| Kreditové hodnocení předmětu | 5 |
| Volně volitelný předmět | ne |
| Garant předmětu | Hojda Jan |
| Garantující katedra | NVCH - Katedra kulturních a náboženských studií |
| Způsob ukončení předmětu | zz - zápočet a zkouška |
| Forma zkoušky | pu - písemná a ústní |
| Rozsah výuky předmětu |
studium prezenční: přednáška 2 hod. týdně
studium prezenční: seminář 2 hod. týdně studium kombinované: řízené konzultace 12 hod. za semestr |
| Prerekvizity | Předmět nemá prerekvizity |
| Kontraindikace | Předmět nemá kontraindikace |
| Závislé předměty | Předmět není prerekvizitou jiného předmětu |
| Anotace předmětu | Předmět si klade za cíl zprostředkovat seznámení se základními filozofickými přístupy k lidské existenci. Na pozadí dějinného utváření otázky po člověku přistupuje k lidské osobě jako k nepostižitelnému ontologickému tajemství, které se zvláště projevuje v mezních událostech lidského života (zrození, láska, smrt). Dále sleduje jednotlivé dimenze lidské existence ve světě. |
| Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností | Cílem předmětu je předložit nástin filozofické antropologie jakožto části filozofie, která hledá rozumovou cestou odpověď na otázku po člověku („co, příp. kdo je člověk jakožto člověk“). Předmět poukazuje na některé způsoby, jakými lze odpovídat na otázku po člověku v celistvosti jeho existence a nastiňuje konkrétní možnosti reflexe základních struktur „ontologického já“ člověka. |
| Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky | a) Základní vymezení filozofické antropologie – obor filozofické antropologie, resp. filozofie člověka jako takový, jeho epistemologický status a metoda, význam předporozumění a jazyka; osoba jako podmět i předmět filozofické antropologie, jedinec a osoba, definice osoby; lidské myšlení na cestách od traktátů „De anima“ (O duši) k filozofické antropologii b) Dějinné pozadí filozofického tázání po člověku – antika a řecká filozofie; židovsko-křesťanské myšlení; středověká filozofie; renesanční antropologie; racionalismus a emipirismus; osvícenství; idealismus; Feuerbach a Marx; vitalismus; Kierkegaard, Nietzsche, Sartre; antropologie 20. století c) Člověk ve světě - různé přístupy ke světu, zkušenost světa, základní dimenze světa d) Cesty k ontologickým strukturám lidského já - přístupy k lidskému já - člověk jako ontologické tajemství - tajemství člověka zjevující se v mezních událostech života e) Původ člověka; ontologické tajemství člověka v události zrození f) Člověk ve společenství; ontologické tajemství člověka v události lásky g) Utrpení a smrt; ontologické tajemství člověka v události smrti h) Fenomenologie lidského jednání – „naturální“ nedostatečnost a „bída“ člověka; jeho nezávislost a vznešenost; niternost a vlastnění sebe sama; vnímání času; schopnost tvořit a vnímat symboly; jazyk; umění; věda; etika; náboženství ch) Lidské poznání – mohutnost člověka; lidské poznání jako obecné chápání; smyslové poznání; představivost a paměť; intelektové a rozumové poznání; pravda, jistota, omyl i) Vůle člověka – vůle jako mohutnost; předmět vůle; hodnoty; lidská svoboda j) Duální jednota člověka; člověk jako jednota duše a těla – historie otázky po jednotě a dualitě lidské existence; existence, duchovost a substancialita duše; duše jako forma těla; původ duše; poslední úděl člověka; lidské tělo |
| Literatura, na níž je předmět vystavěn | BLECHA, Ivan. Filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. CLARKE, W. Norris. Osoba a bytí. Praha: Krystal OP; Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. CORETH, Emerich. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. 2. vyd. Praha: Zvon, 1996. GUARDINI, Romano. Svět a osoba. Svitavy: Trinitas, 2005. MARITAIN, Jacques. Láska a přátelství. Praha: Krystal OP, 2005. PECKA, Dominik. Člověk I. Řím: Křesťanská akademie, 1970. SOKOL, Jan. Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002. STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 7. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. VALVERDE, Carlos. Antropologie filozoficzna. Poznaň: Pallotinum, 1998. VRÁNA, Karel. Dialogický personalismus. Praha: Zvon, 1996. |
| Literatura doporučená studentům | BUBER, Martin. Já a Ty. Praha: Kalich, 2005. KOHÁK, Erazim. Člověk, dobro a zlo. O smyslu života v zrcadle dějin. Praha: Ježek, 1993. GUARDINI, Romano. Konec novověku. Pokus o orientaci. Praha: Vyšehrad, 1992. HOJDA, Jan. Člověk jako východisko vztahu křesťanství a kultury. Reflexe tématu v díle J. Maritaina a R. Guardiniho. In Acta universitatis reginaehradecensis. Facultas paedagogica. Humanistica I. WOLF, V. (ed.) Hradec Králové: KNVCHP PdF UHK, 2008, s. 43-70. LACROIX, Jean. Smysl člověka. Praha: Vyšehrad, 1970. LÉVINAS, Emmanuel. Totalita a nekonečno. Praha: OIKOYMENH, 1997. MARCEL, Gabriel. K filosofii naděje. Praha: Vyšehrad, 1971. MARITAIN, Jacques. Integrální humanismus. Řím: Křesťanská akademie, 1967. MARITAIN, Jacques. Náboženství a kultura. Brno: Moravan, 1936. SCHELER, Max. Místo člověka v kosmu. Praha: Academia, 1968. SCHELER, Max. Řád lásky. Praha: Vyšehrad, 1971. TATRANSKÝ, Tomáš. Lévinas a metafyzika. Svitavy: Trinitas, 2004. TEILHARD de CHARDIN, Pierre. Místo člověka v přírodě. 2. vyd. Praha: Svoboda-Libertas, 1993. ZABOROWSKI, Holger. Ikonické existování. K hermeneutice toho, co znamená být člověkem. MKR Communio, 2006, roč. 10, č. 3, s. 245-267. |
| Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu | Požadavky k zápočtu: Aktivní účast na semináři (min. 75 %) a tvorba seminární práce. Požadavky ke zkoušce: Osvojení si znalostí prezentovaných na přednáškách a ve studijní pomůcce. Seznámení s knihou E. Coretha "Co je člověk" a schopnost prezentovat její výpovědi. |