Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Svatoš Tomáš
Garantující katedra	PP - Katedra pedagogiky a psychologie
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	u - ústní
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 1 hod. týdně studium prezenční: seminář 1 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	ODZS2 Obecná didaktika TVZS2 Teorie výchovy
Anotace předmětu	Disciplína má výrazný propedeutický charakjter. Je založena na budování základních poznatků o výchově v historickém i současném kontextu. Dílčími tématy jsou: předmět a struktura pedagogiky, pojetí výchovy, znaky výchovy, vzdělávání a vzdělání, cíle, podmínky, prostředky, formy a metody výchovy, účastníci základního modelu edukace, vzdělávací systém, škola, metodologie pedagogiky - přehled metod pedagogického výzkumu, pedagogické směry na počátku 20. století, vývoj pedagogického myšlení, alternativní pojetí výchovy a vzdělávání u nás.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Primárním cílem je ustavit začátky profesionálního pedagogické myšlení studujících učitelství, seznámení se základním pojmovým aparátem, s přehledem vývoje pedagogického myšlení a organizace výchovy, aktuálními trendy, osvojení si základů práce s odbornou literaturou a se záměrem přispět k orientaci v současném pedagogickém dění. Záměrem je vystihnout základní historicko srovnávací kontext v různých pedagogických směrech historie i současnosti a uvažovat o bezprostředních aplikacích do školské praxe.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	1. Předmět pedagogiky. Struktura pedagogiky a vztah k jiným vědám. 2. Vymezení základních pedagogických pojmů (výchova, vzdělávání) a vztahů mezi nimi. Podstata a funkce výchovy a vzdělávání. (Pojem výchova v rozličných vymezeních. Výchova v širším a užším slova smyslu. Znaky výchovy. Intencionální výchova a funkcionální působení.) Sebevýchova a převýchova. 3. Cíle výchovy, funkce a struktura výchovných cílů. Obsah výchovy. 4. Podmínky výchovy: vnitřní – vnější, biologické – psychické – sociální (mikroprostředí, makroprostředí, lokální prostředí) a jejich důsledky. Pojetí výchovy na základě preference některých podmínek. 5. Vychovatel. Funkce vychovatele, požadavky na výkon profese, kompetence, dovednosti. Podmínky úspěšné práce vychovatele. Zvláštnosti a rozpory pedagogické profese. Pedeutologie. Výchovné styly. 6. Pedagogická komunikace a interakce. Význam profesního vystupování v profesi učitele (vychovatele). 7. Vychovávaný. Charakteristika, kompetence. Různá pojetí vychovávaného. 8. Pojetí dítěte v historickém přehledu. Akcenty a směry. 9. Výchovný proces. Etapy výchovného procesu z hlediska ontogenetického, metodického, komplexního pojetí. 10. Prostředky výchovy (širší a užší vymezení). Charakteristika vybraných prostředků. Principy výchovy. Pedagogické zásady. 11. Formy výchovy. Charakteristika jednotlivých forem. 12. Metody¨výchovy, obecné vymezení. Metody diagnostické, výchovně-vzdělávací, výzkumné. Konkretizace. 13. Přehled mimoškolních vzdělávacích, kulturních a osvětových institucí. Média. 14. Rodina jako výchovný činitel. Odraz problémů současné rodiny ve výchově dětí a v práci výchovně-vzdělávacích institucí. 15. Orientační přehled výzkumných metod. Informační zdroje pedagogiky. Pedagogický výzkum (2 konkrétní příklady ped. výzkumu z ped. tisku (Daniela ). 16. Teorie hospitace. Funkce hospitace v profesi učitele. 17. Vývoj ped. idejí od starověku až po J. A. Komenského (výchovný systém v Aténách a Spartě, Platon, Quintilianus, výchova za feudalismu – světská, církevní, rytířská, jezuitský pedagogický systém, T. More apod.) - přehled základních rysů. 18. Slovně-názorná koncepce J.A. Komenského aj. F. Herbarta. Pedagogický systém J. A. Komenského a jeho odkaz dnešku.. 19. Východiska reformní pedagogiky. Kritika herbartismu jako pokleslé formy Herbartova učení. J. J. Rousseau, L. N. Tolstoj, J. Dewey. Pedocentrismus, Pragmatismus. 20. Alternativní výchovné systémy –reformní (klasické). Pedagogika waldorfská, montessoriovská, freinetovská, jenský plán, daltonská pedagogika. Shodné a odlišné rysy. Pojednání o vybraném systému. 21. Alternativní výchovné systémy – soudobé. Antiautoritativní pedagogika, antipedagogika, humanisticky orientované směry, ITV, globální výchova, Začít spolu, Otevřené vyučování. Shodné a odlišné rysy. Pojednání o vybraném systému. 22. Vzdělávání v českých zemích od tereziánských reforem do 1918. Vývoj systému vzdělávání a základní reformy školství. Zhodnocení z dnešního hlediska. 23. Reformní pedagogické pokusy v Československu v letech 1918 – 1939. Desetiletí pedagogických pokusů a příhodovská reforma. 24. Institucionalizovaná výchova. Vzdělávací systém. Současná školská soustava u nás, její vývoj a transformace po roce 1990. Současná kurikulární reforma školství – základní dokumenty (RVP, Bílá kniha).
