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Brno: Cesta, 2002.
Langle, S – Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Praha: Portál, 2007.
Raban, M. Duchovní smysl člověka dnes. Praha: Vyšehrad 2008.
Říčan, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007.
Vymětal, J. Obecná psychoterapie. 2.rozšířené vydání. Praha: Grada, 2004.
Wolicki, M. Logoterapeutyczna koncepcja wychowania. Sandomierz 2007.

Literatura doporučená studentům Frankl, Viktor, E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999.
Frankl, Viktor, E. Co v mých knihách není. Brno: Cesta, 1997.
Frank, Viktor, E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1986.
Frankl, Viktor, E. Psychoterapie a náboženství. Brno: Cesta, 2006.
Frankl, Viktor, E. Vůle ke smyslu. Brno 2006.
Kašparů, M. Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Brno: Cesta, 2002.
Langle, S – Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Praha: Portál, 2007.
Raban, M. Duchovní smysl člověka dnes. Praha: Vyšehrad 2008.
Říčan, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007.
Vymětal, J. Obecná psychoterapie. 2.rozšířené vydání. Praha: Grada, 2004.
Wolicki, M. Logoterapeutyczna koncepcja wychowania. Sandomierz 2007.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast ve výuce je jednou z podmínek k udělení zápočtu.
Zápočtový písemný test a zvládnutí praktických cvičení během výuky.

Sylabus LOGOTEP - Logoterapie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Ulrichová Monika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Logoterapie je terapeutickým přínosem zaměřena na duchovní stránku lidské existence. Ta se v životě člověka projevuje svobodou v osobních volbách, odpovědností za ně a prožíváním jejich smysluplnosti čí nesmysluplnosti vzhledem k rozpoznaným životním hodnotám.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je vést studenty k tomu, aby si osvojili základní poznatky z moderního psychoterapeutického směru. Hlavním cílem je získání nejen teoretických znalostí v oblasti logoterapie a existenciální analýzy, ale hlubší proniknutí prostřednictvím praktických technik a cvičení, do smysluplnějšího prožívání klienta (jak v oblasti sociální a charitativní činnosti, tak potenciální terapeutické praxe), tak ovlivnění sama sebe, vlastní osobnosti, která vede k plnějšímu životu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Logoterapie - moderní druh psychoterapie, její vymezení od existenciální analýzy, osa logoterapie, předmět, cíle, představitelé
2. Existenciální analýza – teorie existenciální analýzy, EA nevědomí, svědomí, svědomí a láska, svědomí člověka bez vyznání, přístup k víře v psychoterapii
3. Tři základní podmínky existence člověka : Mohu být? Chci být? Smím být?
4. Smysl jako transcendentální kategorie – smysl hodnot, funkce hodnot v psychoterapii, euthanasie, sebevražda, síla vzdorného ducha
5. Smysl v životě – smysl života, terapie, lásky, vztah mezi smyslem a spiritualitou
6. Krize smyslu v životě –příčiny krize smyslu, krize smyslu u duchovních, ostatních pomáhajících profesích, syndrom vyhoření, frustrace, prevence syndromu vyhoření
7. Smysl umírání –strach ze smrti, smysl utrpení
8. Speciální existenciální analýza – psychologie úzkostné neurózy,psychologie schizofrenie, psychosomatická onemocnění
9. Prostředky logoterapie – terapeutický vztah, postojová změna, dereflexe, paradoxní intence, osobní existenciální analýza

Literatura, na níž je předmět vystavěn Frankl, Viktor, E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999.
Frankl, Viktor, E. Co v mých knihách není. Brno: Cesta, 1997.
Frank, Viktor, E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1986.
Frankl, Viktor, E. Psychoterapie a náboženství. Brno: Cesta, 2006.
Frankl, Viktor, E. Vůle ke smyslu. Brno 2006.
Kašparů, M. Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Brno: Cesta, 2002.
Langle, S – Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Praha: Portál, 2007.
Raban, M. Duchovní smysl člověka dnes. Praha: Vyšehrad 2008.
Říčan, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007.
Vymětal, J. Obecná psychoterapie. 2.rozšířené vydání. Praha: Grada, 2004.
Wolicki, M. Logoterapeutyczna koncepcja wychowania. Sandomierz 2007.

Literatura doporučená studentům Frankl, Viktor, E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999.
Frankl, Viktor, E. Co v mých knihách není. Brno: Cesta, 1997.
Frank, Viktor, E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1986.
Frankl, Viktor, E. Psychoterapie a náboženství. Brno: Cesta, 2006.
Frankl, Viktor, E. Vůle ke smyslu. Brno 2006.
Kašparů, M. Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Brno: Cesta, 2002.
Langle, S – Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Praha: Portál, 2007.
Raban, M. Duchovní smysl člověka dnes. Praha: Vyšehrad 2008.
Říčan, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007.
Vymětal, J. Obecná psychoterapie. 2.rozšířené vydání. Praha: Grada, 2004.
Wolicki, M. Logoterapeutyczna koncepcja wychowania. Sandomierz 2007.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast ve výuce je jednou z podmínek k udělení zápočtu.
Zápočtový písemný test a zvládnutí praktických cvičení během výuky.

Sylabus LOGOTEP1 - Logoterapie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Ulrichová Monika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Logoterapie je terapeutickým přínosem zaměřena na duchovní stránku lidské existence. Ta se v životě člověka projevuje svobodou v osobních volbách, odpovědností za ně a prožíváním jejich smysluplnosti čí nesmysluplnosti vzhledem k rozpoznaným životním hodnotám.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je vést studenty k tomu, aby si osvojili základní poznatky z moderního psychoterapeutického směru. Hlavním cílem je získání nejen teoretických znalostí v oblasti logoterapie a existenciální analýzy, ale hlubší proniknutí prostřednictvím praktických technik a cvičení, do smysluplnějšího prožívání klienta (jak v oblasti sociální a charitativní činnosti, tak potenciální terapeutické praxe), tak ovlivnění sama sebe, vlastní osobnosti, která vede k plnějšímu životu.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Logoterapie - moderní druh psychoterapie, její vymezení od existenciální analýzy, osa logoterapie, předmět, cíle, představitelé
2. Existenciální analýza – teorie existenciální analýzy, EA nevědomí, svědomí, svědomí a láska, svědomí člověka bez vyznání, přístup k víře v psychoterapii
3. Tři základní podmínky existence člověka : Mohu být? Chci být? Smím být?
4. Smysl jako transcendentální kategorie – smysl hodnot, funkce hodnot v psychoterapii, euthanasie, sebevražda, síla vzdorného ducha
5. Smysl v životě – smysl života, terapie, lásky, vztah mezi smyslem a spiritualitou
6. Krize smyslu v životě –příčiny krize smyslu, krize smyslu u duchovních, ostatních pomáhajících profesích, syndrom vyhoření, frustrace, prevence syndromu vyhoření
7. Smysl umírání –strach ze smrti, smysl utrpení
8. Speciální existenciální analýza – psychologie úzkostné neurózy,psychologie schizofrenie, psychosomatická onemocnění
9. Prostředky logoterapie – terapeutický vztah, postojová změna, dereflexe, paradoxní intence, osobní existenciální analýza

Literatura, na níž je předmět vystavěn Frankl, Viktor, E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999.
Frankl, Viktor, E. Co v mých knihách není. Brno: Cesta, 1997.
Frank, Viktor, E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1986.
Frankl, Viktor, E. Psychoterapie a náboženství. Brno: Cesta, 2006.
Frankl, Viktor, E. Vůle ke smyslu. Brno 2006.
Kašparů, M. Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Brno: Cesta, 2002.
Langle, S – Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Praha: Portál, 2007.
Raban, M. Duchovní smysl člověka dnes. Praha: Vyšehrad 2008.
Říčan, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007.
Vymětal, J. Obecná psychoterapie. 2.rozšířené vydání. Praha: Grada, 2004.
Wolicki, M. Logoterapeutyczna koncepcja wychowania. Sandomierz 2007.

Literatura doporučená studentům Frankl, Viktor, E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999.
Frankl, Viktor, E. Co v mých knihách není. Brno: Cesta, 1997.
Frank, Viktor, E. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1986.
Frankl, Viktor, E. Psychoterapie a náboženství. Brno: Cesta, 2006.
Frankl, Viktor, E. Vůle ke smyslu. Brno 2006.
Kašparů, M. Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Brno: Cesta, 2002.
Langle, S – Sulz, M. Žij svůj vlastní život. Praha: Portál, 2007.
Raban, M. Duchovní smysl člověka dnes. Praha: Vyšehrad 2008.
Říčan, P. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007.
Vymětal, J. Obecná psychoterapie. 2.rozšířené vydání. Praha: Grada, 2004.
Wolicki, M. Logoterapeutyczna koncepcja wychowania. Sandomierz 2007.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Aktivní účast ve výuce je jednou z podmínek k udělení zápočtu.
Zápočtový písemný test a zvládnutí praktických cvičení během výuky.

Sylabus LSECHK - Lidská sexualita
2007

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Toth Daniel

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Pohled na lidskou sexualitu jako na předmět vědeckého oboru. Pohled na sexuální chování z medicínského ,psychologického hlediska

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je seznámit posluchače s problematikou sexuality jako nezbytné součásti lidského života, jeho přirozenosti a kultury.
Sexuální chování provází každého lidského jedince od narození do smrti a kromě aspektu prokreačního, ústícího do zachování lidského rodu, má také aspekty společenské, etické a psychosociální.
Vzhledem k medicínské orientaci garanta bude kladen důraz na východiska biologická v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, posluchači však budou seznámeni také s problematikou populační (plánované rodičovství) a hraničními oblastmi psychologie a etiky.
V oblasti sociální práce a sociální politiky je pak nezbytné zabývat se i negativními jevy vyplývajícími často ze sexuálních maladaptací (sexuální dysfunkce a deviace, problémy partnerského soužití, nechtěné děti v návaznosti na syndrom zanedbávaného a týraného dítěte apod.) V oblasti sexuálně patologických jevů by posluchači měli získat nejen patřičné informace, ale také upřesnit a korigovat své postoje a dovednosti.
Řešení problémů bude důsledně vycházet ze stanoviska moderních poznatků současné lékařské vědy, hlavních programových cílů Světové zdravotnické organizace (WHO) a závěrů Světové konference o populaci a rozvoji OSN. Posluchači budou seznámeni také se základními dokumenty Mezinárodní federace pro plánované rodičovství (IPPF).

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Sexualita jako vědní problém.
Vývin a projevy pohlavnosti.
Formy a typy sexuálního chování.
Sexuální výběr a partnerství.
Poruchy pohlavního soužití.
Sexuální standard naší současnosti.

Literatura, na níž je předmět vystavěn 1. Zvěřina, Jaroslav: Sexuologie (nejen) pro lékaře, Akademické nakladatelství CERM, Brno
2003.
2. Ridley, Matt: Červená královna. Sexualita a vývoj lidské přirozenosti, Mladá fronta, edice
Kolumbus, 1999.
3. Kratochvíl, Stanislav: Manželská terapie, Portál 2000.
4. Kratochvíl, Stanislav: Léčení sexuálních dysfunkcí, Grada Publishing, 1999.
5. Weiss, Petr: Sexuální deviace, Portál 2002.
6. Diamond, Jared: Proč máme rádi sex? Evoluce lidské sexuality, Academia 2003

Literatura doporučená studentům Pondělíček I., Pondělíčková J.: Lidská sexualita, Avicenum 1971
Papež L.: Gynekologie, Avicenum 1976
Kotásek A.: Porodnické operace, Avicenum 1976
KovářP.: MuDr. Plzák se zpovídá, Exit 1993
Pondělíček I.: stárnutí, ososbnost a sexualita, Avicenum 1997
Plzák M.:Hra o lidské štěstí, Orbis 1975
Plzák M.: Poruchy manželského soužití, SPN 1988
Plzák M.,Uzel R.: Zákony žensképřitažlivosti, Eminet 1995
Uzel r.: Ženské otazníky, práce 1977

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu předpokladem pro získání zápočtu a zkoušky je zvládnutí základních poznatků oboru.Formou kontroly jsou průběžné diskuze, konzultace a testy.

Sylabus LSEXCH - Lidská sexualita
2006

Sylabus MAN - Management neziskových organizací
2000

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králová Zdenka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 12 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 4 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu předmět je orientován za prohlubování managerských znalostí a dovedností u pracovníků v řídících funkcích neziskového sektoru.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností pomoci při podpoře a prohlubování managerských znalostí a dovedností. podat přehled o metodách a postupech sociálního plánování a tvorby sociálního projektu

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. definice managementu. management v neziskových organizacích. koncepce managementu, funkce, styly řízení. informační podpora v rozhodováacích procesech
2. motivace. stimulace. kontrolní činnost. systémy řízení. praktiky vedení. time management
3.charakteristika neziskových organizací. legislativa. srovnání se světem. jejich úloha v občanské společnosti.
4. personální menagement. zaměstnanecké vztahy.
5. osobnost managera, jeho role, dovednosti, výkon. managerská etika a sociální odpovědnost
6. menagement kvality. zjišťování, měření a řízení kvality v neziskových organizacích. specifika sociální péče. vlivy na kvalitu. kriteria a standardy kvality.
7. efektivnost a nákladovost při managementu obecně. Aplikace na neziskové organizace. Controlling. Krizový management. strategické plánování.

Literatura, na níž je předmět vystavěn Strnad, L.: Základy managementu neziskových organizací. DCH Hradec Králové, 1997
Tomeš, I.: Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Socioklub. Praha 1997
Koubek J.: Řízení lidských zdrojů. Management Press. Praha 1995
Freiberg F.: Finanční controling, Management Press. Praha 1996

Literatura doporučená studentům Strnad, L.: Základy managementu neziskových organizací. DCH Hradec Králové, 1997
Tomeš, I.: Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Socioklub. Praha 1997
Koubek J.: Řízení lidských zdrojů. Management Press. Praha 1995
Freiberg F.: Finanční controling, Management Press. Praha 1996

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků

Sylabus MANAVES - Management veřejné správy
2013

Sylabus MEDOTEO - Teorie a praxe médií
2013

Sylabus MENSIN - Problematika menšin
2000

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králová Zdenka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 2 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu pojetí menšin, vztahy mezi tématy rizikových skupin, etnických minorit a jiných menšin, historické, sociologické, sociálněprychologické politické a ekonomické aspekty sociální práce s menšinami, legislativní a politické aspekty problematiky menšin

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností poskytnout studentům přehled o historii a specifikách etnických a národnostních menšin vyskytujících se především na území ČR a ve střední Evropě v současnosti. Poznat příčiny současného rasismu, nacionalismu, migrace, uprchlictví, vysvětlit vznik xenofibie, rasismu a extremistických hnutí na bázi sociální psychologie, naučit vyhledávat potřebné poznatky historické, sociologiecké, sociálněpsychloligické a etnografické k těmto otázkám, podat přehled o mezinárodních organizacích a mezinárodních smlouvách na ochranu ninorit.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. pojem menšina, obecné vymezení, vymezení formulované v konceptu vlády ČR
2. pojmy xenofogie, rasismus, rasové násilí a diskriminace
3. autostereotyp a heterostereotyp, stigmatizace a její vliv na utváření menšiny
4. podmínky ovlivňující rozdíly mezi menšinami a většinou, jejich spolužití
5. základní rysy charakterizující boj za občanská práva
6. migrace, uprchlictví a cizinci
7. filozofie právní úpravy postavení menšin v ČR- vztah občan a stát
8. cíl a smysl národnostních práv
9. struktura legislativní úpravy - mezinárodní dokumenty, ústava, zákony
10. charakteristika konceptu vlády
11. charakteristika etnických odlišností Romů, romské vzdělávání
12. Práce s komunitou - základní principy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Šišková, T.: Výchova k toleranci a proti rasismu, Portál, Praha 1998
Hubschmannová, M.: Šaj pes dovakeras - Můžeme se domluvit, UP, Olomouc 1998

Literatura doporučená studentům Šišková, T.: Výchova k toleranci a proti rasismu, Portál, Praha 1998
Hubschmannová, M.: Šaj pes dovakeras - Můžeme se domluvit, UP, Olomouc 1998

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu na zkladě seminární práce obdrží student zápočet, který je předpokladem pro složení ústní zkoušky

Sylabus MESHIST - Město, vesnice a krajina od starověku do současnosti
2013

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Karlová Jana

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Přednáška nabídne průřez dějinami evropských sídelních forem. Začneme formami osídleni starověkých středomořských kultur, budeme se zabývat městkou kulturou a urbanismem klasického Řecka a Říma, bez jejichž znalosti jsou mnohé prvky jejich kulturního odkazu stěží pochopitelné. Ve středověku městská forma osídlení silně upadá a znovu se obnovuje až ve 12.-14. století, odkdy lze sledovat kontinuální rozvoj měst až do současné doby. Význam měst v politickém, kulturním a hospodářském životě výrazně přesahoval jejich podíl na celkové populaci. Kromě postižení celkového vývoje se budeme výběrově zabývat profilujícími městy jako Florencie, Řím, Paříž a Benátky.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Ve městech dnes žije většina evropské populace, ale po drtivou většinu dějin byla města z hlediska počtu obyvatel jen doplněním venkovské populace. Cílem kurzu je seznámit studenty s tím, kdy a jak se rozvíjí městská společnost a kultura, jakou roli hrál venkov a jak se utvářela evropská krajina.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Město a vesnice – vymezení pojmů
2. Formy osídlení ve starověké Evropě
3. Antické město – polis
4. Rozklad starověké společnosti a úpadek měst - Benátky
5. Evropská sídliště a obchod v raném středověku
6. Zakládání měst ve vrcholném středověku
7. Klasická podoba a půdorys evropského města
8. Základní body krajiny – vesnice, hrad, klášter, usedlost, mlýn, kovárna
9. Základní body města – dům, hospoda, chrám, škola, radnice
10. Rozvoj měst v renesanci a baroku – Řím a Florencie
11. Proměny krajiny a osídlení v protoindustriální Evropě
12. Urbanizace a proměny města v 19. století – Paříž
13. Konec dominance venkova ve 20. století

Literatura, na níž je předmět vystavěn Brian Goodal: The Penguin Dictionary of Human Geography. London 1987.
Colin and Rose Bell: City Fathers. The Early History of Town Planning in Britain. Middlesex 1972.
Lewis Mumford: The City in History. Its Origin, its Transformations, and its prospects. London 1973.
Simon Schama: Krajina a paměť. Praha 2007.
Peter Burke, Italská renesance. Kultura a společnost v Itálii. Praha 1997.
Xavier Hernandez – Pilar Gomez: Barmi: Eine Stadt am Mittelmeer im Laufe der Geschichte. Nürnberg 1990.
Christopher Hibbert: Florencie. Životopis města. 1997.
Fantišek Hoffmann: České město ve středověku. Praha 1992.
Dějiny obyvatelstva českých zemí. Kol. Praha 1996.
Fustel de Coulanges, Antická obec, 1998.
Poetika míst. Ed. Daniela Hodrová. Praha 1997.
Michel Molat du Jourdin: Evropa a moře. Bratislava 1994.
Radislav Hošek – Václav Marek: Řím Marka Aurélia. Praha 1990.
Norbert Rouland: Rome, democratie impossible? Les acteurs du pouvoir dans la cité romaine. Paris 1991.
Philip Mansel: Paris. Capitale de l´Europe 1814-1852. Paris 2001.
Giorgio Agamben: Homo sacer. Sovereign Power and Bare Life. Stanford/California 1998.

Literatura doporučená studentům Simon Schama: Krajina a paměť. Praha 2007.
Peter Burke, Italská renesance. Kultura a společnost v Itálii. Praha 1997.
Xavier Hernandez – Pilar Gomez: Barmi: Eine Stadt am Mittelmeer im Laufe der Geschichte. Nürnberg 1990.
Christopher Hibbert: Florencie. Životopis města. 1997.
Fantišek Hoffmann: České město ve středověku. Praha 1992.
Dějiny obyvatelstva českých zemí. Kol. Praha 1996.
Fustel de Coulanges, Antická obec, 1998.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu kolokvium

Sylabus MESCHK - Teorie a metody sociální práce 1
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Janebová Radka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 16 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Východiskem kursu je tzv. „generalizovaný přístup”. Úvodní část je věnována vymezení identity sociální práce a představení eklektického východiska výuky. Mezi dominující využité přístupy patří ekosystémová perspektiva, postmodernistické perspektivy, přístup, zaměřený na řešení problémů, a úkolově orientovaný přístup sociální práce. Kurs by měl vybavit studentky a studenty základními pravidly práce na sobě, dovedností sebereflexe, znalostí profesionálních dovedností, hodnot sociální práce a schopností vše aplikovat v praxi. Důraz je kladen na řešení vybraných dilemat sociální práce, především dilema mezi direktivními a nedirektivními přístupy, dilema „zasáhnout” či „nezasáhnout”, dilema mezi materiální a nemateriální pomocí a další. Semináře budou orientovány na nacvičování praktických dovedností v práci s klienty/klientkami, především na dovednosti potřebné pro jednotlivé fáze práce. V závěru budou studentky a studenti seznámeni se specifickými metodami a formami sociální práce, jako jsou práce se spisy, krizová intervence a mediace, celý průběh kursu připravuje jak k poradenské, tak případové práci.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Absolvent(ka) kursu by měl(a) dosáhnout teoretické i praktické průpravy především v individuálních metodách a přístupech sociální práce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. téma - Úvod do předmětu.
(1. týden)
Cíle:
1. Seznámení s osnovou, cíli a metodami výuky kursu.
2. Seznámení s podmínkami dosažení zápočtu a zkoušky.

