Kreditové hodnocení předmětu | 3 |
Volně volitelný předmět | ne |
Garant předmětu | Peregrin Jaroslav |
Garantující katedra | KFSV - Katedra filozofie a společenských věd |
Způsob ukončení předmětu | zz - zápočet a zkouška |
Forma zkoušky | - - - |
Rozsah výuky předmětu |
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně |
Prerekvizity | Předmět nemá prerekvizity |
Kontraindikace | Předmět nemá kontraindikace |
Závislé předměty | Předmět není prerekvizitou jiného předmětu |
Anotace předmětu | Systém filosofie, úvod do základů tradičních i moderních filosofických disciplin: ontologie, (etiologie), noetika, (epistemologie), etika, antropologie, (ekologická a sociální filosofická globalistika), logika, (theologie). |
Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností | Poskytnout základní znalosti o filosofickém systému v celku i o jeho jednotlivých disciplinách. Usilovat o formování všeobecných filosoficko- metodologických dovedností studentů nahlížet jednotlivé oblasti onticity souvisle a užívat této filosoficko-teoretické pozice i při zkoumání předmětných oblastí ostatních speciálních věd (tj. i mimo filosofické obory). Úvod do filosofie, vznik filosofického myšlení. Metody práce s filosofickým textem. |
Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky | 1. POJEM FILOSOFIE, objekt, předmět, funkce a metoda filosofie (vědeckost a nevědeckost filosofie), vztah filosofie a speciálních věd, struktura filosofie, základní určení jejích disciplin. 2. ONTOLOGIE. Základní ontologické kategorie (bytí a nic, dění a vývojové dění,čas a prostor, jedno a mnohé, část a celek, obsah a forma, podstata a jev, obecné a jedinečné), spor o universalie, sémiotický trojúhelník, onticita, sémantika, ontologie a pragmatika pojmů a kategorií. 3. ETIOLOGIE. základní pojmy filosofie příčinnosti, kategorie nutnosti a nahodilosti, kauzalita a čas, kauzalita v netotožných evolucionizujících onticitách, kritika indeterminismu, voluntarismu a fatalismu, kauzální pragmatika (etiologické evoluční cykly poznání a užití kauzality) přednosti a slabiny monokauzalismu a multikauzalismu. 4. FILOSOFIE ŽIVÉ PŘÍRODY (v intencích filosofických otázek přírodovědy), základní principy vzniku a fungování živé onticity, entropie a negentropie, ontické řády přírody a jejich spontánní i kritické interakce, darwinismus a lamarckismus, mutace genu a populační adaptace ve vývoji prostředí, klady a zápory zpětného vliv kultury na biogenetiku (sebe i okolí). 5. FILOSOFICKÁ ANTROPOLOGIE, vznik člověka v bioevoluci a její dočasné stabilizaci, hlavní faktory vzniku a fungování lidských pospolitostí, krajnosti „spontaneity“ a „racionalistického dirigování“ v evoluci kultury, antropologie a axiologie, vývoj hodnot onticity (vůbec) a člověka zvláště. 6. NOETIKA,. souvislost (podmíněnost) ontologie a noetiky, podstata a druhy informací v ontice, druhy poznávacích informací v živém a v lidské kultuře, poznání a praxe (účel poznání v evoluci jedince a kultury), specifika a struktura lidského poznání, sensualismus a racionalismus, ontická báze prvků běžného lidského poznání, problém poznatelnosti a pravdivosti, pravda, omyl a lež, noetika a etika, způsoby spontánního a záměrného ověřování pravdivosti, evoluční specifika (dostatečnost, dostupnost, hodnověrnost, dočasnost) kritérií pravdivosti lidského poznání. 