FIS - Sylabus

Sylabus UVDOL - Úvod do logiky
2007

Kreditové hodnocení předmětu 4

Volně volitelný předmět ne

Garant předmětu Joukl Miroslav

Garantující katedra KSOC - Katedra sociologie

Způsob ukončení předmětu zz - zápočet a zkouška

Forma zkoušky - - -

Rozsah výuky předmětu studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně

Prerekvizity Předmět nemá prerekvizity

Kontraindikace Předmět nemá kontraindikace

Závislé předměty Předmět není prerekvizitou jiného předmětu

Anotace předmětu Studenti budou v předmětu uvedeni zejména do problematiky formálně logických aspektů analýzy jazyka, logického vyplývání či odvoditelnosti, hlavní pozornost bude věnována logickému pojetí argumentace a budou stručně tematizovány logicko-metodologické otázky vědeckého poznání, včetně otázky vztahu logiky a filosofie.

Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Studenti si osvojí poznatky, které mohou jako absolventi oboru uplatnit v rámci výuky základům společenských věd, zejména s důrazem na výuku neformální logiky či filosofické logiky (případně nové rétoriky, kritického myšlení či argumentace, základů formální logiky). Dalším cílem je vytvořit předpoklady pro studium filosofie a jiných speciálních oborů, přispět ke zvládání nároků na psaní seminárních prací či diplomové práce.

Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky (1) Počátky logiky - logika pojmová a výroková. Proměny logiky - tradiční a moderní logika. Neformální logika a formální (klasická a neklasické) logiky. (2) Základní přístupy k pojetí logiky (psychologistický, platonistický a pragmatistický). (3) Jazyk a metajazyk. Logika a sémiotika. Logická analýza jazyka (přirozeného, odborného, vědeckého). (4) Sémantický pojem vyplývání a syntaktický pojem odvoditelnosti. Argumentace jako teoretický problém logiky. Logická struktura a forma; reglementace, abstrakce; konkretizace, interpretace. (5) Vymezení výroku. Jazyk výrokové logiky. Výrokové operátory, formule, pravdivostní matice. Principy (zákony) výrokové logiky, odvozovací pravidla, úsudková schémata, sémantické stromy. (6) Přirozená dedukce a axiomatizace. (7) Jazyk predikátové logiky. Kvantifikátory a logický čtverec. De Morganovy zákony. Logika relací. (8) Jazyk logiky tříd. Vztahy mezi třídami, operace logiky tříd. (10) Kategorický sylogismus. (11) Modální a vícehodnotové logiky. (12) Logika a metoda indukce a dedukce ve vědách. Úvahy o logických základech vědeckého poznání. Semináře se orientují na kolokvia k tematickým oddílům (2 – 4; 12) a na procvičování úkolů z oddílů (5 – 11).

Literatura, na níž je předmět vystavěn HROMEK, P. Logika v příkladech. Olomouc : FF UP, 2002.
JIRKŮ, P. Logika. Neformální výklad základů formální logiky. Praha : VŠE, 1995.
MLEZIVA, M. Neklasické logiky. Praha : Svoboda, 1970.
SOUSEDÍK, P. Logika pro studenty humanitních oborů. Praha : Vyšehrad, 2001.
ŠTĚPÁN, J. Formální logika. Olomouc : FIN, 1995.
ŠTĚPÁN, J. Jazyk, logika, filosofie. Olomouc : Univerzita Palackého, 2002.
TUGENDHAT, E., WOLF, U. Logicko-sémantická propedeutika. Praha : Rezek, 1997.