2. téma – Vymezení sociální práce. Otázky okolo profesionalizace sociální práce. Vývojová dilemata sociální práce
(2. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Co jsou metody sociální práce?
2. Zamyslet se nad otázkami:
• Co to je sociální práce?
• Co je jejím cílem?
• Jak se odlišuje od jiných pomáhajících profesí?
3. Koncept „sociálního fungování” jako klíč k vymezení cíle sociální práce.
4. Představit tři malá paradigmata sociální práce. Diskuze o paradigmatickém zakotvení české sociální práce:
• Terapeutické.
• Reformní
• Sociálně-právní.
5. Je sociální práce profesí?
• Proč se na to ptáme?
• Znaky profese.
• Naplnění kritérií profese z pohledu české sociální práce.
6. Legislativní vymezení sociální práce.
7. Seznámit se s vývojovými dilematy sociální práce.
• Formalizace x de-formalizace
• Profesionalizace x de-profesionalizace.
• Polyvalence x specializace.
• Normativnost x nenormativnost.
• Pomoc x sociální kontrola.
Povinná literatura: (36)
JANEBOVÁ, R. Otázky identity sociální práce. Práce a sociální politika 2, 2005, č. 4. (10) http://archiv.noviny.mpsv.cz/clanek.php?id=614
(Komentář k četbě: Soustřeďte se na následující otázky: Jakými znaky bývá charakterizována profese? Jak sociální práce jednotlivé charakteristiky naplňuje? Proč se vůbec otázkou své profesionalizace sociální práce zabývá? Článek je v mnohém zastaralý – v jakých ohledech se od jeho publikace posunula česká sociální práce dopředu?)
MUSIL, L. „Ráda bych vám pomohla, ale...”. Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman, 2004, str. 15-18. (4) (Komentář k četbě: Co je cílem sociální práce? Jak se liší od jiných oborů či profesí?)
NAVRÁTIL, P. Vybrané teorie sociální práce. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 183-192. (11) (Komentář k četbě: Zaměřte se na koncept „sociálního fungování” a jeho návaznost na definici sociální práce. O jakých třech malých paradigmatech sociální práce Navrátil píše? Která vývojová dilemata Navrátil vymezuje?)
SMUTEK, M. Model řešení problému v sociální práci – Systémový pohled. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str. 23-33. (6) (Komentář k četbě: Co je to „metoda“? Jak lze chápat termín „technika“? Jak lze metody klasifikovat? Proč je nevhodné klasifikovat metody z hlediska počtu osob, se kterými sociální pracovník či pracovnice pracují? Jak se historicky vyvíjely metody sociální práce?)
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka. Část osmá. § 109-117 (5) (Komentář k četbě: Které skupiny zajišťují výkon sociálních služeb? Jak se odlišují?)

3. téma – Ekosystémová perspektiva jako platforma sociální práce. Hodnoty sociální práce.
(2. týden)
Seminář:
Cíle:
1. Vyjasnit ekosystémovou perspektivu sociální práce:
• Východiska (systémový pohled, ekologická perspektiva).
• Typy „sociálního fungování” a adekvátnost intervencí (adaptivní, rizikové, maladaptivní).
• Systémové úrovně intervencí sociálních pracovníků a pracovnic (mikrolevel, midlevel, macrolevel intervence).
2. Diskutovat hodnoty sociální práce.
3. Reflektovat hodnotová dilemata.
Zadání úkolu na seminář:
Připravte si na základě četby povinné literatury písemné odpovědi na následující otázky:
Ad 1) Viz Kovařík (2001): Zamyslete se nad využitím ekosystémové perspektivy (sociálněekologického modelu) v sociální práci. V čem spočívá její užitečnost pro sociální práci? (max. 1 str.)
Ad 2) Zvolte si dvě hodnoty sociální práce z řady hodnot, kterým se věnuje Nečasová (2003) a pokuste se vymyslet ke každé z nich příklad z praxe, který bude vyjadřovat důležitost této hodnoty. (max. 1 str.)
Povinná literatura: (26)
 DUBOIS, B., KROGSRUD MILEY, K. Social Work An Empowering Profession. Boston: Allyn and Bacon, 1999, pp 60-78. (The Ekosystems Perspective) (19) (Komentář k četbě:Z jakých východisek čerpá ekosystémová perspektiva sociální práce? Jaké můžeme nalézt typy „sociálního fungování”? Jaké sociální služby jsou adekvátní k jednotlivým typům „sociálního fungování”? Na jakých systémových úrovních probíhají intervence sociálních pracovníků?)
KOVAŘÍK, J. Sociálněekologický model a fenomenologická tradice. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, 248-251. (4)
NEČASOVÁ, M. Profesní etika. In MATOUŠEK, O. a kol. MATOUŠEK, O. a kol. . Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 37-39. (3) (Komentář k četbě: Vytvořte si z různých pojetí klíčových hodnot v sociální práci, které uvádí Nečasová, soubor základních hodnot sociální práce.)

4. téma - Ambivalence sociální práce.
(3. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Vysvětlit, co je to ambivalence sociální práce:
• Dvojí vazba sociální práce.
• Dvojznačné zprávy.
• Tlaky na sociální pracovníky.
2. Reflexe opěrných bodů sociální práce: klient(ka) x sociální pracovník/pracovnice x společnost:
• Role sociálního pracovníka/pracovnice mezi normami společnosti a způsoby klienta/klientky (prostředník, agent společnosti, obhájce klienta/klientky).
• Jak se vyhnout jednostrannému příklonu k zájmům společnosti nebo zájmům klienta/klientky?
• Jak sladit zájmy pracovníka/pracovnice, klienta/klientky a společnosti? (Profesionální svědomitost, reflektování jako metoda sociální práce.)
3. Jak pracovat s ambivalencí sociální práce?
• Inspirace z ekonomie: Komisionářský model.
• Reflektující model: Princip držitele problému. Pomoc versus kontrola:
a) Profesionální způsoby kontroly (vyjasňování, přesvědčování, dozor, opatrování).
b) Profesionální způsoby pomoci (vzdělávání, poradenství, terapie, doprovázení).
Povinná literatura: (7)
LAAN, van der G. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 225-227. (3) (Komentář k četbě: Co znamená dvojí vazba sociální práce? Co znamená: vysílat dvojí zprávy ke klientovi? Jakým dvěma tlakům či kritice čelí sociální práce?Jak se musí sociální pracovníci postavit problému ambivalence sociální práce?)
SALAMON, E. Kdo je zákazníkem sociálních služeb? Sociální politika, 2001. č.2, str.6-9. (4) (Komentář k četbě: Charakterizujte „komisionářský model”. Kdo je podle něj zákazníkem? Jaká je hierarchie zadavatelů? Z jaké perspektivy komisionářský model vychází? Jak vysvětluje Salamon „zneužití” v sociální práci? Co je cílem „komisionářského modelu”?

Seminář:
(3. týden)
Cíle:
1. Role profesních standardů s ohledem na ambivalenci sociální práce:
• Jak řeší Etický kodex sociálních pracovníků otázky ambivalence sociální práce?
• Jak řeší Standardy kvality sociálních služeb otázky ambivalence sociální práce?.
• Etické principy a situační etika.
2. Cvičení k reflexi jednotlivých typů pomoci a kontroly.
Zadání úkolu na seminář:
Přečtěte Etický kodex sociálních pracovníků ČR a vypracujte písemnou úvahu (1str.), nakolik řeší téma ambivalence sociální práce (které pasáže jsou věnovány pomoci a které kontrole, zda jsou dle vašeho názoru stávající úpravy dostačující)?
Povinná literatura: (26)
Etický kodex sociálních pracovníků ČR. Společnost sociálních pracovníků, 2006. (4) Např.: http://sspcr.unas.cz/?q=node/13 (Komentář k četbě: Zamyslete se nad tím, nakolik Etický kodex řeší téma ambivalence /téma pomoci vs. kontroly/ sociální práce.)
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 20-41. (22) (Komentář k četbě: Jak lze odlišit pomoc a kontrolu podle čtyř hlavních kritérií: objednávka, legitimace, časové hledisko, percepce ze strany klienta? Jaké jsou tři opěrné body sociální práce? Co znamená, jestliže je pracovník obhájcem klienta nebo agentem společnosti? Co znamená v Úlehlově pojetí „reflektování” a čemu slouží? Vysvětlete princip držitele problému. Jaké jsou profesionální způsoby pomoci a kontroly?)

5. téma – Tři roviny pracovníka/pracovnice: 1. Sebereflexe sebe sama, 2. pomáhající osoba a předpoklady pro profesionální pomáhání, 3. vícečlenný pomáhající systém.
Přednáška:
(4. týden)
Cíle:
1. Interakční proces sociální práce.
2. Koncept pracovníka/pracovnice:
• Osobnost pracovníka/pracovnice.
• Pomáhající osoba.
• Pracovník/pracovnice jako součást vícečlenného systému.
3. Osobnost pracovníka/pracovnice:
• Jak porozumět sama sobě?
• Porozumění sama sobě - potřeba sebepoznání a sebeporozumění (hodnoty, potřeby, zkušenosti, životní filosofie, předsudky).
• Hodnotové konflikty.
4. Pomáhající osoba - předpoklady pro profesionální pomáhání:
• Rozdíl mezi pomáhající osobou a pomáhajícím profesionálem/profesionálkou.
• Angažovaný (kontrola, obětování) vs. neangažovaný pracovník/pracovnice.
• Pomoc bližní(mu) jako cesta k úspěchu (2. paradox profesionálního pomáhání).
• Láska k bližní(mu) jako zboží (3. paradox profesionálního pomáhání)
• Podmínka zralosti.
• Autenticita a důvěra.
• Schopnost komunikace a její zásady.
• Schopnost vyjádřit emoce.
• Kapacita posilovat model vhodného chování.
• Schopnost akceptovat sebe i druhé (1. paradox profesionálního pomáhání - pochopní pro každého, příjemné a nepříjemné pocity vůči klientovi/klientce, jak se s nimi vyrovnat?).
• Schopnost konstruktivně konfrontovat druhé (otázky zodpovědnosti a autority; za co je sociální pracovník/pracovnice zodpovědný/á; v jakých situacích je odpovědnost za klienta/klientku legitimní?)
2. Vícečlenný pomáhající systém:
• Supervize, konzultace, spolupráce, odkazování, týmová práce (typy týmů).
• Pracovník v organizaci (byrokratická vs. decentralizovaná struktura, výhody, nevýhody, dilemata).
Povinná literatura: (75)
JOHNSON, C.L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 99-127 (The Interactional Process - The Worker). (28) (Komentář k četbě: Jaké jsou tři význačné úhly pohledu k vysvětlení konceptu pracovníka? Z jakých důvodů je důležité poznávat a rozumět sám sobě? Jakými způsoby lze rozvíjet porozumění sama sobě? V jakých oblastech by si měl pracovník/pracovnice porozumět? Co to jsou hodnotové konflikty? Jaký je rozdíl mezi pomáhající osobou a pomáhajícím profesionálem/profesionálkou? Jaké základní schopnosti by měl/a mít sociální pracovník/pracovnice? Charakterizujte je. Za co je odpovědný(á) ve vztahu s klientem/klientkou sociální pracovník/pracovnice?V jakých situacích je převzetí odpovědnosti za klienta legitimní?V jakých typech vícečlenných pomáhajících systémů mohou sociální pracovníci a pracovnice pracovat?Jaké jsou problémy spojené s týmovou spoluprací?)
KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 13-38. (26) (Komentář k četbě:Vysvětlete rozdíl mezi angažovaným a neangažovaným pracovníkem. Jaké jsou tři paradoxy profesionálního pomáhání? Jaké limity má porozumění druhému člověku? Jaké jsou některé chyby v porozumění?)
LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 60-61. (2) (Komentář k četbě: Zaměřte se na šest bodů, kterými odlišuje Laan charakter práce v byrokratické a decentralizované organizaci.)
MUSIL, L. „Ráda bych vám pomohla, ale...”. Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman, 2004, str. 13-15, 19-34. (19) (Komentář k četbě: Co Musil nazývá „komplexem služeb sociální práce”?Jak se odlišuje Musilův a Úlehlův pohled na hodnocení přijatelnosti chování klientů ze strany pracovníků?Charakterizujte termín “kultura organizace”.Jak kultura organizace ovlivňuje aktivity pracovníků sociálních služeb?)

6. téma – Zásady komunikace s klientkou/klientem
Seminář:
(4. týden)
Cíle:
1. Nezbytnost sebepoznání a sebeporozumění pomáhající osoby (životní styl a životní filozofie, hodnotový systém, životní zkušenosti, osobní potřeby, hodnotové konflikty).
2. Zásady komunikace s klienty a klientkami.
Zadání úkolu na seminář:
1. Přečíst povinnou literaturu k zásadám komunikace s klientkami a klienty. Seminář bude věnován technikám a zásadám této komunikace.
2. Připravte si písemnou sebereflexi na následující otázku:
1. K jakým sociálním stereotypům (dle znaku A je usuzováno na znak B; př. „muži s holou hlavou jsou agresívní“) či předsudkům (nereflektovaný stereotyp - tendence neověřovat stereotypy; př. „budu se všemi muži s holou hlavou jednat, jako by byli agresívní) máte sklony? Z jakých vašich hodnot či zkušeností tyto stereotypy či předsudky plynou? Jak se mohou odrazit ve vaší praxi? (1 str.)
Povinná literatura: (26)
HARTL, P. Poradenství. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 97-115. (19) (Komentář k četbě: Jaké techniky a zásady by měla zahrnovat profesionální komunikace s klientkami a klienty?)
HAVRÁNKOVÁ, O. Případová práce. In MATOUŠEK, O. a kol. . Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 75-81. (7) (Komentář k četbě: Jaké techniky a zásady by měla zahrnovat profesionální komunikace s klientkami a klienty?)

7. téma - Moc a její zneužití v profesionálním pomáhání. Znovu k autoritě a odpovědnosti. Dvě systematické chyby sociální práce: „nesprávně zasáhnout” a „nesprávně nezasáhnout”. Dilema mezi emancipací vs. ukázňováním. Potřeba legitimace sociální práce.
(5. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Upozornit na faktor moci v profesionálním pomáhání a možnosti jejího zneužití:
• Moc a autorita.
• Zdroje moci.
• Ukázňování a kolonializace.
• Projevy moci.
• Výhody a nevýhody direktivního přístupu.
• Rozložení odpovědnosti.
2. Vysvětlit podstatu dvou systematických chyb:
• Nesprávně zasáhnout.
• Nesprávně nezasáhnout.
3. Definovat problém emancipace a ukázňování.
4. Metarovina definice situace.
5. Představit „princip uvážlivé pomoci” jako zdroj legitimace sociální práce:
• A priori legitimace - prostřednictvím společné definice situace.
• A posteriori legitimace - dána ochotou sociálního pracovníka předložit předchozí postup k diskuzi.
6. Ochrana práv uživatelů služeb..
!!! Mimořádné zadání úkolu na přednášku:
Pročtěte si pozorně kasuistiku o paní Wijnvoortové (str. 115-127) a sledujte linii uvažování sociální pracovnice. Soustřeďte se především na jednotlivé fáze sociální situace a na reflektující otázky, které Laan, respektive sociální pracovnice, pokládají. Kasuistika bude analyzována na přednášce.
Povinná literatura: (62)
 LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 36-48, 113-114, 115-127, 213-214, 227-228. (34) (na přednášku čtěte pouze strany 115-127 s kazuistikou o paní Wijnwoortové) (Komentář k četbě:Co je v Laanově pojetí ukázňování a co kolonializace? Co je to metarovina definice situace? Co má Laan na mysli, když píše o zneužití moci ve službě dobra? Jaká je podstata dvou systematických chyb v sociální práci?Kterých dvou předem připravených řešení jsou tyto chyby důsledkem?Jak se vyhnout dvěma předem připraveným chybám?Co znamená individualizace situace?Jakými znaky charakterizuje Laan princip uvážlivé pomoci? Co je to legitimace?Jak lze legitimovat zásah v sociální práci?)
KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 39-51. (13) (Komentář k četbě: Jak se může projevovat moc sociálních pracovníků/pracovnic? Z jakých zdrojů tato moc vychází? Jaké jsou výhody a nevýhody direktivního přístupu?)
SMUTEK, M. Model řešení problému v sociální práci – Systémový pohled. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str. 70-74. (5) (Komentář k četbě:V jakých významech lze chápat moc v sociální práci? Za co odpovídá a co přináší do vztahu klient(ka) a za co nese odpovědnost sociální pracovnice/pracovník?)
Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 21-30. (Používání restriktivních postupů). (10) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: I když se průvodce nevztahuje ke stávající formulaci Standardů, obsahuje řadu podnětných informací. Která práva jsou především ohrožena při poskytování sociálních služeb? Jak tyto problémové oblasti identifikovat? Jaké jsou možné zdroje problémového chování uživatelů a uživatelek?Jaké restriktivní postupy některá zařízení sociálních služeb mohou využívat? Jaká jsou naopak nepřípustná? Jak restriktivní postupy uplatňovat, aby se nestaly zneužitím moci?)

8. téma - Úvod do etap práce s klientem/klientkou. Počáteční fáze práce s klientem či klientkou (příprava, 1. kontakt-jednání se zájemcem o službu, otevření).
(5. týden)
Seminář:
Cíle:
1. Počáteční fáze práce s klienty/klientkami (inspirace v úkolově orientovaném přístupu a přístupu, zaměřeném na řešení problémů)
2. Příprava (k čemu jsou spisy, návštěva doma, vztah: pracovník/pracovnice – klient/ka).
3. Dva významy počáteční fáze s klientem/klientkou:
• 1. kontakt-jednání se zájemcem o službu (cílem dohoda, zda bude užívat službu).
• Otevření konkrétního problému (cílem připojení a vyjasnění konkrétních problémů klienta či klientky).
4. Komunikace s nedobrovolnou/ným klientkou/entem.
Zadání úkolu na seminář:
1. Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci pro roli pomáhající(ho).
2. Připravte se na modelovou situaci:
a) Připravte si dvě role:
• Roli duševně nemocného klienta, který se v ordinaci svého psychiatra dozvěděl o organizaci, která poskytuje pomoc duševně nemocným a přišel se po prvé do zařízení podívat. Nemá moc představu, co ho čeká, ale umí říci, co by chtěl ve svém životě změnit, v čem by potřeboval podporu.
• Současně si připravte i roli sociální(ho) pracovnice či pracovníka v zařízení, jehož cílem je podporovat a integrovat duševně nemocné. Když se poprvé dostaví zájemce či zájemkyně o službu, je vaším úkolem:
 Zvládnout formality prvního kontaktu (nechat představit klienta/klientku sebe a své potřeby či představy, reflektovat jeho/její objednávku v souvislosti s posláním a cíli organizace, představit organizaci a podmínky poskytovaných služeb). Dále otevřít téma: připojit se, vytvořit příjemnou atmosféru, vyjasnit si, oč běží (definovat problémy) a jak to bude probíhat. Cílem je dosažní dohody, že budete dojednávat.
b) Jako model si můžete zvolit Fokus Praha, který má kvalitní webové stránky. Nebudete si muset vymýšlet spektrum služeb a zázemí instituce budete mít částečně dáno. Na: http://www.fokus-praha.cz/ můžete prostudovat, jaké služby poskytují, případně si nabídku služeb můžete vytisknout jako tahák. Můžete samozřejmě i fabulovat.
Povinná literatura: (42)
BERG, I.K. Family Preservation. London: BT Press, 1991, str. 12-18, 20-24 (Začátek, Rozvíjení spolupráce). (český překlad Ivan Úlehla) (12) (Komentář k četbě: O čem je dobré se informovat před setkáním? Co je dobré dělat při návštěvě doma u klienta/klientky? Jak pracovat s klientem/klientkou, aby si vytvořili objednávku? Zaměřte se na zásady komunikace s nedobrovolným klientem/klientkou.)
NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 231-235. (Přístup orientovaný na úkoly - kroky, explorace problému) (2) (Komentář k četbě:Charakterizujte hlavní teze „přístupu orientovaného na úkoly“. Jaké fáze tento přístup obsahují? Jak začít vyjasňovat problém?)
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 45-62. (18) (Komentář k četbě: Jak navazovat kontakt s klientem? Co znamená „připojit se“? Co to jsou „komunikační zátarasy“? Není třeba učit se přesně techniky jednotlivých autorů. Vyberte si ty otázky, které jsou pro vás osobně nejvíce užitečné.)
Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 31-40 (Standard 3). (10) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: S jakými informacemi seznamovat zájemce o službu? Jak poskytovat informace zájemci o službu? Jak začít jednání s klientem?)

