Kreditové hodnocení předmětu	3
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Peregrin Jaroslav
Garantující katedra	KFSV - Katedra filozofie a společenských věd
Způsob ukončení předmětu	z - zápočet
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	ONTO Ontologie
Anotace předmětu	Osobnosti a proudy současného filosofického myšlení od poloviny 19. století. Člověk, smysl života, rozum a city, homo sapiens a homo consumens, manipu-lace, manipulovatelnost, komunikace, jazyk, fenomén tváře, bydlení, trpělivosti atp. Svět, pokusy o vytvoření obrazu světa, přirozený svět jako filosofický problém, vztah člověka a světa. Věda a scientismus.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Seznámení se základními filosofickými koncepty od poloviny 19. století. Pochopení plurality přístupů a plurality řešení jako znaku soudobé civilizace i soudobé filosofie. Za potřebné se považuje prezentovat názory, systémy, školy tak, aby posluchači byli vybízeni k názorovým konfrontacím.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	Úvod do studia Východiska soudobých filosofických směrů, různá kritéria jejich členění. Kritérium his-torické, geografické, logické návaznosti, předmětu filosofie atd. - z toho vyplývá, že každý učeb-nicový text i každý přednáškový cyklus má jinou strukturu. Arthur Schopenhauer - Svět jako vůle a představa. Celý svět objektů je a zůstane představou, a právě proto vždy podmíněný subjektem, tzn, že má transcendentální idealitu. Rozum a roz-mysl. Žádná jiná bytost než člověk se nediví své vlastní existenci. Uvědomění si smrti. Sören Kierkegaard - existující myslitel x abstraktní myslitel , davový člověk. Existence, emocionalita, prožitek, jedinečný okamžik."O pojmu ironie se stálým zřetelem k Sokratovi"."Buď anebo". "Strach a chvění"."Pojem úzkost" - úzkost je pochopena jako závrať svobody. Okamžik je moment věčnosti, nikoli atom času. Akumulovaná úzkost, krajní úzkost. Uzavírání se. "Filosofické drobty". "Uzavírající nevědecký dodatek". "Současnost"- pojem niternosti. De-níkové dílo "Skutky lásky". "Stanovisko k mému spisovatelskému dílu". "Nemoc k smrti". "Cvi-čení v křesťanství". Kierkegaardovo dílo naplno procitá, uvidíme-li je v konfliktu s povrchem a povrchností mo-derní společnosti, s jejím triviálním přepisem lidských dramat, s její záměnou všeobecnosti, prů-měru /davového člověka/ za lidskou vzájemnost. Řeč představuje pro Kierkegaarda všeobecnou sféru. Důležitost mlčení. Vyjadřuje-li umělec lidské soukromí tak, aby nebylo beztvaré, počítá vždy s napětím mezi mlčením a sdělením Filosofie života v Německu. Vznik filosofie života. Nietzschova filosofie jako zdroj filosofie života. Radikální aristokratismus. Úsilí života o maximální pocit moci. Vůle každé lidské bytosti k moci.Nadčlověk. Antiintelektualistický intuitivismus Henriho Bergsona. Prostor a čas. Rozum a intuice. Élan vital - existují 2 rozdílné metody působení élanu vital na mrtvou hmotu - instinkt a intelekt. Uzavřená morálka nátlaku a závaznosti /morálka společenských povinností/. Otevřená morálka, morálka, která tkví hluboko v lidské emocionalitě - morálka aspirace. Fenomenologie. E. Husserl - potřeba vrátit se před vědecké konstrukce. Ústředním tématem fenomenologie se stává názor věci samé, nikoli zkoumání jejích výkladů. Heslo "k věcem sa-mým". Návrat k původní oblasti smyslu. Problém objektivity našeho poznání. V čem tkví tran-scendence věcí. Jak se předměty dávají našemu