7. EPISTEMOLOGIE, základní otázky filosofické teorie vědeckého poznání: obecná metodologie (a „meta-teorie“) vědy, role vědy v evoluci lidské kultury, problém zákona bytí a zákona vědy, evoluční „oblouky“ vědecké diagnostiky a heuristiky a jejich struktura, obecné prvky vědecké empirie a vědecké teorie (a jejich ontická báze), obecné vědecko-empirické a vědecko-teoretické metody vědy a jejich evoluční souvislosti, vztah metod a teorií vědy a filosofie, logika a etika vědy, absolutnost a relativnost kritérií ověřování pravdivosti vědy. 8. ETIKA. základy filozofické teorie morálky, původ a podstata morálky jako jevů a procesů spontánní i záměrné regulace a auto-regulace v evoluci lidské kultury, vztah morálky, emocionality, racionality, zvyku a vůle, stupně morálního zrání, morálního (etického) učení a výchovy lidského jedince, etika a sociální patologie aj. Vznik etiky jako samostatné nauky: přehled základních etických koncepcí ve filosofii a teologických systémech. Etika a deontologické systémy, etika, morálka a právo, organizační a etické kodexy, etické sankce. Morálka a výchova v rodině a škole. Etické otázky euthanasie, přerušení těhotenství, sebevraždy, regenerační medicíny (aj. aktuální otázky z oblasti: etika a politika, morálka a podnikání, etika a veřejná správa ap.). 9. FILOSOFICKÉ OTÁZKY GLOBALISTIKY. Vznik kritického vlivu historicky nejmladšího ontického řádu na ostatní, možné katastrofické důsledky i optimisticko-racionalistická (postmoderně osvícenscká) řešení – jejich nedůslednost a nemohoucnost. Vztah ekologie a práva, ekonomie a filosofie, nezbytnost kultivované a globální, vzdělané, záměrné a „neděravé“ evoluční ontologizace „spontaneity“ trhu. Vztah globalistiky a sociality bídy, filosofie o spojitosti různých evolučních proudů lidské kultury, kritika izolacionistických konceptů „teorie terorismu“ apod. 10. THEOLOGIE. úvod do otázek filozofické teorie náboženství (filozofické religionistiky), role víry v životě člověka, víra a náboženská víra, sekularismus. Hlavní světová náboženství a jejich základní filosofické, věroučné, historické a etické specifiky, vybrané náboženské sekty a uskupení. Některé základní specificky teologické pojmy (koncepty): dogmatika (učení o víře), apologetika (obhajoba víry), scholastika (filosofický výklad víry), exegetika (o Bibli), theodicea (o božské spravedlnosti, odplatě), eschatologie (o konci světa). Snahy o „důkazy“ boží existence: (1) teologický - o všemohoucnosti, (2) ontologický – o dokonalosti, (3) teleologický – o účelu, cíli, řízení, rozumnosti (4) kauzální – o poslední či první příčině pohybujícího se, (5) kosmický – o nahodilosti, podmíněnosti, nutnosti a nepodmíněnosti. Některé doplňky: (6) evoluční (T. Chardin) – o evoluci k bodu „omega“, (7) etický (zvl. reformace) – o rovné“ spravedlnosti pro všechny. Role náboženské víry v evoluci morality, sociability a racionality lidstva. 11. LOGIKA. Úvod do filosofických otázek logiky, vztah logiky a ontiky, tvořivost přírody a tvořivost člověka )materiální a logická), tradiční aristotelovská logika a moderní logické systémy, logický sylogismus, vztah logiky, noetiky a teorie pravdivosti, význam logiky pro speciální vědy (právo, matematiku, pedagogiku apod). |