9. téma - Kdo je to klient(ka)? Posouzení životní situace.
(6. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Definice klienta či klientky:
• Kritéria problému či obtíže.
• Kritéria zadavatele.
• Jak určit, kdo je klient.
2. Charakteristika klienta či klientky.
3. Jak se lidé stávají klienty a klientkami?
4. Typy klientů a klientek.
5. Očekávání ke klientům a klientkám.
6. Proč lidé odmítají pomoc?
8. Jak porozumět individualitě klienta či klientky?
• Lidská diversita.
• „Social history“.
9. Perspektiva silných stránek.
10. Porozumění multiklientskému systému.
11. Sociální konstrukce klientství.
Povinná literatura: (44)
DOYLE, C. Casework. In HANVEY, CH., PHILPOT, T. Practising social work. London and New York: Routledge, 1993, pp 152-153. (Identifying the client) (2) (Komentář k četbě:Kdy je možné pracovat se všemi členy rodiny jako klienty jednoho/jedné pomáhající(ho)?Kdy není optimální, aby byly všichni členové rodiny klienty téhož pracovníka/pracovnice?)
JOHNSON, C.L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 128-146 (Interactional Process - The Client). (19) (Komentář k četbě: Jak můžeme definovat klienta/klientku? Čím je charakteristický(á)? Jak se lidé stávají klienty/klientkami?Proč je to důležité pro sociální(ho) pracovnici/pracovníka vědět? O jakých typech klientů Johnson píše? Zamyslete se obecně nad užitečností typologizace klientů. Kdy jsou typologizace užitečné a kdy jsou bariérou pomoci?Jaká očekávání se vážou k roli klienta? Proč lidé odmítají pomoc? Popište na příkladu „social history“ jako metodu porozumění klientovi. Z jakých částí se skládá? Čemu tyto části slouží?Ke zkoušce nejde o to, umět metodu nazpaměť, ale vysvětlit podstatu.)
NAVRÁTIL, P. Posouzení životní situace: úvod do problematiky. Sociální práce, 2007, č. 1, s. 72-86. (15) (Komentář k četbě: Jaké jsou základní způsoby posuzování životní situace klientů?)
SMUTEK, M. Model řešení problému v sociální práci – Systémový pohled. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str. 34-41. (8) (Komentář k četbě:Co jsou to silné stránky klienta a jak je objevit? Jak historicky přistupovala ke klientům sociální práce?)

10. téma - Fáze dojednávání, formulace cílů a tvorba kontraktu.
(6. týden)
Seminář:
Cíle:
1. Dojednávání (opět dva významy: k dohodě o poskytování služby a ke konkrétní objednávce)
• Jak se ptát?
• Objednávka, dojednávání, zakázka.
• Formulace cílů.
2. Dohoda (kontrakt) o plnění cílů:
• Typy kontraktů.
• Výhody a nevýhody kontraktů.
• Náležitosti kontraktů.
3. Otázka diagnostiky (katalytický a interaktivní model).
Zadání úkolu na seminář:
1. Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci pro roli pomáhající(ho).
2. Připravte se na modelovou situaci, která navazuje na předchozí seminář. Skončili jsme u dohody na poskytnutí služby, byly definovány problémy. Nyní je cílem modelové situace dospět k písemnému kontraktu. Sociální pracovník či pracovnice by měl(a) ověřit, zda se pracuje skutečně na tom, co klient(ka) chce (zda byly dobře definovány a pochopeny potřeby či problémy), společně s klientkou či klientem vytyčí cíle intervencí a sepíše psaný kontrakt.
Povinná literatura: (43)
NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 235-236. (Formulace cílů) (2) (Komentář k četbě:Jaké jsou zásady formulace cílů? Co by měla obsahovat smlouva s klientem?)
NEČASOVÁ, M. Profesní etika. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 34-35. (Katalytický a interaktivní model) (2) (Komentář k četbě: Jak se staví oba modely k diagnóze?)
PRESTON-SHOOT, M. Written agreements: a contractual approach to social work. In HANVEY, CH., PHILPOT, T. Practising social work. London and New York: Routledge, pp 184-199. (16) (Komentář k četbě:Co je kontrakt? Jaké existují typy kontraktů? Jaké jsou důvody k ukončení kontraktu?Jaké jsou výhody a nevýhody kontraktů? Jaké náležitosti by měl kontrakt obsahovat?)
ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, 63-81. (Dojednávání) (19) (Komentář k četbě:Jaké typy otázek lze používat v rámci dojednávání? Co je objednávka, dojednávání a zakázka? Co je to problém a jak ho identifikovat?Jak dobře zformulovat cíle?)
Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 31-44 (Standardy 3,4). (4 nové strany, ostatní text byl povinný v rámci předcházejícího semináře) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: Jaká kritéria by měl naplňovat dobře formulovaný cíl? Jaká omezení mohou plynout ze stanovené diagnózy? Jaké jsou zásady dojednávání s klientem?Jak dojednávat s lidmi, kteří mají potíže v komunikaci?Jaké náležitosti by měla mít dohoda o poskytování služby?)

11. téma - Jak poskytovat uvážlivou pomoc.
(7. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Kritérium obsahové - Vysvětlit problém objektivizace, moralizace a terapeutizace v sociální práci. Jakým způsobem se těmto extrémům vyvarovat - rozhovor musí být otevřený a obsahovat:
• Zjišťování pravdy v objektivním světě.
• Morální úvahy ohledně správnosti norem v sociální oblasti.
• Hodnocení opravdovosti vyjádření vlastní identity v subjektivní oblasti.
2. Kritérium vztahové - Objasnit podmínku dialogického vedení rozhovoru:
• Zohledňovat klientovy nároky na platnost.
• Vést o nich diskuzi.
• Orientovat se na vzájemné porozumění.
• Rozpoznat kompetence klienta (instrumentální, sociální, expresívní)
• Reflektovat vlastní bariéry komunikace.
3. Kritérium metodické (jak poskytovat uvážlivou pomoc při využití dostupné metodiky, aniž bychom se jí zároveň nechali spoutat?)
Povinná literatura: (28)
JANEBOVÁ, R. MUSIL, L Mýty o roli sociálních pracovníků a pracovnic. Sociální práce, 2007, č. 1, s. 50-61. (12)
 LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 62-74. (13) (Komentář k četbě:
• Jak se vyvíjela kauza paní De Mol?
• Do jaké otázky překládá Laan problém „ukázňování“?
• Obsahoval přístup pracovnice nějaký systém či metodiku? Jak můžeme přístup sociální pracovnice z tohoto hlediska hodnotit? (kap. Systematika: proces hledání mezi žádostí o pomoc a nabídkou pomoci)
• Prostřednictvím jakých otázek hledá Laan odpověď na otázku, zda se jednalo v této kasuistice sociální „ukázňování“? (kap. Kvalita a Systematika: proces hledání mezi žádostí o pomoc a nabídkou pomoci)
• Když hovoří Laan o potřebě věnovat pozornost komplexnosti situace, co má na mysli? Které tři světy by měly být definovány v rámci životního světa mezi sociální pracovnicí a klientkou? (kap. Krycí problém: tři světy)
• Do jakých dvou rolí se může sociální pracovnice či pracovník vpravit při zacházení s odstupem a blízkostí ke klientovi či klientce? Co je to performativní postoj? Co to znamená, že budou nároky na platnost předloženy k diskuzi? K čemu se tyto nároky na platnost musí vztahovat? Které kompetence musí mít účastníci dialogu, aby mohly být diskutovány různé nároky na platnost? (kap. Nároky na platnost a vzájemné porozumění)
• Pokuste se analyzovat Laanovu kasuistiku z hlediska tří typů kompetencí obou aktérek (sociální pracovnice a paní De Mol). Nakolik je v popsané situaci třeba bezvýhradně akceptovat klientčiny nároky na platnost, respektive v čem může být nebezpečná přílišná orientace na životní svět? Má ukázňování význam v popsané kasuistice? Kdy k němu dochází ze strany sociální pracovnice? (kap. Schopnosti))
MLČÁK, Z. Profesní kompetence sociálních pracovníků a jejich hodnocení klienty. FF OU: Ostrava, 2005, str. 157-159. (3) (Komentář k četbě:Mlčák používá nešťastně termín „diagnóza“ k tomu, co raději nazývejme „expertiza“ či „tvorba hypotéz při hodnocení situace“. Zaměřte se na metody, které mohou pomáhající využít k tvorbě těchto hypotéz. Tyto metody lze do jisté míry využít i při posuzování kompetencí klientky či klienta).

Návrat k 10. tématu - Fáze dojednávání, formulace cílů a tvorba kontraktu.
(7. týden)
Seminář:
Cíle:
1. Modelové situace k dojednávání cílů a tvorbě kontraktu.
Povinná literatura: (0)

12. téma - Ochrana a rozpoznání hranic v praxi sociální práce.
(8. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Rozpoznání a ochrana hranic:
• Osobních i profesionálních (umění nakládat se svou reakcí jako s identifikačním signálem vedoucím k mobilizaci ochranných mechanismů).
• Mezi etickým egoismem a sobectvím.
• Rozlišení mezi empatií a soucitem.
• Jak si udržovat své hranice?
• Ke zdravému profesnímu cynismu (sociální práce jako údržba).
2. Syndrom vyhoření.
3. Potřeba a cíle supervize v sociální práci.
Povinná literatura: (39)
DAVIES, M. The Essential Social Worker. A Guide to Positive Practice. Ashgate: Hants, 1993. (český překlad Milan Šveřepa) (2) http://socialnirevue.cz/item/martin-davies-dosazeni-zmeny/category/socialni-prace (Komentář k četbě: Jaký druh skepticismu Davies propaguje? Jaký je váš názor k otázce cíle sociální práce jako údržby?)
HENRIKSEN, J.-O. Blízké a vzdálené. Brno: Podané ruce, Boskovice: Albert, 2000, str. 200-201. (2) (Komentář k četbě: Jaký je rozdíl mezi etickým egoismem a sobectvím?)
KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 73-92. (20) (Komentář k četbě: Co je to hranice profesionálním pomáhání? Popište problémy s rigidními versus propustnými hranicemi. Jak by měl vypadat optimální hranice? Jaký je rozdíl mezi soucitem a empatií?Jaký je rozdíl mezi vytvořením hranic a egoismem?)
MATOUŠEK, O., HARTL, P. Nároky sociální práce a syndrom vyhoření. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003, str. 55-58. (Syndrom vyhoření) (4) (Komentář k četbě: Co je to syndrom vyhoření? Jak se projevuje? Na jakých pracovištích především vzniká? Jak mu předcházet?)
RAUCHFLEISCH, U.: Doprovázení a terapie delikventů. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Albert, 2000, str. 22-28. (7) (Komentář k četbě: Z jakých důvodů je nebezpečné vnímání klientů jako „ubohých“, tedy lidí, kteří si zaslouží naši lítost? Zaměřte se na 3 problematické aspekty lítosti: nerovnováhu, viktimizaci, potřeba bezpodmínečně pomoci.)
ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 116-119. (4) (Komentář k četbě:Co je supervize? Čemu slouží? Jak by měla probíhat?)

13. téma - Průběh, ukončení a evaluace intervence.
(8. týden)
Seminář:
Cíle:
1. Průběh:
• Základní pracovní témata (zakázka, stížnost, návštěva).
• Zplnomocňování.
• Užitečná nedorozumění.
• Udržení pracovního kontaktu.
2. Ukončení:
• Kdy ukončit pracovní kontakt.
• Druhy terminace.
• Proces determinace (odpoutávání, stabilizace změny, evaluace)
3. Evaluace:
• Porozumět důležitosti evaluace v sociální práci (odpovědnost ke klientovi, profesi, agentuře, komunitě, donátorům, společnosti).
• Seznámit se s různými pojetími evaluace (evaluace případu, programu, organizace; kvalitativní versus kvantitativní, klinická vs. manažerská, subjektivní vs. objektivní).
• Seznámit se s technikami evaluace (vyhodnocení nasbíraných informací a dosažených změn, výzkum, PC).
• Seznámit se s etickými a právními otázkami evaluace.
Zadání úkolu na seminář:
1. Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci pro roli pomáhající(ho).
2. Připravte se na modelovou situaci, která navazuje na předchozí seminář:
a) Klient(ka) si přinese stížnost (něco se nedaří). Připravte si takovou roli klienta/klientky. Pracovník či pracovnice ji budou řešit. Cílem je ověřit platnost kontraktu, případně ho přeformulovat.
b) Dalším úkolem je ukončit pracovní kontakt s klientem/klientkou. Připravte si otázky, které vám napoví, zda je vhodný čas k ukončení spolupráce, otázky, evaluační a samotné ukončení kontaktu.
Povinná literatura: (53)
(Komentář k četbě všech zadaných textů: Jaké jsou zásady ukončování (terminace) práce s klientem? Čemu slouží evaluace (hodnocení) a jak ji dělat (viz Johnson)?)
BERG, I.K. Family Preservation. London: BT Press, 1991, str. 64-72 (Průběh a ukončení). (český překlad Ivan Úlehla) (9)
JOHNSON, C.L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 410-426 (Termination). (17)
NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 236-237. (Úkoly, Ukončení) (2)
ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, 83-98. (Průběh, Ukončení) (16)
Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 45-53 (Standard 5). (9) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf

14. téma – Dilema mezi materiální a nemateriální pomocí. Nácvik finančního managementu.
(9. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. „Nová” a „stará” chudoba a jejich důsledky pro sociální práci.
2. Ekonomizace vs. psychologizace.
3. Dva typy finančních problémů:
• Problém s nabýváním příjmů.
• Problém s finančním vedením domácnosti.
4. Propojení materiální a nemateriální pomoci.
5. Finanční management (jak dělat odpočet s klientem/klientkou).
Povinná literatura: (14)
LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 21-34. (14) (Komentář k četbě: O jaké otázce byl spor Janssen vs. Janssen? Jak Laan rozlišuje materiální a nemateriální problémy? Jaké jsou argumenty pro oddělení materiální a nemateriální pomoci? Jaké jsou protiargumenty? Co jsou to ekonomizace a psychologizace pomoci? Jaké dva typy finančních problémů Laan nalézá? Jak s jejich znalostí provádět problémovou analýzu? Jaký je Laanův závěr: k otázce oddělení materiální a nemateriální pomoci a k otázce adekvátní formě pomoci v dané situaci?)

Seminář:
(9. týden)
Cíle:
Modelová situace interakce s klientem, který si stěžuje na problémy s financemi.
Zadání úkolu na seminář:
Doporučuji přinést si s sebou kalkulačku pro snadnější konstrukci rozpočtu.
Povinná literatura: (0)

15. téma – Práce se spisy. Evaluace služeb v sociální práci.
(10. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Vyjasnit k čemu slouží dokumentace:
• Spisy jako pomůcka sociálního pracovníka (evidence případu).
• Spisy jako kontrolní nástroj (evaluace použitých metod).
• Supervize.
• Sociální výzkum.
• Plánování.
2. Jak uvážlivě zpracovávat informace?
• Ambivalence elektronického zpracování dat (modernizace vs. redukce informací).
• Protiklad měkkých vs. tvrdých dat.
• Role a charakter dokumentace ve vztahu sociální pracovník a klient.
• Role a charakter dokumentace ve vzájemném kontaktu sociálních pracovníků.
• Role a charakter dokumentace ve vztahu sociální pracovník a management.
• Role a charakter dokumentace ve vztahu management a financující subjekty.
3. Naučit se shromažďovat a zpracovávat informace z různých zdrojů.
• Zdroje informací.
• Etika shromažďování informací.
4. Rozbor přiměřené dokumentace:
• Spisy a etické kodexy.
• Zneužití dokumentace.
• Nedostatečná vs. plétorická dokumentace.
• Nutné informace, zajímavé informace, tabu informace.
5. Reflektovat souvislost mezi dokumentací a platnou či navrhovanou legislativou.
6. Formy a způsoby vedení dokumentace:
• Písemná (zaznamenávaná v průběhu práce vs. zaznamenávaná po práci), obrazová, zvuková.
Povinná literatura: (21)
LAAN, van der G. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 155-165. (11) (Komentář k četbě: Jakých chyb se při zpracování informací organizace dopouštějí? Jakým cílům zpracování informací slouží? Co jsou to „tvrdé“ a „měkké“ údaje? Jak s nimi uvážlivě pracovat?Jaký je jejich vztah k nástrojům hodnocení (input, throughput a output)?)
NOVOTNÁ, V., SCHIMMERLINGOVÁ, V. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha: Univerzita Karlova, 1992, str. 67. (1) (Komentář k četbě: Čemu slouží dokumentace? Jaké jsou zásady práce se spisy?)
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 42-44, 99-100. (5) (Komentář k četbě: Čemu slouží dokumentace? Jaké jsou zásady práce se spisy?)
Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 54-57. (Standard 6). (4) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: Čemu slouží dokumentace? Jaké jsou zásady práce se spisy?)

16. téma - Krizová intervence.
(10. týden)
Seminář:
Cíle:
1. Vysvětlit pojmy krize a krizová intervence.
2. Popsat možné zdroje krize:
• Životní změny.
• Životní události.
• Krize pramenící ze socio-biologických dispozic.
3. Popsat průběh krize:
4. Krizová intervence:
• Znaky krize.
• Fáze krizové intervence.
• Model krizové intervence.
5. Telefonická krizová intervence
6. Využití internetu.
6. Sebevražda.
7. Krizová intervence v případě materiální ztráty.
8. Krizová intervence u pozůstalých.
9. Krizová intervence v případě násilí páchaného na ženách – Intervence v případě akutně hrozící nebo právě probíhající násilné situace.
Zadání úkolu na seminář:
Přečtěte povinnou literaturu a v rámci semináře bude probíhat diskuse nad zásadami krizové intervence v rámci jednotlivých specifických situací.
Povinná literatura: (59)
MATOUŠEK, O. Metody a řízení v sociální práci. Praha: Portál, 2003, str. 119-134. (16)
ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada, 2004, str. 26-42 (kap. 3.1 Telefonická krizová intervence), 60-61 (Krizová intervence v případě materiální ztráty), 73-75 (Krizová intervence u pozůstalých,), 112-114 (Krizová intervence v případě násilí páchaného na ženách – Intervence v případě akutně hrozící nebo právě probíhající násilné situace), 137-155 (kap. 13 Sebevražda). (43)
(Komentář k četbě: Co je krize? Jaké jsou její příčiny? Jak lidé řeší krize? Jaké typy krizí rozlišujeme? Jak krize probíhá? Popište principy a proces krizové intervence obecně i u vybraných specifických forem).

17. téma – Mediace.
(11. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Definice mediace.
2. Výsledky úspěšné mediace.
3. Úloha mediátora.
4. Výhody mediace.
5. Charakterizovat zásady mediace:
• Poziční vs. konstruktivní vyjednávání.
• Metody jednání s klienty.
• Formy otázek.
6. Fáze mediace:
• Dohoda na mediaci.
• Porozumění problémům.
• Vytváření možných řešení.
• Dosažení dohody.
• Realizace dohody.

Seminář:
(11. týden)
Cíle:
1. Nácvik mediace.
Zadání úkolu na seminář:
Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci mediace pro roli pomáhající(ho). Bude nacvičována modelová situace, pro kterou je třeba znát zásady práce při medici v jednotlivých fázích práce. Konkrétní modelová situace bude upřesněna přímo na semináři. ¨
Povinná literatura: (32)
RISKIN, L. L., ARNOLD, T., KEATING, J.M. Mediace aneb jak řešit konflikty. Praha: PALLATA 1997, str. 17-49. (32) (Komentář k četbě: Co je mediace?Jaké by měly být výsledky úspěšné mediace? Jakou úlohu má mediátor? Jaké jsou výhody mediace. Jaký je rozdíl mezi pozičním a konstruktivním vyjednáváním? Jaké jsou zásady mediace? Jaké jsou fáze mediace a jejich cíle a zásady?)

Literatura, na níž je předmět vystavěn viz osnova předmětu

Literatura doporučená studentům viz osnova předmětu

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky pro získání zápočtu:
Prezenční studium:
• Aktivita na seminářích a průběžné plnění zadaných úkolů (účast v diskusích a v modelových situacích, včasné odevzdání písemných úkolů). Úkoly musí být v tištěné (nikoliv elektronické) podobě vždy odevzdány na konci semináře, pro který byly vypsány. Pokud student(ka) úkol neodevzdá, dodá jej nejpozději následující týden (takováto praxe však bude tolerována pouze dvakrát). V ostatních případech pozdního odevzdání, bude vyžadována omluvenka od lékaře/lékařky.
• Průběžná četba zadané povinné literatury na semináře.

Kombinované studium:
Studentky a studenti odevzdají dvě seminární práce (v tištěné, nikoliv elektronické podobě):
1. Úvahu o dilematu mezi dvěma hodnotami sociální práce (viz 2. téma) demonstrovanou na konkrétní kazuistice. (1-2 strany) Ti, kteří se nepohybují v praxi sociální práce, rozpracují dle textu Nečasové (viz 2. téma) úvahu o klíčových hodnotách sociální práce. V této úvaze zvolí pět klíčových hodnot sociální práce a na konkrétních příkladech vysvětlí jejich podstatu (jak konkrétní hodnotu v praxi uplatňovat). (3 str.)
2. Úvahu, k jakým sociálním stereotypům (dle znaku A je usuzováno na znak B; př. „muži s holou hlavou jsou agresívní“) či předsudkům (nereflektovaný stereotyp - tendence neověřovat stereotypy; př. „budu se všemi muži s holou hlavou jednat, jako by byli agresívní) máte sklony? Z jakých vašich hodnot či zkušeností tyto stereotypy či předsudky plynou? Jak se mohou odrazit ve vaší praxi? (1 str.)

Požadavky ke zkoušce:
Požadavky ke zkoušce jsou pro prezenční i kombinované studium totožné. Písemná i ústní zkouška budou založeny na prověřování znalostí zadané povinné literatury na semináře i přednášky. Předmětem zkoušky budou také znalosti z přednášek. Zkoumány a hodnoceny nebudou pouze znalosti, ale také schopnosti informace reflektovat, propojovat a aplikovat v praxi.

