Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Švec Ondřej
Garantující katedra	KFSV - Katedra filozofie a společenských věd
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	ANFI Antická filosofie STFI Středověká filosofie
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Kurz „Novověké pojetí filosofie“ bude věnován historicko-systematické analýze základních pojmů a témat novověké filosofie, které se vážou na centrální problém jednoty veškerého vědění, tj. na myšlenku mathesis universalis, jejíž součástí je také filosofické založení objektivní přírodní vědy. Při studiu novověkých myslitelů se proto zaměříme především na tři vzájemně propojené okruhy otázek: - otázka původu našeho poznání o světě (spor racionalismu a empirismu) - vztah objektivity a subjektivity: jakou roli hraje subjekt v procesu poznání a jak vzniká objektivita v moderní přírodovědě? - nové vymezení mysli v jejím vztahu k tělu a k přírodě, vč. otázky psycho-fyzického dualismu
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Smyslem tohoto kurzu tedy není podat pouze historický přehled o jednotlivých doktrínách, ale proniknout do jádra základních filosofických otázek pomocí interpretace klíčových textů novověké filosofie od Descarta až po Kanta. Kritická analýza myšlenek studovaných autorů nás dovede k tomu, abychom lépe pochopili terminologická vymezení i historickou podmíněnost našich vlastních otázek: Na jakých základech stojí naše poznání světa? Jak se příroda proměnila v objekt, který stojí před zrakem subjektu? Jak správně pojmout vztah mysli a těla?
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Úvod: Otázka jednoty poznání: Problém jednotného názoru světa jako problém jednotné řeči vědy : poznatky všech vědeckých oborů lze vyjádřit v řeči matematické fyziky 2. Barokní svět: theatrum mundi - svět jako iluze a vyprázdnění pojmu života : „Mundus est fabula“ „Vida es sueño“ - rozpad vazby mezi makrokosmem a mikrokosmem - Descartovo překonání barokního relativismu a nihilismu 3. Descartova mathesis universalis - matematická idealizace (mechanismus vztažený na živou přírodu) - první filosofie založená na „Cogito, ergo sum“ - logicko-matematická evidence chce být základem poznání ve všech oborech myšlení: ohledně jistoty sebe sama, poznání Boha, nesmrtelnosti duše i poznání přírody 4. Úskalí Descartova dualismu - nesouměřitelnost mezi duševními a tělesnými procesy - nezávislost duše na těle - předpoklad kauzálního působení mezi tělem a myslí 5. Lockova kritika karteziánského racionalismu Empirismus versus racionalismus v teorii poznání Induktivní vs. deduktivní metoda při poznávání světa 6. Spinozova Etika „more geometrico“ Snaha o využití metody Euklidovy geometrie pro systematickou filosofii vč. etiky Člověk jako nedílná součást všeobsáhlé přírody Kritika svobodné vůle 7. Leibnizova Monadologie „Předzjednaná harmonie“ jako odpověď na aporie karteziánského dualismu Co znamená tajuplný Leibnizův výrok, podle nějž monády nemají žádná okna? 8. Humeův skepticismus Smysl filosofie podle D. Huma Empirismus dotažený do důsledků se stává skepticismem 9. Optimismus osvícenství Projekt Encyklopedistů: snaha o výchovu občanů vědou a filosofií Teorie pokroku a její kritikové: Voltairův a Rousseauův skeptický pohled na osvícenský optimismus 10. Goetheho „přírodní filosofie“ Odpor k výkladu přírody „more mathematico“ : Nauka o barvách Lze převést všechny vnímané kvality na kvantitativní rozdíly? 11. Kantova teorie poznání: „Co mohu vědět?“ Podmínky možnosti vědeckého poznání Kritika spekulativní metafyziky 12. Kantova formulace „mravního kategorického imperativu“: Rozlišení kategorického a hypotetického imperativu Důraz na autonomii morálního subjektu 13. Závěrečné shrnutí
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Descartes, R. Rozprava o metodě, Praha: Svoboda, 1992 Descartes, R., Meditace o první filosofii. Námitky a autorovy odpovědi, Praha: Oikoymenh, 2003 Locke, J., Esej o lidském rozumu, Praha: Svoboda 1984 Spinoza, Etika, předmluva ke III. Části + 2. tvrzení III. části, Praha: Dybbuk 2001 Leibniz, G. W., Monadologie, Praha: Svoboda, 1982 Hume, Zkoumání o lidském rozumu, Praha: Svoboda, 1996 Diderot, D., Jakub fatalista a jeho pán, Praha: Svoboda, 1972 Goethe, J. W., Smyslově-morální účinek barev, Hranice: Fabula 2004 Kant, I., Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou, Praha: Svoboda, 1992 Kant, Immanuel: Základy metafyziky mravů, Praha: Svoboda, 1990
Literatura doporučená studentům	Scruton, R., Krátké dějiny novověké filosofie, Brno: Barrister & Principal, 1999, str. 1-186 Sobotka, M. a další, Dějiny novověké filosofie od Descarta po Hegela, Praha: Filosofický ústav, 1993 Röd, W., Novověká filosofie. Sv. I., Praha: Oikoymenh, 2001, zejména str. 9-41 a 62-147 Röd, W., Novověká filosofie. Sv. II, Praha: Oikoymenh, 2001, zejména str. 1 – 136 a 216-258 Cottingham, J., The rationalists, Oxford: Oxford University Press, 1988
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Specifikaci pro každý semestr/akademický rok vyhledejte na http://kfsv.ff.uhk.cz/