vědomí? Zkoumání v reflexi a opuštění přirozené-ho postoje. Svoboda lidské bytosti a možnosti vyřadit generální tezi světa. Epo-ché."Fenomenologický" postoj jako překračující postoj "přirozený". Intencionalita. Objev zodpovědného vědění jako prafenomén duchovní Evropy. Směřování k nekonečnému cíli. Dějinnost jako místo svobody - překračování života v pouze biologickém smyslu. Vědomí odpovědnosti k ideálnímu cíli. Snaha o obnovu života v pravdě, tzn. nepřijímat nic než to, zač jsem schopen odpovídat. Martin Heidegger - Bytí vždy již nějak rozumím, jinak bych se na ně nemohl tázat. Tázání po smyslu bytí. Dasein /pobyt/ jako jsoucno, jemuž není lhostejné, jak jest. Je interesované na svém bytí - existence. Fundamentální ontologie. Starost /naladěnost, vrženost, rozumění - zejména rozumění mož-nostem, výklad jako výklad toho, s čím se setkávám/. Neautentičnost. Celost existence. Úzkost. Svědomí a odpovědnost. Gabriel Marcel. Ztotožnění se se svými funkcemi, zakotvenost ve funkcích vyvolává pocit prázdnoty uprostřed plného života a ústí do beznaděje. Problém a tajemství. Smysluplnost. Tajem-ství, neprůhlednost, neuchopitelnost bytí, pokusy o vyjadřování /v případě zájmu exkurs hermene-utický/. Albert Camus. Mýtus o Sisyfovi - filosofický problém sebevraždy. Filosofické systémy, které dokazují smysl světa, neobstojí před důslednou kritikou. Pocit absurdity. Sebevražda jako kapitulace před absurditou. Řešením je spíše revolta jako vzdor, jímž se člověk vzpírá své situaci. Jean-Paul Sartre. Člověk existuje, člověk se projektuje a plně odpovídá za to, co jest. Vol-bou sebe volím všechny - úzkost jako nezbytný průvodce svobody. Pojetí intencionality u J.P.Sartra. Bytí v sobě /bytí věcí/ a bytí pro sebe. Problém negace, zápornosti, nicoty.Sartrova kri-tická dialektika a pojem totalizace. Jan Patočka. Přirozený svět jako filosofický problém. Filosoficky interpretovaný pohyb. Dimenze času. Pohyb, jímž se ve světě zakotvuji /pohyb osvojování/. Pohyb naší aktivity ve spo-lečenství s druhými. Pohyb, jímž se vztahuji k celku a odhaluji svou existenci jako konečnou, v němž odhaluji a nalézám sám sebe jako moment celkové hry světa. Pojetí existence jako trojpohybu - možnost výkladu dějin /Kacířské eseje/. Pozitivismus konce 19. a začátku 20. století. Obecná charakteristika pozitivismu a etapy je-ho evoluce. Empiriokriticismus. Konvencionalismus H. Poincarého. Filosofie imanentní školy. Novopozitivismus. Zvláštnosti logického pozitivismu. Novopozitivistický výklad předmětu filosofie. Základní rysy novopozitivistické gnoseologie. Fakt a fakticita. Hypertrofický antipsy-chologismus - O. Neurath. Novopozitivismus a problém analýzy. Analýza v symbolické logice - B. Russel. Novopozi-tivistický výklad významu "významu" - M. Schlick. Problém verifikace. Výklad sémantické definice pravdivosti. Logický konvencionalismus. Fyzikalismus - Carnap. Emotivismus a novopozitivistická sociologie. Problémy jazyka jako zprostředkujícího mezi mnou a věcmi. Ferdinand de Saussure - strukturalistické pojetí. Jazyk jako znakový systém. Význam znaku je dán jeho funkcí a místem v systému. L. Wittgenstein - jak jazyk funguje, jakým způsobem se jazyk vztahuje ke světu. Jazyk a interpretace. Komunikace. M. Foucault: Slova a věci. E. Levinas. Pojem intencionality, horizontu, pokus o uchopení významu a proniknutí k zá-kladům jazyka. Analýzy fenoménu tváře, bydlení, trpělivosti. Levinasův důraz na metafyziku /metafyzika jako