Sylabus MESCHK2 - Teorie a metody sociální práce 2
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Truhlářová Zuzana

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje a vyučuje studenty možnostem využití metod skupinové sociální práce v sociální praxi. V každé výukové jednotce je obsažen teoretický základ konkrétních forem a technik skupinové práce a možnosti jejich začlenění do sociální praxe.
Na teoretický základ navazují praktická cvičení forem a technik skupinové práce s využitím zpětné vazby včetně využití videozáznamu a jeho analýzy. Dokladem o absolvování předmětu a jeho zvládnutí studentem je samostatně zpracované portfolio metod skupinové sociální práce.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem výuky předmětu je teoretické a praktické seznámení studentů
s možnostmi využití metod skupinové sociální práce v sociální praxi. V každé výukové jednotce je obsažen teoretický základ konkrétních forem a technik skupinové práce a možnosti jejich začlenění do sociální praxe.
Na teoretický základ navazují praktická cvičení forem a technik skupinové práce s využitím zpětné vazby včetně využití videozáznamu a jeho analýzy. Dokladem o absolvování předmětu a jeho zvládnutí studentem je samostatně zpracované portfolio metod skupinové sociální práce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky skupinové práce ve skupinách zaměřených na změnu způsobu života, skupiny svépomocné a skupiny terapeutické. Navazuje na kurz :
- metody individuální práce - případová práce, management péče,
poradenství, obhajování, zastupování
Předmět je prerekvizicí pro kurzy:
- práce s rodinou - systemická, strukturální a strategická rodinná terapie,
rodinné poradenství, kreativní práce s rodinou
- metody komunitní práce - komunitní organizování, rozvoj lokality,
sociální akce

2. Sociální pracovník a jeho pozice ve skupinové práci
- sociální pracovník v úloze facilitátora skupin léčebných, podpůrných vzdělávacích, pracovních, rekreačních a na sociální cíle orientovaných
- sociální pracovník jako člen multidisciplinárních týmů, výboru,
správních rad apod., skupin zaměřených na řešení problému
- sociální pracovník jako konzultant pro akční komunitní skupiny,
svépomocné a advocasy skupiny

3. Teoretická východiska skupinové práce - skupinová dynamika, organizace
skupiny a role vedoucího
- dynamika - cíle a struktura skupiny, normy a role ve skupině, koheze,
tenze a projekce, tvorba podskupin, stadia vývoje uzavřené skupiny
- organizace - počet osob, frekvence setkání a jeho trvání, zásady a
pravidla práce se skupinou
- vedení - role komentátora. moderátora, autentické osoby, koterapeuta,
zapisovatele, nečlena skupiny

4. Formy a techniky metod skupinové sociální práce:
- úvodní a pomocné techniky - jejich význam a rozdělení - pohybové,
fantazijní, s psychologickým nábojem, podněcování diskuse a hraní rolí
- formy skupinové sociální práce - komunita, diskusní skupina s orientací -
biografickou, tématickou, interakční
- facilitační techniky skupinové sociální práce
- verbální techniky - psychodrama, sociodrama, sociálně
psychologické hry, deníky a elaboráty, encounter
- neverbální techniky - arteterapie, muzikoterapie, danceterapie,
voiceterapie, psychogymnastika
- alternativní a speciální techniky skupinové sociální práce
- bálintovská skupina, relaxační techniky, psychomotorická cvičení,
videotrénink interakcí, mediace, supervize, mentoring, asertivita

Literatura, na níž je předmět vystavěn MATOUŠEK, O.: Metody a řízení v sociální práci. Portál, Praha 2003
MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Portál, Praha 2001
LEVICKÁ, J.: Metody sociálnej práce.Trnava 2002
LEVICKÁ, J.: Teoretické aspekty sociálnej práce. Trnava 2002
NAKONEČNÝ ,M.: Sociální psychologie
KRATOCHVÍL, S.: Skupinová psychoterapie v praxi, Galén1995
SCHIMERLINGOVÁ, NOVOTNÁ: Sociální práce, její vývoj a metodické postupy, UK FF 1992
CHARVÁTOVÁ, D.: Metody sociální práce, Praha, SPN 1990
HAVRDOVÁ, Z.: Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium, Praha UK FF 1995
ŘEZNÍČEK, I.: Metody sociální práce, Sociologické nakladatelství Praha1994
ÚLEHLA,I.: Umění pomáhat, učebnice metod sociální praxe. Renesance Písek 1996
KOPŘIVA ,K.: Lidský vztah jako součást profese, Portál Praha 1997
PLAMÍNEK,L.: Řešení konfliktů a umění vyjednávat, Argo 1994
MEDZIHORSKÝ,Š.: Asertivita, Elfa, 1991

Literatura doporučená studentům MATOUŠEK, O.: Metody a řízení v sociální práci. Portál, Praha 2003
MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Portál, Praha 2001
LEVICKÁ, J.: Metody sociálnej práce.Trnava 2002
LEVICKÁ, J.: Teoretické aspekty sociálnej práce. Trnava 2002
NAKONEČNÝ ,M.: Sociální psychologie
KRATOCHVÍL, S.: Skupinová psychoterapie v praxi, Galén1995
SCHIMERLINGOVÁ, NOVOTNÁ: Sociální práce, její vývoj a metodické postupy, UK FF 1992
ŘEZNÍČEK, I.: Metody sociální práce, Sociologické nakladatelství Praha1994
ÚLEHLA,I.: Umění pomáhat, učebnice metod sociální praxe. Renesance Písek 1996
KOPŘIVA ,K.: Lidský vztah jako součást profese, Portál Praha 1997
PLAMÍNEK,L.: Řešení konfliktů a umění vyjednávat, Argo 1994
MEDZIHORSKÝ,Š.: Asertivita, Elfa, 1991

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet:
- 75% aktivní účast na přednáškách
- vypracování seminární práce
zkouška:
- udělený zápočet
- ústní pohovor

Sylabus MESCHK3 - Teorie a metody sociální práce 3
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kappl Miroslav

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět studenty seznamuje s jednou z metod sociální práce – s komunitní prací. Kromě teoretických základů a historických východisek si studenti prakticky zkusí vyvolat hypotetickou sociální změnu na základě týmově zpracovaného projektu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Po dokončení cyklu seminářů by měl být student schopen:
- základní orientace v problematice komunitní práce
- vytvořit projekt na základě potřeb komunity
- podat žádost o grant na tento projekt
- porozumět potřebám komunity, hodnotit tyto potřeby a vnímat perspektivu jejich rozvoje.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky I. lekce - Úvod do předmětu
Obsah lekce:
1. Seznámení s cíli a obsahem kursu
2. Seznámení s podmínkami získání zápočtu

II. lekce – Historie komunitní práce v zahraničí a ČR
Obsah lekce:
1. Základní pojmy – komunita, komunitní práce
2. Vývoj komunitní práce v zahraničí a v ČR, současnost

III. lekce – Radikální komunitní práce
Obsah lekce:
1. Základní přístupy ke komunitní práci – “profesionální” a “radikální” pojetí
2. Historie a teoretické zázemí radikální komunitní práce
3. Metody radikální komunitní práce

IV. lekce – Proces komunitní práce
Obsah lekce:
1. Etapy sociální práce s komunitou
2. První etapa (shromažďování informací o komunitě)

V. lekce – Druhá etapa (diagnostická)
Obsah lekce:
Metodické postupy zjišťování a analýzy potřeb

VI. lekce – Třetí etapa (etapa navrhování projektu)
Obsah lekce:
1. Typy projektů
2. Plánování

VII. lekce – Budování komunit zaměřených na člověka (C.R. Rogers)
Obsah lekce:
1. Vytváření komunity
2. Skupinový proces
3. Důsledky pro budoucnost

VIII. lekce – Čtvrtá etapa (etapa realizace projektu)
Obsah lekce:
Komunikace s veřejností

IX. lekce – Vyjednávání
Obsah lekce:
1. Typy vyjednávání
2. Možnosti a meze komunikace

X. lekce – Pátá etapa (etapa ověřování výsledků)
Obsah lekce:
1. Přístupy k vyhodnocování
2. Metody hodnocení

XI. lekce – Exkurse do komunitního centra

XII. lekce – Fundraising

XIII-XIV. lekce – Prezentace hotových projektů

Literatura, na níž je předmět vystavěn HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: Slon, 1997.
MATOUŠEK, Oldřich, a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003.
NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0
NOVOTNÁ, Věra. SCHIMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce: její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066-483-5

http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty.php?predmet=5

Literatura doporučená studentům BÁRTA, Jiří. Strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: NROS, 1997.
DRUCKER, Peter F. Řízení neziskových organizací. Praha: Management Press, 1994.
HARTL, Pavel. Komunitní práce. Praha: FF UK, 1993.
HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: Slon, 1997.
HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: OSMIUM, 1999.
LAAN, Geert van der. Otázky legitimace sociální práce. Ostrava: ZSF Ostravské univerzity a Boskovice: nakladatelství Albert, 1998.
LEDVINOVÁ, J. - PEŠTA, K.. Základy fundraisingu aneb ….Praha, ICN 1996.
MATOUŠEK, Oldřich, a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003.
MATOUŠEK, Oldřich, KROFTOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2000.
MAYO, Marjorie. Community work. In: HANVEY, Christopher. PHILPOT, Terry. Practising Social Work. 2. vyd. London: Routledge, 1996. 207 s. ISBN 0-415-09237-X
Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub, 1997.
NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0
NOVOTNÁ, Věra. SCHIMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce: její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066-483-5
PEASE, Bob. FOOK, Jan. Transforming Social Work Practise. 1. vyd. London: Routledge, 1999. 234 s. ISBN 0-415-21647-8
RPGERS, Carl R. Způsob bytí. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 292 s. ISBN 80-7178-233-5
ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. Praha: Slon, 1994.
ŠAMALÍK, František. Občanská společnost v moderním státě. Praha: Doplněk, 1995.
WHITE, Michael. Community Assignments: http://www.dulwichcentre.com.au/CommunityAssignmentNotes.htm

Časopisy:
ÉTHUM
KOPRA (starší ročníky, později ÉTHUM)
Sociální práce
Sociální politika

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet a zkouška

podmínky k udělení zápočtu:
- účast a aktivita v seminářích
- odevzdání seminárního portfolia, vypracovaného dle zadaných instrukcí

zkouška v ústní formě; skládá se ze dvou částí - 1) prezentace znalostí jednotlivých tématických okruhů, 2) obhajoba seminárního projektu

Sylabus MESPCH1 - Teorie a metody sociální práce I.
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Janebová Radka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty

MESPCH2 Teorie a metody sociální práce II.

Anotace předmětu Východiskem kursu je tzv. „generalizovaný přístup”. Úvodní část je věnována vymezení identity sociální práce a představení eklektického východiska výuky. Mezi dominující využité přístupy patří ekosystémová perspektiva, postmodernistické perspektivy, přístup, zaměřený na řešení problémů, a úkolově orientovaný přístup sociální práce. Kurs by měl vybavit studentky a studenty základními pravidly práce na sobě, dovedností sebereflexe, znalostí profesionálních dovedností, hodnot sociální práce a schopností vše aplikovat v praxi. Důraz je kladen na řešení vybraných dilemat sociální práce, především dilema mezi direktivními a nedirektivními přístupy, dilema „zasáhnout” či „nezasáhnout”, dilema mezi materiální a nemateriální pomocí a další. Semináře budou orientovány na nacvičování praktických dovedností v práci s klienty/klientkami, především na dovednosti potřebné pro jednotlivé fáze práce. V závěru budou studentky a studenti seznámeni se specifickými metodami a formami sociální práce, jako jsou práce se spisy, krizová intervence a mediace, celý průběh kursu připravuje jak k poradenské, tak případové práci.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Absolvent(ka) kursu by měl(a) dosáhnout teoretické i praktické průpravy především v individuálních metodách a přístupech sociální práce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. téma - Úvod do předmětu.
(1. týden)
Cíle:
1. Seznámení s osnovou, cíli a metodami výuky kursu.
2. Seznámení s podmínkami dosažení zápočtu a zkoušky.

2. téma – Vymezení sociální práce. Otázky okolo profesionalizace sociální práce. Vývojová dilemata sociální práce
(2. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Co jsou metody sociální práce?
2. Zamyslet se nad otázkami:
• Co to je sociální práce?
• Co je jejím cílem?
• Jak se odlišuje od jiných pomáhajících profesí?
3. Koncept „sociálního fungování” jako klíč k vymezení cíle sociální práce.
4. Představit tři malá paradigmata sociální práce. Diskuze o paradigmatickém zakotvení české sociální práce:
• Terapeutické.
• Reformní
• Sociálně-právní.
5. Je sociální práce profesí?
• Proč se na to ptáme?
• Znaky profese.
• Naplnění kritérií profese z pohledu české sociální práce.
6. Legislativní vymezení sociální práce.
7. Seznámit se s vývojovými dilematy sociální práce.
• Formalizace x de-formalizace
• Profesionalizace x de-profesionalizace.
• Polyvalence x specializace.
• Normativnost x nenormativnost.
• Pomoc x sociální kontrola.
Povinná literatura: (36)
JANEBOVÁ, R. Otázky identity sociální práce. Práce a sociální politika 2, 2005, č. 4. (10) http://archiv.noviny.mpsv.cz/clanek.php?id=614
(Komentář k četbě: Soustřeďte se na následující otázky: Jakými znaky bývá charakterizována profese? Jak sociální práce jednotlivé charakteristiky naplňuje? Proč se vůbec otázkou své profesionalizace sociální práce zabývá? Článek je v mnohém zastaralý – v jakých ohledech se od jeho publikace posunula česká sociální práce dopředu?)
MUSIL, L. „Ráda bych vám pomohla, ale...”. Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman, 2004, str. 15-18. (4) (Komentář k četbě: Co je cílem sociální práce? Jak se liší od jiných oborů či profesí?)
NAVRÁTIL, P. Vybrané teorie sociální práce. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 183-192. (11) (Komentář k četbě: Zaměřte se na koncept „sociálního fungování” a jeho návaznost na definici sociální práce. O jakých třech malých paradigmatech sociální práce Navrátil píše? Která vývojová dilemata Navrátil vymezuje?)
SMUTEK, M. Model řešení problému v sociální práci – Systémový pohled. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str. 23-33. (6) (Komentář k četbě: Co je to „metoda“? Jak lze chápat termín „technika“? Jak lze metody klasifikovat? Proč je nevhodné klasifikovat metody z hlediska počtu osob, se kterými sociální pracovník či pracovnice pracují? Jak se historicky vyvíjely metody sociální práce?)
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka. Část osmá. § 109-117 (5) (Komentář k četbě: Které skupiny zajišťují výkon sociálních služeb? Jak se odlišují?)

3. téma – Ekosystémová perspektiva jako platforma sociální práce. Hodnoty sociální práce.
(2. týden)
Seminář:
Cíle:
1. Vyjasnit ekosystémovou perspektivu sociální práce:
• Východiska (systémový pohled, ekologická perspektiva).
• Typy „sociálního fungování” a adekvátnost intervencí (adaptivní, rizikové, maladaptivní).
• Systémové úrovně intervencí sociálních pracovníků a pracovnic (mikrolevel, midlevel, macrolevel intervence).
2. Diskutovat hodnoty sociální práce.
3. Reflektovat hodnotová dilemata.
Zadání úkolu na seminář:
Připravte si na základě četby povinné literatury písemné odpovědi na následující otázky:
Ad 1) Viz Kovařík (2001): Zamyslete se nad využitím ekosystémové perspektivy (sociálněekologického modelu) v sociální práci. V čem spočívá její užitečnost pro sociální práci? (max. 1 str.)
Ad 2) Zvolte si dvě hodnoty sociální práce z řady hodnot, kterým se věnuje Nečasová (2003) a pokuste se vymyslet ke každé z nich příklad z praxe, který bude vyjadřovat důležitost této hodnoty. (max. 1 str.)
Povinná literatura: (26)
 DUBOIS, B., KROGSRUD MILEY, K. Social Work An Empowering Profession. Boston: Allyn and Bacon, 1999, pp 60-78. (The Ekosystems Perspective) (19) (Komentář k četbě:Z jakých východisek čerpá ekosystémová perspektiva sociální práce? Jaké můžeme nalézt typy „sociálního fungování”? Jaké sociální služby jsou adekvátní k jednotlivým typům „sociálního fungování”? Na jakých systémových úrovních probíhají intervence sociálních pracovníků?)
KOVAŘÍK, J. Sociálněekologický model a fenomenologická tradice. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, 248-251. (4)
NEČASOVÁ, M. Profesní etika. In MATOUŠEK, O. a kol. MATOUŠEK, O. a kol. . Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 37-39. (3) (Komentář k četbě: Vytvořte si z různých pojetí klíčových hodnot v sociální práci, které uvádí Nečasová, soubor základních hodnot sociální práce.)

4. téma - Ambivalence sociální práce.
(3. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Vysvětlit, co je to ambivalence sociální práce:
• Dvojí vazba sociální práce.
• Dvojznačné zprávy.
• Tlaky na sociální pracovníky.
2. Reflexe opěrných bodů sociální práce: klient(ka) x sociální pracovník/pracovnice x společnost:
• Role sociálního pracovníka/pracovnice mezi normami společnosti a způsoby klienta/klientky (prostředník, agent společnosti, obhájce klienta/klientky).
• Jak se vyhnout jednostrannému příklonu k zájmům společnosti nebo zájmům klienta/klientky?
• Jak sladit zájmy pracovníka/pracovnice, klienta/klientky a společnosti? (Profesionální svědomitost, reflektování jako metoda sociální práce.)
3. Jak pracovat s ambivalencí sociální práce?
• Inspirace z ekonomie: Komisionářský model.
• Reflektující model: Princip držitele problému. Pomoc versus kontrola:
a) Profesionální způsoby kontroly (vyjasňování, přesvědčování, dozor, opatrování).
b) Profesionální způsoby pomoci (vzdělávání, poradenství, terapie, doprovázení).
Povinná literatura: (7)
LAAN, van der G. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 225-227. (3) (Komentář k četbě: Co znamená dvojí vazba sociální práce? Co znamená: vysílat dvojí zprávy ke klientovi? Jakým dvěma tlakům či kritice čelí sociální práce?Jak se musí sociální pracovníci postavit problému ambivalence sociální práce?)
SALAMON, E. Kdo je zákazníkem sociálních služeb? Sociální politika, 2001. č.2, str.6-9. (4) (Komentář k četbě: Charakterizujte „komisionářský model”. Kdo je podle něj zákazníkem? Jaká je hierarchie zadavatelů? Z jaké perspektivy komisionářský model vychází? Jak vysvětluje Salamon „zneužití” v sociální práci? Co je cílem „komisionářského modelu”?

Seminář:
(3. týden)
Cíle:
1. Role profesních standardů s ohledem na ambivalenci sociální práce:
• Jak řeší Etický kodex sociálních pracovníků otázky ambivalence sociální práce?
• Jak řeší Standardy kvality sociálních služeb otázky ambivalence sociální práce?.
• Etické principy a situační etika.
2. Cvičení k reflexi jednotlivých typů pomoci a kontroly.
Zadání úkolu na seminář:
Přečtěte Etický kodex sociálních pracovníků ČR a vypracujte písemnou úvahu (1str.), nakolik řeší téma ambivalence sociální práce (které pasáže jsou věnovány pomoci a které kontrole, zda jsou dle vašeho názoru stávající úpravy dostačující)?
Povinná literatura: (26)
Etický kodex sociálních pracovníků ČR. Společnost sociálních pracovníků, 2006. (4) Např.: http://sspcr.unas.cz/?q=node/13 (Komentář k četbě: Zamyslete se nad tím, nakolik Etický kodex řeší téma ambivalence /téma pomoci vs. kontroly/ sociální práce.)
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 20-41. (22) (Komentář k četbě: Jak lze odlišit pomoc a kontrolu podle čtyř hlavních kritérií: objednávka, legitimace, časové hledisko, percepce ze strany klienta? Jaké jsou tři opěrné body sociální práce? Co znamená, jestliže je pracovník obhájcem klienta nebo agentem společnosti? Co znamená v Úlehlově pojetí „reflektování” a čemu slouží? Vysvětlete princip držitele problému. Jaké jsou profesionální způsoby pomoci a kontroly?)

