| Kreditové hodnocení předmětu | 10 |
| Volně volitelný předmět | ne |
| Garant předmětu | Vacek Pavel |
| Garantující katedra | PP - Ústav pedagogiky, psychologie a etické výchovy |
| Způsob ukončení předmětu | zz - zápočet a zkouška |
| Forma zkoušky | pu - písemná a ústní |
| Rozsah výuky předmětu |
studium celoživotní: cvičení 12 hod. za semestr
studium celoživotní: přednáška 12 hod. za semestr |
| Prerekvizity | Předmět nemá prerekvizity |
| Kontraindikace | Předmět nemá kontraindikace |
| Závislé předměty | Předmět není prerekvizitou jiného předmětu |
| Anotace předmětu | Obsah předmětu: Pedagogická diagnóza - nedílná součást výchovně vzdělávacího procesu. Druhy pedag. diagnózy (mikrodiagnóza, denní diagnóza, dlouhodobá diagnóza). Diagnostické postupy a metody. Individuální diagnostika žáka. Diagnostika školní třídy (resp. skupiny žáků/vrstevníků). Autodiagnostika učitele: cíle, význam, obsah, způsoby. Metody a postupy autodiagnostiky podle zdroje zpětné informace: učitel sám, kolegové, žáci a video a audio záznamy. |
| Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností | Cílem předmětu je vybavit studenty základními informacemi o pedagogicko psychologické diagnostice a autodiagnostice učitele. Vedle toho bude věnována velká pozornost osvojení si metodicko-praktických diagnostických dovedností. |
| Osnova předmětu ve vztahu k časovému rozvrhu výuky | 1. blok 4 hodiny Cílem výuky předmětu je (mimo seznámení studentů se základní terminologií Speciálně pedagogická a pedagogicko-psychologická diagnostika) rozvoj kompetencí (dovedností) prakticky umět diagnostické metody a techniky využívat. 2. blok 4 hodiny Metody individuální diagnostiky: poradenský a diagnostický rozhovor, úloha dotazníkových šetření, pozorování (tzv. nepravé pozorování), analýza produktů činnosti a dokumentace, uvedení do projektivních technik (asociační metody, nedokončené věty atd.), kvantifikující diagnostika – konstrukce a interpretace didaktických testů. 3. blok 4 hodiny Metody monitorování a screeningu. Skupinová diagnostika: školní třída jako sociální skupina, její koheze, patologie školní třídy, diagnostika školní třídy (pozorování, simulace, hraní rolí, analýza skupinové práce, skupinové diskuse, sociometrie, dotazníkové metody atd.). 4. blok 4 hodiny Propojení teorie s praxí. Praktické ukázky práce c modelových situací při práci se skupinou, problematickým jedincem. Vedení komunikace (diagnostiky) 5. blok 4 hodiny Diagnostika školní třídy (diagnostické nástroje, profily některých metod). Diagnostický proces a interpretace výsledků pedagogické diagnostiky. Možnosti intervence ve školním a rodinném prostředí. SORAD – Sociometrická ratingová metoda. Metoda pro vytvoření sociogramu školní třídy. 6. blok 4 hodiny Diagnostický proces a interpretace výsledků pedagogické diagnostiky Role učitele ve vedení třídy Otázky sociálně nežádoucích jevů ve třídě Vedení třídy formou skupinové práce |
| Literatura, na níž je předmět vystavěn | BRAUN, R., MARKOVÁ, D., NOVÁČKOVÁ, J. Praktikum školní psychologie. Praha: Portál, 2014. DAVIDO, R. Kresba jako nástroj poznání dítěte. Praha: Portál, 2001. DITTRICH, P. Pedagogicko-psychologická diagnostika. Praha: HaH, 1992. COGNET, G. Dětská kresba jako diagnostický nástroj. Praha: Portál, 2013. HADJ MOUSSOVÁ, Z., DUPLINKSÝ, J a kol. Diagnostika. Pedagogicko-psychologické poradenství II. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2002. HRABAL, V. Jaký jsem učitel? Praha: SPN, l988. HRABAL, V. Pedagogicko-psychologická diagnostika žáka. Praha: SPN l989. HRABAL, V. st., HRABAL, V. ml. Diagnostika. Praha: Karolinum, 2004. KNOTOVÁ, D. a kol. Školní poradenství. Praha: Grada, 2014. LAŠEK, J. Sociálně psychologické klima školních tříd a školy. Hradec Králové: Gaudemaus, 2001. |
| Literatura doporučená studentům | MAYDLOVÁ, Z. Soustavné sledování a hodnocení žáka. Praha: SPN, 1980. MERTIN, V., KREJČOVÁ, L. a kol. Metody a postupy poznávání žáka. Pedagogická diagnostika. Praha: Wolters Kluwer, 2016. NAJBRTOVÁ, K., ŠÍPEK, J. (Eds.) Projektivní metody v psychologické diagnostice. Praha: Portál, 2017. PAVELKOVÁ, I., HRABAL, V. Jaký jsem učitel. Praha: Portál, 2010. ŘÍČAN, P., ŽENATÝ, J. k teorii a praxi projektivních metod. Bratislava: Psychodiagnostické metody, 1988. SLAVÍK, J. Hodnocení v současné škole. Praha: Portál 1999. SPOUSTA, V. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. Brno: PdF MU, 1993. SVOBODA, M. KREJČÍŘOVÁ, D, VÁGNEROVÁ, M. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál, 2001. SVOBODA, M. Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál, 1999. ŠNÝDROVÁ, I. Psychodiagnostika. Praha: Grada, 2008. ŠVANCARA, J. a kol. Diagnostika psychického vývoje. Praha: Avicenum, 1974. VACEK, P. Autodiagnostika učitele. Pedagogická orientace - 96, 1996, č. 18-19, s. 37- 42. VACEK, P. Pedagogická psychologie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2017. ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. |
| Způsob a pravidla výsledné klasifikace předmětu | 1) Prokázání základních znalostí pedagogicko psychologické diagnostiky. 2) Zpracování pedagogicko psychologické charakteristiky žáka/dítěte na základě diagnostického rozhovoru. 3) Zpracování diagnostiky vztahů školní třídy pomocí sociometrické metody. 4) Vypracování autodiagnostické profesní reflexe. 5) Prokázání hlubšího seznámení se zvoleným diagnostickým postupem (metodou). |