Literatura doporučená studentům ADAMEC, J. Filosofické základy logiky vědeckého zkoumání. Brno : Masarykova univerzita, 1999.
BENDOVÁ, K. Sylogistika. Praha : Karolinum, 1998.
BERKA, K. Stručné dějiny logiky. Praha : Karolinum, 1994.
CARNAP, R. Problémy jazyka vědy. Praha : Svoboda, 1968.
CMOREJ, P. Úvod do logické syntaxe a sémantiky. Praha : Triton, 2002.
Co je analytický výrok? Praha : OIKOYMENH, 1995.
HROMEK, P. Logika v příkladech. Olomouc : FF UP, 2002.
JIRKŮ, P. Logika. Neformální výklad základů formální logiky. Praha : VŠE, 1995.
KOLÁŘ, P. Argumenty filosofické logiky. Praha : Filosofia, 1999.
KOLMAN, V. Logika Gottloba Frega. Praha : Filosofia, 2002.
MATERNA, P. Svět pojmů a logika. Praha : Filosofia, 1995.
MATERNA, P., PALA, K., ZLATUŠKA, J. Logická analýza přirozeného jazyka. Praha : Academia, 1989.
MLEZIVA, M. Neklasické logiky. Praha : Svoboda, 1970.
PEREGRIN, J. Logika ve filosofii, filosofie v logice. (Historický úvod do analytické filosofie). Praha : Hermann a synové, 1992.
PEREGRIN, J. Logika a logiky. Praha : Academia, 2004.
RUSSELL, B. Logika, věda, filosofie, společnost. Praha : Svoboda – Liberta, 1993.
SOUSEDÍK, P. Jazyk, logika, věda. Praha : Filosofia, 2005.
SOUSEDÍK, P. Logika pro studenty humanitních oborů. Praha : Vyšehrad, 2001.
ŠTĚPÁN, J. Formální logika. Olomouc : FIN, 1995.
ŠTĚPÁN, J. Jazyk, logika, filosofie. Olomouc : Univerzita Palackého, 2002.
TARSKI, A. Úvod do logiky a metodologie deduktivních věd. Praha : Academia, 1969.
TICHÝ, P., PEREGRIN, J. O čem mluvíme? Vybrané stati k logice a sémantice. Praha : Filosofia, 1996.
TUGENDHAT, E., WOLF, U. Logicko-sémantická propedeutika. Praha : Rezek, 1997.

Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu Zápočet se udílí na základě dvou průběžných písemných testů z předem stanovených oddílů - zejména v části formální logiky (s možností závěrečné opravy neuspěšných testů). Zkouška se koná na základě písemných odpovědí k deseti dílčím úkolům a ústní doplňující evaluace znalostí či dovedností.