5. téma – Tři roviny pracovníka/pracovnice: 1. Sebereflexe sebe sama, 2. pomáhající osoba a předpoklady pro profesionální pomáhání, 3. vícečlenný pomáhající systém.
Přednáška:
(4. týden)
Cíle:
1. Interakční proces sociální práce.
2. Koncept pracovníka/pracovnice:
• Osobnost pracovníka/pracovnice.
• Pomáhající osoba.
• Pracovník/pracovnice jako součást vícečlenného systému.
3. Osobnost pracovníka/pracovnice:
• Jak porozumět sama sobě?
• Porozumění sama sobě - potřeba sebepoznání a sebeporozumění (hodnoty, potřeby, zkušenosti, životní filosofie, předsudky).
• Hodnotové konflikty.
4. Pomáhající osoba - předpoklady pro profesionální pomáhání:
• Rozdíl mezi pomáhající osobou a pomáhajícím profesionálem/profesionálkou.
• Angažovaný (kontrola, obětování) vs. neangažovaný pracovník/pracovnice.
• Pomoc bližní(mu) jako cesta k úspěchu (2. paradox profesionálního pomáhání).
• Láska k bližní(mu) jako zboží (3. paradox profesionálního pomáhání)
• Podmínka zralosti.
• Autenticita a důvěra.
• Schopnost komunikace a její zásady.
• Schopnost vyjádřit emoce.
• Kapacita posilovat model vhodného chování.
• Schopnost akceptovat sebe i druhé (1. paradox profesionálního pomáhání - pochopní pro každého, příjemné a nepříjemné pocity vůči klientovi/klientce, jak se s nimi vyrovnat?).
• Schopnost konstruktivně konfrontovat druhé (otázky zodpovědnosti a autority; za co je sociální pracovník/pracovnice zodpovědný/á; v jakých situacích je odpovědnost za klienta/klientku legitimní?)
2. Vícečlenný pomáhající systém:
• Supervize, konzultace, spolupráce, odkazování, týmová práce (typy týmů).
• Pracovník v organizaci (byrokratická vs. decentralizovaná struktura, výhody, nevýhody, dilemata).
Povinná literatura: (75)
JOHNSON, C.L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 99-127 (The Interactional Process - The Worker). (28) (Komentář k četbě: Jaké jsou tři význačné úhly pohledu k vysvětlení konceptu pracovníka? Z jakých důvodů je důležité poznávat a rozumět sám sobě? Jakými způsoby lze rozvíjet porozumění sama sobě? V jakých oblastech by si měl pracovník/pracovnice porozumět? Co to jsou hodnotové konflikty? Jaký je rozdíl mezi pomáhající osobou a pomáhajícím profesionálem/profesionálkou? Jaké základní schopnosti by měl/a mít sociální pracovník/pracovnice? Charakterizujte je. Za co je odpovědný(á) ve vztahu s klientem/klientkou sociální pracovník/pracovnice?V jakých situacích je převzetí odpovědnosti za klienta legitimní?V jakých typech vícečlenných pomáhajících systémů mohou sociální pracovníci a pracovnice pracovat?Jaké jsou problémy spojené s týmovou spoluprací?)
KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 13-38. (26) (Komentář k četbě:Vysvětlete rozdíl mezi angažovaným a neangažovaným pracovníkem. Jaké jsou tři paradoxy profesionálního pomáhání? Jaké limity má porozumění druhému člověku? Jaké jsou některé chyby v porozumění?)
LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 60-61. (2) (Komentář k četbě: Zaměřte se na šest bodů, kterými odlišuje Laan charakter práce v byrokratické a decentralizované organizaci.)
MUSIL, L. „Ráda bych vám pomohla, ale...”. Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman, 2004, str. 13-15, 19-34. (19) (Komentář k četbě: Co Musil nazývá „komplexem služeb sociální práce”?Jak se odlišuje Musilův a Úlehlův pohled na hodnocení přijatelnosti chování klientů ze strany pracovníků?Charakterizujte termín “kultura organizace”.Jak kultura organizace ovlivňuje aktivity pracovníků sociálních služeb?)

6. téma – Zásady komunikace s klientkou/klientem
Seminář:
(4. týden)
Cíle:
1. Nezbytnost sebepoznání a sebeporozumění pomáhající osoby (životní styl a životní filozofie, hodnotový systém, životní zkušenosti, osobní potřeby, hodnotové konflikty).
2. Zásady komunikace s klienty a klientkami.
Zadání úkolu na seminář:
1. Přečíst povinnou literaturu k zásadám komunikace s klientkami a klienty. Seminář bude věnován technikám a zásadám této komunikace.
2. Připravte si písemnou sebereflexi na následující otázku:
1. K jakým sociálním stereotypům (dle znaku A je usuzováno na znak B; př. „muži s holou hlavou jsou agresívní“) či předsudkům (nereflektovaný stereotyp - tendence neověřovat stereotypy; př. „budu se všemi muži s holou hlavou jednat, jako by byli agresívní) máte sklony? Z jakých vašich hodnot či zkušeností tyto stereotypy či předsudky plynou? Jak se mohou odrazit ve vaší praxi? (1 str.)
Povinná literatura: (26)
HARTL, P. Poradenství. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 97-115. (19) (Komentář k četbě: Jaké techniky a zásady by měla zahrnovat profesionální komunikace s klientkami a klienty?)
HAVRÁNKOVÁ, O. Případová práce. In MATOUŠEK, O. a kol. . Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 75-81. (7) (Komentář k četbě: Jaké techniky a zásady by měla zahrnovat profesionální komunikace s klientkami a klienty?)

7. téma - Moc a její zneužití v profesionálním pomáhání. Znovu k autoritě a odpovědnosti. Dvě systematické chyby sociální práce: „nesprávně zasáhnout” a „nesprávně nezasáhnout”. Dilema mezi emancipací vs. ukázňováním. Potřeba legitimace sociální práce.
(5. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Upozornit na faktor moci v profesionálním pomáhání a možnosti jejího zneužití:
• Moc a autorita.
• Zdroje moci.
• Ukázňování a kolonializace.
• Projevy moci.
• Výhody a nevýhody direktivního přístupu.
• Rozložení odpovědnosti.
2. Vysvětlit podstatu dvou systematických chyb:
• Nesprávně zasáhnout.
• Nesprávně nezasáhnout.
3. Definovat problém emancipace a ukázňování.
4. Metarovina definice situace.
5. Představit „princip uvážlivé pomoci” jako zdroj legitimace sociální práce:
• A priori legitimace - prostřednictvím společné definice situace.
• A posteriori legitimace - dána ochotou sociálního pracovníka předložit předchozí postup k diskuzi.
6. Ochrana práv uživatelů služeb..
!!! Mimořádné zadání úkolu na přednášku:
Pročtěte si pozorně kasuistiku o paní Wijnvoortové (str. 115-127) a sledujte linii uvažování sociální pracovnice. Soustřeďte se především na jednotlivé fáze sociální situace a na reflektující otázky, které Laan, respektive sociální pracovnice, pokládají. Kasuistika bude analyzována na přednášce.
Povinná literatura: (62)
 LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 36-48, 113-114, 115-127, 213-214, 227-228. (34) (na přednášku čtěte pouze strany 115-127 s kazuistikou o paní Wijnwoortové) (Komentář k četbě:Co je v Laanově pojetí ukázňování a co kolonializace? Co je to metarovina definice situace? Co má Laan na mysli, když píše o zneužití moci ve službě dobra? Jaká je podstata dvou systematických chyb v sociální práci?Kterých dvou předem připravených řešení jsou tyto chyby důsledkem?Jak se vyhnout dvěma předem připraveným chybám?Co znamená individualizace situace?Jakými znaky charakterizuje Laan princip uvážlivé pomoci? Co je to legitimace?Jak lze legitimovat zásah v sociální práci?)
KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 39-51. (13) (Komentář k četbě: Jak se může projevovat moc sociálních pracovníků/pracovnic? Z jakých zdrojů tato moc vychází? Jaké jsou výhody a nevýhody direktivního přístupu?)
SMUTEK, M. Model řešení problému v sociální práci – Systémový pohled. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str. 70-74. (5) (Komentář k četbě:V jakých významech lze chápat moc v sociální práci? Za co odpovídá a co přináší do vztahu klient(ka) a za co nese odpovědnost sociální pracovnice/pracovník?)
Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 21-30. (Používání restriktivních postupů). (10) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: I když se průvodce nevztahuje ke stávající formulaci Standardů, obsahuje řadu podnětných informací. Která práva jsou především ohrožena při poskytování sociálních služeb? Jak tyto problémové oblasti identifikovat? Jaké jsou možné zdroje problémového chování uživatelů a uživatelek?Jaké restriktivní postupy některá zařízení sociálních služeb mohou využívat? Jaká jsou naopak nepřípustná? Jak restriktivní postupy uplatňovat, aby se nestaly zneužitím moci?)

8. téma - Úvod do etap práce s klientem/klientkou. Počáteční fáze práce s klientem či klientkou (příprava, 1. kontakt-jednání se zájemcem o službu, otevření).
(5. týden)
Seminář:
Cíle:
1. Počáteční fáze práce s klienty/klientkami (inspirace v úkolově orientovaném přístupu a přístupu, zaměřeném na řešení problémů)
2. Příprava (k čemu jsou spisy, návštěva doma, vztah: pracovník/pracovnice – klient/ka).
3. Dva významy počáteční fáze s klientem/klientkou:
• 1. kontakt-jednání se zájemcem o službu (cílem dohoda, zda bude užívat službu).
• Otevření konkrétního problému (cílem připojení a vyjasnění konkrétních problémů klienta či klientky).
4. Komunikace s nedobrovolnou/ným klientkou/entem.
Zadání úkolu na seminář:
1. Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci pro roli pomáhající(ho).
2. Připravte se na modelovou situaci:
a) Připravte si dvě role:
• Roli duševně nemocného klienta, který se v ordinaci svého psychiatra dozvěděl o organizaci, která poskytuje pomoc duševně nemocným a přišel se po prvé do zařízení podívat. Nemá moc představu, co ho čeká, ale umí říci, co by chtěl ve svém životě změnit, v čem by potřeboval podporu.
• Současně si připravte i roli sociální(ho) pracovnice či pracovníka v zařízení, jehož cílem je podporovat a integrovat duševně nemocné. Když se poprvé dostaví zájemce či zájemkyně o službu, je vaším úkolem:
 Zvládnout formality prvního kontaktu (nechat představit klienta/klientku sebe a své potřeby či představy, reflektovat jeho/její objednávku v souvislosti s posláním a cíli organizace, představit organizaci a podmínky poskytovaných služeb). Dále otevřít téma: připojit se, vytvořit příjemnou atmosféru, vyjasnit si, oč běží (definovat problémy) a jak to bude probíhat. Cílem je dosažní dohody, že budete dojednávat.
b) Jako model si můžete zvolit Fokus Praha, který má kvalitní webové stránky. Nebudete si muset vymýšlet spektrum služeb a zázemí instituce budete mít částečně dáno. Na: http://www.fokus-praha.cz/ můžete prostudovat, jaké služby poskytují, případně si nabídku služeb můžete vytisknout jako tahák. Můžete samozřejmě i fabulovat.
Povinná literatura: (42)
BERG, I.K. Family Preservation. London: BT Press, 1991, str. 12-18, 20-24 (Začátek, Rozvíjení spolupráce). (český překlad Ivan Úlehla) (12) (Komentář k četbě: O čem je dobré se informovat před setkáním? Co je dobré dělat při návštěvě doma u klienta/klientky? Jak pracovat s klientem/klientkou, aby si vytvořili objednávku? Zaměřte se na zásady komunikace s nedobrovolným klientem/klientkou.)
NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 231-235. (Přístup orientovaný na úkoly - kroky, explorace problému) (2) (Komentář k četbě:Charakterizujte hlavní teze „přístupu orientovaného na úkoly“. Jaké fáze tento přístup obsahují? Jak začít vyjasňovat problém?)
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 45-62. (18) (Komentář k četbě: Jak navazovat kontakt s klientem? Co znamená „připojit se“? Co to jsou „komunikační zátarasy“? Není třeba učit se přesně techniky jednotlivých autorů. Vyberte si ty otázky, které jsou pro vás osobně nejvíce užitečné.)
Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 31-40 (Standard 3). (10) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: S jakými informacemi seznamovat zájemce o službu? Jak poskytovat informace zájemci o službu? Jak začít jednání s klientem?)

9. téma - Kdo je to klient(ka)? Posouzení životní situace.
(6. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Definice klienta či klientky:
• Kritéria problému či obtíže.
• Kritéria zadavatele.
• Jak určit, kdo je klient.
2. Charakteristika klienta či klientky.
3. Jak se lidé stávají klienty a klientkami?
4. Typy klientů a klientek.
5. Očekávání ke klientům a klientkám.
6. Proč lidé odmítají pomoc?
8. Jak porozumět individualitě klienta či klientky?
• Lidská diversita.
• „Social history“.
9. Perspektiva silných stránek.
10. Porozumění multiklientskému systému.
11. Sociální konstrukce klientství.
Povinná literatura: (44)
DOYLE, C. Casework. In HANVEY, CH., PHILPOT, T. Practising social work. London and New York: Routledge, 1993, pp 152-153. (Identifying the client) (2) (Komentář k četbě:Kdy je možné pracovat se všemi členy rodiny jako klienty jednoho/jedné pomáhající(ho)?Kdy není optimální, aby byly všichni členové rodiny klienty téhož pracovníka/pracovnice?)
JOHNSON, C.L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 128-146 (Interactional Process - The Client). (19) (Komentář k četbě: Jak můžeme definovat klienta/klientku? Čím je charakteristický(á)? Jak se lidé stávají klienty/klientkami?Proč je to důležité pro sociální(ho) pracovnici/pracovníka vědět? O jakých typech klientů Johnson píše? Zamyslete se obecně nad užitečností typologizace klientů. Kdy jsou typologizace užitečné a kdy jsou bariérou pomoci?Jaká očekávání se vážou k roli klienta? Proč lidé odmítají pomoc? Popište na příkladu „social history“ jako metodu porozumění klientovi. Z jakých částí se skládá? Čemu tyto části slouží?Ke zkoušce nejde o to, umět metodu nazpaměť, ale vysvětlit podstatu.)
NAVRÁTIL, P. Posouzení životní situace: úvod do problematiky. Sociální práce, 2007, č. 1, s. 72-86. (15) (Komentář k četbě: Jaké jsou základní způsoby posuzování životní situace klientů?)
SMUTEK, M. Model řešení problému v sociální práci – Systémový pohled. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str. 34-41. (8) (Komentář k četbě:Co jsou to silné stránky klienta a jak je objevit? Jak historicky přistupovala ke klientům sociální práce?)

10. téma - Fáze dojednávání, formulace cílů a tvorba kontraktu.
(6. týden)
Seminář:
Cíle:
1. Dojednávání (opět dva významy: k dohodě o poskytování služby a ke konkrétní objednávce)
• Jak se ptát?
• Objednávka, dojednávání, zakázka.
• Formulace cílů.
2. Dohoda (kontrakt) o plnění cílů:
• Typy kontraktů.
• Výhody a nevýhody kontraktů.
• Náležitosti kontraktů.
3. Otázka diagnostiky (katalytický a interaktivní model).
Zadání úkolu na seminář:
1. Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci pro roli pomáhající(ho).
2. Připravte se na modelovou situaci, která navazuje na předchozí seminář. Skončili jsme u dohody na poskytnutí služby, byly definovány problémy. Nyní je cílem modelové situace dospět k písemnému kontraktu. Sociální pracovník či pracovnice by měl(a) ověřit, zda se pracuje skutečně na tom, co klient(ka) chce (zda byly dobře definovány a pochopeny potřeby či problémy), společně s klientkou či klientem vytyčí cíle intervencí a sepíše psaný kontrakt.
Povinná literatura: (43)
NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 235-236. (Formulace cílů) (2) (Komentář k četbě:Jaké jsou zásady formulace cílů? Co by měla obsahovat smlouva s klientem?)
NEČASOVÁ, M. Profesní etika. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální poráce. Praha: Portál, 2003, str. 34-35. (Katalytický a interaktivní model) (2) (Komentář k četbě: Jak se staví oba modely k diagnóze?)
PRESTON-SHOOT, M. Written agreements: a contractual approach to social work. In HANVEY, CH., PHILPOT, T. Practising social work. London and New York: Routledge, pp 184-199. (16) (Komentář k četbě:Co je kontrakt? Jaké existují typy kontraktů? Jaké jsou důvody k ukončení kontraktu?Jaké jsou výhody a nevýhody kontraktů? Jaké náležitosti by měl kontrakt obsahovat?)
ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, 63-81. (Dojednávání) (19) (Komentář k četbě:Jaké typy otázek lze používat v rámci dojednávání? Co je objednávka, dojednávání a zakázka? Co je to problém a jak ho identifikovat?Jak dobře zformulovat cíle?)
Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 31-44 (Standardy 3,4). (4 nové strany, ostatní text byl povinný v rámci předcházejícího semináře) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: Jaká kritéria by měl naplňovat dobře formulovaný cíl? Jaká omezení mohou plynout ze stanovené diagnózy? Jaké jsou zásady dojednávání s klientem?Jak dojednávat s lidmi, kteří mají potíže v komunikaci?Jaké náležitosti by měla mít dohoda o poskytování služby?)

11. téma - Jak poskytovat uvážlivou pomoc.
(7. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Kritérium obsahové - Vysvětlit problém objektivizace, moralizace a terapeutizace v sociální práci. Jakým způsobem se těmto extrémům vyvarovat - rozhovor musí být otevřený a obsahovat:
• Zjišťování pravdy v objektivním světě.
• Morální úvahy ohledně správnosti norem v sociální oblasti.
• Hodnocení opravdovosti vyjádření vlastní identity v subjektivní oblasti.
2. Kritérium vztahové - Objasnit podmínku dialogického vedení rozhovoru:
• Zohledňovat klientovy nároky na platnost.
• Vést o nich diskuzi.
• Orientovat se na vzájemné porozumění.
• Rozpoznat kompetence klienta (instrumentální, sociální, expresívní)
• Reflektovat vlastní bariéry komunikace.
3. Kritérium metodické (jak poskytovat uvážlivou pomoc při využití dostupné metodiky, aniž bychom se jí zároveň nechali spoutat?)
Povinná literatura: (28)
JANEBOVÁ, R. MUSIL, L Mýty o roli sociálních pracovníků a pracovnic. Sociální práce, 2007, č. 1, s. 50-61. (12)
 LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 62-74. (13) (Komentář k četbě:
• Jak se vyvíjela kauza paní De Mol?
• Do jaké otázky překládá Laan problém „ukázňování“?
• Obsahoval přístup pracovnice nějaký systém či metodiku? Jak můžeme přístup sociální pracovnice z tohoto hlediska hodnotit? (kap. Systematika: proces hledání mezi žádostí o pomoc a nabídkou pomoci)
• Prostřednictvím jakých otázek hledá Laan odpověď na otázku, zda se jednalo v této kasuistice sociální „ukázňování“? (kap. Kvalita a Systematika: proces hledání mezi žádostí o pomoc a nabídkou pomoci)
• Když hovoří Laan o potřebě věnovat pozornost komplexnosti situace, co má na mysli? Které tři světy by měly být definovány v rámci životního světa mezi sociální pracovnicí a klientkou? (kap. Krycí problém: tři světy)
• Do jakých dvou rolí se může sociální pracovnice či pracovník vpravit při zacházení s odstupem a blízkostí ke klientovi či klientce? Co je to performativní postoj? Co to znamená, že budou nároky na platnost předloženy k diskuzi? K čemu se tyto nároky na platnost musí vztahovat? Které kompetence musí mít účastníci dialogu, aby mohly být diskutovány různé nároky na platnost? (kap. Nároky na platnost a vzájemné porozumění)
• Pokuste se analyzovat Laanovu kasuistiku z hlediska tří typů kompetencí obou aktérek (sociální pracovnice a paní De Mol). Nakolik je v popsané situaci třeba bezvýhradně akceptovat klientčiny nároky na platnost, respektive v čem může být nebezpečná přílišná orientace na životní svět? Má ukázňování význam v popsané kasuistice? Kdy k němu dochází ze strany sociální pracovnice? (kap. Schopnosti))
MLČÁK, Z. Profesní kompetence sociálních pracovníků a jejich hodnocení klienty. FF OU: Ostrava, 2005, str. 157-159. (3) (Komentář k četbě:Mlčák používá nešťastně termín „diagnóza“ k tomu, co raději nazývejme „expertiza“ či „tvorba hypotéz při hodnocení situace“. Zaměřte se na metody, které mohou pomáhající využít k tvorbě těchto hypotéz. Tyto metody lze do jisté míry využít i při posuzování kompetencí klientky či klienta).

Návrat k 10. tématu - Fáze dojednávání, formulace cílů a tvorba kontraktu.
(7. týden)
Seminář:
Cíle:
1. Modelové situace k dojednávání cílů a tvorbě kontraktu.
Povinná literatura: (0)

12. téma - Ochrana a rozpoznání hranic v praxi sociální práce.
(8. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Rozpoznání a ochrana hranic:
• Osobních i profesionálních (umění nakládat se svou reakcí jako s identifikačním signálem vedoucím k mobilizaci ochranných mechanismů).
• Mezi etickým egoismem a sobectvím.
• Rozlišení mezi empatií a soucitem.
• Jak si udržovat své hranice?
• Ke zdravému profesnímu cynismu (sociální práce jako údržba).
2. Syndrom vyhoření.
3. Potřeba a cíle supervize v sociální práci.
Povinná literatura: (39)
DAVIES, M. The Essential Social Worker. A Guide to Positive Practice. Ashgate: Hants, 1993. (český překlad Milan Šveřepa) (2) http://socialnirevue.cz/item/martin-davies-dosazeni-zmeny/category/socialni-prace (Komentář k četbě: Jaký druh skepticismu Davies propaguje? Jaký je váš názor k otázce cíle sociální práce jako údržby?)
HENRIKSEN, J.-O. Blízké a vzdálené. Brno: Podané ruce, Boskovice: Albert, 2000, str. 200-201. (2) (Komentář k četbě: Jaký je rozdíl mezi etickým egoismem a sobectvím?)
KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997, str. 73-92. (20) (Komentář k četbě: Co je to hranice profesionálním pomáhání? Popište problémy s rigidními versus propustnými hranicemi. Jak by měl vypadat optimální hranice? Jaký je rozdíl mezi soucitem a empatií?Jaký je rozdíl mezi vytvořením hranic a egoismem?)
MATOUŠEK, O., HARTL, P. Nároky sociální práce a syndrom vyhoření. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003, str. 55-58. (Syndrom vyhoření) (4) (Komentář k četbě: Co je to syndrom vyhoření? Jak se projevuje? Na jakých pracovištích především vzniká? Jak mu předcházet?)
RAUCHFLEISCH, U.: Doprovázení a terapie delikventů. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Albert, 2000, str. 22-28. (7) (Komentář k četbě: Z jakých důvodů je nebezpečné vnímání klientů jako „ubohých“, tedy lidí, kteří si zaslouží naši lítost? Zaměřte se na 3 problematické aspekty lítosti: nerovnováhu, viktimizaci, potřeba bezpodmínečně pomoci.)
ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 116-119. (4) (Komentář k četbě:Co je supervize? Čemu slouží? Jak by měla probíhat?)