Literatura, na níž je předmět vystavěn | 1. ANZENBACHER, A.: Úvod do etiky. Praha, Zvon 1994. 2. ANZENBACHER, A.: Úvod do filozofie. Praha 1990. 3. BLECHA, I.: Základní problémy filozofie. Olomouc 1992. 4. BLECHA, I.: Filosofická čítanka Olomouc 2001. 5. DELEUZE, G.: Co je filosofie? Praha, 2001. 6. FILOSOFICKÝ SLOVNÍK. Olomouc 2002. 7. FUCHS, J.: Filozofie. (Úvod do filozofie.) Praha 1993. 8. FUNDA, O. A.: Úvod do filozofického tázání. Plzeň 1995. 9. FÜRST, M.: Filozofie. Praha, Fortuna 1994. 10. HOLLIS, M.:Pozvání do filosofie, .Brno 2001. 11. JASPERS, K.: Úvod do filozofie. Praha 1996. 12. KUNZMANN, P.: Encyklopedický atlas filosofie. Praha 2001. 13. MICHÁLEK, J.: Co je filozofie. Praha 1992. 14. PECKA, D.: Úvod do filozofie. Praha 1994. 15. PETŘÍČEK, M.: Úvod do současné filozofie. Praha 1991. 16. POPKIN, R. H., STROLL, A.: Filosofie pro každého. Praha 2000. 17. POPKIN, R., H. – STROLL, A.: Filozofie pro každého. Praha, Ivo Železný 2000. 18. SCHLEGELOVÁ, J.: Základy filozofie. Praha 1991. 19. SLÁMA, M.: Kapitoly ke studiu základů filosofie. Praha 1990. 20. ŠMAJS, J., KROB, J.: Evoluční ontologie. Masarykova univerzita Brno, 2003. |
Literatura doporučená studentům | 1. BACHELARD, G.: Nový duch vedy. Bratislava, Pravda 1981. 2. BARROW, J. D.: Teorie všeho. Hledání nejhlubšího vysvětlení. Praha, Mladá fronta 1996. 3. BENEŠ, J.: Člověk. Praha, Mladá fronta 1995. 4. BERNAL, J. D.: Věda v dějinách. I, II. Praha, SNPL 1960. 5. BONDY, E.: Útěcha z ontologie. (Substanční a nesubstanční model v ontologii.), 2., opr. a dopl. vyd., Praha, DharmaGaia 1999, 308 s., ISBN 80-85905-50-7 (brož.). 6. BUCHAR, J. a kol.: Život. Praha, Mladá fronta 1987. 7. CRICK, F.: Věda hledá duši. Překvapivá domněnka. Praha, Mladá fronta 1997. 8. ČERNÍK, V.: K pojmu bytia. Problém rekonštukcie klasickej ontológie.. Bratislava, Honner 2000. 9. DAWKINS, R.: Sobecký gen. Praha, Mladá fronta 1998. 10. DRVOTA, S.: Od zvířete k člověku. Praha, Pyramida 1979. 11. EINSTEIN, A.: Jak vidím svět. Praha, Lidové noviny fronta 1993. 12. EINSTEIN, A.: Z mých pozdějších let. Praha, Lidové noviny 1995. 13. FISCHER, S.: Průhledy do mikrokosmu. Praha, Mladá fronta 1986. 14. GAMOW, G.: Pan Tompkins v říši divů. Praha, Mladá fronta 1986. 15. GREENE, B.: Elegantní vesmír. Superstruny, skryté rozměry a hledání finální teorie. Praha, Mladá fronta 2001. 16. GRYGAR, J., HORSKÝ, Z., MAYER, P.: Vesmír. Praha, Mladá fronta 1979, 1983. 17. GRYGAR, J.: Vesmír, jaký je. (Současná kosmologie /téměř/ pro každého.) Praha, Mladá fronta 1997. 18. HAVLÍK, V.: Synergetika. Návrat ke světu přírodních procesů. Praha, Filosofia 1995. 19. HAWKING, S. W.: Černé díry a budoucnost vesmíru. Praha, Mladá fronta 1995. 