Literatura, na níž je předmět vystavěn	BLÍŽKOVSKÝ, B. Systémová pedagogika. Ostrava : Amosium servis, 1997. HAVLÍNOVÁ, M. Jak vypadá naše dnešní škola: jako dříve nebo se mění? Pedagogika, 1993, č.2, s.133. JANIŠ,K., KRAUS, B. a VACEK, P. Vybrané kapitoly z pedagogiky. Hradec Králové : Gaudeamus, 2003 JŮVA,V. a JŮVA,V. (sen.). Úvod do pedagogiky. Brno : Paido, 1995. KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha : Portál, 1997. KOŤA, J. a RÝDL, K. Poslání učitele a reformní pedagogika v Československu. Praha : PedF UK, 1992. MAŇÁK, J. Tvořivý učitel. In Učitel v demokratické škole. Brno : Paido, 94, s.14. PAŘÍZEK, V. Učitel a jeho povolání. Praha : SPN, 1988. PELIKÁN, J. Jak koncipovat vzdělání. Pedagogická orientace, 1991, č.1, s.64. PIKE, G. a SELBY, D. Globální výchova. Praha : Grada, 1994. PRŮCHA, J. Vzdělávání a školství ve světě. Praha : Portál 1999. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Praha : Portál, 2000. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E. a MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1995 a 1998. RYS, S. Hospitace v pedagogické praxi. Praha : SPN, 1975. SVATOŠ, T. (ed). Katedra pedagogiky a psychologie se představuje (sborník). Hradec Králové : Gaudeamus, 1997. ŠIMONÍK, O. Začínající učitel. Brno : Paido, 1994. ŠVEC, V. Pedagogická příprava budoucích učitelů: problémy a inspirace. Brno : Paido 1999.
Literatura doporučená studentům	HRABAL,V.: Jaký jsem učitel? Praha, SPN 1988 JŮVA,V.st.,JŮVA,V.ml.: Úvod do pedagogiky. Brno, Paido 1995 KASÍKOVÁ,H.,VALIŠOVÁ,A. A KOL.: Pedagogické otázky současnosti. Praha, ISV 1994 KOVALIKOVÁ,S.: Integrovaná tématická výuka. Kroměříž, Spirála, 1995 PAŘÍZEK,V.: Základy obecné pedagogiky. Praha, Pedf UK 1996 PIKE,G.,SELBY,D.: Globální výchova. Praha, Grada 1994 PRŮCHA,J.: Alternativní škola. Hradec Králové, Gaudeamus 1997 TOMÁŠEK, F.: Pedagogika. Brno, Nibowaka 1992 Časopis: Pedagogická orientace.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet: splněné plánované aktivity, obsah jedné pedagogické publikace, úspěšnost v didaktickém testu (v závěru semestru), prezentovaná pedagogická aktualita a její diskusní zveřejnění ve skupině, uskutečnění a rozbor hospitace na základní či střední škole. Zkouška - písemný test (3 tématické okruhy + 2 pojmy) - ústní ověření znalostí na základě vybraného okruhu