13. téma - Průběh, ukončení a evaluace intervence.
(8. týden)
Seminář:
Cíle:
1. Průběh:
• Základní pracovní témata (zakázka, stížnost, návštěva).
• Zplnomocňování.
• Užitečná nedorozumění.
• Udržení pracovního kontaktu.
2. Ukončení:
• Kdy ukončit pracovní kontakt.
• Druhy terminace.
• Proces determinace (odpoutávání, stabilizace změny, evaluace)
3. Evaluace:
• Porozumět důležitosti evaluace v sociální práci (odpovědnost ke klientovi, profesi, agentuře, komunitě, donátorům, společnosti).
• Seznámit se s různými pojetími evaluace (evaluace případu, programu, organizace; kvalitativní versus kvantitativní, klinická vs. manažerská, subjektivní vs. objektivní).
• Seznámit se s technikami evaluace (vyhodnocení nasbíraných informací a dosažených změn, výzkum, PC).
• Seznámit se s etickými a právními otázkami evaluace.
Zadání úkolu na seminář:
1. Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci pro roli pomáhající(ho).
2. Připravte se na modelovou situaci, která navazuje na předchozí seminář:
a) Klient(ka) si přinese stížnost (něco se nedaří). Připravte si takovou roli klienta/klientky. Pracovník či pracovnice ji budou řešit. Cílem je ověřit platnost kontraktu, případně ho přeformulovat.
b) Dalším úkolem je ukončit pracovní kontakt s klientem/klientkou. Připravte si otázky, které vám napoví, zda je vhodný čas k ukončení spolupráce, otázky, evaluační a samotné ukončení kontaktu.
Povinná literatura: (53)
(Komentář k četbě všech zadaných textů: Jaké jsou zásady ukončování (terminace) práce s klientem? Čemu slouží evaluace (hodnocení) a jak ji dělat (viz Johnson)?)
BERG, I.K. Family Preservation. London: BT Press, 1991, str. 64-72 (Průběh a ukončení). (český překlad Ivan Úlehla) (9)
JOHNSON, C.L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 410-426 (Termination). (17)
NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 236-237. (Úkoly, Ukončení) (2)
ÚLEHLA, I.: Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, 83-98. (Průběh, Ukončení) (16)
Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 45-53 (Standard 5). (9) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf

14. téma – Dilema mezi materiální a nemateriální pomocí. Nácvik finančního managementu.
(9. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. „Nová” a „stará” chudoba a jejich důsledky pro sociální práci.
2. Ekonomizace vs. psychologizace.
3. Dva typy finančních problémů:
• Problém s nabýváním příjmů.
• Problém s finančním vedením domácnosti.
4. Propojení materiální a nemateriální pomoci.
5. Finanční management (jak dělat odpočet s klientem/klientkou).
Povinná literatura: (14)
LAAN, van der G.: Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 21-34. (14) (Komentář k četbě: O jaké otázce byl spor Janssen vs. Janssen? Jak Laan rozlišuje materiální a nemateriální problémy? Jaké jsou argumenty pro oddělení materiální a nemateriální pomoci? Jaké jsou protiargumenty? Co jsou to ekonomizace a psychologizace pomoci? Jaké dva typy finančních problémů Laan nalézá? Jak s jejich znalostí provádět problémovou analýzu? Jaký je Laanův závěr: k otázce oddělení materiální a nemateriální pomoci a k otázce adekvátní formě pomoci v dané situaci?)

Seminář:
(9. týden)
Cíle:
Modelová situace interakce s klientem, který si stěžuje na problémy s financemi.
Zadání úkolu na seminář:
Doporučuji přinést si s sebou kalkulačku pro snadnější konstrukci rozpočtu.
Povinná literatura: (0)

15. téma – Práce se spisy. Evaluace služeb v sociální práci.
(10. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Vyjasnit k čemu slouží dokumentace:
• Spisy jako pomůcka sociálního pracovníka (evidence případu).
• Spisy jako kontrolní nástroj (evaluace použitých metod).
• Supervize.
• Sociální výzkum.
• Plánování.
2. Jak uvážlivě zpracovávat informace?
• Ambivalence elektronického zpracování dat (modernizace vs. redukce informací).
• Protiklad měkkých vs. tvrdých dat.
• Role a charakter dokumentace ve vztahu sociální pracovník a klient.
• Role a charakter dokumentace ve vzájemném kontaktu sociálních pracovníků.
• Role a charakter dokumentace ve vztahu sociální pracovník a management.
• Role a charakter dokumentace ve vztahu management a financující subjekty.
3. Naučit se shromažďovat a zpracovávat informace z různých zdrojů.
• Zdroje informací.
• Etika shromažďování informací.
4. Rozbor přiměřené dokumentace:
• Spisy a etické kodexy.
• Zneužití dokumentace.
• Nedostatečná vs. plétorická dokumentace.
• Nutné informace, zajímavé informace, tabu informace.
5. Reflektovat souvislost mezi dokumentací a platnou či navrhovanou legislativou.
6. Formy a způsoby vedení dokumentace:
• Písemná (zaznamenávaná v průběhu práce vs. zaznamenávaná po práci), obrazová, zvuková.
Povinná literatura: (21)
LAAN, van der G. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998, str. 155-165. (11) (Komentář k četbě: Jakých chyb se při zpracování informací organizace dopouštějí? Jakým cílům zpracování informací slouží? Co jsou to „tvrdé“ a „měkké“ údaje? Jak s nimi uvážlivě pracovat?Jaký je jejich vztah k nástrojům hodnocení (input, throughput a output)?)
NOVOTNÁ, V., SCHIMMERLINGOVÁ, V. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha: Univerzita Karlova, 1992, str. 67. (1) (Komentář k četbě: Čemu slouží dokumentace? Jaké jsou zásady práce se spisy?)
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, str. 42-44, 99-100. (5) (Komentář k četbě: Čemu slouží dokumentace? Jaké jsou zásady práce se spisy?)
Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. MPSV, 2002, str. 54-57. (Standard 6). (4) http://www.mpsv.cz/files/clanky/1459/pruvodce.pdf (Komentář k četbě: Čemu slouží dokumentace? Jaké jsou zásady práce se spisy?)

16. téma - Krizová intervence.
(10. týden)
Seminář:
Cíle:
1. Vysvětlit pojmy krize a krizová intervence.
2. Popsat možné zdroje krize:
• Životní změny.
• Životní události.
• Krize pramenící ze socio-biologických dispozic.
3. Popsat průběh krize:
4. Krizová intervence:
• Znaky krize.
• Fáze krizové intervence.
• Model krizové intervence.
5. Telefonická krizová intervence
6. Využití internetu.
6. Sebevražda.
7. Krizová intervence v případě materiální ztráty.
8. Krizová intervence u pozůstalých.
9. Krizová intervence v případě násilí páchaného na ženách – Intervence v případě akutně hrozící nebo právě probíhající násilné situace.
Zadání úkolu na seminář:
Přečtěte povinnou literaturu a v rámci semináře bude probíhat diskuse nad zásadami krizové intervence v rámci jednotlivých specifických situací.
Povinná literatura: (59)
MATOUŠEK, O. Metody a řízení v sociální práci. Praha: Portál, 2003, str. 119-134. (16)
ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada, 2004, str. 26-42 (kap. 3.1 Telefonická krizová intervence), 60-61 (Krizová intervence v případě materiální ztráty), 73-75 (Krizová intervence u pozůstalých,), 112-114 (Krizová intervence v případě násilí páchaného na ženách – Intervence v případě akutně hrozící nebo právě probíhající násilné situace), 137-155 (kap. 13 Sebevražda). (43)
(Komentář k četbě: Co je krize? Jaké jsou její příčiny? Jak lidé řeší krize? Jaké typy krizí rozlišujeme? Jak krize probíhá? Popište principy a proces krizové intervence obecně i u vybraných specifických forem).

17. téma – Mediace.
(11. týden)
Přednáška:
Cíle:
1. Definice mediace.
2. Výsledky úspěšné mediace.
3. Úloha mediátora.
4. Výhody mediace.
5. Charakterizovat zásady mediace:
• Poziční vs. konstruktivní vyjednávání.
• Metody jednání s klienty.
• Formy otázek.
6. Fáze mediace:
• Dohoda na mediaci.
• Porozumění problémům.
• Vytváření možných řešení.
• Dosažení dohody.
• Realizace dohody.

Seminář:
(11. týden)
Cíle:
1. Nácvik mediace.
Zadání úkolu na seminář:
Připravte si ze zadané povinné literatury písemně manuál (osnovu, tahák), který vám poslouží jako pomůcka při modelové situaci mediace pro roli pomáhající(ho). Bude nacvičována modelová situace, pro kterou je třeba znát zásady práce při medici v jednotlivých fázích práce. Konkrétní modelová situace bude upřesněna přímo na semináři. ¨
Povinná literatura: (32)
RISKIN, L. L., ARNOLD, T., KEATING, J.M. Mediace aneb jak řešit konflikty. Praha: PALLATA 1997, str. 17-49. (32) (Komentář k četbě: Co je mediace?Jaké by měly být výsledky úspěšné mediace? Jakou úlohu má mediátor? Jaké jsou výhody mediace. Jaký je rozdíl mezi pozičním a konstruktivním vyjednáváním? Jaké jsou zásady mediace? Jaké jsou fáze mediace a jejich cíle a zásady?)

Literatura, na níž je předmět vystavěn viz osnova předmětu

Literatura doporučená studentům viz osnova předmětu

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Podmínky pro získání zápočtu:
Prezenční studium:
• Aktivita na seminářích a průběžné plnění zadaných úkolů (účast v diskusích a v modelových situacích, včasné odevzdání písemných úkolů). Úkoly musí být v tištěné (nikoliv elektronické) podobě vždy odevzdány na konci semináře, pro který byly vypsány. Pokud student(ka) úkol neodevzdá, dodá jej nejpozději následující týden (takováto praxe však bude tolerována pouze dvakrát). V ostatních případech pozdního odevzdání, bude vyžadována omluvenka od lékaře/lékařky.
• Průběžná četba zadané povinné literatury na semináře.

Kombinované studium:
Studentky a studenti odevzdají dvě seminární práce (v tištěné, nikoliv elektronické podobě):
1. Úvahu o dilematu mezi dvěma hodnotami sociální práce (viz 2. téma) demonstrovanou na konkrétní kazuistice. (1-2 strany) Ti, kteří se nepohybují v praxi sociální práce, rozpracují dle textu Nečasové (viz 2. téma) úvahu o klíčových hodnotách sociální práce. V této úvaze zvolí pět klíčových hodnot sociální práce a na konkrétních příkladech vysvětlí jejich podstatu (jak konkrétní hodnotu v praxi uplatňovat). (3 str.)
2. Úvahu, k jakým sociálním stereotypům (dle znaku A je usuzováno na znak B; př. „muži s holou hlavou jsou agresívní“) či předsudkům (nereflektovaný stereotyp - tendence neověřovat stereotypy; př. „budu se všemi muži s holou hlavou jednat, jako by byli agresívní) máte sklony? Z jakých vašich hodnot či zkušeností tyto stereotypy či předsudky plynou? Jak se mohou odrazit ve vaší praxi? (1 str.)

Požadavky ke zkoušce:
Požadavky ke zkoušce jsou pro prezenční i kombinované studium totožné. Písemná i ústní zkouška budou založeny na prověřování znalostí zadané povinné literatury na semináře i přednášky. Předmětem zkoušky budou také znalosti z přednášek. Zkoumány a hodnoceny nebudou pouze znalosti, ale také schopnosti informace reflektovat, propojovat a aplikovat v praxi.

Sylabus MESPCH2 - Teorie a metody sociální práce II.
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Truhlářová Zuzana

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity

MESPCH1 Teorie a metody sociální práce I.

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje a vyučuje studenty možnostem využití metod skupinové sociální práce v sociální praxi. V každé výukové jednotce je obsažen teoretický základ konkrétních forem a technik skupinové práce a možnosti jejich začlenění do sociální praxe.
Na teoretický základ navazují praktická cvičení forem a technik skupinové práce s využitím zpětné vazby včetně využití videozáznamu a jeho analýzy. Dokladem o absolvování předmětu a jeho zvládnutí studentem je samostatně zpracované portfolio metod skupinové sociální práce.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem výuky předmětu je teoretické a praktické seznámení studentů
s možnostmi využití metod skupinové sociální práce v sociální praxi. V každé výukové jednotce je obsažen teoretický základ konkrétních forem a technik skupinové práce a možnosti jejich začlenění do sociální praxe.
Na teoretický základ navazují praktická cvičení forem a technik skupinové práce s využitím zpětné vazby včetně využití videozáznamu a jeho analýzy. Dokladem o absolvování předmětu a jeho zvládnutí studentem je samostatně zpracované portfolio metod skupinové sociální práce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Kurz vychází z kontextu evropského pojetí sociální práce, přibližuje metody skupinové práce ve skupinách zaměřených na změnu způsobu života, skupiny svépomocné a skupiny terapeutické. Navazuje na kurz :
- metody individuální práce - případová práce, management péče,
poradenství, obhajování, zastupování
Předmět je prerekvizicí pro kurzy:
- práce s rodinou - systemická, strukturální a strategická rodinná terapie,
rodinné poradenství, kreativní práce s rodinou
- metody komunitní práce - komunitní organizování, rozvoj lokality,
sociální akce

2. Sociální pracovník a jeho pozice ve skupinové práci
- sociální pracovník v úloze facilitátora skupin léčebných, podpůrných vzdělávacích, pracovních, rekreačních a na sociální cíle orientovaných
- sociální pracovník jako člen multidisciplinárních týmů, výboru,
správních rad apod., skupin zaměřených na řešení problému
- sociální pracovník jako konzultant pro akční komunitní skupiny,
svépomocné a advocasy skupiny

3. Teoretická východiska skupinové práce - skupinová dynamika, organizace
skupiny a role vedoucího
- dynamika - cíle a struktura skupiny, normy a role ve skupině, koheze,
tenze a projekce, tvorba podskupin, stadia vývoje uzavřené skupiny
- organizace - počet osob, frekvence setkání a jeho trvání, zásady a
pravidla práce se skupinou
- vedení - role komentátora. moderátora, autentické osoby, koterapeuta,
zapisovatele, nečlena skupiny

4. Formy a techniky metod skupinové sociální práce:
- úvodní a pomocné techniky - jejich význam a rozdělení - pohybové,
fantazijní, s psychologickým nábojem, podněcování diskuse a hraní rolí
- formy skupinové sociální práce - komunita, diskusní skupina s orientací -
biografickou, tématickou, interakční
- facilitační techniky skupinové sociální práce
- verbální techniky - psychodrama, sociodrama, sociálně
psychologické hry, deníky a elaboráty, encounter
- neverbální techniky - arteterapie, muzikoterapie, danceterapie,
voiceterapie, psychogymnastika
- alternativní a speciální techniky skupinové sociální práce
- bálintovská skupina, relaxační techniky, psychomotorická cvičení,
videotrénink interakcí, mediace, supervize, mentoring, asertivita

Literatura, na níž je předmět vystavěn MATOUŠEK, O.: Metody a řízení v sociální práci. Portál, Praha 2003
MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Portál, Praha 2001
LEVICKÁ, J.: Metody sociálnej práce.Trnava 2002
LEVICKÁ, J.: Teoretické aspekty sociálnej práce. Trnava 2002
NAKONEČNÝ ,M.: Sociální psychologie
KRATOCHVÍL, S.: Skupinová psychoterapie v praxi, Galén1995
SCHIMERLINGOVÁ, NOVOTNÁ: Sociální práce, její vývoj a metodické postupy, UK FF 1992
CHARVÁTOVÁ, D.: Metody sociální práce, Praha, SPN 1990
HAVRDOVÁ, Z.: Praktická výuka sociální práce - metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium, Praha UK FF 1995
ŘEZNÍČEK, I.: Metody sociální práce, Sociologické nakladatelství Praha1994
ÚLEHLA,I.: Umění pomáhat, učebnice metod sociální praxe. Renesance Písek 1996
KOPŘIVA ,K.: Lidský vztah jako součást profese, Portál Praha 1997
PLAMÍNEK,L.: Řešení konfliktů a umění vyjednávat, Argo 1994
MEDZIHORSKÝ,Š.: Asertivita, Elfa, 1991

Literatura doporučená studentům MATOUŠEK, O.: Metody a řízení v sociální práci. Portál, Praha 2003
MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Portál, Praha 2001
LEVICKÁ, J.: Metody sociálnej práce.Trnava 2002
LEVICKÁ, J.: Teoretické aspekty sociálnej práce. Trnava 2002
NAKONEČNÝ ,M.: Sociální psychologie
KRATOCHVÍL, S.: Skupinová psychoterapie v praxi, Galén1995
SCHIMERLINGOVÁ, NOVOTNÁ: Sociální práce, její vývoj a metodické postupy, UK FF 1992
ŘEZNÍČEK, I.: Metody sociální práce, Sociologické nakladatelství Praha1994
ÚLEHLA,I.: Umění pomáhat, učebnice metod sociální praxe. Renesance Písek 1996
KOPŘIVA ,K.: Lidský vztah jako součást profese, Portál Praha 1997
PLAMÍNEK,L.: Řešení konfliktů a umění vyjednávat, Argo 1994
MEDZIHORSKÝ,Š.: Asertivita, Elfa, 1991

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet:
- 75% aktivní účast na přednáškách
- vypracování zadání dle požadavků vyučujícího
zkouška:
- udělený zápočet
- písemný test: výborně 100% - 90%
velmi dobře 89% - 70%
dobře 69% - 60%

Sylabus MESPCH3 - Teorie a metody sociální práce III.
2009

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Kappl Miroslav

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět studenty seznamuje s jednou z metod sociální práce – s komunitní prací. Kromě teoretických základů a historických východisek si studenti prakticky zkusí vyvolat hypotetickou sociální změnu na základě týmově zpracovaného projektu.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Po dokončení cyklu seminářů by měl být student schopen:
- základní orientace v problematice komunitní práce
- vytvořit projekt na základě potřeb komunity
- podat žádost o grant na tento projekt
- porozumět potřebám komunity, hodnotit tyto potřeby a vnímat perspektivu jejich rozvoje.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky I. lekce - Úvod do předmětu
Obsah lekce:
1. Seznámení s cíli a obsahem kursu
2. Seznámení s podmínkami získání zápočtu

II. lekce – Historie komunitní práce v zahraničí a ČR
Obsah lekce:
1. Základní pojmy – komunita, komunitní práce
2. Vývoj komunitní práce v zahraničí a v ČR, současnost

III. lekce – Radikální komunitní práce
Obsah lekce:
1. Základní přístupy ke komunitní práci – “profesionální” a “radikální” pojetí
2. Historie a teoretické zázemí radikální komunitní práce
3. Metody radikální komunitní práce

IV. lekce – Proces komunitní práce
Obsah lekce:
1. Etapy sociální práce s komunitou
2. První etapa (shromažďování informací o komunitě)

V. lekce – Druhá etapa (diagnostická)
Obsah lekce:
Metodické postupy zjišťování a analýzy potřeb

VI. lekce – Třetí etapa (etapa navrhování projektu)
Obsah lekce:
1. Typy projektů
2. Plánování

VII. lekce – Budování komunit zaměřených na člověka (C.R. Rogers)
Obsah lekce:
1. Vytváření komunity
2. Skupinový proces
3. Důsledky pro budoucnost