20. HAWKING, S. W.: Stručná teorie času. Od velkého třesku k velkým dírám. Praha, Mladá fronta 1991. 21. HEJNA, D. a kol.: Současné filosofické směry, Ústí nad Labem : Univerzita J.E. Purkyně, Pedagogická fakulta, 2002. 22. HOLZBACHOVÁ, I.: Filosofické a metodologické problémy vědy. Brno, Masarykova univerzita 2000. 23. HRUŠKA, I.: Otázky etiologie. (Vybrané historicko-filosofické otázky příčinnosti.) Hradec Králové, Gaudeamus 2002. 24. JAKEŠ, P.: Planeta Země. Praha, Mladá fronta 1984. 25. JEMELKA, P.: Environmentalismus v českém filosofickém myšlení 1. poloviny 20. století, Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2002. 26. KOLÁŘ, P.: Pravda a fakt. Praha : Filosofia, 2002. 27. KRÁL, M.: Změna paradigmatu vědy. Praha 1994. 28. KUHN, T. S.: Štruktúra vedeckých revolúcií. Bratislava, Pravda 1981. 29. LYOPARD, J. F.: O postmodernismu. Praha 1993. 30. MATERNA, P.: Svět pojmů a logika. Praha, Filosofia 1995. 31. MEDNIKOV, B. M.: Darwinismus ve 20. století.Panorama, Praha 1980 32. MILÉNIUM VĚDY A FILOSOFIE. Sborník příspěvků, ed.: Jiří Nosek. Praha : Filosofia, 2002. 33. MURPHY, R. F.: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha, Sociologické nakladatelství 1998. 34. NĚMEC, V.:Člověk a filosofie : o kulturních hodnotách filosofie. Plzeň, Petit, 2000. 35. NOSEK, J. - STACHOVÁ, J. (ed.): Realismus ve vědě a filozofii. Praha, Filosofia 1995. 36. NOVIKOV, I. D.: Černé díry a vesmír. Praha, Mladá fronta 1989. 37. PELCOVÁ, N.:Vzorce lidství : filosofie o člověku a výchově. Praha. ISV, 2001. 38. POPPER, K., R.: Logika vědeckého bádání. Praha, OIKOYMENH 1997. 39. PRIGOGINE, I., STENGERSOVÁ, I.: Řád z chaosu. (Nový dialog člověka s přírodou), Praha, Mladá fronta 2001. 40. PRIGOGINE, I.: Čas k vstávání. Praha 1997. 41. QUINE, W. V.:Od stimulu k vědě. Praha, Filosofia, 2002. 42. RÁDL, E.: Útěcha z filosofie. Olomouc, Votobia, 2000. 43. RICH, A.: Etika hospodářství. I., II. Praha, OIKOYMENH 1994. 44. RORTY, R.: Nahodilost, ironie, solidarita. Praha 1998. 45. SOKOL, J.: Filosofická antropologie: člověk jako osoba Praha : Portál, 2002. 46. SOLOV'JEV, V. S.: Krize západní filosofie, Olomouc, Aletti Velehrad-Roma, 2001. 47. ŠMAJS, J., KROB, J.: Evoluční ontologie. Masarykova univerzita Brno, 2003. 48. ŠMAJS, J., KROB, J.: Úvod do ontologie. Brno 1991, 1994. 49. WEINBERG, S.: První tři minuty. Praha, Mladá fronta 1982. 50. WELSCH, W.: Postmoderna : pluralita jako etická a politická hodnota. Praha, KLP 1993 51. WHITENHEAD, A. N.: Veda a moderný svet. Bratislava, Pravda 1989. 52. WILSON, E. O.: O lidské přirozenosti. Máme svobodnou vůli nebo je naše chování řízeno genetickým kódem? Praha, Lidové noviny 1993. 53. WOLF, J.: Integrální antropologie (na prahu 21. století). Praha, Karolinum 2002. 54. WRIGHT, R.: Morální zvíře. Proč jsme to, co jsme? Praha, Lidové noviny 1995. |
Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu | Dle instrukcí vyučujícího (tj. diferencovaně v různých typech studia: sjednocení požadavků na testy, semináře, referáty, překlady, písemné práce, zápočty, zkoušky, spolu s upřesněním aktuálních doplňků sylabů –vždy na úvodní hodině každého konkrétního „kurzu“). |