Kreditové hodnocení předmětu	4
Volně volitelný předmět	ne
Garant předmětu	Joukl Miroslav
Garantující katedra	KSOC - Katedra sociologie
Způsob ukončení předmětu	zz - zápočet a zkouška
Forma zkoušky	- - -
Rozsah výuky předmětu	studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně studium prezenční: seminář 2 hod. týdně
Prerekvizity	Předmět nemá prerekvizity
Kontraindikace	Předmět nemá kontraindikace
Závislé předměty	Předmět není prerekvizitou jiného předmětu
Anotace předmětu	Studenti budou v předmětu uvedeni zejména do problematiky formálně logických aspektů analýzy jazyka, logického vyplývání či odvoditelnosti, hlavní pozornost bude věnována logickému pojetí argumentace a budou stručně tematizovány logicko-metodologické otázky vědeckého poznání, včetně otázky vztahu logiky a filosofie.
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností	Studenti si osvojí poznatky, které mohou jako absolventi oboru uplatnit v rámci výuky základům společenských věd, zejména s důrazem na výuku neformální logiky či filosofické logiky (případně nové rétoriky, kritického myšlení či argumentace, základů formální logiky). Dalším cílem je vytvořit předpoklady pro studium filosofie a jiných speciálních oborů, přispět ke zvládání nároků na psaní seminárních prací či diplomové práce.
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky	(1) Počátky logiky - logika pojmová a výroková. Proměny logiky - tradiční a moderní logika. Neformální logika a formální (klasická a neklasické) logiky. (2) Základní přístupy k pojetí logiky (psychologistický, platonistický a pragmatistický). (3) Jazyk a metajazyk. Logika a sémiotika. Logická analýza jazyka (přirozeného, odborného, vědeckého). (4) Sémantický pojem vyplývání a syntaktický pojem odvoditelnosti. Argumentace jako teoretický problém logiky. Logická struktura a forma; reglementace, abstrakce; konkretizace, interpretace. (5) Vymezení výroku. Jazyk výrokové logiky. Výrokové operátory, formule, pravdivostní matice. Principy (zákony) výrokové logiky, odvozovací pravidla, úsudková schémata, sémantické stromy. (6) Přirozená dedukce a axiomatizace. (7) Jazyk predikátové logiky. Kvantifikátory a logický čtverec. De Morganovy zákony. Logika relací. (8) Jazyk logiky tříd. Vztahy mezi třídami, operace logiky tříd. (10) Kategorický sylogismus. (11) Modální a vícehodnotové logiky. (12) Logika a metoda indukce a dedukce ve vědách. Úvahy o logických základech vědeckého poznání. Semináře se orientují na kolokvia k tematickým oddílům (2 – 4; 12) a na procvičování úkolů z oddílů (5 – 11).
Literatura, na níž je předmět vystavěn	HROMEK, P. Logika v příkladech. Olomouc : FF UP, 2002. JIRKŮ, P. Logika. Neformální výklad základů formální logiky. Praha : VŠE, 1995. MLEZIVA, M. Neklasické logiky. Praha : Svoboda, 1970. SOUSEDÍK, P. Logika pro studenty humanitních oborů. Praha : Vyšehrad, 2001. ŠTĚPÁN, J. Formální logika. Olomouc : FIN, 1995. ŠTĚPÁN, J. Jazyk, logika, filosofie. Olomouc : Univerzita Palackého, 2002. TUGENDHAT, E., WOLF, U. Logicko-sémantická propedeutika. Praha : Rezek, 1997.
Literatura doporučená studentům	ADAMEC, J. Filosofické základy logiky vědeckého zkoumání. Brno : Masarykova univerzita, 1999. BENDOVÁ, K. Sylogistika. Praha : Karolinum, 1998. BERKA, K. Stručné dějiny logiky. Praha : Karolinum, 1994. CARNAP, R. Problémy jazyka vědy. Praha : Svoboda, 1968. CMOREJ, P. Úvod do logické syntaxe a sémantiky. Praha : Triton, 2002. Co je analytický výrok? Praha : OIKOYMENH, 1995. HROMEK, P. Logika v příkladech. Olomouc : FF UP, 2002. JIRKŮ, P. Logika. Neformální výklad základů formální logiky. Praha : VŠE, 1995. KOLÁŘ, P. Argumenty filosofické logiky. Praha : Filosofia, 1999. KOLMAN, V. Logika Gottloba Frega. Praha : Filosofia, 2002. MATERNA, P. Svět pojmů a logika. Praha : Filosofia, 1995. MATERNA, P., PALA, K., ZLATUŠKA, J. Logická analýza přirozeného jazyka. Praha : Academia, 1989. MLEZIVA, M. Neklasické logiky. Praha : Svoboda, 1970. PEREGRIN, J. Logika ve filosofii, filosofie v logice. (Historický úvod do analytické filosofie). Praha : Hermann a synové, 1992. PEREGRIN, J. Logika a logiky. Praha : Academia, 2004. RUSSELL, B. Logika, věda, filosofie, společnost. Praha : Svoboda – Liberta, 1993. SOUSEDÍK, P. Jazyk, logika, věda. Praha : Filosofia, 2005. SOUSEDÍK, P. Logika pro studenty humanitních oborů. Praha : Vyšehrad, 2001. ŠTĚPÁN, J. Formální logika. Olomouc : FIN, 1995. ŠTĚPÁN, J. Jazyk, logika, filosofie. Olomouc : Univerzita Palackého, 2002. TARSKI, A. Úvod do logiky a metodologie deduktivních věd. Praha : Academia, 1969. TICHÝ, P., PEREGRIN, J. O čem mluvíme? Vybrané stati k logice a sémantice. Praha : Filosofia, 1996. TUGENDHAT, E., WOLF, U. Logicko-sémantická propedeutika. Praha : Rezek, 1997.
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu	Zápočet se udílí na základě dvou průběžných písemných testů z předem stanovených oddílů - zejména v části formální logiky (s možností závěrečné opravy neuspěšných testů). Zkouška se koná na základě písemných odpovědí k deseti dílčím úkolům a ústní doplňující evaluace znalostí či dovedností.