VIII. lekce – Čtvrtá etapa (etapa realizace projektu)
Obsah lekce:
Komunikace s veřejností

IX. lekce – Vyjednávání
Obsah lekce:
1. Typy vyjednávání
2. Možnosti a meze komunikace

X. lekce – Pátá etapa (etapa ověřování výsledků)
Obsah lekce:
1. Přístupy k vyhodnocování
2. Metody hodnocení

XI. lekce – Exkurse do komunitního centra

XII. lekce – Fundraising

XIII-XIV. lekce – Prezentace hotových projektů

Literatura, na níž je předmět vystavěn HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: Slon, 1997.
MATOUŠEK, Oldřich, a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003.
NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0
NOVOTNÁ, Věra. SCHIMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce: její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066-483-5

http://kappl.czechcore.cz/vyuka_ucebni_texty.php?predmet=5

Literatura doporučená studentům BÁRTA, Jiří. Strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: NROS, 1997.
DRUCKER, Peter F. Řízení neziskových organizací. Praha: Management Press, 1994.
HARTL, Pavel. Komunitní práce. Praha: FF UK, 1993.
HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: Slon, 1997.
HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: OSMIUM, 1999.
LAAN, Geert van der. Otázky legitimace sociální práce. Ostrava: ZSF Ostravské univerzity a Boskovice: nakladatelství Albert, 1998.
LEDVINOVÁ, J. - PEŠTA, K.. Základy fundraisingu aneb ….Praha, ICN 1996.
MATOUŠEK, Oldřich, a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003.
MATOUŠEK, Oldřich, KROFTOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2000.
MAYO, Marjorie. Community work. In: HANVEY, Christopher. PHILPOT, Terry. Practising Social Work. 2. vyd. London: Routledge, 1996. 207 s. ISBN 0-415-09237-X
Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub, 1997.
NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 80-903070-0-0
NOVOTNÁ, Věra. SCHIMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce: její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066-483-5
PEASE, Bob. FOOK, Jan. Transforming Social Work Practise. 1. vyd. London: Routledge, 1999. 234 s. ISBN 0-415-21647-8
RPGERS, Carl R. Způsob bytí. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 292 s. ISBN 80-7178-233-5
ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. Praha: Slon, 1994.
ŠAMALÍK, František. Občanská společnost v moderním státě. Praha: Doplněk, 1995.
WHITE, Michael. Community Assignments: http://www.dulwichcentre.com.au/CommunityAssignmentNotes.htm

Časopisy:
ÉTHUM
KOPRA (starší ročníky, později ÉTHUM)
Sociální práce
Sociální politika

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu zápočet a zkouška

podmínky k udělení zápočtu:
- účast a aktivita v seminářích
- odevzdání seminárního portfolia, vypracovaného dle zadaných instrukcí

zkouška v ústní formě; skládá se ze dvou částí - 1) prezentace znalostí jednotlivých tématických okruhů, 2) obhajoba seminárního projektu

Sylabus MEVYSP - Metody výzkumu soc. práce
2000

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králová Zdenka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 8 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu procesy a způsoby sociálně vědního výzkumu. Základní výzkumná terminolige. Jak vzniká výzkumný problém. Koncuptualizace a operacionalizace a měření. Výběrová šetření. Základy zpracování výzkumných dat

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností seznámit s obsahem a formami sociologických výzkumů a představit hlavní techniky jejich realizace

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. základní východiska pro sociologický výzkum
2. základní metody a techniky získávání sociologických dat
3. zkoumání mezilidských vztahů - sociometrie
4. využití vybraných metoda a technik socilogických výzkumů v práci sociálního pracovníka: příprava, provedení a interpretace socilogického výzkumu,rozbor vybraných metod a technik socilogických výzkumů, interpretace vybraných výsledků socilog. výzkumů

Literatura, na níž je předmět vystavěn Petrusek, M. a kol.: Sociologie, SPN Praha 1991
Buriánek, J.: Sociologie, Fortuna. Praha 1996
Jeřábek, H.: Úvod do sociologického výzkumu, Karolinum. Praha 1992
Malý socilogický slovník, Svoboda Praha
časopisy - demografie, Sociologický časopis, S-obzor

Literatura doporučená studentům Petrusek, M. a kol.: Sociologie, SPN Praha 1991
Buriánek, J.: Sociologie, Fortuna. Praha 1996
Jeřábek, H.: Úvod do sociologického výzkumu, Karolinum. Praha 1992
Malý socilogický slovník, Svoboda Praha
časopisy - demografie, Sociologický časopis, S-obzor

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu předmět je zakonče zkouškou (písemný test + ústní část) podle daných požadavků

Sylabus MEZINFP - Metamorfózy života na filmovém plátně: od zrození ke smrti
2013

Sylabus MHAZCH - Metodika her a zábav
2008

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Sýkora Jan

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Seznámení studentů s různými druhy her - hry s pomůckami (tužkou a papírem, mincemi, kamínky, kostkami,...), hry v místnosti (hledací hry, šifrování, Kimovy hry,...), taneční hry, hry tvořivé dramatiky, psychohry a sociohry, ekologické hry, etapové a celotáborové hry, projekty pro volný čas, hry na zvládnutí agresivity, hry na seznámení, atd.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Vybavit studenty základními poznatky a dovednostmi z přípravy, řízení a organizace her.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1.Zásady pořádání her, herní systémy
2.Hry na seznámení
3.Hry s pomůckami (tužkou a papírem, mincemi, kamínky, kostkami, nůžkami a papírem,...)
4.Stolní hry
5.Hry v místnosti (kimovy hry, hledací hry, šifrování,...)
6.Hry společenské zábavy v místnosti
7.Sociohry
8.Hry na zvládnutí agresivity
9.Hry na porozumění dětí a rodičů
10.Hry tvořivé dramatiky
11.Pohybové hry (v tělocvičně, na hřišti, v lese a v přírodě)
12.Hry v zimě na sněhu
13.Projekty pro volný čas - Outward Bound
14.Prezentace vlastních nápadů

Literatura, na níž je předmět vystavěn Pike,G., Selby,D.: Globální výchova. Praha 1994
Hora,P. a kol.:Prázdniny se šlehačkou. Praha 1984
Zapletal,M.: Hry v přírodě.
Hry v klubovně.
Hry na hřišti a v tělocvičně.
Hry ve městě. Praha 1985 - 88
Zapletal,M.: Jak vést letní tábor
Škop a kol.: Turistika mládeže

Literatura doporučená studentům Pike,G., Selby,D.: Globální výchova. Praha 1994
Hora,P. a kol.:Prázdniny se šlehačkou. Praha 1984
Zapletal,M.: Hry v přírodě.
Hry v klubovně.
Hry na hřišti a v tělocvičně.
Hry ve městě. Praha 1985 - 88
Zapletal,M.: Jak vést letní tábor
Škop a kol.: Turistika mládeže

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu 1.Aktivní účast na seminářích
2.Splnění konkrétního zápočtového úkolu

Sylabus MORHUMA - Mor, knihtisk a humanisté: proměny mentality na přelomu středověku a novověku
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět se zaměří na řadu fenoménů, které utvářely středověkou společnost v 14.až 16. století, které představuje jednu z nejdynamičtějších období evropských dějin. Morová epidemie otřese jistotami a institucemi středověké společnosti. Znejistěná, traumatizovaná společnost hledá nepřítele a pronásleduje čarodějnice či židovské obyvatelstvo, ale dokáže své krize překonat a vytváří unikátní typ náboženského humanismu nejprve v Itálii a později celé Evropě. Dochází k proměně mentality a k technickým inovacím či zámořským objevům, které mění obraz světa.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Ukázat, jakým způsobem čelila evropská společnost 14.-16. století novým výzvám a krizovým jevům své doby, nejen jako zdroj poznání společné minulosti, ale jako inspiraci pro naši současnost. Vyzdvihnout roli kreativity a odolnosti pozdně středověké společnosti jako základu rozvoje evropských národů v novověku.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. světla a stíny pozdně středověké společnosti
2. otřes morové rány 1347-1350
3. papežství v Avignonu
4. církev jako monarchie nebo republika: konciliarismus
5. humanismus 15.-16. století – Erasmus Rotterdamský
6. vynález knihtisku a intelektuální revoluce
7. reformace a její důsledky
8. tridentský koncil
9. zámořské objevy a střet kultur
10. pronásledování Židů na přelomu středověku a novověku

Literatura, na níž je předmět vystavěn Histoire du christianisme I.-XIII. dir. J.-M. Mayer – Ch. Petri – A.Vauchez – M. Venard.
Dictionaire historique de la Papauté. ed. Philippe Levillain, Paris 2003.
Handbuch der Kirchengeschichte 3-6. ed. Hubert Jedin, Freiburg i.Br., 1987.
Wörterbuch Kirchengeschichte, ed. Georg Denzler – Carl Andresen, München 1982.
Bedouelle, Guy: L´histoire de l´Eglise, Paris 1997.
Bergdolf, Klaus: Černá smrt v Evropě. Velký mor a konec středověku. Praha 2002.
Joachim Bouflet, Les stigmatisés. Paris 1996.
Elisabeth I. Eisenstein: Die Druckpresse. Kulturrevolutionen im frühen modernen Europa. Wien 1997.
Mariano Delgado: Hunger und Durst nach der Gerechtigkeit. Das Christentum des Bartolomé de Las Casas. Freiburg (Schweiz) 2001.
Franzen, A.: Malé církevní dějiny, Praha 1992.
Gelmi, J.: Papežové, Praha 1994.
Halas, František X.: Fenomén Vatikán. Brno 2004.
Jedin, H.: Malé dějiny koncilů, Praha 1990.
Johnson, Paul: Dějiny křesťanství. Brno 1999.
Küng, Hans: Malé dějiny katolické církve. Praha 2001.
Heinze, Rudolph W.: Reform and Conflict, Grand Rapids 2005.
Pesch, Otto: Cesty k Lutherovi, Brno 1999.
Rapp, Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno 1996.
Schatz, Klaus: Dějiny papežského primátu. Brno 2002.
Joseph R. Strayer: On the medieval Origins of the Modern State. Princeton 1970.
Středověký člověk a jeho svět. ed. Jacques Le Goff, Praha 1999.
Wrigth, Jonathan: Jezuité. Misie, mýty a dějiny. Praha 2006.

Literatura doporučená studentům Bergdolf, Klaus: Černá smrt v Evropě. Velký mor a konec středověku. Praha 2002.
Gelmi, J.: Papežové, Praha 1994.
Franzen, A.: Malé církevní dějiny, Praha 1992.
Jedin, H.: Malé dějiny koncilů, Praha 1990.
Küng, Hans: Malé dějiny katolické církve. Praha 2001.
Kadlec, J.: Dějiny katolické církve II, Olomouc 1993.
Pesch, Otto: Cesty k Lutherovi, Brno 1999.
Rapp, Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno 1996.
Schatz, Klaus: Dějiny papežského primátu. Brno 2002.
Středověký člověk a jeho svět. ed. Jacques Le Goff, Praha 1999.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu kolokvium

Sylabus MOTHNV1 - Otázky morální teologie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Petráček Tomáš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 20 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět seznamuje s obecnými východisky teologické etiky. Zabývá se dále problematikou etického hodnocení konkrétních oblastí lidského jednání.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je představit etický rozměr uskutečňování lidského života ve světle biblické a církevní tradice.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky I. Obecná etika:
1) Význam a úloha etiky
2) Z dějin etiky našeho kulturního prostředí: a) Řecká filosofie; b) Biblická etika; c) Křesťanská etika starověku a středověku; d) Etické návrhy novověké filosofie;
3) Mravní nárok: a) Přirozený zákon; b) Situační etika; c) Teleologické zdůvodnění normy; d) Dobro osoby jako základní kritérium etiky;
4) Svědomí
5) Odpověď na mravní požadavek: a) Obecné prvky mravního jednání; b) Negativní odpověď na mravní požadavek; c) Pozitivní odpověď na mravní požadavek.
II. Konkrétní etika:
1) Individuální oblast života: a) Odpovědnost člověka za vlastní osobnost; b) Povolání jako
seberealizace ve vztahu ke společenství ; c) Partnerský vztah a odpovědnost v oblasti sexuality;
2) Osobně mezilidská oblast života: a) Ochrana života a bioetika; b) Pravdivost a etika komunikace; c) Péče o sociální blaho bližního; c) Odpovědné nakládání s majetkem a vlastnictvím; d) Rodina jako základní lidská skupina

Literatura, na níž je předmět vystavěn ANZENBACHER, A., Úvod do filozofie, I., Praha 1987.
CAVEDO, R., „Morale dell’Antico Testamento e del Giudaismo“, in Nuovo Dizionario di Teologia morale, ed. F. Compagnoni, G. Piana, S. Privitera, Edizioni Paoline Torino 1990, str. 770-786.
FABRIS, R., „Morale del Nuovo Testamento“, in Nuovo Dizionario di Teologia morale, ed. F. Compagnoni, G. Piana, S. Privitera, Edizioni Paoline, Torino 1990, str. 786-800.
FURGER, F., Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky, Academia, Praha 2003.
PESCHKE, K. H., Křesťanská etika, Zvon Vyšehrad, Praha 2004.
SKOBLÍK, J., Přehled křesťanské etiky, Karolinum, Praha 1997.
STÖRIG, H. J., Malé dějiny filosofie, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2000.
THOMPSON, M., Přehled etiky, Portál, Praha 2004.
WEBER, H., Všeobecná morální teologie, Zvon Vyšehrad, Praha 1998.

Literatura doporučená studentům ANZENBACHER, A., Úvod do filozofie, I., Praha 1987.
SKOBLÍK, J., Přehled křesťanské etiky, Karolinum, Praha 1997.
THOMPSON, M., Přehled etiky, Portál, Praha 2004.
WEBER, H., Všeobecná morální teologie, Zvon Vyšehrad, Praha 1998.

Studijní pomůcky:
BROŽ, V: Morální teologie, I. - 1. část (*.rtf, 723 kB): http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/moralka-skripta-1.rtf
BROŽ, V: Morální teologie, II. - 2. část (*.rtf, 335 kB): http://www.diecezehk.cz/bakalari/texty/moralka-skripta-2.rtf

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Test ověřující znalost obsahu předmětu.
Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

Sylabus MSP1 - Metody sociální práce I
2000

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králová Zdenka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 15 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 15 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět studenty seznamuje s teoretickými koncepty sociální práce, metodami sociální práce a s praktickými dovednostmi. zahrnuje podrobnou případovou analýzu předkládanou na seminárním cvičení ke komentáři a kritice. Účelem je zvládnutí základního profesního aparátu sociální práce a jeho odlišení od sociologického a klinického přístupu.zaměření individuální práce s klientem.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty s teoretickými koncepty sociální prác, metodami sociální práce s individuálním klientem a praktickými dovednosti (zazangažování, komunikace, intervence, kontrahování, uzavření případu, vedení záznamu, organizace práce. Naučit zvládnout základním profesní aparát sociální práce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. teoretické modely, z nichž čerpá sociální práce
2. faktory, které ovlivňují postavení sociálního pracovníka ve společnosti
3. charakteristika profese sociální práce
4. systemická teorie, její pojetí etiky
5. individuální práce s klientem, vedení rozhovoru, předpoklady pro práci sociálního pracovníka, profiesionální způsoby práce, navázán kontaktu, způsob práce s oceněním, komunikační zátarasy,dojednávání: vytvřáení pocitu bezpečí, efektivní dotazování, zplnomocňování klienta, způsoby ukončení rozhovoru.
6.práce ve specifických situacích: násilí, závislosti, multiproblémov rodiny, krizová intervence
7. péče o sebe sama, výcvik, supervize

Literatura, na níž je předmět vystavěn Berg, K.I.:Posílení rodiny, ISZ praha 1992
Haškovcová, H,: Spoutaný život, Panorama. Praha . 1985
Novotná, V., Schimerlingová, V.: Sociální práce - její vývoj a metodické postupy, UK Praha 1992
Řezníček, I.: Metody sociální práce, Slon. Praha.1994
Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek.
Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999

Literatura doporučená studentům Berg, K.I.:Posílení rodiny, ISZ praha 1992
Haškovcová, H,: Spoutaný život, Panorama. Praha . 1985
Novotná, V., Schimerlingová, V.: Sociální práce - její vývoj a metodické postupy, UK Praha 1992
Řezníček, I.: Metody sociální práce, Slon. Praha.1994
Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek.
Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků, předpokladem k úspěšnému složení zkoušky je aktivní účast na nácvicích během seminářů

Sylabus MSP2 - Metody sociální práce II
2000

Kreditové hodnocení předmětu 8

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králová Zdenka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 15 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 15 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět studenty seznamuje s teoretickými koncepty sociální práce, metodami sociální práce a s praktickými dovednostmi. zahrnuje podrobnou případovou analýzu předkládanou na seminárním cvičení ke komentáři a kritice. Účelem je zvládnutí základního profesního aparátu sociální práce a jeho odlišení od sociologického a klinického přístupu. zaměření na skupinovou práci.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámit studenty s teoretickými koncepty sociální práce, metodami sociální práce skupinové a praktickými dovednosti. Naučit zvládnout základním profesní aparát sociální práce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. teoretické principy pro práci se skupinou
2. charakteristiky skupin
3. specifika různých cílových skupin
4. skupinová dynamika
5. hlavní pricipy komunitní práce a jejího vývoje
6. metody skupinové práce a jejich použití v sociální práci

Literatura, na níž je předmět vystavěn Berg, K.I.:Posílení rodiny, ISZ praha 1992
Haškovcová, H,: Spoutaný život, Panorama. Praha . 1985
Novotná, V., Schimerlingová, V.: Sociální práce - její vývoj a metodické postupy, UK Praha 1992
Řezníček, I.: Metody sociální práce, Slon. Praha.1994
Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek.
Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999

Literatura doporučená studentům Berg, K.I.:Posílení rodiny, ISZ praha 1992
Haškovcová, H,: Spoutaný život, Panorama. Praha . 1985
Novotná, V., Schimerlingová, V.: Sociální práce - její vývoj a metodické postupy, UK Praha 1992
Řezníček, I.: Metody sociální práce, Slon. Praha.1994
Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek.
Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků

Sylabus MSP3 - Metody sociální práce III
2000

Kreditové hodnocení předmětu 12

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králová Zdenka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 10 hod. za semestr
studium prezenční: seminář 10 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu soudobá systemická teorie rodiny, hlavní proudy rodinného poradenství a rodinné terapie. těžištěm je příprava na práci s rodinami, v nichž je problémovým členem dospělý nebo dítě, a to díky své somatické nemoci, vrozeným vadám, získaným handicapům, duševní nemoci nebo závislosti.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností seznámit studenty s historií systemického paradigmatu, osvojit si pojmosloví soudobé systemické teorie rodiny, seznámit s hlavními proudy rodinného poradenství a rodinné terapie. Součástí seminářů jsou konkrétní nácviky komunikace jako přípravy na práci s problémovou rodinou

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. historie systemického paradigmatu
2. vnitřní struktura rodiny a interakční vzorce
3. problémový systém, nefunkční rodiny, multiproblémové rodiny
4. teorie změny - exkurz k Franklovi a Jungovi
5. druhy poradenské a terapeutické práce s rodinou
6. popis problému, základní směrnice pro poradenství a terapii, možnosti a meze uplatnění sociálního pracovníka u následujících případů: rodina se zanedbábaným či týraným dítětem, rodina se zneužívaným či týraným dospělým, rodina a tělesná nemoc, rodina a duševní nemoc,rodina s postiženým dítětem, rodina mladistvého delikventa, rodina svobodné matky, rodina se závislým členem, rozvod a rekonstrukce rodiny, romská rodina, rodina uprchlíků

Literatura, na níž je předmět vystavěn Berg, K.I.:Posílení rodiny, ISZ praha 1992
Haškovcová, H,: Spoutaný život, Panorama. Praha . 1985
Novotná, V., Schimerlingová, V.: Sociální práce - její vývoj a metodické postupy, UK Praha 1992
Řezníček, I.: Metody sociální práce, Slon. Praha.1994
Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek.
Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999
Ludewig,K.: Systemická terapie. ISZ Praha 1994
Matoušek, O.: Rodina jako vztahová síť, Slon Praha 1997
Warshak, R.A.: Revoluce v porozvodové péči o děti. Portál, Praha 1996
Kopřiva, K.: Lidský vztah jako součást profese. Portál. Praha 1997

Literatura doporučená studentům Berg, K.I.:Posílení rodiny, ISZ praha 1992
Haškovcová, H,: Spoutaný život, Panorama. Praha . 1985
Novotná, V., Schimerlingová, V.: Sociální práce - její vývoj a metodické postupy, UK Praha 1992
Řezníček, I.: Metody sociální práce, Slon. Praha.1994
Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance Písek.
Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, Osmium. Praha 1999
Ludewig,K.: Systemická terapie. ISZ Praha 1994
Matoušek, O.: Rodina jako vztahová síť, Slon Praha 1997
Warshak, R.A.: Revoluce v porozvodové péči o děti. Portál, Praha 1996
Kopřiva, K.: Lidský vztah jako součást profese. Portál. Praha 1997

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu předmět je zakončen ústní zkouškou podle daných požadavků, nutná účast na seminářích - nácviky

Sylabus NAPNV - Náboženská pedagogika
2013

Kreditové hodnocení předmětu 5

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Pešek Jiří

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky u - ústní

Rozsah výuky předmětu studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Předmět se zabývá obsahem, metodami a cíly náboženské výchovy člověka v moderní době. Vychází přitom z antropologických a náboženských potřeb jedince, situace současné multikulturní společnosti, požadavků výchovných institucí a principů římskokatolické církve.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem předmětu je rozšířit poznatky obecné pedagogiky o charakteristické znaky týkající se náboženské výchovy.
Předmět má uschopnit studenty kvalifikovaně posuzovat situaci adresátů náboženské výchovy, volit přiměřené cíle, metody a obsahy nábožensko-pedagogického působení a nasměrovat další rozvoj své vlastní pedagogické osobnosti, svých znalostí a dovedností.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky Kontext náboženské výchovy: tradiční a moderní společnost
Náhled do historie náboženské pedagogiky
Religiozita, náboženství a víra ve výchovných procesech
Rozlišení katecheze a jiných nábožensko-pedagogických aktivit
Náboženská pedagogika v kontextu jiných věd
Adresáti náboženské výchovy
Profil náboženského pedagoga/katechety
„Management“ projektů náboženské výchovy

Literatura, na níž je předmět vystavěn Kongregace pro klérus: Všeobecné katechetické direktorium. Praha: ČBK, 1998.
ALBERICH E. – DŘÍMAL L.: Katechetika. Praha: Portál, 2008.
MUCHOVÁ L.: Budete mými svědky. Brno: Jiří Brauner, Kartuziánské nakladatelství a vydavatelství 2011.