touha po neviditelném. Metafyzika jako vztah. Derrida a Levinas. Pragmatismus Program rekonstrukce filosofie. CH.S.Peirce - teorie pochybování a víry. Metoda vědy. Teo-rie významu - "Peirceův princip". Teorie pravdy. Popularizace pragmatismu - W. James. Snaha o vyřešení rozporu mezi vědou a nábožen-stvím. Vůle k víře. Užitečnost víry. Pragmatické pojetí praxe. Jamesova koncepce pravdy. Instrumentalistická verze pragmatismu. John Dewey. Hodnotová interpretace zkušenosti. In-strumentalismus a běžné vědomí. Zkušenost a příroda. Náboženský aspekt zkušenosti. Ideje jako nástroje. Pravdivost jako úspěšnost. Freudismus a neofreudismus. Sigmund Freud - teorie a metoda psychoanalýzy. Id, Ego, Superego. Dynamické pojetí duševních dějů. Pudy sexuální a pudy jáské. Pojem kulturních pudů. Eros a Thanatos. Princip slasti a princip reality. Sublimace. Topické hledisko v pojetí psychického aparátu. Učení o neurózách: mechanismus potlačení a odporu, hypotéza o infantilní sexualitě, idea patogenního konfliktu, hypotéza o tzv. přenosu. Neofreudismus. Neofreudistické pojetí problematiky člověka v koncepcích Herberta Marcu-seho a Normana Browna. Novotomismus. Aggiornamento - modernizace biblického obrazu světa. Jacques Maritain /1882-1973/ - základním nedostatkem moderní filosofie a světového názoru je jejich vyhraněný antropocentrismus. Člověk nejen přestává počítat s Bohem, ale staví se proti jeho řádu. Novoprotestantismus. Křesťanský evolucionismus. Pierre Teilhard de Chardin /1881-1955/ - proces hominizace světa, problematika vývoje ve světě. Směřování "kupředu" a "nahoru" k "bodu Omega". Personalismus. E. Mounier. Jan Pavel II. - pokus o sjednocení filosofie objektu a filosofie subjektu. Prvenství etiky před politikou a technikou. Existenciální krize pospolitostí - popírání pravdy, znásilňování mezilidských vztahů, neúcta k životu a odcizení. Autentičnost, účastenství, solidarita, dialog, odpovědnost za vztahy "Já" a "Ty". Úsilí o nový humanismus.
Literatura, na níž je předmět vystavěn	Anzenbacher, A.: Úvod do filosofie. 1990. S. 48-74, 267-272. Semrádová, I., Štyrský, J.: Výchova pro III. tisíciletí.1995. Scrutton, R.: Kratke dejiny novovekej filozofie. 1991. Störig, H.J.: Malé dějiny filosofie. 1991. S. 339-390, 394- 399, 402-487.
Literatura doporučená studentům	Buber, M.: Já a Ty. 1969. Camus, A.: Mor. 1992. Desanti, Jean T.: Fenomenologie a praxe. 1966. Finkielkraut, A.: Destrukce myšlení. 1993. Fink, E.: Hra jako symbol světa. 1993. Fromm, E.: Budete jako bohové. 1993. Člověk a psychoanalýza. 1967. Lidské srdce.1969. Mít nebo být. 1992. Gaarder, J.: Sofiin svět. 1995. Huizinga, J.: Homo ludens. 1971. Klíma, L.: Traktáty a diktáty. 1995. Lyotard,J.-F.: O postmodernismu. 1993. Lyotard,J.-F.: Fenomenologie. 1995. Marcel, G.: K filosofii naděje. 1971. Marcuse, H.: Jednorozměrný člověk. 1991. Masarykův sborník VII. T.G.M. a naše současnost. 1992. Nietzsche, F.: Nečasové úvahy. 1992. Ortega Y Gasset, J.: Úkol naší doby. 1969. Patočka, J.: Přirozený svět jako filosofický problém. 1970. Petříček, M.: Úvod do /současné/ filosofie. 1991. Rádl, E.: Útěcha z filosofie. 1946. Robinson, J.T.A.: Čestně o Bohu. 1969. Russel, B.: Manželství a mravnost. 1947. Sartre, J.P.: Zeď. 1992. Semrádová, I. Etika III. Tradiční etické problémy a soudobé diskuse v etice. Za zrkadlom moderny. Filozofia posledného dvadsaťročia. 1991.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Dle instrukcí vyučujícího.