Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Doležalová Jana
Garantující katedra	PP - Katedra pedagogiky a psychologie
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	ODSSK Obecná didaktika TVSSK Teorie výchovy
Anotace předmětu	Disciplína připravuje studenty na studium pedagogických předmětů. Seznámí se se základními pojmy (a vztahy mezi nimi):předmět a struktura pedagogiky, pojetí výchovy, podatata a znaky výchovy, vzdělávání a vzdělání, cíle, podmínky, prostředky, formy a metody výchovy, účastníci základního modelu edukace, vzdělávací systém, škola. Získají přehled o metodách pedagogického výzkumu, pedagogických směrech na počátku 20. století, o vývoji pedagogického myšlení, alternativním pojetí výchovy a vzdělávání u nás.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Ustanovení základů pedagogického myšlení. Seznámení se základními pedagogickými pojmy, s přehledem vývoje pedagogického myšlení a organizace výchovy, s aktuálními trendy ve výchově a vzdělávání. Osvojení si základů práce s odbornou literaturou a orientace v současném pedagogickém dění. Vedení k vystižení základního historicko-srovnávacího kontextu v historických směrech i současných a k aplikacím do školské praxe.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Předmět pedagogiky. Struktura pedagogiky a vztah k jiným vědám. 2. Vymezení základních pedagogických pojmů (výchova, vzdělávání) a vztahů mezi nimi. Podstata a funkce výchovy a vzdělávání. (Pojem výchova v rozličných vymezeních. Výchova v širším a užším slova smyslu. Znaky výchovy. Intencionální výchova a funkcionální působení.) Sebevýchova a převýchova. 3. Cíle výchovy, funkce a struktura výchovných cílů. Obsah výchovy. 4. Podmínky výchovy: vnitřní – vnější, biologické – psychické – sociální (mikroprostředí, makroprostředí, lokální prostředí) a jejich důsledky. Pojetí výchovy na základě preference některých podmínek. 5. Vychovatel. Funkce vychovatele, požadavky na výkon profese, kompetence, dovednosti. Podmínky úspěšné práce vychovatele. Zvláštnosti a rozpory pedagogické profese. Pedeutologie. Výchovné styly. 6. Pedagogická komunikace a interakce. Význam profesního vystupování v profesi učitele (vychovatele). 7. Vychovávaný. Charakteristika, kompetence. Různá pojetí vychovávaného. 8. Pojetí dítěte v historickém přehledu. Akcenty a směry. 9. Výchovný proces. Etapy výchovného procesu z hlediska ontogenetického, metodického, komplexního pojetí. 10. Prostředky výchovy (širší a užší vymezení). Charakteristika vybraných prostředků. Principy výchovy. Pedagogické zásady. 11. Formy výchovy. Charakteristika jednotlivých forem. 12. Metody¨výchovy, obecné vymezení. Metody diagnostické, výchovně-vzdělávací, výzkumné. Konkretizace. 13. Přehled mimoškolních vzdělávacích, kulturních a osvětových institucí. Média. 14. Rodina jako výchovný činitel. Odraz problémů současné rodiny ve výchově dětí a v práci výchovně-vzdělávacích institucí. 15. Orientační přehled výzkumných metod. Informační zdroje pedagogiky. Pedagogický výzkum (2 konkrétní příklady ped. výzkumu z ped. tisku (Daniela ). 16. Teorie hospitace. Funkce hospitace v profesi učitele. 17. Vývoj ped. idejí od starověku až po J. A. Komenského (výchovný systém v Aténách a Spartě, Platon, Quintilianus, výchova za feudalismu – světská, církevní, rytířská, jezuitský pedagogický systém, T. More apod.) - přehled základních rysů. 18. Slovně-názorná koncepce J.A. Komenského aj. F. Herbarta. Pedagogický systém J. A. Komenského a jeho odkaz dnešku.. 19. Východiska reformní pedagogiky. Kritika herbartismu jako pokleslé formy Herbartova učení. J. J. Rousseau, L. N. Tolstoj, J. Dewey. Pedocentrismus, Pragmatismus. 20. Alternativní výchovné systémy –reformní (klasické). Pedagogika waldorfská, montessoriovská, freinetovská, jenský plán, daltonská pedagogika. Shodné a odlišné rysy. Pojednání o vybraném systému. 21. Alternativní výchovné systémy – soudobé. Antiautoritativní pedagogika, antipedagogika, humanisticky orientované směry, ITV, globální výchova, Začít spolu, Otevřené vyučování. Shodné a odlišné rysy. Pojednání o vybraném systému. 22. Vzdělávání v českých zemích od tereziánských reforem do 1918. Vývoj systému vzdělávání a základní reformy školství. Zhodnocení z dnešního hlediska. 23. Reformní pedagogické pokusy v Československu v letech 1918 – 1939. Desetiletí pedagogických pokusů a příhodovská reforma. 24. Institucionalizovaná výchova. Vzdělávací systém. Současná školská soustava u nás, její vývoj a transformace po roce 1990. Současná kurikulární reforma školství – základní dokumenty (RVP, Bílá kniha).
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BLÍŽKOVSKÝ,B. Systémová pedagogika. Ostrava: Amosium servis, 1997. JŮVA,V. Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 1994. JŮVA, V. a JŮVA, V.Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1995. JANIŠ,K.,KRAUS,B.,VACEK,P. Kapitoly ze základů pedagogiky. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004. PRŮCHA,J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. PRŮCHA,J.,WALTEROVÁ,E.,MAREŠ,J. Pedagogický slovník, Praha: Portál, 2001. RYS, S. Hospitace v pedagogické praxi. Praha: SPN, 1975. VÁCLAVÍK,V. Cesta ke svobodné škole. Hradec Králové: Gaudeamus, 1995.
Literatura doporučená studentům	HRABAL,V. Jaký jsem učitel? Praha: SPN 1988 KASÍKOVÁ,H.,VALIŠOVÁ,A. A KOL. Pedagogické otázky současnosti. Praha: ISV, 1994. KOVALIKOVÁ,S. Integrovaná tématická výuka. Kroměříž: Spirála, 1995. PAŘÍZEK,V. Učitel a jeho povolání. Praha: SPN, 1988. PAŘÍZEK,V. Základy obecné pedagogiky. Praha: Pedf UK, 1996. PIKE,G.,SELBY,D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. PRŮCHA,J. Alternativní škola. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997 . TOMÁŠEK, F. Pedagogika. Brno: Nibowaka, 1992. Časopis: Pedagogika, Pedagogická orientace.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: - záznam z přímé hospitace - pedagogická aktualita s řízenou diskusí - anotace z odborné pedagogické literatury - aktivní plnění úkolů zadaných na semináři Zkouška - test - ústní ověření znalostí na základě vybraného okruhu