Literatura doporučená studentům Francouzská biskupská konference: Pozvat současnou společnost k životu z víry. Dopis francouzským katolíkům. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2003.
Francouzská biskupská konference: O směřování katecheze v dnešní době. Národní text pro orientaci katecheze ve Francii a principy její organizace. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2003.
MUCHOVÁ, L.: Úvod do náboženské pedagogiky. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1994.
SMAHEL, R.: Duchovní vývoj a duševní zrání dítěte. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1997.
PIŤHA P.: Výchova, naděje společnosti. Praha: Poustevník, 2006.
MARTINEK M.: Ztracená generace? O duchovním dialogu mezi českou mládeží a katolickou církví. Svitavy: Trinitas, 2006.
VACEK P.: Rozvoj morálního vědomí žáků. Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Portál, Praha, 2008.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Ústní zkouška ověřující základní orientaci v problematice.

Sylabus NEJASPP1 - Německý jazyk pro sociální práci
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Bouma Ondřej

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity

NJVSEO Všeobecný německý jazyk

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Cílem kurzu je cvičit četbu odborného textu s porozuměním, dále pak zdokonalit volný ústní a písemný projev v německém jazyce (diskuze nad texty, prezentace hlavních myšlenek textů, písemný komentář). Výběr textů z oblasti sociální a charitativní práce lze v případě zájmu přizpůsobit odborným potřebám a profesní orientaci účastníků kurzu. Prostřednictvím aktivní práce s internetovou databází textů „Deutsche Gesellschaft für Sozialarbeit“ se účastníci seznámí se specifikami sociální práce německy mluvících zemí a aktuálními tendencemi odborné terminologie.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn Vybrané zdroje textů:

Aktuální texty „Deutsche Gesellschaft für Sozialarbeit“ Dostupné z WWW: http://www.deutsche-gesellschaft-fuer-sozialarbeit.de/

ADAM, Gottfried [ed.]. Unterwegs zu einer Kultur des Helfens. Stuttgart: Calwer , 2006.
HERING, S., MÜNCHMEIER R. Geschichte der Sozialen Arbeit: Eine Einführung. Weinheim: Juventa; 4.Aufl., 2007.
ARNOLD, Helmut [ed.] : Praxishandbuch Drogen und Drogenprävention : Handlungsfelder - Handlungskonzepte - Praxisschritte. Weinheim: Juventa-Verl., 2002.
Doplňková literatura:
ONDRÁKOVÁ, J., BLÁHOVÁ, J., MARYŠKOVÁ, L., Německé odborné texty a cvičení pro studenty sociální pedagogiky. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Studenti během domácí přípravy odpovídají písemně na zadané otázky k textu, které potom v průběhu cvičení ústně prezentují a obhajují. Jako závěrečný výstup cvičení si každý student na konci kurzu individuálně sestaví krátký slovníček odborných termínů (cca 30 slov), jejichž osvojení prokáže v závěrečném kolokviu.

Sylabus NEMJ - Němčina
2000

Kreditové hodnocení předmětu 2

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Králová Zdenka

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu Předmět nemá zadán rozsah výuky

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu NJ se zaměřením na sociální oblast

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností 2 základní cíle:
1. komunikativní cíl sleduje rozvoj řečových dovedností a komunikativních kompetencí s cílem dosáhnout takové úrovně, aby studenti mohli využívat cizího jazyka ve svém povolání a pro další vzdělávání
2. vzdělávací cíl je zaměřen na rozšíření odborného vzdělávání sociálních pracovníků a na vytvoření dovednosti samostatně studovat odbornou literaturu v cizím jazyce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. rozvíjení řečových dovedností - porozumění čtenému textu i vyslechnutému projevu, ústní a písemné vyjadřování
2. osvojení gramatiky v rozsahu NJ pro samouky
3. osvojování jazykových prostředků zejména všeobecné slovní zásoby
4. konvezační témata: životopis, rodina, orientace ve městě, zájmy, volný čas, počasí
5. práce s odbornými texty k problematice "sociální práce a charita"

Literatura, na níž je předmět vystavěn Učebnice německého jazyka pro samouky
Studijní texty dle výběru vyučujícího

Literatura doporučená studentům Učebnice německého jazyka pro samouky
Studijní texty dle výběru vyučujícího

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu předmět je zakončen zkouškou (písemný test + ústní část) podle daných požadavků KNJL

Sylabus NEORMAK1 - Neziskové organizace a jejich management
2009

Sylabus NEORMAP1 - Neziskové organizace a jejich management
2009

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Raban Miloš

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zk - zkouška

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Uvedení do problému neziskového sektoru a orientace ve vedení organizace.
Předmět je založen na získání manažerských znalostí v oblasti nonprofitního sektoru s ohledem na práci v týmu, legislativu dané problematiky, strategické plánování a grantovou politiku.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Metody řízení a způsoby vedení pracovního týmu. Specifika manažerských dovedností v rámci nonprofitního sektoru. Komunikace s donátory, formy smluv a metody efektivního fundraisingu.
2. SWOT analýza, facilitace společné vize, strategické plánování a tvorba realizačních plánů
3. Organizace pracovních jednání a porad. Způsoby strukturování problémů v práci managementu daného zařízení.
4. Metody rozdělování kompetencí a odpovědnosti v týmu.
5. Ekonomická stránka řízení NNO, získávání nových finančních zdrojů.
6. Legislativní pravidla v oblasti vztahující se k řízení a organizaci.
7. Rizika a problémy v práci ředitele.
8. Vnější rámec fungování NNO – vztahy k státní správě, samosprávě a metody komunikace s veřejností.
9. Pracovně právní vztahy, zákoník práce a příklady jeho aplikace.
10. Příklady strategie finančního hodnocení zaměstnanců školy, obecné metody odměňování.
11. Základní dokumenty v ústavním zařízení a povinná dokumentace.
12. Legislativní pravidla v oblasti NNO. Dotační schéma, grantová politika, evropské rozvojové programy, strukturální fondy.
13. Spolupráce týmu speciálního zařízení s rodinou klienta, rodičovskými sdruženími.
14. Komparace českého a zahraničního pojetí. Typologizace manažerských odlišností v závislosti na právní subjektivitě, lokalitě, klientele a pracovním týmu.

Literatura, na níž je předmět vystavěn BĚLOHLÁVEK , F. Jak řídit a vést lidi. Brno: Computer press, 2003, www.cpress.cz
CHÁB, M. Svět bez ústavů. Praha: QUIP – společnost pro změnu, 2004.
KAŽMIERSKI , T. - PELCL, P. Projektové a strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: REC ČR, 2003.
KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce fondy EU pro neziskové organizace, Praha: vydala NROS, 2005. www.nros.cz, www.ngo-eu.cz
Sbírka zákonů ČR (nejucelenější informace v internetové databázi ASPI- aktuální znění zákonů vyhlášek a nařízení vlády)
Server neziskových organizací www.econnect.cz
Webové stránky Národního vzdělávacího fondu www.nvf.cz (projektové dokumentace, projektové příručky)
Webové stránky ústředních orgánů státní správy www.msmt.cz a dále www.mpsv.cz (zákony a vyhlášky v oblasti školství a sociálních věcí)

Literatura doporučená studentům BĚLOHLÁVEK , F. Jak řídit a vést lidi. Brno: Computer press, 2003, www.cpress.cz
CHÁB, M. Svět bez ústavů. Praha: QUIP – společnost pro změnu, 2004.
KAŽMIERSKI , T. - PELCL, P. Projektové a strategické plánování pro neziskové organizace. Praha: REC ČR, 2003.
KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce fondy EU pro neziskové organizace, Praha: vydala NROS, 2005. www.nros.cz, www.ngo-eu.cz
Sbírka zákonů ČR (nejucelenější informace v internetové databázi ASPI- aktuální znění zákonů vyhlášek a nařízení vlády)
Server neziskových organizací www.econnect.cz
Webové stránky Národního vzdělávacího fondu www.nvf.cz (projektové dokumentace, projektové příručky)
Webové stránky ústředních orgánů státní správy www.msmt.cz a dále www.mpsv.cz (zákony a vyhlášky v oblasti školství a sociálních věcí)

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Písemný test
Studie návrhu řešení rozvoje NO

Sylabus NEZISMG - Neziskové organizace a jejich management
2012

Sylabus NOKMYP - Novověké křesťanské myšlení
2007

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Chadima Martin

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus NOVNAP - Nová náboženská hnutí
2008

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Chadima Martin

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus OBDIDP - Obecná didaktika
2008

Sylabus OBDKRP - Obecné dějiny křesťanství
2007

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Chadima Martin

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 1 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky

Literatura, na níž je předmět vystavěn

Literatura doporučená studentům

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu

Sylabus OBSOCTK - Obecná sociologie
2013

Kreditové hodnocení předmětu 3

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Halamová Veronika

Garantující katedra NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií

Způsob ukončení předmětu z - zápočet

Forma zkoušky pu - písemná a ústní

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium kombinované: řízené konzultace 8 hod. za semestr

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Studenti se seznámí se sociologií jako multiparadigmatickou vědou, s dějinami sociologického myšlení, s nejvýznamnějšími osobnostmi světové i české sociologie a se základními kategoriemi sociologie.
Předmět má poskytnout souhrnný přehled základů sociologických znalostí. Získané poznatky mohou být využity při poznávání společenského prostředí, při analýze sociálních jevů a procesů, které ve společnosti probíhají, i při běžném jednání s lidmi.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Seznámení se sociologií jako multiparadigmatickou vědou, s dějinami sociologického myšlení, s nejvýznamnějšími osobnostmi světové i české sociologie a se základními kategoriemi sociologie. Poskytnutí souhrnného přehledu základů sociologických znalostí.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky 1. Předmět, struktura a funkce sociologie
2. Základní sociologické pojmy (sociální zkušenost, soc. jevy, procesy, vztahy, společenská podstata člověka …).
3. Vývoj sociologického myšlení od 40. let 19. stol. do 20. let našeho stol. – obd. „velkých teorií“ a sociologičtí klasikové, 20. – 50.léta – obd. „velkých výzkumů“, hledání „nových teorií“ po 2. sv. válce, soudobá světová sociologie.
4. Vývoj české sociologie.
5. Příroda a společnost (jejich vzájemný vztah, etapy jeho vývoje, pojem životní prostředí, ekologické problémy …).
6. Kultura (několik rovin sociolog. pojetí kultury, struktura a funkce kultury, masová kultura).
7. Základy pospolitého života a jedinec, socializace a osobnost, sociální pozice a sociál. role, ritualizace jednání.
8. Skupinová struktura společnosti (zákl. vlastnosti sociál. skupin, klasifikace skupin, konflikty v sociál. skupinách).
9. Sociální struktura společnosti (společen. diferenciace, sociál. status, vertikální a horizontální sociál. mobilita, třídy a sociál. stratifikace).
10. Instituce, organizace, byrokracie.
11. Společenské změny a myšlenka pokroku (společen. pohyb, společen. změny, společen. vývoj, pojetí pokroku, problémy sociál. revolucí, modernizace, industrializace a technolog. rozvoj, urbanizace, globalizace ...)
12. Problémy etnických a národnostních vztahů (etnické skupiny, národnosti, národy, rasismus, nacionalismus, integrační procesy).

Literatura, na níž je předmět vystavěn BAUMAN, Z. Myslet sociologicky. 1. vyd. Praha : SLON, 1996. 233 s. ISBN 80-85850-14-1.
BURIÁNEK, J. Sociologie. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1998. 127 s. ISBN 80-7168-304-3.
BERGER, P. Pozvání do sociologie. 1. vyd. Praha : Správa soc. řízení FMO, 1991. 157 s. ISBN 80-85469-08-01.
CALHOUN, C., LIGHT, D., KELLER, S. Sociology. 6. vyd. New. York : McGraw-Hill, 1994. 651s. ISBN 0-07-037879-7.
CUIN, CH.-H., GRESLE, F. Dějiny sociologie. 1. vyd. Praha : SLON, 2004. 263 s. ISBN 80-86429-33-4.
DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1993. 374 s. ISBN 80-7066-822-9.
GIDDENS, A. Sociologie. 1. vyd. Praha : Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4.
HAVLÍK, R. Úvod do sociologie. 3. vyd. Praha : Karolinum, 1999. 113 s. ISBN 80-7184-814-X.
JEŘÁBEK, H. Úvod do sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1993. 162 s. ISBN 80-7066-662-5.
KELLER, J. Dějiny klasické sociologie. 1. vyd. Praha : SLON, 2004. 529 s. ISBN 80-86429-34-2.
KELLER, J. Úvod do sociologie. 4. vyd. Praha : SLON, 1999. 204 s. ISBN 80-85850-25-7.
KENNETH, T. Klíčové citace v sociologii. Hlavní myslitelé, pojmy a témata. 1. vyd. Brno :BarristerPrincipal, 2001. 267 s. ISBN 80–85947–68–4.
PETRUSEK, M. a kol. Sociologie. 3. vyd. Praha : SPN, 1997. 75 s. ISBN 80-04-26689-4.
PETRUSEK, M. a kol. Sociologické školy, směry, paradigmata. 1. vyd. Praha : SLON, 1996. 249 s. ISBN 80-85850-04-4.
SCHAEFER, R. T., LAM, R. P. Sociology. 5. vyd. New. York : McGraw–Hill, 1995, 677 s. ISBN 0-07-056959-2.
ŠUBRT, J. Postavy a problémy soudobé teoretické sociologie. 1. vyd. Praha : ISV nakl., 2001, 164 s. ISBN 80–85866–77–3.
Velký sociologický slovník I. a II. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996, 1627 s. ISBN 80-7184-311-3.

Literatura doporučená studentům BAUMAN, Z. Myslet sociologicky. 1. vyd. Praha : SLON, 1996. 233 s. ISBN 80-85850-14-1.
BURIÁNEK, J. Sociologie. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1998. 127 s. ISBN 80-7168-304-3.
BERGER, P. Pozvání do sociologie. 1. vyd. Praha : Správa soc. řízení FMO, 1991. 157 s. ISBN 80-85469-08-01.
CALHOUN, C., LIGHT, D., KELLER, S. Sociology. 6. vyd. New. York : McGraw-Hill, 1994. 651s. ISBN 0-07-037879-7.
CUIN, CH.-H., GRESLE, F. Dějiny sociologie. 1. vyd. Praha : SLON, 2004. 263 s. ISBN 80-86429-33-4.
DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1993. 374 s. ISBN 80-7066-822-9.
GIDDENS, A. Sociologie. 1. vyd. Praha : Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4.
HAVLÍK, R. Úvod do sociologie. 3. vyd. Praha : Karolinum, 1999. 113 s. ISBN 80-7184-814-X.
JEŘÁBEK, H. Úvod do sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1993. 162 s. ISBN 80-7066-662-5.
KELLER, J. Dějiny klasické sociologie. 1. vyd. Praha : SLON, 2004. 529 s. ISBN 80-86429-34-2.
KELLER, J. Úvod do sociologie. 4. vyd. Praha : SLON, 1999. 204 s. ISBN 80-85850-25-7.
KENNETH, T. Klíčové citace v sociologii. Hlavní myslitelé, pojmy a témata. 1. vyd. Brno :BarristerPrincipal, 2001. 267 s. ISBN 80–85947–68–4.
PETRUSEK, M. a kol. Sociologie. 3. vyd. Praha : SPN, 1997. 75 s. ISBN 80-04-26689-4.
PETRUSEK, M. a kol. Sociologické školy, směry, paradigmata. 1. vyd. Praha : SLON, 1996. 249 s. ISBN 80-85850-04-4.
SCHAEFER, R. T., LAM, R. P. Sociology. 5. vyd. New. York : McGraw–Hill, 1995, 677 s. ISBN 0-07-056959-2.
ŠUBRT, J. Postavy a problémy soudobé teoretické sociologie. 1. vyd. Praha : ISV nakl., 2001, 164 s. ISBN 80–85866–77–3.
Velký sociologický slovník I. a II. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996, 1627 s. ISBN 80-7184-311-3.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Vypracování semestrální práce na zadané téma v zadaném rozsahu, četba a znalost zadané literatury. Zkouška ústní formou na základě připravených okruhů.

Sylabus ODBPXP1 - Odborná praxe náboženské výchovy
2008

Kreditové hodnocení předmětu	6
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Toth Daniel
Garantující katedra	NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií
Způsob ukončení předmětu	zk - zkouška
Forma zkoušky	pu - písemná a ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: cvičení 1 hod. za semestr studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kulturní a sociální antropologie. Antropologie a její cesty. Výzkumy osobnosti a kultury. Antropologie a ekologie. Nová etnografie. Religionistika. Nové náboženské směry, kulturní a personální identita.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Cílem výuky je podat základní informace o proudech a tématech kulturní antropologie a seznámit posluchače s termíny a teoretickými východisky kultur-ní a sociální antropologie.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod – kulturní a sociální antropologie. 2. Evolucionistická antropologie. (teoretická východiska, vznik antropologie, E. B. Tylor, A. Bastian, L. H. Morgan) 3. Difuzionalizmus I (vznik a teoretická východiska) 4. Difuzionalizmus II (Německo-rakouská škola kulturních okruhů, heliolitická škola.) 5. Americký historizmus a kulturní relativizmus. (moderní americká kulturní antropologie, kulturní oblast a kulturní typ) 6. Funkcionalistická antropologie I (vznik a teoretická východiska) 7. Funkcionalistická antropologie II (B. Malinowski, A. R. Radcliffe-Brown) 8. Konfiguracionistická antropologie I (témata a teoretická východiska) 9. Konfiguracionistická antropologie II (kulturní vzory a kulturní konfigurace, kulturní témata, mezikulturní komparace, akulturace a kulturní změna) 10. Výzkumy osobnosti a kultury I (témata a teoretická východiska) 11. Výzkumy osobnosti a kultury II (spor o kulturní determinizmus, freudistická a neofreudistická antropologie, výzkumy osobnosti a kultury v mezikulturní perspektivě) 12. Strukturální antropopogie. 13. C. Lévi-Strauss 14. Neoevolucionistická antropologie (J. S. Huxley, L. A. White) 15. Antropologie a ekologie (kulturní ekologie, kulturní materializmus) 16. Postprocesuální a experimentální antropologie 17. Expedice Monoxylon I, II 18. Nová etnografie. (hledání nového paradigmatu, symbolická antropologie) 19. Religionistika (témata a teoretická východiska) 20. Nové náboženské směry, kulturní a personální identita, modely integrizmů.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BAČOVÁ, V.: Etnická identita a historické zmeny. Bratislava: Slovenská akademie vied 1996 BELINGER, G. J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia 1998 BENEDICTOVÁ, R.: Kulturní vzorce. Praha: Argo 1999 DELUMEAU, J.: Hřích a strach. Praha: Volvox Globator 1993 DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997 DUERR, H. P.: Sedna. Praha: Gereon 1997 FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994 HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997 HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995 KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993 KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966 LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998 LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997 MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997 MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999 MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998 PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994 SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996 TODOROV, T.: Dobytí Ameriky. Praha: Mladá fronta 1996 VAN GENNEP, A.: Přechodové rituály. Praha: LN 1996 WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997 WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999 ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964
Literatura doporučená studentům	BAČOVÁ, V.: Etnická identita a historické zmeny. Bratislava: Slovenská akademie vied 1996 BELINGER, G. J.: Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia 1998 BENEDICTOVÁ, R.: Kulturní vzorce. Praha: Argo 1999 DELUMEAU, J.: Hřích a strach. Praha: Volvox Globator 1993 DODDS, E. R.: Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Praha: Rezek 1997 DUERR, H. P.: Sedna. Praha: Gereon 1997 FRAZER, J. G.: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta 1994 HALBWACHS, M.: Povod náboženského vedomia podľa E. Durkheima. Bratislava: Chronos 1997 HEFFERNANOVÁ, H.: Tajemství dvou partnerů. Liberec: Dauphin 1995 KERÉNYI, K. – JUNG. C. G.: Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství To-máše Janečka 1993 KREJČÍ, J.: Lidská úděl a jeho proměnlivá tvář. Praha: Karolinum 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin 1996 LÉVI-STRAUSS, C.: Smutné tropy. Praha: Odeon 1966 LÉVI-STRAUSS, C.: Totemizmus. Bratislava: Chronos 1998 LUŽNÝ, D.: Nová náboženská hnutí. Brno: FF MU 1997 MICHALOVIČ, P. – MINÁR, P.: Úvod do štrukturalizmu a postštruktura-lizmu. Bratislava: IRIS 1997 MISTRÍK, E. a kol.: Kultúra a multikultůrna výchova. Bratislava: IRIS 1999 MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998 PODBORSKÝ, V.: Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU 1994 SOUKUP, V.: Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Univerzita Karlova 1996 TODOROV, T.: Dobytí Ameriky. Praha: Mladá fronta 1996 VAN GENNEP, A.: Přechodové rituály. Praha: LN 1996 WAARDENBURG, J.: Bohové zblízka. Brno: Georgtown 1997 WOLF, J.: Člověk a jeho svět. Praha: Karolinum 1999 ZBAVITEL, D. a kol.: Bozi, bráhmani, lidé. Praha: Československá aka-demie věd 1964
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Dle instrukcí vyučujícího.